Citát
06.373
770:784
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla.
LH: ne.
JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho?
LH: to vůbec ne.
JV: ne.
LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne.
JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho?
LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
06.373
2080:2082
JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí
třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)),
v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.
06.373
1009:1021
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?
VP: a no tak, ňáký cukrátka
LR: mhm
VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo
LR: mhm
VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala
06.373
1098:1101
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?
VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne
06.373
1103:1109
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?
VP: no to né
LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]
VP: [ne ne, to ne,] to ne
06.373
295:310
LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala
nějaká jiná?
ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím-
LS: aha.
ES: kdo mně zaplatil vstupenku.
LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu?
ES: ano. přizp- tomu-
LS: kdo šel s vámi do toho kina?
ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
06.373
478:479
ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.
06.373
514:534
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.
LS: hm.
ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži
nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si
stoupla na špičky,
LS: ((smích))
ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji.
LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích))
ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že
nemusel jít sám.
LS: tak to bylo určitě super, teda.
ES: no. ((smích))
06.373
564:572
LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku
potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste
navštěvovala úplně nejraději?
ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union.
LS: a co se vám na něm tak líbilo?
ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
06.373
662:671
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?
ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.
LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?
ES: ano.