Citát

(.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového
loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,

no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand))
SM: mhm
VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to
Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta
levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo
Úderka to zas nebylo tak drahý.
SM: mhm
VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas
opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý
filmy.
SM: e na prosím?
VB: na celý filmy.
SM: jo na celý film, jasně.
VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály
SM: mhm mhm
VB: podle toho jak byl dlouhý.
SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako
dítě?
VB: no protože to bylo levné.
SM: mhm takže, takže e
VB: no.
SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale
VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později
sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že?
SM: mhm
VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to
už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci,
SM: mhm
VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu
osmou hodinu.
SM: jo.
VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily.

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž

LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,

LV: (e do)

LG: do ukončení té obecné školy.

LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,

LG: [(ale)]

LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]

LG: [mhm]

no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už
spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit
do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou
((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
a s takovými
SM: mhm
VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský))
sme milovali.

tak němý filmy já sem moc nezažila. já sem už
SM: hm
VB: zažila víc ty
SM: víc ty zvukové,

to
sem byla ráda, když jako ponejprv sem e jako mohla jít na to, to
byla pohádka nějaká taky a ten Pat a Patachon tak to bylo taky němý,
LR: mhm
VB: no tak e ale jako, jedno no bylo to lepší rozhodně,
LR: mhm
VB: ten němej film ten (.) to sem musela opravdu pozorovat, abyste
něco nepřehlídla, že to bylo takový,
LR: mhm
VB: no trošku náročnější myslím,
LR: mhm
VB: potom když byla u toho hudba, tak to bylo takový veselejší a e
lepší no.

LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně
vadilo.
LR: mhm
VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk
nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to
LR: mhm
VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,

LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...

MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].

LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.

MD: hm

LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...

MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?

MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...

MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))