Citát

V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim?

LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala
divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla,
ale na filmy nechodila.

PV: hm á

LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.

dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.

ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.

PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo...

LH: né, vůbec né.

PV: hm

LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč.

PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?]

LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali
prostě,

SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné
navštěvování kina?

LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a
začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili
spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly,
takže sme chodili na pohádky a,

SM: mhm

LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně
pravidelně, protože televize nebyla,

LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích,
takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na
začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem,
maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými
synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze
nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala
korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé,
jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na
kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli
a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak
sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino,

SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými
synovci, tak ste do kina nechodila?

LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou
maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá,
takže si z toho moc nepamatuji.

SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina?

LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do
divadla,

LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když
dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka,

SM: mhm

LS: nebo navečer sme většinou nechodili.

SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení?

LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v
královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava)))
moje dě- moje jedna teta, byla biletářka,

SM: mhm

LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo,
tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina
se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s
old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to
byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat
s nimi ale jinak.