Citát

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 20.1.2009

Rok narození: 1921

Bydliště do roku 1945: Kopečná (Brno – střed, Staré Brno)

Povolání: Po vyučení narátorka pracovala v žárovkárně na Kopečné, za
války byla v rajchu v Gerlicích. Po válce byla narátorka zaměstnaná
jako kadeřnice v Židenicích, po svatbě zůstala v domácnosti.
Povolání rodičů: otec řidič, matka dělnice v textilní továrně
Sourozenci: sestra nar. 1927

LČ: takže, dobrý den, my sme si už

MD: dobrý den.

LČ: sice povídaly, spolu, ale já bych na začátek vlastně nejdřív si
s váma ee ověřila osobní údaje, které jste mi říkala vlastně v tom,
v ten pátek, když jsme spolu mluvily poprvé.

MD: em jako...

LČ: takže jenom stačí říct, jak se jmenujete, abysme to měli
zaznamenané.

MD: em no, Marie D.

LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].

MD: [celý?]. nebo v roce jenom?

LČ: stačí v roce.

MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.

MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))

LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].

MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...

LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.

MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))

LČ: a do jaké školy jste chodila?

MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].

LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.

MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?

LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do

MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.

LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...

MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,

LČ: hm

MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...

LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?

MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).

LČ: na Kopečné přímo hm.

MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.

MD: co? jaké bylo?

LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.

MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.

LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?

MD: nó, měla sem sestru.

LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.

MD: sestra?

LČ: ano sestra.

MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.

LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.

MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.

LČ: á em teďka ještě, jak dlouho ste vlastně pravidelně chodila do
kina, i kdyby to bylo potom, po té válce i jako později, kdy ste tak
zhruba přestala chodit pravidelně a, vlastně co, co vás k tomu
vedlo?

MD: no tak před jako před válkou?

LČ: ne, jak po vál-

MD: jako po válce?

LČ: kdy ste vůbec přestala chodit do kina, když ste tak jako, když
ste ( ).

MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho

LČ: hm

MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že

LČ: hm

MD: a dyštak sem [šla].

LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.

MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.

LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.

MD: hm

LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...

MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?

MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...

MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))

LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]

MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.

LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?

MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.

LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.

MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.

LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-

MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...

LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].

MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>

LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...

MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...

LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste

MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...

LČ: dobře. a teďka ee vlastně em se, se budeme věnovat období em
budeme se věnovat období, kdy už vám bylo třeba víc jak těch deset,
kdy už vám to bylo třeba v těch třicátých letech, po roce tom třicet
jedna, pokud to teda vlastně u vás takle odpovídá a jestli se třeba
změnila ta četnost, jak často ste chodila do kina, v tomhlectom
období, když už ste, když už vám bylo víc než...

MD: když jako sem se učila už a tak?

LČ: když ste se třeba učila.

MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.

LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].

MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...

LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?

MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.

LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.

MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.

LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].

MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.

LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda
v jakém roce?

MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom
štyřicátým, nějak tak, no, nějak.

LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?

MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...

LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]

MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.

LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to
byla?

MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě
třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se
menovalo.

LČ: Orient?

MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme
chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a
potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo
jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do
těch...

LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo
nějak.

MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se)) <já sem
jednou>, já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně, a jednou sem, to ještě
bylo, já nevim, kolik mně mohlo být roků prostě, tak sem si řekla,
že babičku navštívím, sedla sem do elektriky, jo, a jela sem a teď
se mně zdálo, že jedu nějak špatně, tak sem z elektriky vys- vylítla
((směje se)) jo, úplně vyskočila, ale on jak zahýbal, takže to
nebylo tak jo, nejel tak moc rychle, vyskočila sem, teď sem se
polekala, kde to jenom su, tak sem příště říkala kdepak, to už musím
napřed si to musím prohlídnout pěšky <a potom můžu jet>.

LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste
měla ty příbuzné nebo [to né?]

MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili,
nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam
hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo?

LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle
toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky].

MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.

LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a
co se vám na něm líbilo?

MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)).

LČ: pozdějš je kdy, nebo...

MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho
Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].

LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě].

MD: prostě líbilo se mně...

LČ: před válkou jako.

MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký
kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště
hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to
bylo, takový slušný.

LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...

MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.

LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?

MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.

LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba
nikdy nešla? ( )

MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))

LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.

MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.

LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...

MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.

LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?

MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.

LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?

MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.

LČ: a bavili ste se během projekce?

MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].

LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].

MD: [né] to ne.

LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?

MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.

LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?

MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.

LČ: [a povídali ste si o filmu]

MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my
sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo,
ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to
divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když
už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme
vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo,
hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já
sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky
v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych
jako otec by mě příště nepustil, že.

LČ: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste
viděli nebo?

MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu
líbilo a co se nelíbilo, že.

LČ: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo...

MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál
a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo.

LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?

MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.

LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten
konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější
třeba to kino, nebo ten samotný film.

MD: já si myslím ten samotný film.

LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...

MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].

LČ: [ale potom] ste si vybírala...

MD: a pak už ee pak sme se koukali, co tam, có, hrají.

LČ: a kde ste získávali ty informace, ee [vo tom]

MD: [a tak to někdo], to já vím, to někdo prostě někde třeba ee,
třeba byly plakáty, že, taky. byly plakáty, na kteréch bylo ee kina
co hrají, že.

LČ: a tak em a třeba noviny nebo časopisy, to ste nev- nem-

MD: a tak to sem to sem ještě, to snad ne, neměla. neměla ani peníze
a čas. ((směje se))

LČ: takže většinou se šlo s přáteli, nebo ty plakáty, které byly.

MD: [no, většinou to, většinou to].

LČ: [kde bývaly ty plákáty, kde byly]

MD: protože to bývalo vylepený, byly vylepený plakáty a v kina jaký,
který kina prostě co hrály a tak.

LČ: takže tam ste si na to ( )

MD: tam většinou, většinou někdo zjistil, aha tam hraje to mohli
bysme tam jít a třeba sme se aj potkali, někerou ještě druhý, my sme
šli třeba tři a potkali sme je, a kam dete. no deme do kina tam, jo
hrají, je je to hezký, hrají. sebrali se a šli sme, třeba sme
dostali první řadu, za korunu dvacet, první řadu ((směje se)), jo
ale hlavně že sme prostě byli v kině a že sme že se nám tam to
líbilo.

LČ: a a věděla ste třeba, jak se mění ty programy, aby ste věděla,
kdy se máte na ty plakáty...

MD: a no tak to mě ani tak, to nevím, že by mě to zajímalo. ((směje
se)) to ne.

LČ: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo v něm hrál a
měla ste své oblíbené herce nebo herečky, na které ste chodila třeba
schválně?

MD: ale no tak, to asi si jéžiš asi nepamatuju tenkrát. ale tak nó,
někdo, někoho myslím jo. někoho jo, ale teď už si nepamatuju koho.
ale pak sem měla ráda, pozdějš sem měla ráda Pešek ((Ladislav
Pešek)) když hrál, jo, když hrál, nebo aj mand- Adina Mandlová, když
hrála a všechny ty herečky tak, to bévalo vždycky hezkej film.

LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?

MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

MD: no tak to bývalo černobílý. to nebylo nějak to.

LČ: a potom, jestli němý nebo zvukový, jak se to změnilo.

MD: no ze začátku byly němý a pak už byl zvukový.

LČ: a potom ste si teda vybírala raději ty zvukové, nebo...

MD: no určitě, určitě.

LČ: a mělo pro vás roli i to, v jaké zemi ten daný film vznikl,
jakého původu byl?

MD: tak to já si myslím, že to ani tak to, že to nás ani tak
nezajímalo, nějak to.

LČ: jestli byl český nebo německý nebo to...

MD: no tak to většinou bývaly, no bývaly s titulkama, že, to bývalo
s titulkama, no. tak, já nevím, nám to to nevim, to nevim, jestli
nám to vadilo nebo ((směje se))

LČ: a třeba za protektorátu, jestli se to nějak změnilo?

MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že
já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá
Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se
šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to
podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-

LČ: tak k tomu se možná ještě pak dostaneme, ale když ste teda,
byste měla říct, co dělalo film dobrým filmem. které filmy ste tak
měla ráda, třeba em, může to být třeba žánr, nebo podle toho, jak
ste, jak byste si řekla, že to byl dobrý film.

MD: jako, jako že byl dobrej film? že to byl dobré film?

LČ: podle čeho ste to hodnotila.

MD: podle čeho? no tak když mě to zajímalo, ne? když sem to, když mě
nezajímal, tak bych neřekla vo něm, že byl dobrej. no, já si myslím,
když tam hráli dobrý herci a mělo to nějakej děj, že, a tak člověk,
tak, to bylo zajímavý tak, musel to mět prostě vo něčem. nějakej
děj, že, keré člověka jako, zaujal tak si myslím, že tím to...

LČ: a kerej film by vás třeba zaujal? jako třeba žánrově nebo
romantický nebo veselohra nebo drama.

LČ: no když byla veselo- když bylo drama, tak tó, co sme dřív měli
tak jako, jako kdybych se bála, víte to mě tak jako rozrušovalo.
když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.

LČ: a šla ste tedy na nějaký film vícekrát? sme říkaly že...

MD: a tak jednou dvakrát to ještě, ale...

LČ: a nevíte ani na který?

MD: ale to nevím, to nevím, to...

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda a jestli ste jim dávala
přednost před kinem.

MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda,
než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do
kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že
na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam
prostě do tech devíti nebo tak byli a...

LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas...

MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte,
tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti,
nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to
chodívala, to jo. eště...

LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak
jestli, co byste preferovala, tenkrát.

MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to
bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky,
tak.

LČ: takže podle programu nebo...

MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já
nevím jinak.

LČ: a, a rozhlas třeba? to ste...

MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom
pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a
takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to
mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo
zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo.
((směje se)) to se <nesmělo>.

LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba.

MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá
rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti,
že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni
se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam
postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě
sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo
((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka,
sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem
tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila>
ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.

LČ: a když se vrátíme k těm kinům ještě, byly mezi nimi, mezi těmi
místními kiny ňáké rozdíly? jak byste je třeba to...

MD: no tak to bych řekla, že rozdíl někerý třeba na tom Starým Brně
to bylo malý kino. v tom Excelsior, to bylo takový malý kino, že? a
tady už ty další v Alfě ((Alfa)) a ten Kapitol a takový, to už byly
takový mohutnější, lepší, že, lepší, to je jasný

LČ: a jak vlastně se teda lišily ty sály a pokladny a foajé
((foyer)), v jakým to bylo tom rozměru většinou teda.

MD: no říkám, co teď ty, co byly Kapitol a takový ty, tak to už
bylo, takový to bylo reprezentační bych řekla, takový lepší, že. a
dřív to, copak dřív, dřív hlavně že bylo kino, no a hlavně že se tam
chodilo.

LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil?

MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní.
nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali
třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale
nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to
nemužu říct.

LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého

MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.

LČ: a tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, jakože něco
reprezentativního, hrálo to roli, když ste si vybírala, kam pudete,

MD: ale ani tak, ani tak ne. no tak když tam, když hráli prostě něco
hezkého, něco hezkýho hráli, no tak šlo, na ale podle toho taky,
kolik bylo peněz, že. [vstupný] ((směje se))

LČ: [a tam že takže] se lišilo vstupné.

MD: no. ((směje se))

LČ: a jak hodně se to třeba lišilo

MD: prosím?

LČ: jak výrazně se to lišilo?

MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.

LČ: ale mezi těmi kiny tedy byly rozdíly v ceně.

MD: no tak to, jako v ceně, ce- cenu?

LČ: nó, vstupného.

MD: vstupný? tak já si myslím, že na ty večernější, co byly, jo, to
muselo být určitě víc, jo. ale na ty dětský, tak to ne, to bévalo
stejný.

LČ: a kina mezi sebou byly rozdíl, kolik byste dala třeba v Kapitolu
((Kapitol)) a v tom Excelsioru? ((Excelsior)) kolik byste zaplatila
za vstupné?

MD: tak ee kolik jako? já si myslím, že v tom byly rozdíly, ale já
už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že
nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom
se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic,
žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už
dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale
my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už
chtěla, abysme ji dělaly služku.

LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo
o přestávce.

MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový
že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že,
že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel.

LČ: občerstvení

MD: hm, něco tam nabízeli

LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka,
diapozitivů.

MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to
pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak,
tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo.

LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako].

MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový
jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že
pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.

LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat,
tyhlecty ( )

MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý.

LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda
zajímaly, protože to bylo ze světa nebo...

MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl.

LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala.

MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co
člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to...

LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to]

MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.

LČ a teďka taková jiná otázka, byla ste někdy přítomna při promítání
filmu v domácnosti, měl někdo z vás nebo kdokoliv z příbuzných
promítačku?

((rozhovor na deset sekund přerušen zvoněním telefonu))

LČ: em měli ste promítačku?

MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.

LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.

MD: ne, ne.

LČ: a teďka [vlastně]

MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým

((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))

MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]

LČ: [váš manžel]

MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]

LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.

MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.

LČ: teď se jenom ještě vrátíme k protektorátu.

MD: hm

LČ: chtěla sem se zeptat, jak na vás působily změny po tom roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy, hlavně v
tom vztahu ke kinu, jestli vás třeba zajímalo, že se, že ty otázky
jazykové em že byla němčina v titulcích na názvech, na plakátech,
reklamách.

MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.

LČ: hm

MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.

LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].

MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve
Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to
tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak,
ne jinak to...

LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně
němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako]

MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady
bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli
sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako
německy.

LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala]

MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo
celej ten čas, no.

LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom
protek- v tom protektorátu?

MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...

LČ: proč ste vlastně nechodila?

MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.

LČ: takže ste chodila méně.

MD: [no, takže]

LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?

MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když
sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo
pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to
tytok a

LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v
té protektorátní už.

MD: jako jiný filmy?

LČ: jestli ste si vybírala jinak.

MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem
byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim.

LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].

MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...

LČ: a to ste třeba šla do kina po osvobození, nějak jestli si
vzpomínáte, jak to jakou to mělo atmosféru,

MD: tak to nevím, protože to, když sem při- když sem jako přišla, ee
když sem já sem vod tam utekla, v tom dva- pětaštyřicátým, sem utik-
utekli, on tam on tam za mnou otec přijel ve štyryaštyrycátým a on
jak tam spal v té jako u chlapců, v té jako vzadu u nás, my sme

LČ: a to bylo přesně kde?

MD: prosim?

LČ: kde ste byla.

MD: já sem byla v Gerlicích.

LČ: hm

MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-

LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]

MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.

LČ: já vám teďka ukážu.

MD: takže sem vám toho moc neřekla ((směje se))

LČ: ale ne, tady je seznam filmů, jestli byste se na to podívala, a
jsou to filmy, které byly v těch českých kinech promítány už od roku
dvacet devět, takže to vám bylo tech osum a je to do roku
devatenácet čtyřicet pět a em mě by zajímalo, jestli byste si třeba
až se podíváte na ty filmy vzpomněla, jestli, na některé z nich a
jestli patřily třeba třeba k vašim oblíbeným.

MD: jó, zpívající ((Zpívající bloud)), to nevím, cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jo.

LČ: a vzpomínáte si, třeba byste na tom byla v kině přímo v té době?
nebo není to třeba náhodou vzpomínka

MD: já si myslím, že to ee pozďéš, bych řekla.

LČ: pozdějš si to na to vzpomínáte.

MD: spíš si myslím, že pozďéš, hm, To neznáte Hadimršku, to taky, to
tak to bylo pozďéš bych řekla.

LČ: né, to bylo v kinech v té době

MD: jo?

LČ: ale na tom ste teda nebyla v kině nebo nevíte.

MD: tak já to teda v to tady ty ty f- to znám tady všechny ty.

LČ: ale ale většinou asi spíš z pozdějš-

MD: já si myslím, že z pozďéš, právě. protože to (.) cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), To neznáte Hadimršku, Lelíček
v tom. ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no Pobočník Jeho
Výsosti, no, Zlatá Kateřina to nevim. Mata Hari,

LČ: to si vzpomínáte?

MD: no no

LČ: a byla ste na tom v kině?

MD: no, to mám dojem že jo.

LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou
partou]

MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s
nim.

LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem.

MD: hm

LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo

MD: to muselo být před tou válkou. (.) Svět patří nám, no, Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tři děvčátka ((Tři
děvčátka pokračují)) to né. U pokladny stál, no, To byl český
muzikant, s tím ee, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou,
to všechno znám.

LČ: ale jako ste si jistá, že ste to [viděla v té době?]

MD: [( )] prosim?

LČ: jestli ste si jistá, že ste ty filmy viděla v té době. i ty
české třeba jak ste menovala toho českého muzikanta ((To byl český
muzikant)).

MD: to, no tak to si myslím, že jo, že to

LČ: a to ste chodila s tím přítelem na to?

(rozhovor na pět sekund přerušen)

LČ: a proč se vám ty filmy líbily, jestli se vám líbily.

MD: em no líbily se mně. ee to třeba že se člověk zasmál, přišel na
něco jiného, mohl se aspoň zasmát.

LČ: a co pro vás znamenalo něco ty filmy třeba ta Mata Hari, když už
ste ji zmínila.

MD: no to už bylo ta Mata Hari, to už bylo takový ee to bylo vona
byla špiónka nebo co, viďte, no, no tak to bylo zajímavý.

LČ: jako ten děj?

MD: hm

LČ: a herce třeba, jak ste zmiňovala...

MD: taky. tam hrál, to si nevzpomínám, kdo tam hrál, to si
nevzpomínám teda.

LČ: a em Mata Hari hrála Greta Garbo teda.

MD: Greta Garbo?

LČ: ano.

MD: hm no to vím teda, že hrávala, ta hrávala eště teda, počkejte,
kterej eště ten film Greta Garbo, jeminkote ještě ještě v nějakým
filmu, ještě v nějakým filmu, ale tady myslím není.

LČ: a toho českého muzikanta ((To byl český muzikant)), to vám můžu
ukázat tady obrázek. to ste viděla také v kině, na to si vzpomínáte.

MD: to byl, to, Korbelář ((Otomar Korbelář)) no. no to nevím, v
kterým roce, to říkáte, že dřív, že to hrávali dřív?

LČ: no, to bylo před válkou určitě.

MD: no tak to muselo být v tym než jako v tom třicet šest třicet pět
nebo tak nějak.

LČ: si myslíte, že ste to viděla.

MD: mhm

LČ: a ty Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy? na ty ste chodila do
kina?

MD: no ty taky, ale to nevím, jestli to bylo dřív, to tak to si
nepamatuju, jestli to bylo, protože to všechno znám.

LČ: a ty zahraniční některé znáte, kromě tý Mata Hari?

MD: který to je ty zahraniční

LČ: nejsou všechny [většinou je tam jeden zahraniční] a jeden český.

MD: [tam eště, dyť eště sou to by]

LČ: třeba Moderní doba?

MD: tak ty ty šestý ee Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to to
bylo ještě bývaly německý, počkejte, kdo tam hrál sonja hernery
((Sonja Henie)) nebo jak se menovala ta krasobruslařka, že potom tam
hrával ten em jak von se menoval. taky von je, když já ty, když ty
ména, to už sem dávno zapomněla. (.) ale většinou tady většina to
(.) ty Tři děvčátka pokračují, to nevím, To byl český muzikant,
Město ztracených, to tedy to, to si nepamatuju (.) Opereta,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, hm klupa
((neidentifikováno)) jak von se menoval. dobrodružství
((Dobrodružství barona Prášila)), jak von se menoval, ten německej
herec ee teď vo něm taky mně se zdá mluvili, nemužu si vzpomenout.
hanjc hans riman ((Heinz Rühmann)).

LČ: hans riman? ((Heinz Rühmann))

MD: hans riman. ((Heinz Rühmann))

LČ: a toho ste měla ráda?

MD: ten no ne, ten ten tam hrával, to byl to byl hezkej film taky.
nevím v čem to bylo, ale to si pamatuju že, to to ale před válkou
jak jo, předtim. ale jinak jinak...

LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.

MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne. jako teď děcka chodí, jo, to až mý děti, ty chodily,
ty chodily tam na výstavu a tam chodily, jo.

LČ: takže žádnou další vzpomínku už byste neměla.

MD: no tak na to na ty ((směje se))

LČ: na to chození, na některá kina,

MD: ne, to řikám, ráda sem chodila na takový ty veselohry, to jo,
když bylo něco takového veselého, tak nebo s tým Burianem ((Vlasta
Burian)) třeba a nebo nebo ee nějaký takový ty slaďáky, že jo, jak
se říkalo, no tak to sme rádi tak chodili, ale to už bylo potom, to
už, skoro jako válka, to už tak nepamatuju.

LČ: dobře tak já vám děkuju.

MD: no nemáte zač, moc sem vám toho neřekla ((směje se))

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 14.10.2009, Klub seniorů Juliánov

Datum narození: 1924; sourozenci: bratr (1920), sestra (1930)

Povolání rodičů: otec policista, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: Juliánov (Židenice), když bylo narátorce 15
let, přestěhovali se na Špačkovu (Juliánov - Židenice).

Povolání: Vyučená švadlena, 1943 se jí narodilo dítě, poté byla
v domácnosti do roku 1960, kdy začala pracovat jako dělnice ve
skladu.

JV: tak konečně sme na to přišli ( )

BK: hluk je tady teda pěkný.

JV: ne, tak to nevadí, my to nějak zvládneme, říkám, je to hodně
hodně citlivé a nemusíte se bát... takže vy ste paní Božena

BK: Božena [K.]

JV: [K.,] narozena v roce dvacet štyři

BK: mhm

JV: a narodila ste se v Brně?

BK: hm

JV: a v Líšni nebo?

BK: ne v Žideni-

JV: v Židenicích

BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně

JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?

BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu

JV: ano

BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu

JV: mhm

BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské

JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?

BK: tatínek byl policista,

JV: mhm

BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.

JV: byla v domácnosti.

BK: mhm

JV: měla ste sourozence?

BK: ano ano dva.

JV: bratra sestru?

BK: bratra a sestru

JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo

BK: uprostřed

JV: uprostřed

BK: uprostřed

JV: dobře

BK: no

JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?

BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,

JV: mhm

BK: dámská krejčová (myslim)

JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou

BK: no už už

JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]

BK: [no no no ano ano]

JV: a ze školy ste odešla v roce?

BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku

JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]

BK: [pak sem ty tři roky] chodila

JV: to znamená do roku štyrycet dva

BK: ano

JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?

BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný

JV: hm

BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]

JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení

BK: ano jinak bysme byli

JV: hm

BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...

JV: takže dítě se vám narodilo v roce?

BK: třiaštyrycet

JV: třiaštyrycet

BK. no posledního prosince, takže...

JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]

BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti

JV: mhm

BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti

JV: mhm

BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?

BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,

JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho
věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste...

BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili
s rodiči, [to se naši báli]

JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování
[kin]

BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly
( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme
chodívali společně na vý- do kina do divadla.

JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku

BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.

JV: mhm

BK: v Židenicích byly štyři kina a divadlo taky nebylo nedostupný,
třeba Večerní Brno nebo takhle nebo Reduta, to sme chodívali.

JV: a ta doba, kdy ste už přestala chodit do kina?

BK: no to sme mohli chodit stále.

JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina

BK: no teď už se to samozřejmě

JV: a právě mě zajímá

BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]

JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]

BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.

JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla
byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první
film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše
vzpomínka nejzazší]

BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JV: Sněhurka

BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase

JV: hm

BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase
chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie))
a takový ty krásný filmy, [české filmy]

JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee

BK: no

JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?

JV: do těch deseti let

BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.

JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní

BK: tak asi, no

JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.

BK: ano

JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,

BK: ano

JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]

BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší

JV: mhm

BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]

JV: [takže ona se starala o děti]

BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?

BK: ano

JV: a (tak)

BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice

JV: hm

BK: to sem už říkala

JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?

BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda

JV: mhm

BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia

JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]

BK: [ano ano]

JV. do těch deseti let navštěvovala

BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]

JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží

JV: takže to už v tom pozdějším věku

BK: (ano no)

JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]

BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas

JV: hm

BK: (eště zase sem párkrát)

JV. ale v tom dětství asi moc ne

BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic

JV: hm

BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický

JV: mhm

BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko

JV: mhm

BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.

JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]

BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo

JV: mhm

BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo

BK: ano

JV: tatínek zase rád chodil asi do kina

BK: no ano

JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee

BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...

JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...

BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm

BK: jo, to to nebyl problém jako.

JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]

BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký

JV: hm

BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali

JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?

BK: (ani ne) ani ne

JV: ne

BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne

JV: ne

BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě

JV: hm

BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]

JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?

BK: ne ne to ne [to]

JV: [ne]

BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.

JV: sváteční záležitost.

BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.

JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?

BK: ne ne

JV: ne

BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]

JV: [můžete mluvit trochu nahlas]

BK: no

JV: nebojte

BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě

JV: hm

BK: a to ani tak ty (náni) nebyli

JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]

BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě

JV: mhm takže ste spíš [byli doma]

BK: [a nebo školní] výlety

JV: spíš doma ste byla

BK: ano ano

JV: moc ste nechodila po venku

BK: ne ne ne

JV: nelítala ste

BK: to ne to se nedalo vůbec ne

JV: ne?

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš

JV: vzpomněla byste si...

BK: výlety a takhle to se chodilo.

JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?

BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...

JV: hm

BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.

JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]

BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.

JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co
ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě?

BK: no tak

JV: se to rozšířilo to spektrum

BK: určitě určitě se to rozšířilo

JV: vzpomněla byste si...

BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až
do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často
nechodili

JV: hm už to bylo víc z ruky

BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo

JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo
tím spojením

BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci.

JV: mhm

BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko]

JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu

BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci,
to bylo v devětatřicátým.

JV: hm

JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola]

JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee
v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak?

BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený,
i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl
protektorátní policajt, že to

JV: mhm

BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a
dusili.

JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla
byste si na nějaké oblíbené kino v té době?
BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady (
) [všechno je to zrušený]

JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch
štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste
chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své
kino,

BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl]

JV: [ten Sport]

BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný]

JV: Hvězda?

BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni

JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla

BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky,
to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu

JV: mhm

BK: a avija ((Avia)) v Černovicích

JV: mhm

BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( )

JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát?

BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to
už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]

JV: [ale myslím,] jestli si vzpomenete třeba na ten prostor toho
kina, jestli vám nějak ulpěl v paměti eee ten interiér nebo jestli
na vás nějak povzneseně

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: tak to ste měli ( ) asi jako úžasnou zkušenost ((smích))
BK: ((smích)) a potom tedy se postavil ny- na tom Karáskově náměstí
se postavil

JV: mhm

BK: se postavily ty kostely různé, že, to už sme tam nebyli, ale
takže to bylo...

JV: a myslíte si, že vás třeba ta vaše víra eee husitská ((Církev
československá husitská)) ste říkala

BK: no

JV: ee nějak jakoby ovlivnila ve vztahu k tomu chození do kina nebo
v poměru, když to tak řeknu k [filmu?]

BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy

JV: mhm

BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]

JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]

BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]

JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše

BK: no ano ano

JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]

BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina

JV: mhm

BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše

JV: v čem myslíte [no]

BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak

JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]

BK: [no ano no tak] za první dražší

JV: no

BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní

JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]

BK: [ano ano] ano ano

JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano

JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee

BK: ano třeba

JV: oblékla nebo [strojila ste]

BK: [no tak]

JV: když ste šla do kina

BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že

JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]

BK: [ne ne] ne ne ne

JV: podle nějakejch šablony, takže to ne

BK: to ne, to spíš podle toho filmu

JV: mhm

BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky

JV: mhm

BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))

JV: jo

BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee

BK: no

JV: až na vyjímky ee

BK: no

JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko

BK: no [taky]

JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?

BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano

JV: takže důležitý byl ten film

BK: ano, určitě, [protože]

JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]

BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko

JV: mhm

BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že

JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film

BK: ne ne

JV: ani jako děti?

BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě

JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...

BK: tam dycky byl dozor.

JV: dycky býval mhm

BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]

JV: [takže ste] byli ukáznění.

BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]

JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?

BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport

JV: mhm

BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.

JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]

BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale

JV: bonbóny

BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.

JV: mhm

BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,

JV: mhm

BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.

JV: mhm

BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]

JV: [a když ste byla už třeba] když ste byla třeba už trošku starší
a chodila ste

BK: no no

JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)

BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,

JV: mhm

BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že

JV: mhm

BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.

JV: [vedoucí?]

BK: [ano ano] ano

JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]

BK: [Sokola,] třeba výletu, ano

JV: Sokola

BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)

JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství

BK: od dětství, no [tam se]

JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]

BK: [ano ano naši] věděli,

JV: mhm

BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.

JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?

BK: ne, to si nepamatuju

JV: ne

BK: ( )

JV: nevzpomínáte si

BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?

BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina

JV: mhm

BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.

JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]

BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr

JV: mhm

BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem

JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.

BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.

JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba

BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...

JV: mhm

BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc

JV: jo

BK: neviděla

JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší

BK: o čtyři

JV: o čtyři roky mhm

BK: jo

JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší

BK: o deset let

JV: o deset let

BK: no takže to už bylo

JV. takže ona byla jakoby

BK: no (velký) bylo bylo

JV: mě napadlo, jestli vaše sestra, že třeba nechtěla také se
zúčastnit ee...

BK: no ta ta by možná jenže ta potom v osumašedesátým utekla do
ciziny

JV: mhm

BK: pětadvacet let žila v Americe, vychovávala tam svoje děti, teď
se teď se vrátila, žije tady a ta si už ani moc nepamatuje

JV: [tak kdyby měla zájem, můžete se jí zmínit]

BK: [a nechce pamatovat ne] nechce pamatovat ona je taková prostě s
velkým nadšením se sem vrátila <a teď se jí tady nelíbí, lituje>

JV: hm ale přede to dětství je myslím bráno jako taková

BK: no

JV: jako vždycky jako ta nejlepší ( )

BK: no, jenže jenže já už sem si s ní nerozuměla

JV: hm

BK: eš- obzvlášť když mně ji dávali na hlídání, takže ona byla
taková rozmazlená a já sem

JV: <jo, dobře>

BK: ji zas dostala na ((smích))

JV: tak to nebudem nebudu zanášet.

BK: dostala jsem ji na starost a ona mě to už sme samozřejmě byly ty
party chlapců a děvčat a

JV: už to bylo jiné

BK: a ona žalovala a takhle

JV: tak tam byl velký rozdíl věkový

BK: no

JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...

BK: no jistě

JV: rozebírali ste to?

BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.

JV: jo

BK: jo no jistěže, to je

JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]

BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty

JV: s děvčaty

BK: no to se spíš

JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]

BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže

JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?

BK: ano no jistě

JV: jo

BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no

JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]

BK: [((smích)) ne ne ne ne no]

JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?

BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež

JV: mhm

BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.

JV: to ste viděla?

BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.

JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně

BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))

JV: aha

BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.

JV: to si najdeme už kdyžtak

BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...

JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...

BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně

JV: tady na sokolovně?

BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a vy ste chodila třeba do vlastně toho kostela ee provizorního
teda jak často?

BK: jenom v neděli.

JV: každou neděli.

BK: jenom v neděli to bylo.

JV: častěji [ste nechodila.]

BK: [ne ne] ne to ani nebylo možný (..) a ten židenický kostel, když
už potom stál, tak nevim, možná že teď se tam dělají or- koncerty
varhanní a tak, ale to už to už je jiná doba, jak sem měla děti, tak
já už sem potom do kostela nechodila.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jo (...) a když ste teda už vy byla ve věku, kdy (...) když ste
byla ve věku, kdy už vlastně ste se od těch začala třeba zajímat ee
aktivně víc sama už to nebylo tak, že by vyloženě třeba ten tatínek
vám vybral film jako malému dítěti vhodný pro vás, tak ee jako
vybírala ste si to na základě em jakých informací, zjišťovala ste si
třeba nějaké recenze ee v novinách nebo e e hledala ste plakáty po
městě e programy kin?

BK: no já mám takový dojem, že žádný takový filmy ani nebyly.

JV: jaké myslíte?

BK: takový s- který by byly tak strašně nevhodný.

JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v
tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti
čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o
tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a
nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala.

BK: možná možná před každým tím kinem

JV: mhm

BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci
tam budou [tak takhle sme to jenom]

JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste
věděla, že v určitou hodinu e [bude představení]

BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to
přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den
bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film,

JV: takže spíš před...

BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to...

JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy,

BK: no no no no

JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku
bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste
neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém
těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího
kina.

BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu
netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za
nějaký čas i blíž.

JV: mhm

BK: takže to nějak jako...

JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou
oblíbenou herečku nebo herce?]

BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci,

JV: vzpomněla byste si,

BK: my sme

JV: koho ste měla ráda?

BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si
sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si
vyměňovaly fotky herců.

JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo?

BK: to se dostaly koupit.

JV: každý

BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie.

JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat
jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda?

BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají
pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si
zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale
oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě].

JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento
herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste
jich měla str- jako velkou škálu,

BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek))

JV: mhm

BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám
neřeknu to jméno, ale je to je to

JV: Burian ((Vlasta Burian))?

BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše
maminka si ho

JV: hégr ((Karel Höger))?

BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry
a sestrami

JV: mhm

BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla
od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.

JV: jo a vzpomněla byste si na nějaký film třeba ve kterém hégr
((Karel Höger)) nebo Pešek ((Ladislav Pešek)) nebo Vojta ((Jaroslav
Vojta)) hráli?

BK: no tak i určitě všechny.

JV: oblíbený

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český
nebo ee

BK: no určitě

JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na
německé, ruské]

BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro
nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald))

JV: mhm

BK: a edý nelson ((Eddy Nelson))

JV: mhm

BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi
samozřejmě, že jo.

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?

BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.

JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla

BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili

JV: takže to až po válce

BK: no no no

JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,

BK: no to asi ne

JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.

BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)

JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...

BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě

JV: myslíte ještě do začátku války?

BK: no

JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))

BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli

JV: [tak to sou herci a herečky]

BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo

JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]

BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy

JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,

BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.

JV: mhm

BK: takhle sme se u toho bavily.

JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.

BK: určitě taky, no no

JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]

BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek

JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?

BK: [ne ne ne ne]

JV: [také ty komponenty]

BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to

JV: tak spíš na vás zapůsobil

BK: ano ano (..)

JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...

BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo

JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?

BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy

JV: i za války?

BK: skoro tajně, protože

JV: mhm

BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté

JV: hm

BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...

JV: myslíte teď ee období protektorátu?

BK: ano ano ano ano

JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]

BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že

JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?

BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili

JV: mhm už bylo oficiálně povoleno

BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat

JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?

BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako

JV: s tím Sokolem

BK: s tím Sokolem

JV: jo

BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]

JV: [hm a kromě Sokola no]

BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]

JV: [aha]

BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]

JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]

BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]

JV: [mhm]

BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo

JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?

BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]

JV: [jo] áá

BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )

JV: hm

BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili

JV: hm

BK: jo? <takže to...>

JV: jako mezi sebou jo?

BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak

JV: ja sem...

BK: to byl to byl to se

JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]

BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou

JV: hm

BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích

JV: hm

BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)

JV: hm

BK: ne- nemohli ste si tak nějak moc dovolavat, potom když nastala
ta druhá doba po tym osmašedesátým, tak zase sme se stahovali
skupinky zase sme si stavěli chaty u vody a zase sme utíkali zase,
aby děcka mohly mít volnost, aby si měly, takže to byla taková doba.

JV: eee ještě bych se vrátil k těm místním kinům, [jak ste říkala,
že ste je hojně navštěvovala]

BK: [ano no no no]

JV: vzpomněla byste si na nějaké rozdíly mezi nimi, jestli byly?

BK: no tak snad snad

JV: třeba interiér kin [nebo přístup zaměstnanců]

BK: [no to ano]

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

JV: [to byl uvaděč nebo...]

BK: [majitel majitel] toho kina

JV: majitel

BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal]

JV: [ano?]

BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o
devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší
chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli
být už zase doma, takže to byla taková doba, no.

JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]

BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.

JV: hm

BK: ale

JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: takže ty oponentní kina tady v tom okolí byly jakoby lepší

BK: ten (světovel)

JV: mhm

BK: to sme věděli, že to na orlovně

JV: aha

BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna

JV: mhm

BK: jo takže to byl pak bylo lido bijo ((Lido bio)) to bylo zase na
tym na té Francouzské

JV: to bylo jaké?

BK: tam v tom byly v tom se dělaly taneční

JV: hm

BK: tam chodily moje děti do tanečních,

JV: a tam

BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]

BK: [ne ne ne]

JV: neměla ste s tím problém

BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party

JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...

BK: no tak tam byl týdeník

JV: aha

BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to

JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu

BK: na Alpal

JV: [na Alpu?]

BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká

JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)

BK: pamatuju si jenom na ty večerníky

JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)

BK: [(nepamatuju si)]

JV: [nepamatujete si]

BK: to bych vám neřekla

JV: bývaly přestávky?

BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.

JV: mhm

BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.

JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]

BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.

JV: [ve městě v těch velkých...]

BK: [ve městě,] ano ano

JV: a ty kina byla jiná, to ste říkala, [že už byly takové honosné
a...]

BK: [no tak ty byly už už ano ty byly honosné]

JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?

BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten

JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu

BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý

JV: mhm

BK: tak tam to tam to asi bylo

JV: [ale to si už osobně nevybavíte]

BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]

JV: [mhm jasně, rozumím, no]

BK: to už se těžko pamatuje.

JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.

BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly

JV: mhm

BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]

JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před
tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden
v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu]

BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat
co bude

JV: mhm

BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz-
nepamatuju]

JV: [byla ste] i docela mladá, takže

BK: no to si ani vůbec nevzpomínám

JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.

BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to

JV: no

BK: se posunovalo, pohádky.

JV: já slyším, no

BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]

JV: [a to ste] viděla kde?

BK: to sme měli doma

JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,

BK: ne ne ne.

JV: to byly jako diapozitivy.

BK: diapozitivy.

JV: a nepamatujete si...

BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.

JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?

BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...

JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti

BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej

JV: ale jaký rok byste si vzpomněla

BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky

JV: ee už bych se teda přesunul do toho protektorátu, my tady o něm
pořád tak jako se zmiňovali

BK: no ano no

JV: ale nikdy sme si ho nezaměřili konkrétně ee tak bych se vás
zeptal, jak na vás působily ty změny po roce třicet devět osobně,
jak ste to vnímala tu situaci společenskou nebo dobovou.

BK: no říkam, to se právě všechno stáhlo a to sme se báli

JV: hm

BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění

JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.

BK: málo, možná že vůbec

JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]

BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo

JV: hm

BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]

JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte

BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo

JV: no

BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.

JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.

BK: no většinou

JV: většinou ano

BK: to byli

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

JV: hm [ale přesto ste se tam vypravili]

BK: [a tak] byly některý děvčata, který začly chodit s tím vojákem
(nějakym německym), tak to už sme se ji zase stranili

JV: některá třeba z vašich kamarádek ze Sokola?

BK: no právě ze Sokola ani ne, ale z toho tam kde sem se učila, tam
tam byly už děvčata z města (a všeho)

JV: a poté třeba toho co jak chodily s tim eee německym vojákem, tak
už eee ste se s nimi tolik nebavili nebo už ste se s něma
nekamarádili?

BK: no tak spolu sme pracovali, tak sme se museli s ní bavit

JV: mhm

BK: ale už naši si to nepřáli, tak sme hleděli se moc s ní nějak

JV: ale jestli...

BK: aby nás ona by byla schopna řict, poďte tam je to veselý, taky
se stalo jedné kamarádce, že že šla chodit po nějaké takové té to
jak se tomu říkalo národní (společenství) nebo co to bylo už vlastně
takový, aby se věnovali víc, aby se přátelili, no tak no tak ta měla
doma strašný peklo, když na to rodiče přišli, že že vlastně
vstoupila do takovýho spolku

JV: hm

BK: poloněmeckýho

JV: a vám třeba osobně to vadilo? protože ste říkala, že rodiče by
vám dali, kdyby se že vlastně kamarádíte s tak- s dívkou, která
chodí s německým vojákem ee a vám osobně to vadilo?

BK: no tak co mi prostě byla taková zvědavost, ale nebylo mně to
nebylo mně to milý, protože sem vlastně byla tak vychovaná

JV: mhm

BK: že (.) že to není (..)

JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]

BK: [no určitě určitě určitě]

JV: lidé byli zamlklejší...

BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,

JV: jo

BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl

JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]

BK: [no]

JV: nebo [byl hlasitější]

BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a

JV: mhm

BK: a pak na to třeba doplatil.

JV: mhm

BK: no několik takových případů, no tak sme se snažili tomu aspoň
rodiče se snažili, aby nás toho vyvarovali.

JV: vzpomenete si třeba, jestli ee vlastně měli tenkrát, když Židé
zakázáno do kin a nebo naopak byly nějaká kina, kam směli chodit?
[vymezená]

BK: [ne ne] ale myslim si, že vubec vůbec, že to měli špatný, ale
nemě- neměla sem [nikoho takovýho]

JV: [mhm kamarády]

BK: ( )

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo

BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]

JV: [hm hm]

BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem

JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]

BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci

JV: hm

BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.

JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?

BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))

JV: mhm

BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký

JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]

BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]

JV: [hmm]

BK: ve školní ( ) také

JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]

BK: [ne ne ne]

JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.

BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování

JV: mhm

BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.

JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina

BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy

JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo

BK: štyřicet tři po štyrech letech potom

JV: mhm

BK: postupně v jednapadesátým pak zase to byla taková byla to těžká
doba, já sem to prožívala spíš, protože tatínek to byl postiženém,
protože byl bombardovanej ten policejní ředitelství a taky někdy
třeba vyslechl nějaký v telefonní ústředna

JV: mhm

BK: a vyslechl nějaké zprávy, že někoho budou zatýkat, tak se snažil
jim s maminkou tajně oni to varovali, když to byl [někdo známej]

JV: [mhm]

BK: to byla opravdu těžká doba

JV: á...

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná

BK: určitě to byla to bylo velké velká

JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční

BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už
všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit
[spíš do těch divadel]

JV: [myslíte, že už] v roce štyřicet pět] byly všude televize?

BK: štyřicet pět ne

JV: já sem právě myslel jakoby těsně vlastně po tom osvobození a ten
květen [právě štyřicet pět]

BK: [no]

JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli
to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu

BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase
blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme
chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]

JV: [ano ano] aha to je zajímavé

BK: tam tam sme chytali spíš ty narážky, jo, jak ti herci dovedli
šikovně dycky něco takovýho, to sme měli rádi

JV: (dobře) a teď mluvíte o době ee [ještě jako za války]

BK: [jako ještě za války,] ano ano

JV: (..) já bych vám ještě dal seznam filmů, který mám tady ee tam
je několik filmů uvedených, které máme tak vytipované a ee poprosil
bych vás, abyste se na ně podívala a jestli si třeba na nějaký z
nich konkrétně vzpomenete, že ste ho viděla, jo, takže vlastně ee
tady vlastně je ten seznam á vlastně tady to je po několika letech

BK: no no no tak to je všecko ten Burian ((Vlasta Burian)), že tak

JV: kdyžtak vám můžu [dát]

BK: [no]

JV: tady eee propisku, jestli si vzpomenete, že ste ten konkrétní
film viděla tenkrát v té době v kině

JV: (...) teda to sou filmy promítané do roku štyřicet pět

BK: mhm

JV: to už je konec války

BK: (...) no tak já nevim, co byste tak chtěl, abych tam dělala vy
máte jinou [značku, že]?

JV: [ne ne ne] jestli si udělejte si i čárku můžete udělat u toho
filmu, nebo co

BK: jo?

JV: chcete kolečko, hlavně jestli si vzpomínáte, že ste ten film
viděla v kině

BK: no tak to tam musim udělat takou čárku, no

JV: no teda jakoby ( ) [neurčeně později třeba v
šedesátých letech, jo, ale ještě v té době toho]

BK: [jo, jenomže, no to je právě to to já vám už nemůžu právě]

JV: tak klidně můžete postoupit aj i k těm, které už vlastně to tady
vám mohlo být deset let, jo

BK: no

JV: todle jsou filmy z roku třicet čtyři

BK: no

JV: a tady vlastně sou do roku až do, pardón, tady vlastně sou celá
ta třicátá léta a tady sou štyřicátá, jo, třeba ta Sobota je z roku
štyřicet pět myslim, takže to už vám asi bylo jednadvacet let, tak
jestli si na nějaký z těch filmů vzpomenete, můžete je tam ho-

BK: dobře

JV: zakroužkovat

BK: nebo kroužek (...) no ale tak já právě n- U pokladny stál určitě
taky, ale

JV: mhm

BK: ale Ducháček to zařídí, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
no tak to vám říkám, mockrát tam na tyhle taky chodili, Moderní
doba, to je Burian ((Vlasta Burian)), že to je? Mata Hari, no to je
jasný, to to s- každý chtěl vidět

JV: ((smích)) a vzpomněla byste si teď třeba, který ten film patřil
k vašim oblíbeným tady z těchto zakroužkovaných, jestli ste nějaký
viděla víckrát?

BK: (...) nevim, já zase víc bych...

JV: nebo mužete třeba ee tak k nějakému z těchto filmů něco říct,
nějaký zážitek silný, jestli ste měla nebo eee co se vám na něm
líbilo, proč se vám to na něm líbilo, cokoliv vás napadne, nějaká
silná vzpomínka z té doby.

BK: no tak třeba ten Oldřich Nový, tak to byly filmy taky s ním
oblíbené.

JV: mysli- myslíte Roztomilého člověka ((Roztomilý člověk))?

BK: no, já si myslim, že je to Oldřich Nový

JV: měla ste ho ráda jako herce?

BK: no Muži nestárnou, to byl ( ) (...) nevim nevim

JV: takže vás ne ne nenapadá nebo nějak nevzpomínáte si na nějaký
[silný zážitek]

BK: [no já bych já bych řekla] všechny ty Burianovy ((Vlasta
Burian))

JV: mhm

BK: jenže vám to nemůžu řict, [protože že si nevzpomínám, jestli sem
je viděla tenkrát]

JV: [jestli ste je viděla tenkrát]

BK: to už vám právě nemůžu řict.

JV: dobře paní K., já vám každopádně přesto děkuju velmi,
chtěl bych se vás zeptat, jestli vás napadá ještě něco, co byste
chtěla doplnit tady k těm věcem, o kterých sme spolu hovořili, co
sme třeba vynechali nebo co by...

BK: <nevim, co sme vynechali>

JV: k tomu našemu tématu

BK: no to se ta doba byla úplně jiná jak je teď, to se musí za prvé
za prvý sme byli mladí a i když to byly hrůzy, co sme prožívali, tak
zase sme dovedli všichni to tak se jo všichni sme si dovedli pomoct
jeden druhýmu, bylo to jiná doba, úplně jiný.

JV: takže myslíte, že byla i ta pospolitost mezi lidmi [mnohem
větší]

BK: [určitě, určitě]

JV: než je dnes.

BK: žádný politický strany, nic neexistovalo, opravdu bylo
všechno...

JV: (..) v té politice, to sem přeslechl že neexistovalo nebo ste
[strany]

BK: [neexistovaly tady to, co se teď děje]

JV: to dohadování myslíte

BK: no ne všechno, třeba ee vim pamatuju si, že ee nikdy nikdo
neřekl, ty seš straník takovej nebo takovej s tebou se budu hádat
nebo prát, neexistovalo to.

JV: myslite teď ty třicátá léta.

BK: ano ano

JV: (...) dobře, tak já vám děkuju, tímhle teda ukončuju rozhovor a
sem rád, že ste nám pomohla]

BK: [moc sem] vám myslim nepomohla, ale mně je to líto, že sem vám
nemohla víc [pomoct, protože nejs- ne nera-]

JV: [ale ne tak myslim, že ste nám pomohla dost]

BK: to nedovedu tak

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 14. 7. 2011, Brno, sídlo Židovské obce

Rok narození: 1928

Bydliště do roku 1945: Rybářská ulice (Pisárky), předtím Křížová

Povolání rodičů: Otec správce, matka v domácnosti

Povolání narátora: neznámé

LČ: e já právě na začátek vlastně bych potřebovala začít e vlastně
re- rekapitulací vašich osobních údajů,
AM: [mhm]
LČ: [budou] to úplně otázky jednoduché abysme měli na tom záznamu
vlastně [představeno]
AM: [mhm]
LČ: jak se jmenujete
AM: [ano]
LČ: [a tak] dále.
AM: beze všeho.
LČ: takže, ee zeptala bych se na vaše jméno,
AM: ano, já jsem a.m.,
LČ: na rok vašeho narození,
AM: devatenáct set dvacet osum.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, jak se to vlastně, vaše
bydliště jak se to třeba měnilo, (pokud) se to měnilo,
AM: ano, já sem se narodila v brně, a v třicátém roce, e se moje
rodiče (.) přestěhovali e na sportovní hřiště makabi co je blízko
(.) od dnešní riviéry
LČ: [mhm]
AM: [nebo] tehdejší už taky (.) a (bydleli) v pisárkách.
LČ: mhm
AM: [a]
LČ: [a do] té doby ste bydleli kde? předtím [ještě]
AM: [no] to sme bydleli e na křížové ulici.
LČ: mhm
AM: a e ten dům už nestojí tam, ten prostě, je e odstraněn, ( ) po
válce když se upravovalo e to staré brno, celé, tak ty sta- budovy
některé byly postiženy, samozřejmě ne jenom že by to byly tam staré
budovy ale ale samozřejmě frontou a bomba- hlavně bombardováním.
takže tam je e ta celá oblast na tom starém brně nová.
LČ: a pak ste tedy bydleli na těch pisárkách,
AM: no a potom sme bydleli ee bylo to vlastně v pisárkách, ale ulice
sahala ee právě z toho starého brna, [až do pisárek]
LČ: [mhm]
AM: takže to byla rybářská, ulice. to e sportovní hřiště židovské,
makabi, e bylo na ulici e když se to hledalo,
LČ: mhm [a]
AM: [ee tak] je to rybářská ulice, e myslím si to, pět.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době,
AM: no tatínek e tam ee byl e přijal místo správce,
LČ: mhm takže jak ste se přestěhovali [tak on přijel]
AM: [tak e] s maminkou a se mnou sme se přestěhovali, když mi byly
dva roky, do toho e služebního bytu,
LČ: mhm
AM: který tam stojí ještě doteď protože to hřiště bylo e vybudovaný
(.) e jako e velice ohromný [areál]
LČ: [mhm]
AM: v pisárkách, jestli to znáte,
LČ: mhm
AM: tak je to pod tím [lesem]
LČ: [mhm]
AM: teče tam [svratka]
LČ: [ano]
AM: a e je byl to tam e fotbalový hřiště, a potom tam e byly
tenisový kurty, pros- tak a e a postavily se budovy e pro e děl- pro
společenský
LČ: mhm
AM: pro užívání, e vila pro restauraci, kavárnu a e bylo to hlavně
na letní měsíce, tak tam byla o- velká terasa,
LČ: mhm [mhm]
AM: [která] se užívala taky e jako taneční parket, no a jinak ee
byly tam aleje, e ovocný a a taky e kaštany vysázený pod kterýma se
sedělo, v letních měsících, louky, aby tam mohli lidé (.) trávit e
ty piknik aby si mohli dělat, a e prostě s dětma aby mohli na
loukách jít, a když bylo hezky a měli zájem tak mohli vyjít ven e
k řece, taky mimo mimo těch sportovních ee
LČ: jasně,
AM: akcí, tak mohli taky, e jako se rekreovat, no potom tam bylo
hřiště na košíkovou, atletická dráha, a všechno ostatní k tomu,
takže velký parkoviště a a e (.) takový nádherný areál
LČ: [mhm]
AM: [kterej] e v brně už nebyl nikde.
LČ: [a teď]
AM: [v tom] rozsahu, takže (.) společnost e která to ee teda e e se
tam hlavně v sobotu, ee jela tam se svýma rodinama, a e jinak se
hrály sporty, jako (.) to bylo, ee ří- (teda) klub makabi, ee
samozřejmě hráli s ostatníma klubama
LČ: jasně,
AM: v republice, a tak dále, no jinak a tak to bylo v letních
měsících, a byl tam taky denní pionýrskej [tábor]
LČ: [mhm]
AM: no k tomu příslušela kuchyň a a e když nebylo e dobrý počasí,
tak aby děti po obědě měly kde spat, jinak se spalo ee na lehátkách,
pod [těmi kaštany]
LČ: [mhm]
AM: to bylo e v bezprostřední blízkosti. (.) (už ten) jídelny nebo
verandy takové velké, kde se jedlo, a ty děti tam měly denní
pionýrskej tábor, kdo se přihlásil tak rodiče do určitých e nevím,
do určitých let možná
LČ: [mhm]
AM: [do čtrnácti] (.) a ty děti ee byly většinou z brna,
LČ: mhm
AM: a ee byd- (objednávali) (.) ee tedy e teda e tramvaj,
LČ: [(ta svážela)]
AM: [která byla] e byla u divadla, u starýho divadla ještě, jak je
na u nás tady (národní) divadlo, a tam stála tramvaj (.)
pravděpodobně asi v půl osmé, a ee tam ty děti nastoupily, rodiče je
předali vedoucím, a jely do pisárek a z pisárek šly pěšky
LČ: [mhm]
AM: [na to] hřiště, do toho tábora, a e ve- ee odpoledních hodinách
potom e po svač- ee před večeří, (.) jely zase
LČ: [(zpátky)]
AM: [šly do těch] pisárek, a u toho divadla si zase ty rodiče ty
děti rozebrali, tak to byl denní denní tábor, moc hezký. no tak se
tam hezky žilo,
LČ: a tatínek to spravoval, [teda]
AM: [a tatínek] no tak, každopádně tam byly kabiny
LČ: [mhm]
AM: [samozřejmě] e koupelny a všechno pro hráče, a všechno bylo
v pořádku, no a maminka udržovala ten pořádek, tenkrát se muselo i e
těm sportovcům, ale hlavně ee jedině teda, e <jedině> hm e (.) těm
fotbalistům, ee se praly ty dresy,
LČ: [mhm mhm]
AM: [a tatínek] je musel spravovat boty,
LČ: mhm
AM: ee (.) ty kopačky, všecko, to všechno náleželo k tomu,
LČ: mhm
AM: k té práci. no ale my jako děti sme měly tam dobrej život, mně
se tam v dvaatřicátým narodil můj bratr,
LČ: takže ste měla
AM: karel,
LČ: bratra sourozence,
AM: ano,
LČ: [mladšího]
AM: [sem] měla, (.) tak se narodil, já už sem měla čtyři roky, no a
tak sme to měly v dětství, a soustředily se tam jiné děti,
LČ: mhm
AM: z okolí a tak dále. takže ee to bylo něco úžasného, co všichni
říkali, a ty se máš dobře, když tady bydlíš, už děti to říkaly, že
nemusíš jet domů někam, jo, seš tady doma a (.) a ty rodiče dělali
všechno tam bylo, ohromný života až do osumatřicátého roku.
LČ: a jak ste to měla se školou, tam ste [chodila do školy a]
AM: [no tam] sem chodila do ee sem chodila do mateřské školy, a
potom na šilingrovo náměstí do e židovské školy.
LČ: mhm
AM: to patřilo (.) e to nepatřilo ee jako židovské obci, (.) ale
jinak tady makabi a to e ty kluby a všecko bylo ee samozřejmě ee
všechno bylo e podporovaný
LČ: mhm
AM: židovskou obcí. ee měli hodně členů, tady bylo (.) tady bylo
třináct tisíc lidí, byli tady registrovaní a ti co (.) byli na tom
dobře finančně, měli obchody a továrny, a banky, a tak dále, tak ee
prostě platili, aby se všecko vybudovalo.
LČ: a jakého [(z těch)]
AM: [a to se] ty příspěvky, té společnosti se dávaly podle daňových
LČ: [aha]
AM: [přiznání] (.) takže proto se shromáždilo tolik peněz, aby se
sport aby se mohly postavit, aby se podporovalo školství, studie,
nemocní lidi,
LČ: takže e to [to je ( )]
AM: [ee děti] sirotky, postavil se sirotčinec, byly vše- e byla tam
menza pro studenty, prostě všecko, a společenskej život aby byl,
stavěly se budovy, a hlavně se starali vo starý a chudý lidi. a vo
děti opuštěný, a podobně. prostě všecko, na všechno muselo být
peníze, tak ti co měli, ti lidi, tak dávali do té obce a s tím se
muselo hospodařit. podporoval se sport, a vš- ee vzdělání, což bylo,
u židů to nejdůležitější.
LČ: a jakého vzdělání vy ste dosáhla?
AM: no tak já sem chodila e na e pět tříd do do té školy obecné, na
to šilingrovo náměstí, tak já sem chodila, pěšky sem šla do pisárek,
vod tam sem jela tramvají,
LČ: [mhm]
AM: [na] pekařskou, to byla přímá tramvaj, (.) ee a jela až nahoru,
tramvaj jedna, a později se museli dokonce i na starým brně (.)
přestupovat, protože ta e tramvaj co jela nahoru tak tam přijela
z druhé strany, a (.) nepřijela z pisárek
LČ: mhm
AM: ee a tak sem e jezdila tam tramvají až do páté třídy, no a od
prvního gymnázia sem ee na první gymnázium sem byla na hybešové bylo
gymnázium
LČ: [mhm]
AM: [taky] postavený,
LČ: [jo]
AM: [židovský] gymnázium, a tam sem šla, ze školy, ale tam sem byla
jenom ee začátek třetí třídy a a e to se to už sem šla do
koncentráku.
LČ: a potom e ste měla jaké povolání, ve svém životě jako
AM: no tak já ee povolání, samozřejmě sem e doufala že e budu ee si
eště e že si něco vyučím, nebo vlastně sem chtěla jít do nějaké
školy, tady byla tenkrát ee rodinná škola, (.) e v pisárkách byla, a
to sem e si jako přála, to je pro e děvčata, to bylo e na všechny
(.) možný povolání, a to kdybych e prostě dokázala, a tak sem si to
tak představovala pro život rodinnej to bylo, i pro ee zaměstnání,
protože ty dívenky, co tam dělaly, tu ves- vesna [to byla]
LČ: [mhm jasně]
AM: menovala se, víte o tom něco,
LČ: mhm
AM: tak e tam se vyuči- tam nejenom e se vyučily, za prvé jak e se
samozřejmě všeobecný vzdělání, a potom se soustředily taky na e
ruční práce a co budou v životě potřebovat na e a doká- aby e
všechno co co bude potřeba pro rodinu, nejenom pros- ee se e ob-
objevit s manželem někde v ňákým prostředí rituály aby ho uměli taky
u- u- teda zařídit, udržet, (.) no a samozřejmě když přijdou děti
tak tam byla po- výchova dětí, a všechno po- se učili, ee jak se
budou o to dítě starat a vychovávat, jak to budou (.) e pěstovat
zdravotně a tak dále, no a potom se (.) potom byly ještě další
odborný e předměty a (...) já mám ((začíná plakat)) promiňte, já mám
takovej že když na to všechno vzpomínám tak vidím ty lidi a to mně
dělá trošku
LČ: mhm, rozumím,
AM: že nemůžu se dost ovládat, si to nemůžu prostě se citově
ovládat, (..) (to mě za chvíli přejde) (..) a (.) potom, e sem
chtěla říct ještě k té škole, (..) já si musím donést jenom
ubrousek, jo?
LČ: ano,
AM: takže.
((nahrávka pokračuje po přerušení))
LČ: no, mě by teď (ještě spíš) zajímalo jak ste pak pracovala, třeba
i
AM: no, já sem ještě k té [školi]
LČ: [ano]
AM: chtěla říct že sme potom ee potom měli předměty ee e vš- ee
nejenom všeobecné (.) e prostě e jak bych to ře- na všech sm- mířily
na všeobecný vzdělání že, ale ee od tam e takový odborný ee předměty
tam byly, že když (nás) to byl e ty čtyři roky obstáli maturovali,
tak je přijímali do [zdravotnictví]
LČ: [mhm]
AM: a potom, na na úřady, a mohli být e kuchařkama, už jako měly už
k tomu ten papír nemusely už (.) dělat výuční listy a tak dále (.)
no, a byly švadleny, a e a byl- a mohly dělat (.) jako aranžérky, a
[všechno]
LČ: [ano]
AM: tolik oborů, že (.) nevím jestli v takovým rozsahu něco je
LČ: mhm
AM: aby e to stačilo, dneska ten nárok je ee samozřejmě oprávněně
větší, na všechno, tak e to už dneska nemůže být, ale tenkrát
opravdu to stačilo a ee ty ženy mohly být i nejenom v rodině aby
obstály, ale ee jako manželky aji matky, a (.) e tak, aby jako mohly
taky eventuelně být zaměstnaný, (v určitým oboru) (.) tak ee na to
vzdělání ste se ptala, ale já jsem se vrátila, ee s- byla sem sama,
ee v koncentračním táboře v terezíně, ee a (.) a byla jsem tam ee
podle e co němci vydali, norimberský zákon. jelikož můj tatínek byl
křesťan, tak na ee on e jako maminku a mýho bratra, podle těch
zákonů, ee tak zvaně chránil doma,
LČ: mhm
AM: ee ale, samozřejmě to bylo do určité doby. ale, to se eště
nevědělo, zatím to vyšlo že chrání manželku a děti, ee ta árijská
strana. buď to byla žena, nebo muž, když bylo e smíšené manželství.
ale ee a tam ta hranice byla že, manželku ano, ale děti do čtrnácti
let. no a já jak sem měla čtrnáct let, tak ee už mě otec jako
nechránil. (..) no mezi- my sme e eště sem chtěl říct že sme se
z toho makabi přestěhovali (.) že e prostě v osumatřicátým už když
bylo obsazený rakousko (.) tak tady ee už byla taková proti- ee ee
nejenom že v brně bylo hodně němců, a fašistů, (.) tak už začala
protižidovská hodně, ee já bych řekla ta ee nálada,
LČ: (nálada)
AM: ee a začali to, ee i židům prostě tady ti e lidé a ee úřady, e
dávat najevo, e prostě že, v německu už norimberský zákony vyšly
v třiatřicátém roce, tak už se vědělo, už stál dachau, a už stál ee
eště buche- buchenvald ((míněno Buchenwald)) (.) a věděli že to
vraždí na ulici a vyhánějí, a lidé u- někteří kteří mají peníze tak
utíkají, do ciziny, ale, hodně už postupně ty lidi, a byly ty první
koncentráky (se) začaly budovat postupně, a vystěhovávali, tak to se
vědělo, ale tady se pořád tomu ňák nevěřilo, a (.) doufali že ee že
to tady ee na nás nepřijde. (..) ta lavina. ale e už v osumatřicátým
jak říkám, tak ee za prvé e z nás ee z páté třídy obecné, to se
vracím ještě zpět, tak sme museli tu budovu opustit, a (.) tady,
teda ještě naše budova, tady tato, existovala, tak první poschodí
(.) udělali obec- ee [třídy]
LČ: [mhm]
AM: obecné školy, pět tříd (.) udělali, takže, jeden rok sem tady
chodila, do devětatřicátého do páté třídy, no a tady nás přepadli
němci.
LČ: mhm
AM: v devětatřicátým patnáctého března. (.) no a celou tu dobu už ty
ee fašisti všechno proti nám vystupovali, tak my sme e se museli
z toho makabi taky, ee (..) eště, to patřilo eště židovské obci, ale
už se tam prostě nálada, a samozřejmě ta radost už nebyla z e toho,
ee života tam, a prostě to utiskování ze všech stran, ee by- ee tak,
bylo tak silný, že ee (.) to krásný, to sportování, ten život, a to
všechno, ee už nebylo samozřejmě tak rozvinutý, a naopak se tam ee
soustřeďovaly ee od ee ňáký krátký pobyty ee většinou mladých lidí,
kteří chtěli tehdy jít ještě do palestiny.
LČ: mhm
AM: to nebyl eště stát izrael jak je teď, e to bylo po první světové
válce, e bylo určený že tam bude, ee že to to území ee který e už
tam někteří ( ) ee židé byli, ale hlavně tam byli arabi protože
to území pozbyli (.) ee židé, když je římané vyhnali, tak ee, prostě
museli (.) e z toho historicky dokázaného státu, prohraným prohranou
tady touto válkou, (.) přestože (byl pronásledován) už předtím ale
vždycky se někdo zachránil a zas byla válka, zase někdo zachránil,
zas to budovali, zase (.) prostě to tak šlo pořád až (.) až e před
válkou už se toho (.) ujali, a (řekli si) že ee když je to
historicky dokázané tak ((krátce se pozdraví s příchozím)) e tak ee
(.) že ee se budou snažit ee aspoň e ze zač- ee prostě ten e stát
dostat zpět, ee což ee nejenom že měli historicky dokázaný, ale
prostě e by- ee nebylo možný protože to byla kolonie anglická, a e
tak židé ee začali ee teda š- ee vybrali e v celým světě dělali
sbírku (.) a když byly peníze tak ee začali vykupovat to území.
LČ: mhm
AM: ee vyk- a arabi a ty turečtí šejkové a tak dále, kteří už byli
majitelé těch e to těch ee částí té země, tak ee když v soukromí
majitele tak (.) prostě, beze všeho prodávali, a prodali to tady té
židovské
LČ: [mhm]
AM: [organizaci] e zase a (.) ale prodali jim ee samozřejmě skály,
(močály) (.) a pouště. ((mluví s pláčem)) a když to židé tady toto
koupili teda organizace židovská, kdo měl víru a národnost
židovskou, a tak ee se udělala ta akce, takže toto už bude vaše
území, to sme koupili, to patří e nám, soukromě, a (.) musíte tam
dělat ee musíte to obrátit ee v e urnou půdu, a tak abyste tam mohli
žít. (.) no a z- ee samozřejmě (.) lidé kteří e byli dobře situovaný
tak o to zájem neměli ale chtěli aby se (ten stát vrátil) a aby židé
tam žili aby ten stát existoval, když tam nebudou už (.) a pomohli
k tomu, a nejvíc teda e ti chudí lidi (.) e se tam začali a chudý
rodiny stěhovat, (a budovali a)
LČ: mhm a vy ste se pak teda [e z toho makabi]
AM: [a tak jenom chcu říct] že (.) na tom makabi se něk- byli taky
se školili, protože tam chtěli jít do [palestiny]
LČ: [mhm]
AM: mladí lidi, který eště byli buď v gymnáziu nebo dokonce byli na
vysoké škole, ale už se chtěli stěhovat,
LČ: mhm
AM: v tom osumatřicátém roce, (.) ee to už hodně lidí tam žilo, od
LČ: mhm
AM: od e před válkou, v [kraji]
LČ: [mhm]
AM: ne dlouho, ale potom před první válkou,
LČ: [mhm]
AM: [a potom] celou dobu, že? no a, e oni tady tito mladí lidi se
školili a hlavně se teda školili (.) e na ee na statku, a tak [dále]
LČ: [ano]
AM: když někdo to na- e potřeboval ty dělníky tak tam dělali i
zadarmo, aby se něco naučili, když přijdou aby uměli vzít [ten]
LČ: [ano]
AM: rýč do ruky, krumpáč, nebo něco, aby prostě všechno, něco něco
uměli o tom, hospodaření, (.) e celkově, e na venkově, jo?
LČ: ano,
AM: tak, až ten byli takže tam taky se dělaly přednášky, učili se, a
všechno, a taky e z toho makabi odjížděli potom e ty ee lidi e do té
palestiny, takže tam přijely autobusy, zavezli je (.) e zavezli je
do e bratislavy, a
LČ: mhm
AM: od tam už lodí, e se dostali dál, no a když to bylo později tak
(.) tak prostě bohužel, někteří tam ani nedojeli, už začala [těžká
doba]
LČ: [mhm ano]
AM: [všude] (.) tak to sem jenom chtěla říct k tomu makabi, a my sme
se přestěhovali, tatínek (.) ee vzal jeden pozemek nedaleko, a tam
byly takový (.) menší domky, tak jeden koupil, a eště e udělal
nástavbu, vět- aby to zvětšil, a (.) tam sme se nastěhovali.
LČ: mhm a teďka [ještě]
AM: [a] to nebylo daleko.
LČ: ano.
AM: a to je e už dneska to zase převzala výstaviště, jo? asi v tom
(.) [(v té poloze)]
LČ: [a jak ste teda] potom pracovala, [po návratu]
AM: [no]
LČ: [ee ještě]
AM: [ne, já sem] aha, e já sem jenom ještě chtěla říct že sme tam e
byli a e to už sem e jako šla do té do toho gymnázia a potom přijela
(.) byl třiačtyřicátej rok, v lednu, přijela jed- přišla jedna moje
kamarádka, to už sme měli zavřenou školu, a přišla ee ke mně, já sem
říkala že sem ráda že ee že přišla, e se za mnou podívat, a (..) a
ona řekla, no já sem přišla, ale e (.) ee nejenom že sem chtěl
s tebou mluv- ee tě vidět, ale já sem ti přišla říct že bohužel je
listina napsaná ee bude transport a v tom transportu seš ty i já.
pudeš do koncentráku. a podle těch norimberských předpisů, víš něco
vo tom, já říkám, vím. a je to jisté? a ona říkala, ano, můj otec
eště (.) pracuje na židovské obci, která tady byla na jednatřicítce,
v tom
LČ: [mhm]
AM: [sme] měli dům, tady e v té ulici (..) kapitána jaroše, tenkrát
legionářská, a ee tu listinu viděl. (..) takže a ee říkám, jano, a
co, co myslíš že já mám dělat, jo? (.) a řekla, tak řekneš to
rodičům, a můžeš mít s sebou třicet kilo, (.) oni ti dají, co
potřebuješ. já sem řekla, no tak rodičům, tak (.) ee no zatím eště e
kdy to má být, nebo povolání nepřišlo, (.) zatím, a ona řekla, ne,
zatím ne, nevím přesně kdy to bude, (.) ale bude to brzo. ale, já
sem říkala, tak prosím tě, buď tak hodná, neříkej nic mým rodičům,
(a jo to tvým taky neřeknu), že už sem na listině, protože každej
den kdy to nebudou vědět je to lepší. (..) a (.) tak, sem jim to
neřekla, a prostě sem na to myslela, a mezitím se staly takový
události že nás němci odtama hnali a do čtrnácti dnů, a (.) ee
tatínkovi, e teda rozkázali srovnat to se zemí, (.) no a tak lidé si
to rozebrali, my sme spali každej někde (spali sme čtyři) (.)
samozřejmě nás brzo ráno vypouštěli aby e žádní sousedé ( ) (.)
no a můj tatínek (by měl) a ještě mimo to že byl zaměstnanej, na tom
makabi jako správce tak (.) e ee ještě měl obchod s uhlím, a
s dřevem. (.) a takže tam udělal, ee nad těma e já bych řekla,
boxama, kde bylo uhlí, tak (.) se udělala taková palanda, a nahoře a
tam se dal nábytek, a všel- dost věcí, co se dalo převézt, a (.)
teda nebylo tak nejnutnější k dennímu životu, a zatloukli to tam
LČ: [mhm]
AM: [špatnýma] deskama a prostě jako vypadalo to jako, nahoře sklad,
nebo to, že, to si teda přes válku jako nikdo nevšiml vůbec že tam
je všechno, a ňákej bídnej byt, ee sehnal, na hybešové ulici
jednopokojovej co ani ee domovnice nechtěla bydlet, tak od tam sem
šla do lágru, tam sem spala den, to už se rodiče dozvěděli,
LČ: mhm
AM: (.) a to mě přišli vybavit, ee kamarádka maminky a ( ) maminka
moje, (..) ((šeptá)) (do toho koncentráku se úplně zhroutila) (...)
no, a tatínek mě doprovodil, já sem předvolání do toho transportu
dostala až do prahy.
LČ: mhm
AM: ale tak byl přesto zvláštní vagón, protože my sme nesměli nikam
chodit a ee samozřejmě, e a jezdit vlakem a tramvají, a jenom na
jedné plošině, a to se potom taky zak- zakázalo lístky a tak dále,
to bylo strašně omezený a e několik potravin, a my sme neměli
potravinový lístky, jenom tatínek.
LČ: (..) no a když se teď dostaneme k tomu
AM: jo,
LČ: hm eště e kinu,
AM: ano,
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.
LČ: chodili ste teda [výhradně do toho]
AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo
eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom]
LČ: [mhm]
AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý
filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha
nebo něco, ale toho se chytli, katolické víře, (.) protože katolická
víra dycky byla (.) e bohužel (.) (lety) tisíciletí pronásledovala
židy.
LČ: (.) a do toho kina ste chodili třeba v který den?
AM: (.) a, toho se taky chytl hitler, (.) ((mluví s pláčem)) chopil,
že měl za sebou, (.) katol- křesťanskou celou společnost, v celým
světě.
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud
jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo]
AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e
radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší
tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla
televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.)
takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který
už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to
nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e
židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když
byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a
tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli
spisovatelé, (všecko)
LČ: a když [byste]
AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej
krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se
zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak
vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli
sme taky e sme cvičili
LČ: [mhm]
AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na
stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly,
(.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl
možnost, no.
LČ: a když si vzpomenete na ten ještě na to kino grand, jak ste ho
jakoby vnímala, jako co si (přímo) třeba vybavíte, když si na něj
vzpomínáte, [na to]
AM: [mhm]
LČ: kino,
AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor,
třeba, líbilo se vám [tam?]
AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý
výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme
na e veletrhy s rodičema chodili každý rok,
LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě]
AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam
byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého
skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.)
úplně jedno,
LČ: a
AM: <hlavně že tam byly filmy>
LČ: a by-
AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo
hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale
když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e
střídaly, podle toho co sme chtěli vidět.
LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich
[zajímalo]
AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )]
LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle
něčeho jinýho]
AM: [no, taky] taky trošku.
LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na
které ste chodila, [které to byly]
AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty
[dětský filmy]
LČ: [ano]
AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
LČ: grotesky,
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla
až po válce.
LČ: ano. mhm
AM: cizí, všechny.
LČ: [a když]
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických,
anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako,
ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila
po válce jít
LČ: mhm
AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..) ((mluví
s pláčem)) nemohla sem. protože já sem přišla (.) mezitím co sem
byla já pryč tak to bylo v třiačtyřicátým v dubnu, sem jela do
terezína, a přijela sem, a (sem se) to náhodou přišla jedna
sportovkyně která mě hned když sem přišla do terezína, a byla tam e
při té kontrole, byla v té (.) už tam byla ňákou dobu, a e byla
takový e samozřejmě ty jednoduchý práce dělali vězni, všechno, tak
ona byla v takové organizaci, přitom jak, například lidi (.)
přijížděly transporty, a odjížděly (.) a ona tam byla, a jinak tam
byly esesačky, esesáci, při těch prohlídkách, když sme přijeli, ale
(.) ona teda ee (.) mě uviděla, (.) a jak to bylo možný, (.) taky, i
když měla tu službu, tak neznamenalo že se mohla ke mně ňák
přiblížit ňák, ale v určité době jo, potom. (.) ale e když to bylo
možný, a už bylo po prohlídkách a všechno už (.) e sme pozbyli, co
sme měli s sebou, a tak dále, a e tak už tak ona se ke mně dostala a
řekla, ((mluví s pláčem)) já (si na tebe pamatuju) (.) ty seš
tonička (.) michalová, vy ste bydleli na makabi, my sme tam cvičili.
říkám, já si na tebe taky vzpomínám. a ona měla už, ona už chodila
na vysokou školu tak měla dvaadvacet nebo něco, a ona řekla, neboj
se, já se na (.) já (.) dám na tebe pozor, (..) a (…) ty (..) e
řekni že (.) e chceš bydlet v dívčím lágru (..) a potom že bys
chtěla pracovat (.) v zemědělství, to řekni (.) při tym, oni to
budou všechno zapisovat, a já tě tam zavedu. ona ty lidi odve- vedla
tam. no a to oni zapsali a ona mě vedla. (..) byla tam krátkou dobu,
než (se potom nevrátila už) (..) (vyjela) transportem, dalším, pryč.
(ale) my sme měli malej transport, (sto padesát) (..) když nás dali
do těch e jako kasematy, ty (.) ee znáte terezín? jo? jak je e
[obklopenej]
LČ: [mhm]
AM: těma valama a tak, tak tam když přišel transport tak se do těch
valů, tam byly místnosti, e tak tam se dělala ta registrace, a od
[tam se]
LČ: [mhm]
AM: vodili ti lidi ven. (.) a (..) takže (.) e tam, e jenom sem
chtěl říct, že sme tam přišli a (..) e byli sme ve velké místnosti
kde sme se vešli, tam byly jenom takový malý okýnka, a ňáký světlo.
no, a esesáci s nama, a esesačky, a teď nám řekli že (.) podívejte
se, vy ste přišli sem, (.) a když e budete dodržovat ee pořádek, a
vaše předpisy, (.) a nebudete se vymykat té organizaci, toho tábora,
tak ee se budete mít lepší jak naši vojáci na frontě. ale když ee to
nedodržíte tak (.) ee (.) tady nezůstanete. (..) tak to je to
nejhlavnější je to že, jestli máte u sebe nějaký kontraband, (.) to
znamená peníze, zlato, stříbro, léky, cigarety, a vůbec nějaký
cennosti, tak můžete tady za tu plachtu, tam sou bedny, hoďte to
tam, nikdo to nebude kontrolovat od koho to tam je, (.) a nic se vám
nestane. (.) v případě, (.) potom bude kontrola, pro ženy sou tady
ženy, vojenské, (.) a pro muže muži. (.) bude prohlídka tělesná,
nejenom zavazadel, a v případě že se někdo z vás, u někoho něco
najde, tak celej ten transport okamžitě jede dál do polska. (..) tak
každej z vás si vezme (..) e na svědomí (..) tady tuto cestu. oni
řekli (co a jak) (..) teď já sem si řekla, mně kamarádka vod mé
maminky mně do podvazkovýho pásu zašila marky, plný, v noci to
dělala a ee a ee všechno mě dali, plný kapsy, zubní pastu, léky,
všelijaký ee no všecko, mýdlo, a všechno mně dali, a měla sem takový
malinký dva kufry, a na záda jednu deku, (.) do ruksaku, a teď sem
řekla, můj tatínek tak těžko dře, má vydělal hodně peněz, a sehnal
nám jídlo, všecko, všechno kupovali na venkově, (protože) bral to
dřevo, na těch pilách kupoval, a tak měl velký známosti, tak všechno
kupoval, a z toho sme žili, protože jinak (by sme) ne- neměli sme
lístky, e takový aby se z toho dalo žít, (.) a teď to mám dat, a teď
sem si takhle rozhlížela, a vidím kousek vedle stojí (.)
(treontýnka) vajzová ((míněno Weissová)) ta bydlela (.) ee já na
hybešové a ona bydlela e na (.) bez- e ne, (tak byla) bezručova, ale
(.) hned ústí do hybešové taky ulice, a (.) e měla ještě bratra (.)
a ona ona šla se mnou do toho transportu, on ještě zůstal doma, a
najednou ju vidím, ona měla takovej, její e rodiče byli bohatí, její
tatínek byl architekt, (.) zahradnická se ta ulice menovala, možná
se menuje pořád, a ona měla takovej krásnej zelenej lyžařskej oblek
( ) a na tom měla velkej pás, ee (..) e kožený, a najednou ju
vidím, ona sundá ten pás a nůž, a takhle to (.) rozřezávala, protože
to velkýma stehama bylo samozřejmě sešitý, vadily tomu pásu, a
padaly z toho marky, a zlato, všecko padalo na zem, tak to šla,
hodila to do té bedny, tak, a tam, viděla sem jak lidi tam chodí
taky, tak já taky. tak sem vzala ten pás a hodila sem ho tam.
všichni to udělali. a pak byly prohlídky, (.) a to ostatní nám vzali
stejně. no (..) [(to)]
LČ: [a potom]
AM: ee takhle, to začalo.
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve
zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee
AM: [to ne]
LČ: [to ne?]
AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim]
LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom
sledovali]
AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak
LČ: (..) [a]
AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se
nebavili, nemůžu říct.
LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské]
AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková
nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny
lidi.
LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili?
AM: ne.
LČ: ne, to ne.
AM: (..) já sem se přece jenom chtěla vrátit, to nevadí, ať je
zapsa- nam- <namluvený> ((pousmání)) že sem nemohla po válce, e v ú-
potom e ve čtyřiačtyřicátým roce zrušily tyto norimberský [zákony]
LČ: [mhm]
AM: a začali nový, opravili je, a to znamenalo, že maminka nebyla
chráněná ani její
LČ: mhm
AM: a její e děti nebo, [jejich děti]
LČ: [mhm]
AM: a ti muži co měli (.) židovský manželky tak na ně se vztahovaly
taky norimberský zákony. (.) a nebo, na ženy který ee měli židé,
[žida]
LČ: [mhm]
AM: za manžela, a děti. no a to se stalo ve čtyřiačtyřicátým roce,
že maminka dostala transport, e s mým bratrem, tenkrát měl dvanáct
let.
LČ: mhm
AM: no a tatínek řekl, tak, bohužel, deš do toho transportu, nedá se
nic dělat, musíš dělat aby ses zachránila, ale karlíčka nevezmeš
s sebou. ten měl dvanáct let, (můj bratr). on řekl, jak ee ale, teď
co já budu dělat? co já řeknu? jak to bude? když nevezmu to toho
chlapca s sebou. (.) a ten e jí vyplňoval ten život, když já sem
byla pryč, a vůbec jako každé mamince dítě, ale rodičům řekl
((krátké pozdravení s příchozím)) ee je to, (.) ee (.) je to strašně
těžký ale, prostě, ho nevezmeš s sebou, abys mu zachránila život. a
ona řekla, co jim řeknu? když se budou ptat. no řekni, od prvního
bombardování si děcko neviděla, (.) že se nevrátil domů, a že tak
oni na bí- tak on bude pro ně nezvěstnej. (.) a ona řekla, co když
mně nebudou věřit, co se se mnou stane, tatínek řekl, doufám že ne,
ale, prosím tě (.) ((mluví s pláčem)) prosím tě, na nic nemysli,
jenom že se karlíček musí zachránit, a že nepude do lágru, protože
tyto děti nepřežívají. (.) no, a maminka, teda šla se strachem sama,
ale tam byl takovej chaos že (.) nikdy se ne- e říkala že, že to ani
ee e ňák e se jí vůbec se jí neptali, kde to děcko je. byl tam ňákej
chaos v té době,
LČ: [mhm]
AM: [že] ona prošla bez něho, a už (.) prostě byla registrovaná sama
a (.) no a přijela do terezína, v praze byla zavřená e šest měsíců.
(.) potom přišla do terezína, v únoru, tak sem se vo ní starala a
byla hrozně zlomená, už z té celé války, a z toho že já sem byla
pryč, (.) a nevěděli vo mně, (protože) já sem (dycky) občas sem (.)
ee neměli stopy, (.) tak ee (.) e bylo to pro e ni velmi těžký, no
a, ee můj tatínek (.) ale za čtrnáct, to se dozvěděl, zase od
jednoho policisty českýho protektorátního, že za čtrnáct dní budou
sbírat ty muže. a tak šel za e za svojím kamarádem, (.) ee panem
šturzou, on byl, na hybešové měl, eště e za války, a měl to předtím,
byl závodník a mechanik, (.) automechanik, tak tam měl autoservis,
dílny, a měl tam velký učiliště, a tatínek za ním šel, a říká, já
sem celej nešťastnej slyšel sem že já du do transportu za čtrnáct
dní, moje žena už je pryč, a já ee se bojím vo mýho syna, co tady
bude s dvanáctiletým (.) chlapcem. a von řekl, prosím tě von má ty
auta a ty motorky tak rád, a tady bude, přijde sem, jo? já mu dám
modráky a já tady mám osumnáct učňů, von se tady ztratí. tady je pod
světlem největší tma. protože já smím oprav- tady smíme opravovat
jenom (.) vozy vojska německýho, gestapa, německé policie, konec. a
nesmíme ani civilu, ani němcům nic opravovat, tady nemá civil co
dělat, a momentálně pro něho je to to nejnebezpečnější jsou lidi.
(.) němci i češi, jsou pro něho nebezpeční, protože někdo prozradí
že je tady, a (.) už ho nikdo neuvidí. (..) tak tatínek říkal fajn,
tak mu nechal peníze a všecko, tam ten byt se zatloukl, tam bylo
jedno okno z toho e bytu, a to se zase, přízemí, na dvoře to se
zatlouklo škaredýma deskama, ty dveře který šly do toho bytu se taky
daly desky, aby to vypadalo že tam skladiště, (.) on dostal klíče,
karlíček dostal klíče vod dílny, a vod ee a vod toho, ee od
kanceláře, a k té dílně, a skutečně, ((mluví s pláčem)) a říkal pan
šturza po válce že on byl nejlepší učeň. jemu se nemuselo dvakrát
říct co má donést.
LČ: mhm
AM: když přijely auta, a mechanici si ho brali, v zimě, jezdil na
masarykovým okruhu generální jízdy,
LČ: mhm
AM: když dělali po opravách, (.) v (lednu), a potom byly cesty (
) chvála bohu přežil. a rodiče jenomže se vracím k tomu, (.) ((mluví
s pláčem)) no a já sem přijela s maminkou (.) nazpátek a tak sme ho
hledali a bože, chvála bohu sme se s ním setkali a potom nám tatínka
dovezli ale toho nám dovezli zabalenýho v dece, (.) protože tatínek
on se (vrátil a přišel) o obě nohy. (…) a já sem toho tatínka (.)
víc sem neměla eště s- no, (už sem) (.) skoro měla sedmnáct let, tak
sem ho dostala na vozíku, maminka byla nemocná na srdce, bratr tři
roky nechodil do školy, (musel se) učit aby se dostal do školy aby
(.) šel jenom o jeden rok později, aby ty dva roky trošku, aby mu
odpustili, protože on měl jít tři roky zpátky do školy, měl třináct
let. měl jít do čtvrté třídy (..) a s ním sem se učila, a museli sme
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to
všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když
sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou
přednášku, (.) [a nebo sem si]
LČ: [mhm jasně]
AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to
sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.)
do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a
to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
LČ: [mhm]
AM: v jednom místě ještě ta jedna noha nebyla dobrá, tak (byl) zase
operovanej protože nebylo to dobrý, když ho zachránili, v březnu se
to stalo, e vlak ho přejel (.) e v cestě do lágru, když šli, ale tam
byli český [železničáři]
LČ: [mhm]
AM: a ti ho okamžitě zabalili
LČ: mhm
AM: a e odvezli ho a ještě ho hned ho v nemocnici operovali. takže
to přežil dokonce, (.) tu amputaci. v březnu, v pětačtyřicátým roce,
kdy nebyl konec války. (.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči a můj bratr, když
jemu bylo sedmnáct, no tak jel do izraele, a říkal že už to nechce
tady prožít všecko, (.) a že se to může opakovat, i když já sem mu
říkala že ne, ale to bylo marný, on chodil zase do (.) do těch ee
společnosti nejenom do společnosti e sportovní, ale taky do toho e
zájmů, že se školil že pojede do palestiny, a tak jel. a vodjel i
když maminka to těžko snáš- ale tatínek ho viděl jako (.) když si to
přeje ( ) nebyl ještě vyučenej mechanik, ještě mu trval e rok
mu chyběl.
LČ: mhm
AM: se učil potom, [jako (učeň)]
LČ: [mhm mhm]
AM: aby to stihl všechno. (…) škoda že jsem nevzala fotku. (…) a
loni zemřel, (v sedmdesáti osmi letech) ( ) (..) má dceru, ( )
jsem byla u hrobu ( )
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde
ste získávali informace o tom co se hraje,
AM: (.) no
LČ: ee na [plakátech]
AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie,
byly takový jednoduchý skříňky venku,
LČ: mhm
AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak
nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že?
LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete,
AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam
přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání))
LČ: a e
AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit, a potom už vůbec
LČ: [(jasně)]
AM: [potom] vůbec podle ničeho a naprosto zakázaný. (.) to ty starší
ročníky vám můžou něco říct o tom
LČ: mhm
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní
film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to?
na [třeba týdeníky? nebo]
AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno
[samozřejmě ( )]
LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete]
AM: [ne nebyly, ne]
LČ: [ne]
AM: nic. na ty dětský ne.
LČ: mhm
AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem
už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.)
in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový
vysvětlení k tomu dat, osobní trošku.
LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,
LČ: mhm
AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu]
LČ: [mhm] (.) mhm
AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu.
LČ: mhm
AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji
maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby
(.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým
obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho
dozoru, určitýho.
LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně
AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný.
LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to
vypadalo v sále]
AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.)
dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak
sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne,
no>
LČ: (..) a oni pak znovu promítali,
AM: no pokud se to podařilo ( ) [no]
LČ: [mhm]
AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro
dospělí,
LČ: mhm
AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže
to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli
jak to dopadlo všecko,
LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
LČ: (.) dobře, a máte třeba ještě ňákou zvláštní vzpomínku s kinem
spojenou, co sme tady neuváděly,
AM: [ne]
LČ: [třeba] ne?
AM: jinou ne.
LČ: mhm tak v tom případě vám poděkuju,
AM: nemáte [zač]
LČ: [byla ste moc hodná]
AM: [nebylo] to pro vás ee dostatečně e technicky, e vůbec (.) e
cenné, co sem vám [vyprávěla]
LČ: [ale] to ne, to [určitě bylo]
AM: [technicky] to jenom takový, (..) jak jsem už říkala vaší
kolegyni že (.) to prostě, nemám, neznám, nic (.)
LČ: [ale to]
AM: před válkou takovýho co by bylo hodnotný na moj- co se týká e e
nejenom programu ale, herců, a prostě, ňákýho vývoje určitýho, nebo.
to nemůžu.
LČ: ale to bylo užitečný. tak děkuju.
AM: já [taky]
LČ: [děkuju]

konec rozhovoru