Citát

LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé?

JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali
společně a chodili do kina, to ne. to... (.)

LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě
jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako
nedostal? nebo jak to-

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný
film?

JB: ne.

LG: ne? mě by babička asi nevzala.

JB: ale to tam tak nic nebylo.

LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...]

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak
jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme
chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak
jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár
že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak
byli katolíci, no.

LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film?

JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>.

LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý
té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení
někdy?

JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás
nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích))

LG: ((smích))

JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo
jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,

LG: mhm

JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty
filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné
zájem,

LG: no.

JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom
neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta
lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně
stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem
lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo
se mně dost často že mně prodali lístek.

no a když sem byl malé, tak
sem byl třeba aj dvakrát po sobě.

LG: jo?

JB: na nejakém filmu který sem se mně líbil, no.

no a tak do toho kina sme třeba chodili
jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.

no, a to
se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky.

LG: jo?

JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.

LG: a co podle vás jako dělalo ten film dobrým filmem?

JB: jak?

LG: jako jaký film byl pro vás dobrý, jako že ste si řekl, tak to
byl dobrý film. prostě co ten film...

JB: no že se mně to líbilo

LG: to chápu, ale jakoby co ten film musel, musel jako mít?

JB: musel mít?

LG: no jakože jestli to měla být spíše veselohra, nebo ňáká
[dramatická zápletka]

JB: [na všechno sem chodil], na veselohry anebo dramatický anebo na
kovbojky, na všechno, takhle že bych si vybíral něco, tak to ne, to
jako, ale taky se mně nelíbily ňáký filmy, že,

LG: mhm

JB: mně řikali to bylo blbý na to nechoď, anebo tak, no. to máte až
do dnešních dnů, no někomu se líbí to a druhýmu zase to, to je těžký
no.

LG: a chodíval ste na ty filmy, které se vám líbily, víckrát?

JB: no já se kolikrát šel aj dvakrát na nějaké ty.

LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl
koníčky?

JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec
pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na
prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se
chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový,
jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem
rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale
tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to
bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty
zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino.

LG: jo?

JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus
Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád
na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no.
(..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a
to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí
zápasníci,

LG: mhm

JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo
dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten,
vás to nebaví.

LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky.

JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky
někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho,
ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho
Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily.
((smích))

LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval?

JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl
ty titulky.

LG: ((smích))

JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí
to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam
kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a
psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže
to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že.

LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?

JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to,
to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se
sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty
obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo,
ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a
takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví
náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo
při tym tak to taky neni pěkný.

LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády
během té projekce nebo se známými?

JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo
kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no
že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si
tak nepamatuju.

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak
jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme
chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak
jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár
že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak
byli katolíci, no.

JB: Popelkova osumnáct, bydlím.

LG: a rok narození?

JB: dvacet šest

LG: [dva-]

JB: [devatenácet] dvacet šest.

LG: a vy ste bydlel ee do roku čtyrycet dva...

JB: do do roku čtyrycet dva sem bydlel na Přadlácké ulici.

LG: mhm

JB: mám vo tym vykládat něco?

LG: jo jes- jestli [chcete klidně]

JB: [to ne co]

LG: jak chcete.

JB: no to byl zkrátka dům, které nechal, Přádlácká ulice už z toho
názvu slyšíte že jako tam byly textilní

LG: [mhm]

JB: [továrny], to všechno Cejl a Bratislavská to byly samý textilní
továrny, a byl jeden e e architekt nějaký Hlávka, jo, světoznámé,
architekt mecenáš, takovejch chudobnejch lidí a ten nechal postavit
z toho e z toho domu z té textilní továrny takový jednopokojový byty
laciný, pro ty chudáky, že, tak tam sme by- bydleli no za osmdesát
korun na nájemným měsíčně, až do toho dvaačtyřicátýho roku a pak sem
šel, pak sem šel za rodičema na Slovensko, tady sem byl s babičkou,
a

LG: a teda rodiče s váma nebydleli? do toho roku [čtyry cet dva?]

JB: [no ro-] rodiče bydleli tam v té Povážské Bystrici, otec tam byl
v jednačtyřicátým roce z Brna přeložený do závodu Zbrojovky Brno
Považská Bystrica, na Slovensko, no a já sem tam šel to bylo měsíc
no po tym, jak toho hajdrycha ((Reinhard Heydrich)) zlikvidovali,
tak měsíc po tym to sem měl ještě štěstí, že sem se tam dostál
vůbec, jo.

LG: to nešlo?

JB: no to bylo strašný, hajdrychijáda ((heydrichiáda)), no a tak sem
se tam vyučil až do toho pětačtyřicátýho ro- roku a pak sme se
vrátili zpátky a ten dům na té Přadlácké ulici ten byl zbombardovné,
tam zahynulo ale přes dvacet lidí, jo, babička ale byla v Adamově
naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo.

JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no
jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že,

LG: mhm

JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem
ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali,

LG: a pamatu- no vlastně když končila válka, vy ste byl na tom
Slovensku, že?

JB: no od dvaačtyřicátýho až do pětačtyřicátýho roku, ale já už sem
tam byl v jednačtyřicátým v zimě v uhelných prázdninách, to byly
čtrnáct dní uhelný prázdniny, to sme byli doma a já sem tam jel už
za rodičema

LG: mhm

JB: prže sem měl pas a teď sme poslouchali rádijo, voni to zase
prodloužili, o čt- tak už bylo měsíc uhelných prázdnin, tak sem tam
byl měsíc s tema rodičama.