Citát

LG: a teď ty další otázky, e sou jakoby se vztahují k tomu období po
ukončení obecné školy.

JB: no...

LG: [kdy ste...]

JB: [po ukončení] obecné školy sem nastoupil právě na tu první
měšťanku, na té Vranovské

LG: mhm

JB: a to byla pěkná škola, no a tam, tam sem chodil rok do toho jo,
do té a Němci nás od tam vyhodili, protože to zabrali tu tu školu a
začali tam zhromažďovat židy, a když pudete na té Vranovské kolem té
školy, tak si všimnite, tam je veliká plaketa, pět tisíc ale sedum
set bylo deportovanéch židů na to aby byli zlikvidovaní e v
koncentračním táboře, no, tak voni nás dali na Cejl potom, do té
škole na Cejlu. a to už ale nebyla taková pěkná škola, no to bylo
tam takový no ale tak tam sem chodil až až do toho dvaačtyřicátýho
roku, tu čtvrtou měšťanku sme tam dochodili s kamarádem, jo, no a
šel sem na to Slovensko. právě to byl ten atentát, jak sme udělali
tu školu no tak byl ten atentát na hajdrycha ((Reinhard Hendrich)),
a to bylo strašný, to sme se museli do rána hlásit, no ináč by nás
zastřelili. takže to byly obrovský fronty na té přihlášení se a to
chodili po bytech, četník jeden a Němec a ukazovali ty ty fotky toho
kola, no co jeli ti letci na tech kolech s tym samopalem, esi to
neznáme no tak sme museli podepsat. a takže to byla taková strašná
doba ten měsíc, že sem měl strach jestli mě na to Slovensko pustí.
to sem měl pas, jo, to sem německoslovenské pas, prže Slovensko to
byla samostanej štát, no jak je teď, že, tam byl prezident tyso
((Jozef Tiso)) jestli to znáte,

LG: tady mám eště otázku, jaké bylo povolání vašich rodičů? vy ste
říkal že ten tatínek..

JB: tatínek byl taky soustružník,

LG: hm

JB: a potom šel na to Slovensko a tam dělal toho mistra, jo. tam
dělal toho mistra, a když sme se potom vrátili e zpátky do Brna, tak
byl materiálový, no, dělal úředníka a matka byla žehlířka, ta byla
jako, já nevim ale jestli to vás zajímá,

LG: jo jo zajímá.

JB: jo? zajímá? mat- matka dělala u žida, to byla chemie takzvaná a
to to patřilo židovi, protože tady ži- židům pa- patřilo skoro
všechno, jo, ty ty textilní továrny a Němcům, že, ty textilní
továrny a takový co bylo takové nějaké větší podnik no tak to bylo
židovský nebo německý, že, a tak matka dělala u toho ži- žida, u
toho v té chémiji, a tam tam žehlila, no a potom po válce
nastoupila, e e nastoupila jako mistrová žehlířka u Strážnickýho, to
bylo v Husovicích, jo, to bylo, to byla žehlírna a ty měly takový
dva oslíky a vůz a s tím jezdili po Brně jak- jako reklama,

LG: ((smích))

JB: s tema oslíkama, tak tam matka dělala jako tu mistrovou.

LG: teda ty školy ste navštěvoval ste říkal...

JB: ty školy sem navštěvoval tady v Brně, že na tem tady s ním tady
ten můj kamarád, von je inženýr, byl podplukovník no potom, ten má
vysoký školy j- já mám jenom pět obecných a štyry měšťanky, no, a
pak ta čtvrtá měšťanka byla za války taky zrušená, byly jenom tři ty
měšťanky, jo, ale já sem teda měl štyry ty měšťanky, sem vychodil.
no a tak tam na tym Slovensku sem se vyučil a vrátili sme se v
pětačtyřicátym zpátky do Brna, no. takže sme měli ty kina tam
blízko, jo tu Lípu ((Lípa)) a ten...

LG: a měl ste ňáké sourozence? nebo ste, sourozence jestli ste měl?

JB: neměl ne, sám sem byl.

LG: a potom po tom vyučení ste měl jaké povolání?

JB: no soustružník, prže sem se vyučil tam na Slovensku
soustružníkem e potom sem si udělal průmyslovku a byl sem ve
výstupní kontrole, v nářaďovně ve Zbrojovce.

LG: a...

JB: dvaačtyřicet let sem sem byl ve Zbrojovce, no. celkem.

LG: (datum narození)

JB: devatenácet dvacet šest

LG: a kde ste bydlel do roku čtyřicet pět?

JB: ( ) no tak do dvaačtyřicátýho roku sem bydlel Přadlácké a potom
sem odešel no za rodičama na Slovensko do Povážské Bystrici, což byl
závod Zbrojovky, jo, v Povážské Bystrici, otec tam dělal mistra, tak
sem se potom vyučil a byl sem tam až do pětačtyřicátýho roku a potom
sme se vrátili domů do Brna, a em bydleli sme na Francouzské ulici.

LG: a jaké školy ste navštěvoval? (v tom Brně).

JB: no první sem navštěvoval obecný, čtyry obecný a čtyry měšťanky,

LG: a ta obecná ta byla?

JB: pět let vlastně to bylo, pět obecné a čtyry tej měšťanky.

LG: takže ty školy byly dvě?

JB: byly na Vranovské ulici, ta obecná škola a měšťanka byla na
Cejlu, ale to sme chodili na na (.) jak se to menuje tá ulic, tam
potom jak byly ty ( )

Rok narození: 1926

Bydliště do roku 1945: Přadlácká (Zábrdovice). Od roku 1942 do 1945
žil na Slovensku.

Povolání rodičů: Otec soustružník ve Zbrojovce, 1941 byl přeložen do
Zbrojovky na Slovensko, kde dělal mistra. Matka žehlířka.

Povolání narátora: Obecná škola na Vranovské, měšťanka na Cejlu. Na
Slovensku se vyučil soustružníkem. Po válce vystudoval průmyslovou
školu a pracoval ve výstupní kontrole v nářaďovně ve Zbrojovce.

Rozhovor s Jaroslavem Berhardem

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Kateřina Borovská
Datum a místo: 7. ledna 2010, FAV

Rok narození: 1926

Bydliště do roku 1945: Přadlácká (Zábrdovice). Od roku 1942 do 1945
žil na Slovensku.

Povolání rodičů: Otec soustružník ve Zbrojovce, 1941 byl přeložen do
Zbrojovky na Slovensko, kde dělal mistra. Matka žehlířka.

Povolání narátora: Obecná škola na Vranovské, měšťanka na Cejlu. Na
Slovensku se vyučil soustružníkem. Po válce vystudoval průmyslovou
školu a pracoval ve výstupní kontrole v nářaďovně ve Zbrojovce.

JB: J.B. tak co dál?

LG: (datum narození)

JB: devatenácet dvacet šest

LG: a kde ste bydlel do roku čtyřicet pět?

JB: ( ) no tak do dvaačtyřicátýho roku sem bydlel Přadlácké a potom
sem odešel no za rodičama na Slovensko do Povážské Bystrici, což byl
závod Zbrojovky, jo, v Povážské Bystrici, otec tam dělal mistra, tak
sem se potom vyučil a byl sem tam až do pětačtyřicátýho roku a potom
sme se vrátili domů do Brna, a em bydleli sme na Francouzské ulici.

LG: a jaké školy ste navštěvoval? (v tom Brně).

JB: no první sem navštěvoval obecný, čtyry obecný a čtyry měšťanky,

LG: a ta obecná ta byla?

JB: pět let vlastně to bylo, pět obecné a čtyry tej měšťanky.

LG: takže ty školy byly dvě?

JB: byly na Vranovské ulici, ta obecná škola a měšťanka byla na
Cejlu, ale to sme chodili na na (.) jak se to menuje tá ulic, tam
potom jak byly ty ( )

JB: no. a jak řikám tam na Slovensku, tam měli strašně rádi ty e
český filmy, že, a ty německý tam se hodně hrály no taky, ale ty
český voni měli strašně Slováci rádi, no tak tam to bylo taky vo ty
lístky no takové zájem, no, že sme to museli jako to, si zavčas
koupit v předprodeji, že. jak to je ten e dneska, včera a zítra,
((Včera, dnes a zítra)) znáte to? jak kupoval ty lístky? a co
hrajete? no jak to vona řikala, dnes, zítra nebo, já už nevim, no
ten komik no takové ten. (.)

no. a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no

LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně?

JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam
byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo,
že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s
Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty

LG: jo jo

JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se
řiká to letělo, to byly takový hity, no.