Citát

Svět patří nám, to je em Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich))...

JV: ano.

ZP: jesi se nemejlím, jo?

JV: ano, ano.

ZP: tak to bylo taky em em vlastně film na sociální téma.

JV: ehm.

ZP: že, ten Svět patří nám, to je to jak voni stavijou, ne?

JV: ano, ano.

ZP: jak je tam ta, ten konflikt mezi tim podnikatelem a tim, že, to
je vono. tak to bylo taky pro mě tak jaksi zajímavý.

LG: a Svět patří nám, od Friče ((Martin Frič)),

FR: tak to sem viděl. kde prostě ee (.) e mají ten ruční granát
v ruce e viděla ste to?

LG: jo jo jo.

FR: maj e e (.) krup esn ((Krupp Essen)), tak si to zača- e začnou
s Voskovcem ((Jiří Voskovec)) házet mezi sebou.

JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu
osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s
Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja
maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo
kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no,

RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich))

Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).

LS: mhm.

JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.

JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl

LG: mhm jo to znám

JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.

LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?

BH: [ano.]

LH: [nebo] herečky?

BH: [měl.]

LH: [a] (.) kteří to byli třeba?

BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...)

FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce.

LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )]

FR: [ne ne]

LG: mhm

FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom
ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek,

LG: mhm

FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla,

LG: jo.

FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak
von se menuje, karel hégr ((Karel Höger))

LG: [mhm jo]

FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole,

ale
herecky, prže podivéte se, dřív bylo dřív bylo, hodně řemesel, jo,
byli ševci, byli já nevim kominíci, všechno možný, jo a ty herci se
pohybovali mezi těma lidima, a voni jako voni jako voni jako měli
vypozorovaný co jako ty lidi, ta jejich mimika a řeč, a to všechno
to oni uměli a to už dneska ani néni takový, jo no takoví lidi,
který by e který by byli no takoví, já nevim no jak bych to vyjádřil
se no. dneska je to všechno takový moderní, tak jako mně to
připadají ty filmy, tak jak no jak kdyby to vodřikávali, no, že se
to naučili nebo ta mimika to taky neni vono, protože ty naši starší
herci co byli no dyť to se nedá napodobit no, tak takový už nejsou
žé takové hégr ((Karel Höger))

LG: mhm

JB: jo anebo Smolík ((František Smolík)) anebo em, no zase bych
musel vzpomínat.