Citát

ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.

dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.

Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty

PV: hm a to [bylo vlastně,]

LH: [dvanáct, třináct,]

PV: a to bylo barevné tenkrát, ne?

LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně

takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.

to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.

[ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem.
jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina.
ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty
čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě,

PV: hm

LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.

no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc
odpadalo. to už sme neměli zájem.

a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako
nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto
tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo
státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak
chápejte, že to už mělo jinej ráz.

a ty Řečkovice
byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a
tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako]

PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film

LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam
nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo
něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych
řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky
nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo
taky sedláci, a a a domkaři a takový.

a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové,
prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak,
nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v
těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se
tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo
tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí.

PV: hm

LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to
všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty,
protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně
nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že
tam promítal ty filmy.