Citát

LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské.

IK: to sme chodili tam, ano.

LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně?

IK: no vždycky v neděli.

LČ: v neděli.

IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se
cvičilo, čili židle se sba-

LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení.

IK: odpolední, odpolední.

LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...

IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,

LČ: ano

LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové,
na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového
filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to
vnímali.

IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku,

LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]

JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.

LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?

JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.

LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?

JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.

LČ: mhm

JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.

LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?

JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.

LČ: [mhm]

JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]

LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]

JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...

LČ: ajo vlastně.

JH: to kdepak, to ne.

LČ: [takže s kým ste tam chodila]?

JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?

LČ: a s kým ste chodila teda?

JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.

LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]

JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.

LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].

JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].

LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?

JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.

LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?

JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.

LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?

JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>

LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?

JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.

LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?

JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.

LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?

JH: hm [ne myslím že ani ne.]

LČ: [nebo nevíte ( )]

JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.

LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?

JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.

LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]

JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu

LČ: mhm

JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.

LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?

JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],

LČ: [mhm]

JH: to vám něco říká?

LČ: [ano]

LG: [mhm]

JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to

LG: mhm

JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no

LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?

JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]

LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].

JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.

LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k-
nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino,
chodila ste do kina?

JK: co?

LG: než než začala válka

JK: no

LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do
biografu?

JK: (no)

LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.

LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino

MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí

LG: mhm

MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...

LG: no a

MK: kina Central

LG: mhm

LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový

MK: jak jak to myslíte

LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy

MK: jo no ze začátku byly jenom němý

LG: mhm já vim

MK: to byly jenom němý

LG: mhm

MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší

LG: mhm

MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu

LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset
let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to
menovalo kino Republika, bylo to na České ulici

LG: [mhm]

LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák
třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně

(.)

LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm

LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.

LG: mhm

LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to
kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to
kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj
první zážitek.

LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin?

HH: proč?

LR: mhm

HH: no byly [nejblíž]

LR: [nejblíž]

HH: nejblíž [no],

LR: [mhm]

LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na
film, jestli se [o tom bavili s vámi]
DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy
LR: [mhm]
DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky,
musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne.
LR: ne
DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou.