Citát

Rozhovor vedl/a: Adéla Vavrečková
Rozhovor přepsal/a: Adéla Vavrečková
Datum a místo: 09/02/2009, pracovna katedry FAV, FF MU, Brno

Rok narození: 1931

Bydliště do roku 1945: Žabovřesky, asi po roce 1939 narátor pobýval
na Slovensku, není známo, jak dlouho.

Povolání: konstruktér, technický pracovník

Povolání rodičů: ??
Sourozenci: dvě sestry, nar. 1932, 1941

AV: tak, vaše jméno?

MH: H. Miroslav, devatenácet třicet jedna.

AV: mhm a [vlastně]

MH: [třetího ledna,] (čili to je jako)

AV: [třetího ledna], ano (..) em, (.) jakého vzdělání jste dosáhl?

MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka.

AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru?

MH: dvě sestry.

AV: mhm, a v kterých letech se narodily?

MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna
v jednačtyřicátým.

AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti?

MH: v Žabovřeskách.

AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu?

MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla
hlavní škola tehdy,

AV: mhm

MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU
dneska.

AV: aha, [mhm].

MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili.

AV: mhm

MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu.

AV: [mhm, mhm]

MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou.

AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání?

MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.

AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,

AV: mhm.

MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),

AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?

MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),

AV: mhm.

MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.

AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?

MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.

AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?

MH: [sám].

AV: sám.

MH: sám.

AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?

MH: všechna.

AV: všechna? ((smích)) [aha].

MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,

AV: mhm.

MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.

AV: mhm, Edison to byl, mhm.

MH: Edison.

AV: Edison, mhm, mhm.

MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,

AV: mhm.

MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.

AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?

MH: [né]. ne, ne.

AV: ne, všechna.

MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).

AV: mhm, podle filmů.

AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?

MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),

AV: ((smích))

MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,

AV: ano, mhm.

MH: takže jsem peníze měl ((smích)),

AV: ((smích))

MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.

AV: mhm, mhm.

AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali

MH: [ne],

AV: [k filmům]

MH: ne.

AV: ne, ne, ne. mhm.

MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil

AV: mhm

MH: vstupné.

AV: ((smích))

AV: hm, byl tedy film pro vás asi velice důležitý, že?

MH: no,

AV: když jste tak

MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.

AV: nebyl jste dvacet let v kině.

MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).

AV: mhm.

MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,

AV: mhm.

MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.

AV: mhm. a v brněnském kině.

MH: v brněnském.

AV: mhm. (.) e, když jste tak často chodil do toho kina, jak
vzpomínáte, tak chodil jste na filmy, nebo i na oblíbené herce,
herečky, e...

MH: tak, co bylo.

AV: co bylo.

MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava
amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské
filmy a tak.

AV: mhm, mhm.

MH: říkám, mám tady nějaký ty (kdyby vás to) zajímalo.

AV: mhm.

((pauza 6 vteřin; dotazovaný hledá v tašce programy kin, následně je
podává tazateli))

AV: mhm. podívám se. á, e, byla, e, ta znalost filmů důležitá
v rozhovorech s kamarády třeba, jak jste se bavili potom a...

MH: jó.

AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].

MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,

AV: mhm, mhm.

MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.

AV: mhm, takže takové soutěže

MH: no.

AV: a zábavy. mhm.

AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle,
říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba
v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba
pozdější doba?

MH: ne, to až, jak říkám, až po válce.

AV: až po válce.

MH: až po válce.

AV: až po válce. mhm.

MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl
na třech představeních, (víte).

AV: mhm, [mhm].

MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).

AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.

MH: ano.

AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.

MH: ne, ne.

AV: vůbec. <mhm>.

MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin,

AV: mhm.

MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo
premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral
rozhlas.

AV: mhm.

MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo,

AV: ano.

MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino.

AV: mhm.

MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli.

AV: mhm.

MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).

AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina,
lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky,
takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého
na jídlo nebo pití?

MH: málo[kdy].

AV: [nebo] jestli to...

MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy,

AV: mhm.

MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny.

AV: mhm.

MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.

AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]

MH: [ne].

AV: nějak komunikovali,

MH: ne, ne.

AV: soustředěn na plátno.

AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.

MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,

AV: mhm.

MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.

AV: ano.

MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.

AV: mhm, mhm.

MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?

AV: ano, hm.

MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,

AV: ano, ano.

MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.

AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]

MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,

AV: mhm.

MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,

AV: ano.((smích))

MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.

AV: mhm, mhm.

MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.

AV: mhm. hm, takže pro vás to kino bylo něco takového magického, že
jste chodil...

MH: bylo nutnost, ano.

AV: nutnost, ano.

AV: hm, kde jste získával informace o filmech, nebo při výběru jste
se řídil, že jste o nich četl, [nebo]...

MH: [tak] bývaly programy, normálně vylepený programy

AV: hm, takhle.

MH: to dneska tady není, poněvadž říkám, bylo plno kin bylo zrušeno,
že.

AV: hm.

MH: ( ) to byly velký plakáty a tak,

AV: ano.

MH: já nevím, čtyřiadvacet pětadvacet (čtyři) kin (no ...)

AV: hm, hm.

MH: (já si).. dvě kina v tomto v Židenicích, ty byly zrušený,
v Husovicích byly dvě, tam z toho zůstalo jedno,

AV: hm.

MH: v Komárově to zrušili to kino, ne, mám někde doma, musím to
najít,

AV: hm.

MH: která kina byla zrušená, tak, asi asi vosmnáct kin kin bylo
zrušeno, v Bystrci, v Komíně, jak říkám na tom výstavišti ta Luna.

AV: ano, jste vzpomněl, hm.

AV: ee, zmínil jste tedy, že že třeba Věčná Eva, že si na to tak
vzpomínáte, měl jste tedy oblíbené herce, herečky, nebo...

MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,

AV: ano.

MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,

AV: hm.

MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,

AV: aha.

MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.

AV: hm.

MH: potom to bylo pět salevenů ((Pět Sullivanů)), to je podle
skutečné události, (kdy) jedna rodina měla pět synů,

AV: hm.

MH: všichni narukovali na vojnu a všichni byli naráz potopeni na
jedné lodi jako,

AV: mhm.

MH: (si ještě) vzpomínám, (to který) na mně zanechalo velkej dojem,
že (šel z admirality) nějakej admirál a teď matka tušila něco,
povídá který a von povídá všech pět.

AV: hm, hm.

MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,

AV: hm.

MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).

AV: hm. ((smích))

AV: takže jste na mnohé filmy chodil opakovaně [dalo by se říct],
když vás zaujal tak... dvakrát třikrát?

MH: ano, ano,

AV: hm.

AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...

MH: tak ně- němý už jsem nezažil,

AV: hm.

MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.

AV: hm.

MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),

AV: ano.

MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,

AV: hm.

MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.

AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...

MH: tak to nedělalo roli.

AV: žádnou roli.

MH: ne.

AV. ne.

MH: například pro zajímavost, tytanyk ((Titanic)) jsem viděl
v pěti <různých provedeních>

AV: hm, hm. ((smích))

MH: za války to byl italský,

AV: ano.

MH: po válce anglický, ten jak říkám, a nejslabší byl ten poslední,
[ta milostná] zápletka, jak říkám, to nebyl toto ne, tytanyk
((Titanic)) byla jenom kulisa.

AV: [ano]. ano. ((smích))

AV: co bylo vedle podle vás dělalo film tím dobrým filmem, jako co
by tam podle vás mělo být a co nemělo být, co jste vyhledával, jaký
žánr?

MH: no tak, líbily se mně americký filmy,

AV: hm.

MH: protože totiž voni byli dokonalí v tom, že voni nenechali třeba
jenom napínavý (v) jednom kuse, voni to (vždycky) prošpikovali
nějakým žertem, že člověk se uvolnil, a zase pak to pokračovalo dál.

AV: hm, hm. americké filmy.

AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo...

MH: no, muziku, muziku.

AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál...

MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi
eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty,

AV: hm.

MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj,

AV: hm.

MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy.

AV: poslech rozhlasu taky?

MH: ne, rozhlas neposlouchám.

AV: ne, ne.

MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal,
(uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do
kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak
začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a
kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby
neposlouchám rozhlas, (teda).

AV: od té doby neposloucháte vůbec...

MH: ne.

AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)?

MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru.

AV: aha, hm.

MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.

AV: hm.

MH: dneska už to nehraju, poněvadž mám tady toto ((nastaví dlaň a
ukazuje prostředníček, jemuž chybí jeden článek prstu)), už jsem
přestal hrát, takže dneska už js-, ty prsty neposlouchají to, co by
chtěla hlava, že?

AV: teď když se vrátím ještě k těm kinům, jak jste říkal, že jste
chodil vlastně do všech kin, do všech velkých kin,

MH: ano.

AV: do všech v Brně kin, tak vzpomenete si na nějaké zásadní
rozdíly, co se týče třeba té architektury toho kina, že fakt některé
bylo fakt hodně dobré, že jste si tam sedl, posadil se, a některé
mělo nějaké... e...

MH: nó, co si pamatuju, tak na Hybešové ((Kino Grand)), tady u u
Pisárek, tam bylo kino, co se mu říkalo blechárna. ((smích))

AV: <blechárna>?

MH: to bylo takový ne ne úplně nevzhledný (kino), no oni pak to
zbořili.

AV: hm.

MH: no ale ty premiéry, ty byly všechny (dobrý).

AV: hm.

MH: akorát si pamatuju, že jednou, teď tedy jak je Baťův palác a
kino Kapitol jak bylo,

AV: ano, ano.

MH: tak tam je spodní voda,

AV: aha.

MH: voni ji musí odčerpávat a jednou to měli pokažený to čerpadlo a
já vím, že že voda sahala až asi do páté řady.

AV: až do páté řady.

MH: až do páté řady.

AV: a hrálo se?

MH: hrálo se.

AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...

MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.

Av: hm, hm.

MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.

AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?

MH: ano.

AV: byly. hm. á, [hm].

MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,

AV: hm.

MH: tak to byla bomba. ((smích))

AV: ano. ((smích))

MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).

AV: hm, hm.

AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...

MH: [ano, ano]...

MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.

AV: hm, hm.

AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...

MH: byl.

AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.

MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))

AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.

MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,

AV: hm.

MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,

AV: ano.

MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...

AV: hm.

MH: dávali ty český autory...

AV: hm.

MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.

AV: hm.

MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.

AV: hm.

MH: takže se na to dalo chodit.

AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...

MH: [ne].

AV: [se] více soustředí...

MH: ne, ne.

AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...

MH: ne.

AV: nevzpomenete si.

MH: to, nepamatuji.

AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?

MH: ano.

AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?

MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,

AV: hm.

MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...

AV: hm.

MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))

AV: hm.

MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.

AV: hm.

MH: a jelikož jsem byl v Žabinách ((Žabovřesky)), tak to se divím,
že kolik kin za kin za- zaniklo a v Žabovřeskách to malý kino
Lucerna to vydrželo.

AV: dodnes, ano. a můžete říct, jak se vaše chození do kina a
chování diváků měnilo s blížícím koncem války?

MH: (.) to vám neřeknu.

AV: [á]...

MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,

AV: hm.

MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně>

AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?

MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,

AV: hm.

MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.

AV: hm.

MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.

AV: hm.

MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.

AV: hm, hm.

AV: já tady mám seznam filmů, ee, jestli se můžete na to podívat,
jestli si vzpomenete na nějaký z nich...

MH: tak moment, já si musím vzít na to druhý brejle, ( ) jsem
totiž byl

AV: samozřejmě.

MH: před Vánocama na voperaci se šedým zákalem,

AV: hm.

MH: takže krásně vidím, toto tady nejsou dioptrie, to jsou hladký
skla. ale na čtení musím mít, poněvadž...

AV: hm.

MH: (..) Zpívající bloud neznám, Pražské švadlenky ne, cé a ká poní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jsem viděl,

AV: hm, hm.

MH: dvě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu, tak To neznáte Hadimršku,
to znám,

AV: Hm.

MH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)) to qik ((Quick)) neznám, Pobočník Jeho
Výsosti... Zlatá Kateřina, to neznám, vidíte, to neznám, Mata Hari,
to ne, to jsem neviděl, Cácorka, jo, to mám nahraný, (doufám teda).
Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin)), to si pamatuju,

AV: hm.

MH: Tři muži ve sněhu s hugo házem ((Hugo Haas)), to taky jsem
vi- to mám nahraný, Svět patří nám, ten jsem viděl kolikrát,

AV: hm.

MH: poněvadž ten se dá vidět dodneška, je <vtipnej>, Dobrá země, to
neznám, Sněhurka a sedm trpaslíků, to si pamatuju, Ducháček to
zařídí, Tři děvčátka pokračují, tak to neznám. U pokladny stál, ano,
To byl český muzikant s Kmochem ((František Kmoch)), Město
ztracených, to neznám, Opereta neznám, Roztomilý člověk, Oldřich
Nový. Vídeňská krev (.) nebylo to s hans mozrem ((Hans Moser)) a teo
lingen ((Theo Lingen))? Muži nestárnou, to vím, s Pivcem ((Jan
Pivec)), minhauser ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)),
ano, to sem to mám dokonce nějaký vobrázky z toho v těch...

AV: hm.

MH: Kino revue. Tanečnice, no to si moc nevzpomenu, La Paloma,
Neviděli jste Bobíka? ano, Její oběť, to neznám, Sobota, to
dávali... tak většinu znám, no.

AV: hm a byly to výrazné filmy, jako že se o nich hodně mluvilo...

MH: no tak...

AV: se svými kamarády, jestli jste se tak setkávali v těch kinech...

MH: no tak hodně tehdy (jela) ta Moderní doba s čaplinem ((Charlie
Chaplin)),

AV: hm, hm.

MH: Tři muži- ((Tři muži ve sněhu)) no Svět patří nám, no to jsme
prožívali, no.

AV: hm, hm.

MH: jestli to znáte, ta scéna s tím granátem ((smích)), no to je
dodneska výborný.

AV: hm, nadčasové.

MH: (ti) ti přece nedělají konzervy ((smích)),

AV: ((smích))

MH: <vyrábějí kanóny a granáty>.

AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?

MH: ano.

AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?

MH: jó.

AV: známého?

MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž

AV: hm.

MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...

AV: <hm.>

MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.

AV: hm.

MH: tak to jsme měli celou řadu.

AV: hm.

MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))

AV: ((smích))

MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.

AV: ((smích))

MH: jak říkám, teď už teď už jsu usedlej, večer nevytáhnu paty
z domu a jak říkám, naposledy jsem byl v kině v devadesátým roce.

AV: a nechybí vám dneska

MH: ne.

AV: [návštěvy kina]?

MH: [no tak], byla televize.

AV: hm.

MH: máte plno programů, říkám, pak mám video, to mám asi sto padesát
kazet,

AV: hm.

MH: dývídý ((DVD)), to mám asi vosmdesát těch kotoučů, takže když
něco, tak si vždycky si něco poušť- pustím.

AV: hm. (.) ale to ch- chození do toho kina, do té budovy, to mělo
ta- takovou nenapodobitelnou asi atmosféru, že? že to ta televize
asi těžko nahradí, [prostor]...

MH: [no tak]...

AV: nebo nechybí vám to?

AV: [vůbec]?

MH: [nechybí].

MH: poněvadž tehdy člověk, nebylo tehdy, televize nebyla...

AV: hm.

MH: nic nebylo, že.

AV: hm.

MH: tak člověku to přišlo samozřejmý, že šel do do kina, dneska to
je pohodlnější...

AV: hm.

MH: si sednout, otevřít si pívo a dívat se.

AV: <hm>. v těch kinech, prodávaly se nějaké cukrovinky [a takové
věci]?

MH: áno, tam byl bifé,

AV: bifé, [přímo].

MH: [bifátko] tam bylo...

AV: hm.

MH: tam se (dalo) koupit cukrlata, pití.

AV: hm. vzpomenete si ještě na nějakou takovou vzpomínku, co jste
třeba teď ještě nezmínil, co...

MH: jo.

AV: takový zážitek...

MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.

AV: hm.

MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))

AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))

MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...

AV: přes celé plátno, přece jenom.

MH: no.

AV: když bych se ještě vrátila zpátky k těm budovám těch kin, tak to
muselo působit na diváka asi dost honosně takové ta premiérová kina,
že byla asi hodně velká,

MH: no.

AV: taková palácová, že?

MH: ano, ano.

AV: hm.

MH: říkám, pak byly ty drobný, takový jako ta Lucerna,

AV: hm.

MH: a jak jsem vám říkal na té Hybešově ((Kino Grand)), jak to
zrušili tu blechárnu, že, to byly takový podřadný kina, no.

AV: hm, hm.

AV: a, ta menší kina, byla to kina, kde třeba chodilo méně lidí nebo
vždycky bylo plno?

MH: ne- nebylo plno, záleží na tom, jakej film, no.

AV: hm.

MH: někdy byl(o) vyprodaný, někdy byl třeba jenom polovina.

AV: hm. (.) [á]...

MH: [a ceny] byly různý, že.

AV: no.

MH: třeba já nevím, jeden čas nejlacinější v té Lucerně ((Lucerna))
stálo korunu.

AV: hm.

MH: a v premiérovým bylo šest, vosm, deset.

AV: hm.

MH: před vosmašedesát-, v osmačtyřicátým.

AV: hm.

MH: no a pak to zvýšili na šestnáct až dvacet, no.

AV: hm.

AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?

MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat

AV: hm.

MH: před před představením.

AV: před přímo, před představením.

MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))

AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].

MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.

AV: <vím>.

MH: to byl skutečnej film.

AV: ano.

MH: takže to nebylo vymyšlený.

AV: jojojo.

AV: á, kupoval jste si nějaký časopis o filmu? nějaký...

MH: no, po válce...

AV: vy jste zmínil [Kino Revue].

MH: [jsem si kupoval ty Kina].

AV: ano, Kina, hm.

AV: a před válkou, byly nějaké...

MH: bylo kino reví ((Kino Revue)),

AV: Hm.

MH: to sice mám doma, ovšem to jsem nekupoval, to to mně, to jsem
zdědil po jednom kamarádovi, který umřel.

AV: hm.

MH: a tak mně to vodkázal.

AV: hm.

AV: á tady tyhle programy, tak to bylo volně takhle v kinech
[k dispozici]?

MH: [jó, to po-, uvaděči], uvaděči prodávali, no. (.) no ovšem
nebylo to u všech filmů, no.

Av: hm.

MH: proto taky mám jenom část, nemám ze všech filmů, co jsem viděl,
že.

AV: hm.

MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).

AV: hm.

MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.

AV: hm.

MH: no člověk má na co vzpomínat.

AV: hm.

MH: toto dávali nedávno v televizi pod názvem čtyry pírka ((Čtyři
pírka)), poněvadž jak já říkám, ty re- remejky ((remake), to už není
vono jako ty původní filmy.

AV: hm, hm.

MH: no jako toto podstatně lepší než bylo tady toto...

AV: hm.

MH: nebo Zvoník u Matky boží, co bylo původní s tím čárl lautonem
((Charles Laughton)) a ( ) ho hrát a teď to potom ( ) a
lolobridžida ((Gina Lollobrigida)) a ten, no... ten indián, jak on
se menuje, nevzpomenu si. no tak to to nebylo už nic proti tomu. to
už jsou takový nadělaný, to už... anebo člověk má právě tím, že to
může <srovnávat, jo>.

AV: hm.

AV: teď jsem si ještě vzpomněla, když jste chodil na premiéry filmů,
těch premiér se mohli zúčastnit i herci, v souvislosti s českým
filmem, zažil jste něco takového...

MH: ne.

AV: že by tam byli ti tvůrci?

MH: ne, ne, ne.

AV: přímo, přítomní, ne.

MH: většinou, abych tak řekl, (že) bych šel první den, to to nebylo
jako.

AV: hm, hm.

MH: to až v průběhu potom.

AV: hm.

MH: no, ten taky nedávno (chválili) tu kasablanku ((Casablanca)).

AV: hm.

MH: že to byl vynikající film. (.) no, tady hrála ještě mladá, to
měla třeba deset roků nebo kolik, Elizabet Tejlor ((Elizabeth
Taylor)).

AV: ano.

MH: ještě úplně maličká.

AV: hm.

MH: no a to je od bromfílda ((Louis Bromfield)) Když nastaly
deště. a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...

AV: hm. Otázka života a smrti.

MH: to byla duchařina. ((smích)) no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.

AV: hm.

MH: to byl takovej doják.

AV: hm.

MH: (nevím), jestli to znáte...

AV: ne ne, to jsem neviděla.

MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,

AV: hm.

MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.

AV: aha.

MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.

AV: hm.

MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))

AV: ((smích))

MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),

AV: hm.

MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,

AV: hm.

MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).

AV: aha. Melodie na bruslích. mhm. (.) vzpomenete si na nějaký film,
na který jste se třeba těšil a hrozně vás zklamal?

MH: tak [to si]...

AV: [nebo]...

MH: to si nevzpomenu.

AV: že nesplnil vaše očekávání, že jste byl takový z toho rozčar-?

MH: to si nepamatuji.

AV: ne. (..) no, to byl taky... milenec dam, Erol Flyn ((Errol
Flynn)).

AV: ano. ((smích))

MH: ((smích))

AV: (..) takže kino reví ((Kino Revue))?

MH: kino [reví ((Kino Revue))].

AV: [časopis].

MH: no ne tak... mám vám to donést? nebo nebo nebudete potřebovat?

AV: já se spíš poradím a kdyžtak bych vás ještě kontaktovala.

MH: do toho pětačtyřicátýho roku a pak mám poválečný.

AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...

MH: ano.

AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...

MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...

AV: hm.

MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))

AV: co se děje...

AV: vzpomenete si ještě teda na něco třeba, co co jste nezmínil,
nebo jste si vzpomněl v průběhu rozhovoru, nějaké zajímavé, ohledně
těch brněnských kin, nějaký zážitek...

MH: tak to vám neřeknu. (..) to jsem vám řek, jak tam tekla voda
v tom Kapitolu ((smích)), že tam byla až po pátou řadu stála voda.

AV: hm.

MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.

AV: stávalo se to.

MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...

AV: hm.

MH: i v domácnostech. teď už to ani lidi neznají, že. no...

AV: hm.

MH: ( ) jsme měli tu propanbutanovou bombu s tou punčoškou...

AV: hm, hm.

MH: na svícení, že, poněvadž... při svíčkách, no někdy t- to třeba
trvalo šest hodin.

AV: hm.

MH: to se stávalo, ty lidi, jak byly ty vichřice, že jo, <že to
strhlo vedení> a...

AV: hm.

AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi...

MH: v tom [devadesátém roce].

AV: [v tom devadesátém roce].

MH: vod té doby jsem nebyl v kině.

AV: a...

MH: nebylo vo tom, že, víte, (nově) dneska to vstupné je podstatně
dražší, že jo...

AV: hm.

MH: čili v těch... ne, velkých kinech, no třeba, ee, ve Špalíčku
((Velký Špalíček)), nebo v tom, v Modřicích, že jo, tam jsem nebyl.

AV: hm.

MH: a tam máte, já nevím, přes sto přes sto korun vstupný nebo
kolik.

AV: no, to je kolem sto třiceti korun, nějak. hm.

MH: jak říkám, člověk byl zvyklej do Lucerny ((Lucerna)) za korunu.
((smích))

AV: ((smích))

AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už
potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo...

MH: né, to byl-, to začala ta televize,

AV: hm.

MH: á, syn mně koupil právě video.

AV: hm.

MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před
válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose-
Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak
ji mám nahranou.

AV: hm.

MH: pak mám nahraný ten, od hiltna ((James Hilton)) Ztracený obzor,
jestli to znáte... nene. ten v Himalájích, klášter tibetskej

AV: hm.

MH: šángrilá ((Shangri-La)) se to jmenuje,

AV: hm.

MH: tam jako lidi nestárli.

AV: hm.

MH: a to byl svého času, jak říkám, to byl světovej světovej trhák,
takže Američani podle toho i nazvali jednu bitevní lo- loď čángrilá
((Shangri-La)).

AV: aha.

MH: (.) a tak když něco, tak si člověk si promítne, že, no.

AV: hm.

MH: no a v noci, v tý (prožívají), ja nevím, jesi jste viděla
v televizi dávali ten anglickej seriál Haló, haló,

AV: hm.

MH: ten známý, no tak kluci to prožívají, furt promítají dokola,
mají to nahraný ((smích)).

AV: hm.

MH: ( ) no prostě to prožívají strašně. ((smích))

AV: ((smích))

AV: ee, tak já vám asi poděkuji...

MH: dobře.

AV: jestli jestli jste si ještě na něco nevzpomněl nebo takhle
nějak...

MH: [nevzpomenu si].

AV: [nějaký zajímavý] postřeh...

MH: no tak člověk si vobčas pamatuje někerý filmy jenom útržky, že.

AV: hm, hm.

MH: třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) hrála v jednom, v jednom
jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženou, tam hrála, hajnz rýman
((Heinz Rühmann)), to nebudete znát, to byl komik, a tu scénu... on
ji furt sledoval a hlídal,

AV: hm, hm.

MH: a vona mu nemohla uniknout, takže já se vás zbavím, podržte mně
ak- kabelku a von ju vzal a vona začala křičet pomóc, von mně
<ukradl kabelku>. ((smích))

AV: jak ještě, teď jste zmínil německý film, tak jak to bylo
s titulky u těch filmů, jestli si nějak [vzpomenete]...

MH: [byly titulky].

AV: byly titulky?

MH: po válce byly i i anglických a amerických filmů byly titulky, i
u ruských.

AV: hm.

MH: dabovat se začalo až teprv později.

AV: hm.

MH: jak říkám, jak jste řekla, že jste měla francouzštinu, my jsme
právě taky měli francouzštinu a znám hodně anglických slovíček právě
z těch filmů

AV: hm.

MH: a z těch titulků, že.

AV: hm.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 18.12.2009, bydliště pamětníka - ulice Husovická, Brno

Rok narození: 1920, sourozenec: bratr narozen 1915
Bydliště do roku 1945: Do svých šesti let bydlel v Březníku u Náměšti nad Oslavou. Poté se přestěhoval do Brna na Špitálku (Zábrdovice). Roku 1941 se narátor oženil a přestěhoval na Husovickou (Husovice). Roku 1943 se narodila dcera a narátor se s rodinou přestěhoval na ulici Janáčkova (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec elektroinstalatér, za války pracoval ve firmě v Kovotěs pravděpodobně jako obchodní zástupce. Matka v domácnosti.
Povolání narátora: Navštěvoval měšťanku na Křenové. Roku 1937 se vyučil jemným mechanikem a poté pracoval u firmy Suchánek na Hybešové ulici. Firma se zaměřovala na kinoamatérské přístroje. Pravděpodobně v této době narátor též pracoval ve Světozoru jako údržbář, byl zde asi dva až pět měsíců. Od roku 1943 do 1945 pracoval ve Vídni, kde dělal upravovače revolverových soustruhů, do Brna jezdil jen na neděli. Tři měsíce před koncem války z Vídně utekl zpět do Brna. Po válce zaměstnán ve firmě Kovotěs, kde dělal asi zámečnické práce, na krátkou dobu se stal majitelem Kovotěsu. Po roce 1948 zaměstnán ve Zbrojovce. V této době si při práci udělal maturitu na průmyslovce a ve Zbrojovce se stal mistrem. Před důchodem dělal mistra v Oddělení technické kontroly. V důchodu pracoval jako údržbář v nemocnici a poté u firmy v Králově Poli. Po revoluci si založil živnost - obnovil Kovotěs - kterou provozoval asi tři roky.

LS: takže, úplně první otázka je vlastně jenom jestli byste mohl ee shrnout svoje jméno a rok narození.

OH: (...) no tak ee celý jméno ( )

LS: hm

OH: no H.O.

LS: a rok narození?

OH: a devatenáct set dvacet.

LS: mhm, a teď bych se ještě zeptal ee jaké bylo vaše bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět, tady v Brně.

OH: (.) no ee

LS: stačí když řeknete jenom čtvrť nebo ulici, nemusí to být úplně přesně,

OH: ee v roce štyry- no do roku štyrycet pět, tak to (.) ee bylo (.) e (..) (no) já sem byl v té Vídni teda vod roku štyrycet tři, do roku štyrycet pět vlastně,

LS: mhm

OH: a bydleli sme dostali sme byt v Králově Poli (...) a to byla (.) Janáčkova šedesát osm, teď se to menuje jinak, Srbská se to teď menuje ta ulice.

LS: to nevadí to stačí jenom když řeknete Královo Pole, takže v tom Králově Poli ste bydlel předtím než ste odešel do Vídně,

OH: no to mezitím sme jinak předtím eště, do roku štyrycet tři

LS: mhm

OH: jsem bydlel tady na Husovické šestnáct, tady v tom domečku ve dvoře,

LS: mhm

OH: (já) sem se oženil v roce štyrycet jedna. (.) jsem byl jednadvacetiletej kluk,

LS: takže v tom roce čtyřicet jedna ste se [přestěhoval]

OH: [(sme) bydleli]

LS: [ano]

OH: [tady] v domečku tady na Husovické šestnáct, pak sme dostali byt ee v tom Králově Poli, a tam se nám (.) t- to se nám ta narodila ta první dcera, to znamená, že (...) že sem potom z Vídně dycky jednou za dva měsíce měl možnost jako na propustku se podívat na tu rodinu moju jinak, ale to bylo jenom na (.) na vlastně na nedělu jenom [(protože)]

LS: [hm]

OH: v sobotu se pracovalo, takže sem m- měl možnost se jenom sem podívat na jeden den a zase musel jsem jet zpátky do Vídně.

LS: hm. a ještě bych se zeptal, taková obecná informace ee jaké školy jste navštěvoval, do toho roku devatenáct set čtyřicet pět,

OH: (...) no to já sem měl (to) já sem měl akorát ty š- měšťanskou školu, (.) a potom až už po, až už potom (.) jsem <navštěvoval> průmyslovku, to už sem byl v zaměstnání to už bylo tady (.) vlastně ten režim

LS: to už bylo po roce štyrycet [pět]

OH: [štyrycet] pět to už bylo

LS: hm

OH: to už (.)

LS: a ta měšťanka ta byla kde?

OH: no ta byla tady jak je jak je Křenová (..) tam je tam byla ( ) měšťanka, j- z jedné strany byla německá a z druhé strany byla česká.

LS: mhm. a to zaměstnání jak ste říkal ste nastoupil v roce do prvního zaměstnání jste nastoupil v kolikátém roce?

OH: no tak já sem s- se učil vlastně (jemným) mechanikem (...) hm (..) do kterýho roku to bylo (..) do roku (.) já sem byl ee vlastně vyučenej (.) v roce štyrycet (.) ne ee, třicet osm asi ( ) osm a nebo v sedmatřicátým roce jsem byl vyučenej, no a pracoval sem u ee firmy Suchánek to byly kinoamatérský přístroje.

LS: kinoamatérský přístroje

OH: no to bylo tady na (.) na té Hybešové ulici.

LS: a tam ste dělal co přímo,

OH: a tam sem se doučil vlastně a pak sem tam dělal (.) zjistil že jsem ňákej moc šikovnej tam mě ee dal jako eště jako za <učňák sem dělal> upravovače u těch revolverových soustruhů,

LS: mhm

OH: a (.) dal mně (.) sakra jak to tam bylo štyrycet osm korun za týden jsem měl za tu jak ( ) za to že jsem dělal <upravovače>

LS: mhm hm

OH: tak sem se asi hned (.) teď sem jezdil elektrikou samozřejmě (.) to bylo ještě (než) jsem měl být ženatej, že jo, to bylo ze Špitálek tam sem bydlel na Špitálce dvacet jedna, s rodičama, a tak vod tam sem jezdíval elektrikou na tu (...) na tu Hybešku,

LS: mhm

OH: jenomže (.) sem řekl mámě podívejte se, tak já dycky projedu korunu nebo jak to bylo, a tak sem se domluvil, že si vemu na splátku kolo (.) za sedm set padesát korun a měsíčně (.) sem na to dával sto šedesát korun.

LS: hm hm

OH: takže mně (..) vždycky mně ee z těch s- osmačtyřiceti korun tu pětikorunu nebo osm korun mně zůstalo vlastně a těch štyrycet korun sem dával na tu splátku

LS: mhm

OH: takže sem měl vlastně kolo a ee tím pádem že sem nejezdil tou tramvají, tak sem získal vlastně (to) to kolo no, (tak) to bylo dobrý, no.

LS: hm. a vy ste říkal, že ste se oženil v roce devatenáct set [čtyři-]

OH: [štyrycet] jedna

LS: štyrycet jedna, a děti ste měl taky? už potom hned [ňák]

OH: [no] až za dva roky sme měli

LS: mhm

OH: v roce štyrycet tři, přišla ta první dcera na svět a v roce padesát pak ta druhá dcera.

LS: a když ste odešel do té Vídně v tom roce štyrycet tři tam ste dělal co? teda v té Vídni

OH: no tam sem (.) dělal ee na (.) na soustruhu, pak jsem jeden čas zjistil že že jako (.) mě to jako (.) vod- po odborné stránce že že že jsem dobrej, tak najednou mě udělali ze mě upravovače tam,

LS: mhm

OH: a voni tam pracovali hodně Chorvati,

LS: mhm

OH: no a jenomže (...) potom (.) voni ti Chorvati dost dělali ty zmetky, já sem to ňák neuhlídal a to byl ten

LS: mhm

OH: to byl ten konec toho (.) (že jo) začátku že sem potom musel utýct.

LS: jo.

OH: bejvalo by mě bejval zbalilo gestapo a

LS: hm

OH: a ee asi pro velezradu nebo co a jen tak (možná mě dali) někde do plynu nebo, no prostě bych přišel vo život asi

LS: hm

OH: pravděpodobně.

LS: a do brna ste se vrátil v kolikátém roce?

OH: no před e před asi tři měsíce před koncem války,

LS: aha aha,

OH: takže sem to tady ještě (.) e (..) ee (.) v tom serepešíně sem se schovával

LS: jo

OH: aby mě tam nenašli, no tak, vyšlo to náhodou, no.

LS: mhm. ee ještě bych se zeptal ee jaké bylo povolání vašich rodičů jenom opravdu stručně co co dělali vaši [rodiče]

OH: [no otec]

LS: před rokem čyřicet pět

OH: no otec on byl elektroinštalatér,

LS: mhm

OH: no a bába, babič- maminka ta byla vlastně v domácnosti jenom,

LS: mhm. a měl ste sourozence?

OH: no jednoho bratra.

LS: a ten se narodil v kolikátém roce?

OH: no on se narodil ee v roce (.) ee patnáct.

LS: mhm

OH: v roce patnáct, a když mu bylo šedesát čtyři, tak přišel teda ee ňák mrtvice ho chytla

LS: aha

OH: zemřel. pětašedesátiletej chlap čoveče. a já su brácha (.) o ee o s- vo pět let s- vlastně mladší (.) no a za půl roku mně bude devadesát.

LS: hm

OH: takže (.) ten pánbíček mě nějak (moc) miluje ((smích))

LS: ((smích)) <vypadá to že jo> a ještě bych se zeptal ee jaké bylo vaše povolání vlastně jestli byste mohl shrnout co ste dělal až do odchodu do důchodu jenom, stručně opravdu

OH: no tak to sem (.) byl ve Zbrojovce zaměstnanej ee protože, no my sme měli takhle (.) otec von (.) ee za doby protektorátu (...) dělal vlastně Kovotěs jo, to kovový těsnění do oken a dveří, to se klepalo ee hřebíčkama (vlastně) a napínalo a

LS: mhm

OH: ( ) no tak s (.) ee takže (teď) jak von k tomu přišel protože ňáká z Anglie ňákej Supr Hermit ta firma ta to kovový těsnění, on byl ee ten ee zástupce nebo já nevím jestli to byl (.) no prostě ňákej (.) on dojednával ty obchody s těma lidima že to byl obchodní zástupce takovej ňákej v té firmě Supr Hermit, von byl sice Žid, no ale ee machr no tak dovedl lidi přesvědčit, že to je dobrá věc (.) no tak nakonec kšefty se hejbaly (.) no a to bylo eště než sem ee vlítl Hitler, jo, těsně předtím, takže (já) otec asi rok nebo ee (.) rok a půl dělal ten Supr Hermit (.) no a to ee bylo zaměstnání vlastně výhodný, no ale jenomže jak přišel Hitler tak (.) voni byli ti ee maji- ee jako s ee jestli to byl majitel nebo co tak von byl Žid

LS: mhm

OH: tak von byl nucenej ee von věděl jak to ee de s Hitlerem, tak prostě utekl. no a teď ta firma Supr Hermit se zastavila prakticky, tak otec si zažádal o živnostenskej list (.) přes noc vymyslel (.) že by se to mělo menovat Kovotěs kovový těsnění (.) a taky to sedlo (.) no a tak celou tu válku ee lítal tady se kšeftovalo s tím Kovotěsem se prováděly ty montáže, vono tam bylo mně se zdá dokonce aji dvacet montérů dokonce a

LS: mhm

OH: no prostě ro- vzkvétalo to. ta živnost teda jako taková. (..) až do toho roku pětačtyřicet.

LS: a vy ste potom dělal co?

OH: a do (toho) roku, já sem potom (.) ee roku

LS: po tom roce štyrycet [pět]

OH: [potom] roku štyrycet (.) pět (..) já jsem ee tam dělal v tom [Kovotěsu]

LS: [mhm mhm]

OH: tam byly takový napínavý situace že ee (.) ty odbory ee tam to bylo ještě to nebylo jako ee roku ee ještě to nebylo zkomunistovaný (.) zkomunizovaný <to nebylo ještě> takže tam se to porád dohadovalo (co by) bylo lepší, takže otec zase vodstoupil ee ze mě udělali majitele toho Kovotěsu a pak zase zpátky, no a nakonec to dopadlo tak, že roku štyrycet vosum (.) to (...) všechno šlo (.) no prostě se to znárodnilo.

LS: mhm

OH: ten slavnej Kovotěs no. ale my sme zatím dělali (.) ee (.) jak to bylo? od roku štyrycet pět (.) voni ee otce tym byl ňákej disponent tesaur ((Tesauer)) v tom Kovotěsu (.) a von to byl ee to byl gauner. von za první republiky zpronevěřil asi deset tisíc korun sokolskejch peněz tak ee dostal flastr. no a až bylo po pětade- roku pětaštyrycet, tak potkal ee ňákej Šrámek, von tenkrát bydlel u nás na těch Špitálkách. Říká, pane Hošický ten š- ten (..) ten tesaur ((Tesauer)) to je pěknej gauner ten ještě to neuběhlo deset roků a eště budu mít záznam v trestným rejstříku, určitě. no tak nakonec (..) ale von byl takovej gauner, že roku štyrycet pět von voznačil táty za Němca

LS: mhm

OH: protože voni taky dělali reklamu v Německu, jo Metaldish (.) a takže on to využil, teď taty stáhli jako Němca, teď to tam zmlátili úplně byl modrej čoveče to byla hrůza, a mě stáhli taky, jenomže já sem měl na sobě svérazovou vyšívanou košilu a jim to nešlo do do hlavy tem (.) ee abych tak řekl těm pacholkům blbejm, že já su syn jako Němca, a nešlo (jim) takže mě nechali b- být.

LS: hm

OH: a mě ee estli sem tam byl den, do rána (pak) mě pustili, protože ne- o mně neměli žádný takový že zjistili že sem byl vlastně ee v Německu na práci (.) a že to není možný že bych mohl být ja-ko Němec no. tak mě pustili.

LS: mhm

OH: a tak se to dohadovalo až do toho roku štyrycet osum a potom a jo ty dva roky sme nebo tři dva roky

LS: [tři]

OH: [(jo)] dva až tři roky sme dělali ee (.) sme si našli jednoho zámečníka a dělali sme Kovotěs (.) (dali) sme tomu my sme tomu nazvali de- Desta. tak sme sami (.) ee měli sme jednoho zástupce ten z- sháněl kšefty a my sme já s tatem sme to klepali, prostě ty hřebíčky sme [tam dávali a]

LS: [mhm]

OH: tak dál.

LS: a potom [teda]

OH: [no potom] potom potom a v osumaštyrycátým to končilo stejně, mě zebrali z toho ee z- zámečníka mě převedli do Zbrojovky (.) no a tím pádem to bylo špatný,

LS: a tam ste teda dělal až do odchodu do důchodu?

OH: jo

LS: [v té Zbrojovce]

OH: [jo jo]

LS: a tam ste [byl]

OH: [já sem] tam potom navštěvoval ee průmyslovku

LS: ehe

OH: nižší pak vyšší pak sem má- mám maturitní vysvědčení (.) no a pak s- samozřejmě ee sem tam dělal zlepšovatelský věci hodně sem tam nadělal no a tak ee e voni potom jako (.) sme (..) ee (.) no takže sem dělal mistra jo tam

LS: hm

OH: nakonec sem dělal mistra e ótéká ((OTK)) kontrole. no nic moc slavnýho to nebylo, no ale (.) tam sem právě šel odcházel do důchodu už jako z toho místa (.) mistra.

LS: mhm

OH: a když sem šel když sem vyšel z ee jako už sem šel do důchodu asi dva dni sem byl doma tak sem četl inzerát (.) že zbro- že ee nemocnice hledá údržbáře, tady na na (sadech) Osvobození, já sem tam jenom tak z legrace zašel s manželkou a ee (jo) musel sem se jim ňák zalíbit oni mě hned <rachli> (řek) jo jo jo počkejte byl tam jeden ee zájemce, kterej byl jako trochu bulhavej jo (.) a ee voni ho odbili (páč) ee p- pane my už máme my už máme údržbáře tohoto už nepadá v úvahu to (tak) ho prostě ho odbili toho člověka, no

LS: mhm

OH: tak já sem tam byl ee dva roky. a pak mě tam chytl infarkt.

LS: mhm

OH: no a tím pádem (.)

LS: ste přestal pracovat,

OH: sice, přestal ale ale nebylo to tak zlý, tak pak sem se dostal jako údržbář (.) tady do (.) to byla firma ee je to v Králově Poli to tam mají, a tam sem byl do roku devadesát.

LS: mhm

OH: no a potom (.) přišlo to osm- osmdesát devět tak (.) vlastně to už sem končil tam a tak sem vzal ee si zažádal o živnost na Kovotěs, (znova) no a prováděl sem to prostě (.) asi dva nebo tři roky voni (mě) vono už to ee (to) začali začali vyrábět takový ty těsnící ee drážky tam ee frézovali a dávali tam ty gumový tyto jako úplně jinej systém těsnění takže (vono) potom už vo to zas přestal být zájem

LS: hm

OH: takže tím pádem to ten slavnej Kovotěs skončil, pro mě.

LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok,

OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl

LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí

OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize

LS: mhm

OH: takže už to (.) ee to už je kolikátej <televizor> co tady máme

LS: takže asi tak,

OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák

LS: hm

OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak

LS: hm. [teďka tady mám ee]

OH: [asi do toho šedesátého]

LS: první okruh těch otázek, které se týkají návštěvy kina a je to (.) v podstatě dětská zkušenost do období asi deseti let, to znamená do té doby než ste ukončil obecnou školu a první otázka je, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.
OH: (.) no já sem jako (dyž) sem se začal učit (.) to (by-) to bylo v roce (.) dvacet třicet (.) třicet šest myslím v roce třicet (.) třicet pět nebo šest sem se začal učit, tak sem se učil tady na (.) na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat jo a to tak tam byla taková fotocela fotobuňka

LS: mhm

OH: která musela být přesně ten paprsek když na ňu šel, tak to muselo být přesně proti, tak von mně ee vysvětlil že když tak tak abych to tam ňákým kolíčkem podložil, aby se to zvedlo a tím sem to dal do pořádku, tak sedlák dycky byl celej šťastnej, že už to zase hrálo, takže já sem vlastně začal tam ee chodit do kina, protože já sem tam byl kolikrát na tom stejným filmu

LS: mhm

OH: páč sem tam dělal takovýho

LS: takže to znamená že vy třeba [v tom]

OH: [(a tam)]

LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil,

OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště

LS: aha?

OH: nad Oslavou.

LS: aha aha

OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna

LS: mhm

OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně

LS: mhm

OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)>

LS: mhm

OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina (.) no a říkám ee to znamená že vod těch šest- (..) od těch patnácti let sme se znali (.) a tak to bylo takový známost no, to víte to to bylo úplně jinak jako dneska, dneska potká holku a šup s ňou do postele, kdepak tenkrát dva roky sme spolu chodili drželi se za ručičky a

LS: ehe

OH: ee a (to) bylo to romantický takhle (než)

LS: mhm

OH: (to) dneska (tady to je něco jinýho).

LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu?

OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo

LS: ehe

OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.

LS: mhm

OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo,

LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje],

OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje,

LS: aha

OH: takže sem potom přešel tam,

LS: mhm

OH: hm

LS: ee já se vás zeptám teda třeba jaký byl názor vašich rodičů na kino mluvili ste o tom někdy doma? o kinech [o filmech]?

OH: [no] (.) no máma to ona byla tak to takovej typ <venkovanky> (abych) tak řekl (.) nedalo se zapřít, když třeba někde jak se chovala nebo promluvila tak to (.) bylo znatelný, že je teda není žádná měšťanka že <je jako> venkovanka (taková), no no a otec no ten porád sháněl nějaký ty fušky von byl elektro- elektro- ehm mechanik teda a tak zaváděl ( ) tenkrát se zaváděly ee elektrifikovaly se byty jo všelijak to to ještě nebylo tak všecko, takže

LS: mhm

OH: von musel tam sehnal ee tam sehnal ňákej kšeft v ňákým bytě, tak s- to tam šel prostě vytloukal ty majzlem to zazdi- pak to zasádrovat musel, že teď ty zásuvky a to všecko no dělal celou elektriku do toho bytu (.) takže sem tam ňáký ty kšefty měl, no ale (.) ehm tenkrát sme měli ee dva tisíce korun (.) dluhu u obchodníka na ee tam ee ee (.) za živobytí. no a jak se pak dostal k tomu hermet ee Supr Hermitu, no tak brzo se to splatilo, takže sme byli jako rodina z vody, no.

LS: mhm

OH: no tak vono se to měnilo, to víte tenkrát to bylo to byly zlý časy. no ale dalo no muselo se to přežít no,

LS: mhm

OH: babička dycky dělala ráno meltu (.) uvařila na tom vařiču a teď mě to chválila jak je to dobr (tak) to byla hrůza, čoveče.

LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách

OH: to to bych řekl že ne,

LS: ne, mhm

OH: to je tak asi nezajímalo protože voni se starali jenom vo to, abych si jakou mně má dát známku ee estli to umím nebo neumím

LS: mhm

OH: němčinářka mě tloukla do tužkou tady do toho, do čela takhle mě ťukala vona byla Němka originál teda, a vyučovala němčinu,

LS: mhm

OH: no a mně mně to ee já nevím mně to nějak tak moc dobře nešlo s tou němčinou, tak porád sem měl čtverku. němčinu jo, no. samozřejmě ee to ee co se psalo že to sem dokázal všecko, no ale vona prostě že sem neuměl některý ty slovíčka si nezapamatoval nebo to (..) no a vidíte a až sem přišel do Vídně, tam sem byl nucenej mluvit (.) se dorozumovat ee teda po vídeňsky prakticky (.) no a za dva roky sem normálně mluvil

LS: to se člověk hned naučí

OH: německy.

LS: mhm

OH: (to) hm ale to je spíš vídeňsky, voni (.) vídeňština je taková lahodná [abych řekl]

LS: [mhm]

OH: a a tady ti Němci co jsou tady z výcho- tam ee ze svrchu to hm to (my sme) tomu říkali pivkenéze a ten ee to když voni mluví, tak člověk jim rozumí ale těžko. a von zase když nám když mluvil já mně říkali vy mluvíte napůl spisovně německy a napůl vídeňsky, jo, páč já sem to ma-

LS: mhm

OH: no něco z té školy sem měl samozřejmě, takže mně to š- jaks taks šlo no.

LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát]

OH: [no]

LS: týdně, měsíčně...

OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina

LS: mhm. a [z-]

OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.

LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech]

OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda.

LS: to už ste potom tak často nechodili.

OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to,

LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna]

OH: [no no] no

LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy.

OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak.

LS: mhm

OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam

LS: mhm

OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.

LS: a vzpomněl byste si do toho roku devatenáct set čtyřicet jedna j- jaká kina jste navštěvoval? nejčastěji

OH: (.) no tak to by mohlo být akorát tady to kino tady na té Marxové Lípa (..) a nebo Radost tady to je na Cejlu.

LS: mhm. a

OH: a mně se zdá, že sme ee taky ee ve městě jednou tam tak sme byli taky

LS: hm. a potom když ste se oženil v tom roce čtyřicet jedna, tak změnilo se ten výběr kin? potom kam ste chodili, nebo to byly pořád stejná kina,

OH: no tak vono (.) v těch Židenicích to bylo laciný vlastně, ten Světozor (.) sme tam mně se zdá (taky) někdy zašli, ale jinak tady sme to měli blízko tu ee Marxovu tu tu Lípu ((Lípa)), (.) (akorát) na Marxově byla ta (.) ta Lípa a nebo tady na tom Cejlu ta Radost.

LS: mhm

OH: to bylo tady tak nejblíž. vod vocuď, sme tady vlastně (.) [nevím]

LS: [a měl ste svoje] oblíbené kino? kam ste chodil úplně nejradši?

OH: hm (.) to bych ani nemohl <říct>

LS: ne, a naopak třeba sem se chtěl zeptat, jestli v Brně bylo ňáké kino, kam ste zásadně nechodil,

OH: no jo, tady bylo víc těch kin, no tak to bylo daleko dycky takže tam sme nechodili, no,

LS: mhm

OH: pochopitelně páč to by musel člověk jet tramvají a to s- to by přišlo jako (a my) sme si nemohli tak ňák dovolit (.) hazardovat třeba korunu dvěma dvouma korunama, to byla úplně jiná doba jako dneska (když) někdo řekne dvě koruny to nic neznamená, že,

LS: mhm

OH: a tenkrát dvě koruny (.) když rohlík stál dvacet halířů

LS: no jo

OH: třeba,

LS: ((smích))

OH: [jo to]

LS: [a s kým ste] s kým ste do toho kina chodil, než ste se oženil tak s kým ste do toho kina chodil,

OH: no (.) no právě že já sem s manželkou vlastně chodil štyry roky

LS: aha

OH: takže my sme tam tak tak to sme byli takový dvojka, no tak sme šli jako spolu. a jinak sám sem mně se zdá ani do toho kina nešel.

LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval?

OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco

LS: mhm

OH: v tom kině.

LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje

OH: tam se tam to takového nic neexistovalo

LS: mhm

OH: v kině tenkrát.

LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli

OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho

LS: mhm

OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho.

LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci

OH: [ne ne ne]

LS: [na program] že by tleskali třeba...

OH: to ne.

LS: ne

OH: ne

LS: dobře. a potkávali ste ee tehdy v kině svoje známé?

OH: (..) no to bych (.) to bych ani neřek. (.) nevzpomínám, že bysme tam někoho, (..) možný je, že sme třeba ee (ještě) ee sme měli takový kamarády ( ) on měl ten kamarád taky chodil s holkou, tak mně se zdá, že jednou sme šli společně do kina, ale jinak ne.

LS: mhm. a vy ste teda zmiňoval, že ste ee do toho ee kina Světozor docházel jako

OH: no takovej jako údržbář.

LS: údržbář.

OH: [v podstatě]

LS: [a] takže tam ste chodil vlastně bez placení, [na ty projekce]

OH: [no ovšem to páč] to sem to sem ee jako no tak říkám, já sem potom ten film viděl několikrát. no a to už člověka jako tak nebavilo že, no ale byl jsem tam jako <údržbář>

LS: a vy ste ty filmy sledoval z té kabiny promítací a nebo ste šel potom si sednout do publika dolů,

OH: no ne z kabiny ne, to sem byl ee to sem byl ee na (nějakým) volným sedadle vevnitř, v tom sále.

LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy?

OH: to ne.

LS: ne.

OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo.

LS: mhm

OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla.

LS: mhm

OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.

LS: teď je tady další otázka, jestli ste chodil do kostela v tom období, do roku štyrycet pět.

OH: no tak ee e naši rodiče byli (.) církve československé ((Církev československá husitská)) a to sme (.) to sem teda chodil, každou neděli (.) tady na ee jak se to menuje ta uli- Tučkova nebo jak se to menuje tam je ten československej kostel tady, jak se vjede v (dlouhá) ulic tak takhle (.) tak tam sem chodíval často, dycky v neděli do toho [kostela]

LS: [mhm mhm]

OH: a taky tam sme měli tu svatbu, v tom kostele s manželkou, a bral nás nafilmoval nás ten kamarád vlastně vod toho Suchánka, páč von voni vyráběli tu ty e e snímačky takový ty

LS: mhm

OH: kravaty, tak si to vypůjčil a prostě nás dva a já to mám natočený tu svatbu mám tady natočený na tom vé-

LS: jo?

OH: (védéčku)

LS: tak to je to je skvělá pohádka

OH: no

LS: ((smích))

OH: mám to tady.

LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina,

OH: a to ne,

LS: ne.

OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo

LS: hm

OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to

LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?]

OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý

LS: mhm

OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe>

LS: <jo jo>

OH: a chodil s tou hůlčičkou a

LS: aha

OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo?

LS: mhm

OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch.

LS: mhm

OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.

LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře.

OH: ne ne ne,

LS: s tím ste se [nesetkal],

OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo, to dneska vám vyhrávají třebas (.) všelijak co já vím, ale dneska se tam mně se zdá jí a e co já vím tak (tento) já sem tam teď vůbec nebyl, takže jenom to slyším že (.) tam nějakej komfort, jestli sou tam stoly nebo co já vím jak to tam, no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá

LS: no

OH: ta návštěva toho kina

LS: hm

OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy]

LS: [televize]

OH: prakticky. no a potom dneska (.) dneska už ee v těch našich letech manželka vůbec jako těžko pohyblivá venku (když) ju tady do ee tlačím trochu ee před barák tak ee když tak do toho auta si sedne

LS: mhm

OH: a zaveze se tam na tu Lesnou k tomu doktorovi a (..) hm to je (to),

LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel,

OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno.

LS: aha? aha

OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno.

LS: mhm

OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.

LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina

OH: ee jako ee (..)

LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje,

OH: a tak to ne.

LS: ne.

OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo.

LS: mhm

OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no. (kruci) mě ňák začíná (..) pálit to oko. no můžete se ptát dál.

LS: to je dobrý já počkám až si to až si to vyřídíte. [odchází]

OH: manželka (toho tam) napovídala asi mnohem víc, protože vona si víc toho pamatuje. (..)

LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech,

OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje.

LS: hm

OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem.

LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech,

OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...)

LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba

OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.

LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál?

OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.

LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky?

OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně.

LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy

OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian

LS: [Vlasta Burian]

OH: [třeba, jo?]

LS: mhm

OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak.

LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce

OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,

LS: mhm

OH: protože, no zahraniční herci (.) no vono tenkrát tam bylo taky ee ee to kino bylo vlastně němý, tam byly titulky.

LS: to bylo ee němé filmy se promítaly ee někdy do roku devatenáct set dvacet devět devatenáct set třicet, v těch kinech. potom už v tom jednatřicátem většinou nastoupil film zvukový,

OS: zvukový no no

LS: takže v těch třicátých letech už většina těch kin byla zvukových.

OH: no no

LS: a vy si vzpomínáte eště že byste navštívil projekci němého filmu?

OH: ano.

LS: a to bylo tady v Brně taky?

OH: no muselo to být v Brně, to já to to já sem přišel do Brna ve dvanácti letech,

LS: aha?

OH: ale ačkoli to sem nemohl jít do kina to na to nebyly peníze, do těch ee (už) do toho čtrnáctýho roku, když mně bylo čtrnáct let (..) tak mě sestra otce (.) si mě ee jako jako adaptovala sice, tam do do Čech, no jenomže ee ona si myslela že mě získá jako že by mě si vzali za svýho

LS: mhm

OH: jenomže ee já sem (.) prostě ee nechtěl jít vod mámy prakticky,

LS: mhm

OH: takže to z toho vzešlo, hm, to bylo v Chotěboři tam, voni tam měli vilku pronajatou on byl textilní úředník (ten) š- ňákej šáli se jmenoval šáliová šáli-, no a (.) pak sem se vrátil zpátky do Brna,

LS: a nevzpomenete si teda na ňáký detail z toho z té návštěvy němého filmu co to bylo kde to bylo kdy to bylo

OH: no to už myslím těžko

LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy,

OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,

LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina?

OH: (..) ee v v které ee

LS: v které zemi byl ten film natočen

OH: a jo v které zemi a jo

LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)]

OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong))

LS: hm

OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat

LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem,

OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.

LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil]

OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky,

LS: hm

OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo.

LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce

OH: [ano]

LS: [v tom kině]

OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.

LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát

OH: to ne,

LS: ne

OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.

LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět]

OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu.

LS: mhm.

OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava.

LS: mhm mhm.

OH: hm

LS: a něco dalšího kromě toho?

OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal.

LS: mhm

OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz.

LS: [a]

OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý

LS: mhm

OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no, ale že to jako přešla ta bolest. jenomže od té doby (.) ee já to pořád cítím to rameno.

LS: aha

OH: a mám s tím i ee potíž někdy když ňák ee si ňák ruku nějak tohle, tak mě to zabolí, tak třeba teď sem udělal toto ( ) a to cítím.

LS: hm

OH: a teď tady ee ňákej ten hrb mně tady narostl, m- menší (.) no ale to víte těma létama

LS: hm

OH: s tím se nedá nic dělat. to byl [teda]

LS: [takže]

OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný.

LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo]

OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,

LS: mhm

OH: to tělesný cvičení.

LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil,

OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,

LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil?

OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )

LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině

OH: to ne.

LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě?

OH: [no]

LS: [která] mohla být luxusnější třeba.

OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě

LS: ((smích))

OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý,

LS: <mhm>

OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech,

LS: mhm

OH: to nic.

LS: a co šatna? byla tam šatna?

OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.

LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině,

OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná.

LS: mhm. byly tam přestávky?

OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka

LS: mhm

OH: se rozsvítilo

LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce?

LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani...

LS: mhm

OH: si ňák nevzpomenu.

LS: a týdeníky? před těmi filmy

OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl.

LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat?

OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,

LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku.

OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda]

LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku

OH: jo já

LS: a co ste si tam promítal za filmy?

OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky.

LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku

OH: já

LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl?

OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne

LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky

OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal.

LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy?

OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je...

LS: takže [vy ste ty filmy]

OH: [zastaralý]

LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně.

OH: no tak nějak no, myslím že jo.

LS: mhm (..)

OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo.

LS: a měl jste jich hodně těch filmů?

OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon>

LS: aha

OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí]

LS: [mhm mhm]

OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky

LS: aha

OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč-

LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí.

OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom,

LS: mhm mhm

OH: takhle, je však je mám ještě v tom

LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal?

OH: no tak možná ty kamoši dva, jo a ty kamoši ti špatně dopadli člověče.

LS: hm.

OH: ten (...) ten Ruda se zjistilo, když přišel Hitler, že ten jeho otec byl v německým katastru, přesto že Ruda chodil do české školy všecko, sme se znali z té školy a najednou von musel narukovat jako německej voják.

LS: mhm

OH: no ale von se strašně zajímal o letectví, tak se dal k letadlům, no a jednou vzlétl, pak se vrátil, tak jsem se dověděl (.) a vzlétl podruhý a už se nevrátil, zestřelili ho. tak byl tak bylo po něm. a tenkrát on mně říká, já povídám čoveče Rudu co blbneš, jak to že že seš jako Němec, dyť to není možný, a von mně říká jo fotr mně řekl, že být Čechem nemá žádnou budoucnost. takže von na to skočil a vrhl se střemhlav Hitlerovi do pasti.

LS: mhm.

OH: ten druhej kamoš zase, ten byl vopačně. ten zase se dal k partizánům a tady v Židenicích někde ňákou akci dělali, a teďkon, a von se dostal do takové situace, že byl nucenej se schovat do té ee jak ti mají takový ty budky tam mezi těma kolejama, ty ajzenboňáci. tak von se tam musel zdekovat, jenomže Němci ho prostě viděli že tam vlítl, tak hodili tam š- granát a bylo po něm taky.

LS: hm

OH: oba zahynuli. já sem sice mohl taky zahynout ve Vídni, protože tam zase vlítla bomba do baráku, jenomže náhodou to švihlo (.) myslím tak deset patnáct metrů vedle do toho baráčku, takže ee sem zůstal sice teda naživu, no.

LS: [to ste měl štěstí]

OH: takže ta trojka kamarádů <dopadla tak že sem zůstal> já jedinej, a jak je vidět sem se dožil teda vzdor tomu vysokýho věku.

LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině?

OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být.

LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin

OH: no to jo

LS: všímal jste si toho ňák?

OH: hm to ani ne.

LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou]

OH: [a jo]

LS: česká a některá německá

OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený]

LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin,

OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo.

LS: hm

OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci

LS: mhm

OH: a vono jich tady bylo těch Němců kolik třicet tisíc nebo kolik v Brně.

LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?

OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.

LS: mhm

OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.

LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina

OH: (..) to ne.

LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu

OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.

LS: mhm mhm

OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.

LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy

OH: ne ne ne

LS: že by se v kině hajlovalo třeba

OH: a to taky ne.

LS: ne. mhm

OH: to oni dělali tam v těch Sudetech než než ee si připojil si Sudety Hitler tak oni ti Němci porád tam řvali hajm ((Heim)) počkat (..) hajm ins rajch jo ((Heim ins Reich)) hajm ins rajch, domov do do Říše,

LS: mhm

OH: no a porád přivolávali no a tak nakonec to při- Sudety zabral Hitler,

LS: mhm

OH: tak to bylo okleštěný stejně, (tak to )

LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,

OH: no no

LS: a to [ste chodil]

OH: to sem utekl

LS: [a to ste nechodil do kina asi]

OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit

LS: mhm

OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč

LS: mhm

OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,

LS: hm

OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.

LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte.

LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul.

LS: mhm mhm

OH: ((krátké přerušení, odchází pryč)) počkejte já tam musím rožnout]

LS: ((odchází do pokoje)) já jenom si tam odskočím poslední část nás čeká]

OH: [jo jo]

LS: tak teď je tady úplně poslední část toho rozhovoru, tady když se podíváte ee tak i na druhé straně ještě jsou vypsané filmy, které právě v tom období do roku čtyřicet pět byly v kinech velice populární, a jestli byste se mohl na ten seznam podívat a označit, které ty filmy znáte, jestli byly vaše oblíbené, s kým jste je viděl (.) jestli se vám líbily, cokoliv si k nim vlastně vzpomenete.

OH: (...) no, To neznáte Hadimršku děvčata, to bylo. to se tančil to bylo

LS: to byla i známá písnička, že?

OH: ten když se rozjede to je něco, dobrý, leví- le- Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), ( ) to ne, Pobočník Jeho Výsosti, šest vraných ( ), Zlatá Kateřina ((potichu říká názvy, listuje seznamem, nelze rozumět)) mně se zdá Svět patří nám sme (.) viděli, Sněhurka a sedm trpaslíků taky, U pokladny stál, to bylo známý, Opereta vídeňská, to Vídeňská krev bude, dobrý. Muži nestárnou. Dobrodružství barona Prášila, to je mi taky povědomý.

LS: to byl myslím že právě jeden z těch prvních barevných filmů, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

OH: no (...) no to už si člověk tak na to ee je to ( ) říkal sem tady že to je mně známý

LS: mhm

OH: mně se zdá ten Opereta ten Roztomilý člověk, mně se zdá, že taky něco vo tom, to už si tak člověk nepamatuje. (...) U pokladny stál, to je mně známý, Ducháček to zařídí, taky to je Burian ((Vlasta Burian)).

LS: to sou filmy s Vlastou Burianem, ano.

OH: Dobrá země, Svět patří nám, to taky (...) těžko.

LS: no já bych se ještě zeptal, jestli vy sám třeba chcete doplnit něco, o čem sme nemluvili k těm kinům, co byste rád dodal doplnil, nebo ještě řekl na co si sám vzpomenete.

OH: to to bude těžko, (...) ( ) mně se zdá, že ty Pražský švadlenky ((Pražské švadlenky)) sme viděli taky, ale to už si člověk tak nepamatuje.

LS: hm

OH: to To neznáte Hadimršku, to je mně hodně známý, no jenomže, to je zpívání samý

LS: to je Vlasta Burian, no

OH: hm

LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali

OH: ne

LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]

OH: [z rozhlasu] a filmů, no

LS: mhm. (...) já bych se přeci jenom ještě zeptal v tom Světozoru ((Světozor)) jak ste pracoval jako ten údržbář toho stroje, tak tam jste byl asi jak dlouho zaměstnaný takto?

OH: no, tam jsem byl krátkou dobu. já nevím, jestli (.) čtyři nebo pět měsíců sem tam byl,

LS: mhm mhm

OH: to on pak zkrachoval ten Vozihnoj (..) no ale toho údržbáře jsem možná dělal jen tak (.) dva měsíce možná jen,

LS: aha aha, protože my vlastně jakoby máme ještě projekt, který se týká zaměstnanců brněnských kin a tam v podstatě sháníme lidi, kteří dělali uvaděče, uvaděčky, pokladní, promítače...

OH: aha

LS: nebo i ty údržbáře

OH: aha

LS: takže možná že i k tomuto byste nám mohl něco říct?

OH: no tak to já tak ňák bych nikoho tak neznal (.) em-em

LS: mhm, a vzpomenete si třeba že by tam docházelo k častým poruchám v při tom promítání těch filmů v tom kině

OH: no právě že ee to to v tom Světozoru ((Světozor)) tam ta promítačka byla ňáká taková staršího typu, takže to bylo tak dost poruchový, takže proto von mě tam porád posílal, abych mu to prostě když to to to třeba kleslo, tak sem to honem musel podložit, čili ten ta konstrukce ee byla ještě taková zastaralá a a tak taky podle toho to vypadalo že to porád potřebovalo prostě, držet v chodu.

LS: mhm. a známé ste si tam třeba mohl vodit, když ste takhle tam [měl sám přístup]

OH: [ne ne]

LS: ne,

OH: ne ne to nepadalo v úvahu.

LS: aha, a vy ste teda říkal, že to bylo v roce kolikátém, když ste byl v tom Světozoru ((Světozor))?

OH: no počkejte, kolik mně bylo roků? (..) to mně se zdá do čtrnácti do patnácti let jsem byl ve škole, šestnáct, tak v šestatřicátým roce myslím.

LS: mhm mhm. a vy ste se tam dostal teda přes tu firmu, u které ste pracoval, tak ta vás vyslala aby ste [šel do kina dělat toho]

OH: [ano ano] no ten, no to byl ten živnostník vlastně, kovo měl ee údržbářskou firmu na opravy těch ee promítacích přístrojů, kino kino promítacích přístrojů.

LS: mhm. dobře já už teda žádné další otázky nemám, říkám, jestli vy sám třeba chcete ještě něco dodat o čem sme nemluvili, klidně můžete.

OH: (.) no jako v té době, jo?

LS: před tím rokem čtyřicet pět, no.

OH: čtyřicet pět. (...)

LS: ňáký zvláštní zážitek z toho kina

OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni

LS: hm

OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.

LS: mhm

OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu <vlastně>,

LS: no

OH: sem se musel starat vo to, aby mě někdo nechňapl a a nestrčili mě někam (.) to byl boj o život vlastně, pořád, páč člověk nevěděl kdy...

LS: to na kino nebyla asi vůbec ani nálada,

OH: no ne, to to sem měl, to byly jiný starosti,

LS: jasně

OH: o o bytí a nebytí. páč to nevíte kdy vás někerý Němci rapli a odtáhli do koncentráku třeba.

LS: mhm mhm

OH: jo kvůli ňáké blbosti. to člověk neměl

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 18. 12. 2009; Husovická 16, Brno

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: V roce 1946 nebo 1948 se přistěhovala do Brna, bydlela na ulici Husovická (Husovice). Roku 1941 se vdala a přestěhovala na ulici Leoše Janáčka (dnes Srbská, Královo Pole).

Povolání rodičů: Otec dělník. Matka v domácnosti, občas šila.

Povolání narátorky: Vyučila se v obchodě s parfumériemi. 1943 se jí narodila dcera. Někdy po válce začala pracovat ve Zbrojovce na montáži psacích strojů.

JV: takže dneska je osumnáctého prosince dva tisíce devět, a em budem dělat rozhovor, začínáme. takže první otázka, já bych se zeptala na vaše jméno, celé,

LH: L.H.

JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?

LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.

JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.

LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,

JV: hm to je kde?

LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.

JV: na které ulici?

LH: tady, ano.

JV: em tady to je ulice em která?

LH: Husovická šestnáct.

JV: jo, hm.

LH: ano, Husovická šestnáct.

JV: hm

LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.

JV: hm

LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.

JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?

LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.

JV: hm

LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa. a ty známý, asi tři nebo čtyři, em no myslím čtyři. s tou Mařenkou, jo, tak čtyři byly odtáhnutý do Německa, jedna tam teda jak se říká lidově zařvala, ta byla zabita při bombardování, no a ty tři se vrátily a ta jedna byla v noční košili, a jenom něco měla na sobě, a utekly z Francie.

JV: hm

LH: utekly, tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.

JV: hm

LH: takže sme se nemuseli brát, ale chtěli sme teda, a potom už začínali brát i ty, i ty co neměli děti, no tak sme, nám se to podařilo a měli sme teda tu dcerku.

JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?

LH: no tak nějak, ano.

JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?

LH: tady.

JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]

LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,

JV: jo, hm

LH: a maminka zemřela, tam se říkalo stařenka.

JV: hm

LH: maminka tam bydlela, a ta stařenka umřela, a ona tam, oni tam nechtěli být.

JV: hm

LH: nechtěli tam být když zemřela ta stařenka. ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.

LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.

JV: dobře.

LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.

JV: tak a teďka bysme se vlastně už přesunuly k tomu samotnému dotazníku a k těm kinům. a první okruh otázek by byl vaše dětská zkušenost do vašich deseti let věku. takže do ukončení té obecné školy, nebo té měšťanky.

LH: no ano, měšťanka, pak se dete učit, že. no a to, to se někdo učil a někdo se neučil a šel hned dělat. ale maminka nechtěla a říkala ne, něco musíš mít. něco musíš mít, no.

JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.

LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon

JV: hm

LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom.

JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala,

LH: ano ano.

JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte]

LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí.

JV: to byli Švédové.

LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval.

JV: hm

LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý. a potom už začal pomalu ten

JV: zvukový film.

LH: ano ten zvukový, a to sme byli, jé, to sme byli rádi že všecko sme tak slyšeli, a na první krásnej film, na které hrozně ráda vzpomínám, to bylo teda kukuruku ((film neidentifikován)). ta písnička. a tam byl velký, to bylo zfilmovaný. a oni sedí u stolu potom v tom, to by dalo chvilu vyprávění, oni, pak oni se nesměli vzít, ti milenci, že, ale oni za to nemohli, a ona měla chlapečka ale on ju znásilnil ten její pán u kterýho byla zaměstaná. a on em ona měla malýho chlapečka s ním, a vona se ho strašně bála a von ji dělal teda zle, a vona měla ale lásku jinou. a on byl potom za to zavřené, že, že mu ňák ublížil, ale to byl darebák. a oni teda, jak on přišel domů, z toho kriminálu, on ho nechal zavřít, ten milenec teho, té dívky, že, a ji nechal zavřit, a a teda jeho, a on už ho pustili a oni oni seděli u stolu a on si donesl ňáký peníze. tak jí řekl aby navařila, a všecko nachystala, a ona navařila a všecko nachystala, a tam si zpívala to kukuruku ((film neidentifikován)) tam spolu zpívali. oni se drželi v náručí, a to byl už hranej film, že, a to dítě, ten chlapeček, malé docela, tady byl v náručí s nima, a tam zpívali to, a tak von ji říkal aby si z toho nic nedělala, to bylo něco, věříte že víc než půlku kina plakalo nad nima, jak jak to s nima dopadlo. ale on řekl že to nevadí, že budou žít jenom pro sebe. protože všichni věřili temu pánovi, ne jim. a z toho pak vznikla ta písnička, to kukuruku. to znáte.

JV: ano.

LH: no, to je krásná píseň.

JV: hm dobře.

LH: moc hezká, to byl nádhernej film. moc moc hezkej, opravdu. a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala?

JV: em ne, to neznám.

LH: americký film.

JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka

TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino.

JV: hm

TH: to bylo něco tak krásného. anebo potom takovejch těch filmů starých víte, když třeba oni měli ty americký filmy, oni mívali, oni to dodržovali, ty široké klobouky, a na tech koních, pak se to nafilmovalo. poprvé to byla krása, ale podruhý to už nebylo ono. to už bylo zmodernizovaný. anebo rozmery ((Rose-Marie)) ta první rozmery ((Rose-Marie)) ona se chtěla zalíbit tomu. tak vona si trhala košilu. a dělala takový pásečky a na- natáčela si to na ty pásečky. a teď bylo vidět ty, jak voni už jedou. ty koně nádherný. teď to taky to, taky už to nafilmovali pozděj. ale to nebylo ono. oni se mají raději v tom starším stylu. to se, i těm mladým by se to lepší líbi- líbilo. to bylo něco na- ty koně, ty podkovičky jak tam, víte, to bylo, jak tam, to bylo něco nádhernýho. opravdu.

JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být.

LH: no mohlo být mně tak pět roků.

JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em

LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím.

JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině?

LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně.

JV: u svaté Anny. ((kino Grand))

LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda.

JV: hm

LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin.

JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný

LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku.

JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně.

LH: no protože to tam dávali.

JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat.

LH: ano, tam sme, tam, tady bylo pozděj sme si vybírali když sme už byli teda jako už větší, tak nejvíc staréch filmů, starých filmů bylo jak je radnice ((kino Moderna)), a tam uvnitř, uvnitř, když se de, radnice je tak, a tady je hned ten trh masnej jak se říká, že, a tady je ta, pořád je tam to kino. víte?

JV: em teďka nevim. em nevíte na které to je ulici nebo

LH: ne na které ulici, podívejte se, tam je, tam je stálý kino. jestli je do teď nevim, já sem tam už teď dlouho nebyla, em tady je radnice, a tady je ten masnej trh, že. a když půjdete jako k té radnici, jako k té radnici. tak potom se zatočí a tam je takovej areál různejch obchodů, tam prodávaj svetry a všeckýho možnýho, a taky je tam kino. a tam zrovna měli tu, i tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)). tam. ježiš to bylo taky krásný. a tam měli často, a tam měli taky tu em rozmery ((Rose-Marie)) a a Byl lásky čas. no, myslím že třeba, jak já neznám vaši povahu, ale že byste si taky zaplakala. protože to je opravdu, to je film filmů.

JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?

LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.

JV: ne.

LH: ne. ne. ale em zatleskala bych, teď co se mně em teda, naši mně to natočili. říkali když se ti to tak líbí, em tak já ti to natočím. a já říkám, no tak ti to pán bůh nějak posvítil. co se mně líbilo, když, že, já sem, jak se to říká, opat- ne opatroval em sem krále.

JV: ano.

LH: to je film filmů na tuto dobu. já si teď honem ne-

JV: Obsluhoval jsem anglického krále.

LH: ano. ten je podařené. bych řekla, že, že se mu vydařil, ten film. prý zase dělá na ňákým filmu, tak si myslím že aby udělal zase tak podařenej. no a co se ti na tom líbí, ale mně se líbí na tom to, že em že je to takové pravdivé. takové lidské. moc se mně líbí.

JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.

LH: no, když sem měla koruny.

JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.

LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak

JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě

LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný.

JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji.

LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?

JV: tak tenkrát ne, dneska už to je jiné.

LH: dneska, tisíce, miliony.

JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina?

LH: no s potom už s manželem.

JV: ale já [myslím jako dítě.]

LH: [my sme neměli děti,] že

JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě.

LH: no právě s tím Pepíčkem.

JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil?

LH: ne.

JV: ne.

LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.

JV: a třeba když ste říkala že maminka vaše měla ráda ty, ty kina, tak ta s váma nechodila? nikdy?

LH: no, maminka zas měla, šila, sestřence. mé sestřence. šila, ona už byla na studiích, taky na to neměli, tak maminka ji ze starého ušila, a když byla ve škole tak paní profesorka si ju zavolala a říká, Marie, kdo vám, kdo pak, kdo vám šije? kdo vám, máte nějak, to máte tak krásné. maminka zas dostala věci z té Itálie, a vona nám to poslala třeba kabát, a tehdy byla mi- takový jako, takový, jako paleto to vypadalo jestli víte co to je.

JV: ano.

LH: a ještě zbylo kousky, takový byl, takové jako lodička. tak vona tam přišla nastrojená, no, kdepak na to be- berete. tatínek je taky bez práce. a vona řekla, tak já vám to řeknu paní profesorko, ale nesmějte se mně, moje teta mně to šila. a maminka, jak sme bydleli, jak sme bydleli, tak em tak paní em musela tam ji umýt nádobí po obědě a to, a za to sme bydleli. a teď je tam to, ta, nem- nemocnice. pod ní na, pod tím sme my bydleli, v té vilce. a tak, no to teda, řekněte té vaší tetě, že bych, že kdyby mně šila, a maminka říkala, to já si netroufnu. vona kouzlila. aby byla taky. ona, ona se narodila a měla takový prstíčky. víte, a maminka nevěděla jak ji, jak ji potěšit. no, tak to máte už víte skoro všecko o nás.

JV: dobře, tak já bych

LH: ale vona, vona s náma nechodila, vona chodila s těma, potom už s těma vyššíma.

JV: hm dobře. dobře, tak jak sme mluvily o těch kinech, tak já bych se zeptala, vím že ste teda byla na tom Králově Poli a na tom u svaté Anny v kině ((Grand)), ale zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.

LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.

JV: takže ste si vybírali vlastně

LH: vybírali [sme si]

JV: [kina] podle toho jaký měly program.

LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.

JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?

LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.

JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,

LH: v Husovicích, dvě kina.

JV: Husovice, em tak tady mám em

LH: naproti sobě byly.

JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?

LH: ne.

JV: hm

LH: možná

JV: nebo bio Sibiř?

LH: no Sibiř.

JV: Sibiř.

LH: ano ano.

JV: hm

LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.

JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.

LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>

JV: takže

LH: to je dneska...

JV: v Židenicích tady mám kino Orient?

LH: ano.

JV: tak to je ono?

LH: no.

JV: hm.

LH: ano.

JV: anebo...

LH: ne. to bylo ono.

JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,

LH: v Husovicích.

JV: v Husovicích.

LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.

JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo

LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,

JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo

LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou.

JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo

LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco.

JV: a na nějakým plakátě nebo?

LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.

JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být?

LH: mně roků?

JV: no

LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to,

JV: takže [v tom kině]

LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?

JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala]

LH: [chodila,] s manželem.

JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba]

LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že.

JV: a takže ona chodila se svým manželem,

LH: se svým manželem.

JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky

LH: ano ano.

JV: vy ste nechodili dohromady.

LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.

JV: hm, dobře.

LH: oni, oni si rozuměli, oni se nikdy nehádali, oni si nikdy nenadávali, já sem u nich neslyšela že by řekli nějak- nějaký hrubý slovo, a když někdy něco, něco se nelíbilo, tak maminka dycky začala se tak škaredit, a von říkal, na mě takle udělal a říkal, nádula hubu. ((smích)) <na maminku.> maminka říkala, no, teď říkáte že nadula hubu. vy si ju nadu- <nadute.> to byla celá velká aféra u nás.

JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně.

LH: chodil.

JV: [a teď]

LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal,

JV: [a]

LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák.

JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba?

LH: jo.

JV: hm

LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.

JV: no.

LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.

JV: hm

LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.

JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla

LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.

JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]

LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.

JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?

LH: chodila.

JV: a kvůli tomu hercovi? že byste

LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.

JV: hm

LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.

JV: hm

LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.

JV: dobře.

LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na postoj školy. jaký měla vaše škola postoj, jestli vám třeba učitelé říkali, že některé filmy byste měli vidět, nebo neměli, nebo že byste měli chodit do kina, nebo neměli,

LH: no někeří byli, my sme měli jednoho učitele, to by vám řekl, dycky vo něm mluvíme. a von vám seděl na, to bylo myslím v páté třídě. vždycky takle seděl,

JV: hm

LH: a takle měl nohy přes sebe,

JV: hm

LH: no tak vás budu zkoušet. teď se těšte. učili ste se? a my, ale učili, sborem. no to se uvidím, uvidí. ale u něho sem se strašně moc naučila. a doposud vám může naše Olinka na té fakultě, říkám, mami, tys tak úplně perfektně všecko ovládala a teď já to zapomínám už víte? když něco potřebovala kde je to, kde tam je a co tam je, a a kde to je, já sem si kupovala knížky, moc knížek mně tady ukradli. vykradli nám byt, a ty nejcennější knížky, vidíte že už tady mám jenom toto a toto, ty nejcennější to bylo na objednávku asi.

JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]

LH: [ne, málo.]

JV: hm

LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.

JV: do kina že ste šli? se školou do kina?

LH: ano.

JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo

LH: no, tak moc často ne, někdy. ale tak jako ten pan učitel co vám říkám, ten učitel už dávno nežije, že samozřejmě, ale to byl učitel. tak teď se tomu ne- a teď říkal, ty, ty, ty, ty si na to, teď to z nás to sypalo. třeba ňáký ty, kde je Orinoko, a kde je to a to a mě to zajímalo, no tak sem si to četla, protože mě to zajímalo kde byli, kde žili černoši, a to mě to nemusel em do mě biflovat, já sem si to ráda přečetla, a teď sem četla s baterkou, dostala sem pořádnej pohlavek, protože oni šli pro, pro uhlí do sklepa a neměli zase baterku. tak sem dostala poř- pořádnej pohlavek. že sem si to četla, že, že tam bylo kdysi město zlatý, a že to tam je, a teď sem to vykládala děckám zase, tak já sem byla takovýho něco jinýho, no. takže sme se odbočily?

JV: takže teďka bych se zeptala em na to jestli byl pro vás ten film v tom dětském věku důležitý. jestli třeba ste em dejme tomu napodobovala herce, nebo jestli ste si brala ňáké ponaučení do života z toho filmu.

LH: no já sem, já sem tam porád něco ve škole hrála. a ten učitel, u něho neměl nikdo pětku. on říkal, tak ty si nevzpomínáš, řekni mně kde je to, kde teklo, kde tekla voda třeba ta nebo ta? ty to nevíš, když jak sem říka, že, nebo říkal, a pak ještě byla učitelka taková. že tam že, a kde teče, a kde, odkud a jak. to děcko si vzpomnělo.

JV: hm

LH: věříte že si vzpomnělo? no to bylo, potom druzí ti učitelé řikali, von to pomalu to říkal za děcko. neříkal. vzpomeň si! on říkal dycky, já budu čekat, já čekám, já čekám. ale my sme ho milovali. a my sme se všichni naučili všechno, aby se on na nás nezlobil. a ten učitel se ( ) taky.

JV: takže vy ste říkala že ste vždycky hrála, takže vy ste napodobovala nějaké herce?

LH: je, já sem, já sem napodobovala ledacos. babičku, ne ta, to, ale em babičku em jak je to květinka, maminka mně ušila sukýnku, a babička em, zpívá se to, dívejte se to je teď to co mně to vadí hrozně, Princezna Pampeliška. no a když vnučka maturovala a říkala, babi, já sem se to, podívej se co se mám naučit. já povidám, tak. babi, já du za tebou. já sem ji, vona se neučila, vopica, já sem jí to všecko řekla co a jak, a vona říkala, babi, říkali no je vidět, že seš dobrá holka, ale to by, vona říká, babi, to bylo ale tvoje. sem jí to všecko řekla víte, literaturu, no dneska už je konec s tou mou pamětí.

JV: dobře, a napodobovala ste třeba i některé herce? nebo ňáké scény z filmů?

LH: no tak přímo ne, ale em hrozně ráda em sem, dycky říkali, Lídy, když bylo ve škole, pudeš tam a tam a budeš přednášet to a to. když byla, šli sme, šli sme, ale to jestli se to vůbec hodí teda toto říct aby někdo neřekl, nebo aby, jestli něco chcu, aby, já jako abych vyšla em šli sme em tam, na propast se podívat, no, kdo bude hodnej dostane jedničku, a to všecko krásně se snažte se. tak já sem to krásně napsala, a vona to přečetla, a říká, tos sama psala? a paní učitelka naše říkala no jistě, to bylo jejich tady to, to psali. a vona říká ano, ale má tam dvě hrubé chyby, tak. velká jednička, ale měla sem tam dvě hrubé chyby, já nevim jak. <nemohla sem> no ale říkám tak jak byla pravda.

JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?

LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce, všichni se snaží, ale opravdu, bych je, strašně ráda bych řekla, aby trošku toho sexu ubylo. aby toho sexu ubylo. a to přece v našich, za naši éry byla taky láska, ale teď, dyť to není ponížení ženy zeslíkat manžela? nebo ne manžela, zeslíkat chlapa bych řekla a on teď zase s ní, no to je pod úroveň ženy. to si musí manžel, anebo ňákej ten nápadník zeslíkat a z lásky si to potom lehnout a toto, to přece patří trochu té lásky, nebo sme nebyli mladí nebo co? to mě na tom mrzí. a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.

JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a

LH: ano.

JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?

LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.

JV: dobře.

LH: to bylo, ten stůl byl, a oni se drželi v náručí, bylo jim to moc líto, že tolik jídla a všeho měli nachystaný, a voni se báli teho pána, takže za nima nepřišli. on řekl že to nevadí. takže se tak, to je taková krásná láska, tak se tak objali a tím to teda potom končilo. a ještě jeden film byl nádhernej, ale já nevim ten začátek, ne začátek, já nevim jak se to ten film menoval. to byla, ňákej pán velkej, a em neměli dlouho děti. a on potom, potom tomu to chtěla říct, že čeká už konečně dítě, a eště než mu to řekla, takže přiš- přišli ňáký ti darebáci, sebrali ji a chtěli výkupný. a ona řekla dej ty, dej ty, ty peníze, aby dal ty peníze, že čekají dítě. a on ji nevěřil. on ju vyhodil, myslel že to má s tema darebákama to dítě, ten chlapeček. a ona se dostala na do takové jenom, ona prala potom, a on teda si ju úplně se k ní nehlásil, a končilo to to jenom takové kousíček toho, ten chlapeček to zase roznášel, ona prala, žehlila, a em on potom em je- to, jak to, všecko roznesl a zase si sedli a měli, měli se rádi jako, maminko dycky tak krásně u sebe byli a vyprávěli si. a von ten chlapec šel a ona říkala, dávej pozor abys, mně to, dyť to mám vyžehlený všecko co nedává, a děti mu dělaly zle že nemá táty, a tak dělaly mu zle. a von se nějak votáčel a mohlo mu to prádlo spadnout. v tom jel, jelo auto, a přejelo ho mu tu maminku. a ona ho poznala, že to je vlastně otec toho chlapce. a ona mu to řekla, tak von se teda potom, on je poznal tu manželku, a dobře to dopadlo jenomže ona umřela. to byl takovej citovej, né ňáká limonáda. takovejch limonád by bylo pořád dost. ale to bylo citový. moc.

JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba.

LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že,

JV: a tak to ještě byla ta první republika

LH: ne,

JV: hm

LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no

JV: ale ne, to bylo ještě za první republiky, když ještě

LH: a za první republiky, no, to sme potom sme zase šetřili ještě, abysme měli ten nábytek, abysme to měli, tak sme víc šetřili. abysme, no manželovi rodiče nám em koupili ložnici, a teta nám zase koupila ložní prádlo a všechno to ložní prádlo Rusi to tam eště co tam zbylo, tak co tam zbylo, tak to tam lidi pokradli a Rusi stáhli z těch sutin, stáhli peřiny aby to měli pod těma katušama.

JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů?

LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi.

JV: hm dobře a tak teda, která kina ste v této době navštěvovala. změnilo se to nějak? nebo se to nezměnilo. navštěvovala ste pořád [stejná kina?]

LH: [ne, no když tu,] to, tady sme do- potom chodili častěji, menovalo se Lípa,

JV: Lípa.

LH: ano. a bylo to tady em jak je na, nevim to by to tam myslím nebudete znát, to je, em tam se tancovávalo, a tak, víte, takový taneční, a tam potom bylo pozděj, pozděj tam byl to obsadila Zbrojovka, ale ne to kino, to bylo vedle. a tak tam sme, tam sme chodívali se někdy.

JV: a to kino Lípa, to ((dříve Lido bio))

LH: to bylo vedle.

JV: to se menovalo Lípa. a tenkrát se menovalo taky Lípa? nebo až později.

LH: ano. nevím jestli se menovalo tehdy, ale oni mívali dost dobrý filmy, a laciný.

JV: a vzpomenete si na jaký to bylo ulici třeba?

LH: no, oni tam, já nevim, Hvězdova se to menovala ta ulice.

JV: Hvězdova?

LH: no. myslím že to byla Hvězdova.

JV: jo.

LH: a potom tam byla

JV: takže, ano?

LH: Zbrojovka, to tam zabrala, a potom sme s tou vnučkou tam chodily ale ne do toho kina, potom to tam bylo kino, ale potom tam bylo pro ty děcka že třeba se tam chodilo na takový ňáký ty em dětské radovánky a tak. ale nebylo to tam špatný, bylo to docela dobrý.

JV: hm dobře. a teďka em vy ste vlastně říkala že do toho kina ste chodila kvůli tomu že bylo laciné.

LH: ano, že bylo levnější a hra- já sem si vybírala filmy.

JV: hm takže

LH: manžel zas ňáký vojáky a, a já říkám, já ne, já na ty vojáky ne. tam se dycky střílí, a toto a já, já to nechcu.

JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si

LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit.

JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino.

LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď, a je to když pojedete jako od nás,

JV: hm

LH: jedete autem?

JV: ne, ne.

LH: jedete až na konec Husovic a na té křižovatce, kde se přijede potom k temu em třeba k temu zelenému tady temu em voni říkají zelený kde sou ty lékaři, anebo potom em různejm věcem, a tady taky sou tam potom Černá Pole, a

JV: takže to bylo to kino Sibiř?

LH: Sibiř.

JV: Sibiř, ano, takže ste popisovala to kino Sibiř.

LH: jo. a taky tam byly velice, no tak, já sem se s tím nesetkala, že někdy někerý kina že, em kluci udělali legraci em nepěknou, přišli a teď si schválně jako votevřeli,

JV: hm

LH: a dva číhali a ten si tam pořádně prcl. a teď chtěli utéct. jenom voni že zapomněli, ale to sem se jednou v životě, von ho chytl, von se nepáral. von mu sdělal kalhoty, on mohl, jestli tak třináct, to už kluk, a von mu dal pořádně na zadek a řekl, já dám všem, to řeknu, tak se někde objev do kina. <potom se maminka,> pak se ho jednou, ona byla sama, tak prej ste vyplácel. a on řiká, von dělá takovou blbost, ale tata přišel a řekl, udělal ste moc dobře, že ste mu dal na zadek, protože je docela jinačí. takovou blbost, a oni prej ho navedli kluci.

JV: hm dobře. em takže, chodila ste třeba i do ňákých lépe vybavených kin? vzpomínáte si třeba na ňáké lepší kino? že byste někdy chodila do ňákých lepších kin, hezčích?

LH: jak, eště?

JV: no říkala ste že v tý Sibiři ((Sibiř)), v tom kině Sibiř, byly takové ty tvrdé židle,

LH: ano

JV: a chodila ste třeba do ňákých kin, kde byly ňáký pěkný

LH: no jejda. zrovna to, tak jak je to blízko té, blízko té, em jak se de na tom zelným, ne zelným, masným trhu ((pravděpodobně kino Moderna)). a tam je ta, takže to, to vám řekne každej že je tam kino. a oni mívají dost často tady ty starší opakované filmy. a tam sme byli už za léta, v tom, jé prý dávají, známá paní mně říká, Lídy, představ si to, já sem se dověděla že tam dávají Byl lásky čas. no jé, my hrrr! to bylo, to bylo v momentě vyprodaný, a myslím že týden nebo, ne-li dýl, nevím přesně, to bylo porád vyprodaný.

JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak?

LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy. maminka, to by vám řekl manžel, maminka, řekl mně v nemocnici že ona je sice em ale že je vysoce inteligentní. ona byla zajedno sečtělá, a ona byla opravdu, a když ležela na tom stole a říkal že měla, že měla tělo jako z mramoru. ale jich bylo pět a tatínek jim umřel, tak vona nemohla do žádnejch škol jít, a ona uměla nádherně malovat. z ní by byla dokonalá malířka. ale to bysme, to tam vám nepatří. to bysme potom se, to bych vám mohla vykládat do nekonečna. škoda, š- velká škoda jí, protože opravdu ona byla nadaná. ale když byla ta válka blbá, to vám jenom k tomu řeknu, ona táty už neměla, táta zemřel ve Vídni, a oni dostávali té podpory málo, když teda pozbyla dva syny, a to byl taky nadané malíř, a říkal, Růženko nic si z toho nedělé, já už se na tu školu nedostanu, ale já ti to, já, ty musíš jít na školu. ty máš ještě větší nadání. a tak vona se dycky těšila na to, ale peněz bylo málo, jako vdova, a a dětí bylo pět, že, a vedle byl sedláka, sedláka byl em synek, hloupej byl jak, maminka vždycky říkala jak punštok, a Růži, napiš mně to. maminka, co za to. no, já ti, já ti dám pořádně namazané chleba se škvarkama. že je to směšný. takové oni mívali velké, tak on donesl takové velké chleba. takle namazané. maminka mně ukazovala, maminka to nesnědla. přišla dom, válka byla. nebyl nebyl chleba. tak maminka to rozdělila a měli všechny. ona, její ty kresby byly všechny se pomalu porvali faráři. ale aby ji pomohli do ňáké školy, to už ne. víte to bývala taky taková doba. to sou romány, že. tak se na mě nezlobte že vždycky odbočím.

JV: to je v pořádku.

LH: ale to je pravda, vona, vona nakreslila, jak se tak byla opřená, a tady byla lampa, a ty stíny od té lampy, a tak že byla taky opřená, a to bylo na objednávku, kdosi chtěl aby mu to namalovala. tak ona to tak namalovala, a teď se hádali, a von to. ne! já sem ji řekl že ji něco za to, že ji dám pytlík mouky za to. a von říká, já ji dám víc. oni se vo to pohádali, faráři, víte to bylo taky ta doba. faráři, no tak potom ten kněz, co tam byla, tak si to vzal a říkal, já ti, já ji dám, takže donesl takové pytlík mouky a kousek másla a bylo to. a tak říká, škoda, škoda přeškoda, že to přišlo pryč. ohromně malovala, ohromně. a za krajíc chleba, ale to byly takový ty selský. oni měli, ale ty chudý lidi, ty neměli. ty měli pomalu hlad. ta byla doba škaredá, no. a tak co ještě potřebujete, tak sem se vám rozvykládala,

JV: to je v pořádku.

LH: ale vy máte em takový možná přístup. já bych s každým takle nehovořila. věřte tomu. heleďte a chcete studovat co. můžu se zeptat?

JV: já studuju em dějiny a teorii filmu, tak proto, proto si povídáme o těch kinech.

LH: no. ale my máme přece krásný filmy. my máme, a hodně krásných filmů. a když se budete třeba držet těch starejch, málo teď je, vykládají z dějin. já sem ty dějiny znala, to, to sem, Vlaďka, vnučka, ta porád babi, kterej rok to byl, nevíš? dycky jenom zavolala, a teď už já to mám popletený. a teď co mě postihla ta nemoc, tak to je vůbec, no. a ráda sem, někerý maminky nutily děcka číst a to, no a já sem dostala pohlavek, abych už nečetla. já sem si myslím to, zkazila zrak.

JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo.

LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)).

JV: v Pisárkách.

LH: v Pisárkách.

JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo?

LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo.

JV: hm

LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,

LH: ne, vůbec ne.

JV: ne. a ostatní lidi?

LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.

JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde

LH: ty cukrlátka?

JV: ano.

LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.

JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,

LH: ano, ano, přímo v tom.

JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?

LH: ne.

JV: bylo ticho.

LH: to taky nemám ráda.

JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,

LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.

JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo

LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.

JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?

LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.

JV: dobře a

LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>

JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.

LH: ano, velice slušně.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle?

LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto. já, tak já povidám, manžel na to ňáký moc chození po těch hospodách, to nenáviděl, ale no tak jo, no tak půjdeme ne jedno pivo. a voni dycky se tam hašteřili, manžel. no, manželka mu, no mně se zdá že už máš dvě piva dost, ne? a já sem to nesnášela. a já sem říkala, jé pojď už, musíme jít už dom. a oni se tam ještě myslím hádali, a já, já sem doma nezažila žádný hádky a já tam budu v hospodě poslouchat jejich hádky, tak sme byli vyléčení.

JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že

LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali, a vona měla pak těžkou cukrovku, a tak to bylo s ňou špatný. ona měla velice těch, brzo potom umřela. a voni ji říkali teta Bíla, vona měla úplně bílý vlasy z té cukrovky. a měli v Židenicíh barák, a

JV: dobře.

LH: škoda.

JV: hm

LH: teta Bíla.

JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy?

LH: ne.

JV: ne.

LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte, tak všecko přečtou cos udělala, třeba ve škole nebo to. já sem měla z toho strach, že by to maminka poznala. no a až sem byla větší, tak už sem byla víc chytřejší, ale mě to už potom nebavilo, protože sem měla krásný knihy, který sem potom přečetla, bohužel hodně mně jich pokradli, no, a i ňáký peníze, a

JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla.

LH: ne.

JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho?

LH: to vůbec ne.

JV: ne.

LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne.

JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho?

LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.

JV: hm dobře. a chodila ste do kostela?

LH: no, někdy. ale já nejsu nějaké, jak se říká, voni někdo říká pánbíčkář, ale to není správný teda zrovna ocenění. já teď nemůžu, ale neodsuzuju lidi keří dou do kostela. oni v tom vidí, oni v tom vidí útěchu, víte, v tom se vidí útěcha. a někdy vás potká tolik bolu, v životě, tolik bolu, že tady už vám nepomůže tady člověk. tak hledá se, hledá se útěcha u toho boha.

JV: dobře. takže jak často asi dejme tomu, ste chodila do toho kostela?

LH: no, to sem jako děcko sem, prosim vás měla sem opravdu s- tady mám ještě vysvědčení, ale myslím v druhé třídě, samý jedničky a v náboženství sem měla dvojku. že sem neuměla, maminka tam letěla a říkala, jakto že Lídyna má z toho, no ona neuměla em přikázání boží. maminka byla tak toho názoru jako, dycky mně říkala, bůh chce mít pořádný lidi a ne takový dacany co sou tady.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy?

LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina.

JV: hm takže radši to kino.

LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.

JV: dobře.

LH: říkám, no když je to, je to tak, je to jak chce, je to jak chce, ať tam něco je tady navrchu, teď už říkají že je tam moc, moc podle novýho toho, my to s manželem sledujem, že je tam víc světů, je takovejch jako my, a no tak ať je tam co chce, a ať je to, když když se budu chovat teda, když to tak chcou, někdo chce a věří tak pevně v boha, anebo teď ti moderní, ti, jak sou to ti, honem ti, ti jehovové, no, takže když se budu chovat jako čestnej člověk, tak to je vlastně přikázání boží snad ne?

JV: hm

LH: nebo ne? a budu vraždit, a všecko možný dělat, a pak pudu do kostela, pane bože, deset otčenášů? no to není správný. chové se jako člověk, a když se budeš chovat jako člověk, tak, tak to je to přikázání boží.

JV: dobře. em ke které církvi ste se hlásila?

LH: no my sme byli v římsko-katolickým dycky, no tak

JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na

LH: no ne. ale řeknu vám toto. když my sme se měli s manželem brát, tak farář tady řekl že nás nevoddá.

JV: hm

LH: protože manžel je československé víry, to jak to bylo po té válce rodiče, to a no tak, no tak maminka říkala co váháš, tak, tak se dej na československé víry, já sem tam byla, máme to i nafilmovaný tu naší svatbu, a, no tak, a vod té doby jestli sme tam byli tak pětkrát, to bylo všecko.

JV: dobře.

LH: ale je to tam takový em lidštější, no, ale jinak

JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře?

LH: ne.

JV: ne.

LH: ne ne ne, to vůbec ne.

JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií.

LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody.

JV: hm

LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů, a kdyby to víc vysílali, ale teď se trochu polepšili. trošku je to víc. a hodně je toho na Vídni.

JV: hm

LH: dost je toho na Vídni. takže em rozhodně bych si, já osobně bych nepotřebovala nic tak jako že bych byla ráda, kdyby byly samý přírodní ňáký takový jak je ty medvídci jak tam byli, jak je vychoval, nebo ty, ty vlčata jak je vychovával, a potom on přinde, už sou z nich velcí vlci, a voni na něj skočí, volížou, a mně se to strašně líbí. a za nevim za jakej film bych to vyměnila, kdybych se chodila dívat jenom tady na to. ale já oni mně říkaj že su velkej idealista. nejsu, já chcu jenom to co by mělo být v přírodě pěknýho.

JV: dobře, takže em ste neměla ráda žádný akční filmy, nebo em, radši

LH: no, a nemyslíte že bych se, já bych se ráda podívala na všech- ale teď vůbec já se nemůžu dívat. ono jak se to přibližuje, tak já mám si- na toto trochu vidím, tak já si to musím zadělat, protože to je úplně slepé. vona řekla, paní Hošická, musíte si to nechat operovat. je to sice neobvyklý, ale potom by se mohlo stát, že byste mohla oslepnout. mi v krátké době, a dělal mi to nejlepší chirurg, tady v Brně, a to máte tak.

JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině.

LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že. no a teď mám tady jednu studentku, jak se dostane z toho celá na nic, je v Anglii, a ona tam šla chtěla, ona umí anglicky, ale ne do písmena, že, anglicky, francouzsky a částečně německy, ale to všecko jak se říká částečně, že. a já říkám, jé Terezko, ty budeš daleko. a ona porád chtěla být daleko. ale toto, nezdržuju vás od toho c o máte?

JV: ne.

LH: co potřebujete?

JV: no

LH: vona, tak tam šla, štyry tam šli, jenomže ona jak tam potom tam zůstaly dvě, a tak se chtěla přihlásit na tu školu v Anglii, a oni že, že to bude možný. no ale potom, jak přišlo ke zkouškám, voni říkali a vy ste z Československa, to už řekli Slovenska, proto já, vona se divila, že ještě teda řekli, no tak prostě z Česka no, ale teď to budete muset, muset vybrat. buďto budete studovat, a musíte si to zaplatit, anebo budete tady pracovat, dáme vám práci, a můžete tady být. protože máte tady, jak tam byla u toho někde, tak vám dám práci.

JV: dobře, takže em

((do pokoje přišel manžel narátorky))

LH: dědy prosímtě buď tak hodné, podej mně ty lístky. no tak teď už vykládám o Vlaďce.

JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých.

((manžel narátorky opustil místnost))

LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy.

JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět.

LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala.

JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů,

LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo?

JV: ne, nevim.

LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)).

JV: hm

LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska.

JV: hm

LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic.

JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí.

LH: ano, z doslechu.

JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to

LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.

JV: dobře, takže em byl ten, pro vás ten přechod na zvukový film nějak jako zajímavý, měla ste radši zvukový filmy než ty němý? bylo to pro vás něco nového, úžasného ten zvuk?

LH: no jé, no, no hlavně byl ohromné em když to mluvilo, pochopitelně, to, to bylo, když to mluvilo.

JV: takže ste měla radši ty zvukové filmy než ty němé, nebo

LH: no ne, zvukový. ano.

JV: takže, takže radši ste chtěla ten zvukový film než ten němý.

LH: no jistě.

JV: dobře.

LH: ano, ano. ale mně to už potom kolikrát bylo, jenom když sem byla v kině, ale zvukový je zvukový. já mám jenom tak ručičku prosim vás, tady mám takovou obálku.

JV: obálku?

LH: tam mám to od té Terezy.

JV: jo.

LH: tady je, nespadněte. to vono je to jenom tady na kraji, vidíte?

JV: obálku? jako vevnitř?

LH: jo. a já vám, tady na vrchu.

JV: obálku nebo pohled.

LH: no pohlednice.

JV: pohlednice, [tak já vám podám všechny.]

LH: [to vám chcu říct] právě, to je od té Terezky.

JV: já vám dám všecky.

LH: to je od té Terezky, víte.

JV: hm dobře.

LH: a samý, a tak co teď.

JV: teďka bych se zeptala jestli ste viděla ňáký barevný film do toho roku čtyrycet pět.

LH: jé, to se nám líbilo.

JV: do, do toho roku pětaštyrycet jestli ste ňáký barevný film,

LH: no, moc, moc sem jich neviděla, ale to bylo právě třeba tu rozmery ((Rose-Marie)), to bylo moc hezký, barevný

JV: a bylo, no?

LH: a potom ta Španělská vyzvědačka,

JV: hm

LH: to bylo taky barevný, a bylo to moc hezký,

JV: a já bych měla dotaz právě na to, jestli pro vás bylo důležité že to bylo barevné ten film. jestli to pro vás bylo lákavější.

LH: no věříte že ani tak z zvlášť, že bych na tom trvala, ne. hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat.

JV: hm

LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu. to jenom vám ukážu jak vona mně posílá pořád, babičko pusinku posílám, co mám z pusinky, když no, podivejte se co toho má, tady dávám tyto, tady taky, no, samá pusinka, a co mám z toho. já povidám, mělas zůstat doma. trdlo. no. a oni, oni, tak co se teď má tak tam zůstala. teď přijede teď, tak su zvědavá, tak su zvědavá jak to dopadne. teď přiletí a máma její, no, ne, no všecky sou ty lístky vidíte, od našeho domácího. to všecko von má, to je samá pusinka, samá pusinka pusinka, a nikde nic. a je tam. no. tak ji řekli, tak co teď má dělat to děcko blbý. neměla tam lézt.

JV: hm

LH: no

JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si

LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli. my sme šly s kamarádkou jenom, krátce, s kamarádkou sme šly z Husovic, a najednou sme slyšely bum, bum, bum, bum. a tady byl, tady byl takové jeden pán, které měl ne byt, ale em dolů brousil nože, nůžky a tak. a my říkáme, ježišmarja co teď, co teď. voni měli takový veliký bubny, a na to bubnovali. teď měli ty, ty rukavice a ty prapory. já povidám Mařenko, je s náma konec. teď jsem si vzpomněla, já povidám, zeptáme se tady pána. a on to měl hodně hluboko. a já povidám prosim vás, schovte nás tady někde, oni nás ještě neviděli, oni jakorát dojeli, došli, docházeli do ulice, docházeli. a já řikám, a on řiká, já sem slyšel ty bubny. no nebojte se holky, honem, já vás pustím dozadu, a tam vzadu je kostel, československej. tam je vzadu jak měl ten pán, a to je jenom u toho jak tam je elektrika. a on řiká, kdybyste nemohly od toho, k temu kostelu, byl byl zavřené, tak jeďte honem tamto, můžete tó brankó, tu přeskočíte a budete v Židenicích, a tam sou lavičky, tam si sednete a to oni vás tam nenajdou. a nevim co by nám bývali udělali kdyby nás chytli. to byla zlá doba, Němce sme neměli rádi. a co potřebujete eště.

JV: no

LH: celý můj život a a teho máte dost? ne- nebudete se na mě zlobit že sem vám tady dala kus života svýho?

JV: ne, to právě chceme, to je, to je právě důležité.

LH: víte, to bych vám třeba o té Itálii, kdybych vám to všecko vyprávěla, ale to, ten, vy myslím ale jistě ste se to na vysoké škole učili o hraběti čiano ((pravděpodobně Ciano)), jak zastřelili jeho dceru a to. ale to tad teď nepatří, ale to bych vám vyprávěla.

JV: hm

LH: oni nesměli ani k oknu. on byl pobočník krále. ale to tady nepatří, co ještě potřebujete.

JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu.

LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili.

JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste

LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.

JV: hm

LH: víte, poučil se. a já sem pořád prahla po tom em rozhodně bych bývala šla někde do škol a všecko, kdyby nebylo tady toto. pak nám to rozbili, nezůstalo tam nic, co tam ještě zůstalo, tehdy se to meno- a teď je tam k- ňáký hřiště a všecko možný, a dřív se to menovalo Leoše Janáčka. a kdybysme tam bývali zůstali, tak z nás zůstaly třísky. ale eště co bylo, tak to lidi pokradli. tak viděli, že tam sou jenom sutiny, a dovedou ty lidi to pokrást, dokázala bych to já.

JV: hm

LH: a manžel říká, měli tam, sou tam takový ty, aspoň pokličky ti donesu, když to nádobí je pryč. víte že ty pokličky byly taky sebraný? já nevim, co se děje v lidech. já bych nic takového neudělala. a já bych si vzpomněla na maminku, protože ona říkala, za to bude každej jednou potrestanej, pamatuj si to. a já si to pamatuju.

JV: dobře.

LH: a co potřebujete.

JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát.

LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát.

JV: a co byste řekla že se vám právě na tom filmu líbilo. na té Španělské vyzvědačce ((Španělská vyzvědačka)).

LH: no tam, tam se taky zpívalo,

JV: hm

LH: krásně to bylo všecko aranžovaný, a vůbec, celej ten film byl takovej, no prostě bylo to taky, to už dávno bylo teda em mluvený, že, a nebylo tech filmů sem tady tolik, z té Ameriky. nebylo, že, tolik. takže em vůbec.

JV: takže ste měla ráda americké filmy třeba?

LH: no, měla sem jenom určitý.

JV: a jak-

LH: ne všechny.

JV: a jak třeba vypadaly ty filmy které ste měla ráda.

LH: proč sem měla ráda, protože třeba ta rozmery ((Rose-Marie)). oni ju potom nafilmovali podruhý, ale to už nebylo ono.

JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu

LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši.

JV: hm ano?

LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí.

JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou.

LH: no ano, ne, naše Babička, že,

JV: hm

LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)).

JV: hm

LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.

JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.

LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.

JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na

LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem

JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))

LH: ano.

JV: hm

LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.

JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.

LH: ano.

JV: a lišil se třeba

LH: plyšový.

JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci

LH: to mně nevadilo.

JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch

LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.

JV: hm a

LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.

JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo

LH: no myslím že stejný, no.

JV: dobře.

LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?

JV: Ponrepo v Praze

LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.

JV: hm

LH: a oni prósim tě, to sem říkala kamarádce, a bohužel zemřela. ona mně, jeden den mně říká Lídy, já přindu pozděj. no tak říkám tak dobře. a její dcera mně řekla, že říkala, zavolej Lídě, máš tam jít a, a vona, já žádnou Lídu nemám a vona se pomátla do rána. ona mě neznala, ona mě neviděla nikdy, a, a třetí den zemřela. vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.

JV: hm já to chápu, dobře.

LH: no, pochopíte mě?

JV: ano.

LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,

JV: dobře.

LH: doufáme že vydrží a že ňákej ten eště udělá nějakej ten film.

JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality,

LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte,

JV: Pepek námořník?

LH: jak?

JV: Pepek námořník?

LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)).

JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před

LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi.

JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů.

LH: ano taky, ano. taky.

JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem?

LH: ne, vůbec ne.

JV: reklamy ne.

LH: ne ne ne.

JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly?

LH: no ale málo.

JV: málo.

LH: byly, ale málo. byly.

JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že

LH: no před filmem.

JV: a byly vždycky? před každým filmem?

LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film.

JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště.

LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.

JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti.

LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery.

JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla

LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové,

JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste

LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu.

JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem.

LH: no mám to no máme.

JV: ale

LH: všecko na to tady.

JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku.

LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a

JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali?

LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo.

JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem?

LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to.

JV: takže vy ste měli promítačku? doma?

LH: ano.

JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy?

LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.

JV: hm

LH: a chudák be- brzo umřel na rakovinu a škaredě umíral.

JV: hm dobře. a teďka poslední, poslední část, a to je protektorát. a teďka bych se zeptala em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. em jestli to třeba nějak bylo poznat v těch kinech, jestli byla nějaká jiná atmosféra v kinech, když začaly být ty předpisy protektorátní. jestli byla nějaká citelná změna v těch kinech.

LH: já, tehdy, my sme nenáviděli Němce, zajedno, protože sme viděli, sme viděli vlastním okem jak tam viseli dva, my sme zděšeni, bohužel sme jenom tak to zahlídli, tam ty studenty, a byla to špatná doba. špatná. a manžela otec, sme o vlásek, bývali by nás postříleli myslím všecky, všecky, protože on tam měl podnik, a on tam měl na půdě, no, strašně dobře zebezpečenej telefon. a a takovou tu vysílačku nebo co to bylo já nevim už přesně. a až bylo po válce, tak manžel říká, tati, tys mně to vůbec neřekl. a on říká, chtěl chtěls viset? a on o tom do této doby, já sem ho měla tady sedum roků, sem ho opatrovala, sedum roků sem ho opatrovala, a on o tom nechtěl mluvit, on měl pořád strach. představte si to.

JV: dobře. teďka bych se zeptala, jestli em byla některá kina vnímána jako německá, že tam třeba chodili jenom Němci nebo to bylo

LH: no ano, taky byly ňáký, a když sme bydleli v Králově Poli, potom, tak tam bylo, oni tam cvičili Němci, to sme ještě nebydleli tam teda, takže to sme bydleli jinde jako s rodičema, že, a voni když vyšli ven, tak šla z vás hrůza. ma, ma, ma, ma ((dělá zvuky připomínající pochod)) to není nadnešený. vyšli ven, mahé, majn, ((dělá zvuky připomínající němčinu)) a eště sme měli republiku.

JV: takže to bylo před protektorátem ještě.

LH: ano. to už bylo na spadnutí, víte? na spadnutí.

JV: dobře. a když teda některá kina byla vnímána jako německá, tak em víte která to byla? vzpomněla byste si?

LH: no, no to museli být všichni museli, když chtěli mít obživu tak museli všichni mít německý filmy.

JV: ano, ale já myslím třeba že to bylo vnímaný tak, že tam choděj pouze Němci, a Češi se teda tomu spíš

LH: to nevim teda, to přesně nevim. ale Němci byli strašně zlí. ja vám říkám, kdyby se bývali dopadli, anebo když jak voni vyšli ven, ven z té cvičitelny, to bylo pod Špilberkem, to sme jednou s maminkou, sme zůstali stát, ale to byla hrůza- hrůza, voni dupali těma nohama a voni šli, a zdravili se, hajl, ((Heil)) nebáli se, a řvali jak, co dělá všecko nacismus. nacismus. no- normální lidi to nedělali, to jenom ti dacani. to by vám člověk vykládal. ale to kdyby nám bývali ti hajoti, ty Němci, ty by nám bývali dali, oni měli takový velký ty, ty em a bubnovali, ježiš a potom sme se tam stavili na druhej den a von povidá, no to bylo, to mně máte co poděkovat. maminka mu koupila, taková byla, tabák, a von to kouřil, tabák, když to vykládal, a von řikal, holky uřechtaný co ste se temu měly řehtat. my nevíme čemu sme se smály. no a oni šli už začínali, oni by řekli že se jim smějem. oni by nás bývali přinejmenším zmlátili. to už by nás tam pomalu při nejmenším nesli dom. ne- nevzpomínám na to ráda. a dneska je to už trošku jinačí, no.

JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím.

LH: málo.

JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu?

LH: protože to bylo jenom německy, ježiš vy máte hlad. já vám dám

JV: ne, já nemám hlad, ne.

LH: ne. tak jezte.

JV: ještě je brzo.

LH: no Olinka to zavinila, no ona chudák tam bude nejmíň do devíti do osmi hodin, dodělat aby mohli být zase doma.

JV: a to je v pořádku, to si nedělejte starosti s náma.

LH: já dycky mám všecko nachystaný, a ona, no když tak, mami tak když tak počkej já přídu. ale manžel tam bude mít něco v ledničce.

JV: já no, ne, eště je teprve půl pátý, to je v pořádku.

LH: no, a tak co ještě potřebujete.

JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.

LH: no moc málo, moc málo.

JV: a z jakého důvodu? že teda

LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.

JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.

LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.

JV: no

LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.

JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?

LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.

JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-

LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.

JV: takže em ste chodila

LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.

JV: ale

LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.

JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu

LH: méně.

JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,

LH: bála.

JV: hm a za-

LH: ale

JV: potom ste neměla ráda tu němčinu, ale

LH: ano, ne že by em já bych neobvinila Němce keří, tady byli nad náma, ňáký manžel- potom, manželka byla potom odsunuta a on zůstal ještě tady. a on potom měl dovolený, dovolený jít navštívit kde bydlel. na té druhé straně. a on říkal mamince, paní Štefková, kdybyste viděla jak ti lidi na sebe, co já krčím, anebo na záchod, co můžu než se spláchlo, co tam lidi dávali, Češi, dávali udání. Češi, i Češi Čechy. a on dycky přišel za maminkou, mohl teda, a přišel za maminkou a říkal, já vám budu vděčnej nadosmrti. a opravdu, von nikomu neublížil. oni byli takoví hodní, a tady zrovna naproti nám ten byt, ta, jak to začali křičet kolik jich to, kolik jich odsoudili, tak oni chodili plakat k mamince. proč to dělají, no.

JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.

LH: ano.

JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]

LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,

JV: takže těch diváků

LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.

JV: jo, takže myslíte těch diváků v tom sále, i tak, dobře. em takže spíše těch lidí, kvůli těm lidem ste

LH: dědy, musíš tady nachystat talíře, máš tam něco? no počkej. no tak co ta Olinka řekla, no, že přinde hned s cukrovím. nemáš tam, nemáš tam ještě ty dobrý špekáčky? no tak je vodmrazuj. dyť oni sou tady chudáci hladní, no už, podívej se jak šilháme. ((narátorka mluví na manžela))

JV: to je v pořádku, to si nemusíte kvůli nám dělat starosti.

LH: no ne, no ale to se někdy, u nás se každej nají, a dobře. víte, Němci, ty normální lidi,

JV: hm

LH: ty, to neřikám, ale ti nacisté, nacisti,

JV: hm

LH: ty byli, manžel se chtěl dostat když ho nasadili, nasadili ho do do Vídně, teda ne do Vídně ale tak potom přes známý ho dali do Vídně, ho dali. a dali ho do Vídně, tak já sem tady s děckem zůstala, že, a pak, že, nás odvezl na venkov, a dobře že odvezl, protože jinak by to bylo bývalo špatně dopadlo, a tak sme se odstěhovali a bylo dobře. jinak to bylo rozmlácený, a no tak Rusům za to nemám, nemůžu mít zase tak dalece za zlý, ale voni prej byli úplně na mol vopilí. no ale voni se dostali, tady byla kořalárna, a tam si chodili prý s těma esšálkama em měli prostě do esšálků a do do všelijakejch konvic plechovejch, si to nosili ty likéry a to, no tak se napijou, a byla válka, no tak, maminka se na to nadělala a teta nakonec taky, krásnej nádhernej prsten sem měla takhle velikej, nádhernej, to vám řeknu, nádhernej, tak opravdu nic, nic to, nic to nenadsazuju. představte si to, že nám jak nám to vykradli tak aj ten prsten. a ten byl z Itálie, a to vlastně ta Židovka chudák, ta řekla, já to Ludmilce, ta zas mně říkala Ludmilka, já ji to koupím. a ona říkala, né, já ji to, na tak, dáš něco ty, a ostatní dá já. to bylo tak trošku tak jako ten prstýnek, to je tak nahoru tak, nahoru, a ten em to bylo zlato, a to bylo v platině. a ty ta platina byla růžičky. oni to museli dávat do něčeho že prý by to nebylo dobrý, ty, já nevim ňák, to se ňák příčí, že, že to musí být tak to. pak sem měla zlaté náramek od biřmování. taky pryč. pudřenka krásná, taky pryč.

JV: hm je to hrozný.

LH: ale nechtěla sem aby ho zavřeli, mama tady plakala, no tak co sme, maminka říká prosím tě už je to pryč, my to už nezachráníme, tak to necháme plavat, no.

JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně.

LH: moc málo.

JV: ale chodila ste přece jenom trochu. takže změnil se nějak výběr těch filmů? chodila ste na nějaké určité filmy jenom?

LH: no, no byly tam, byly taky, když nějaký na ten, ten (volbrik) když tam hrál, a nějaký takový jedno bylo takové, to, Lídyno běž na to, to je docela pěkný, a nepropagujou tam ty Němce, no von měl zase psa, a em voni se rozešli s tou holkou, oni se rozešli, a teď ten soud nevěděl komu teho psa dát. a tak oba ho chtěli, a von řiká, no tak já vezmu teda sekeru a rozseknu ho teda a dám vám, no to ne, to ne, my to, to ne. tak já mně patří, mně patří. a vona zas taky. ne mně ne, mně patří. tak se hádali, tak on ten soudce řekl, víte co? běžte spolu pěkně dom, a pejsek teď bude s váma a vy se usmiřte a nehádejte se. tak voni šli a na ten, na to vodítko drželi voba dva, dívali se na sebe a kvůli tom psovi se usmířili. tak to bylo, to říkal, na to běž, to je hezký.

JV: hm dobře, takže chodila ste třeba jenom na české filmy?

LH: na české.

JV: a na německé jenom málo teda, nebo

LH: no výjimečně.

JV: dobře. a teďka, jak se diváci za protektorátu v kině chovali. třeba em vzpomínáte si že by ty nacisté nebo ty sympatizanti s tím em nacismem, že by třeba hajlovali v kině kdyby třeba viděl hi- Hitlera, nebo že by nějak projevovali se nadšeně například.

LH: jako něm-

JV: no, Němci v kinech.

LH: no, nemůžu říct že by se nějak, tam nějak nechovali toto, to voni zase měli svůj řád, to voni byli, toto bylo.

JV: takže se nechovali nějak nápadně nebo

LH: ne, ne. to teda tady ty, Kociánovi se menovali, a oni utekli z domu, aby je nebylo slyšet, a šli k mamince, a tam bych řekla všecky ty, no ženský, plakaly, co dělaly, když byla řada kolik jich zabili, zase pověsili. Čechů. a studentů. a vona, no ta plakala. a manžela. no pak byli, toho jejího manžela, taky on byl vlastně Němec, ale jakej Němec. tatínek jeho byl vlastně Němec a on o tom ani nevěděl,a jak bylo tak museli, jako Němec.

JV: hm

LH: on musel být jako Němec. tak musel jít. a pak byl na vojně, ale on byl jenom na těch zákopech, víte? tak to byla taky Němka. a museli jít teda na odsun, že, tak to bylo teprve pláče, bylo jim mamince líto, že, a em tady zase na druhé straně je dům, a on řekl, no, paní Štefková, tam je, tam máte schovanýho Němca. a on utekl od tam, u tech vojáků, a schoval se tady v našem domě. my sme teda tady nebyli. přišel Němec, přišel ruskej voják a řekl, ten uměl trošku česky, že tady je, že tady je Němec. a maminka říká, no ano, ale von ne- nikdy nebyl Němec. a on řekl aby odešla. maminka se složenejma rukama a ta jeho manželka taky. prosim vás, oni nejsou opravdu, já bych se ne, já bych se nepřimlouvala. takle jenom rukou.

JV: hm

LH: a voni ho ve sklepě, tam ho zastřelil, a ten ruskej voják tam ho zastřelil a, tak, co chcete, no

JV: tak ještě bych se zeptala em když se blížil konec války, s tím koncem války jestli se nějak změnilo chování v kině em atmosféra v kinech. jestli třeba tam bylo vidět že už je konec války, jestli třeba už lidi nevěřili těm týdeníkům, nebo že už si tam víc dovolovali, bylo to ňák poznat?

LH: no, nemůžu to nijak zvlášť ovlivnit, protože sme bydleli v tom Králově Poli, a tam zrovna kino nebylo, až dole, teď je tam plova- teď je tam em hřiště a všecko. takže já nevim jak to tam teď teda je a jak to tam bylo tehdy už potom, protože my sme neměli kde bydlet, tak maminka to tady chytla, tak potom říkali, no jakejpak byt. a maminka říkala, no oni nemaj kde bydlet.

JV: hm

LH: no, takže, ale on potom mohl, on měl potom měl prostě takovej papír, a padesát lidí von zachránil. taky takový byli. a padesát lidí zachránil. no a potom potom přišel a a říkal že už bude asi na odsunu. a říkal že moc děkuje za to, že se jako maminka se ho nebála ho jako vzít, když k ní přišel. no proč by se ho bála, ukázal papír kolik lidí zachránil. a tam byla jedna taky na vrchu, a vona porád propagovala že je Němka. a tatínek, ona žila s jedním jako Němcem, a vona měla, on ji tatínek náš mu pomáhal, sekali to řezali to, a ona přišla, nó, vona mu říká, em ee me- mluv česky, mluvíš, co nemluvíš česky. a vona říká, já já su Němka. já vám to musím říct škaredě, tak jak von ji řekl. ty takle prej se postavil a povidá, ty Nemka? ty Ceska a Nemka ani uprdéle, ty Nemka. a ten zachraňoval moc lidí, tady přišlo auto, přijelo to maminka, znám od maminky. přijelo auto a hledali ho. a on řiká, no, hledali ho hledali, nena- tady nebyl, a strašně em ho chtěli najít. a maminka řiká, a od čeho vy ste. a oni říkali, on mně zachránil život, představte si to. čistou pravdu vám řikám. jak, jak vozili em už potom na to nejvyšší, Čechy, ty tam potom už šli jenom na smrt, dopisy a všecko možné on, i třeba manželce to dal, kde je, i toto. to on všecko dělal. no našli ho potom on byl operované na žlučník a myslím na něj nedbali, řekli že je Němec a on umřel. a oni strašně toho želeli, že on moc udělal. takže jako Němec, ale on byl původem Polák. původem ale jinak ne. takže nemůžou se odsuzovat všichni. no, a co ještě máte.

JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.

LH: no, nevím tak přesně, ale

JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.

LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.

JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?

LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.

JV: hm dobře.

LH: nesvoboda. a vážím si všeho, aby jenom byli ty lidi lepší. vy ste mladí, vy vy to můžete trošíčku, kdybyste mohli to ovlivnit, aby byli ty lidi, vím že jeden člověk ne, ale em aby to bylo trošku, trošku lepší. dyť není zase tak zle. tak zle. no, ale to není jenom u nás, máme známý, on vždycky jezdí známý, nemohl najít em ubytování když byly tyto, když byly závody, závody, a tak a náhodou přišel jel okolo chaty, a poprosil nás moc prosil, jestli bysme ho vzali se synem. tak nakonec sme se nechali uprosit a potom od té doby, no myslím že sedumnáctkrát spával u nás. a to byl taky. jeden kterej nenáviděl nacismus. nenáviděl nacismus. takže není to tak všecko, prosim vás, tak si řekněte že ta baba byla

JV: ne já mám ještě, já mám ještě jednu poslední věc, a to je, já vám ukážu seznam filmů, a vy si zkusíte vzpomenout, přečtete si ty filmy tady, je to podle roku,

LH: je to já nevidím.

JV: aha, tak já bych vám kdyžtak přečetla, a kdybyste si vzpomněla na některý film, který který ste v té době viděla, z těch co teďka uslyšíte, a měla ste k němu nějakou zajímavou vzpomínku, třeba že ste v tom kině něco zažila, zrovna když ten film běžel, nebo že vás ten film nějak ovlivnil v něčem, v nějakém chování nebo tak, tak byste kdyžtak mi to řekla. em takže v roce dvacet devět to byl singing ful ((Singing Fool)) a Pražské švadlenky

LH: no, to sem viděla.

JV: hm a máte nějakou zajímavou vzpomínku na to, že by třeba vás to

LH: no mně se to em líbilo jak krásně zpívali.

JV: hm takže to zpívání.

LH: zpívání.

JV: hm dobře. em takže v roce devatenácet třicet to byl cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LH: no taky

JV: taky

LH: taky sem to viděla.

JV: taky. a em Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)).

LH: to, to ne, to sem neviděla.

JV: to ne. takže ten cé a ká polní maršálek, ((C. a k. polní maršálek)) ten vás

LH: no ano.

JV: na vás zapůsobil nějak?

LH: no nezapůsobil, to ale líbilo se mně to.

JV: hm

LH: protože to em byl em ten náš slavnej

JV: Burian ((Vlasta Burian)).

LH: ano, Burian.

JV: Burian.

LH: kdybyste viděla jak von dopadal, ale to byste tady museli být do půlnoci a ještě k temu hladný. no, no

JV: takže třeba toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste měla ráda, chodila ste na něj?

LH: Buriana ((Vlasta Burian)) sem měla moc a moc ráda, všecko mu sebrali, potom už druzí a to radši nebudeme vykládat.

JV: dobře. takže tady je v roce třicet jedna, To neznáte Hadimršku

LH: taky.

JV: a to ste taky viděla. a Kouzlo valčíku

LH: to teď si nevím.

JV: hm dobře.

LH: nevím teď.

JV: takže kdyby vás vždycky k tomu napadly ňáký, ňáká tak zajímavá událost, nebo to že by vás ten film v něčem ovlivnil, tak kdyžtak to můžete klidně říct.

LH: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to je dycky, anebo něco takového, co on hrál, on to hrál taky, on dovedl em zpívat, tancovat, a všecko takže sem ho, obdiv měl. můj obdiv.

JV: dobře.

LH: tak bych to řekla. můj obdiv.

JV: takže rok třicet dva, to byl le- Lelíček ve službách šerloka holmse, ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) a film qik ((Quick)) taky. potom v roce třicet tři to byl Pobočník Jeho Výsosti,

LH: no

JV: a dál

LH: taky sem.

JV: taky. a dál je tady Šest žen Jindřicha osmého. ((Šest žen Jindřicha VIII.)) em potom rok třicet čtyry, em to je Zlatá Kateřina

LH: no,

JV: a potom, teďka nevim jestli to přečtu správně, neumím německy, em

LH: manžel vám by to

JV: cizby der frac, nebo čis- ciby der frac. ((Csibi, der Fratz)) tak to asi ste neviděla.

LH: ne.

JV: potom rok třicet pět, to byla Mata Hari a Cácorka

LH: no, Mata ((Mata Hari)) ano.

JV: Mata Hari

LH: to je naše, to to byla naše největší vyzvědačka, ano. ano.

JV: dobře.

LH: ano.

JV: a vás to nějak jako

LH: no,

JV: ten film.

LH: neovlivnil, ale em dovedla em si v tom jak to všecko hrála opravdově, to byla slovenská herečka,

JV: hm

LH: a opravdu sem se ji obdivovala.

JV: dobře.

LH: můj obdiv měla.

JV: hm tak jo. dál tady máme rok třicet šest, a to je Moderní doba, a Tři muži ve sněhu.

LH: to si teď nevzpomínám.

JV: Moderní doba je s čeplinem ((Charlie Chaplin)). tam hrál čeplin ((Charlie Chaplin)).

LH: to taky ne.

JV: takže rok třicet sedum, Svět patří nám, a Dobrá země. em rok třicet osum Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LH: no tak to, to sem, myslím si líbilo všem.

JV: hm

LH: to bylo takový dětský.

JV: dětský.

LH: ano.

JV: dobře, a em další další film z toho roku třicet osum je Ducháček to zařídí.

LH: no to je taky dobrý. to je taky, taky moc dobrý.

JV: a proč myslíte že je to dobrý.

LH: no protože se mně to líbí, zajedno herecky,

JV: hm

LH: zajedno herecky, a je tam hodně taky pravdy.

JV: hm

LH: protože von to dycky opravdu to zařídil. on to, on to za- zařídil v tom prospe- pro těm mladejm.

JV: hm dobře. takže rok třicet devět, tady sou tři Tři děvčátka pokračují, a U pokladny stál.

LH: U pokladny stál dobře, ale ty tři děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) to ne, to nevim, ale U pokladny stál, no to byla, tehdy se léčilo aspirinem.

JV: dobře. další je rok čtyrycet, a tady sou filmy To byl český muzikant a Město ztracených.

LH: no To byl český muzikant je velice citově založený,

JV: hm

LH: a moc se mně to líbilo, no, to vím, to znám.

JV: dobře.

LH: ano.

JV: a třeba em

LH: on byl pak [učitel.]

JV: [ňák] to na vás zapůsobilo třeba vlastenecky nějak, nebo ten To byl český muzikant

LH: no i já mám radost když někdo Čech něco dokáže.

JV: hm

LH: když něco dokáže, tak já mám z toho takovou radost,

JV: hm

LH: a že až su na to hloupá, no.

JV: hm dobře. takže čtyrycet jedna tady sou filmy Opereta a Roztomilý člověk

LH: no to, to je legrace pořád.

JV: Roztomilý člověk?

LH: ((smích) jak von to dokázal všecko tak vylhat, že a potom, ale von vlastně nelhal, von dělal legraci. jo dobrý to bylo. ne že by to na mě působilo, ale em ráda sem to viděla protože to je legrace.

JV: hm dobře, takže ste měla ráda ty komedie teda.

LH: no měla ráda taky komedie.

JV: dobře. em takže rok čtyrycet dva, Vídeňská krev a Muži nestárnou

LH: i Muži nestárnou taky to nebylo em no, bylo to krásně, ten herec co to představoval ((Jan Pivec)), to byl strašně podobný našemu strejdovi.

JV: hm a pak tady máme rok čtyrycet tři, a to byl minhauzen ((Münchhausen)), Dobrodružství barona Prášila, a další film Tanečnice.

LH: to teď nevim.

JV: dobře. rok čtyrycet čtyry, to je La Paloma, a Neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)).

LH: no však to je to, jak se ti dva potom rozváděli, tak ti to naši, ti to ňák pře- předělali.

JV: hm

LH: ne ne ne, omyl, to je ta Babička, to je ta,

JV: jo.

LH: ta Babička, a teď dávala všecko možná za to kdo ji dovede babič- em Bobíka.

JV: hm

LH: ano, to je naše herečka, to je něco jinýho, ne omyl. omyl.

JV: a potom poslední dva filmy z roku čtyrycet pět, em Její oběť a Sobota, tak to asi, hm

LH: ani sem to neslyšela.

JV: dobře, tak to nevadí. em takže to vlastně by byl asi tak konec, zeptala bych se na poslední otázku třeba jestli máte nějaký dodatečný, ňákou informaci dodatečnou o které, o čem sme se nebavily k těm, těm filmům, nebo k těm kinům. něco zajímavého co by vás třeba ještě napadlo k těm kinům.

LH: no, já vám řikám, já mám ráda všechny naše filmy, ale já teď vůbec už nechodím, protože nemůžu,

JV: hm

LH: ale jenom když to vidím em v televizi. v televizi. a je mně to líto že teda to. a to vám řekne, myslím osumdesát procent lidí, snad těm mladejm se to lepší líbí, že, že to není nic hezkého. pořád jenom se ukazují, anebo teď to, ňáký takový to, teď tam v zahradě ((Ordinace v růžové zahradě)).

JV: hm

konec rozhovoru

Rozhovor vedl/a: Haklová, Kristýna; Gorecká, Lenka
Rozhovor přepsal/a: Frodlová, Tereza; Stránská, Blažena
Datum a místo: 19.3.2009/???viz disk Klub seniorů Komín; FAV

Rok narození: 1926
Národnost rodičů: Matka Češka, otec Němec.
Bydliště do roku 1945: Ulice Tábor, městská čtvrť Žabovřesky.
Povolání: Narátorka šla ve věku svých 14-ti nebo 15-ti do učení na
prodavačku, toto povolání poté vykonávala. Později po dobu několika
let pracovala jako vedoucí v obchodě s textilem.
Povolání rodičů: otec zahradník, matka v domácnosti
Sourozenci: bratr, nar. 1933

KH: ee tak si to zopakujem (...) tak my si teda teď zkusíme, vy ste
mi říkala, vy ste mi říkala, vaše první návštěva kina...

EB: byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo
být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně
((Lucerna)) s maminkou.

KH: a líbilo se vám to?

EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong
((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no
líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích))

KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste
nechodila moc do kina?

EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.

KH: mhm

EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk
byl věčně na ledě.

KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina?

EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to
sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to
sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina.

KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli?

EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a
na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou
hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako
na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala,
že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně
amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený,
a...

KH: a vy ste vy ste mi říkala, že ste měli oblíbený herce (jesi je)
[pamatujete].

EB: [no, tak] to já sem měla, jak říkám, já sem měla roberta tajlora
((Robert Taylor)) a ona tyrone povera ((Tyrone Power)). a takže sem,
sme byly i na tom filmu Dáma s kaméliemi a (..) jó a tyrone pover
((Tyrone Power)) hrál zoro mstitel ((Zorro mstitel)). a ((smích))
vím, že sme chodily i na štanwykovou ((Barbara Stanwyck)), to byla
jako manželka tyrone po- éé, toho roberta tajlora ((Robert Taylor)).
a potom sme hodně mm edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová
((Jeanette MacDonald)) (..) a velice v těch amerických filmech tss
Byl lásky čas a rouzmerý ((Rose-Marie)) a různý filmy krásný. anebo
fred astr ((Fred Astaire)), dyť to byl stepař přece. teď sme taky
nedávno viděli vo něm filmy. džo- e džingr rougrs ((Ginger Rogers))
s ním tančívala.

KH: hm.

EB: nó.

KH: to ste chodila s tou kamarádkou?

EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký
kamarádky a to vydrželo dosti dlouho.

KH: hm, a to ste mi říkala, takhle před protektorátem, že ste
chodila takhle často do kina...

EB: to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme
chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám
dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.

KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna.

EB: Lucerna a Moderna.

KH: hm

EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a
ekselsior ((Excelsior)) byl.

KH: hm

EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to
si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol...

KH: no a jaký mezi těma kinama byl rozdíl, pamatujete si? mezi
Modernou ((Moderna)) a Lucernou ((Lucerna)), jesi nějaký [byl?]

EB: [jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k-

KH: hm

EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí.

KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily?

EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]

KH: (nevšimly)

EB: vůbec ne

KH: (..) no a vzpomenete si, z čeho se skládal ten program toho
představení filmovýho?

EB: program se skládal (..)

((jiný ženský hlas poznamenává: týdeník byl))

EB: týd- jó, že byl týdeník a (.) mm za Německa byla vochnšau
((Wochenschau)), že, a ňáké ty kratší filmy byly taky.

KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali
na ně nějak diváci?

EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si
nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo
<něco>.

KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před
protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i
z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?]

EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme
čekali na film.

KH: hm.

EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo
ani.

KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly
třeba z kina?

EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co
bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a
byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak
prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme
hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme
plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim
vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo
sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a
hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a
byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť-
propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a
<lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas>
děvč- děvčiska, že. ((smích))

KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina?

EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou
tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko,
to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený
jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.

KH: hm.

EB: to sem viděla, to tam ještě hrál Kosina ((Karel Kosina)),
Konůpka ((Vladimír Konůpka)), ale ženské už si role nepamatuju si
jména žen.

KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech?

EB: nepamatuju [si].

KH: [nepamatujete] si?

EB: ne ne ne.

KH: takže vy ste vlastně do kina, pro vás to bylo jakoby
s kamarádkou Blankou jenom, že ste měly...

EB: jen s tou Blankou, ano s tou kamarádkou. (.) jinak s tou sme moc
kamarádily, s tou sme byly denně, ona u nás i spávala, to sme byly
velký kamarádky. až do doby než sme se vdaly, tak sme každá už měla
zase svoje starosti a... (.)

KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba
diváky, který tam taky [chodili]?

EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne
ne.

KH: no a jak ste si vybírala konkrétně ty filmy?

EB: vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se
nevybíraly.

KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do
[Lucerny] ((Lucerna))

EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo
ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme
chodily hodně často.

KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně.

EB: hodně, no, moc. (.)

KH: no a informace o filmech ste získávala nějak?

EB: ne.

KH: nikde?

EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme
neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne.

KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom
že vy ste věděla kde hráli a tak.

EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když
bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu].

KH: [jo.]

EB: to je možný, no.

KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký
plakáty nebo tak?

EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala,
tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale
ty nebyly, ne ne ne.

KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál?

EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale
vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy
((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo
to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy.

KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy?

EB: všechno černobílý, všechno černobílý.

KH: úplně. a viděla ste ee ještě ňákej němej film tenkrát?

EB: ne ne ne, já sem neviděla, ne.

KH: a vzpomínáte si osvobození, vlastně když končila válka, jak ste
šla, jesi ste, jak ste šla třeba poprvé do kina, když když jako
[bylo po osvobození?]

EB: [to to sem šla] akorát je s manželem a to sme šli do na Nové
ulici Metro bylo. a to sme viděli nějaký film s Oldřichem Novým
((Oldřich Nový)).

KH: hm

EB: a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a
nebyly na to ani peníze.

KH: no, tak to bylo vlastně před před protektorátem. tady to byla
vzpomínka [těsně...]

EB: [už protek-]

KH: po protektorátu

EB: ano.

KH: a během protektorátu ee, si pamatujete, ste chodila i do jinejch
kin, nebo změnilo se to nějak?

EB: no to se potom někdy šlo do toho Kapitolu ((Kapitol)), do Skaly
((Scala)), zase do té mode- Moderna.

KH: hm

EB: to už se do Lucerny ((Lucerna)) nechodilo, to se chodilo do
městských kin.

KH: a pamatujete si, proč ste nechodila do Lucerny?

EB: (..) to bylo... já sem se učila ve městě a pro mě do m- jet
nebo nebo... já už si to tak nepamatuju. vim, že ale že sem chodila
ve městě do kina.

KH: hm.

EB: ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu
šestou anebo...

KH: jo.

EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk
nechodil ven.

KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina.

EB: ano.

KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho
protektorátu do kina? nebo nějak podobně?

EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla
jako děvče mladý.

KH: [no a pak...]

EB: [no byla sem] taky mladá. ((smích))

KH: ((smích)) no určitě.

EB: no. ((smích))

KH: no a pamatujete si zhruba jak často?

EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní.

KH: [hm]

EB: [sem] určitě chodila.

KH: no a změnil se ňák výběr filmů?

EB: ne. ne to se chodilo to, co se hrálo, tak se chodilo. a na český
filmy, že, hodně.

KH: hm. a no a s kým ste tenkrát chodila do kina?

EB: no s klukama. a s děvčatama taky, že to...

KH: že už těch kamarádů bylo víc [když ste chodila.]

EB: [myslim] že jo. ((smích))

KH: a to byli jako vaši kamarádi z učení třeba nebo odkuď ste je
znala?

EB: z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací
školu. do pokračovací sem tam chodila.

KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci
jak se chovali, když končila válka?

EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že.

KH: hm. a jakou roli pro vás hrálo jakoby ve který zemi ten film
vznikl, jo, jesi byl [třeba českej...]

EB: [to mně bylo lhost-], mně to bylo úplně lhostejné. hlavně že to
bylo zamilované. ((smích))

KH: hm.

EB: (a hezký)

KH: no a který filmy ee vlastně ste měla nejvíc ráda? nebo ráda...

EB: já sem ráda měla (.), co hod- co se zpívalo, že, jak byla ta
makdonaldová ((Jeanette MacDonald)) a a edy nelzon ((Eddie Nelson)).
potom sem měla hrozně ráda toho stepaře fred astr ((Fred Astaire))
(jej) s rougrsovou ((Ginger Rogers)), i jiný.

KH: no a kupovala ste si teda nebo měli ste doma třeba gramofonovou
desku nebo tak [jako že byste měli...]

EB: [ježiš, gramofon] sme měli na natáčení s tou troubou. jo no
jistě.

KH: a měla ste třeba ňejaký filmový melodie doma nebo ty písničky
z filmů?

EB: ne ne.

KH: ne.

EB: ne, to kupovala maminka a ta měla jiný, než my děvči-

KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...]

EB: [ne ne, vůbec na nic.]

KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...]

EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...

KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste
zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.]

EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo.
tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý
Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam.

KH: no a co třeba poslech rozhlasu?

EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se
poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly
ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že
sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...

KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát?

EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na
fotbal.

KH: hm, a vedle teda vedle teda toho divadla, kina a tak, měla ste
ještě nějaký koníčky?

EB: ne.

KH: a četla ste třeba?

EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam
byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si
pučovala. to sem četla hodně.

KH: (..) no a chcete ještě něco dodat? nebo něco jakoby vzpomenete
si ještě na nějakej zážitek třeba silnej z těch kin nebo tak?

EB: hm, nevím no, nevím, (.) co bych mohla říct, jakej zážitek.

KH: vy ste říkala, že si pamatujete dost těch německejch herců, že
ste některý [měla ráda.]

EB: [jo, no tak] jistěže, člověk je obdivoval. zara leandr ((Zarah
Leander)), ta měla to, ta zpívala, ta měla překrásnej hlas. potom,
já si teď nevzpomenu. těch německejch herců sem viděla hrozně moc a
já si teď jména nevzpomenu, ne. ((smích)).

KH: ne, to vůbec nevadí.

EB: ne.

KH: a co třeba ty filmy, jak sme si tu ukazovaly. (.) [pamatujete si
nějakej?]

EB: [to ne.]

KH: nemusí bejt německej.

EB: ne

KH: my sme se bavily vlastně o americkejch filmech, českejch
filmech, [co ste viděla...]

EB: [nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)),
s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)),
s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)),
Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co
teď i dávají v televizi.

KH: a díváte se na ně ještě teď?

EB: dívám, dívám se, dívám. s Burianem ((Vlasta Burian)), že,
s Werichem ((Jan Werich)). to sou... jenže to teď nevím, jestli bylo
předtím.

((přítomné ženy šeptem napovídají filmy Dívka v modrém, Maskovaná
milenka))

EB: ((po přítomných ženách opakuje)) Dívka v modrém, Maskovaná
milenka. to <bychom> ((smích))

KH: že bysme to ňák daly dohromady.

EB: áno.

KH: tak já vám děkuju. já si myslím, že sme to zvládly.

EB: nemáte za co, <člověk rád.> ((smích))

Konec 1. části rozhovoru

LG: tak já bych se vás (.) na začátek zeptala na celé vaše méno a
příjmení.

EB: mhm (.) edita b.

LG: mhm a narodila ste se?

EB: devátého třetí šestadvacet, devatenácet dvacet šest.

LG: mhm a bydlela ste kde?

EB: pořád v Brně.

LG: a em v Brně?

EB: v Táboře, to je v žabinách ((Žabovřesky))

LG: mhm.

EB: a teďka bydlim už třicet let, přes třicet v Komíně.

LG: jo (..) a vdávala ste se v kterém roce?

EB: já sem se vdávala v šestaštyrycátým, ale mně manžel zemřel a
potom sem se vdávala (.) v asi dvaašedesátým (..) podruhý.

LG: mhm. má- máte děti?

EB: mám dva syny. z prvního manželství, mně manžel zemřel na
tuberkulózu.

LG: mhm. a jaké bylo vaše povolání?

EB: já sem byla vyučená prodavačka a (.) nakonec několik let sem
byla vedoucí u textilu a jako vedoucí v obchodě.

LG: mhm. jo teda to sem ještě vynechala e školy, jaké ste studovala?

EB: ee e ž- ee štvrtou měšťanku.

LG: mhm. em a ta škola byla (.) kde, v které části?

EB: e no ee Jakubské náměstí,

LG: mhm.

EB: chodila sem do německé.

LG: jo a jaké bylo povolání vašich rodičů před rokem [štyrycet
(pět)]?

EB: [jé můj tatinek] byl zahradník a maminka v domácnosti.

LG: mhm. a měla ste nějaké sourozence?

EB: bratra. a ten byl horníkem poslední dobu, ale zemřel už je to
[hodně dlouho].

LG: [mhm], byl starší, mladší?

EB: mladší, mladší vo sedum let.

LG: mhm. em (.) tak jo a kdybyste tak měla říct e kdy ste tak pře-
přestala navštěvovat kina? prostě e...

EB: navštěvovat kina kdy sem přestala?

LG: mhm.

EB: asi před dvaceti lety.

LG: jo.

EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi
jakžtakž]...

LG: [jo jo].

EB: chodilo.

LG: tak jo, tak teď tu mám první okruh otázek

EB: ano.

LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu
(...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina?

EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King
Kong))

LG: ((smích))

EB: to by la ta (..) e

LG: jo.

EB: orangutan nebo h-

LG: jo.

EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl
první film.

LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo
prostě přímo z té návštěvy?

EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i
v televizi že to.

LG: mhm.

EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži

LG: jo.

EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e.
((smích))

LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do
kina?

EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na
Kašpárka Turka a takový.

LG: jo.

EB: to jako

LG: mhm.

EB: do desíti ne. ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili
do kina.

LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila?

EB: s kamarádkou.

LG: s kamarádkou.

EB: velká kamarádka, to sme byly potom až jak sme měly děti.

LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]?

EB: [ne] ne ne ne.

LG: a proč ne?

EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila

LG: jo jo.

EB: je nezajímalo.

LG: mhm.

EB: prá- no (..)

LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo?

EB: Češka.

LG: Češka. A které kina ste teda navštěvovala nejvíc?

EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu.

LG: Lucernu.

EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina.

LG: mhm.

EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva
lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z
Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly.

LG: jo.

EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne
musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám
ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to
měly zadarmo v té Moderně.

LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino?

EB: to vůbec sme nemluvili ne ne.

LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)?

EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to

LG: jo.

EB: je to nezajímalo.

LG: a ve škole se to nějak řešilo?

EB: taky ne.

LG: ty filmy?

EB: ne.

LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali?

EB: ne ne ne, vůbec.

LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku?

EB: určitě.

LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo?

EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem
chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky
čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi
už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s
džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.)
jako.

LG: (a s-)

EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v-
velký to líbání a

LG: ((smích))

EB: a to všechno. <no> my sme žili trošku jinak že no, ž- s- svět se
mění.

LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů?

EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela
Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá
děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý.

LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky?

EB: ne.

LG: takže ste se ani podle nich...

EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát
né.

LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně?

EB: no hrozně moc.

LG: ((smích))

EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako

LG: jo.

EB: vybavovaly ten film a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl
takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá
zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee
nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale
ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou

LG: mhm.

EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta
zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje
kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si
najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme
si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika
Rökk))

LG: marika rek ((Marika Rökk))

EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film
menoval to už nevím ale...

LG: a-

EB: anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té
k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a
plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina>
přišly celý uslzený ((smích)).

LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda?

EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.

LG: mhm. a tak teda nejvíc ste navštěvovala tu Modernu a tu
(Lucernu).

EB: ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve-
pořád ta Lucerna je na

LG: [jo jo, mhm.]

EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet
nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem
vždycky vod našich dostala a...

LG: jo a teď teda ste říkala, že že teda dvakrát týdně a změnilo se
se nějak ta četnost těch návštěv ee v době kdy ste ee nastoupila do
zaměstnání, uzavřela sňatek?

EB: no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se
šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi.

LG: mhm.

EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy.

LG: jo.

EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to
(.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že.

LG: jo.

EB: nám se to líbilo, času sme měly.

LG: takže se ta e četnost těch návštěv nijak nezměnila, prostě ste
stále...

EB: ne, to jednou [týdně určitě].

LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom
sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina?

EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion

LG: mhm.

EB: a tam bylo letní kino

LG: jo.

EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že
sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom
v dvaapadesátým druhý a ty finance

LG: jasně.

EB: to všecko nebylo tak, abychom

LG: mhm.

EB: navštěvovali kino tolik.

LG: a (.) kdybyste měla říct, které z těch brněnských kin bylo vaše
nejoblíbenější?

EB: (...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna.

LG: jo.

EB: (jinak...)

LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do
toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala
navštěvovat ty kina?

EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.

LG: jo.

EB: ale jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to

LG: jo jo.

EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak
přišla televize.

LG: mhm.

EB: tak kino přestalo. akorát mmě jenom syn (.) jednou řekl, abych
na to šla, to bylo nějak (.) jak to nunátko mluvilo to byl americkej
film jo, jak se mělo narodit (..) kdo to mluví ((Kdopak to mluví))

LG: jo.

EB: nebo tak nějak se to menovalo a potom mně řekl Kolju ((Kolja)),
tak na to mně taky <koupil lístek> ((smích))

EB: tak na tom sem byla.

LG: (a kde)

EB: ve skali ((Scala))

LG: líbilo se vám to?

EB: jó, jo.

LG: na tom ste teda byla ve Skale ((Scale)) jo?

EB: ve Skale ((Scale) na Kolji ((Kolja)) ano. ale to už je teď že.

LG: no jasně.

EB: ja nevím jestli deset let nebo kdy ten film (.) byl promítán.

LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla
ráda?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: (...) jo a vybírala s- vy ste teda říkala, že ste si ee do toho
kina Lucerna chodila hlavně protože to bylo nejblíž.

EB: že to bylo hned sme no jistě to c- e

LG: [takže nezá-...]

EB: [domů deset] minut, pět minut.

LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou
přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem?

EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že
dvanáct třinác- nepa-

LG: a mysim mysim mysim třeba potom pozděj když ste...

EB: e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme
byli...

LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny?

EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino
sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si
pamatuju

LG: a tam to kino... jaký bylo rozdíl teda mezi (.) tím Metrem a tou
Lucernou? vypadalo to v tom Metru jinak?

EB: no já v Metru měli i lože [jako nahoře jak toto to je]

LG: [takže to bylo takové] lepší jo?

EB: no jistě, Lucerna to bylo v žabinách ((Žabovřesky)) vobyčejný
(.) to. tam ještě chodili s takovým (.) foukali ten e voňavej vzduch
a to.

LG: jo.

EB: jejda ((smích))

LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak
měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje?

EB: né, ne ne ne.

LG: ne?

EB: ne ne ne.

LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce?

EB: v kině?

LG: mhm.

EB: kdepák.

LG: ne?

EB: kdepák.

LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta
vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]...

EB: [nerušil] nikdo.

LG: takže...

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, ne ne. Ne ne.

LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi?

EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.

LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo
(nějaké)...?

EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo.

LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. ne ne.

LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém
nepřístupném filmu?

EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám

LG: mhm.

EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do
Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti
šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>.

LG: <vás ne?>

EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky
hodně a že sem brečela> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <nepustili mě, ne> ((smích))

LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]?

EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích))

LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla
koupit ten lístek a on...

EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že
by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla

LG: jo.

EB: strašně <něšťastná>

LG: jo, takže ( )

EB: a šla sem dom.

LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film?

EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film.

LG: českej.

EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina
Mandlová)) a tototo- že ty [herečky]

LG: [jo].

EB: a ((smích))...

LG: a byla ste někdy v kině bez placení?

EB: ne...

LG: ne.

EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk
nedovolil.

LG: tak to byste se...

EB: ani myšlenkou!

LG: tak rozhodně byste nebyla první co co děláme ty rozhovory, která
která by šla bez placení.

EB: bylo jich už?

LG: no n- nevim jestli moc, protože

EB: ano.

LG: já sem já sem jako těch rozhovorů zatím moc nedělala,

EB: ano.

LG: ale určitě byste nebyla <první>

EB: <nebyla>? ((smích))

LG: em chodila ste do kostela?

EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou
roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná,

LG: mhm.

EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš
všude,

LG: jo.

EB: ale (.) musíš žít slušně a toto vite, to bylo u nás a to už
teďka by byla, teď se, dneska sem to právě vykládala, to už babička
se narodila osumnácet sedumdesát jo. to už přece by byla pani hrozně
stará že, teď je dvatisic-, nó, to by bylo e, tenkrát už měla tady
tyto myšlenky a takhle myslela, vite (ne), velice pobožná žila (.)
no tak ono trošku tenkrát byl jinej svět, tenkrát bylo všechno
trošku jinak (.) ono nemůže vše- nic zůstat že stejně... a tenkrát
ona mmě řikala, Dita, přijde doba, kdy budeš volat telefónem a budeš
toho člověka vidět! a to sem byla prcek, osum, deset let. a tenkrát
ona tady toto řikala. (..) to byla nádherná že-, nádherná! (.) já
taky, já nechodím do toho kostela, my sme chodili tak vo Vánocích a

LG: mhm jo.

EB: Velikonoce, jo a to, a já (.) myslim, že žiju slušným životem a
strašně moc věřim, že se s tou Omamou uvidím (..)

LG: mhm.

EB: vite. protože že je mi štyryaosumdesát a to už tady člověk je
tak na té návštěvě (..) hrozně si

LG: ne.

EB: toho <považuju>. ne, já sem šťastná, já ee já... i když mám
nemoci <a to všechno>, no ale, je mně dobře...

LG: tak to je důležité, že ( )

EB: je, je je.

LG: a teda ee vaše rodina se hlásila k takzvaně nějaké církvi?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, jen (...) no tak katolíci byli.

LG: [katolíci].

EB: [to byli] katolíci, takhle jo.

LG: em podle čeho ste si vybírala film, na který ste šla (do toho
kina)?

EB: to se nevybíralo, to že sme měli ty lístky zadarmo, tak sme
mohli <jít že> a v Lucerně ((Lucerna)) no tak j- myslím, že sme
nevyb- no.

LG: prostě co bylo

EB: co bylo, to se vzalo.

LG: mhm.

EB: ale viděla sem nádherný, nádherný filmy. tenkrát, když mně bylo
těch třináct čtrnáct.

LG: mhm.

EB: před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně
to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon
((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný
filmy.

LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste
viděla? jestli byl nějaký, který...?

EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi.

LG: jo.

EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou
((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas
(..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred
Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger
Rogers)) jo.

LG: jo.

EB: a teďka

LG: mhm.

EB: je v televizi dávali aj.

LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako
hudební a tak?

EB: mně hrozně moc.

LG: mhm.

EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e
chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]...

LG: [rozhlasu]?

EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.

LG: jo.

EB: (vybraný) to a já sem teda byla mezi nima, no tak to už je
všechno to už je...

LG: ne tak ře- řekněte o tom něco třeba.

EB: no to ee ředitel byl velice hudebně (.) nadaný

LG: mhm.

EB: no a vybral si nás pár a (.) my sme v rozhlasu a ta kamarádka ta
Blanka právě já sem nebyla tak průbojná, ale ona ano, a tak to i
slovem uváděla, ale já si už z toho... jenom toto tak vím,

LG: mhm.

EB: ale že bych mohla vyk- ne.

LG: jo dobře.

EB: ale měla s- měly sme dobrý hlas, jako když nás vybral, tak asi
sme

LG: ((smích))

EB: trošku nám to pasovalo.

LG: a kde ste získávala informace o těch filmech?

EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že,

LG: jo.

EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě
(.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy
tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co
hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli,
co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako].

LG: [jo jasně]. a vy ste zmínila Linhartovi...

EB: Linhartovi v Táboře.

LG: no.

EB: tam jak (.) bylo Šilhanovo sanatorium, to je Tábor,

LG: mhm.

EB: a e ty rodiče právě vod té Jitky měli restauraci, to už i staří
měli zase jinde a oni, na rožku Tábor a Veveří jo, no a tak jako s-,
ta dcerka, to k- kdysi tak bylo, že když měli majetek a no
majetek... když jako byli soukromníci, tak ty děti musely tam
pracovat že a tak <ta> Jitka dodnes se s ní potkávám taky ještě žije
a sme vždycky rádi když se vidíme jo, tak jako vona tam musela, né
že by tam byla do večera, ale určitou dobu tam musela čepovat.

LG: a jim teda patřila ta ee [restaurace],

EB: [to jim patřilo tenkrát]

LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala?

EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude]

LG: [jo! takže na tom plotě...]

EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny
((Moderna)))].

LG: [jasně už to už to] chápu.

EB: ano, ano.

LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ?

EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla

LG: jo.

EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze,

LG: jo jasně.

EB: a to jako...

LG: a třeba (.) přátelé nějak em mluvili o nějakém filmu a vy ste
pak na to chtěla jít nebo...?

EB: (.) no tenkrát ne.

LG: ne.

EB: e-e ( ) nebo možná, že někdy někdo něco řekl a my sme potom s
manželem třeba šli,

LG: jo.

EB: to (.) as- možná (.) [jo]

LG: [tak] ale řikala ste, že nejvíc ste se teda řídila podle těch
plakátů ( )

EB: podle těch plakátů, co bylo.

LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli
(jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ?

EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích))

LG: ((smích))

EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.)
zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power))

LG: ((smích))

EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to
((smích)), děvčiska...

((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) ))

EB: ((smích)) no jo, to byl

LG: ((smích))

EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války.

((osoba vzadu: Český i německý))

EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou
teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do
Rakouska a hrál rakouské filmy.

((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala
Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky))

LG: ((smích))

((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já
povídám, no ty máš jiné přednosti.))

LG: ((smích))

((jiná osoba: tak (.) pardon.]

LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku?

EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou
((Jeanette MacDonald))

LG: jo.

EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to
byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to
byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert
Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl
rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.)
no tak, ale kdy zemřel to už nevím.

LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš
nejoblíbenější herec?

EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni <hráli všeci dobře i on>

LG: ((smích))

EB: to nevim, byl to můj <typ a dodneška>

LG: je mně to jasné. ((smích))

EB: <jaksi mám ten typ těch mužů jo> ((smích))

LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém
on hrál, šla (.) opakovaně?

EB: to víte že jo. jo, jo.

LG: a máte nějaký rekord?

EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly
dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.)
za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě
Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec.

LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla
víckrát.

EB: no tak když byly penízky.

LG: jo.

EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala
vod babičky.

LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom
už pozdě byly barevné... ?

EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý]

LG: [tenkrát teda]...

EB: [že], za války taky

LG: aha.

EB: že, to bylo až pozděj.

LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši?

EB: ty barevný.

LG: barevné filmy.

EB: no mysim ty barevný že.

LG: jo. a ee kdybyste si měla vybrat

EB: no.

LG: mezi němým a zvukovým, tak asi byste...

EB: no určitě zvukový, to n- němý to ještě tenkrát hráli na klavír
že a to všechno, tam byl klavírista že k tomu filmu hrával, a t- to
je něco, co já už sem nezažila.

LG: jo. a ee em jakou roli pro vás hrálo to, teda (.) ten v které
zemi ten film vznikl?

EB: to mně bylo jedno.

LG: bylo vám to [jedno].

EB: [tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo
zakázaný, že.

LG: mhm.

EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a
e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím
stoprocentně.

LG: jo, takže vám to bylo v pods- podstatě jedno jo?

EB: úplně, úplně.

LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)...

EB: no zamilovaný.

LG: zamilované?

EB: <zamilovaný> tenkrát.

LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu.

EB: no.

LG: a ještě se tam zpívalo.

EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.

LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o
tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky
kromě toho chození do kina?

EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.

LG: mhm.

EB: vy- vynikající úplně, protože jednou, to už sem byla starší (..)
sem mohla mít možná pětatřicet, a byla sem v kasi, protože já sem
zůstala (.) jako v obchodě.

LG: jo.

EB: a toto a příde paní platit, já řikám, paní učitelko, a ona se na
mě podivá (.) a říká, Editko, ja řikám, a jak ste mě poznala, že prý
podle očí a potom takovou žákyni má člověk jednou za život.

LG: to je krásné.

EB: já sem měla, já sem řekneme byla ruční práce, já sem je udělala,
děvčata ještě na to byl čas jo, jako dělaly a já už sem dělala tři
věci řekneme.

LG: mhm.

EB: a taky já sem se, to dosvědčí každej, já pletení... moje práce
je (..) pletení, ty sou po celým světe pomalu.

LG: jo?

EB: ano. protože řekneme za (.) e éry komunistické no tak nic neb-
že, hodně lidí ee od rodičů syni dcery o- odešli, utekli ano a teď
ty rodiče co? já sem byla v obchodě, jako vedoucí, měla sem
galanterku, měla sem to, tak sem nabídla vlnu to všechno a hned sem
jim aj upletla a voni kdyžtak poslali a nebo když tam někdy za-, tak
s-

LG: mhm.

EB: no, a teď když už sem byla stará, už sem byla v důchodě, tak to
(..) kniha, měla sem známou paní knihovnici a no různý, já sem byla
hrozně známá, to tady Renata řiká, tys byla vždycky umělkyně na ty
věc-

((další osoba: krásný pletený věci))

EB: né já dovopravdy.

LG: no já vám to věřím.

EB: jo ((smích)), já bych tak ne-, to (.) já nejsu, že bych se
vychloubala. [já jen že je to]

LG: [ale to není vychloubání]

EB: ne to není, to byla pravda.

LG: jo.

EB: jenže je to teď to bude pět let, v září, sem měla infarkt (..) a
zakázali štrikování (.) tak sem okamžitě přestala. já sem upletla, i
když sem pracovala, že manžel ten měl tuberkulózu a (.) peněz nebylo
a (.) tak já sem (.) i při zaměstnání sem ty dva svetry za měsíc
řekneme udělala. prvně sem začala, brala sem padesát korun za svetr.
a nejvíc sem brala, řekneme, teď tu poslední dobu, co sem pletla,
těch tři sta korun. tak sem ty dva tři svetry upletla.

LG: tři sta korun [za svetr]

EB: [za sve-].

LG: to není moc.

EB: no to není vůbec nic, děvčátko, já sem brala dvě stovky až tady
u nás, když sem pletla děvčatům, ježišmarija ty seš blázen a toto
(..) tak mně Renata dávala tři stovky za svetr. jenže mě to,
ježišmarija, to bylo moje hoby ((hobby)) obrovský, obrovský. a taky
su bez něho (.) zase žiju dál.

LG: ((smích))

EB: ((smích))

LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla...

EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak

LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste
dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak
ste zpívala v tom rozhlase...

EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili
sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa
hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá
říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla
to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.)
maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení,
to bylo něco.

LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo?

EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá,

LG: mhm.

EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila
do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly
hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a
to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci
(..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)

LG: to nevadí.

EB: to ( ) moc, ne ne.

LG: i když si...

EB: chodili sme moc do divadla. a co sme teda, i s manželem, ten
teda nerad t-, a (.) v devětaosmdesátým hráli (.) Na tý louce zelený
a to byl takovej (...)

((další osoba: krásné.))

EB: takový divadlo, že?

((další osoba: no.))

EB: to bylo, ale prů- tak jejda tam se pleskalo, to je po tom
devětaosmdesátým vlastně to bylo. když tady ty komu- to přišlo a to
ještě bylo uvolněný že, protože můj manžel byl jako politicky
zavřenej v padesátých letech.

LG: jo?

EB: no to je všechno pryč, to je. on už zemřel je to rok. rok a půl.

LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala?

EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee
Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u
Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s
ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se
hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka
takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata
a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se
muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože
((smích))

LG: [ste měly dobré].

EB: [<potřebovali děvčiska>] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se
tam naučila výborně tančit

LG: mhm.

EB: a vím, že sem tančila hrozně dobře. že kdysi sem sme byli s
manželem nebo něco to a přišel pro mě jeden takovej mladší pán a
řekl pani, a ee to už v letech, to mně mohlo být těch padesát nebo
něco, řiká vite když bych zavřel voči, tak myslím že ste úplně
mladica, jak vy <tančíte> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <jé, teda na co já si nevzpomenu!> ((smích))

LG: vy máte zajímavé historky.

EB: jéjda, to mně sousedka řiká, Dito ty kdybys vykládala, protože
(.) já sem si svoje zkusila po válce v kouničk- ((Kounicovy koleje))
to je jedno jo, řiká, ty kdybys vykládala různý ty, to je na tři
životy, co tys prožila. a to byly zlý že první manžel na tuberkulózu

LG: no.

EB: [umřel, že já ty dvě děti]

LG: [no to muselo být hrozné.]

EB: teď ten malej to chytl (.) ve žlázičkách jo (.) to se na to se
přišlo (.) a když manžel první zemřel, tak mně doktorka ta dětská,
co sme k ní chodili řikala, to byl zázrak, zázrak že vy ste, protože
manžel vykašlával krev jo, dával i děcko když já sem do práce přišla
sem jednou dom a von měl, to si pamatuju, měl (.) zavařeninu jo a
malýmu dával, svou lžičkou mu dával (...) já sem z toho byla
zoufalá, ale no tak všechno, přežili sme to a všechno je dobrý
((smích))

LG: to je důležité.

EB: to je důležitý, to je důležitý.

LG: a tak teda zpátky teda k těm kinům. jaké byly (.) no vy ste teda
řikala, že ste navštěvovala prakticky jenom tú Modernu a

EB: to a e [Lucernu] ((Lucerna)).

LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama
rozdíly?

EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( )

LG: mhm.

EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee
renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl
velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl.

LG: a tak mě by to

EB: no.

LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi
si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)).

EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty
křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no
bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a

LG: jo.

EB: vylepčí si všechno.

LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak?

EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm...

LG: jo.

EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no.

LG: jo jo jo.

EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)).

LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)?

EB: na té Nové. [no to se...]

LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už
hodně hodně lepší.

EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo.

LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli
obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka
jestli tam byla?

EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej].

LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky?

EB: ne, děvčátko, ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: jo a em nap- e

EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do
té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku.

LG: jo?

EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten
týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války.

LG: mhm a p- a proč?

EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník.

LG: jo jas-

EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to
(.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to
přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.

LG: a byla teda nějaká přestávka tam?

EB: jo to už nevím, ale mysím že (.) nevím nevím to bych (.)

LG: mhm.

EB: jenom...

LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti?

EB: ne ne ne.

LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( )

EB: ne ne ne ne ne.

LG: jo jo jo. jo a tak teď tu mám otázky, které se vztahují k
protektorátní době. hm (...) no e jak na vás teda působily ty změny
po roce třicet devět, kdy začaly teda platit ty protektorátní
předpisy?

EB: já nevim ja sem si toho vubec ani...

LG: neuvědomova-?

EB: a- ne. ne ne. to se šestadvacát- to sem byla třináct štrn-, ne
vůbec

LG: jo mhm.

EB: mně to nepřišlo ne ne. akorát co bylo teda co j- člověk ale zas
to nějak nevním- nebo nevim (.) že sme bydleli v tom Táboře a nap-
dál tam byly Kounicovy koleje, vite, a že člověk věděl jak

LG: jo jasně.

EB: tam ty ee

LG: no ano.

EB: zachází

LG: mhm.

EB: s lidima (.) vite to. jenže o tom to se všechno jako tutlalo to
byl č- (..)

LG: no vy ste vy ste řikala teď

EB: no.

LG: když si to uvědomuju, že ste byla poprvé takhle v kině když vám
bylo (.)?

EB: třináct let, ne ne vlastně, to sem musela být mladší.

LG: jo. dobře [teď sem si až uvědomila]

EB: [to sem teď si to] áno [to sem musela být mladší]

LG: [že by to bylo vlastně za protektorátu]

EB: když byl ten kin kong ((King Kong))

LG: [jo jo].

EB: [jistě.]

LG: (počkejte) já to tady dokonce myslím... (...) ne nevidím to
tady. (...) a

EB: no.

LG: em ja- některá teda ty brněnská kina byla spíš německá a některá
česká jakože e [aspoň u těch jiných ( )]?

EB: [no tak já] sem to nevnímala.

LG: jo.

EB: já sem to nevním- nevim nevim nevim, no vono ee česká, bylo? ((k
další osobě)) ta je tady neni. byly teda že by byla čes-, já sem to
ne- já nevim,

LG: jo.

EB: o tom já nevim.

LG: a em vnímala ste třeba takové věci jaké byly ehm třeba povinné
německé titulky ve filmech nebo (..)? jestli s-...

EB: no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom
všechno s titulkama.

LG: mhm.

EB: to bylo... vite já totiž sem měla maminku Češku a tatinka Němce.

LG: jo.

EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se
najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.

LG: jasně. (...) no a když ste teda

EB: no.

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly
ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...?

EB: určitě.

LG: takže?

EB: určitě, určitě, spiš německy než česky.

LG: jo.

EB: určitě.

LG: a em (...) vnímala ste takové věci jako třeba byl zákaz vstupu e
židovského obyvatelstva do těch kin a jesi se to jako dodržovalo
nebo?

EB: no tak (.) e em já jak s babičkou toto se strašně odsuzovalo (.)
hrozně.

LG: mhm.

EB: s vím, že když přišla nějak začátek války nebo co, naši totiž ee
ch- k nám chodila návštěva židi, Češi, to všechno bylo ee jo a vím
že, když zemřel Masaryk, tak Omamá řiká, tak a teď je konec (..) to
už nikdy nebude (.) tady takový, to bylo ještě za první republiky,
(jak když) žil Masaryk, jo ona už (.) prezidentu Beneš- no tak to
tenkrát ja to vykládám co mně jenom řekla že

LG: jo jasně.

EB: a (.) pro ně byl ten Masaryk ja nevim takovej (.) to my všechny
sme ho strašně zbožňovaly (...)

LG: a tak teda...

EB: jo a teď tady s těma židama, jak

LG: jo.

EB: ste řikala. to právě když přiš- to sem taky ještě byla děvčisko
že těch třináct nebo něco, tak naši vím že Omamá mně dala dávala
baličky, abych nesla (.) to bylo někde na Kolišti, mně řekli, tebe
si nikdo nevšimne, a nosila sem těm známým židům nějaký (.) jídlo
nebo asi nebo já nevim.

LG: jo.

EB: ( ) teda byli nebo nevim proč to, toto si nepamatuju, to s-,
jenom právě abych něco tam donesla.

LG: a v době teda (..) v- toho protektorátu té války (.) chodila ste
do toho kina víc nebo (.) míň nebo prostě se to nezměnilo?

EB: no já bych řekla že (.) že sme chodili tolik tak že to bylo
zadarmo

LG: mhm.

EB: a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná
holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se
tam učila

LG: no.

EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé
tři roky jako po vyučení.

LG: [jo].

EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako.

LG: jo a (v době t-)...

EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.

LG: a v době toho učení vám teda bylo kolik, když ste tam byla?

EB: já sem šla ve čt- tak nějak po čtrnáctým roku.

LG: jo mhm.

EB: jo sem šla a tři roky sem se učila.

LG: jo.

EB: (nebo) patná- tak nějak.

LG: jasně. em (..) to ste pořád f- chodila do toho kina s tou
kamarádkou v tom...?

EB: né to už ne.

LG: to už ne?

EB: to už ne, to už ne, to už ne.

LG: [(a teda...)]

EB: [to už sme] te te teda tu dobu potom my sme se zase hodně
skamarádily až (..) po válce jako sme zase začaly (.) až sme se
vdaly, to byla určitá doba, kdy jako sme se nestýkaly.

LG: [takže (.) vy]

EB: [ale trošk-]

LG: vy ste s tou Blan- Blankou

EB: s Blankou.

LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)]

EB: [před tou] válkou ano

LG: jo.

EB: ano a (..) po válce a toto.

LG: a teda e během té války ste chodila do toho kina s kým?

EB: no tak asi s klukama.

LG: s klukama?

EB: ((smích)) <asi jo> ale už začinají chodit. ((k zvonku a hlasům v
pozadí))

LG: jo. a tak ono to už bylo...

EB: bóže to už.

LG: jo jo jo. hm jo a když ste teda chodili ee chodila

EB: no.

LG: chodila s těma klukama

EB: no no no.

LG: do těch kin

EB: ano.

LG: na ty filmová představení, tak (.) podle čeho ste si ty filmy
vybírali v té době?

EB: pf to já nevím.

LG: to už si

EB: to nevím, to podle toho, co hráli,

LG: jo.

EB: tak se šlo.

LG: a to ste pořád navštěvovala tu...?

EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už]

LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina?

EB: jo, no no

LG: a

EB: za války určitě.

LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol].

EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím
menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-

LG: [dobrý den.]

EB: [dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly
různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.

LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši?

EB: pf to mně bylo jedno,

LG: bylo vám to jedno.

EB: co akorát hrají.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti
lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba
promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..)
jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se
se to muselo během toho týdeníku dělat?

EB: ne.

LG: ne?

EB: já sem v životě bych nehajlovala.

LG: jo jasně.

EB: v životě.

LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi?

EB: tak to s- já si toto fakt

LG: mhm.

EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v
každé době.

LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po
konci války? po osvobození? jes-

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích))
<(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: jo a tak teď tu mám poslední otázky,

EB: no.

LG: které se teda vztahují ee no některé věci se se tam asi budou
opakovat. vy ste teda řikala, že ste bydlela ee v tom tady v tom ko-
Komíně?

EB: no teď bydlim v Komíně.

LG: v Komíně.

EB: to sme bydleli v Táboře, [na veve- jak je Veveří].

LG: [v Táboře a to byla] to byla e byla to čtvrť německá nebo vy ste
tam převážně bydleli Češi?

EB: to bylo napůl.

LG: napůl?

EB: ale možná víc Češi.

LG: víc Češi.

EB: že tam bydleli.

LG: a pak ste se přec- přestěhovala?

EB: no já sem, manžel byl (politickej) a já sem tady (.) z té rodiny
německé, tak sem čekala na byt, mně bylo dvacet let sme zažádali vo
byt, až mně bylo padesát, tak sem teprv dostala byt, třicet let!

LG: třicet let.

EB: třicet let. někdo si myslí, že je teď těžkosti, ale ty byly
vždycky.

LG: mhm. třicet let.

EB: třicet let. a to ještě, že manžel jako šofér jezdil s
generálním, ten si ho vzal tenkrát k sobě, jezdil s generálním
ředitelem a ty stavěli jako (.) s průkopníkem (.) byty takže napůl
dostali ty a napůl od průkopníka a tak sme (.) protekčně dostali byt
tady toto.

LG: jo a...

EB: ale zase si ho vážim. mám hrozně hezkej byteček, jednopokojovej,
cihlovej, hrozně se mně dobře bydlí.

LG: ( )

EB: ((smích))

LG: a byla v Brně nějaká kina, která byla typicky německá?

EB: jo to nevim.

LG: nevite.

EB: nevim, možná, že byly všechny, ale já nevim.

LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla?

EB: tady na Jakubské.

LG: a to byla česká škola?

EB: německá.

LG: německá škola?

EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy.

LG: a pak ste přest-

EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla
Češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem
chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom.

LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše
rodina prostě byla německá?

EB: ne.

LG: ne?

EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni
sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo.

LG: jo jo.

EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, Černý Kostelec, táta po
ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka
nepřestoupila,

LG: mhm.

EB: řiká ne a to já si u maminky strašně strašně vážím.

LG: jasně. (...) no (.) já tu mám teda všechny otázky

EB: no.

LG: které se teda

EB: nó.

LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během
třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo?

EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no.

LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo?

EB: to s- (.) to bylo f- jedno.

LG: jedno to bylo.

EB: já sem měla za války sem měla řekneme vod té Blanky nebo něco,
já sem měla český kamarády, já sem měla německý kamarády.

LG: mhm.

EB: tó (.) jednou sme tak byli (.) jako (.) naučený jo za první
republiky k nám chodi- to bylo jedno a tak to pokračovalo stále.

LG: jo a jak ste teda vnímali ty týdeníky promítané během e během té
války? (..) jasné no, mhm, jo, je mně to jasné. a jako ee dítě byla
ste nebo potom později byla ste třeba v Junáku, v Sokole nebo?

EB: ne.

LG: v žádné teda

EB: ne.

LG: organizaci ste nebyla?

EB: ne. ne ne, ne. nikdy.

LG: jo. a teď tu mám (.) otázku

EB: no.

LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války?

EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu,
bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako
vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do
jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už
teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod
štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s-
mě teta mohla pozvat,

LG: mhm.

EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem
jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod
štyryaštyrycátého roku.

LG: tak to je ( )

EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla
Češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu
policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale
možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla
(...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza.

LG: a...

EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál.

LG: a vaši rodiče teda...

EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili

LG: mhm.

EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak.

LG: jo a tak (.) je je něco o čem byste chtěla ještě se zmínit co se
[vztahuje k kinu nebo tak]?

EB: [ne (.) ne]. <ne ne to je to, je to, ne vo ničem už ne>

LG: jo tak já tady mám teď seznam filmů, které byly (.) v té době
hodně populární, tak jesi si třeba na ňáký film vzpomenete.

EB: cvai hercn in draj firdrtakt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) toto.

LG: mhm.

EB: jo.

LG: jo.

EB: to neznáte

LG: a a

EB: hadimršku. ((To neznáte Hadimršku))

LG: a e kdybyste třeba k tomu filmu něco (.) na co si si třeba
pamatujete z toho filmu nebo jesi se vám líbil ten film.

EB: Mata Hari no tak, Moderní doba, šak t-, to nebyly tak Tři muži
ve sněhu, ale to nebyly filmy..., Svět patří nám, Frič (Martin
Frič)), Dobrá země, Dobrá země to sem buďto knihu četla anebo sem
ten film viděla.

LG: mhm.

EB: no Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LG: jo vlastně.

EB: vod dizn- ((Disney)) no. Tři děvčátka pokračují, to byla asi ta
co sem vo ni řikala, vo té zpěvačce, ( ) To byl český muzikant (
), Město ztracených, Maršál ((C. a k. polní maršálek)) (.) asi taky.

LG: mhm.

EB: Opereta, vily foast ((Willi Forst)) no jo to bylo ale po ve
válce, roztomilý ((Roztomilý člověk)) Martin Frič, Vídeňská
((Vídeňská krev)) víne blůt ((Wiener Blut)), Muži nestárnou, no
jistě. mynchnhaus ((Münchhausen - Dobrodružství Barona Prášila)), no
taky, ale toto je za války, to je..., la palóma ((La Paloma)) (.)
taky, (...) no (.) s- sou tady některý filmy jesi byste chtěla, já
teda je p- právě mám tady jenom napsaný.

LG: jo a tam máte napsaný jaký filmy teda?

EB: no já to, já si ty f- e ména filmů už si tak netoto, si
nepamatuju. vím že ten tyron neboé ((neidentifikováno)) to sem si
tak..., Zoro mstitel ((Zorro mstitel)) že

LG: mhm.

EB: ta rozmeri ((Rose-Marie)) byl ten edi nelzon ((Eddie Nelson)) s
tou makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), Byl lásky čas, jo potom
ještě byl laue a hardy ((Laurel a Hardy)) ty ty

LG: jo

EB: jo, no ((smích))

LG: grotesky.

EB: <no> no a Greta Garbo to sem viděla hrozně moc filmů s ní,

LG: jo?

EB: moc. ale nepamatuju si tak, vím, že

LG: jo jasně.

EB: ta Dáma s kaméliemi.

LG: takže to byla jedna z vašich oblíbených hereček ta Greta?
((Greta Garbo))

EB: no tenkrát byla tenkrát byl t- to ještě bylo víc těch hereček,
ale tady že si na ni tak, ta štánviková ((Barbara Stanwyck)) byla
no, ale (.) to byly jiný ještě herečky, ale to si člověk už tak ty
ména a to nepamatuje.

LG: jo.

EB: tak jo.

LG: takže teda už nechcete nic dodat?

EB: nechci nic.

LG: ne? tak jo

EB: ne.

LG: tak já vám...

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 11. listopadu 2009, Domov pro seniory Věstonická

Rok narození: 1919. Matka Češka, otec napůl Němec, žil v Brně.
Narátorka vychována česky.
Bydliště do roku 1945: Ulice Za zahrádkou (dnes Sochorova -
Žabovřesky)
Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, po vyučení toto zaměstnání
vykonávala. V roce 1941 se vdala. Od narození syna (3,5 roku po
svatbě) až do synova nástupu do školy, byla narátorka v domácnosti,
poté až do důchodu pracovala jako stolařka.
Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: dva zemřeli během 1. sv. války, dále 1 bratr

VB: já sem si to všechno vyřídila a
LR: mhm, tak jo, tak můžeme začít?
VB: ano [prosím]
LR: [jo]? tak, já bych nejdřív začala úplně na začátek si (.) ňák
řekneme něco přímo o vás, abychom mohli pak identifikovat ten
rozhovor, tak kdybyste mi mohla říct, jak se jmenujete, aby to tam
bylo nahrané
VB: (vil-) Vilemína B.
LR: mhm a rok narození, jestli se můžu teda zeptat,
VB: deset deset, devatenáct devatenáct.
LR: devatenáct set devatenáct, desátého října tedy,
VB: a desátýho desátý.
LR: aha. a do roku devatenáct set čtyřicet pět ste žila v těch
Žabovřeskách,
VB: v Žabovřeskách,
LR: a e v jaké ulici?
VB: na Sochorové.
LR: mhm.
VB: to byla Za zahrádkou, pak se to přejmenovalo, a zase Za
zahrádkou, tak,
LR: mhm
VB: a teď je to Sochorova.
LR: mhm dobře. a kam ste chodila do školy, nejdřív do obecné jste
chodila,
VB: v ž- v Žabovřeskách,
LR: [ano]
VB: [teď] je tam e e dům s pečovatelskou službou.
LR: mhm
VB: a do měšťanky sem chodila na Sirotkovu.
LR: mhm
VB: a ta je pojmenovaná po učitelovi Sirotkovi, který zahynul v
koncentračním táboře a jeho manže- on učil na chlapecké škole a jeho
manželka na dívčí.
LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste
chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla
někde zaměstnaná?
VB: ano,
((krátký rozhovor s návštěvou v místnosti: domluva termínu schůzky s
paní Procházkovou))
LR: takže obecná škola, potom měšťanka.
VB: měšťanka.
LR: a pak už ste [šla do zaměstnání],
VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu]
LR: [do učení], aha
VB: čas sem šila,
LR: mhm
VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla
abych neseděla. tak sem si <vychu-> no šila sem po doma, protože pak
se mně narodil ee chlapec,
LR: [mhm]
VB: [vdala] sem se teda,
LR: mhm
VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak,
tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem,
LR: mhm
VB: no a potom už šel do školy, do velké, tak prostě to bylo pár
kroků.
LR: mhm
VB: takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, (
) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet.
LR: mhm
VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let.
LR: aha
VB: a vyučila sem. se, mám výuční list stolařa,
LR: <opravdu no>
VB: ((smích))
LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se
vdala,
VB: v jedna e, je prvního
LR: aha
VB: jedenáctý jedna čtyřicet.
LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil
VB: za tři a půl roku.
LR: dobře, děkuju. a ještě se zeptám, co ste dělala, když ste se
teda vyučila to stolařství a potom v průběhu života [ste dělala]
VB: [tam sem dělala] až do důchodu.
LR: opravdu?
VB: ano.
LR: mhm, dobře.
VB: do šedesáti let sem tam byla,
LR: mhm
VB: v dize. potom to bylo družstvo, tak to bylo jako (.) no tam sem
měla celkem (.) mě to bavilo, dřevo je nádherná věc,
LR: mhm
VB: voňavá, a tak sem e prostě, sem začla vod píky, vod lepení dyh,
LR: mhm
VB: to se tenkrát dyhovalo, teď je všechno fólie, máloco je
dyhovaný,
LR: mhm
VB: no ale to se dyhovalo, tak slepovat dyhu, potom s- seškrabávat
tu palcku, a prostě postupem, a ještě jsem stříhala lakem, leštila
ručně,
LR: mhm
VB: takže sem si prodělala všechny (.) jako, i na stroji jsem
dělala, na bruskách,
LR: mhm, tak. a můžu se ještě vrátit teda do toho dětství, jaké bylo
povolání vašich rodičů?
VB: no, já se nemám čím chlubit, tatínek byl krejčí,
LR: mhm
VB: maminka byla v domácnosti, to tenkrát nebylo, že by, ale chodila
sem (na ) pomáhat, jo, já jako děcko sem, víte, chodila s <ňou>
LR: mhm
VB: ale jinak teda e zaměstnaná nebyla, až v pozdějším věku, tak
byla u Batě ((Baťa)) jako e uklízela,
LR: mhm
VB: a to byla o obchod v Žabovřeskách nahoře na Minské.
LR: mhm
VB: takže to neměla daleko, no a,
LR: dobře. tak a ještě by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru, ňákého [sourozence]
VB: [měla jsem] j- no maminka měla štyry děti, ale bohužel ti první
dva za války zemřeli na úplavicu, a potom měla bratra, ten se dožil
sedumdesáti let, no ale já su tady.
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě.
VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to
nebylo tak finančně
LR: mhm
VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino
((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to,
jako kona- e e
LR: mhm
VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to
bylo levný,
LR: mhm
VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak,
LR: mhm
VB: tak sme s manželem jako šli.
LR: mhm, dobře. tak, a teď už se přesuneme opravdu va- do vašeho
dětství, budeme se bavit o tom, jak ste navštěvovala kina asi do té
doby, než vám bylo těch deset let, jestli ste teda ještě vůbec e v
té době navštěvovala kina, tak mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte
na svoji první návštěvu kina,
VB: no to byl Pat a Patachon,
LR: mhm
VB: <to byl cizí film.> protože tam bylo, maminka povídá e
vodpoledne to bylo, prej, pudem do kina. já povídám ee a můžu? no to
víš, no vona, e první tři řady byly za korunu, no tak to nebyl
<takovej problém> ale, to to byl první film, to si pamatuju, protože
to byla samá legrace, no tak.
LR: a kolik vám asi bylo
VB: cože?
LR: kolik vám asi bylo?
VB: jestli deset let,
LR: aha,
VB: no tak nějak.
LR: a [v kině]
VB: [dřív ne],
LR: mhm, a v kině ste byla v těch
Žabovřeskách? ((kino Lucerna))
VB: ano.
LR: mhm [poprvé],
VB: [to většinou] sem byla,
LR: většinou,
VB: protože e já sem byla myslím v Kapitolu ((Kapitol)) na náměstí
na Katanským ((Scala)), tenkrát se říkalo
LR: mhm
VB: tam sem byla za svůj život dvakrát. tam to bylo celkem drahý,
LR: mhm
VB: pro mě, tak tam sem moc ne, ale tam když dávali novej film, to
se dycky dávalo dýl, ne jak teďka každý den něco jinýho,
LR: mhm
VB: víte, a tak e, když bylo něco pěknýho tak, a když tam byli
herci, co se narodili v Brně,
LR: hm
VB: tak to bylo takový e že to (sou naši) lidi ((smích)) ale no tak,
měli sme z toho radost, že (z tama) dost jich pochází.
LR: mhm, a vy ste teda říkala, že ste byla na tom prvním filmu asi
když vám bylo deset.
VB: ano,
LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že.
VB: no
LR: a předtím ste do kina moc...
VB: ne
LR: vůbec. mhm
VB: to sme chodili do lesa víc.
LR: mhm
VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže
LR: mhm
VB: nebyla to taková možnost jak dneska,
LR: mhm
VB: to vůbec ne,
LR: mhm
VB: (to)
LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým?
VB: no s maminkou,
LR: s maminkou.
VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no
ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.
LR: mhm
VB: ta jedna teď šla do domova důchodců do Králova Pole, tam na tu
nebo jak se jmenuje ta, je to velká, velkej d- velká budova taky,
LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v
Žabovřeskách,
VB: no
LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách,
VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino,
LR: aha
VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.
LR: mhm
VB: [a tam]
LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina
VB: teď e
LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli
ste ještě jiná kina?
VB: ne ne [ne]
LR: [mhm]
VB: tam bylo ochotnický divadlo,
LR: mhm
VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí
ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo,
pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no
bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy.
LR: mhm
VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas
vod nás, to byla taková výhoda.
LR: mhm
VB: no,
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký
byl názor rodičů na film a na kino,
VB: no vona taky ráda šla no,
LR: mhm
VB: ale někdy nebylo.
LR: a tatínek?
VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej,
a to to byla práca, když byla sezóna. když nebyla sezóna, tak
sháněl, e (prostě) našel něco, kni- Kníničky to nám když byly ještě
(.) žádná přehrada, tam šel i sedláci tenkrát se nosily vesty, tak
von našel vesty a tam to šel prodávat, třeba
LR: mhm
VB: na za- na za záplaty po pěti korunách. víte to dneska si každej
řekne, to není možný, je to pravda. takže když bylo, tak sme šli.
LR: mhm
VB: no.
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o
filmu vůbec ve škole,
VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny,
tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá
třída.
LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída,
VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e
většinou vybrali pěkný, jako že
LR: mhm
VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý.
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]
LR: [mhm]
VB: ale zážitky sem měla pěkný, to sme měli učitelku e
z přírodovědy, a ta nás místo učení ve třídě spakovala a řekla a
příště bude dvě hodiny a pudeme do přírody.
LR: aha
VB: tak sme chodili do wilzonovýho lesa ((Wilsonovůl les))
LR: mhm
VB: vona nás učila znát kvítka, kameny, všechno jsme jí nosili,
anebo na Palackej vrch ((Palacký vrch)).
LR: mhm (..) a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?
VB: cože?
LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku,
VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního.
LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že
ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo,
VB: no
LR: [povídaly ste si o filmu],
VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar-
škaroupky víčka naškrabaly něčeho
LR: mhm
VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky,
LR: mhm
VB: my sme si hrály skoro s ničím.
LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no
LR: ve škole,
VB: někdy e my sme tam měli i Jarmilu Pechovou, ve třídě, ona potom
byla e jako baletka v Praze,
LR: aha
VB: když sme měli sedumdesátníci v Jundrově
LR: mhm
VB: takovou slezinu, tak přijela z Prahy za nama,
LR: mhm
VB: a tak e, ale vona byla vona se cítila vždycky trošičku výš než
my, a tak my sme jí někdy aj i dělali <naschvály>
LR: mhm
VB: ale no tak, vona byla opravdu, vona žila e byla z rodiny, kde e
Sokol divadlo to bylo všechno nejpřednější.
LR: mhm dobře. tak a teď se už budeme bavit o té době, když ste
chodila do té měšťanky, tam ste chodila tedy od roku devatenáct set
dvacet devět, pokud se nemýlím,
VB: no
LR: a pět let? nebo
VB: ne
LR: ne?
VB: tři, tři [tři roky].
LR: [tři roky]
VB: [tři ano]
LR: [takže] devatenáct set třicet dva.
VB: [tam byly] tam byly tři (ne),
LR: mhm
VB: byla tam čtyř e e, ale do čtvrté já sem nešla,
LR: mhm
VB: protože sem musela už do učení a
LR: mhm
VB: prostě,
LR: dobře.
VB: no a,
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě
když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak
často?
VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách
LR: mhm
VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na
to nebylo.
LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně
[často],
VB: [no to] ne. to nebylo možný.
LR: ne
VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak,
LR: mhm
VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom.
LR: mhm
VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla
někde jako (.) tak se podívat,
LR: mhm, mhm
VB: no,
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak?
VB: [no (něk-)]
LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to?
VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni,
LR: mhm
VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě
stala <pečovatelka>,
LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky,
ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně,
VB: no,
LR: a chodila ste kam do kina, v této době?
VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))],
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)),
VB: no,
LR: pořád, do Žabovřesk.
VB: tam
LR: mhm
VB: v Žabovřeskách.
LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla
příležitost?
VB: no
LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám
tam něco? proč ste tam chodila, nebo...
VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino,
LR: mhm
VB: ale e bylo to tam takový příjemně,
LR: mhm
VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam,
tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky,
tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>,
LR: aha, byla to jakože vaše známá,
VB: no, maminčina.
LR: maminčina známá. aha. a bylo naopak v br- v Brně kino, které ste
třeba neměla ráda, kam byste nikdy nešla?
VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní,
LR: mhm
VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala.
LR: mhm
VB: tak sem byla tam na Starým Brně, ale tam se mně nelíbilo.
LR: nelíbily se vám tam kina.
VB: ne,
LR: a jaké třeba kino se vám tam nelíbilo, pamatujete si?
VB: no tam je tam já sem myslim byla jednou nebo dvakrát,
((pravděpodobně kino Grand))
LR: mhm
VB: a e tam to já sem byla z- to byl takový zvyk,
LR: mhm
VB: víte? tam su doma
LR: mhm
VB: tam su zvyklá, dneska je to už jiný.
LR: mhm
VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra
zaměstnanýho v divadle
LR: mhm
VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme
LR: mhm
VB: chodily do divadla. a tak tam
LR: mhm
VB: sem tam sem chodila moc ráda,
LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak
s kým ste chodila nejčastěji do kina,
VB: no, s manželem.
LR: mhm
VB: jako s chlapcem,
LR: hm
VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku,
LR: mhm
VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta,
LR: mhm
VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina
LR: mhm
VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to
LR: mhm
VB: tak, ale e tak sama s- to ne.
LR: to ne. spíš ve skupině.
VB: ne
LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí],
VB: [jo],
LR: jo? a když ste se pak vdala, tak s manželem ste chodili [občas]
VB: [no],
LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině
chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá,
nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině
Lucerna))
VB: no ne, ne bufet tam nebyl,
LR: ne,
VB: ne.
LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo
nápoje?
VB: ne
LR: ne
VB: ne to nebylo.
LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky?
VB: kdepak.
LR: vůbec.
VB: to bylo tichůčko.
LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h-
reagovali jste ňák hlasitě?
VB: ne.
LR: ne.
VB: (to) si nikdo nedovolil.
LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho
skončení, že se třeba opravdu film líbil,
VB: [no to až cestou to]
LR: [pamatujete si?]
VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a
ten se mně líbil, jo,
LR: mhm
VB: to už po cestě ano.
LR: po cestě ste se [bavili o filmu],
VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo.
LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda
s tou skupinou těch kamarádu a
VB: no
LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy
všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý,
VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou
LR: mhm
VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala.
LR: mhm a když ste, mhm
VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do
kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích))
LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se
často bavili, [o filmech],
VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý
holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla
dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale
cestou dom, jako.
LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila
někdy na nepřístupné filmy,
VB: na jaký?
LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem,
VB: ne ne
LR: vůbec,
VB: to my sme si nedovolili,
LR: mhm
VB: tenkrát to
LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala
ňákého kamaráda do kina bez placení? občas.
VB: ne [to]
LR: [že byste] proklouzli,
VB: ne to
LR: ne
VB: to pro nás neexistovalo,
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do
kostela, když ste byla malá,
VB: mhm
LR: a nebo do toho
VB: ano,
LR: konce války, a jak často,
VB: no tak v nedělu.
LR: mhm
VB: protože se šlo na hřbitov potom,
LR: mhm
VB: ale my sme měli farnost v Komíně, takže my sme, a tam byl hned
blízko kostela je teďka je znovu zřízenej, za komunistů byl
zrušenej,
LR: mhm
VB: ten e hřbitov, ale teď je znovu, tak sem je nechávala všechny
právě ( ) a sou všichni v Komíně.
LR: mhm [takže tam vy ste byla]
VB: [tak to pro nás to byla] taková, do kostela takový, no to se
vzaly nejlepší šatečky, že
LR: mhm
VB: a dělali sme, že máme něco na sobě, no,
LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom,
jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině,
VB: ne,
LR: ne.
VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli.
LR: mhm
VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne.
LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do
kostela? ne.
VB: no tak to myslím ne.
LR: mhm
VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno,
LR: mhm
VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo,
takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne.
LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste
chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala?
VB: no tak já sem měla ráda přírodu,
LR: mhm
VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na
obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to
víte, jako mladí lidi.
LR: mhm
VB: no a někerý z ti herci byli vopravdu ze Žabovřesk, takže prostě
to byli naši lidi a
LR: mhm
VB: byli sme tady pyšní <nevím proč>
LR: mhm
VB: ale tos- něco se mně opravdu líbilo tak (.) třeba já sem byla e
(.) můžu říct e a dodneska, nemůžu zapomenout na Babičku
((Babička)),
LR: mhm
VB: paní Brzková ((Terezie Brzková)), když hrála babičku, tak já sem
na to byla myslim ale pětkrát,
LR: opravdu?
VB: to bylo prostě, to bylo takový kouzelný, jak ta herečka dovedla
všechno tak (.) procítěně udělat, jo? zahrát. vopravdu to bylo,
LR: a pamatujete si, kde ste byla na Babičce ((Babička))? v jakém
kině?
VB: jaká byla?
LR: ne, v jakém kině ste byla na Babičce ((Babička))?
VB: no no v lu- Lucerně ((Lucerna)),
LR: jo?
VB: no
LR: taky v Lucerně ((Lucerna)).
VB: aj i v divadle, sem byla z e na Babičce ((Babička)).
LR: hm mhm
VB: jako na hra,
LR: mhm
VB: takže já sem měla, já taky pak sem se musela jako s manželem sme
byli na zájezdě a jeli sme do Ratibořic, [a na bělidlo]
LR: [aha]
VB: a to a byli sme tam v tom muzeu a tam nám ta e co prováděla, tak
nám řekla, že e to je jenom, já sem furt žila, že to je pravda
všechno. a vona řekla ne, to byl syn ee sen e té Boženy Němcové
((Božena Němcová)),
LR: mhm
VB: jak chtěla mít, ale že měla hodně trpkej život. tak sem byla
taková zklamaná z toho, jo, že chudák musela tolik prožít,
LR: mhm
VB: ale to by-, to se e víte, že když by, když je člověk mladej, tak
mně- něco mně nedojde, že něco může být jináč, a tam to bylo všechno
takový pravdivý, jo,
LR: mhm a když ste teda byla na té Babičce ((Babička)) pětkrát,
VB: no
LR: tak stávalo se i někdy jindy, že ste šla na film [vícekrát?]
VB: [ne, ne] ((smích))
LR: to byla [výjimka],
VB: B: jo maminka, von byl původně Pecha ((Pech)),
LR: mhm
VB: Pešek ((Ladislav Pešek)) je jeho e filmový méno.
LR: mhm
VB: takže, toho sem měla ráda, protože byl takovej, no, prostě
legrace a dovedl i vážně a všecko, tak e na toho sem měla opravdu
ráda, pana hégra ((Karel Höger)), a pana Korbeláře ((Otomar
Korbelář))
LR: mhm
VB: no prostě, těch herců bylo moc.
LR: mhm
VB: no.
LR: a ještě někteří jiní ti brněnští herci, vy ste říkala, že ste
dycky
VB: no, myslím paní Kabátová ((Zita Kabátová)) je eště,
LR: aha, mhm
VB: a paní Matulová ((Vlasta Matulová)), ta byla tady ze Židenic, to
nevim esi žije eště, no paní Pechová ((pravděpodobně Ema Pechová)),
ta zemřela už dávno, pan hégr ((Karel Höger)) taky,
LR: mhm
VB: moc jich pomřelo. no. (.) oni už mají teďka svý e syny a dcery u
u filmu, že, a taky su ráda, že je vidím
LR: mhm
VB: teďka v Ulici ((Ulice)) hraje paní, že tatínek byl herec, a to
člověkovi to tak řekne, no to je, to už sou jeho děti, já a to, a
líbí se to.
LR: mhm
VB: umijou zahrát, víte? no to, vod každýho není stejný, podaný
teda.
LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech.
VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky,
LR: mhm
VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je,
LR: mhm
VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na
to běž, to je pěkný.
LR: aha, [takže i teta vám radila]
VB: [e jo] no
LR: jo,
VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo
v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
LR: mhm
VB: bohužel. (.) svět se mění.
LR: mhm
VB: a my s ním.
LR: tak, a ještě by mě zajímalo (.) bylo jich teda málo těch
barevných, ale jestli pro vás bylo důležité, jestli jde o film
černobílý nebo barevný,
VB: no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl
chlapec malej,
LR: mhm
VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem
nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to
bylo barevný,
LR: mhm
VB: a tak sem to vzala i hm potom byla taky spartakiáda a já sem e
v televizi ne sme neměli, ale měli tam zahradníci, ke kterým sem
chodila a ona povidá, tak přindite, a tak sem to viděla, v tom e na
tým sletě
LR: mhm
VB: tak potom ten f- film už mě lákal, vidět ho.
LR: mhm
VB: no a bylo to pěkný no.
LR: (.) a mě by zajímalo, jestli ste byla ste někdy na němém filmu?
VB: na no to byl ten Pat a Patachon,
LR: pat a patašon ((Pat a Patachon)),
VB: ty to, to bylo němý ještě,
LR: mhm
VB: no, a Werich ((Jan Werich)) a Burian ((Vlasta Burian)), to už
byly
LR: mhm
VB: zvukový.
LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně
vadilo.
LR: mhm
VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk
nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to
LR: mhm
VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,
LR: mhm, a které filmy ste měla ráda a které ne, nebo spíš co pro
vás bylo tím dobrým filmem.
VB: no tak takhle sem myslím ani e (.) že by nebyly tak to ne, to
sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to
byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý,
LR: mhm
VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně,
LR: mhm
VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste
něco nepřehlídla, že to bylo takový,
LR: mhm
VB: no trošku náročnější myslím,
LR: mhm
VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e
lepší no.
LR: a měla jste ňáké žánry, které ste měla radši?
VB: no říkám, tu [přírodu]
LR: [přírodu]
VB: nebo takový (.) jak byla ta Babička, nebo prostě já už si
nevzpomenu všechno ( ) všechny ty filmy, to už je hrozně dlouho,
ale e tak vo přírodě, když tam
LR: mhm
VB: bylo něco na obrázkách, že dou tou přírodou a ukážou to, tak to
mě hrozně bavilo.
LR: mhm
VB: nebo z nějakých hradů, když to bylo,
LR: mhm
VB: jo film, tak to mě bavilo. (.) ale nemohla jsem toho prožít
kolik bych bývala chtěla.
LR: (.) a byly zase filmy, které ste zase neměla ráda, ňáké žánry,
VB: no nemám, a dodneska nemám, vraždy, kde je krev, válečný, když
se zabijou lidi,
LR: mhm
VB: to prostě nesne- úplně nesnáším,
LR: mhm
VB: a dodneska. (.) já nemůžu vidět, i byly filmy za za e ru- za
rakous- rako- e za ra- ruské éry, jo,
LR: mhm
VB: a když tam stříleli a padali, mně to hrozně vadilo. to já sem
neměla nikdy ráda násilí.
LR: mhm, takže [to vám] to se vám nelíbilo, když bylo ve filmu.
VB: [no]
LR: a ještě by mě zajímalo, vy ste chodila do toho kina, pak ste
ráda chodila do divadla, jak ste říkala, tak estli ještě byly jiné
druhy zábavy, které jste měla ráda.
VB: no,
LR: kromě kina a divadla.
VB: ((smích)) e já sem ráda chodila v kroju,
LR: aha
VB: mám náš žabovřeskej kroj a je moc hezkej, podobnej jak je tady
líšeňskej, ale e trošku jinej.
LR: mhm
VB: to sem ráda chodila, to mám fotky, to byly ee hasiči vždycky to
pořá- e pořádali, tak e jako e byly star- e (babský) hody, tak sme
se domluvily, všechny byly starší, já byla ještě taková celkem
mladá, ((smích))
LR: mhm (.) dobře
VB: <a ráda jsem zpívala>, ve škole jsme měli e pěveckej kroužek,
tak to sme zpívali, jo, ale teď neumím, ne neumím, ale nemám hlas.
LR: mhm
VB: no, na ty hody, a má záliba sou kvítka, dělání věnců,
LR: mhm
VB: z kytek, prostě, teďka vyšívám a maluju, tady to to je všechno
jsem dělala
LR: mhm
VB: a takových všelijakých, skoro tři sta.
LR: hm.
VB: tady mám můj e ( ) ((smích))
LR: aha
VB: <barvy>
LR: ještě ((smích))
VB: a všecko.
LR: jo. tady máte takový tvoři- takhle tvoříte tady.
VB: no to si musím tak (naše vaše) [dotáhnout]
LR: [aha]
VB: a tady sedím a maluju,
LR: mhm mhm. tak a ještě se vrátíme teda k těm kinům, k těm filmům,
e kromě těch Žabovřesk do té Lucerny ((Lucerna)) ste teda jes- moc
nechodila do toho centra.
VB: moc ne
LR: říkala ste, dvakrát ste byla v Kapitolu ((Kapitol)),
VB: no to sem byla jenom dvakrát.
LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně
((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy
[tam se vám to nelíbilo],
VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to <kino nelíbilo>
LR: aha mhm
VB: a já sem e dost byla taková nervózní, já nevím proč, ale prostě
nemohla jsem se pořád jsem se někde dívala,
LR: mhm
VB: soustředit že,
LR: mhm
VB: sem byla zvyklá na to jedno kino ((Lucerna)),
LR: mhm
VB: no kdybych bejvala chodila tam a ta možnost, že to nebylo,
LR: hm
VB: jistě že to nebylo, ale prostě to bylo že e sem byla vopravdu e
(.) zvyklá na tu Lucernu ((Lucerna)).
LR: mhm a pamatujete si na ten Kapitol, jak na vás třeba působil,
něco [si z něj pamatujete]?
VB: [takový] e pro bohatý,
LR: mhm
VB: takový už luxusní víc, jo a e já nevim, na mě nepůsobil nijak že
bych se cítila, to když sem přišla do divadla, tak jsem se cítila
jak e to,
LR: mhm
VB: ale tam sem ne- nemohla přijít do té takové pohodové nálady.
LR: mhm (.) a v těch Žabovřeskách ((kino Lucerna)), pamatujete si
třeba na Niké, říkala ste ta pokladní, že byla známá maminky, a
ještě na jiné zaměstnance, na to, jak se třeba chovali,
VB: tak tam byly dvě starý uvaděčky.
LR: mhm
VB: a když bylo to plno, vyprodaný, tak sme museli jít tam, kde sme
měli lístky. ale stalo se taky, že třeba už to dávali potřetí, tak
už tam bylo pár lidí, tak řekla, sedněte si tadyk, je to stejnak
volný.
LR: mhm
VB: takže sme si sedli blízko dveří a bylo to e (.) teďka to myslím
není vůbec <možný něco takovýho>
LR: a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program? té projekce,
když ste přišla do kina.
VB: no tak to se votvíralo pět minut před začátkem.
LR: mhm
VB: takže to každej už honem honem na si se- [za chvílu]
LR: [mhm]
VB: pustili e tu hudbu
LR: mhm
VB: no a pak e kdo hraje co co se hraje a začal film,
LR: mhm (.) takže byl hned film,
VB: no no,
LR: mhm (.) a byla přestávka?
VB: no ně-
LR: jo
VB: někdy jo. já si pamatuju, že v jednom a byl to ňákej slovenskej
film, ten šel bez přestávky,
LR: mhm
VB: celý ty dvě hodiny byl film vopravdu, bylo to z Tater, to si
pamatuju, že to byly hodně hory, a to nebylo vůbec přerušený, ale
jinak byla jedna přestávka.
LR: mhm a pamatujete si, že by tam třeba eště kromě toho filmu byla
třeba reklama, nebo já nevím, [ňáký týdeník, krátký film]
VB: [no rek- reklama tam byla] malinko,
LR: malinko,
VB: malinko reklamo bylo,
LR: mhm
VB: to teďka je e zvlášť v televizi, to je přerušovaný a to potom e
e začnou zase a e to není dobrý.
LR: mhm
VB: to bylo jenom ze začátku. reklama. třeba Baťa tam měl reklamu
nebo Škoda e ty e auta, jo, ale tak e dlouho ne.
LR: mhm dobře. a zajímaly vás tyhle č- doprovodné části, třeba ta
reklama, bavilo vás to nebo...
VB: ne, no tak, já sem věděla, že to hnedka přestane a
LR: mhm
VB: tak s- hm my sme to brali úplně jako tak e dost lhostejně,
LR: mhm
VB: nás se to netýkalo, jo ani Baťa to,
LR: mhm
VB: protože i když to byly dobrý boty, takže (.) ale moc ráda
vzpomínám na to všecko,
LR: mhm (.) tak a ještě taková taková otázečka, byla ste někdy
přítomná promítání filmu v domácnosti? doma, ne. tak a teďkon se
budeme bavit o protektorátu, vlastně
VB: no
LR: protože to vy už ste teda byla, vy ste říkala devatenáct set
čtyřicet jedna? pokud se nepletu, ste se vdala.
VB: ano.
LR: takže to bylo období, kdy ste
VB: no
LR: vlastně už byla vdaná, a jak na vás působily změny [po tom roce
devatenáct se třicet devět]
VB: [no hrozný] hrozný,
LR: hlavně v kinech teda teď myslím, [jestli ste to ňák vnímala]
VB: [no za prvý] začly německý filmy,
LR: mhm
VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý
tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to
vadilo, ta němčina.
LR: mhm
VB: já sem to neměla ráda ((smích))
LR: a byla některá kina německá a některá česká? pamatujete si, že
by tam bylo takové rozdělení?
VB: ne, no jako [osazenstvo]?
LR: [v Brně] e no tak jako vůbec, jako jestli [někam víc chodili
třeba Němci]
VB: [v Žabovřeskách nebylo moc Němců]
LR: mhm mhm a jinde v Brně nevíte,
VB: ne,
LR: ne.
VB: to nevím.
LR: mhm dobře. a v té době toho protektorátu, chodila ste do kina
více nebo méně, [než dříve]
VB: [míň] me- méně,
LR: méně (.) protože a e důvod je
VB: no zaprvní ta němčina,
LR: němčina [mhm]
VB: [že to se] všechno e překládalo,
LR: mhm
VB: tak to sem nevěděla kam e se podívat a to, byly taky zamilovaný
filmy
LR: mhm
VB: z toho Německa, ale, prostě e no mně to nesedělo.
LR: mhm
VB: <já sem z toho taky měla škaredou známku, já se přiznám> a
naučila sem se němčinu víte jak? odposloucháváním,
LR: aha
VB: protože sem se vyučila u německé e firm- e paní teda,
LR: mhm
VB: a jak mluvili, tak to mně zůstalo tady,
LR: mhm (..) a změnil se výběr filmů, na které ste chodila, když ste
teda šla do kina, tak šl- chodila ste na jiné filmy než v těch
třicátých letech?
VB: tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň,
LR: mhm
VB: nebyla ta možnost, jako.
LR: mhm
VB: potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba
dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo,
LR: mhm
VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda.
LR: mhm
VB: protože peníze byly potřeba.
LR: a jak se diváci v kině v té době protektorátu chovali, jestli
tam byly ňáké
VB: no na německý filmy moc nechodili,
LR: mhm
VB: já aspoň co si pamatuju, tak akorát na ten jeden, a to byla
taková příjemná herečka mladá a taky všecko, jako byla taková (.)
žádná taková (.) drzost nebo tak, to nebylo v ní, víte, tak to na tu
dost jako byli se podívat, ale jinak teda nevím, já sem moc teda do
toho kina vopravdu nechodila,
LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si
třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák
třeba hučeli,
VB: em-em
LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo?
VB: [to sem nezažila]
LR: [třeba během týdeníku]
VB: ne,
LR: ne
VB: to sem nezažila.
LR: mhm a vnímala ste nějak e když ste teda byla v kině a blížil se
konec války, tak jestli diváci se chovali třeba jinak,
VB: no, to už sme bejvali na té Polní,
LR: mhm
VB: když bylo konec války, tak sme se já sem byla teda vdaná, a tak
maminka protože tam potom dostali do toho domečku zásah, tak maminka
se přestěhovala zpátky do Žabovřesk a bývala u té sestry.
LR: mhm
VB: u té tety.
LR: mhm
VB: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na
jejich atmosféru?
VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo,
LR: mhm
VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti
v té Praze,
LR: mhm
VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk]
LR: [aha aha]
VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne.
LR: mhm
VB: to sem neslyšela (nikde).
LR: mhm dobře. tak, já už tady mám p- úplně poslední věc, (já) tady
mám seznam filmů, a (.) kdybyste si je přečetla a třeba jestli se
vám nevybaví ňáká vzpomínka, že ste na tom byla v kině, s kým
nebo...
VB: no
LR: jo? zkusíte to? tak počkejte, tady máte...
VB: když já si e vemu lupu, [já mám]
LR: [jo určitě]
VB: po operaci očí [ale brejle mně nedali, takže]
LR: [(já vám to kdyžtak)]
VB: no na (c. k. polním maršálku) ((C. a k. polní maršálek)) sem
byla, (.) to nemáte hadim- ne Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)) to
bylo, e s Burianem ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VB: no, Kouzlo valčíku, to nevim to si nevzpomínám, lilíček ve
službě e šerlok- ((Lelíček ve službách Sharlocka Holmese)) to taky
sme byli, vik- to si nepamatuju Pobočník Jeho Výsosti (.) šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) <na to si vzpomínám, jak to
bylo> ((smích)) mě e vždycky ( ) ty starý oblečení,
LR: aha jo,
VB: víte to prostě tam dycky měl,
LR: mhm
VB: jak muselo tam být všechno no a
LR: takže na tom ste byla v kině,
VB: jo ((smích))
LR: to si pamatujete.
VB: (..) no tady německy ne, Zlatá Kateřina to taky ne, Mata Hari,
to byl německej film
LR: mhm
VB: na tom sme byli.
LR: mhm
VB: to si vzpomínám, to bylo ze z toho začátku, ještě než sme měli
chlapca. tak jak potom to už nešlo a, ale tu Mata Hari sme viděli.
Cácorka to tak Moderní doba ne. Tři muži ve sněhu, ne v ofsajdu
((Muži v offsidu)) ((smích)) Svět patří nám, to ano, Dobrá země, to
ne. to nevim. no Sněhurka a sedm trpaslíků (.) Ducháček to zařídí,
Burian ((Vlasta Burian)).
LR: mhm mhm ještě [tam je ještě]
VB: [no to už je]
LR: druhá stránka (.) a
VB: to bylo za celý můj život.
LR: ((smích))
VB: Tři děvčátka pokračují taky ne, U pokladny stál, no Burian
((Vlasta Burian)), já sem měla Buriana ((Vlasta Burian)) ráda
LR: mhm
VB: že von dovedl vážně a z toho takový <jeho obličeje> a to to bylo
kouzelný teda, no.
LR: mhm
VB: (.) (Město ztracených) tak ne, Roztomilý člověk pan e (.)
LR: Nový ((Oldřich Nový))
VB: Nový ((Oldřich Nový))
LR: ((smích))
VB: Muži nestárnou, to byl pan e e, ká ká ká
LR: tak teď nevím teda, Muži nestárnou.
VB: Korbelář ((Otomar Korbelář)),
LR: Korbelář ((Otomar Korbelář)), mhm ((smích))
VB: ((smích)) (...) no taky ne, (..) toto ty poslední už to
LR: mhm to už je právě za té [druhé světové války, ty poslední]
VB: [no to je ale ten přechod a to už teda]
LR: mhm
VB: to už teda sem bohužel nemohla chodit.
LR: dobře. tak, a já už sem v podstatě skončila, ale ještě se vás
zeptám, jestli třeba ještě sama nechcete něco dodat, nebo něco na o
čem sme se nebavily, co sme nezmínily,
VB: no co sme se nebavily, e já vám to ukážu.
LR: aha (...) co to máte? aha mhm
VB: <no vodevřte si to ( )>
LR: ((smích)) (...) mhm takže vy ste dělala pečovatelku, aha.
VB: manžel byl vod čtyřiceti let nemocnej,
LR: mhm
VB: do sedumasedmdesáti sem ho dochovala, tchýňu, pak sem měla paní
po mrtvici.
LR: mhm
VB: tři a půl roku.
LR: mhm a to ste dělala jako ještě po zaměstnání nebo
VB: no to to sem dělala po zaměstnání, a před ní sem měla, to sem
chodila nakupovat tam jedné staré babičce, tak to sem dycky co
potřebovala, tak
LR: mhm
VB: tak sem jí udělala a
LR: mhm
VB: a pak mě ocenili takhle.
LR: mhm a to ste dostala v jakém roce?
VB: cože?
LR: v jakém roce ste to dostala?
VB: bylo mně devětapadesát let,
LR: aha
VB: k šedesátce sem táhla,
LR: mhm
VB: to už teda, to sem opatrovala, manžel skončil na vozejku,
nemohl, no on byl hodně postiženej, a a to těžko se vo tým mluví.
LR: mhm tak to ste určitě byla pyšná, že ste to dostala, ne?
VB: no
LR: [takové hezké ocenění]
VB: [byla sem] ráda, že sem mohla pomoct.
LR: mhm
VB: dřív se to tak nebralo, jak teďka. to když mně třeba některá
řekla, až pudeš, kup mně tamto, dones mně to, mě ty nohy bolijou, my
sme to nebrali, no tak sme pomohli, to bylo e takový (.) samozřejmý.
LR: mhm
VB: dneska už to není, nakonec ten e u nás v Žabovřeskách, zrušili
hasiče, zrušili Červenej kříž, protože my sme s- e schůzovali ve
škole, a škola si to vzala, jo tak s- jednou nebo dvakrát sme byli
na na Národním výboře, tam nás nechtěli, že tam není místo, tak
jednoduše zrušili Červenej kříž. a to byla velká chyba. i ty hasiči,
to byli dobrovolní hasiči, a tam právě přes jeden barák hořelo, a já
sem s tou paní potom jela komínskou sanitkou k svaté anně ((Fakultní
nemocnice u sv. Anny v Brně)) ona se popálila, druhý den zemřela.
LR: mhm
VB: bylo jí akorát padesát let. a pak sem pomáhala té její dceři, ta
neuměla podojit, neuměla prostě, vona na poli dělala, ale tu těžkou
práci dělala maminka. tatínek už jí zemřel, tak vona byla, ale to
byla veselá paní, opravdu, taková, taková šikovná.
LR: mhm
VB: a tak voni byli v kině, mladí, tak jak přijela sanitka, já
povídám jedem. tak sem byla jedi- tak sem prožila prakticky poslední
chvíle s ní. no a takovejch věciček bylo víc. paní srazila tramvaj
mně zrovna u baráku,
LR: mhm
VB: tak sem ji honem podložila polštářama, než přijela sanitka, pak
holka e naskakovala, to byly eště ty tramvaje jako [vodevřený]
LR: [bez dveří]
VB: naskakovala, vona ju srazila, tak e honem s- jako sanitku a tak
sem ji držela jenom prostě aby ne toto, protože byla domlácená dost.
a pána po mrtvici, chytl ho záchvat, tak sme ho dovedli ke mně, dala
sem ho na židlu, aby ne- nelehl, a pán ještě jeden šel, tak sme ho
drželi a no dostal se z tohohle, tak to byly takový zážitky, který
ale sem za nic nebrala, no.
LR: mhm
VB: a voni mně to spočítali <všechno> ale
LR: tak to je to je moc hezký. dobře. a kinech o filmech už nic,
VB: no, víte, já sem nebyla majetná,
LR: mhm
VB: my sme neměli majetek,
LR: mhm
VB: a vono se těžko tenkrát žilo. já vám jenom řeknu, když sem měla
jít k prvnímu příjímání, tak sem dostala vod sestřenky šatečky,
pěkný, vopravdu hezký. ale neměla sem boty. a maminka řekla, no
musíš jít v těch vysokejch, já nemám penízky, a stály no tejden sem
plakala, dennodenně. já povídám, všichni pudou v bílejch botečkách a
a já pudu v černejch botách. a nakonec maminka ušetřila šest korun,
LR: mhm
VB: takový jak tenisky, ale bílý byly hlavně, no, tak sem si
vyplakala tenisky k prvnímu příjímání. (..) víte, byl to dost těžkej
život. (..) proto říkám, že dneska si nedovedou vážit života ani.
kouřijou, vopíjejou se, drogujou, a to není dobrý. (.) to je, třeba
můžou flámovat celou noc, to je pravda, že jim to dá sílu třeba
momentálně,
LR: mhm
VB: ale jinak pochybuju. a já to nemám sama ráda, u nás nikdo
nekouřil,
LR: mhn
VB: manžel ne, děda ne, můj tatínek nekouřil, můj tatínek vlastně
kouřil, ale když potom e byl starší, tak nesměl kouřit, (proto-) měl
hodně špatný srdíčko.
LR: mhm
VB: ale přestal. no. aby i ženský kouřily no to vůbec ne. to
nepřipadlo v úvahu. i když ta Zorka ((Zora)) byla <nejlevnější
cigareta, jo, tak to nešlo.> ne nešlo, prostě u nás nikdo nekouřil.
no nakonec e s- sme za války měli schovanej prapor sociálních
demokratů, tak ho po válce tatínek, děda teda, no vod manžela otec,
dával do Prahy do muzea.
LR: mhm
VB: (..) takže sme měli, ale my sme ani vo tom nevěděli, že ho má
schovanej tam, takže sme byli rádi, že, protože sme poslouchali e
rádio, všecko zatemnit honem za Německa, já (povídám), kdyby nám tam
poslali ňákýho blba <tak tak nás postříleli> všechny.
LR: mhm
VB: no.
LR: tak jo, tak já to vypnu, protože už [stejně asi o těch kinech]
VB: [to snad nenahráváte co sem teď]
LR: to už je stejně jedno ale

konec rozhovoru