Citát

ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl-
s koloniálním zbožím.

LS: hm. a maminka?

ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též.

LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě?

ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu.

LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence?

ES: ne, kdepak.

ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.

ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak
sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale
s tatínkem sem chodila každý týden.

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,

JV: hm

JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,

JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].

JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]

JV: [ste drželi pospolu.]

JG: pořád jako.

JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,

JV: a maminka měla...

JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...

JV: sourozenci [taky nechtěli.]

JG: [to by si] netroufli, já sem byla,

JV: hm

JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a

JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.

JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše,

tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]

JV: [holky s holkama]

JG: no ta byla starší, že ale už už, no.

JV: hm

JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?

JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.

MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.

MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská

JV: hm

MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.

JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.

MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.

JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,

MM: nó,

JV: dejme tomu do roku třicet devět.

MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.