Citát
379.37634
2329:2330
Svět patří nám, to byl ten, Voskovec ((Jiří
Voskovec)) s Werichem ((Jan Werich)), že?
379.37634
2342:2352
JC: ti dycky, ňáký kalhoty šili, ten, <tím parním válcem si žehlili
kalhoty.>
JV: myslíte Svět patří nám.
JC: já nevim, v kerým to bylo, ale to tam,
JV: ale myslíte Wericha ((Jan Werich)) ee [s Voskovcem ((Jiří
Voskovec))]
JC: [jo jo, s Voskovcem ((Jiří Voskovec)),]
379.37634
1313:1314
Svět patří nám, no tak Werich, Voskovec ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)),
379.37634
2076:2077
Svět patří nám, to byl, to byli ti dva
Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) s ee s timdle.
379.37634
2820:2821
Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?
379.37634
2499:2500
Svět patří nám, to byl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)),
379.32798
672:676
když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.
379.43882
518:524
já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí
((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě,
tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly,
děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak
to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě
jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek
teda.