Citát

LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil?

MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní.
nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali
třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale
nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to
nemužu říct.

LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého

MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.

JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek.

JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?

ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy.

JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom
hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste
chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel...

ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás
ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak
dostali.

JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam
určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet?

ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi,
kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale
em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se
říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent-
přísnější.

JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

ve Zbýšově u Brna.

ZP: ano.

JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...

ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.

JV: mhm, a který den asi?

ZP: myslim, že to bylo v sobotu.

však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.

JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.

ZP: bufet, jo.

JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...

ZP: ano.

JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...

ZP: na kusy.

JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.

ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.