Citát

JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,

MM: ne

JV: nebo ve společných debatách.

MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.

JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci

MM: ne, ne

JV: společenskou [nebo dětskou]

MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.

JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?

MM: ano

JV: probíraly ste třeba,

MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.

JV: snažila se,

MM: ano, ano.

JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,

MM: ne, nevzpomínám si.

JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,

MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.

JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.

MM: no tak, nó

JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]

MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale

JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]

MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]

JV: [nechtěla ste být jako ona.]

MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.

MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.

JV: a to ste dělala záměrně?

MM: záměrně, jo.

JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]

MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,

MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.

JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.

MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.

JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?

MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,

JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo

MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.

JV: a to už ste byla starší, to vám

MM: tak to už sem byla dávno dospělá.

JV: to už ste byla vdaná.

MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.

JV: máte ten film ještě?

MM: ne, ne ((smích))

JV: nevíte kde skončil.

MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.

LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se
spolužákama, e třeba napodo-

JB: [taky se spolužákama sme chodili]

LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty
písničky, napodobovali ste ty herce? jestli...

JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že
se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.)

JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam
nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z
toho, no to se smějete

LG: [mně to připadá]

JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už
sme honili blechy, no ((smích)).

JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl
strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá
všechno, ale neuměla číst a psát,

LG: mhm

JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili
právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam
měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a
vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let
anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili
takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no
a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to
setmí a toto tak nás tam pustil, no. no jenomže vona neuměla číst a
já sem jí to četl ty titulky, jo.

LG: mhm

JB: no to víte to jak lidi byli nadšení no že sem jí to četl,
((smích))

LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval?

JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl
ty titulky.

LG: ((smích))

JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí
to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam
kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a
psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže
to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že.

LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?

JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to,
to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se
sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty
obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo,
ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a
takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví
náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo
při tym tak to taky neni pěkný.