Citát

já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.

LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?

LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.

LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?

LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.

LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?

LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.

LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.

LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.

no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].

LČ: [týdeníky]

JH: v ježismarja, [jak se to]

LČ: [týdeníky]

JH: týdeníky, [márjapano].

LČ: [žurnál]

JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.

LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?

JH: titulky?

LČ: no.

JH: mně se zdá že jo.

LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?

JH: [no] musely být, [ano].

LČ: [musely]?

JH: ano

LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?

JH: [ne ne] ne

LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?

JH: to sem si nevšímala.

LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.

LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?

LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.

LJ: mhm

LŠ: ne

LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst

LŠ: a ty tu- ruský taky ne.

LJ: větší nárůst těch německých filmů?

LŠ: bylo to, ano, ano.

LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?

LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.

LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...

LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.

LJ: a v českých filmech? bylo něco?

LŠ: ne českej film byl českej film, jo.

LJ: v českých byly jenom české.

LŠ: jo.

to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak
to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona
brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam],

LČ: [mhm ano.]

LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže
tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak
sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já
jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika,

LČ: mhm.

LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak
léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak
já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak
až tam pěšky...

LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.

LČ: takže až třeba v [důchodu?]

LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,

LČ: mhm

LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).

LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...

LŠ: <teďka už nechodím.>

LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?

LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,

LČ: takže to je [poslední (dobou)].

LŠ: [ale] tady už teďka né, no.

LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba
jíst nebo pít v kině?

LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale
jinak nic, tam se nejedlo.

LČ: a bonbóny ste si kupovali?

LŠ: no to von koupil vždycky nějaký.

LČ: před kinem nebo jak se to...

LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej
malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata.

LČ: a lidé si to kupovali?

LŠ: ano, hodně.

LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako
mohli...

LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý
rozčilovali, víte

LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek?

LŠ: no

LČ: co to vlastně bylo?

LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně
nějaká sle- děvčica nebo tak, jo,

LČ: mhm

LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím.

LČ: a to byly nějaké limonády?

LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply.

LČ: a to ste museli

LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do
tech umělejch.

LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo?

LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte?
jako to trhali ty lístky tam,

LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu?

LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo.

LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne.

LŠ: ne. s pitím ne.

LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s
ostatními?

LŠ: nebavili sme se.

LČ: bavili se lidé v kině?

LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř?

LČ: v kinosále.

LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak?

LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali.

LŠ: ne, to sme se nebavili.

LČ: ale o přestávce třeba potom,

LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak
víte s tema šplíchačkama,

LČ: tam osvěžovali vzduch?

LŠ: osvěžovali vzduch, jo.

LČ: o přestávce.

LŠ: o přestávce.

LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal?

LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak
víte? tak si to ještě vzala mimo.

LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo?
LŠ: jo, takovej parfem nějakej

LČ: tam osvěž-

LŠ: jo jo jo

LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na
promítaný film?

LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne.

LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi...

LŠ: ne to neexistovalo. ne.

LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po
představení.

LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne.

LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.

LŠ: no tak málo.

LČ: málo.

LŠ: málo.

LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?

LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.

LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?

LČ: mhm

LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.

LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...

LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.

LČ: a četla ste si to...

LŠ: i kino, divadlo bylo.

LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...

LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.

LČ: v obojím tedy?

LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.

LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.

LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.