Citát

LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně
na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem
vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už
sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v
sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli
někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme
jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u
maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád
na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak
manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo,

SM: hm

LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no
dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to
byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na
tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak.

SM: hm

LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a
vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou,
podle toho jak totok. takže...

že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do
lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se
deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si
můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba
sme si mohli hrát nebo házet.

[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.

LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]

no, to byly takový rodinný filmy
LR: mhm
DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v
neděli se šlo do kina
LR: mhm
DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no,
šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy
to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely
dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.

MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme
říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste
nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala.

LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee
poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně
totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a
v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to
už teda kino šlo bokem, bych řekla.

protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee
čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee
jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee
permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.

LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme
to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak
potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo
tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti
sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko,
takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu
vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum,
takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné.

JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že

JV: [mhm]

JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..)

ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas

JV: mhm

JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]

JV: [mhm]

JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu

JV: [mhm]

JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)

JV: jo

JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]