Citát

LG: a eště než ste odjel na to Slovensko, když ste chodil na tu
měšťanku, tak v té době ste navštěvoval jaké kina? pořád ty samé
nebo ňáké jiné?

JB: no aj jiný, ale to už si teda tak nepamatuju, prže to nebylo tak
častý, ale řikám, nejčastěji sem chodil do toho kina Lípa,

LG: mhm

JB: na tu Marxovó, do té do té Radosti ((Radost)) no to se menovalo
právě no na té Bratislavské, a do toho Bajkalu, no. Bajkal no Bajkal
to bylo na Cejlu tam, no. potom tam z toho udělali jako tělocvičnu,
nebo tančírnu nebo takovýho něco.

LG: a teda v tom období ste chodil jak často asi do kina? ste řikal
že míňkrát...

JB: v kterym? když sem byl malé?

LG: ne když ste chodil na tu měšťanku, než ste odjel na to Slovensko

JB: na tu měšťanku, no no to tak jednou dvakrát týdně a- asi.

LG: mhm. a...

JB: no jo no tak t nebylo taky vono to bylo laciný, ale já sem neměl
peníze žádný a babička ta měla po m- manželovi, víte kolik měla
důchod? dvacet korun, měsíčně.

LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak
ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se?

JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil,

LG: mhm

JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli
velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom
bytě, takže sme chodívali dost často do kina,

LG: jo?

JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko,
hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme
šli, Mzda strachu, třeba nevim jestli to znáte, to je francouzské
film, Mzda strachu, jak vezli nitroglycerin [na tech náklaďákách
jo.]

LG: [to neznám.] a teda i potom když ste se oženil ste navštěvoval
ty star- ty stejné kina, jo?

JB: jo no ty stejný v Brně no zkrátka ale nejvíc tady ty jak řikám
kde sme bydleli, no.

LG: jo jo

JB: no taky sme kolikrát šli do Židenice třeba do kin a tam byly dvě
kina, jedno a kousek dál bylo další, no potom e v Židenicích no bylo
kino tam sme taky dost chodívali, do toho kina, jak se to menovalo
to nevim.

LG: Židenice, já

JB: a to já mě se zdá ta Lucerna to bylo takový malinký kino, no jo,
to bylo, já nevim jak se to tam menuje takový náměstí, náměstíčko,
tak tam bylo takový malý kino. (.)

LG: v Žabovřeskách? já tu mám-

JB: ne v městě tam. já nevim jak se to menuje kurnik. tam bylo
takový malinký kinečko tam taky sme nekdy chodívali do toho. (..) ta
Jalta to se teďka jednalo, no že se to bude celé ten barák bourat
tam jak je tá Jalta, ale asi že to nechají, spravovat, no tam sme
jednou také chodívali do té Jalty ((Jalta)) a do toho sme chodili do
té skaly ((Scala)) dost,

LG: mhm

JB: e potom do Moskvy ((Moskva)) sme taky chodívali, no. (.) jo a do
letních kin sme chodili dost.

LG: jo?

JB: no. to jako bylo, to jako bylo tam jak je, tam jak je, e e lední
stadión, jo, ((Letní kino Zimní stadion))

LG: mhm

JB: které teda nefunguje, tak tam bylo, tam bylo letní kino, no to
byly lavice a plátno, no a v létě třeba bylo krásně, a to bylo
prima, jo, tak chodit do toho letního kina, no.

LG: a měl ste ňáké oblíbené kino?

JB: no právě tady tu Lípu ((Lípa)), ten Bajkal že na té Vranovské,
no tak to byly moje nejoblíbenější, prže sme to měli kousek od
baráku, že.

LG: a pamatujete si třeba jak to v té Lípě ((Lípa)), nebo v tom
Bajkalu ((Bajkal)) vypadalo?

JB: no to bylo dobrý no, tak třeba v té Lípě ((Lípa)), se takhle
chodilo po schodech dóle a pěkný kino to bylo no. a pokud si teda
pamatuju, to už je let, že, no taky no. a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.

LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?

JB: ne, ne ne

LG: ne? a...

JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,

LG: mhm jo

JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.

LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]

JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.) takhle francouzský a anglický
filmy se moc nehrály, to až po válce, jo.

já sem ze začátku měl
americký filmy rád, jo, ale já teďka to úplně nenávidim, anglický
filmy mám rád to opravdu, Angličani no to sou herci, prže tam eště
přetrvává, tam byl ten šejkspír ((William Shakespeare))

LG: mhm

JB: no a tam se hrálo divadlo a tam opravdu to, ale v tý americký
teď no to je katastrofa. ale po té válce a před válkou no měli
bezvadný herce pól ňůmen ((Paul Newman)), e miky ronej ((Mickey
Rooney)) jo to když sem byl kluk tak to byl takové herec mladé, jo,
Muži zítřka to se menovalo, jo, ten film, Muži zítřka v tym hrál ten
miky ronej ((Mickey Rooney)). (.) e klark gábl ((Clark Gable)),
[klark gábl] ((Clark Gable))

LG: [toho mám ráda.]

JB: prosim?

LG: že toho mám ráda.

JB: no klark gábl ((Clark Gable)) a potom ty herečky, všelijaký, no,

no, a to
se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky.

LG: jo?

JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.

JB: tak s kamarádama moc sem nechodil, protože moc sem tech kamarádů
neměl, měl sem tady toho, a voni byli chudáci, jo von mu umřel otec
tady tomu kamarádovi a matka ta dělala, bydleli ve sklepním bytě, jo
a peníze neměli, vona jenom měla za uklízení v tym baráku, takže von
nemohl moc chodit do kina, ale von byl strašně uč- von se učil furt,
jo, von je matematik, jo. von se učil a já sem se zase nerad učil,
ja sem chodil radši do kina. ((smích))

LG: ((smích))

JB: a tak otec práci měl, jo, tak já dycky sem e on ně dycky nějakou
tu korunu dal na to kino, no. (.)

LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval?

JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl
ty titulky.

LG: ((smích))

JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí
to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam
kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a
psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže
to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že.

LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?

JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to,
to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se
sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty
obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo,
ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a
takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví
náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo
při tym tak to taky neni pěkný.

LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády
během té projekce nebo se známými?

JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo
kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no
že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si
tak nepamatuju.

no tak to byly
věci který tady v tym Brně se jako odehrávali no.ale jak řikám, ty
německý filmy, nebyly takový že by propagovaly,

LG: mhm

JB: to voni měli svoje filmy a to bylo právě to kino na náměstí sv-
Svobody, já nevim jak se to menovalo, to tam hráli aj e taky
nepřetržitě, jo a aj byla tam tam e obrazovka jako kino a lidi stáli
a dívali se jo, e co jako tam promítají jo, já nevim jak se to
menovalo to kino ((kino Central))

LG: jak ste mluvil o tom oknu, já to kino znám, já vim, no.

JB: to je jedno, no tak to jako bylo pro Němce kino pro pro ty, co
byli členové nacistické strany a ty tam chodili na ty svoje
stranický filmy, ale to se nehrálo normálně v kinech to voni tam si
promítali pro sebe, no.

LG: mhm

JB: ale voni e měli revuální filmy bezvadný, no, ty ty zpěváci
johanes hestrs ((Johannes Heesters)) e ta zpěvačka herečka taková
známá, no to je taky vokno no, sarach leandr, zarach leandr, ((Zarah
Leander)) to byla

LG: to už sem párkrát slyšela při rozhovorech.

JB: to byla, to byla herečka která zbožňovali Němci, že, a no to já
bych si to musel doma všechno napsat, a to je to je těžký, no, už
sem to pozapomněl no taky hodně, no tak na německý filmy sem chodil
hodně no, přestože sem neměl Němce rád, ale moc ale to byly filmy
dobrý teda jako, se dalo vidět, no.

LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé?

JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali
společně a chodili do kina, to ne. to... (.)

LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě
jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako
nedostal? nebo jak to-

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný
film?

JB: ne.

LG: ne? mě by babička asi nevzala.

JB: ale to tam tak nic nebylo.

LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...]

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak
jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme
chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak
jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár
že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak
byli katolíci, no.

LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film?

JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>.

LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý
té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení
někdy?

JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás
nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích))

LG: ((smích))

JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo
jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,

LG: mhm

JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty
filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné
zájem,

LG: no.

JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom
neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta
lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně
stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem
lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo
se mně dost často že mně prodali lístek.

JB: no. a jak řikám tam na Slovensku, tam měli strašně rádi ty e
český filmy, že, a ty německý tam se hodně hrály no taky, ale ty
český voni měli strašně Slováci rádi, no tak tam to bylo taky vo ty
lístky no takové zájem, no, že sme to museli jako to, si zavčas
koupit v předprodeji, že. jak to je ten e dneska, včera a zítra,
((Včera, dnes a zítra)) znáte to? jak kupoval ty lístky? a co
hrajete? no jak to vona řikala, dnes, zítra nebo, já už nevim, no
ten komik no takové ten. (.)