Citát

LG: a pamatujete si že by třeba diváci v kině nějak reagovali na ten
promítaný film?

JB: no to jasný, jednou hráli no takové protinacistické film, to
ještě tady Němci nebyli, ale tady bylo plno Němců, polovička Brna
byli Němci, jo,

LG: mhm

JB: jestli to víte, no polovička Brna to byli Němci, že, a dokud
teda nebyl Hitler, nezačal tak to bylo dobrý, tak se s nima dalo
žít, ale jak von začal toto řvát, a ty lidi ponoukat, no tak to
začalo být špatný. tak jednou hráli no takové právě tady na té, na
té Marxové v té Lípě ((Lípa)) takové film jako e protinacistické a
bylo tam takovéch ňákéch tech pár Němců, tech se jim říkalo ordneři,
voni chodili v bíléch punčochách, a ty tam začali no dělat hůru, jo,
začali tam dělat, no, a to s tema Němcama to taky bylo, to byly
takový potyčky, jo, takový bitky s nima,

LG: a v době toho protektorátu em bývala třeba povinná němčina v
titulcích nebo tak?

JB: jak?

LG: jestli byly německé titulky u filmů? v době protektorátu, třeba
i u českých? nebo jak to bylo?

JB: jo byly tam

LG: jo?

JB: tam byly titulky a e... no já sem toho tady moc jenom do toho
dvaačtyřicátýho roku, a potom sem byl na tym Slovensku

LG: mhm, jo jo

JB: takže to nejhorší potom už sem nezažil tady no, tady už nebylo
co jest, a na Slovensku bylo všechno tam tam to bylo no jak za
republiky, jo.

LG: jo?

JB: tam bylo všechno, prže to byl Slovenskej štát a Hitler řekl že
Slovensko je jeho láska, no.

LG: a em když třeba v době toho protektorátu před tím filmem byl ten
týdenník a byly tam ňáké takové úspěchy Němců na frontě,

JB: no

LG: jestli třeba na to ti diváci v tom kině reagovali.

JB: no tak každej byl potichu, no ale opravdu bylo hodně lidí no
kteří tomu věřili, no že Němci to vyhrají, no, že měli no takový
úspěchy, všade postupovali až potom teda napadli to Rusko tak muj
otec řikal tak to je s Němcama je konec. to bude jejich konec, prže
tak jak Napoleon tam vyhořel, no tak tam shořeli aj oni, prže to je
obrovská země a to aj když tam přijde obrovská armáda, tak ta se
rozplyne, jo, prže to sou takový prostory strašný no že...

LG: a...teď nevim co, jo během toho protektorátu když, než ste odjel
na to Slovensko, em to už sem se vlastně ptala jestli ste
navštěvoval víc nebo míň to kino, to bylo jak ste chodil na tu
měšťanku.

JB: no tak to sme chodili do kina, no.

LG: a pamatu- no vlastně když končila válka, vy ste byl na tom
Slovensku, že?

JB: no od dvaačtyřicátýho až do pětačtyřicátýho roku, ale já už sem
tam byl v jednačtyřicátým v zimě v uhelných prázdninách, to byly
čtrnáct dní uhelný prázdniny, to sme byli doma a já sem tam jel už
za rodičema

LG: mhm

JB: prže sem měl pas a teď sme poslouchali rádijo, voni to zase
prodloužili, o čt- tak už bylo měsíc uhelných prázdnin, tak sem tam
byl měsíc s tema rodičama.

LG: a v té době chodil ste třeba ještě s někym jiným do kina? nebo
jenom s babičkou?

JB: no s matkou taky sem chodil anebo s rodičama, sem chodil do kina
ale většinou sám teda, no, nebo s kamarádama nebo, tak no. (.)

LG: a, mhm?

JB: (.) no to právě jak řikám, to se hrály ho- hodně ty americké
filmy, no takový ty westerny, ty kovbojky, že.

LG: mhm

JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály
moc, a já sem měl německý filmy rád docela, prže aj za války no když
tady byla ta okupace, tak voni nehráli nejaký takový filmy jako,
voni hráli zábavný filmy, no takový revuální, ty zpě- si to aj
pamatuju ty ty zpěváky johanes hestrs ((Johannes Heesters)) nebo
takový ty ména těch těch zpěváků a herců německéch, no. a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.

LG: a vy ste teda říkal, že pro vás jako nehrálo moc velkou roli
třeba během té války ze které, jestli pro vás hrálo roli, ze které
země ten film byl? vy ste řikal že i během té války ste chodil na ty
německé,

JB: hm

LG: protože měli ty dobré veselohry.

LG: em býval třeba, bývala třeba přestávka, nebo to živé vystoupení?

JB: bývaly přestávky, no.

LG: bývaly?

JB: no bývaly přestávky, jo, když byl ňáké film delší, jo, no to
taky to si teda pamatuju že byly filmy kratší anebo dlouhý hodně.

LG: jo?

JB: no tak to bývaly přestávky a no to se šlo na záchod, že, anebo
si koupit ňáký bonbóny, anebo tak do toho bufetu, no. (.) ale co
bylo teda dobrý, tak byly ty filmy v přírodě no takový ty letní kina
jak se říkalo, no to bylo dobrý. (.)

LG: a bavily vás ty doprovodné části, toho programu?

JB: no když to bylo zajímavý, no tak mě to bavilo, no. to je težko
říct dneska už, po tolikati letech, že, já už sem nebyl v kině, to
už je aspoň třicet let, prže mně už je čtyryaosumdesát let, no tak e
potom potom už to nebylo vono ty filmy, a ty filmy už...

LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo
měl jako promítačku doma?

JB: ne,

LG: ne?

JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí

LG: mhm

JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví
proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v
Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam
byste na něco na takovýho narazila, že, ale.

LG: em vy už ste o tom trochu mluvil, ale mohl byste nějak e víc
popsat, jaké byly to rozdíly mezi těmi kiny.

JB: no jak řikám byly takové bleš- ačkoliv blechu to chytl všady to
v každym, aj v tom lepšim v kině, vyloženě takový ty blešárny to
byly takový ty, kina na té Marxové ((Lido bio)) na Cejlu ((Radio)),
prtže tam bydlela ta chudina, jo, no a tam chodili většinou takový
chudobnější lidi, který aj tech blech měli víc než ty, než ty
bohatí. ((smích))

LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle
toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo
chudší?

JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste
si,

LG: mhm

JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této
řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo
takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal
nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho.

LG: jo?

JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině,
jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo
no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle. (.) no zarach
leandr ((Zarah Leander)) se menovala ta zpěvačka, teď sem si
vzpomněl

LG: jo?

JB: znáte to? zarach leandr ((Zarah Leander))

LG: sem ráda že ste si vzpomněl

JB: zarach leandr ((Zarah Leander)) to byla za války, no. marika rék
((Marika Rökk)) jo, to byla původem Maďarka, jo ta hrála v tym žid
sýs ((Žid Süss)), a to no. (.) a já bych si vzpomněl, ale to by
trvalo dlouho, to by chtělo nějakou štamprlu ((smích))

LG: já vím že vy už ste těch oblíbených hercích mluvil, ale to ste
myslim spíš jako zmiňoval ty pak po válce, ale jestli si pamatujete
některé fakt vaše nejoblíbenější během té války.

JB: během války?

LG: mhm

JB: no během války to byly ty německý takový, no, ten johanes hestr
((Johannes Heesters)), ta e, ježišmarjá, to byla taková známá
zpěvačka, herečka, no. (.) si teďka nemužu vzpomenout, (.) kdybych
to býval věděl tak sem si to doma napsal a, já si teďka nemůžu
vzpomenout. (..)

LG: a em a když ste třeba věděl, že se bude promítat film s vaším
oblíbeným hercem, tak jako šel ste na něho víckrát?

JB: to máte třeba hráli takové německé film,

LG: mhm

JB: protižidovské, jo, jak se to menovalo kurnik, žid sýs ((Žid
Süss)),

LG: mhm

JB: se to menovalo jo, tak to bylo, vod já nevim jakýho spisovatele
((Lion Feuchtwanger)) to bylo, to je normální knížka tak to byl
barevné film protižidovské jo, (.)

LG: mhm, a na tom ste teda byl v kině?

JB: kde?

LG: na to ste šel

JB: no na tym sem byl, no.

LG: (..) ee bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý
nebo barevný? myslim pak jako později. já vim že s-

JB: byly černobílý filmy, ale kolikrát to bylo lepší jak ten barevné
film.

LG: no a byl ste někdy v kině bez placení? jako, nee? vy ste teda
říkal...

JB: na fotbale sem byl bez placení.

LG: ((smích))

JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo
do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky
prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli
peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta
neměla, no. (.)

LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem
těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina
ještě?

JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho
Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou,

LG: mhm

JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a,

LG: aa

JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no.

LG: a to bylo teda...

JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty
ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je
ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový
že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý
jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no.

LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně?

JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam
byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo,
že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s
Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty

LG: jo jo

JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se
řiká to letělo, to byly takový hity, no.

LG: a třeba e učitelé ve škole, mluvili nějak o filmech nebo o tom
chození do kina?

JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no
jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že,

LG: mhm

JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem
ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali, a pamatuju si
no jako že byly školní jako výl- takový do kina.

LG: jo

JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate-
menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta,

LG: mhm

JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak
sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo
no vo ukřižování Krista, jo. ten film

LG: a to ste byli víckrát jako...

JB: no ne no jednou sme byli

LG: ale já myslím třeba na více filmech jestli ste byli, kromě tady
toho.

JB: to ne ne. to divete se voni neradi to takhle podnikali nejaký
takový společný, prtže e stalo se že byla jednou velká povodeň a to
bylo tam na jižní Moravě, se utopilo v Dyji strašně moc děcek, tam
byla tak jako zvané převoz kompa no taková, jo, a to se utrhlo a ty
děcka tam se tam se utopilo ale třicet děc- dětí maléch, jo, tak to
voni měly strašně ti učitelky strach z nejakéch výletů někam nebo do
školy a nebo takovýhodle, já si pamatuju že sme měli takovó
učitelku, která měla, em která měla strašné strach, no když se nekam
šlo, taková úzkostlivá byla, jo. ehm.

LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina...

JB: co?

LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském
věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako

JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no
to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný
filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,]

LG: [mhm]

JB: ale tak byl teda pamatuji si na takové film sme šli, jako to byl
nejaké, e film e tam z tech Himalájí, jo, a to byl německé film, tam
měřili ty lebky, pže no Němci byli na takový zkoumání tech ras anebo
takhle, byli rasisti, že, tak tam bylo jak zkoumají ty lebky tech
domorodců, nebo podobně, no, tak to tak jak pamatuju že to byl jeden
film no takové takové německém které jako byl z těch hor anebo
z toho, ale jináč ty filmy byly všechny takový zábavný, že. no.

LG: a...

JB: veselohry anebo dramata bylo no taky hodně, jo, tak jak řikám
když hráli tady v té skale ((Scala)) první tu Maryšu ((Maryša)) že
to bylo od Mrštíka že... skala ((Scala)) to bylo otevřený po válce
hned, to bylo předělaný to kino.

LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se
spolužákama, e třeba napodo-

JB: [taky se spolužákama sme chodili]

LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty
písničky, napodobovali ste ty herce? jestli...

JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že
se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.) ale to bylo
zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli
dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě
((Lípa)) třeba takhle film poď do kina

LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé?

JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali
společně a chodili do kina, to ne. to... (.)

LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě
jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako
nedostal? nebo jak to-

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný
film?

JB: ne.

LG: ne? mě by babička asi nevzala.

JB: ale to tam tak nic nebylo.

LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...]

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak
jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme
chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak
jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár
že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak
byli katolíci, no.

LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film?

JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>.

LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý
té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení
někdy?

JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás
nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích))

LG: ((smích))

JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo
jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,

LG: mhm

JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty
filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné
zájem,

LG: no.

JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom
neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta
lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně
stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem
lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo
se mně dost často že mně prodali lístek.