Citát

Zobrazují se záznamy 921 - 930 z celkového počtu 1376

Libuse 2 (1928) 2.353 1601:1603
Pozdní dětství a adolescence

LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když
byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku
vadilo, že člověk em to musel číst, jo?

Libuse 2 (1928) 2.353 1244:1247
Pozdní dětství a adolescence

LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to,
takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se
dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky
<nebyly> anebo něco takového.

Libuse 2 (1928) 2.353 2374:2386
Pozdní dětství a adolescence

LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak
totok. [já nevim, já]

SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk,
nebo smích?

LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo
veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak
pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku
když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj,
nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by
nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani
nedovolil.

Libuse 2 (1928) 2.353 2330:2364
Pozdní dětství a adolescence

no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v
kině?

LZ: no tak já si myslím že to bylo normální.

SM: takže

LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco
říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já
si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že
bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba
em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc
nejdu,

Vera (1923) 2.353 745:797
Pozdní dětství a adolescence

no na ty české filmy, sme chodívali,
SM: mhm
VB: já už si ty názvy nepamatuju.
SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a
nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená,
VB: no na film,
SM: na film ste chodila,
VB: na film, no do kina to ne.
SM: to ne, to [pro vás to nemělo]
VB: [mhm ne to]
SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech,
VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam
měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli
dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama,
SM: mhm
VB: anebo potom už s manželem sme chodili, no my sme chodili
manželův bratr, a měl ještě dva kamarády a od nás tady ta Jiřinka
chodila, sestra ještě její spolužačka. tak sme tak chodili čtyři a
čtyři,
SM: mhm
VB: takový dět- takový e jak bych řekla takový mládenecký to bylo,
SM: mhm
VB: ale bylo to takový veselý. my sme tam měli tam na tom jak je
teď, na Starém Brně na Křížové, (.) spořitelna.
SM: mhm
VB: tak tam byl tam bylo veliký prostranství, tam bylo (.) tam byl
zájezdní hostinec, teď už nevím jak, modrý lev ((U modrého lva)) ten
byl tam dál na Křížové, ale jak se toto jmenovalo nevím, a oni to
zbourali, tam bylo prostranství a tam přijíždělo (.) přijížděla
přijížděly kolotoče (.) a takový mohlo se tam (všelijak) a takový
zápasnický, taková aréna
SM: mhm
VB: tam se kluci mohli no, kluci mlad- malí ale ne takoví už ti
studenti a nebo já nevím, studenti třeba ne, ale ti co se učili jako
učni, studenti ti tam neměli o to takový zájem. (víte) to byla,
taková bych řekla jiná kasta, studenti a z dělnický rodiny,
SM: mhm
VB: jenom ty
SM: jo,
VB: co se učili. (..) a tak to tam, tam sme chodívali, tam sme u
kolotočů, já sem ráda jezdila na kolotoči. a s manželem a ten jeho
bratr, vždycky sme jak to byly ty řetízkové kolotoče tak nás si
přitáhli a pustili, však to znáte z filmů,
SM: [jo]
VB: [ze starých]
SM: <jo>
VB: no, jak to bývalo
SM: mhm
VB: taková přijela přijely kolotoče, nebo přijel cirkus, tam přijel
takový malý cirkus, a to maminka nám vždycky na to ty korunky dala
[abysme se mohli podívat]
SM: [mhm mhm]
VB: na zvířátka a tak,

Vera (1923) 2.353 1198:1243
Pozdní dětství a adolescence

no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že
tam šli.
SM: mhm
VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc
chodili,
SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých
e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze
VB: oni měli byl ten Německý dům tady
SM: mhm
VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to
nevím.
SM: to nevíte.
VB: ne.
SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více?
nebo méně než předtím,
VB: no méně, protože
SM: [méně]
VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl,
SM: mhm
VB: tak sem nikam nechodila.
SM: jo.
VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat,
SM: mhm
VB: už jsem se snažila.
SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec
někdy v kině?
VB: ale myslim ano, to sem byla.
SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak
se ňák, cho-
VB: ne,
SM: cho- chovali diváci během toho
VB: ne [ne ne]
SM: [představení?] to si nepamatujete?
VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no,
SM: mhm takže takže
VB: no,
SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak,
VB: no,
SM: tak nikdo, nikdo nic s-
VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď
potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera.
SM: mhm mhm
VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří
z toho těžili,
SM: hm
VB: když někoho udali.

Emilie (1922) 2.353 1030:1050
Pozdní dětství a adolescence

LR: ((směje se)). ee a takže ty reklamy ten týdeník, měla ste ee o
ty doprovodné části programu zájem? chodila ste na ně? nebo ste šla
až na ten hlavní film?

EF: né, j- všecko sem absolvovala.

LR: mhm.

EF: od á až do zet to bylo slušné. né, když se rozsvítilo trošku,
tak abych honem sedala tam do lavic, to ne.

LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to
zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna
promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set
čtyřicet pět.

EF: ne.

LR: ne.

EF: ne, ne, ne.

Vera (1923) 2.353 596:607
Pozdní dětství a adolescence

SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě
reagovali na ňák- na některý film?
VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak
začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film,
a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako
aby ho zbili,
SM: mhm
VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i
manžel [odsuzoval]
SM: [mhm]
VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o
rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.

Libuse 2 (1928) 2.353 2273:2421
Pozdní dětství a adolescence

SM: [vrá- je- ještě ještě se] vrátíme k těm kinům teda po tom roce
třicet devět, jestli ste vnímala že by třeba některá kina byla
vyloženě jakoby česká, a některá jakoby německá?

LZ: no tak to víte že to bylo. no tak já myslím že v těch Husovicích
((kina Jas a Sibiř)) to tam tak nebylo poznat, ale em rozhodně teda
v tom městě to bylo jako. tam chodili ti vojáci už němečtí, a tam
proto myslím už potom sme tam tak moc nechodili, že to bylo takový
em už dosť jako německý, no, tak ty ty ti ten Kapitol myslím zvlášť,
anebo že už dosť to bylo takový vobsazovaný těma Němcama a takovéma
těma, takový venko- no venkovský ty, ty ani ne, ale tam to město
určitě to mělo takovej ňákej svůj, no hodně Brno bylo dycky jako víc
tak dost německý, takže co tady ještě byli, tak ti se tam
roztahovali dosť. no tak vždycky říkali sme, no. že Janáčkovo
divadlo taky si zabrali Němci pro sebe, to, no starý jak bylo ja-
dneska je to Mahenovo divadlo, jo? tak to bylo pro Němce, to vždycky
říkám, já sem tam byla myslím dvakrát s tou Máňou, ta Otyla, Otyla
se menovala. tak ta maminka vod té Máni, tak nám dala lístky, tak
sem tam byla taky jednou na tým Labutím jezeru, to vím, a potom eště
jednou na ňákým, ňáký, no mně to,

SM: dobře.

LZ: na ňákým divadle, to, mám dojem že to bylo to.

SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste
do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě
nepracovala, v tom [roce třicet-]

LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]

SM: [až ste chodila do práce.]

LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.

SM: hm a

LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.

SM: jo, hm a změ-

LZ: sama tak nebo...

SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom
roce třicet devět?

LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty
pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v
kině?

LZ: no tak já si myslím že to bylo normální.

SM: takže

LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco
říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já
si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že
bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba
em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc
nejdu, ale že jak se třeba dneska chovají em já nevím, já mám třeba
pravnuka, a von řekne to nebo ono, a já říkám, ježišmarja Michale,
já myslím že přece chovat se, jo? je mu šestnáct, a totok, a já
myslím, že by, že to přece není vhodný, von strašně na cigány, jak
vidí na cig- jak vidí cigán, tak je proti nim a to. neříkám no jo,
tak sou to taky lidi, že, no. ale ta jejich, no, mentalita už je
trošku jinačí, jak ta naše, no.

SM: hm

LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak
totok. [já nevim, já]

SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk,
nebo smích?

LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo
veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak
pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku
když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj,
nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by
nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani
nedovolil. já nevim, to si nedovedu to jak ten- tenkrát to bylo tak
jak je to třeba dneska. ta morálka taková ňáká třeba uvolněnější,
dneska si představuje demokracii že si může všecko dovolit, no. já
nevim, my sme byli trošku jinak vychovaní, no, takový k trochu
slušnosti,

SM: hm

LZ: pozdravit, poděkovat, no já nevim, dneska to, jak to je, no.

SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee
s blížícím se koncem války.

LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli
sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte
že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to
člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli
podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim. já vím
že akorát když teda potom začali chodit i z těch koncentráků, no tak
sme viděli, že se něco teda takhle šuškalo nebo mluvilo, a když to
tak nás to teda překvapilo, protože tam zvlášť, voni potom tam
vyhodili ty em most, nebo tunel nebo něco tak voni mohli já nevim
jestli jeli někde u těch (Babic) nebo tam a pak chodili pěšky. no to
byla bída a utrpení. kdybyste ty lidi viděli ještě v těch
koncentrákovéch hadrách, jo, s těma číslama. každé byl takhle, jo,
to, my sme šli, my sme tam třeba vodovod neměli, museli sme chodit
pro vodu. když sme šli třeba pro tu vodu. anebo tam takhle normálně,
a vono to šlo úplně to byly proudy, když třeba to šli dom ty lidi, a
třeba eště museli kus, a každé, anebo aj třeba jim podali chleba
nebo něco, víte, každé co mohl třeba tak eště jim napít, ale říkám,
to byly, to bylo bída utrpení, fakt.

SM: hm

LZ: no jinak nemůžu říct, no to bylo potom už ta kon- konec té
války, no.

Libuse 2 (1928) 2.353 1453:1487
Pozdní dětství a adolescence

SM: a bylo pro vás teda důležitější em jaký se hraje film? nebo ve
kterém kině se to hraje.

LZ: no tak spíš ten film.

SM: hm

LZ: no to sme šli, jé, dneska hraje tamto nebo ono, jo? pudem tam.
tak sme se, tak sme se domluvili, a buď někdo šel třeba pro lístky,
nebo sme ještě dostali lístky, nebo to bylo tak jako. ale že bych
řekla přímo jé, já bych chtěla jít tam, nebo já bych chtěla jít do
města nebo něco, to né, to né. vždycky spíš podle toho kde co hráli.
ty filmy kde hráli teda toto. ale říkám, to byly takový ty slaďáky,
no, takový ty zamilovaný filmy, no, Hana Vítová, no, když to byl
Noční motýl, nebo to byly, nebo ta Uličnice nebo em Adina Mandlová,
to byly všecko takový ty herečky našich, méch mladéch let, no, teda.

SM: hm, hm

LZ: Lída Baarová, Adina Mandlová, em Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), takový všechno ty, Nataša
Gollová. ta se mně myslím nejvíc líbila jaksi, nevim. ona byla
taková veselá, taková rošťácká, taková. a říkám, Nataša Gollová no,
a potom aj, to aj ty vlasy, říkám, to sem si tak česala, tu vl- ty
vlny, a to...

SM: hm [a kdy]

LZ: [Adinu] Mandlovu ((Adina Mandlová)) nemusím teda zrovna, sem
nemusela mít, no ale přes to teda když hrála, Hanu Vítovu ((Hana
Vítová)) sem měla ráda. Lída Baarová sem měla ráda, Natašu Gollovou
((Nataša Gollová)). ani m- ani moc ne Štěpničkovu ((Jiřina
Štěpničková)).

SM: hm