Citát

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Pavel Skopal
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 17.2.2010, bydliště pamětníka - Žabovřesky

Rok narození: 1931, sourozenci: dvě sestry – mladší o dvanáct a čtrnáct
let.

Bydliště do roku 1945: Banskobystrická (Řečkovice)

Povolání rodičů: otec typograf a korektor, matka pracovala jako tovární
dělnice, poté, co se jí narodily dvě mladší dcery, zůstala
v domácnosti.

Povolání narátora: vystudovala gymnázium, po studiu byla jeden rok
členem redakce Práce, poté pracovala v krajské redakci v Jihlavě,
v tuto dobu také vyučovala v kroužcích ruštiny. Poté v různých
brněnských podnicích, kde vykonávala administrativní práce. Před
důchodem pracovala na sekretariátu „podniku z oddělení programování“,
zde také dělala administrativní práce.

PS: tak už se to začíná nahrávat, takže já jenom zopakuju co už vlastně
vím od vás díky tomu dopisu ee vy ste paní J. V. ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

PS: hm

JV: to už sem byla trochu chůva, dokonce když sem měla ve fyzice v
septimě na pasa, to víte co to bylo na pas? aha jo takže vy už ani ten
studentskej slenk ((slang)) neznáte, ježiš to už sem neměla říkat tady
do toho.

PS: ((smích))

JV: napomínání bylo když když ve třištvrtletí měl ohroženou čtverku na
pětku

PS: aha

JV: tak poslali poslali domů napomínání rodičům, aby vás přitáhli, čili
sme tomu říkali na pas, no já sem v té septimě měla z fyziky na pasa a
měla sem rande a musela sem si sebou vzít svoje drahý sestry no, to
ještě nemůžeš nikam chodit a já sem chtěla jít, tak si vezmeš sestry na
procházku, jo, takže takhle to bylo. ((smích))

PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...

JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.

PS: mhm [ale]

JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,

PS: mhm

JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]

PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]

JV: [ne ne ne] už ve válce ne

PS: [už ne ve válce]

JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém

PS: mhm

JV: takže tak už ne

PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na
Veveří?

JV: ano, [to chodila to chodila]

PS: [takže měla kulturní ee zájmy?]

JV: na Veveří

PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila?

JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila

PS: mhm

JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady
mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.) ona vím že v jestli víte
kde je Kuřimská tramvaj jednička do Řečkovic, vy vy kde bydlíte, [vy
ste Brňák?]

PS: [já nejsem z Brna]

JV: aha, no takže tam u té Kuřimské, tam se říkalo u u U Financů kousek
dál byla sta- stanice, teďka je tam odbočka autobus na Medlánky a nebo
do Zamilovanýho hájka tam tak ta veterinární tahle [je tam]

PS: [jo to vim]

JV: a tam byli Financi v té budově

PS: mhm

JV: a tam vodsuď byla levnější tramvaj, prže sme z Řečkovic z konečný
dycky chodili pěšky, prtže to bylo o padesátník levnější, jo

PS: aha

JV: tramvaj stála třeba ve válce korunu padesát, jo, a vod Financů
stála jenom korunu ((smích))

PS: ((smích))

JV: <no víte bych vás měla povodit tady po okolí, tak by ste se možná z
historie hodně dověděl, prtže si pamatuju dost> ale to k tomu vašemu
tématu jaksi nezapadá, takže...

PS: no trošku jo možná bych s váma to ještě na konci promluvil o tom
[vlastně kudy ste vlastně jako chodila]

JV: [jo no jestli můžu až vr- až] roztaje ten sníh, tak se můžem projít
((smích))

PS: to by bylo náhodou výborný

JV: ((smích))

PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee
jak ste se tam dostávala?

JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to
nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů
tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a
okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě
a tak,

PS: mhm

JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká
ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee
ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot
(přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem
prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla
do zahrady do sokolovny, jo,

PS: mhm

JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani
domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít
zpáteční ces-]

PS: aha takže to byla nejkratší cesta.

JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.

PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak...

JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...

PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo]

JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou
Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj...

PS: mys- nebyla to Domažlická?

JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh]

PS: [já myslím že jo]

JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali]

PS: [mhm]

JV: vono to bývalo laciný, že, takže

PS: mhm

JV: dycky parta děcek a...

PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch],

JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako
a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím
nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle

PS: mhm

JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často
jenom tak.

PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme
o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce]

JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo

PS: a vy ste psala vlastně ee do toho roku zhruba štyřicet dva ste
chodila v podstatě jenom do toho Sokola nebo ste se dostala [občas i do
jiné...]

JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady]

PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste]

JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,

PS: mhm

JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a
rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré
řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já
tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali,

PS: mhm

JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z
té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si
vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky
nedalo v té válce moc cestovat, že,

PS: mhm

JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,

PS: mhm

JV: až po tom šesta- pětaštyřicátým šestaštyřicátým roku se to trošičku
ee rozhejbalo.

PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s
rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou...

JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.

PS: a ee ty divadla na konci války už byly hodně om- ten provoz divadel
hodně omezený, ony byly občas nějaké jako nějaká představení ve
čtyřiačtyřicátém a bylo to hodně omezené,

JV: no to bylo, no tak třeba tady toto je poslední z roku štyřicet
loučení ze starým divadlem

PS: mhm

JV: a vím že už tady byli Němci a že sou tam ee na každé druhé straně
sou reklamy brněnskejch podniků a vím že sou tam že sou tam třeba ee
tady potom ta Leninka ((Leninova)), Kounicova je tam jako bis-
(diskrova) nebo náměstí Adolfa Hitlera a takový věci už sou tam přec
přes to, je to je tam vz- vzpomínka z fů- fůry známejch herců
slavnejch, je tam Kvapil ((možná Jaroslav Kvapil)) a všelijací

PS: mhm

JV: řiditelé divadel, jo, jejich články, loučili se s divadlem, už je
tam někde nakreslenej plán novýho divadla který se tam mělo stavět už
už je tam ten Bílej dům, takže tohle nový Janáčkový ((Janáčkovo
divadlo)) už je pozdějc stavěný, ale toto bylo zajímavý že toto ěště e
ěště prošlo tiskem a už to už to teda není nějaký ee, jo ještě to jako
vyvzdorovali té německé takové prostě bych řekla cenzuře

PS: mhm

JV: nebo něčemu takovýmu, jo, takže to je velice hezký, ale tady sem
právě taky na jedné straně teď sem to vytáhla našla ty, tu reklamu od
těch královopolskejch kin aji stary

PS: aha

JV: jenom vostatní kina sem tam nenašla, ale tady od těch krpolskejch
tam je.

(.)

PS: tak to je pěkný,

JV: mhm

PS: to bych si potom udělal ee aspoň fotku té reklamy [a maminka...]

JV: [a víte co,] já mám ehm já nemám barvu, já tady mám kopírku, já
bych vám to byla udělala, ale já nemám teďka zrovna barvu,

PS: jo to nevadí, já mám sebou ee fotoaparát, takže já si udělám
obrázek ee,

JV: hm to já mám taky foťák, ale vy máte asi nějakej lepší tady na
toto, na zvětšení ne?

PS: jo to nebude problém, my to používáme běžně, [to je docela dobrá
kvalita]

JV: [jo? dobře mhm]

PS: ee maminka ee chodila do divadla ovlivnilo to nějak její postoj ke
kinu a říkala vám třeba na co by ste měla chodit nebo neměla chodit?

JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba>
bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch
plotech,

PS: mhm

JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program
kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než
dneska

PS: mhm

JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu
mluvit, nemám internet

PS: mhm

JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila
správně]

PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...

JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech

PS: mhm

JV: takže to mělo cosi do sebe taky.

PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]

JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

PS: v Řečkovicích

JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v
podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik,
většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program
dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou
jenom takový podřadný ee filmy,

PS: mhm

JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo,

PS: mhm

JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně
filmů viděla.

PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli
právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?]

JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala))
Kapitol, to byly vlastně premiérový kina.

PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...]

JV: [no to] ani tak ne

PS: čekali ste...

JV: maminka s tatínkem měli velkýho kamaráda spolužáka tak víceméně no
spolužáka tatínkového Gustav Nezval, říká vám méno něco? já sem mu
říkala strejdo, chodíval k nám na chatu

PS: aha

JV: tak nechcu nechcu to [říkat do toho rozhovoru]

PS: ((smích))

JV: protože to vypadá, jako že tohle a jsou to moje vzpomínky, takže to
nemá [na to vliv]

PS: [mhm]

JV: ale prostě jako že naši přes tu kulturu nějaký takový jako zdání
měli, no.

PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?

JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo

PS: mhm

JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...

(.)

PS: mhm a na to chodili teda

JV: chodili chodili určitě

(.)

PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě
určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu
drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili
i...

JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna
vařil se teplej čaj s tresti

PS: mhm

JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a
chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový
vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam
není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem
tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak
cizinec. ((smích))

PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela
populární dětská zábava

JV: bylo

PS: a...

JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,

PS: mhm

JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným
hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho
mlýna a...

PS: popravdě nevím, já vím že (vilznově) lese ((Wilsonův les)) se klu-
[se bruslilo]

JV: [já vás tam fakt musím zavézt]

PS: ((smích))

JV: udělejte si čas <a projdeme se vám, jedna moje kamarádka tak to
jsme spolu lozily>, je o patnáct let mladší jako já a je původně ze
Slovenska, tak ta prostě taky ta úplně byla zděšená co všechno vím a co
jí možu ukázat <a tak jo> ((smích))

PS: no já bych rád [u- na jaře]

JV: [tak si můžem udělat vejlet]

PS: to by bylo skvělý, já vím že o o vilsnově lese ((Wilsonův les))
vím, že tam tam se myslím bruslilo,

JV: [no vilsoňák]

PS: [ano]

JV: no ten je tady takhlenc tím směrem

PS: [jo já já vím kde je a tam se bruslilo taky, ne? tam bylo prý
nějaké...]

JV: [( )] no tam se tam byl lyžařskej svah, ale [to až po válce]

PS: [a vy ste tam i jako zaledovalo něco, ne]

JV: [ale ve vil- ve vilsoňáku ((Wilsonův les)) nevím] ne na tom kopci
ne ale ale spíš dole na těch lukách.

PS: mhm

JV: v Žabovřeskách možná.

PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení
vy ste chodila [taky ee]

JV: [no to víte že jo]

PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých
filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví]
((revue))

JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni
((Sonja Henie)) no]

PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no]

JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce

(.)

PS: takže na ten si vzpomínáte

JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to
jo ale...

PS: no

JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta
Zasněžená romance byla až po válce, ale před tím s ní nějaký filmy byly
no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a
takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych
abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem
se probořila>

PS: ((smích))

JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do
vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost
zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů
pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích))
no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže
naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích))

PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]?

JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak
koncem války, ( ) byla maličká tenkrát

PS: a tady představa toho [jak vypadá]

JV: [jéžiš proč ste si nevzal?]

PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu
ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho?

JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta
Soňa ((Sonja Henie)), že, ale až ta zasněžená roma- romance ((Zasněžená
romance)) tady potom teprve to tak jako, a ještě potom měli nějaký
nějakej krásnej film krasobruslařskej ty Rakušani,

PS: Rakušani, no

JV: to tady taky bylo ale teďka

PS: jaro [na ledě] ((Jaro na ledě))

JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až
po válce, ale i ve válce se to krasobruslení...

PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady
bylo známé]

JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano

PS: takže ste o ní věděli

JV: no ano

PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se
vědělo se o ní, jo?]

JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik,
že prostě ee (.) no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky,
ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch
hlavně, že ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak
letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale
pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum
((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera.

PS: mhm

JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně

PS: mhm

JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v
osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým
neohlášenou napustili přehradu Němci, že,

PS: mhm

JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch
lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice))
sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím
z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam
chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým
břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo,
tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom
ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu
údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já
sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo,
ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma
hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak.

PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to
méno?

JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka.

PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to
byla pro vás populární známé méno, jo ee?

JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo,

PS: mhm

JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že
ten Dům u jezera

PS: mhm mhm

JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té
přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk))
nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi,

PS: no

JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká
Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného
boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel,
ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)).

PS: aha

JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě
potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej
myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco
takovýho.

PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika
Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky
populární]

JV: [no mhm]

PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás...

JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji
viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá
taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců,

PS: mhm

JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...>

PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee...

JV: ((smích))

PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně
ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve
třídě [sbírali ste nebo...]

JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,

PS: takže tam [nebyl jako...]

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

PS: mhm

JV: protože dělali sme přijímací zkoušky, z češtiny, česky, že rozbor
větný, ale z matematiky, z dějepis, zeměpis dějepis byl zakázanej nebo
takhle z metamatiky, ze zeměpisu a ještě z nějakejch předmětů v
němčině,

PS: mhm

JV: naši nas na- moc neznali řeči teda, otec vůbec ne nějak moc on on
znal ee jako korektor věděl jak se co píše, ale nevěděl jak se to
vyslovuje,

PS: mhm

JV: to vopravoval prostě to bylo něco jinýho, ale já sem ty zkoušky z
tý němčiny udělala a já sem se tam dostala do toho gymnázia přitom tam
bylo fůra lidí z takovejch všelijakejch dost, no byly tam dvě holky o
kterejch se v Řečkovicích vědělo, že jejich tatínci kolaborují,

PS: mhm

JV: že ty se tam dostaly, jeden teda byl Němec přímo, ten dělal pro
Zbrojovky a pak tam byly ve městě taky takový všelijaký existence, tak
brali nás štyřicet a pak ještě tady dvě dvojčata z nějaké taky rodiny
protlačené jo, tak dvaaštyřicet nás bylo v té primě no a já sem tam
byla snad jediná z takové vobyčejné [rodiny],

PS: [mhm]

JV: vopravdu proti nim že se- všem hrozně vobyčejné vim,

PS: [takže vy ste...]

JV: [no takže] my sme celkem já sem když se tam někdo hodně povyšoval,
tak já sem ho nebrala, jo, takže já sem je nějak nežrala bych řekla tu
Líviu.

PS: jo, hmm tu kamarádku co měla ehm ee tu Livíi myslíte tu mariku re-
((Marika Rökk))

JV: [hmm]

PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...

JV: no

PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]

JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,

PS: mhm

JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.

PS: jo

JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]

PS: [jasně]

JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...

PS: hmm a potom ste pracovala...

JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo

PS: mhm

JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.

PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?

JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,

PS: mhm

JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))

PS: no to znám no

JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]

PS: [mhm]

JV: až teď protože byl v seznamech toho Cibulky ((Petr Cibulka)), no
ale já sem potom viděla, že je to dost špatný tam se udržet, byla tam
Blanka Trávníčková dcera profesora Trávníčka ((František Trávníček))
[češtiny no]

PS: [jo jo to byl rektor]

JV: ta byla vedle seděla vedle a ta tu tu tu teda potom taky vykousali
aji tu chatu s tó zahradou na přehradě jim vzali a dostal to nějakej
sovětskej pověřenec, co tady byl v Brně.

PS: přitom Trávníček byl...

JV: t- no Trávníček už tehdá nežil, no von psal ten slovník češ-
českýho jazyka já vím ten starý s- tady mám, František Trávníček a
Pavel Váša to byl první slovník českýho jazyka,

PS: mhm

JV: a potom potom už teda Vášu Vášu, když bylo druhý vydání, tak po
válce Vášu už ne nedali a byl tam jenom Trávníček,

PS: mhm

JV: no ale zřejmě nebyl tak tak načisto kovanej, páč vím, že s tou
Blankou taky dost,

PS: mhm

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?

PS: lidové kroužky ruštiny, tak to nevím to...

JV: já vás...

PS: ne to je [zajímavý, to mě zajímá]

JV: [já vím, to se ptáte vy mě a teď bych se vás zeptala], kolik je
vám, to my můžete pošeptat.

PS: třicet osum

JV: no tak to není tak ( ) tak můj syn má teda temu tomu bude teď
sedumapadesát a dceři bude třiaštyřicet a je mezi něma velkej rozdíl.

PS: hmm

JV: syn má úplně ještě takový to stejný ražení jak sme měli my a dcera
se vdala do rodiny (..) (tvůj klan) je tam jedna soudružka poslankyně s
tý s té rodiny do které se vdala a dcera se veškerým takovým názorům
vyhýbá a ta si myslí jenom na svoje koníčky a stará se vo koně a vo svý
jezdecký zájmy a toto de jí bokem,

PS: hmm

JV: to je poznat jak se to měnilo jednak aji ty školy jo ten vliv na
lidi a jak působil ktere- které době já vám řeknu, je mně líto, že už
je mně tolik, ale na druhé straně nelituju, že sem ten vývoj všechen
poznala, od té první republiky ještě když sme stavě- za- zasazovali tu
lípu republiky, když byl ještě Masaryk než umřel a potom to všechno co
šlo ty válečný akce poválečný, že, v rodině sem taky měla můj můj kmotr
byl Karel Grómeš ((Karel Gromeš)) který je na pamětní cedule ceduli ve
vchodu do do brněnského magistrátu [jak je tam ta]

PS: [mhm]

JV: pamětní cedule teda deska abych mluvila přesně, jo (.) no teda na
památku obětem komunisty vlastně no von ne von ve válce on se nevrátil
z války

PS: mhm

JV: jako legionář,

PS: jo

JV: no ale prostě to taková ta tradice, jo a teďka ty další vě- a
mladší a mladší už už mají úplně ty vzpomínají jenom zas na ty šedesátý
roky, jak ve škole byli v tom pionýru a to a to a potom teďka teď už se
na to na to na ty padesátý roky zapomíná a zase se jenom nadává na ty
šedesátý, vono to předtím bylo horší, [jo ale to je]

PS: [no to určitě]

JV: to je záležitost věku jo jak kdo co kdo zažil, tak to je v něm, to
v něm víc utkví, že, no.

PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]

JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]

PS: [mhm]

JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno

PS: ano to vím

JV: to bylo za (švindl)

PS: ano to je známý

JV: tak to sme měli třeba tři kantoři nesměli do ničeho mluvit a my sme
něco dělali, jo, a pak sme na to jednou <vzpomínali s horolezci u
táboráku a hrozně sem se pobavila, kamarád říká, já sem v té době byl u
jízdní policie> ((smích)) to byl jenom fór prostě všichni sme něco
dělali, někdo byl v tramvaji a někdo jim řídil a někdo byl no a tam a
tam tak to sem právě ee na té škole učila ruštinu taky, jo,

PS: mhm

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

PS: mhm

JV: to sem zjistila až po revoluci když sem začla jezdit d- do Dolomit
do Itálie a tak, jo, že sem se domluvila, ale nejsem takovej talent,
abych mohla z z fleku hnedka mluvit, to zapomínám.

PS: mhm

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

PS: mhm

JV: to se počítalo, že jo, já sem si zlepšovala to že mě vy- vy-
vyšibovali z Brna a stejně sem se tam neudržela, protože sem jednou,
byla hrozná akce zpevňování jenom norem to se furt psalo zpevňování
norem a já sem se v jednom článku vymáčkla tak, že že to zpevňování
norem má prostě jenom ušetřit státu nemo- prostě mělo ještě to mám
všecko ty svý články někde nalepený v sešitě, ale nechci na to
vzpomínat,

PS: mhm

JV: no ale prostě vy- vyznělo to špatně, no a můj šéf jihlavskej kvůli
mě seděl štyryadvacet hodin teda byl vyšetřovanej,

PS: mhm

JV: jo, no takže to bylo takový nějaký že sem se hned potom taky
nehodila, ale ještě navíc měla sem tam svobodárnu a tu mně přidělili a
zničehož nic aniž bych vodsud měla ještě výpověd se mně tam nastěhovali
jednoho večera zazvonili dva hoši a vystěhovali mě z ní, že sou z Mladé
fronty a z Rudýho práva a že že to dostali voni, ukázali mi dekret a já
sem neměla kam jít, proti mně v bytě byla nějaká stará paní, která mě k
sobě přechodně na štrnáct dní vzala, spala sem v kuchyni na otomaně než
než sem odešla z redakce.

PS: mhm

JV: to byly hrozný poměry, prostě to vykládám dneska dost se tomu sama
divím, ale člověk byl mladej, blbej, tak si to nechal líbit.

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.

(.)

PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té
období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve
půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první
návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako
dítě.]

JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že
nějakej Kačer Donald [a nějaký]

PS: [mhm]

JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v
v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže
a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji
dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak
nezakazovali, no takže.

PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly
gro- gro- pásmo grotesek, jo]

JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže,

PS: mhm

JV: já sem měla hodně knih vod dětství,

PS: mhm

JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá
dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná
gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě
taky to vedení doma jo k té literatuře,

PS: mhm

JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle, ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]

PS: [ano ano]

JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.

PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce]

JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce]

PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl...

JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co
všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka
hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno]

PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže]

JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával
toho kašpárka,

PS: mhm

JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě]

PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve
spodním sále]

JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.

PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních?

JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka
škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je
třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na
nějaký dětský představení,

PS: v těch [Řečkovicích]

JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme
byli bydleli v Králově Poli u sokolovny.

PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní
[odpolední představení, no]

JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.

PS: a takže bylo to rušnější nebo ee ty ty děcký představení než běžný
přestavení byly, projevovaly se ty děti nějak [jako...]

JV: [no tak jo] tak to víte že jo, tak to bylo hurá obrovský, no.

PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste
mohla, jo]

JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta
děcek,

PS: mhm

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl, dneska by mně to
už nic neřeklo, ale tenkrát to mělo smysl, protože byla spousta lidí
zavřenejch a voni se snažili pro ty lidi dělat, jo,

PS: mhm

JV: takže vím, že zase (.) kdo byl nějak postiženej, jak ze Sokola tak
z té církve, tak se jim pomáhalo a tak, jo, takže z té doby si taky
pamatuju tady tuhle činnost, prestože někteří se k tomu ani jako vo to
v k tomu nechlubili s tím po válce, že dělali to to že to dělali,

PS: mhm a...

JV: tam je ulice Maříkova dole na spodku Řečkovic, jak se jede k tomu
Globusu a toho pana Maříka ((Václav Mařík)) si pamatuju, to byl
tatínkův přítel ten ten skončil v koncentráku.

PS: mhm

JV: (jo tak)

PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu,
stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný]

JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev
československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v
neděli v sokolovně v sálu, jo,

PS: aha

JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co
tam teďka je takovej domek, kterej vznikl na konfis- konfiskátu továrny
na likérny na likéry Stratilovy, ty byli odsunutí Stratil se s byli to
če- Němci kteří tady žili,

PS: mhm

JV: a myslím že se jim ublížilo, že je vodsunuli, protože oni voni jak
sem přišli Němci, tak ti rodilí Němci skutečně byli nuceni se k nim
hlásit, to byl to měli oni taky nadiktovaný že a tady ti Stratilovi
byli slušní lidi a když v Řečkovicích pozavírali dost dobrých lidí a
vynikajícího jednoho lékaře tak oni dělali co mohli aby ho dostali z
koncentráku a pomo- a pomohli

PS: mhm

JV: pomohli mu dostali ho vodsuď a nakonec byli stejně vodsunutí a ten
jejich barák zůstal jako konfiskace, bylo to taky trošku taky myslím
vybombardovaný a na tom místě se postavil potom ten Husův sbor
řečkovickej.

PS: mhm

JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.

PS: mhm

JV: ((smích))

PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]

JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.

PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]

PS: [každý týden?]

JV: no říkám to jo.

PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]

JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku

PS: mhm

JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to
bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především
ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když
bylo hezky, tak se šlo ven, no.

PS: mhm

(.)

JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit
po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))

PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de
o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]?

JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně,

PS: ano

JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis
že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco
co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,

PS: mhm

JV: ještě tady taky knihy mám, dokonce i ee Polívkův ro- rostlinopis že
kde tam ale byly uvedeny místa naleziště pod českým názvem, tak se to
muselo za- začernit a přepsat německy a tak byli úplně trapní v tomhle,
takže to bylo výborný že že místo místo dějepisu a nějakejch jinejch
věcí nám dávali třeba dvě hodiny kina nebo čtyry pět hodin tělocviku
bylo ve válce

PS: aha

JV: to bylo bezvadný že pro nás ((smích)) <tenkrát>

PS: takže [vy ste chodili pra-...]

JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,

PS: divadlo no

JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma

PS: mhm

JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár
lidí takovejch,

PS: (takže tam)

JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák))
(vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství,

PS: aha

JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu
jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili.

(.)

PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní
představení]

JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků

PS: mhm

JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy

PS: mhm

JV: vopravdu to měli krásný.

PS: mhm

JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.

PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,

JV: no

PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?

JV: ano no byly dobrý filmy, no

PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...

JV: naučný ano ano ano.

PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem]

JV: [mhm mhm]

PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo
se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se]

JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak
zaměřeném, jo, teď sem si vzpomněla, když sem tam k vám nesla na sek-
sekretariát tady ten svůj s- ps- tak sem tam viděla (mečishlova
krhouna) ((Mečislav Krhoun)) na ce- na ceduli nahoře fotografie von
učil na fi-

PS: koho?

JV: Krhoun

PS: Krhoun

JV: no tam no von byl Mečislav se menoval to byl kantor a je tam je tam
jak se de po schodišti nahoru, tak v jednom takovým tom pod-, jak se
lomí to schodiště tak je cedule velký fotografie kantorů Filozofické
fakulty a říkám, ježíš, to je je tam napsaný jenom Krhoun, sou tam
jenom příjmení těch kantorů,

PS: aha

JV: a já vůbec ani nevím že potom přišel někam na vysokou, já si ho
pamatuju ee z gympla [jako kantora],

PS: [a to byl váš] učitel

JV: to mě přímo neučil, ale no tak zastupoval u nás jenom ale jako ale
učil na škole jako jako zástupce ředitele

PS: mhm

JV: Mečislav Krhoun nám se dycky líbilo to jeho méno

PS: [jo popravdě ho neznám]

JV: [a to sem byla překvapená] teďka že tam že je tam no von už asi
nežije to to ta cedule starejch kantorů asi na paměť, protože

PS: mhm

JV: to už by nemohl žít.

PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)),
to bylo jako [to školní kino]?

JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou
byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno
nevim vám neřeknu,

PS: hm

JV: bych zas vymejšlela.

PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty
ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by
vám...

JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty
zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou
((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální
pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková
nalejvačka do nás, že, pochopitelně.

PS: mě by zajímalo, jestli tady v Brně byla nějaká kina považována za
německá kina, ať už ve ještě před [před válkou nebo za války, nevíte]

JV: [to nevim to nevim] ja vím já teď bydlím tady už hezkejch pár let
tady v těch Žabinách ((Žabovřesky)) a vim, že to se tam tu Lucernu
((Lucerna)) nenapsala, sice sem v ní teďka taky parkrát byla, ale vím,
že už že tam v tom žabovřeskym zpravodaji před několika lety sem četla
článek, že je to jedno z nejstarších kin

PS: no

JV: jo a to, ale bohužel to už nemám, to sem asi vyhodila ten
zpravodaj, takže takže vo tom moc nevím, ale vím že to kino muselo být
hodně dlouho už.

PS: jo t- to my máme informace o jako historii těch jednotlivých kin i
té Lucerny ((Lucerna)), ta opravdu patřila k těm nejstarším ee v Brně.
a ony jako nebyly ee ty kina německá ee nějak jako institucionálně ale
je možné, že do některých chodili třeba němečtí diváci víc nebo německá
[menšina, to nevíte]

JV: [to nevím] to nevím

PS: a kino c-...

JV: vono Brno bylo v podstatě německý hodně.

PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino
Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl...

JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka]

PS: [potom Úderka] ano

JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme
mívali [rande]

PS: [ee jo]

JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod
pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju.

PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...]

JV: [no ano] ano no

(.)

PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu
((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka?

JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho
nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda
vykládat nějaký],

PS: [jasně]

JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy.

PS: mhm

(..)

PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee
kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde
se promítaly týdeníky]

JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské?

PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila?

JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti
úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem
byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým
maličkým starým kině.

PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru

(.)

JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede
tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale
ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té
ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte
ju?

PS: Socha Svobody?

JV: ((smích))

PS: to nevím

JV: já se musím podívat jak se to tam menuje ale ta ulice

(..)

JV: já tady mám někde brněnskej brněnskou mapu, ale (.) kde ježíš marja
to je hrozný, já si to asi nevzpomenu (.) jak se ta ulice menuje

((pauza 10 sekund, paní hledá mapu))

PS: (vale) pisár- jestli je to Pisárecká, tam sou to je na [Hlinkách
((V Hlinkách)) myslim]

JV: [to je až] až to je až daleko

PS: tak ještě předtím tam bylo Ponrepo a předtím se to menovalo jinak
teda.

JV: Ponrepo? možná že jo (..) tu Sochu Svobody vám musím teda
nasměrovat, abyste se na ňu přišel podívat ještě ještě tam byla před
asi před třema letama, tak doufám že ju nezbourali (...) Úvoz jé to se
dívám jinam Křídlovická, Nové Sady od Novejch Sadů (.) tak vono už to
nejsou Hlinky ((V Hlinkách)) (.) tady už to asi neni nejsou Hlinky ((V
Hlinkách)) nemo- no od Novejch Sadů (.) tady někde tady někde (.)

PS: na Hybešové, tam tam bylo kino ((Kino Grand))

JV: tam někde [někde tam někde tam]

PS: [no no no no] tak to je vono to bylo pozdější Ponrepo a menovalo se
předtím ( ) ee...

JV: no a tam tam někde tam někde na té ulici jak jede ta tramvaj tak,

PS: mhm

JV: jak sou tyhlety ulice napříč, jo,

PS: mhm mhm

JV: tak tam je na ro- na rohu navrchu jednoho baráku je taková <malá
brněnská Socha Svobody> o které se se moc neví, páč nikdo se nedívá
navrch, když jede po městě, ale údajně to tam postavil nějakej hoch
študent, kterej tam dlužil za podnájem a ta paní chtěla aby ji na
baráku něco udělal, takže ji tam usochal takovou no tak je to asi tak
dvojnásobek lidské postavy

PS: <no tak to sem ještě neslyšel>

JV: no tak sme se dycky se to tam chodili se na to koukat, vidíte, tak
já už já už taky nepamatuju (kde ve městě moc ty ulice).

PS: jo to bylo kino [Grand původně asi jestli je to vono kino Grand
Illusion]

JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme
chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro
mládež))

PS: ano ano no [Studio, kino mladých]

JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu,
to byla to bylo Radost [myslim]

PS: [ano]

JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti
celnici někde.

(.)

PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná
jo méno který]

JV: [aha tak to je možná] mhm mhm

PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za
protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...

JV: poslužte si ee jestli kdyžtak já vám ještě něco [naleju]

PS: [ne ne] ne děkuju děkuju

(...)

PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila
vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste
menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-...

JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v
tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky
bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední
dům, Union)).

PS: mhm

JV: [a do mě do mě]

PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období]

JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech
byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no
protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a
o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo
a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už
pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme
chodívali na komorní hudbu

PS: mhm

JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil
profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady
[ten]

PS: [aha]

JV: dnešní Štědroň je asi jeho syn ten [co co dělal to]

PS: [ano toho znám no]

JV: ale starej Štědroň, my sme mu říkali na gymplu Štětec, to byla doba
kdy kdy byly krátké vlasy a on měl dlouhý on byl úplně výjimal se z
toho a měl to kudrnatý když hrál na klavír a házel hlavou tak sme
říkali Štetec, to bylo to bylo taky období, kdy nám kantoři dycky
dávali volný vstupenky nebo s velkou slevou na koncerty, [jo].

PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často
asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc?

JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden]

PS: [každej týden]

JV: možná že jo

PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé
jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které...

JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že
kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,

PS: mhm

JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si
vám někdo zmínil o něm nebo ne?

PS: no ale kdy v kterém období?

JV: no už teďka v pos- [teď už teda]

PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až
dál do roku [po válce v šedesátých letech]

JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam
bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky
až hodně po válce.

PS: no

JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no]

PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech
[tam byla maringotka, jo]

JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní

PS: no tam bylo...

JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na
Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o
víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej
rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten
jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je
ještě na dlouho tady>.

PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu
ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo
takové luxusnější [to je jasné a myslí-]

JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš
marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo
divadlo))

PS: Kapitol, já vím

JV: [jo no]?

PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee

JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák

PS: [no ale ta ta budova ze]

JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam]

PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no

JV: mhm

PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě

JV: [jo Kapitol?]

PS: [no Kapitol]

JV: tak se dlouho menoval?

PS: no

JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím
jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka
tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací
kolem toho jak byl Tuzex, jo.

PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee

JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím
co tam teďka je.

(.)

PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které
ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen]

JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra

PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]?

JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a
v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že

PS: mhm

JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi
tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to
kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako
studáci třeba tak...

PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee...

JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý.

PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo
lavice?]

JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte?

PS: v Řečkovicích

JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení

PS: no takže to museli vždycky [připravit]

JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma

PS: aha

JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle

PS: jo jo

JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.

PS: mhm

JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak
můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v
sokolovně.

PS: aha no to by mě zajímalo

JV: no ((smích))

PS: tak to nechte na potom

JV: nebo se poďte podívat ( ) jak to tady mám jestli se chcete
podívat směrem k tomu...

((pauza do konce záznamu první části, oba odchazí z pokoje, zbytek
rozhovoru neslyšitelný))

PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee
bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda
blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže,

JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no,

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.

PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?

JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,

PS: hm

JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,

PS: no

JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít

PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu

JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,

PS: mhm

JV: ale jinak teda

PS: no a v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) to byla jednotná
cena?

JV: hm nevím, to vám nevím to sem byla zase eště dost malá

PS: mhm

JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct
pryč, když skončili ty Kluci na řece, že,

PS: hm

JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už

PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka
na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo
hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo]

JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že

PS: nebylo to na místa

JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a
dozadu že možná byl rozdíl v cenách.

PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak
znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee
tam chodili v sokolských uniformách? [( )]

JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to
kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina
no.

PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom
film čistě?

JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality

PS: jo

JV: nebo [něco]
PS: [no]

JV: takovýho to muselo být (protože)

PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty
reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy,

JV: mhm

PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních]

JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no

PS: hm

JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak
dneska když to posloucháte ((smích))

PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých

JV: mhm

PS: upoutávek na živnostníky [místní]

JV: [jen tak] jen tak ano

PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo

JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách
pro Evropu

PS: ee

JV: zachvátí-li tě, zahyneš

PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by
diváci nějak?

JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej
fízl

PS: hm

JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete
teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli,
těch bylo nejvíc

PS: tak

JV: já sem taky měla strýčka, kterej skončil v Osvětimi a to byl
náčelník sokolskej župy (pernštejnskejch) učitel z Tišnova vynikající
člověk, no takže zase, aji ty spisy vo vo těch s- vo těch vysočinskejch
odbojářích a o všem to mám taky to mám schovaný ( ) von když
studoval učitelák kdysi eště v mládí, že, matka byla taky eště doma m-
malá než než se vdala, tak e on bydlel v Brně, že študoval učitelák a
byl Tišnovák, teda rodina jeho byla z Tišnova, ale on bydlel tady u
našich.

PS: mhm

JV: mám tady na zdi jeden jeho obrázek, kterej sem si zarámovala až až
po jeho smrti

PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )]

JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou
ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom
kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý
kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf
Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo
jako vtip [prej, jo]

PS: [aha]

JV: Adolf Jebavý

PS: že se to rozšířilo jako taková

JV: jo jo jo ((smích)) jedna tetka řečkovská ((řečkovická)) taky naša
matka říkala, deš ze škole, dívala ses co hrají co hrají? a říkám já
sem si nevšimla a nějaká tetka říkala u nosa bínek

PS: u u nosa u nosa bínek u nosa

JV: u nosa bínek ((sméch))

PS: u nosa bínek?

JV: jo u nosa bínek jo ((smích)) jo vždycky

PS: jo

JV: místo Únos Sabinek, jo, takže tam z toho vzniklo

PS: a to [je právě]

JV: [u nosa bínek]

PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na
to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě

JV: no on vyřvával

PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino]

JV: [no ano to bylo]

PS: [( )]

JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf
Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm

PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím
kinem ((Central)) s tím náměstím?

JV: mhm

PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste]

JV: [no tak]

PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina
nebo jak je to znáte z z [vyprávění]

JV: [ně- někdo z rodiny]

PS: mhm

JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem
měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho
křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když
zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam
dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila

PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo?

JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho
kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě

PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně
že to bylo slyšet?

JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té
válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to
kino promítali už později, tak to už bylo normálně.

PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to
amplionem [na náměstí?]

JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no

PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )]

JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.

PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala
projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni
měli...

JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě
jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo,
celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho. já
nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých
letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e
v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá-
krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy

PS: (tak že to nevadí, no)

JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali
tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma

PS: bítls ((Beatles))

JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát
přestávka pořád [přetáčeli]

PS: [no protože to]

JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]

PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: takže zřejmě to vybavení

PS: voni měli, [jednu]

JV: [možná]

PS: jednu promítačku jenom, [takže museli]

JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly

PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky

JV: no no

PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?

JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný

PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)

JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,

PS: mhm

JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...

PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi
sebou nebo [bylo to tak]

JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se
taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale
dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř
je to trasa na Hodonín,

PS: mhm

JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má
chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do
kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně
moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního
výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl
členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho
Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý
panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet
teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v
sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas
takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát
korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du
((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň
deset lidí

PS: jo [( )]

JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z-
když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí.

PS: hm

JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se
točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři
dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k-
kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje,
ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo,
protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel
pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten
film za moc nestál

PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v
Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši
[rodiče třeba?]

JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty
Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště
všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam
už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme
chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
za hřbitovem taky kolem dokola sídliště, jo. dole k nádraží teď je tam
ten e Glóbus, to prostě to byla dědina a teďka je to tak velký, že se
lidi neznají, já neznám lidi z- tady z toho baráku, ale v- tenkrát sme
se v Řečkovicích znali všichni.

PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání
[známých?]

JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak
po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej
církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom
českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z
katolické církve a s jejich panáčkem

PS: hm

JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního
nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli

PS: hm

JV: v té době

PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?

JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))

PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]

JV: [ale jo] určitě určitě určitě.

PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]

JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak

PS: mhm

JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.

PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila

JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten
den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a
Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme
hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na
rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo

PS: mhm

JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly
bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak
to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni
museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec
měl tu neděli službu.

PS: mhm

JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna
budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet
devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro
nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec
potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak
tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s
děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam
má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna
že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo
dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme
se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)).

PS: mhm

JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou
nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to
nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště
bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a
tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to
si musím pamatovat

PS: jo

JV: ten den [to bylo vlastně]

PS: [takže ste byla]

JV: silnej dojem

PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )]

JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no.

PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války]

JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po
válce v televizi

PS: mhm

JV: jako paměť- pro pamětníky

PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to
řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého

JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve
sklepě měsíc a

PS: no

JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení
Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho
večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho]

PS: [šestadvacátýho]

JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho
večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele. sousedům
zabili prase, vařili je u nás ve sklepě v kotlu a taky nám dali
((smích)) a dostala moje želvička na zahradě zásah, takže to sem přišla
vo želvu, no a tak prostě takový věci co to máte, to je takový věk v
těch čtrnácti, že si přece hrozně musíte pamatovat, že jo. a na starý
kolena se to vrací ((smích)) mezitím ee je takovej běh života kdy máte
fůru jinejch zájmů a a krásnejch zážitků z hor z vrcholů a nevim co a
potom ee najednou zůstanete doma a všecko se vám vrací.

PS: a vy ste teda zůstali v těch Řečkovicích? protože hodně lidí zřejmě
odcházelo v době osvobozování Brna mimo Brno, že jo

JV: mhm

PS: to sem se setkal s tím často, že lidi chodili na odcházeli na
venkov jako

JV: byly byly zákopy od Řečkovic přes Mokrou Horu až e na Ořešín, a
něco až až k tomu až k Vranovu, to byly takový úzký ee asi tak vysoký
zákopy a tím se utíkalo a potom byly zákopy k přehradě. vona taky
přehrada to co je obestavěný tak to je tam postavený bez povolení těsně
před frontou

PS: hm

JV: tam nebylo dovolený jenom v lesích ty chaty byly ale na břehu
nemělo nic byt, no všechno narostlo díky tomu, že lidi utíkali před
frontou, ale přitom bylo řečený, že Brno zůstane jako volný město, že
tady fronta jenom projde

PS: mhm

JV: no a mezitím se to změnilo a začli bojovat no a tak fůra lidí
utíkala a fůra jich taky zahynula. zahynul tam v lese nad Drozdrovicema
náš kamarád brácha mé kamarádky, kterej byl na chatě a s kamarádem
vedli Rusy ee někam něco slíbili Rusům, že jim něco ukážou

PS: mhm

JV: a už je našli v lese mrtvý u zákopu a dodnes se neví kdo to udělal,
co se udělalo, že no zrovna tak jako u hradu Veveří ten most, to to
taky nikdo neví, kdo to vyhodil. a v Řečkovicích byla naše Mařenka,
právě ta byla u nějakejch známejch na Mokré Hoře a těma zákopama s
nich- s něma taky šli šla dál a pak byla nešťastná, že měla zůstat s
náma ve sklepě, protože my sme měli ee dobře teda otec silnejma trámama
a sloupama podepřel celej s- celej strop a tam byla dole velká prádelna
a sklo- sklep, jo, takže všechny pérový vložky jak bejvaly ty pérový
vložky do postelí, tak to se naskládalo na zem tam a na to se daly
madračky a ee byli tam u nás sousedi ((smích)), co jim to prase zabili,
tak tam byli s náma sousedi z jedné strany i z druhé stany a byli
všichni u nás

PS: mhm

JV: no tak v té prádelně sme měli nanošenou vodu eště než zastavili
vodovod a v tom kotli ee na vyvaření prádla se, říkám, Rusáci si tam
uvařili prase aji dy- byli tak hodní, že nám dali, no ((smích)) no a
tak to si pamatuju a vím, že vím že hodně lidí (..) představte si znala
sem jednu paní, mladá hrozne hrozně hezká učitelka a byla to velká
kamarádka mé tety a ona zahynula u o- nad Ořešínem, jak šli zákopama
pryč, měla malý děťátko a ee vzala si nějakýho doktora Mórbachra
takovej takový to byli s- fajnoví lidi, von měl svobodnou vona měla
ještě starší svobodnou sestru a tady ta Majka tam zahynula a otec
přišel devátýho května, už sháněl někde nějaký mlíko pro tu nejmladší
sestru, ta byla kojenec malinkej, ta se narodila v pětačtyřicátým
třicátýho ledna, tak šel shánět m- někam k někomu pro do statku pro
mlíko nebo něco, ale říká, potkal sem doktora Mórbachra, chudák je
nešťastnej ma- Marii to tam zabilo v těch zákopech vo- voni co šli těma
zákopama, tak trpěli hrozně, páč se ze všech stran bojovalo tady na nad
med- nad Zamilovaným hájkem, že tam tam byli Vlasovci a ti zase
vostřelovali tady tyhle, jo, takže se to tam dlouho mlelo, no a teďka
si představte, že do teďka před půl rokem sem ee šla na hříbky a
courala sem nad Ořešín sem přišla a říkám, tady je takovej jakejsi
brdek, ale je tam boží muka sou tam a nikdy sem tam nebyla, ale já sem
tady prochodila kde co s otcem po houbách, tak sem si tam vodbočila vod
té cesty a prošla sem tam naučnou stezkou ee ořešínská hůrka a přečtla
sem si nápis a pan doktor more- Mórbachr to tam nechal postavit na
památku své první ženy, on si pak vzal její sestru, aby to no a to na
to sem přišla až teď, víte, to eště pořád se vám ((smích)) ta válka
vrací nějakejch, no

PS: a vzpomínáte si, když zk- eee v- když fronta přešla ee kdy ste byla
poprvé ee v kině po válce?

JV: (..) to nevím (.) nevím mů- takhlenc ee ((smích)) my sme měli v
baráku toho ty velitele ty

PS: mhm

JV: ty Rusáky a měli tam kulomet na verandě a měli tam nějaký náboje a
já sem se šla podívat do zahrady, bylo tam, já vás votravuju, nekecám
moc

PS: ne ne

JV: byla tam mrtvá želvička, ale byla tam bedna ee bedna nějakejch
zvláštních věcí, já říkám, to sou nějaký plnící péra nebo co to je? (
nebo) takový úzký dlouhý kovový na tom kroužky, jo, no teď sem šla na
verandu za ten kulomet, veranda byla ee tam bylo ee velký linoleum
takový korkový a matka matka měla otevřený dveře do kuchyně a něco
smažila a v kočárku byla ta malá sestra to ma- malý mrně a říkám divej
se co sem našla, a tak sem za to zatáhla ((smích)) to byla rozbuška z
granátu sem to pu- mně to očadlo obě ruce, já sem to pustila na zem
teďka rázem díra v zemi a já sem měla pětadvacet střepin na nohách a
matka pětadvacet ee asi sedumatřicet a ta malá holka byla nahatá v tom
kočárku a měla dvě nohy dvě nožičky taky z- taky jí krvácely. no takže
prostě hroznej poprask, no ((smích)) a potom tam přiletěla nějaká
hlídka a co je, protože byl čoud, no. takže já sem dostala vynadaný
samozřejmě eště ee no a potom toho desátýho sme šli řečkovskej
((řečkovický)) pekař proti sokolovně pan Minařík pekl chleba a rozdával
chleba prostě potravinový lístky, ne potravinový, prostě napekl co měl

PS: hm

JV: tak pekl pro lidi chleba, protože no a tak sem tam šla já a šel tam
můj bratránek, kterej bydlel v tom domě jak Eda Cupáků ((Eduard
Cupák)), čili pár dní pár domů pod nama, tak na stejnej ulici. a tak
sme s tím bratránkem stáli v té frontě než ten pan Minařík napeče, no a
z- od Zamilovanýho hájka to najednou zasvištělo a za za náma bylo eště
asi dvacet lidí dál a tak jedna paní a jeden pán to tam lehli a ee tak
sme viděli eště poslední mrtvý té války. a to sme byly děcka, jo, takže
sem byla úplně šokovaná jak ty lidi od těch střepin od těch šrapnelů
okamžitě zmodrali.

PS: hm

JV: (jenom) chvilku leželi a už byli modří

PS: mhm

JV: protože ten kov nebo nebo čím to bylo, jo, ale prostě to byl
poslední válečnej tohle. no a teďka ty rus- v Brně už se hrála ta
Prodaná nevěsta a u nás eště to doznívalo a tam byl ee dědeček měl
dobrý rybízový víno, tak ono jim u nás chutnalo. a teďka ten jeden hoch
se pořád díval na mou sestru a říkal víte moja žena čekala rodinu a vím
že mám taky nějaký takový nějaký děťátko a eště sem ho neviděl a už s-
už se těším a tak, jo. no a tak prostě ten říkal, že de večer do
divadla jestli se nechcu jit posmotrit, jo, v tyjátr posmotrit, tak ta
říkala a ee vona je eště m- jí je štrnáct a nikam nepude, a já bych
ráda, tak tramvaje nejezdily, že, auta nebyly a oni měli koně a vozy

PS: mhm

JV: takže by mě byl vzal s koňma a na to do divadla ne a tak mě
nepustila a ona říká já nevím co je to posmotriť, kdoví co by ti eště
udělal. ((smích))

PS: ((smích))

JV: a takže kvůli tomu sem nemohla do divadla, ale potom ee asi tak
eště ee tak začátkem června začla škola, ale jenom tak eště na čtrnáct
dní a pak byly žňový prázdniny a a už byly brigády na žně a tak, ale ee
prostě byly sme ve škole, ta měla zásaha, visely tam takový ty kusy
tych panelů e e v tom to ten rákos, já nevim co to je v tom

PS: jo

JV: z toho zdiva, jo. a padaly vši, protože ta škola byla zabraná pro
vojenský lazaret, jo, a potom sme tama n- hned se zase sešli, takže to
tam bylo hrozný, a tak jenom jenom sme se tam tak na štrnáct dní
votočili a byly prázdniny. ale to sem jezdila do té školy pořád s těma
Rusama a s Rumunama, tam byli Rumuni taky a ty měli koně

PS: mhm

JV: taky mě jedno hříbě koplo do ruky, měla sem takovýho modráka, no
ale prostě no večer se tam dycky ee hrálo na ulici, jo, a zpívali a
hráli na harmoniku a teda rozdávali chlapom tu machorku ty no a takže
prostě to víte, tak lidi to brali, no.

PS: to byl tabák tabák, že jo ta machorka nějak?

JV: no no to víte, to točili do papíru z z novin, že jo, tak no

PS: a všechna celá tady ta válečná zkušenost z protektorátu i i
z osvobození, promítalo se to nějak do toho, jak ste vnímala filmy?
(..) ee ovlivňovalo to nějak?

JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona
brání vlast ((Ona brání vlast))

PS: no

JV: říkal vám ten titul [jako někdo?]

PS: [ano ano]

JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská
se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak
takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce]

PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee
filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět
Sullivanů))

JV: to byly americký, to byly senzační filmy.

PS: hm

JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo

PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee?

JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali
ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli
moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no

PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost
krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě]

JV: [no to bylo hrozný]

PS: pod tank, že jo

JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal,
no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut
((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v
sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou,
protože to už ruštinářka

PS: hm

JV: hm eště takový všelijaký krásný jeden kantor po válce (..)
tělocvikář a nějak přírodovědec nebo já nevím co Ferda, sme mu říkali
Ferda Kouřil. a chtěl nás učit ruštinu, tak to byli první naučil se
azbuku napsal ( ) (keze u veza) řikám koza u vozu (keza uveza)
můcha na okně a víc ne- víc neuměl ((smích))

PS: ((smích) když se eště vrátíme teda [na chvilku]

JV: [ale] víte co zažila sem brigádu, já sem byla na brigádě v tom
červenci a v srpnu na jižní Moravě a poznala sem jak sou naši lidi zlí,
jak sou naši lidi krutí, protože to od Pohořelic dolů to bylo zabraný
že od Němců, že

PS: hm

JV: tam ta Morava končila, ale to byli ch- tam byli Němci, kteří tam
bydleli dycky

PS: hm

JV: jo a ee teďka ee tam zůstali jenom staří stařečci a babičky a
svobodný holky a všichni chlapi byli někde ve- na frontě a teď my sme
teďka po válce samozřejmě ee všichni z z nich se stali otroci a naši s-
čeští s- zlatokopové to byla ta nejhorší zvěř jaká na to pohraničí šla

PS: hm

JV: každej kdo ee je takovej lump ee (proletariát) kterej si chtěl
pomoct, tak se tam nahrnuli a zabrali ty baráky. a teď my sme tam byli
děcka jako brigádníci a to s- to ste neviděl jak voni s těma staře-
starejma lidma zacházeli. to bylo hrozný, oni s nima dělali jen pořádně
jíst nedostali a ty lidi co to nabrali ne- vůbec tomu zemědělství
nerozuměli a prostě (..) chlastali a normálně byli hrdinové a vyřvávali
a šlo vod deseti k pěti, a teďka my sme tam byli ubytovaní ee v nějaké
ee na na návsi v nějakej volnej chalupě na verandě v- na slamníkách
celá parta a z- za tým barákem bylo takov- byl takovej dvůr a tam
místní pánové ee některý ména si budu pamatovat na navždycky, byli
vožralí a ty starý dědečky tam vyhnali na ten dvůr a začali je mlátit.
a bili je bičama a v- vystřelovali a řvali nýdr auf nýdr auf ((nieder
auf)) a ty museli nahoru dolu, bili je, to bylo něco hroznýho a prostě
mstili se těm starejm lidem, kteří válku určitě sami nechtěli. a ty
mladý holky znásilňovali. a ty mladý holky přišly vo m- kluky s
kterejma chodily, že, nebo vo svý manžele a a byli naši úplně stejná
pakáž jako ti před nima, úplně stejná. když ee řeknu vám obec kuba-
Kubařovice to byla a koupali sme se tam v Dyji a bylo to taky ee byli
tam Rusi tam projížděli a házeli granáty chy- lo- lovili ryby
granátama, že a my sme si půčovali koně a je- jezdili sme tam ve vodě,
no ale jinak teda ee teďka dva tři roky je to tady v Brně byla taková
nějaká akce, že pan Kuparovic přišel jak mu odnesli to dítě ten majitel
toho kupařovickýho zámečku tady bylo to, že to se rozvířilo v Brně
zprávy a nevim co jo ee že tak že se mu někdo mstil a nakonec to dítě
potom dostal zpátky, ale říkala sem si, já si pamatuju, že sme tam byli
že tam byli dožínky na tom zámečku v to- v těch Kupařovicích a že to
bylo zabraný, takže von se sem asi dostal až zpátky jako v restituci.
nevím jak, jo, ale prostě nevím kdo tam dneska je a já sem mockrát sem
si říkala, hrome, mám to říct, nemám to říct? moji můj syn to ví nebo
znali to kamarádi, ale mockrát sem měla chuť ee to říct, jenže to byli
všichni velcí komunisti a velcí hrdinové, takže to, co tam napáchali,
tak bych jim vodnesla leda já. víte to je prostě tolik tolik
všelijakýho bezpráví vidíte kolem sebe, že

(...)

PS: bych se ještě vrátil trošku jako méně k problem- míň citlivýmu
tématu k těm kinům [ještě]

JV: [jo já musíte mě krotit]

PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy
na které ste šla?

JV: no no tak to víte že e e

PS: podle čeho?

JV: většinou se chodilo na český veselohry

PS: mhm

JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů

PS: hm

JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to
si všechno nepamatuju

PS: mhm

JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no
a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval
((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích))

PS: jo ((smích))

JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak
no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si
všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy.

PS: na český. a barva hrála roli barevný film?

JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty
barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný a jinak po válce
po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho

PS: hm

JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e
e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu

PS: mhm

JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli,
Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky
hezký na [to se]

PS: [přišlo v] padesátých [letech]

JV: [no až pozdějc]

PS: no ale v tom protektorátu takže eee

JV: no tak

PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je
nějaký film v barvě, ne

JV: nebylo toho tak moc

PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během
toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]?

JV: [to ne] to ne to asi ne

PS: to ne

JV: to asi ne

PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to
hrálo roli české byly teda preferované, jo?

JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce
sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co

PS: hm

JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale
pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.

PS: a vy ste říkala, že si nevzpomínáte ee na ty filmy já bych já bych
vám tady přečetl nějak- aspoň několik názvů těch filmů, které byly
tehdy docela známé

JV: no tak

PS: jestli vám to něco bude připomínat ee tak ee začneme třeba ee byste
mohla začít třeba od takového třicátého sedmého řekněme ee Sněhurka
samozřejmě to Sněhurku a sedum [trpaslíků] ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))

JV: [jo to bylo] kreslený

PS: no

JV: no no no jo jo tak ten sem ještě viděla

PS: to si vzpomínáte, jo?

JV: mhm mhm

PS: kdyby s- jestli by vám to vybavilo nějakou jako vzpomínku, že to
bylo pro vás důležitý á Důcháček to zařídí, samozřejmě to je český

JV: mhm

PS: Tři děvčátka pokračují eee

JV: no já ten ten titul vím, ale nepamatuju si ee to byli, počkejte
nebyl to českej film?

PS: ne to bylo s s dinou derbinovou ((Deanna Durbin))

JV: á jo no no to byla tu sme milovali hrozně, no jasně, Bludný kruh
taky myslim byl s ním i eště nevím jo tak to sem určitě viděla, protože
jo na [tu sme chodili]

PS: [takže derbinová] ((Deanna Durbin)) byla pro vás ee

JV: nó no my sme ju obdivovali ano ano ano ano

PS: jak se to projevovalo, že ste chodili na její filmy?

JV: ale no tak

PS: (byli) sbírali ste třeba obrázky [(nebo)]

JV: [ne] nějaký k tomu [já sem]

PS: [to ne]

JV: nikdy moc nepatřila, já si schovávám spíš historický věci než

PS: mhm

JV: než ten obdiv k někomu

PS: a měli ste ještě někoho takového oblíbeného herce? (...) nebo
herečku

JV: eště byly ta š- šerly templ ((Shirley Temple))

PS: šerly ((Shirley Temple))

JV: že jo, to bylo takový, tak to to si pamatuju, že se prodávaly aji
takový všelijaký přívěsky s ňou, že sem něco takovýho taky měla

PS: aha

JV: takový p- prstýnky z kočičího zlata s jejím vobrázkem a nebo něco
takovýho bylo, jo, tak to bylo často, ano

PS: aha

JV: ano to jo

PS: takže se takovýhle jako [dětský]

JV: [no]

PS: prstýnky se prodávaly

JV: no no to jo

PS: To byl český muzikant bylo

JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,

PS: mhm

JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film

PS: aha

JV: mhm tak tenkrát, jo, tenkrát se nám líbil (no to že) mělo to
vlastenecký náboj, že a v té době to lidi žrali hodně tak,

PS: Město ztracených to byl ee americký nebo Opereta ee německý vili
forst ((Willi Forst))

JV: to nevím

PS: Roztomilý člověk

JV: mhm no to bylo s Novým ((Oldřich Nový)) něco

PS: no ee Vídeňská krev

JV: no vinr blůd vinr blůd ((Wiener Blut)) ano ano ano

PS: [to si pamatujete, jo]

JV: [no jo to si] to i tu melodii pamatuju

PS: aha

JV: to víte že jo

PS: a nehrávali ste třeba ee nebo neposlouchali ste filmové melodie?

JV: no

PS: vzpomínáte si, že byste si třeba doma pouštěli nebo hráli filmové
melodie

JV: jo jo jo to bylo to bylo akorát že gramofon s deskama s- byl někde
v Rusku,

PS: to vám vzali jako

JV: no to co sme nechali nahoře v bytě, tak co sme nevzali do sklepa
tak odešlo ((smích))

PS: on je možná někde v Brně, protože oni měli ve zvyku, sem četl
vzpomínky, hned to vyměnili za něco jinýho [když něco]

JV: [no jo]

PS: ee Muži nestárnou neum- baro-

JV: Muži nestárnou [si]

PS: [aha jo] mhm

JV: pamatuju taky, ano ano

PS: Dobrodružství barona Prášila

JV: ne

PS: baron milhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) to
byl německý

JV: ne ale to sem to si myslím to asi né (..) nevím to bych nechtěla
kecat

PS: Tanečnice, český

JV: Tanečnice ano, to byla Glázrová, že, byla to Glázrová ((Marie
Glázrová))?

PS: no to nevím

JV: mám dojem že jo

PS: ee to nevím

JV: Marie Glázrová že to hrála myslím

PS: (...) máte pravdu, no Marie Glázrová

JV: no byla manželka

PS: Jiřina Štěpničková [tam hrála eště]

JV: [pana pana] ee jak se menoval ježišmarja náš as- né no e eště
dlouho žil (basista) ježišmarja, já su úplně pitomá, mně vypadávaj
ména, no národní umělec velkej basista slavnej byl její manžel

PS: to nevím, to to je, jedno takže na tu Tanečnici ((Tanečnice)) si
pamatujete jo tak?

JV: no

PS: tak to byl teda taky českej takže, vy st- ee ale německej byl třeba
La Paloma, to byl populární film

JV: mhm ale

PS: to ste to ste neviděla

JV: bohužel ne

PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo?

JV: (hm)

PS: mělo to důvody jako ee

JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám,
vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme
prožívali hrozně tu přírodu

PS: ano

JV: my sme byli venku furt

PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet
pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně
dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly
plný kina, že...

JV: to nevím právě to nevím

PS: nebo čím to bylo

JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my
už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro
zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže
jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny
brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel
na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly

PS: mhm

JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc
tak to nebylo u nás

PS: mhm

JV: možná (teda)

PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda
ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo]

JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do
něco málo na to udělala

PS: jo

JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee
vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou
světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják
nebo nějaká stráž bouchala aby

PS: mhm

JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do
těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji
rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla
na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší
školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím
pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky
bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme
pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně

PS: mhm

JV: ale to je blízko, blízko fakulty vás to bylo ee to byla
falknštejnerova ulice ((Falkensteinerova)) a to je myslím teďka ta ha-
Grovova no mám dojem

PS: takže ee ty za- to zatemnění ee [to vím, že se vyhlašovalo]

JV: [to bylo právě] vzhledem k tomu, že to bylo to z- to zamě- to
zatemnění bylo celou válku

PS: to bylo od sedmi hodin, aspoň co sem čet [nebo se to měnilo]

JV: [no jak bylo šero] no jak někdo si škrtnul sirku na cigaretu, tak
už už taky mohl na to doplatit

PS: mhm

JV: baterky když sme svítili baterkama i venku, tak sme museli mít na
nich takovej modrej potah, jo, aby to světlo nebylo tak no to byly
někdy hrozný schválnosti. vlaky měly taky jenom takový zatemnění, jo,
takový domodra všecko, no.

PS: a bylo omezený vycházení na konci války

JV: no někdy někdy byly takový zákazy, ale já nevím přesně už víte to
už to se

PS: a

JV: celkem

PS: a to zatemnění teda nevíte kdy to začalo to

JV: to začlo hr- hrozně hned v tom devětatřicátým

PS: jo

JV: jak to utrhli eště ee eště předtím ee než sem načisto vtrhli, tak
eště byla ta mobilizace a to už taky různý opatření

PS: hm

JV: se dělali, no takže to

PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba?

JV: no určitě taky (.) určitě

PS: ale večer se promítalo, že jo?

JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla,
no.

PS: mhm

JV: prostě no

PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že
byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v
domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo

JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u
Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden
brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla,
on byl z církve

PS: hm

JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou
dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá
parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při
zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se
něco promítalo [tak jo]

PS: [on měl promítačku]

JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z-
proti dnešním aparátům, to byla hrůza

PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy

JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo

PS: mhm

JV: my sme tam měli v Řečkovicích taky takovýho dobrýho mladýho faráře
tenkrát Pudicha a on ty přifařený obce co k Řečkovicím patřily, tak
měly taky náboženství v takový ty obce tady po kopečkách a on jezdil
vyučovat náboženství na běžkách, jo, a byl senzační a s náma taky
jezdil po válce na hory, jo, takže byl takovej moderní, no

PS: to mně připomíná, jestli na faře ste se náhodou nepotkala, to se
taky stávalo občas, že se promítalo na faře

JV: no tak jenže právě v- řečkovská ne, no byl tam farní úřad, ale to
byl maličkej proti starej škole, zrovna vedle toho domku, kde kdysi
dlouho ještě byla cedule, že tam bydlel s ká nojman ((Stanislav Kosta
Neumann)) když psal knihu básní vod a strání ale ee lesů vod a strání
((Kniha lesů, vod a strání)), když tam když tam pobuřoval místní místní
občany, tak tam byla cedule potom za socialismu, že tam bydlel a vedle
toho byl takovej malej domeček a to tam měl tam sme měli pronajatou
jednu jednu místnost pro tu faru, ale nebyla tam nebyla tam žádná žádná
budova tenkrát, jo, takže hm. a teda řeknu vám, že když ee když ee tam
teďka du, tak jednak všechny ulice se jmenují jinak, akorát že tam
přibyla ta ulice toho Járy Cimrmana, to tam tenkrát nebylo ((smích)),
no vlastně jo, tam bydlil, víte, vono se to tenkrát menovalo jinak,
byla tam maminka právě Gustava Nezvala ((Gustav Nezval)) kde von
jezdíval, ale potom se to rozšířilo a dostali dostalo to méno Járy co-
Járy Cimrmana

PS: moc vám děkuju, to je všechno

JV: ježišmarja.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno

Rok narození: 1934

Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)

Národnost rodičů: německá

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.

Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.

[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]

LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození

RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?

LG: celé méno

RM: R. M.

LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?

RM: e na Bratislavské třicet jedna

LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )

RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.

LG: mhm

RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka

LG: mhm

RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]

LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?

RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]

LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?

RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách

LM: o prázdninách [toho roku š-]...

RG: [a po] prázdninách sem [šla]

LG: [mhm]

RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]

LG: [(Příční)]?

RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské

LG: mhm

RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská

LG: mhm

RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia

LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?

RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený

LG: mhm

RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice

LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?

RM: to bylo smíšený

LG: smíšený

RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli

LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?

RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>

LG: mhm (.) [jo]

RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt

LG: mhm

RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny

LG: mhm

RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly

LG: mhm

RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě

LG: to ste myslím neříkala

RM: no (.) ne neříkala?

LG: ne e

RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná

LG: mhm

RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>

LG: mhm

RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]

LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...

RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma

LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?

RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky

LG: mhm

RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba

LG: jo

RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...

LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]

MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak

LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to

RM: jo

LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]

RM: [skončila,] jo? dobře

LG: děkuju moc

RM: no nemáte zač

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 28. 6. 2011

Rok narození: 1921, bez sourozenců
Bydliště: do roku 1941 ulice Kozí (Brno-střed)
Rodiče: jeden nebo oba Židé
Povolání rodičů: otec právník, matka v domácnosti
Narátorka navštěvovala reálné gymnázium

LG: jo tak já bych se vás prvně zeptala na vaše méno?

JK: J. K.

LG: a na rok narození?

JK: co?

LG: rok narození, kdy ste se [narodila]?

JK: [dvacet] jedna

LG: mhm

JK: devatenáct dvacet jedna

LG: a ee kde ste bydlela ee do konce roku devatenácet štyrycet pět?

JK: no tak (.) narodila sem se na Kozí

LG: [mhm]

JK: [se] menovala ta ulice (.) v Brně

LG: mhm

JK: a (.) já nevím co k tomu ještě chcete [slyšet]

LG: [jo]

JK: nebo co?

LG: em d- do které školy ste chodila?

JK: (do které) do (.) reálné gymnázium

LG: [mhm]

JK: byla ta [škola]

LG: a pamatujete si v které části Brna byla?

JK: prosím?

LG: v v které části Brna ta škola byla jestli si vzpomenete?

JK: (ta) škola?

LG: to gymnázium

JK: ve prospěch e ve prospě ((přeřeknutí, míněno prostřed)) mě-
města

LG: jo jo mhm a em potom z té ulice Kozí pak ste se někam stěhovala
během [(do toho)]?

JK: [no my] sme tam byli dokud nás e jako ee Němci ne- [ne-]

LG: [mhm]

JK: nezavřá- ne nezabásli, [že]?

LG: [mhm] a to bylo kdy?

JK: (to) štyřicet (..) št- (.) štyřicet jedna

LG: mhm (.) em a čím byli vaši rodiče? jaké měli povolání?

JK: e e otec e (.) ( ) to (mu) dělá bude dělat velké potíže tady
toto

LG: jestli si nemůžete [vzpomenout]...

JK: [otec otec] byl právník

LG: mhm

JK: a studoval ve Vídni a s vyznamenáním sko- zakončil tu šk- e to
gymnázium

LG: to musel být [chytrý]

JK: [a potom] prosím?

LG: že m- že musel být jakoby hodně chytrý, když zakončil s
vyznamenáním

JK: j- já vám nerozumím

LG: jo tak t- to je jedno, tak já přejdu k další otázce a a vaše
maminka? em ta byla v domácnosti?

JK: ona byla v domácnosti [ano]

LG: [mhm] a em měla ste nějaké sourozence?

JK: ne

LG: ne e? a em vy ste potom měla jaké povolání?

JK: jak povolání? já sem ( ) tam byla do do té doby [dokud mě nás
Němci]

LG: [jo mhm ale potom]

JK: ne- ne- z- za- za- ne- no tak mi [pomožte]

LG: [nezavřeli]

JK: dokud n- nás n- Němci nezabásli [( )]

LG: [mhm]

JK: nechci (že) nechtěla sem ( ) ten v- výraz použít, zabásli,
(tak) zavřeli, [že]?

LG: [mhm]

JK: dokuď nás Němci nezavřeli do koncentračního tábora

LG: mhm

JK: a tam sem já byla (od) roku štyřicet jedna do roku štyřicet pět

LG: mhm

JK: sem celou tu dobu byla v koncentračním táboře zavřená

LG: a potom ee po válce e ste?

JK: po válce? po válce byl normální život, že? (to) člověk (.) to už
to sme byli potom už normálně ve škole

LG: mhm

JK: už sme byli (na) vysoké (no to) nevím co k tomu bych měla říct

LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k-
nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino,
chodila ste do kina?

JK: co?

LG: než než začala válka

JK: no

LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do
biografu?

JK: (no)

LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin?

JK: jo

LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina?

JK: jaj tak to...

LG: to si nevzpomenete?

JK: ne to...

LG: tak to nevadí, tak já tu mám e otázky teď které se týkají úplně
toho prvního navštěvování kina než jakoby před tou válkou, (jestli)
si vzpomenete, kdy ste byla poprvé v kině?

JK: ((pravděpodobně kroutí hlavou))

LG: ne e

JK: to ( ) neřeknu [vůbec nic]

LG: [to nevadí] to nevadí a em před tou válkou, vzpomenete si, jak
často ste třeba chodila do těch kin?

JK: no to sem chodila jako mladá [holka]

LG: [mhm]

JK: samozřejmě pokud e eště existovaly biografy

LG: mhm

JK: tak sem určitě chodila samozřejmě že dneska [(už)]

LG: [jo]

JK: o tom nevím nic

LG: jo a pamatujete si třeba s kým ste chodila do toho kina?

JK: s kým?

LG: mhm

JK: (no) s přítelem

LG: mhm (.) a em k- jesi si vzpomenete na ména těch biografů?

JK: jo tam byl ( ) například Kapitol

LG: mhm

JK: byl jeden biograf, druhý biograf Moderna

LG: mhm

JK: to bylo tam v tam kde byl trh nahoře před tou... tak tam byl
taky biograf Moderna (ale) nej- nej- nejznámější byl asi ten e k-
Kapitol

LG: mhm

JK: to byl nej-

LG: a e podle čeho ste si vybírala zrovna třeba tady tyhle dvě kina?
jakoby proč... že prostě e v předválečném Brně bylo těch kin strašně
moc v Brně

JK: no strašně moc to bych ani neřekla byly (.) byly biografy s- e
větší nebo menší a nic zvláštního bych o nich nemohla říct.

LG: mhm

JK: vím že Kapitol byl takový běžný slušný biograf

LG: a byly potom v Brně nějaké jakoby e biografy o kterých byste
řekla že byly spíš jakoby neslušné, když Kapitol byl slušný?

JK: slušné byly všechny (jinak) by mně maminka nedovolila abych šla
do biografu <když (by nebyly) slušný>

LG: <jo> [a když]...

JK: [no] normální biograf kde se promítalo

LG: mhm

JK: to co prostě ta kinematografie e dala k dispozici ( )

LG: jo a když sme u té maminky, jaký byl názor rodičů obecně jakoby
na filmy a na kina?

JK: jaký byl [názor ( )]?

LG: [názor co si] to tom mysleli? jestli o tom třeba doma mluvili? o
těch [filmech]

JK: [tak to] teda (.) já sem se musela učit abych do- dokončila
školu, ale že by e tam k tomu e přispěl taky nějakej biograf, to
bych neřekla

LG: a e ve škole ee vyjadřovali se třeba nějak učitelé k těm filmům
nebo ke kinům?

JK: (...) to [to]

LG: [a]...

JK: když když sem chodila do biografu

LG: mhm

JK: tak rozhodně e to byla moje záležitost

LG: jo

JK: s- s mými přáteli

LG: mhm

JK: a a ale o o kině jo to se se v této souvislosti určitě nemluvilo

LG: jo a em byl pro vás jakoby ten byl bylo to pro vás důležité ty
biografy a ty filmy v té době?

JK: no asi že jo, protože každý mladý člověk chodil rád do biografu
anebo e díval se na nějaký film

LG: mhm

JK: že? ovšem samozřejmě nebylo to takovým způsobem vedeno bych
řekla e než (.) předtím

LG: mhm

JK: se ne- nedalo tomu takový důraz

LG: jo a chtěla sem se ještě zeptat, em vy ste říkala, že ste
chodila do těch e biografu s přáteli, s kamarády, tak jestli e ste
třeba já nevím e hráli nějaké hry, které se vztahovaly k těm filmům
zpívali ste si písničky nebo tak? jestli ste se to tom nějak výrazně
bavili o těch filmech?

JK: to si nevzpomínám že jestli sme se výrazně o tom, ale e já si
myslím, že mladý člověk když vi- viděl nebo navštěvoval nějaký ten
biograf

LG: mhm

JK: tak z- tak tam chodil s určitým e s určitou představou

LG: mhm

JK: že t- jakej ten film bude, jestli to bude vážný film, jestli to
bude veselý, ale spíš to byly filmy vážné

LG: mhm

JK: protože ta doba byla vážná, velice vážná

LG: mhm

JK: no

LG: a měla ste nějaké oblíbené kino v Brně?

JK: o- oblíbený kino [(jestli)]... ?

LG: [které] ste třeba navštěvovala častějc než ty ostatní kina? ne
ee?

JK: to určitě ne

LG: mhm a em bylo třeba v Brně nějaké kino, o kterém ste věděla a do
kterého ste prostě nerada chodila? kam byste třeba nešla?

JK: nevím vždyť sem vám to už [(řekla)]

LG: [jo] mhm

JK: ( ) (teď) bychom se jedině opakovaly

LG: mhm jo jo a když se třeba máte vzpomenout na to jak ste se s
těmi přáteli v tom kině chovali

JK: jak sme se ch-

LG: cho- [jestli ste]...

JK: ?

LG: [no jestli ste] jestli ste tam třeba konzumovali nějaké jídlo
nebo ste tam pili nápoje bonbony o přestávce ste se bavili?

JK: <o přestávce to je docela (možné že sem tam) cu- cucala bonbony
(sla-) kyselý anebo sladký> to teda opravdu [(nebylo) tak důležité]

LG: [anebo jestli ste třeba] vyrušovali během projekce? cokoliv
jestli ste reagovali nějak na ten film během promítání anebo je tu
ještě otázka, jestli ste po skončení tleskali, když ten film skončil

JK: to nebylo zvykem

LG: nebylo? [mhm]

JK: [to] nebylo (to) člověk prostě se díval na ten film

LG: mhm

JK: a (nejspíš) se po skočení to té toho promítání že se s přáteli o
tom mluvili, že?

LG: mhm

JK: o čem tam jako byla řeč (tak)

LG: jo jasně

JK: záleželo jistě na tom jaká [byla povaha]

LG: [jo chápu]

JK: t- těch přátel

LG: mhm

JK: ale o tom se tak nedá mluvit přesně

LG: a em kromě těch přátel jako ze kterýma ste tam šla do kina,
potkávala ste tam potom v kině nějaké jiné jakoby bylo to bylo to
zvykem nebo spíš ne?

JK: ne ne aspoň

LG: jo

JK: v mé době teda ne

LG: mhm nó byla ste někdy když ste byla jakoby v tom dětském věku,
byla ste někdy na nepřístupném filmu? <já se na ty otázky musím
ptát, já sem je nevymýšlela>

JK: vy se smějete, ale já nemám ponětí co [chcete]

LG: [jo] já vím vy ste mně nerozuměla, že? jestli ste jestli ste
byla jako dítě na nepřístupném filmu někdy?

JK: jo tak jako na zakázaném, [jo]?

LG: [no] na zakázaném

JK: na zakázaném filmu

LG: ne e?

JK: ne asi že ne

LG: áá šla ste někdy do kina bez placení?

JK: ((smích)) no to sou otázky

LG: [<já sem je nevymýšlela já za to nemůžu>]

JK: [((smích))]

LG: a teď to ten a teď to ten pan učitel tam uslyší a vynadá mně že
sme se smály <těm otázkám>

JK: hm

LG: takže ste nikdy e nebyla [v kině bez placení]

JK: [ne ne zakázané filmy]

LG: ale to byste se to byste se divila, někteří ti pamětníci chodili
bez placení a chodili na zakázané filmy když byli děti ně- jeden
pamětník mně dokonce myslím popisoval, jak se tam dostávali na ty
nepřístupné [filmy]

JK: [( )] když ty ty <vchodní> dveře byly ňák jenom jenom takhle
jako přivřený

LG: mhm

JK: neby- nebylo to zamčeno, že? ( ) normálně... takové věci sem
já teda nezažila

LG: dobře

JK: (já) buďto sem šla do kina, anebo tam sem tam nešla (.) a když
sem tam šla tak (.) zase s určitou představou

LG: mhm

JK: že to bude vážný film, že se tam asi pravděpodobně bude jednat o
tom a o tom že? a hotovo.

LG: mhm a em chodila ste do kostela nebo nějak em?

JK: em ani ne

LG: ne e? (.) teď tu mám zase otázky, které se budou jakoby
opakovat, ale já je prostě musím přečíst em když ste šla do toho
kina, vybírala ste si konkrétní film?

JK: no tak to jo

LG: šla ste podle filmu

JK: samozřejmě

LG: mhm

JK: (bych)

LG: a

JK: na ňáký b- blbý film bych [těžko]

LG: [jo] protože em

JK: [šla]

LG: [někteří] em lidé tedy jakoby jestli ste si... vy ste si to
vybírala tedy podle filmu, protože sou lidé, kteří em jakoby si
vyberou kino a dou do toho kina a je jim jakoby jedno co se tam
promítá, tak proto se na to jakoby ptáme, ale že vy ste chodila
jakoby na film, protože ste ho chtěla vidět?

JK: ((mlčky souhlasí))

LG: mhm a kde ste získávala jakoby ty informace o těch filmech,
které se budou promítat?

JK: no tak za prvé se o tom mluvilo doma se o tom mluvilo

LG: mhm

JK: mluvilo se s přáteli o

LG: mhm

JK: o těch filmech, že? a co ještě? (..) nic nic nic zvláštního tam
nebylo, ale říkám, buď to film dobrý

LG: mhm

JK: tak i ten mladý člověk na to rád šel, ale jeden z těch takových
těch známých filmů na které se chodilo v s-

LG: mhm

JK: v uvozovkách tak to byl ten film (jé jestli) já si ještě
vzpomenu jak se menoval (..) jak se menoval? (..) Bílá nemoc

LG: Bílá nemoc mhm

JK: Bílá nemoc, tak to byl takový stěžejní

LG: mhm

JK: (promítaný) film

LG: [a mhm]

JK: [Bílá] nemoc

LG: vy ste říkala, že ste teda chodila na ty dobré filmy a kdybyste
mohla říct e co ten film jakoby musel být, aby byl nazván tím dobrým
filmem? jakoby co bylo podle vás dobrý film?

JK: mu- musel by mě zaujmout

LG: mhm

JK: něčím

LG: jo (.) a ee měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?

JK: asi že jo, ale

LG: [nevzpomenete (si)]

JK: [že bych] to tak přesně s- mohla

LG: mhm

JK: určit kdo který film ( ) nebo který herec to byl to a- to ani
nevím

LG: jo a em chodi- chodila ste eště na němé filmy?

JK: ne to už to ne

LG: mhm a bylo pro vás důležité nebo nějak registrovala ste z jaké
země ten film byl?

JK: no tak zajímalo by mě to

LG: [mhm]

JK: [určitě] mě to tehdy zajímalo

LG: jo

JK: jestli to je německý film, poněvadž

LG: mhm

JK: ty se dost jako promítaly ty německé filmy anebo jestli to byl
film e co ještě ( ) francouzský taky film

LG: mhm

JK: různě no

LG: a které ste teda měla jakoby nejradši?

JK: co? které sem měla nejradši?

LG: mhm (.) nebo které ste naopak třeba neměla ráda?

JK: hm těžko říct (.) byly filmy, které sem ráda viděla a které
prostě sem m- mě tak nějak moc nezajímaly

LG: mhm

JK: to se stalo že?

LG: mhm

JK: ale říkám ta taková ta Bílá nemoc, tak to byl snímek naprosto
opravdu ohromný, no

LG: mhm a em šla ste na nějaký film víckrát?

JK: co?

LG: jestli ste šla na nějaký film víckrát, víc než jednou?

JK: nevzpomínám si na na to že bych to tak... mně stačily když sem
to viděla je- jeden film jedenkrát

LG: mhm a kromě chození do biografu, měla ste nějaké záliby?

JK: já záliby?

LG: mhm

JK: tak to víš že sem měla, víte že sem měla záliby

LG: klidně mně můžete...

JK: jazyky cizí

LG: mhm

JK: sem byly moje já sem chodila dokuď eště to šlo dokuď ti Němci to
u- umožnili

LG: mhm

JK: tak sem třeba (.) ( ) nevím co sem chtěla <říct>

LG: jo ty záliby že ste měla

JK: ( ) nevím co sem chtěla říct

LG: to nevadí, jo a teď tu mám zase otázku na ty brněnská kina,
jestli by s- to já vím ste to už jakoby o tom mluvila, ale jestli
byste to mohla víc rozvinout jaké byly rozdíly mezi těmi biografy?
jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina a tak?

JK: vy myslí- máte na mysli ten to promítání těch buďto dobrých
filmů nebo méně dobrých filmů?

LG: ne e spíš jakoby ee teď nemyslím jakoby ty filmy ale ty ty
biografy obecně jak vypadaly třeba vevnitř jak tam

JK: aha

LG: jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina

JK: no tak určitě byl ňáký rozdíl mezi takovými a makovými

LG: mhm

JK: že že ne každé sedadlo bylo prostě perfektní

LG: mhm

JK: byly řady tak to se vědělo že tak to je výborná řada to mě bude
stát tolik a tolik peněz

LG: jo

JK: a tam půjdu ráda a na druhé straně méně známý méně em já nevím
(..) tak to byly jiné [filmy]

LG: [mhm]

JK: třeba (.) no

LG: jo a z čeho se skládala ta projekce ten program? jakoby tam byla
ta přestávka, byl tam ten hlavní film, byly tam nějaké třeba
reklamní filmy krátké?

JK: no byly ale nebyly v takovém rozsahu jak sou teď

LG: <jo dobře> a byla ste někdy v kině kde bylo živé vystoupení k
tomu filmu? nějaká kapela?

JK: [ne]

LG: [em em]

JK: ( ) [na to si]

LG: [anebo ně-] anebo pamatujete si na ukázky z jiných filmů, jestli
se promítaly?

JK: jiných filmů?

LG: jakoby třeba za týden budeme hrát tady tohle

JK: určitě byly takové filmy, ale já vám to nepovím

LG: mhm

JK: jaké to byly

LG: jo a em bavily vás jakoby ty doprovodné části toho programu?

JK: asi moc ne (.) já sem byla tak já sem prostě se naučila (.) žít
s určitými filmy a

LG: mhm

JK: a mít je jako e byly byly mi sympatické, kdežto jiný filmy které
e sem nemusela vidět

LG: mhm

JK: co ( ) se mně nezdály být takové e dobré nebo abych je musela
vidět

LG: jo (.) a byla ste někdy e na promítání filmu u někoho v
domácnosti? znala ste někoho, kdo měl promítačku?

JK: ne

LG: em-em?

JK: to sem neznala opravdu nevím

LG: jo

JK: takže máte už všecko?

LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se
vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si
vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali
přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy
před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]?

JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba]

LG: [mhm]

JK: kdy Němci [nedovolili aby]

LG: [jo mhm]

JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš
nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba

LG: mhm

JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě

LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození
do kin? nebo jak-

JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám
měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco
a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e
zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti]

LG: [mhm]

JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci
tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta
doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic

LG: mhm (.) a em (.) asi s- vzpomenete si na poslední návštěvu kina
za protektorátu na kterém ste byla?

JK: tak to teda ne (.) [( )]

LG: [a em] no

JK: jedině říct že oni prostě ne- neumožnili a nedovolili [abychom]

LG: [mhm]

JK: odjeli do když sme byli zavřený, tak sme nemohli chodit do kina

LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození?
nebo jakoby když ste...

JK: to teda ne

LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm]

JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války

LG: mhm

JK: tak takové věci mě [absolutně]

LG: [jo jasně]

JK: nezajímaly

LG: jo jakože já tomu rozumím, no

JK: mhm

LG: teď tu mám ještě doplňující otázky e jestli ta část Brna ve
které ste bydlela před válkou e jestli byla česká německá židovská?
jakoby které kdo tam převážně bydlel v té čtvrti?

JK: v té čtvrti? (.) (já)...

LG: nevíte?

JK: nevím

LG: nebo jakoby nepřišlo vám to v té době důležité? em nebo se se to
nevědělo?

JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka

LG: mhm

JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu

LG: mhm

JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo

LG: mhm

JK: vůbec ne

LG: jo [a]...

JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého
člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo
zajímat?

LG: mhm (.) a ještě když se [teda]...

JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se

LG: mhm

JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?

LG: mhm

JK: tehdy (.) no

LG: jo a když se ještě třeba vrátíme do té předválečné doby ee bylo
byla nějaká kina, která byla považována jakoby že sou česká, že tam
chodili spíš Češi? a pak nějaká kina kde chodili spíš Němci nebo
tak? jestli to bylo jakoby viditelné ten rozdíl?

JK: to opravdu to nevím

LG: mhm

JK: my sme byli tak zaujati tím vlastním životem, že potom e
návštěva biografu jestli s německými občany nebo nebo českými, to
prostě ne- nebylo zajímavé [vůbec]

LG: [jasně] jo tak teď tu mám jenom seznam filmů, které byly
jakoby... že tu mám seznam filmů, které byly e dycky za ten rok
nejúspěšnější jeden je dycky zahraniční ten film a druhý je český já
nevím jestli to přečtete anebo jestli vám to mám číst a a kdybyste
řekla jestli ste ten film viděla v kině ne potom třeba v televizi
ale jakoby jestli si pamatujete že ste ho v té době viděla v kině

JK: no ( )

LG: tady je to ten seznam

JK: jenomže já teď tady nemám brejle, já to nepřečtu

LG: tak mám vám to číst?

JK: [jo přečtěte]

LG: [já vám to klidně budu číst] jo tak ee je tu nějaký singing fůl
((Singing Fool)) z dvacátého osmého roku nějaký americký film,
pamatujete si na e na něho?

JK: ne

LG: pak je tu...

JK: název toho filmu...

LG: singing fůl ((Singing Fool)) se to menuje

JK: singing fůl ((Singing Fool)) co to mohlo být? zpíva-

LG: zpíva-

JK: zpívající singing

LG: blázen asi [nějaký] ((Zpívající bloud))

JK: [fůl] blá-

LG: překlad tu nemám ale jakoby je to o pěvecké hvězdě,která se
pokouší zotavit z hlubokého zklamání když ho opustila žena a vzala
si s sebou pryč i jeho milovaného syna, tak o tom ten film byl (.)
tak to si nepamatuje- pak tu je e český film Pražské švadlenky a byl
teda němý (.) ne e cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

JK: no to byl Burian, Vlasta Burian

LG: mhm

JK: tak kdo měl rád komedii a tak tak ten rád chodil na tydlety
filmy, nepatřila sem k nim

LG: ne e?

JK: ne

LG: ne e neměla ste ráda [komedii]

JK: [já sem] spíš byla byl e tvorem vážným než než

LG: mhm

JK: ve- než e no

LG: jakože neměla ste moc ráda ty ko- tu zábavu

JK: ne

LG: mhm

JK: ne tu zábavu to (.) mě tolik nezajímalo

LG: mhm pak je tu dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu)) to je nějaký německý film

JK: ( ) cvai

LG: cvai ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) já neumím německy

JK: no já já jo ale cvai ( ) takt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-
Takt)) c- cvai ( )

LG: já to tu mám i ale to asi (.) pak je tady To neznáte To neznáte
Hadimršku

JK: jak hadi- [Hadimršku]?

LG: [to je] mhm

JK: to je to byla e to byl vlak nebo co to bylo? Hadimršku

LG: jejda myslím že

JK: vlak? jestli se nemýlím co to bylo?

LG: em to bylo o té o té bance (.) ten on je tam to je myslím
zaměstnanec té banky ale nevím

JK: mhm

LG: ale zase to byla myslím nějaká komedie a pak Kouzlo valčíku

JK: jak?

LG: Kouzlo valčíku (.) Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese))

JK: (aha) [tak to byl komediální]

LG: [to si pamatujete]

JK: film asi ne?

LG: jo Pobočník Jeho Výsosti

JK: no

LG: mhm

JK: to je taky Burian, Vlasta Burian, jestli se nemýlím [to víte
(taková) strašná]

LG: [to sem to sem neviděla]

JK: doba to <si člověk> a- absolutně nemůže zapamatovat

LG: mhm a pak je tady nějaký am- e anglický film, Šest žen Jindřicha
osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))

JK: no jo tak to jo to bylo slavný

LG: jo?

JK: no to byl film vo (.) to hrál jestli se nemýlím, tak tam hrál
vl- buri- e ten (.) tam hrál (..) si nevzpomenu

LG: nějaký čárls lauton ((Charles Laughton)) to hrál

JK: jak?

LG: čárls lauton ((Charles Laughton) to hrál toho [Jindřicha]

JK: [čárls lauton] ((Charles Laughton))

LG: osmého (.) tak pak je tady e Zlatá Kateřina, český film

JK: tak to neznám ani sem neznala no a co dál?

LG: em Mata Hari

JK: no

LG: to si pamatujete? to je americký film

JK: no ( ) dokonce na to si vzpomínám

LG: jo?

JK: Mata Mata Hari jo to byla e

LG: (...) špiónka

JK: správně, mě to teď nenapadlo

LG: jo

JK: ano správně [špiónka]

LG: [mhm] pak je tady film Cácorka

JK: tak to nevím to

LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))

JK: s čeplinem ((Charlie Chaplin))

LG: mhm

JK: to by m- to bych mohla znát, ale nevím už to sou

LG: mhm

JK: strašně dávné z- z-

LG: jo mhm

JK: záležitosti

LG: Tři muži ve sněhu (.) nepamatujete si?

JK: Tři muži?

LG: ve sněhu je to český film (.) pak je tady Svět patří nám

JK: hm

LG: em dob-

JK: ( )

LG: Dobrá země, nějaký americký film

JK: jo to ( )

LG: gůd ert ((Good Earth))

JK: gůd érs ((Good Earth))

LG: mhm a pak je tady Sněhurka a sedm trpaslíků

JK: no

LG: to ste viděla?

JK: ((mlčky nesouhlasí))

LG: em em Ducháček to zařídí

JK: to je zase

LG: ňáká

JK: Burian ((Vlasta Burian))

LG: mhm komedie Tři děvčátka pokračují

JK: tak to nevím

LG: U pokladny stál

JK: ano

LG: mhm

JK: to byl [Burian Burian]

LG: [to byl mhm]

JK: Vlasta Burian

LG: další film je To byl český muzikant

JK: tak to nevím

LG: a americký film Město ztracených

JK: em-em

LG: pak je tady německý film Opereta (.) Roztomilý člověk

JK: jak roztomilý č- ?

LG: roztomilý

JK: ((mlčky nesouhlasí))

LG: em em

JK: tak to ste už se dostala do nějakých

LG: jo myslím že už sme se dostala

JK: tak to už tam nemám nic

LG: jo

JK: známýho

LG: dobře, tak je eště něco co byste chtěla k těm biografům říct?

JK: no vlastně ne

LG: ne e dobře

JK: mám toho až sem

LG: <jo dobře> tak já vám poděkuju

JK: řekla sem vám všechno o čem sem eště měla jakés

LG: [mhm]

JK: [takés] znamení

LG: mhm

JK: v té hlavě že že [sem]

LG: [jo]

JK: to viděla

LG: jo

JK: tak se [na mě nezlobte že]

LG: [jo děkuju moc ne]

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 28. 6. 2011 v Brně

Rok narození: 1930, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Masná (Zábrdovice), potom se přestěhovala na
Cejl
Rodiče: Matka Židovka, otec Čech
Povolání rodičů: Otec úředník a sportovní redaktor, matka v
domácnosti
Povolání narátora: Vystudovaná zdravotní sestra.

LG: snad. tak já bych se vás první zeptala na vaše (.) celé méno a
rok narození.
AB: hm, a. b., jedenáctého dvanáctý devatenáct set třicet.
LG: mhm a kde ste bydlela do roku devatenáct set čtyřicet pět.
AB: (.) do roku devatenáct set čtyřicet pět, tak do roku ee čtyřicet
dva,
LG: mhm
AB: sme bydlely na cejlu, s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [protože] předtím sme bydlely na masné, a jelikož to byl fašista
ten (z lokálu) co mu to patřilo, tak nás vystěhoval,
LG: mhm
AB: no a odsud šla maminka e do terezína,
LG: mhm
AB: a já sem byla ukrývaná. (..) do konce války.
LG: jo. (.) a jaké ste navštěvovala školy, jakoby dokud to šlo,
AB: no dokud to šlo, tak sem chodila tenkrát to byla měšťanka, [za]
LG: [mhm]
AB: za mně, že?
LG: mhm
AB: no tak do druhé měšťanky, no a potom už
LG: jo.
AB: s- jak sem byla ukrývaná, tak už sem nechodila, až po válce sem
si doplnila vzdělání, no, a mám maturitu sem zdravotní [sestra]
LG: [mhm]
AB: diplomovaná zdravotní sestra.
LG: (.) a ta druhá měšťanka ta byla v které části brna,
AB: e co prosím?
LG: ta druhá měšťanka jak ste o ní mluvila v které části brna byla,
jestli si [nevzpomenete]
AB: [to sem] chodila na starou, ale potom ee ee to tam vybombard-
vlastně ne, to bylo navopak, na cejl,
LG: [mhm]
AB: [a vocuď] nás dali na starou.
LG: mhm (...) [tak]
AB: [ta] škola tam stále teď je, [tedy]
LG: [mhm] a vy ste teda bydlela před tou válkou jenom s maminkou?
AB: (.) ne. před válkou sem až do roku třicet devět žila i s
[tatínkem]
LG: [mhm] (..) a jaké bylo povolání vašich rodičů,
AB: moje maminka byla v domácnosti no a můj otec byl úředník a (.)
měl dvě povolání, byl sportovní redaktor.
LG: mhm to je zajímavé ((pousmání))
AB: a nebyl žid, tedy.
LG: mhm (.) a měla ste nějaké sourozence?
AB: ne, ne.
LG: (.) a (.) hm váš vy ste teda potom byla zdravotní sestra,
AB: ano.
LG: mhm (.) a kdybyste hm mohla byste říct kdy pro vás skončilo
navštěvování kina? jakoby třeba i nějak dlouho po válce,
AB: no, (.) to e skončilo, (.) my sme chodili ještě na ty
předváděčky s manželem, (...) (k tomu) že manžel je pět let mrtvý,
(...) no, takových sedm let,
LG: mhm
AB: už to bude co nikam (...)
LG: a
AB: nechodím.
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.
LG: (..) já sem si teda taky nevím proč sem si myslela že se [že se
to menovalo jinak]
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině
chovala,
AB: (.) <no tak>
LG: jako, jestli ste vyrušovala a
AB: normálně, [nenormálně]
LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny,
jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak,
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou
nebo něco to ne.
LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo
jakoby nebylo to běžné?
AB: to já už si nepamatuju.
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině?
AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte
LG: [mhm]
AB: [to bylo]
LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu?
AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne,
LG: mhm
AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte
označeno,
LG: jo,
AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo,
LG: [mhm]
AB: [já] si to [nepamatuji ale]
LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm]
AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic
LG: [mhm]
AB: [takového]
LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení?
AB: <ne, ne>
LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e
AB: (.) nechodila sem do kostela, ne.
LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste
AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky,
LG: [mhm]
AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké
svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno
Skořepovou)) tam no.
LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou,
jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste
si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do
[toho kina]
AB: [ani ne] my sme měly náladu [<jít do kina>]
LG: [mhm jo]
AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý
film viděly několikrát [že?]
LG: [jo?]
AB: protože sme šly [a voni to]
LG: [jo, jo] <jasně> mhm
AB: <už už sme to viděly zase>
LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly
ste? nebo [ste tam zůstaly]
AB: [ne] ne, ne,
LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla
jakoby hodněkrát?
AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc]
LG: [mhm]
AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou
leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy
vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si
přesně na co na, na co sme chodily. ale teď když někdy e v televizi
sou ty starý filmy tak zjišťuji že už jsem to tehdy viděla, [no]
LG: [mhm] (..) [a]
AB: [ovšem] dost se mně plete co bylo (.) před válkou a co bylo po
válce.
LG: [mhm]
AB: [(tak jako)]
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch
filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o
to? ne-e.
AB: ne.
LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou))
LG: mhm
AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala,
LG: [mhm]
AB: [to až] v pozdějším [věku]
LG: [jo, jo, jo, a]
AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne.
LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby
vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás]
AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne
prudká, taková prostě plná života
LG: [mhm]
AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to
ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída
Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly.
(..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo
ještě no, (to si)
LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už
AB: [ne]
LG: [jenom na zvukové]
AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy]
LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim,
film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to?
AB: no to v dětství sem [nevnímala]
LG: [mhm]
AB: to sem vnímala jenom české a německé,
LG: [jo]
AB: [filmy] že?
LG: mhm
AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo,
LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že
ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste
měla eště ňáké jiné záliby,
AB: no měla sem, balet, chodila [sem]
LG: [mhm]
AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a
potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo
všechno.
LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských?
jestli si to pamatujete?
AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že
LG: mhm
AB: tak to byly takový lepší kina,
LG: [mhm]
AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti
LG: oránia ((míněno Orania))
AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější
kino no.
LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim,
ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby
že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná,
[ale]
AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik
těch kin v tom dětství
LG: [mhm]
AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo
LG: [jo]
AB: [po válce] všechno.
LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té
projekce? kromě toho hlavního filmu?
AB: (..) to vám nepovím.
LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké
krátké filmy (.) reklamní filmy nebo,
AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po
válce až nazývalo týdeník ale to bylo
LG: [mhm]
AB: [vždycky] před každým filmem
LG: jo mhm
AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky
LG: [mhm]
AB: [něco] před filmem.
LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.)
za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo
AB: ne, ne.
LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho
programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film]
AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera
LG: [mhm]
AB: [a takový] víte?
LG: jo.
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem
nic nebylo.
LG: mhm
AB: (.) aspoň si nepamatuji.
LG: jo.
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku?
AB: (.) ne.
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád
chodila do toho kina s tou tetou? nebo
AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.
LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si]
AB: [hm po dobu] ukrývání
LG: [mhm]
AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic.
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině
během toho protektorátu?
AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet
jedna, (.) [tak ňák]
LG: [mhm]
AB: no.
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee
LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.
LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš
česká nebo německá nebo židovská, [jestli]
AB: [no tak] židovská nebylo nic,
LG: mhm
AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to
si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla
česká, nebo německá,
LG: [mhm]
AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát
dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale
LG: mhm
AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno
příliš krátce.
LG: mhm [jasně]
AB: [to]
LG: (...) jo, a ještě tu mám otázku jaký byl osud vaší rodiny na
konci války. jestli teda o tom chcete nechcete mluvit, to jen (jako)
AB: ((povzdechnutí)) no na konci války se vrátila z koncentráku moje
maminka, (.) a jeden její bratr. a ostatní všichni zahynuli, maminka
byla z rozvětvené rodiny, bylo jich šest dětí (.) no ty už už
samozřejmě po- byly dospělý za e za
LG: [mhm]
AB: [války] že? no tak (.) měli, měli rodiny, měli e děti, no a to
ti všichni teda byli zavražděni v plynových komorách.
LG: mhm
AB: (.) nikdo se nevrátil, jenom jeden jediný bratr maminčin (.) ten
byl e v osvětimi až do roku čtyřicet čtyři ale (.) už byl tak
strašně na dně že to e nemohl přečkat a spáchal sebevraždu. šel a
chytil se těch elektrických drátů.
LG: (...) a e vy ste teda o tom ňák nemluvila, ten tatínek vy ste
s ním pak potom už jakoby nebydleli?
AB: [ne]
LG: [mhm]
AB: tatínek se v roce třicet devět s maminkou rozvedl, odešel [od
nás a]
LG: [mhm jo]
AB: a víc sme se neviděli.
LG: jo. a e (.) jakoby e kdo vás jako ukrýval, nebo
AB: no, ukrývali mě to byli (.) to byli cizí lidé [úplně]
LG: [mhm]
AB: to byli [cizí lidi]
LG: [které jste jakoby neznala?]
AB: [to byli] vod maminčiny e kamarádky známí
LG: mhm
AB: kteří když (.) e slyšeli že teda maminka musela do do transportu
a já že sem zůstala v bytě sama, tak (.) prostě přišli a vodvedli mě
a a schovali mě.
LG: mhm (..) jo. teď tu mám seznam filmů které byly jakoby dycky za
ten rok nejvíc hrané, nebo nejvíc navštěvované v těch ee těch
brněnských biografech, tak já nevím jestli to přečtete, [nebo]
AB: [no] to nepřečtu, páč se si nevzala brýle,
LG: [jo]
AB: [ukažte] já to zkusím, ale nevím.
LG: je to teda dost malým (no) (.) a jestli byste teda mohla říct
AB: tak němý film sem [neviděla žádný]
LG: [jestli ste] viděla v kině, e jakoby estli ste je viděla
v televizi to nás asi tak nejvíc jako nezajímá, ale spíš jakoby
estli si pamatujete že ste třeba některý z těch filmů e viděla v té
době? nebo
AB: [no to si pamatuju]
LG: [v jaké době to bylo]
AB: [to byl] burian [samozřejmě]
LG: [mhm]
AB: že? tady vidím cé ká polní maršálek ((míněno C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
AB: no tak jako (.) dítě sem ee (...) ne- nemůžu říct že bych byla
nadšením bez sebe no a až sem byla starší tak už sem do toho [kina]
LG: [mhm]
AB: nechodila, ale ty ty s burianem ňáký filmy toho ha- hadimršku
((míněno To neznáte Hadimršku)) ten lelíček ((míněno Lelíček ve
službách Scherlocka Holmese)) pobočník jeho vý- ((míněno Pobočník
jeho výsosti)) to se všechno dávalo, za války, že? (...) no, mata
hari to sem asi neviděla. (..) to taky nevím. (...) svět patří nám
sem asi viděla,
LG: mhm
AB: a sněhurku a sedm trpaslíků to sem viděla až po válce,
LG: mhm
AB: (...) no prakticky když tady čtu takhle ty filmy víte? to bylo
všechno spíš po válce, [potom]
LG: [po válce, mhm]
AB: [to sem] e jako dítě (.) neviděla. (...) no, to bylo všechno, to
sem všechno viděla po válce až. (..) a některý třeba tady já nevím,
její oběd a takový to sem vůbec neviděla.
LG: mhm
AB: (...) anebo la paloma a takový (..) to ne.
LG: jo. a chtěla sem se ještě zeptat jestli je třeba ňáká nevim,
historka z kina nebo, něco o ňákém filmu co byste chtěla ještě říct,
AB: ((smích)) <no>
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
LG: (..) jo, <to je vtipné> to jo. <tak a ještě ňákou historku máte?
nebo už>
AB: <ne> ((smích)) [<nepamatuju si>]
LG: [<tak dobře, tak děkuju> tak já to]
AB: [<nepamatuji se>]

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 14. 7. 2011, Brno, sídlo Židovské obce

Rok narození: 1928

Bydliště do roku 1945: Rybářská ulice (Pisárky), předtím Křížová

Povolání rodičů: Otec správce, matka v domácnosti

Povolání narátora: neznámé

LČ: e já právě na začátek vlastně bych potřebovala začít e vlastně
re- rekapitulací vašich osobních údajů,
AM: [mhm]
LČ: [budou] to úplně otázky jednoduché abysme měli na tom záznamu
vlastně [představeno]
AM: [mhm]
LČ: jak se jmenujete
AM: [ano]
LČ: [a tak] dále.
AM: beze všeho.
LČ: takže, ee zeptala bych se na vaše jméno,
AM: ano, já jsem a.m.,
LČ: na rok vašeho narození,
AM: devatenáct set dvacet osum.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, jak se to vlastně, vaše
bydliště jak se to třeba měnilo, (pokud) se to měnilo,
AM: ano, já sem se narodila v brně, a v třicátém roce, e se moje
rodiče (.) přestěhovali e na sportovní hřiště makabi co je blízko
(.) od dnešní riviéry
LČ: [mhm]
AM: [nebo] tehdejší už taky (.) a (bydleli) v pisárkách.
LČ: mhm
AM: [a]
LČ: [a do] té doby ste bydleli kde? předtím [ještě]
AM: [no] to sme bydleli e na křížové ulici.
LČ: mhm
AM: a e ten dům už nestojí tam, ten prostě, je e odstraněn, ( ) po
válce když se upravovalo e to staré brno, celé, tak ty sta- budovy
některé byly postiženy, samozřejmě ne jenom že by to byly tam staré
budovy ale ale samozřejmě frontou a bomba- hlavně bombardováním.
takže tam je e ta celá oblast na tom starém brně nová.
LČ: a pak ste tedy bydleli na těch pisárkách,
AM: no a potom sme bydleli ee bylo to vlastně v pisárkách, ale ulice
sahala ee právě z toho starého brna, [až do pisárek]
LČ: [mhm]
AM: takže to byla rybářská, ulice. to e sportovní hřiště židovské,
makabi, e bylo na ulici e když se to hledalo,
LČ: mhm [a]
AM: [ee tak] je to rybářská ulice, e myslím si to, pět.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době,
AM: no tatínek e tam ee byl e přijal místo správce,
LČ: mhm takže jak ste se přestěhovali [tak on přijel]
AM: [tak e] s maminkou a se mnou sme se přestěhovali, když mi byly
dva roky, do toho e služebního bytu,
LČ: mhm
AM: který tam stojí ještě doteď protože to hřiště bylo e vybudovaný
(.) e jako e velice ohromný [areál]
LČ: [mhm]
AM: v pisárkách, jestli to znáte,
LČ: mhm
AM: tak je to pod tím [lesem]
LČ: [mhm]
AM: teče tam [svratka]
LČ: [ano]
AM: a e je byl to tam e fotbalový hřiště, a potom tam e byly
tenisový kurty, pros- tak a e a postavily se budovy e pro e děl- pro
společenský
LČ: mhm
AM: pro užívání, e vila pro restauraci, kavárnu a e bylo to hlavně
na letní měsíce, tak tam byla o- velká terasa,
LČ: mhm [mhm]
AM: [která] se užívala taky e jako taneční parket, no a jinak ee
byly tam aleje, e ovocný a a taky e kaštany vysázený pod kterýma se
sedělo, v letních měsících, louky, aby tam mohli lidé (.) trávit e
ty piknik aby si mohli dělat, a e prostě s dětma aby mohli na
loukách jít, a když bylo hezky a měli zájem tak mohli vyjít ven e
k řece, taky mimo mimo těch sportovních ee
LČ: jasně,
AM: akcí, tak mohli taky, e jako se rekreovat, no potom tam bylo
hřiště na košíkovou, atletická dráha, a všechno ostatní k tomu,
takže velký parkoviště a a e (.) takový nádherný areál
LČ: [mhm]
AM: [kterej] e v brně už nebyl nikde.
LČ: [a teď]
AM: [v tom] rozsahu, takže (.) společnost e která to ee teda e e se
tam hlavně v sobotu, ee jela tam se svýma rodinama, a e jinak se
hrály sporty, jako (.) to bylo, ee ří- (teda) klub makabi, ee
samozřejmě hráli s ostatníma klubama
LČ: jasně,
AM: v republice, a tak dále, no jinak a tak to bylo v letních
měsících, a byl tam taky denní pionýrskej [tábor]
LČ: [mhm]
AM: no k tomu příslušela kuchyň a a e když nebylo e dobrý počasí,
tak aby děti po obědě měly kde spat, jinak se spalo ee na lehátkách,
pod [těmi kaštany]
LČ: [mhm]
AM: to bylo e v bezprostřední blízkosti. (.) (už ten) jídelny nebo
verandy takové velké, kde se jedlo, a ty děti tam měly denní
pionýrskej tábor, kdo se přihlásil tak rodiče do určitých e nevím,
do určitých let možná
LČ: [mhm]
AM: [do čtrnácti] (.) a ty děti ee byly většinou z brna,
LČ: mhm
AM: a ee byd- (objednávali) (.) ee tedy e teda e tramvaj,
LČ: [(ta svážela)]
AM: [která byla] e byla u divadla, u starýho divadla ještě, jak je
na u nás tady (národní) divadlo, a tam stála tramvaj (.)
pravděpodobně asi v půl osmé, a ee tam ty děti nastoupily, rodiče je
předali vedoucím, a jely do pisárek a z pisárek šly pěšky
LČ: [mhm]
AM: [na to] hřiště, do toho tábora, a e ve- ee odpoledních hodinách
potom e po svač- ee před večeří, (.) jely zase
LČ: [(zpátky)]
AM: [šly do těch] pisárek, a u toho divadla si zase ty rodiče ty
děti rozebrali, tak to byl denní denní tábor, moc hezký. no tak se
tam hezky žilo,
LČ: a tatínek to spravoval, [teda]
AM: [a tatínek] no tak, každopádně tam byly kabiny
LČ: [mhm]
AM: [samozřejmě] e koupelny a všechno pro hráče, a všechno bylo
v pořádku, no a maminka udržovala ten pořádek, tenkrát se muselo i e
těm sportovcům, ale hlavně ee jedině teda, e <jedině> hm e (.) těm
fotbalistům, ee se praly ty dresy,
LČ: [mhm mhm]
AM: [a tatínek] je musel spravovat boty,
LČ: mhm
AM: ee (.) ty kopačky, všecko, to všechno náleželo k tomu,
LČ: mhm
AM: k té práci. no ale my jako děti sme měly tam dobrej život, mně
se tam v dvaatřicátým narodil můj bratr,
LČ: takže ste měla
AM: karel,
LČ: bratra sourozence,
AM: ano,
LČ: [mladšího]
AM: [sem] měla, (.) tak se narodil, já už sem měla čtyři roky, no a
tak sme to měly v dětství, a soustředily se tam jiné děti,
LČ: mhm
AM: z okolí a tak dále. takže ee to bylo něco úžasného, co všichni
říkali, a ty se máš dobře, když tady bydlíš, už děti to říkaly, že
nemusíš jet domů někam, jo, seš tady doma a (.) a ty rodiče dělali
všechno tam bylo, ohromný života až do osumatřicátého roku.
LČ: a jak ste to měla se školou, tam ste [chodila do školy a]
AM: [no tam] sem chodila do ee sem chodila do mateřské školy, a
potom na šilingrovo náměstí do e židovské školy.
LČ: mhm
AM: to patřilo (.) e to nepatřilo ee jako židovské obci, (.) ale
jinak tady makabi a to e ty kluby a všecko bylo ee samozřejmě ee
všechno bylo e podporovaný
LČ: mhm
AM: židovskou obcí. ee měli hodně členů, tady bylo (.) tady bylo
třináct tisíc lidí, byli tady registrovaní a ti co (.) byli na tom
dobře finančně, měli obchody a továrny, a banky, a tak dále, tak ee
prostě platili, aby se všecko vybudovalo.
LČ: a jakého [(z těch)]
AM: [a to se] ty příspěvky, té společnosti se dávaly podle daňových
LČ: [aha]
AM: [přiznání] (.) takže proto se shromáždilo tolik peněz, aby se
sport aby se mohly postavit, aby se podporovalo školství, studie,
nemocní lidi,
LČ: takže e to [to je ( )]
AM: [ee děti] sirotky, postavil se sirotčinec, byly vše- e byla tam
menza pro studenty, prostě všecko, a společenskej život aby byl,
stavěly se budovy, a hlavně se starali vo starý a chudý lidi. a vo
děti opuštěný, a podobně. prostě všecko, na všechno muselo být
peníze, tak ti co měli, ti lidi, tak dávali do té obce a s tím se
muselo hospodařit. podporoval se sport, a vš- ee vzdělání, což bylo,
u židů to nejdůležitější.
LČ: a jakého vzdělání vy ste dosáhla?
AM: no tak já sem chodila e na e pět tříd do do té školy obecné, na
to šilingrovo náměstí, tak já sem chodila, pěšky sem šla do pisárek,
vod tam sem jela tramvají,
LČ: [mhm]
AM: [na] pekařskou, to byla přímá tramvaj, (.) ee a jela až nahoru,
tramvaj jedna, a později se museli dokonce i na starým brně (.)
přestupovat, protože ta e tramvaj co jela nahoru tak tam přijela
z druhé strany, a (.) nepřijela z pisárek
LČ: mhm
AM: ee a tak sem e jezdila tam tramvají až do páté třídy, no a od
prvního gymnázia sem ee na první gymnázium sem byla na hybešové bylo
gymnázium
LČ: [mhm]
AM: [taky] postavený,
LČ: [jo]
AM: [židovský] gymnázium, a tam sem šla, ze školy, ale tam sem byla
jenom ee začátek třetí třídy a a e to se to už sem šla do
koncentráku.
LČ: a potom e ste měla jaké povolání, ve svém životě jako
AM: no tak já ee povolání, samozřejmě sem e doufala že e budu ee si
eště e že si něco vyučím, nebo vlastně sem chtěla jít do nějaké
školy, tady byla tenkrát ee rodinná škola, (.) e v pisárkách byla, a
to sem e si jako přála, to je pro e děvčata, to bylo e na všechny
(.) možný povolání, a to kdybych e prostě dokázala, a tak sem si to
tak představovala pro život rodinnej to bylo, i pro ee zaměstnání,
protože ty dívenky, co tam dělaly, tu ves- vesna [to byla]
LČ: [mhm jasně]
AM: menovala se, víte o tom něco,
LČ: mhm
AM: tak e tam se vyuči- tam nejenom e se vyučily, za prvé jak e se
samozřejmě všeobecný vzdělání, a potom se soustředily taky na e
ruční práce a co budou v životě potřebovat na e a doká- aby e
všechno co co bude potřeba pro rodinu, nejenom pros- ee se e ob-
objevit s manželem někde v ňákým prostředí rituály aby ho uměli taky
u- u- teda zařídit, udržet, (.) no a samozřejmě když přijdou děti
tak tam byla po- výchova dětí, a všechno po- se učili, ee jak se
budou o to dítě starat a vychovávat, jak to budou (.) e pěstovat
zdravotně a tak dále, no a potom se (.) potom byly ještě další
odborný e předměty a (...) já mám ((začíná plakat)) promiňte, já mám
takovej že když na to všechno vzpomínám tak vidím ty lidi a to mně
dělá trošku
LČ: mhm, rozumím,
AM: že nemůžu se dost ovládat, si to nemůžu prostě se citově
ovládat, (..) (to mě za chvíli přejde) (..) a (.) potom, e sem
chtěla říct ještě k té škole, (..) já si musím donést jenom
ubrousek, jo?
LČ: ano,
AM: takže.
((nahrávka pokračuje po přerušení))
LČ: no, mě by teď (ještě spíš) zajímalo jak ste pak pracovala, třeba
i
AM: no, já sem ještě k té [školi]
LČ: [ano]
AM: chtěla říct že sme potom ee potom měli předměty ee e vš- ee
nejenom všeobecné (.) e prostě e jak bych to ře- na všech sm- mířily
na všeobecný vzdělání že, ale ee od tam e takový odborný ee předměty
tam byly, že když (nás) to byl e ty čtyři roky obstáli maturovali,
tak je přijímali do [zdravotnictví]
LČ: [mhm]
AM: a potom, na na úřady, a mohli být e kuchařkama, už jako měly už
k tomu ten papír nemusely už (.) dělat výuční listy a tak dále (.)
no, a byly švadleny, a e a byl- a mohly dělat (.) jako aranžérky, a
[všechno]
LČ: [ano]
AM: tolik oborů, že (.) nevím jestli v takovým rozsahu něco je
LČ: mhm
AM: aby e to stačilo, dneska ten nárok je ee samozřejmě oprávněně
větší, na všechno, tak e to už dneska nemůže být, ale tenkrát
opravdu to stačilo a ee ty ženy mohly být i nejenom v rodině aby
obstály, ale ee jako manželky aji matky, a (.) e tak, aby jako mohly
taky eventuelně být zaměstnaný, (v určitým oboru) (.) tak ee na to
vzdělání ste se ptala, ale já jsem se vrátila, ee s- byla sem sama,
ee v koncentračním táboře v terezíně, ee a (.) a byla jsem tam ee
podle e co němci vydali, norimberský zákon. jelikož můj tatínek byl
křesťan, tak na ee on e jako maminku a mýho bratra, podle těch
zákonů, ee tak zvaně chránil doma,
LČ: mhm
AM: ee ale, samozřejmě to bylo do určité doby. ale, to se eště
nevědělo, zatím to vyšlo že chrání manželku a děti, ee ta árijská
strana. buď to byla žena, nebo muž, když bylo e smíšené manželství.
ale ee a tam ta hranice byla že, manželku ano, ale děti do čtrnácti
let. no a já jak sem měla čtrnáct let, tak ee už mě otec jako
nechránil. (..) no mezi- my sme e eště sem chtěl říct že sme se
z toho makabi přestěhovali (.) že e prostě v osumatřicátým už když
bylo obsazený rakousko (.) tak tady ee už byla taková proti- ee ee
nejenom že v brně bylo hodně němců, a fašistů, (.) tak už začala
protižidovská hodně, ee já bych řekla ta ee nálada,
LČ: (nálada)
AM: ee a začali to, ee i židům prostě tady ti e lidé a ee úřady, e
dávat najevo, e prostě že, v německu už norimberský zákony vyšly
v třiatřicátém roce, tak už se vědělo, už stál dachau, a už stál ee
eště buche- buchenvald ((míněno Buchenwald)) (.) a věděli že to
vraždí na ulici a vyhánějí, a lidé u- někteří kteří mají peníze tak
utíkají, do ciziny, ale, hodně už postupně ty lidi, a byly ty první
koncentráky (se) začaly budovat postupně, a vystěhovávali, tak to se
vědělo, ale tady se pořád tomu ňák nevěřilo, a (.) doufali že ee že
to tady ee na nás nepřijde. (..) ta lavina. ale e už v osumatřicátým
jak říkám, tak ee za prvé e z nás ee z páté třídy obecné, to se
vracím ještě zpět, tak sme museli tu budovu opustit, a (.) tady,
teda ještě naše budova, tady tato, existovala, tak první poschodí
(.) udělali obec- ee [třídy]
LČ: [mhm]
AM: obecné školy, pět tříd (.) udělali, takže, jeden rok sem tady
chodila, do devětatřicátého do páté třídy, no a tady nás přepadli
němci.
LČ: mhm
AM: v devětatřicátým patnáctého března. (.) no a celou tu dobu už ty
ee fašisti všechno proti nám vystupovali, tak my sme e se museli
z toho makabi taky, ee (..) eště, to patřilo eště židovské obci, ale
už se tam prostě nálada, a samozřejmě ta radost už nebyla z e toho,
ee života tam, a prostě to utiskování ze všech stran, ee by- ee tak,
bylo tak silný, že ee (.) to krásný, to sportování, ten život, a to
všechno, ee už nebylo samozřejmě tak rozvinutý, a naopak se tam ee
soustřeďovaly ee od ee ňáký krátký pobyty ee většinou mladých lidí,
kteří chtěli tehdy jít ještě do palestiny.
LČ: mhm
AM: to nebyl eště stát izrael jak je teď, e to bylo po první světové
válce, e bylo určený že tam bude, ee že to to území ee který e už
tam někteří ( ) ee židé byli, ale hlavně tam byli arabi protože
to území pozbyli (.) ee židé, když je římané vyhnali, tak ee, prostě
museli (.) e z toho historicky dokázaného státu, prohraným prohranou
tady touto válkou, (.) přestože (byl pronásledován) už předtím ale
vždycky se někdo zachránil a zas byla válka, zase někdo zachránil,
zas to budovali, zase (.) prostě to tak šlo pořád až (.) až e před
válkou už se toho (.) ujali, a (řekli si) že ee když je to
historicky dokázané tak ((krátce se pozdraví s příchozím)) e tak ee
(.) že ee se budou snažit ee aspoň e ze zač- ee prostě ten e stát
dostat zpět, ee což ee nejenom že měli historicky dokázaný, ale
prostě e by- ee nebylo možný protože to byla kolonie anglická, a e
tak židé ee začali ee teda š- ee vybrali e v celým světě dělali
sbírku (.) a když byly peníze tak ee začali vykupovat to území.
LČ: mhm
AM: ee vyk- a arabi a ty turečtí šejkové a tak dále, kteří už byli
majitelé těch e to těch ee částí té země, tak ee když v soukromí
majitele tak (.) prostě, beze všeho prodávali, a prodali to tady té
židovské
LČ: [mhm]
AM: [organizaci] e zase a (.) ale prodali jim ee samozřejmě skály,
(močály) (.) a pouště. ((mluví s pláčem)) a když to židé tady toto
koupili teda organizace židovská, kdo měl víru a národnost
židovskou, a tak ee se udělala ta akce, takže toto už bude vaše
území, to sme koupili, to patří e nám, soukromě, a (.) musíte tam
dělat ee musíte to obrátit ee v e urnou půdu, a tak abyste tam mohli
žít. (.) no a z- ee samozřejmě (.) lidé kteří e byli dobře situovaný
tak o to zájem neměli ale chtěli aby se (ten stát vrátil) a aby židé
tam žili aby ten stát existoval, když tam nebudou už (.) a pomohli
k tomu, a nejvíc teda e ti chudí lidi (.) e se tam začali a chudý
rodiny stěhovat, (a budovali a)
LČ: mhm a vy ste se pak teda [e z toho makabi]
AM: [a tak jenom chcu říct] že (.) na tom makabi se něk- byli taky
se školili, protože tam chtěli jít do [palestiny]
LČ: [mhm]
AM: mladí lidi, který eště byli buď v gymnáziu nebo dokonce byli na
vysoké škole, ale už se chtěli stěhovat,
LČ: mhm
AM: v tom osumatřicátém roce, (.) ee to už hodně lidí tam žilo, od
LČ: mhm
AM: od e před válkou, v [kraji]
LČ: [mhm]
AM: ne dlouho, ale potom před první válkou,
LČ: [mhm]
AM: [a potom] celou dobu, že? no a, e oni tady tito mladí lidi se
školili a hlavně se teda školili (.) e na ee na statku, a tak [dále]
LČ: [ano]
AM: když někdo to na- e potřeboval ty dělníky tak tam dělali i
zadarmo, aby se něco naučili, když přijdou aby uměli vzít [ten]
LČ: [ano]
AM: rýč do ruky, krumpáč, nebo něco, aby prostě všechno, něco něco
uměli o tom, hospodaření, (.) e celkově, e na venkově, jo?
LČ: ano,
AM: tak, až ten byli takže tam taky se dělaly přednášky, učili se, a
všechno, a taky e z toho makabi odjížděli potom e ty ee lidi e do té
palestiny, takže tam přijely autobusy, zavezli je (.) e zavezli je
do e bratislavy, a
LČ: mhm
AM: od tam už lodí, e se dostali dál, no a když to bylo později tak
(.) tak prostě bohužel, někteří tam ani nedojeli, už začala [těžká
doba]
LČ: [mhm ano]
AM: [všude] (.) tak to sem jenom chtěla říct k tomu makabi, a my sme
se přestěhovali, tatínek (.) ee vzal jeden pozemek nedaleko, a tam
byly takový (.) menší domky, tak jeden koupil, a eště e udělal
nástavbu, vět- aby to zvětšil, a (.) tam sme se nastěhovali.
LČ: mhm a teďka [ještě]
AM: [a] to nebylo daleko.
LČ: ano.
AM: a to je e už dneska to zase převzala výstaviště, jo? asi v tom
(.) [(v té poloze)]
LČ: [a jak ste teda] potom pracovala, [po návratu]
AM: [no]
LČ: [ee ještě]
AM: [ne, já sem] aha, e já sem jenom ještě chtěla říct že sme tam e
byli a e to už sem e jako šla do té do toho gymnázia a potom přijela
(.) byl třiačtyřicátej rok, v lednu, přijela jed- přišla jedna moje
kamarádka, to už sme měli zavřenou školu, a přišla ee ke mně, já sem
říkala že sem ráda že ee že přišla, e se za mnou podívat, a (..) a
ona řekla, no já sem přišla, ale e (.) ee nejenom že sem chtěl
s tebou mluv- ee tě vidět, ale já sem ti přišla říct že bohužel je
listina napsaná ee bude transport a v tom transportu seš ty i já.
pudeš do koncentráku. a podle těch norimberských předpisů, víš něco
vo tom, já říkám, vím. a je to jisté? a ona říkala, ano, můj otec
eště (.) pracuje na židovské obci, která tady byla na jednatřicítce,
v tom
LČ: [mhm]
AM: [sme] měli dům, tady e v té ulici (..) kapitána jaroše, tenkrát
legionářská, a ee tu listinu viděl. (..) takže a ee říkám, jano, a
co, co myslíš že já mám dělat, jo? (.) a řekla, tak řekneš to
rodičům, a můžeš mít s sebou třicet kilo, (.) oni ti dají, co
potřebuješ. já sem řekla, no tak rodičům, tak (.) ee no zatím eště e
kdy to má být, nebo povolání nepřišlo, (.) zatím, a ona řekla, ne,
zatím ne, nevím přesně kdy to bude, (.) ale bude to brzo. ale, já
sem říkala, tak prosím tě, buď tak hodná, neříkej nic mým rodičům,
(a jo to tvým taky neřeknu), že už sem na listině, protože každej
den kdy to nebudou vědět je to lepší. (..) a (.) tak, sem jim to
neřekla, a prostě sem na to myslela, a mezitím se staly takový
události že nás němci odtama hnali a do čtrnácti dnů, a (.) ee
tatínkovi, e teda rozkázali srovnat to se zemí, (.) no a tak lidé si
to rozebrali, my sme spali každej někde (spali sme čtyři) (.)
samozřejmě nás brzo ráno vypouštěli aby e žádní sousedé ( ) (.)
no a můj tatínek (by měl) a ještě mimo to že byl zaměstnanej, na tom
makabi jako správce tak (.) e ee ještě měl obchod s uhlím, a
s dřevem. (.) a takže tam udělal, ee nad těma e já bych řekla,
boxama, kde bylo uhlí, tak (.) se udělala taková palanda, a nahoře a
tam se dal nábytek, a všel- dost věcí, co se dalo převézt, a (.)
teda nebylo tak nejnutnější k dennímu životu, a zatloukli to tam
LČ: [mhm]
AM: [špatnýma] deskama a prostě jako vypadalo to jako, nahoře sklad,
nebo to, že, to si teda přes válku jako nikdo nevšiml vůbec že tam
je všechno, a ňákej bídnej byt, ee sehnal, na hybešové ulici
jednopokojovej co ani ee domovnice nechtěla bydlet, tak od tam sem
šla do lágru, tam sem spala den, to už se rodiče dozvěděli,
LČ: mhm
AM: (.) a to mě přišli vybavit, ee kamarádka maminky a ( ) maminka
moje, (..) ((šeptá)) (do toho koncentráku se úplně zhroutila) (...)
no, a tatínek mě doprovodil, já sem předvolání do toho transportu
dostala až do prahy.
LČ: mhm
AM: ale tak byl přesto zvláštní vagón, protože my sme nesměli nikam
chodit a ee samozřejmě, e a jezdit vlakem a tramvají, a jenom na
jedné plošině, a to se potom taky zak- zakázalo lístky a tak dále,
to bylo strašně omezený a e několik potravin, a my sme neměli
potravinový lístky, jenom tatínek.
LČ: (..) no a když se teď dostaneme k tomu
AM: jo,
LČ: hm eště e kinu,
AM: ano,
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.
LČ: chodili ste teda [výhradně do toho]
AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo
eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom]
LČ: [mhm]
AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý
filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha
nebo něco, ale toho se chytli, katolické víře, (.) protože katolická
víra dycky byla (.) e bohužel (.) (lety) tisíciletí pronásledovala
židy.
LČ: (.) a do toho kina ste chodili třeba v který den?
AM: (.) a, toho se taky chytl hitler, (.) ((mluví s pláčem)) chopil,
že měl za sebou, (.) katol- křesťanskou celou společnost, v celým
světě.
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud
jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo]
AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e
radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší
tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla
televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.)
takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který
už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to
nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e
židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když
byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a
tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli
spisovatelé, (všecko)
LČ: a když [byste]
AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej
krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se
zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak
vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli
sme taky e sme cvičili
LČ: [mhm]
AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na
stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly,
(.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl
možnost, no.
LČ: a když si vzpomenete na ten ještě na to kino grand, jak ste ho
jakoby vnímala, jako co si (přímo) třeba vybavíte, když si na něj
vzpomínáte, [na to]
AM: [mhm]
LČ: kino,
AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor,
třeba, líbilo se vám [tam?]
AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý
výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme
na e veletrhy s rodičema chodili každý rok,
LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě]
AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam
byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého
skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.)
úplně jedno,
LČ: a
AM: <hlavně že tam byly filmy>
LČ: a by-
AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo
hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale
když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e
střídaly, podle toho co sme chtěli vidět.
LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich
[zajímalo]
AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )]
LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle
něčeho jinýho]
AM: [no, taky] taky trošku.
LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na
které ste chodila, [které to byly]
AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty
[dětský filmy]
LČ: [ano]
AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
LČ: grotesky,
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla
až po válce.
LČ: ano. mhm
AM: cizí, všechny.
LČ: [a když]
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických,
anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako,
ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila
po válce jít
LČ: mhm
AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..) ((mluví
s pláčem)) nemohla sem. protože já sem přišla (.) mezitím co sem
byla já pryč tak to bylo v třiačtyřicátým v dubnu, sem jela do
terezína, a přijela sem, a (sem se) to náhodou přišla jedna
sportovkyně která mě hned když sem přišla do terezína, a byla tam e
při té kontrole, byla v té (.) už tam byla ňákou dobu, a e byla
takový e samozřejmě ty jednoduchý práce dělali vězni, všechno, tak
ona byla v takové organizaci, přitom jak, například lidi (.)
přijížděly transporty, a odjížděly (.) a ona tam byla, a jinak tam
byly esesačky, esesáci, při těch prohlídkách, když sme přijeli, ale
(.) ona teda ee (.) mě uviděla, (.) a jak to bylo možný, (.) taky, i
když měla tu službu, tak neznamenalo že se mohla ke mně ňák
přiblížit ňák, ale v určité době jo, potom. (.) ale e když to bylo
možný, a už bylo po prohlídkách a všechno už (.) e sme pozbyli, co
sme měli s sebou, a tak dále, a e tak už tak ona se ke mně dostala a
řekla, ((mluví s pláčem)) já (si na tebe pamatuju) (.) ty seš
tonička (.) michalová, vy ste bydleli na makabi, my sme tam cvičili.
říkám, já si na tebe taky vzpomínám. a ona měla už, ona už chodila
na vysokou školu tak měla dvaadvacet nebo něco, a ona řekla, neboj
se, já se na (.) já (.) dám na tebe pozor, (..) a (…) ty (..) e
řekni že (.) e chceš bydlet v dívčím lágru (..) a potom že bys
chtěla pracovat (.) v zemědělství, to řekni (.) při tym, oni to
budou všechno zapisovat, a já tě tam zavedu. ona ty lidi odve- vedla
tam. no a to oni zapsali a ona mě vedla. (..) byla tam krátkou dobu,
než (se potom nevrátila už) (..) (vyjela) transportem, dalším, pryč.
(ale) my sme měli malej transport, (sto padesát) (..) když nás dali
do těch e jako kasematy, ty (.) ee znáte terezín? jo? jak je e
[obklopenej]
LČ: [mhm]
AM: těma valama a tak, tak tam když přišel transport tak se do těch
valů, tam byly místnosti, e tak tam se dělala ta registrace, a od
[tam se]
LČ: [mhm]
AM: vodili ti lidi ven. (.) a (..) takže (.) e tam, e jenom sem
chtěl říct, že sme tam přišli a (..) e byli sme ve velké místnosti
kde sme se vešli, tam byly jenom takový malý okýnka, a ňáký světlo.
no, a esesáci s nama, a esesačky, a teď nám řekli že (.) podívejte
se, vy ste přišli sem, (.) a když e budete dodržovat ee pořádek, a
vaše předpisy, (.) a nebudete se vymykat té organizaci, toho tábora,
tak ee se budete mít lepší jak naši vojáci na frontě. ale když ee to
nedodržíte tak (.) ee (.) tady nezůstanete. (..) tak to je to
nejhlavnější je to že, jestli máte u sebe nějaký kontraband, (.) to
znamená peníze, zlato, stříbro, léky, cigarety, a vůbec nějaký
cennosti, tak můžete tady za tu plachtu, tam sou bedny, hoďte to
tam, nikdo to nebude kontrolovat od koho to tam je, (.) a nic se vám
nestane. (.) v případě, (.) potom bude kontrola, pro ženy sou tady
ženy, vojenské, (.) a pro muže muži. (.) bude prohlídka tělesná,
nejenom zavazadel, a v případě že se někdo z vás, u někoho něco
najde, tak celej ten transport okamžitě jede dál do polska. (..) tak
každej z vás si vezme (..) e na svědomí (..) tady tuto cestu. oni
řekli (co a jak) (..) teď já sem si řekla, mně kamarádka vod mé
maminky mně do podvazkovýho pásu zašila marky, plný, v noci to
dělala a ee a ee všechno mě dali, plný kapsy, zubní pastu, léky,
všelijaký ee no všecko, mýdlo, a všechno mně dali, a měla sem takový
malinký dva kufry, a na záda jednu deku, (.) do ruksaku, a teď sem
řekla, můj tatínek tak těžko dře, má vydělal hodně peněz, a sehnal
nám jídlo, všecko, všechno kupovali na venkově, (protože) bral to
dřevo, na těch pilách kupoval, a tak měl velký známosti, tak všechno
kupoval, a z toho sme žili, protože jinak (by sme) ne- neměli sme
lístky, e takový aby se z toho dalo žít, (.) a teď to mám dat, a teď
sem si takhle rozhlížela, a vidím kousek vedle stojí (.)
(treontýnka) vajzová ((míněno Weissová)) ta bydlela (.) ee já na
hybešové a ona bydlela e na (.) bez- e ne, (tak byla) bezručova, ale
(.) hned ústí do hybešové taky ulice, a (.) e měla ještě bratra (.)
a ona ona šla se mnou do toho transportu, on ještě zůstal doma, a
najednou ju vidím, ona měla takovej, její e rodiče byli bohatí, její
tatínek byl architekt, (.) zahradnická se ta ulice menovala, možná
se menuje pořád, a ona měla takovej krásnej zelenej lyžařskej oblek
( ) a na tom měla velkej pás, ee (..) e kožený, a najednou ju
vidím, ona sundá ten pás a nůž, a takhle to (.) rozřezávala, protože
to velkýma stehama bylo samozřejmě sešitý, vadily tomu pásu, a
padaly z toho marky, a zlato, všecko padalo na zem, tak to šla,
hodila to do té bedny, tak, a tam, viděla sem jak lidi tam chodí
taky, tak já taky. tak sem vzala ten pás a hodila sem ho tam.
všichni to udělali. a pak byly prohlídky, (.) a to ostatní nám vzali
stejně. no (..) [(to)]
LČ: [a potom]
AM: ee takhle, to začalo.
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve
zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee
AM: [to ne]
LČ: [to ne?]
AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim]
LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom
sledovali]
AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak
LČ: (..) [a]
AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se
nebavili, nemůžu říct.
LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské]
AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková
nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny
lidi.
LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili?
AM: ne.
LČ: ne, to ne.
AM: (..) já sem se přece jenom chtěla vrátit, to nevadí, ať je
zapsa- nam- <namluvený> ((pousmání)) že sem nemohla po válce, e v ú-
potom e ve čtyřiačtyřicátým roce zrušily tyto norimberský [zákony]
LČ: [mhm]
AM: a začali nový, opravili je, a to znamenalo, že maminka nebyla
chráněná ani její
LČ: mhm
AM: a její e děti nebo, [jejich děti]
LČ: [mhm]
AM: a ti muži co měli (.) židovský manželky tak na ně se vztahovaly
taky norimberský zákony. (.) a nebo, na ženy který ee měli židé,
[žida]
LČ: [mhm]
AM: za manžela, a děti. no a to se stalo ve čtyřiačtyřicátým roce,
že maminka dostala transport, e s mým bratrem, tenkrát měl dvanáct
let.
LČ: mhm
AM: no a tatínek řekl, tak, bohužel, deš do toho transportu, nedá se
nic dělat, musíš dělat aby ses zachránila, ale karlíčka nevezmeš
s sebou. ten měl dvanáct let, (můj bratr). on řekl, jak ee ale, teď
co já budu dělat? co já řeknu? jak to bude? když nevezmu to toho
chlapca s sebou. (.) a ten e jí vyplňoval ten život, když já sem
byla pryč, a vůbec jako každé mamince dítě, ale rodičům řekl
((krátké pozdravení s příchozím)) ee je to, (.) ee (.) je to strašně
těžký ale, prostě, ho nevezmeš s sebou, abys mu zachránila život. a
ona řekla, co jim řeknu? když se budou ptat. no řekni, od prvního
bombardování si děcko neviděla, (.) že se nevrátil domů, a že tak
oni na bí- tak on bude pro ně nezvěstnej. (.) a ona řekla, co když
mně nebudou věřit, co se se mnou stane, tatínek řekl, doufám že ne,
ale, prosím tě (.) ((mluví s pláčem)) prosím tě, na nic nemysli,
jenom že se karlíček musí zachránit, a že nepude do lágru, protože
tyto děti nepřežívají. (.) no, a maminka, teda šla se strachem sama,
ale tam byl takovej chaos že (.) nikdy se ne- e říkala že, že to ani
ee e ňák e se jí vůbec se jí neptali, kde to děcko je. byl tam ňákej
chaos v té době,
LČ: [mhm]
AM: [že] ona prošla bez něho, a už (.) prostě byla registrovaná sama
a (.) no a přijela do terezína, v praze byla zavřená e šest měsíců.
(.) potom přišla do terezína, v únoru, tak sem se vo ní starala a
byla hrozně zlomená, už z té celé války, a z toho že já sem byla
pryč, (.) a nevěděli vo mně, (protože) já sem (dycky) občas sem (.)
ee neměli stopy, (.) tak ee (.) e bylo to pro e ni velmi těžký, no
a, ee můj tatínek (.) ale za čtrnáct, to se dozvěděl, zase od
jednoho policisty českýho protektorátního, že za čtrnáct dní budou
sbírat ty muže. a tak šel za e za svojím kamarádem, (.) ee panem
šturzou, on byl, na hybešové měl, eště e za války, a měl to předtím,
byl závodník a mechanik, (.) automechanik, tak tam měl autoservis,
dílny, a měl tam velký učiliště, a tatínek za ním šel, a říká, já
sem celej nešťastnej slyšel sem že já du do transportu za čtrnáct
dní, moje žena už je pryč, a já ee se bojím vo mýho syna, co tady
bude s dvanáctiletým (.) chlapcem. a von řekl, prosím tě von má ty
auta a ty motorky tak rád, a tady bude, přijde sem, jo? já mu dám
modráky a já tady mám osumnáct učňů, von se tady ztratí. tady je pod
světlem největší tma. protože já smím oprav- tady smíme opravovat
jenom (.) vozy vojska německýho, gestapa, německé policie, konec. a
nesmíme ani civilu, ani němcům nic opravovat, tady nemá civil co
dělat, a momentálně pro něho je to to nejnebezpečnější jsou lidi.
(.) němci i češi, jsou pro něho nebezpeční, protože někdo prozradí
že je tady, a (.) už ho nikdo neuvidí. (..) tak tatínek říkal fajn,
tak mu nechal peníze a všecko, tam ten byt se zatloukl, tam bylo
jedno okno z toho e bytu, a to se zase, přízemí, na dvoře to se
zatlouklo škaredýma deskama, ty dveře který šly do toho bytu se taky
daly desky, aby to vypadalo že tam skladiště, (.) on dostal klíče,
karlíček dostal klíče vod dílny, a vod ee a vod toho, ee od
kanceláře, a k té dílně, a skutečně, ((mluví s pláčem)) a říkal pan
šturza po válce že on byl nejlepší učeň. jemu se nemuselo dvakrát
říct co má donést.
LČ: mhm
AM: když přijely auta, a mechanici si ho brali, v zimě, jezdil na
masarykovým okruhu generální jízdy,
LČ: mhm
AM: když dělali po opravách, (.) v (lednu), a potom byly cesty (
) chvála bohu přežil. a rodiče jenomže se vracím k tomu, (.) ((mluví
s pláčem)) no a já sem přijela s maminkou (.) nazpátek a tak sme ho
hledali a bože, chvála bohu sme se s ním setkali a potom nám tatínka
dovezli ale toho nám dovezli zabalenýho v dece, (.) protože tatínek
on se (vrátil a přišel) o obě nohy. (…) a já sem toho tatínka (.)
víc sem neměla eště s- no, (už sem) (.) skoro měla sedmnáct let, tak
sem ho dostala na vozíku, maminka byla nemocná na srdce, bratr tři
roky nechodil do školy, (musel se) učit aby se dostal do školy aby
(.) šel jenom o jeden rok později, aby ty dva roky trošku, aby mu
odpustili, protože on měl jít tři roky zpátky do školy, měl třináct
let. měl jít do čtvrté třídy (..) a s ním sem se učila, a museli sme
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to
všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když
sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou
přednášku, (.) [a nebo sem si]
LČ: [mhm jasně]
AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to
sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.)
do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a
to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
LČ: [mhm]
AM: v jednom místě ještě ta jedna noha nebyla dobrá, tak (byl) zase
operovanej protože nebylo to dobrý, když ho zachránili, v březnu se
to stalo, e vlak ho přejel (.) e v cestě do lágru, když šli, ale tam
byli český [železničáři]
LČ: [mhm]
AM: a ti ho okamžitě zabalili
LČ: mhm
AM: a e odvezli ho a ještě ho hned ho v nemocnici operovali. takže
to přežil dokonce, (.) tu amputaci. v březnu, v pětačtyřicátým roce,
kdy nebyl konec války. (.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči a můj bratr, když
jemu bylo sedmnáct, no tak jel do izraele, a říkal že už to nechce
tady prožít všecko, (.) a že se to může opakovat, i když já sem mu
říkala že ne, ale to bylo marný, on chodil zase do (.) do těch ee
společnosti nejenom do společnosti e sportovní, ale taky do toho e
zájmů, že se školil že pojede do palestiny, a tak jel. a vodjel i
když maminka to těžko snáš- ale tatínek ho viděl jako (.) když si to
přeje ( ) nebyl ještě vyučenej mechanik, ještě mu trval e rok
mu chyběl.
LČ: mhm
AM: se učil potom, [jako (učeň)]
LČ: [mhm mhm]
AM: aby to stihl všechno. (…) škoda že jsem nevzala fotku. (…) a
loni zemřel, (v sedmdesáti osmi letech) ( ) (..) má dceru, ( )
jsem byla u hrobu ( )
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde
ste získávali informace o tom co se hraje,
AM: (.) no
LČ: ee na [plakátech]
AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie,
byly takový jednoduchý skříňky venku,
LČ: mhm
AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak
nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že?
LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete,
AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam
přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání))
LČ: a e
AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit, a potom už vůbec
LČ: [(jasně)]
AM: [potom] vůbec podle ničeho a naprosto zakázaný. (.) to ty starší
ročníky vám můžou něco říct o tom
LČ: mhm
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní
film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to?
na [třeba týdeníky? nebo]
AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno
[samozřejmě ( )]
LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete]
AM: [ne nebyly, ne]
LČ: [ne]
AM: nic. na ty dětský ne.
LČ: mhm
AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem
už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.)
in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový
vysvětlení k tomu dat, osobní trošku.
LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,
LČ: mhm
AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu]
LČ: [mhm] (.) mhm
AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu.
LČ: mhm
AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji
maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby
(.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým
obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho
dozoru, určitýho.
LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně
AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný.
LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to
vypadalo v sále]
AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.)
dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak
sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne,
no>
LČ: (..) a oni pak znovu promítali,
AM: no pokud se to podařilo ( ) [no]
LČ: [mhm]
AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro
dospělí,
LČ: mhm
AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže
to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli
jak to dopadlo všecko,
LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
LČ: (.) dobře, a máte třeba ještě ňákou zvláštní vzpomínku s kinem
spojenou, co sme tady neuváděly,
AM: [ne]
LČ: [třeba] ne?
AM: jinou ne.
LČ: mhm tak v tom případě vám poděkuju,
AM: nemáte [zač]
LČ: [byla ste moc hodná]
AM: [nebylo] to pro vás ee dostatečně e technicky, e vůbec (.) e
cenné, co sem vám [vyprávěla]
LČ: [ale] to ne, to [určitě bylo]
AM: [technicky] to jenom takový, (..) jak jsem už říkala vaší
kolegyni že (.) to prostě, nemám, neznám, nic (.)
LČ: [ale to]
AM: před válkou takovýho co by bylo hodnotný na moj- co se týká e e
nejenom programu ale, herců, a prostě, ňákýho vývoje určitýho, nebo.
to nemůžu.
LČ: ale to bylo užitečný. tak děkuju.
AM: já [taky]
LČ: [děkuju]

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 29.4.2011, telefonický rozhovor

Rok narození: 1923, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská (Brno – střed)
Národnost rodičů: otec Němec, matka Češka
Povolání rodičů narátora: Otec pracoval u pouličních drah, asi
v letech 1923-1940 byl nezaměstnaný a pravděpodobně spolu s matkou
narátorky provozoval obchod s ovocem na Josefské.
Povolání narátora: Měšťanská škola na Rašínové, dvouletá obchodní
škola. Poté narátorka třičtvrtě roku pracovala v grémiu maloobchodů
na Dornychu, poté na náměstí Svobody v pojišťovně. Od roku 1943 do
konce války byla v domácnosti se syny, kteří se narodili v letech
1942 a 1944.

MK: to byla privátní škola všechny pět roku

LG: [mhm]

MK: [předtim] ale i do mateřské školy dva roky ne tři roky od
třetího leta

LG: jo ee mně se to tady špatně nahrálo jestli byste nemohla
zopakovat, kde ste bydlela ten a rok narození -zení a celé méno, jo,
děkuju

MK: tak já se menuji M.K.

LG: mhm

MK: k.

LG: mhm

MK: a nad tím cé byl háček

LG: mhm

MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři

LG: mhm

MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum

LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala

MK: e e no po té po té obecné škole

LG: mhm

MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))

LG: mhm

MK: anebo taky (stefáni šúle) německy

LG: mhm

MK: jo

LG: a...

MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice

LG: mhm a chtěla sem...

MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna

LG: mhm

MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí

LG: mhm

MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))

LG: mhm

MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři

LG: mhm

MK: a pak sem nedělala nic

LG: ano

MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma

LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?

MK: to bylo míchaný

LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala

MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané

LG: mhm

MK: jo

LG: jo

MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov

LG: jo

MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu

LG: mhm

MK: ne

LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila

MK: prosim?

LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam

MK: tam jaký co to bylo za obory

LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé

MK: to byly německé, samy německy školy

LG: mhm jo

MK: žádny česky

LG: á

MK: německy

LG: ehm jakoby mohla byste popsat vztah těch obyvatel ee na té v té
vaši čtvrti, jakoby e během té války jako Češi, Němci jako jestli
tam byly nějaké problémy, nebo jestli to bylo v pořádku

MK: vůbec žádné problémy

LG: mhm

MK: problémy sme tenkrát vůbec žádny neměli

LG: jo

MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji

LG: mhm

MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy

LG: mhm

MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec

LG: jo

MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky

LG: mhm

MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó

LG: mhm

MK: dovopravdy musim řict

LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?

MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva

LG: mhm

MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry

LG: mhm ehm teda provdaná ste byla

MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu

LG: ((smích))
MK: ((smích))

LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?

MK: ee povolání méch rodičů

LG: mhm

MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka

LG: mhm

MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo

LG: jo

MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili

LG: aha

MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah

LG: mhm

MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet

LG: jo

MK: a teď celé čas byl tedy bez práce

LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem

LG: jo á měla ste nějaké sourozence

MK: ne

LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino

MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí

LG: mhm

MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...

LG: no a

MK: kina Central

LG: mhm

MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí
a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley
Temple))

LG: mhm

MK: a ty anglicky filmy

LG: jo [tak]

MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops))

LG: mhm

MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla

LG: mhm

MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu
pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali
ponejvíc takový kovbojský filmy

LG: mhm em a chtěla sem se zeptat, jestli si pamatujete na ee na
první návštěvu kina kde ste byla

MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to
bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený
a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing
((neidentifikováno))

LG: mhm

MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri
((Jan Kiepura)

LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám
budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení
obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste
chodila do kina

MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct

LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit

MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama

LG: mhm

MK: abych vypadala starší

LG: jo

MK: aby mě pustili vůbec do kina

LG: a...

MK: protože sem byla malá

LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do
kina nebo tak...

MK: rodiče nechodili do kina

LG: mhm

MK: na kino nebyly [peníze]

LG: [mhm]

MK: to vám řeknu upřímně

LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste
chodila do toho kina v tý době?

MK: no buďto sama nebo s kamarádkama

LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé
národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo]

MK: [já sem měla všelijaký kamarádky]

LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala

MK: ee v jaké době do keré doby

LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo

MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila

LG: mhm

MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady

LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama

MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley
Temple))

LG: mhm

MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na
to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy

LG: jo

LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?

MK: ne, vůbec ne

LG: a ve škole se o tom mluvilo

MK: ne ne

LG: mhm

MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót

LG: jo a měla s-

MK: tedy privátně

LG: mhm

MK: jo ne ale s učitelem nikdy

LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?

MK: ne, tenkrát to neexistovalo

LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?

MK: ne to ne

LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?

MK: ano každou nedělu

LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?

MK: ee no římskokatolické

LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého

MK: jak to nerozumím jak to myslite

LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české

MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,

LG: mhm

MK: tak je vám to jedno

LG: jo

MK: rozumite

LG: jo jo jo rozumim

MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]

LG: [mhm ano ano]

MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to

LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?

MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo

LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc

MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už

LG: mhm

MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás

LG: mhm

MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky
premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo

LG: jo

MK: tam hráli ty ty ty první filmy

LG: jo

MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W.
Fischer)) a to to to se šlo tam

LG: jo

MK: ne

LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech

MK: prosim

LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů

MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla

LG: mhm

MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy

LG: mhm

MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl

LG: jo

MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no

LG: mhm

MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men

LG: jejda tak...

MK: vchod silnice taky menovala

LG: no to si asi

MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už

LG: ja taky nevim

MK: vite ale kerou teďka myslim

LG: jo jako vim

MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))

LG: mhm jo ja vim

MK: tu myslim

LG: mhm

MK: tentok ne achjo

LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?

MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))

LG: mhm

MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))

LG: mhm

MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla

LG: mhm

MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla

LG: mhm

MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))

LG: to nee

MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík

LG: to taky ne

MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze

LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový

MK: jak jak to myslíte

LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy

MK: jo no ze začátku byly jenom němý

LG: mhm já vim

MK: to byly jenom němý

LG: mhm

MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší

LG: mhm

MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu

LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla

MK: och je to tedy to tedy vám nemůžu říci

LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl
český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo
jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete]

MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v
té Moderně ((Moderna)) hrály

LG: mhm

MK: na ty sem nechodila

LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda]

MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na
nějaké americké filmy

LG: jo mhm

MK: tó to je něco hroznýho

LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda

MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic

LG: mhm

MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty
německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk))

LG: mhm

MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí
vybavení

LG: jo

MK: ne

LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát

MK: to bych pochybovala

LG: mhm

MK: na filmu ne ale divadlo ano

LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?

MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó

LG: mhm

MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli

LG: mhm

MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let

LG: mhm

MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem

LG: jó já vím kde to je

MK: naproti kamenolomu

LG: mhm

MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček

LG: jo

MK: a tam sme měli chatu

LG: mhm

MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...

LG: jo

MK: víte a volejbal a to všechno

LG: mhm

MK: tak to bylo zajímavější než filmy

LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl...

MK: prosim

LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba
s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě
ste ten rozdíl tak nevnímala.

MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina

LG: mhm

MK: to sem žádnýho nepotřebovala

LG: jo tak dobře

MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu

LG: jo

MK: a koho potřebuju sebó

LG: no to je jasný

MK: co koho potřebuju

LG: nikoho

MK: beztak se bavit nemůžu

LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla
některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české
[kde se hrály premiérové filmy]

MK: [poslóchéte] za Česka

LG: mhm

MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani
to vás to nezajímalo komu to kino patří

LG: mhm

MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda
třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát
dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než
než to a to bylo to úplně obyčejný

LG: mhm

MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó
látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo

LG: mhm

MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne

LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle
vás?

MK: nejhezčí kino

LG: mhm

MK: no bylo ten Kapitol

LG: mhm

MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala))

LG: ano

MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky
nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion

LG: mhm

MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma

LG: jo

MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek

LG: jo ano to znám

MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý
bylo tedy bylo všechno normální

LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato-
vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené

MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc
třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý
filmy

LG: no jasně mhm

MK: to to je samozřejmě

LG: mhm

MK: a ponejvíc tedy ve městě ne

LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na
film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do
toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol))

MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek

LG: v pátek

MK: večer byl první nové film

LG: jo, premiéra nějaká

MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé

LG: mhm

MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát

LG: [jo jasně]

MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze

LG: mhm

MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit

LG: mhm

MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat

LG: mhm ((smích))

MK: no vám nezůstalo nic jinýho

LG: mhm

MK: a já vám řeknu jak to je

LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé
k- kd- prostě...

MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý]

LG: [mhm]

MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas

LG: jo mhm

MK: chodit tolik do kina

LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin
ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký
týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete

MK: ne jak myslite přestávky

LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam...

MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau))

LG: mhm

MK: to bylo za Hitlera

LG: jo

MK: všecko co je co je ve válce novýho

LG: mhm

MK: to to bylo to jediný

LG: a bavilo vás to

MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu

LG: jo jasný

MK: no tak

LG: mhm

MK: tak pravda že to jednyho bavilo

LG: mhm á

MK: muselo bavit

LG: mhm

MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit,
tak voči zavřít a nedívat se.

LG: mhm

MK: no jo je to tak

LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?

MK: co mělo?

LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu

MK: ne ne t- to nebylo dřív

LG: mhm

MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát

LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?

MK: ne

LG: jo

MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam

LG: mhm

MK: na to sem ani neměla čas

LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?

MK: jak to myslíte

LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .

MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>

LG: tak já nevim

MK: [že právě]

LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali

MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu

LG: mhm

MK: tak ste byla pryč

LG: mhm

MK: to si žádné netrófal

LG: mhm

MK: rozumite

LG: jo já tomu rozumím

MK: to si žádné netrófal

LG: jo

MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale

LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?

MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat

LG: no no nic

MK: nic a tenkrát taky ne

LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela

MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán

LG: mhm

MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný

LG: mhm

MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je

LG: jo

MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé

LG: mhm

MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je

LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války

MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla

LG: mhm

MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa

LG: mhm

MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela

LG: mhm

MK: na venkov

LG: jo áá [vzpomínáte si]

MK: [takže]

LG: mhm

MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je

LG: mhm

MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo

LG: mhm

MK: a hotovo ne vůbec my sme měli jednu, která ee dělala tam v
Křtinách v té Zbrojovce nebo co to tam bylo a byl tam přece ten
první nálet, ten byl dvacátýho pátýho srpna devatenácet čtyřicet
čtyři, jo a vona to tam prožila a pak byla při tom náletu jak byl
toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, jo

LG: mhm

MK: a to sme byli v tentok u nás ve sklepě a t- to bylo pendrek na
nic kdyby tam bévala do dvora bomba spadla, tak sme byli všichni
pryč, normálně sme chodili na Pekařskó osumdesát do sklepa vod
pivovaru

LG: mhm

MK: vod ze Starýho Brna, ale to sme už nestačili, to přišlo tenkrát
honem, ne a to bylo to nejhorší kdy ve dvacet čtyry tam spadla bomba
tedy bohudík se u nás nic nestalo

LG: mhm

MK: ale t- to byly tedy někdy hlópý chvi- chvilky

LG: mhm

MK: ale to člověku musel s tym byt hotové

LG: á

MK: my sme si ten tu válku nevynalezli žádné jak né Češi tak Němci
né a a a dneska kdyby něco bylo, tak si to tak jak tak si každé
nepřeje

LG: mhm

MK: nebo... ste tady

LG: jo chtěla sem se zeptat, jaký byl osud vaší rodiny na konci
války

MK: prosim

LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války

MK: jak jak byl

LG: osud jaký byl prostě

MK: vod mojí rodiny

LG: mhm

MK: můj tatínek zůstal v Brně

LG: mhm

MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama

LG: mhm

MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu

LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde

MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo

LG: no vim

MK: e pochod smrti

LG: mhm

MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec

LG: mhm

MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska

LG: mhm

MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš

LG: mhm [tak to je smutné]

MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli

LG: mhm

MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa

LG: mhm

MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest

LG: jo

MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět

LG: mhm, jo tak já vám teď budu číst em ména filmu a vy si budete
zkusit vzpomenót, jestli ste je viděla v kině jakoby možná je budete
znát z televize, ale nám de o to, jestli ste ty jestli ste ty filmy
viděla v kině, jo, jakoby v té době když když se to promítalo

MK: filmy

LG: filmy vám budu teď číst názvy filmů a vy vy mně řeknete dycky,
jestli ste ho viděla nebo neviděla v tom kině, dobře, tak já začnu
ehm první je singing fúl ((Singing Fool)) to je nějaký

MK: to já vim to je ten s tym s tim s tó opicó, ne?

LG: a viděla ste to

MK: to sem viděla

LG: mhm

MK: ale už si tak na to nevzpomenu

LG: jo a potom ee Pražské švadlenky, to by měl být němý film

MK: ne to nevim to nevim

LG: to nevite

MK: může být že sem ho viděla...

LG: ale nepamatujete si. potom je tu cé a ká polní maršálek ((C. a
k. polní maršálek))

MK: ten sem viděla

LG: mhm á dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce
v tříčtvrtečním taktu))

MK: [Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt]

LG: [ano]

MK: jo ten sem taky viděla

LG: mhm další tu je To neznáte Hadimršku

MK: to se muselo nějak jináč menovat

LG: tak možná jo, tak to si nepamatujete

MK: ne, to nevím Hadimrška ((To neznáte Hadimršku))

LG: mhm tak pak je tady Kouzlo valčíku od lubiče ((Ernst Lubitsch))

MK: jak kouzlo...

LG: valčíků Kouzlo valčíku

MK: ((mluví německy)) to nevim

LG: eee to nevíte tak to nevadí, pak je tady ee Lelíček ve službách
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))

MK: může být, ale všechno kolem sem málo viděla

LG: mhm jo pak je tady nějaký film kvik ((Quick))

MK: jak

LG: kvik ((Quick)) a píše se to s kvéčkem kvé ú měkké i cé ká

MK: kvik ((Quick)) taky nevim

LG: mhm další je tu Pobočník Jeho Výsosti

MK: počké, to je cosik co je na (ouvald) to může být že ten sem
viděla

LG: mhm ee Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))

MK: né, na takový filmy mě tenkrát ee e počkej, jak se to říká
dějepis aji ve škole ten mě moc nezajímal

LG: ((smích)) dobře dobře další...

MK: protože to se musel člověk moc čísel pamatovat

LG: mhm to je pravda ((smích))

MK: ((smích))

LG: další film je tady ee Zlatá Kateřina

MK: jak

LG: Zlatá Kateřina

MK: Kateřina to nevim

LG: a pak je tady nevim jestli to přečtu správně, něco jako sibi der
frac ((Csibi, der fratz))

MK: jak

LG: sibi der frac ((Csibi, der fratz)) píše se to cé es í

MK: a frac

LG: mhm

MK: jo to to sem určitě viděla

LG: jo pak je tady Mata Hari

MK: já jo jo jo jo jo

LG: mhm

MK: a potom ten tygr z esnapúru ((Tygr z Ešnapuru))

LG: ((smích))

MK: a ten druhé díl das indiše grátmal ((Das Indishce Grabmal –
Indický hrob)) ti dva to sem taky viděla

LG: á Cácorka tady je

MK: jak

LG: Cácorka

MK: nevim

LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))

MK: šaplin ((Charlie Chaplin)) to sem taky viděla

LG: mhm

MK: ty dva filmy

LG: jo á Tři muži ve sněhu

MK: jó jó pravda

LG: Svět patří nám

MK: to to nevim

LG: mhm ee Dobrá země tady je Dobrá země

MK: Gute Erde to si taky nevzpomenu

LG: Sněhurka a sedm trpaslíků

MK: no jó to sem chodila do divadla

LG: mhm

MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří
úplně starý český divadlo

LG: mhm

MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek

LG: mhm

MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo

LG: tak další film tady je Ducháček to zařídí

MK: to nevim

LG: Tři děvčátka pokračují

MG: taky nevim

LK: ee U pokladny stál

MK: taky nevim

LG: To byl český muzikant

MK: může být

LG: mhm

MK: ale nemůžu tedy nevzpomenu si

LG: jo mhm á

MK: doma bych kdybych bývala doma

LG: mhm

MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný

LG: měla

MK: jo, aji herce

LG: jejda

MK: všelijaký schovaný, no jo no

LG: mhm pak je tady Město ztracených

MK: nevim

LG: Opereta

MK: Opereta

LG: mhm

MK: nevim

LG: Roztomilý člověk

MK: taky ne

LG: Vídeňská krev

MK: to jo vínr blut ((Wiener Blut))

LG: Muži nestárnou

MK: to taky nevim

LG: Dobrodružství barona Prášila

MK: taky nevim

LG: Tanečnice

MK: to může být

LG: mhm La Paloma

MK: La Paloma

LG: mhm

MK: to jo to vim

LG: jo

MK: jo

LG: Neviděli jste Bobíka?

MK: to bylo tam ((mluví německy))

LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?

MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))

LG: to nevim

MK: tak se tak tak jo

LG: ((smích)) jo ee a pak je tady ještě Její oběť

MK: jo opf nevim

LG: áá Sobota

MK: taky nevim

LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak
zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v
dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák...

MK: ano

LG: mhm

MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až
přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách

LG: mhm

MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry

LG: mhm

MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá

LG: mhm

MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně

LG: jo

MK: v pondělí a ve čtvrtek

LG: jo dobře

MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů

LG: mhm

MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové

LG: mhm

MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace

LG: jo

MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan

LG: mhm

MK: tak

LG: tak otázky už máme všechny za sebou á tak chtěla by ste mluvit
ještě o něčem, co se týká těch filmů a těch kin něco o čem sme ještě
nemluvili [máte nějakou historku]

MK: [no já nevim cc-]

LG: nebo tak

MK: vo čem

LG: jestli máte nějakou příhodu z kina nebo tak něco

MK: no jo no to sem měla moc ((smích))

LG: ((smích))

MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi

LG: jo jasně já to vidím jo mhm

MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl

LG: mhm

MK: nebo nevite

LG: myslim že vim

MK: nevite

LG: a jaktože tam ti...

MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite

LG: mhm

MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica
se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové
((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo
Koliště

LG: jo

MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak

LG: to nevim

MK: ta malá ulička co jede elektrika

LG: to nevim

MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a
Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu
Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom
pro Němce činohry a takovýho něco

LG: mhm

MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo

LG: mhm

MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu
Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho

LG: mhm

MK: to Janáčkovo ještě nestálo

LG: jo

MK: to stavěli teprve teď po válce ee

LG: mhm tak ehm chcete teda zmínit ještě něco na konec rozhovoru

MK: prosim

LG: jestli chcete zmínit ještě něco na konec rozhovoru

MK: ee co bych vám ještě měla vykládat

LG: tak já vypnu ten diktafón

MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu

LG: mhm

MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna

LG: mhm

MK: rudr ((Rudder)) klub bruna

LG: mhm

MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli

LG: jo

MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné

LG: mhm

MK: co tam ještě stojí je všechno co sme udělali tedy z betonu
schody a cesty a chalupa je pryč

LG: mhm

MK: a soused když sem v roku šedesát osum přišla do Brna a přišli
sme tam ven a viděli tak soused mě držel za moji maminku

LG: mhm

MK: a já povidám, ten měl obchod se železem v Královým Poli

LG: mhm

MK: a já mu povídám, pane Mareček a co dělá váš obchod a vite co von
mi na to vodpověděl?

LG: nevim

MK: ten sem položil na oltář vlasti, já povidám, jak to myslite? no
mám zvyk, že mně ho sebrali t- t- to mně de pořád ještě v hlavě tak
tak príma jak mi to řekl

LG: mhm

MK: položil sem ho na oltář vlasti

LG: to jo

MK: není to dobrý

LG: je to dobrý, no smutný trochu ale dobrý

MK: no ale je to doopravdy všechno smutný co se stalo

LG: mhm to jo

MK: já to nevim jak stará ste vy

LG: já já mám dvacet jedna let

MK: kolik

LG: dvacet jedna mám let

MK: ojéjej ojéjejej

LG: ((smích))

MK: ((smích)) to je můj vnuk můj nejmladší vňuk starší

LG: ((smích))

MK: to už mám pravnuka, kterej už je čtrnáct

LG: ((smích))

MK: ((smích)) ách jo, no jó no, bylo by hezký kdyby sme se poznali

LG: to jo tak já vypnu ten diktafon a ještě

MK: já já na každej pád ee tentok vy máte štěstí, že ste mě stihla

LG: mhm

MK: protože já v úterý jedu do Česka

LG: jo

MK: do Čech

LG: mhm no tak e já bych vám jestli vás to zajímá, ty výsledky toho
výzkumu nebo jak to dopadne všechno, tak já bych vám potom
každopádně dala nějak vědět třeba

MK: [no poslóchéte]

LG: [jestli bude nějaká] publikace a tak

MK: no jo no máte mobil taky

LG: mám mám mobil

MK: no tak mně řeknite

LG: jo

MK: já mám tam jenom mobil

LG: mhm dobře tak jo tak já vám ho dám

MK: jo

LG: tak já už to vy- vypnu ten diktafon

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 15.12.2009, DPS Kohoutovice

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr narozen 1931

Bydliště do roku 1945: K hamrům (Maloměřice), od 1937 Obřanská
(Maloměřice), od 1944 ulice Franzova (Maloměřice).

Povolání rodičů narátorky: Matka pracovala v textilce v Obřanech,
poté, co založila rodinu, byla v domácnosti a příležitostně
vypomáhala na poli. Otec obuvník, měl vlastní dílnu v Maloměřicích,
po úrazu pracoval v cementárně.

Povolání narátorky: Po ukončení základní školní docházky roku 1942
začala narátorka pracovat v pletárně v Husovicích na Mostecké ulici.
Od roku 1944 do konce války pracovala v Brněnských Ivanovicích
v žárovkárně. V letech 1945 – 1947 pracovala v tiskárně Rovnosti,
poté byla v domácnosti. Od roku 1958 pracovala v tiskárně Rudého
práva.

SM: dobře, tak můžeme začít s tím rozhovorem, takže já vás nejdřív
poprosím, abyste mi řekla své celé jméno,

LZ: no tak menuji se L. Z.,

SM: a

LZ: rok narození tisíc devět set dvacet osum, devatenáctýho září,

SM: a za svobodna ste se [menovala]

LZ: [za svobodna] sem se menovala Kitnerova. pocházím z Maloměřic,
bydleli sme Hády, tam sem se narodila, pak sme bydleli na Obřanské,
pak sme bydleli na francové ((ulice Franzová)) [tam]

SM: [a můžete] říct

LZ: no?

SM: pamatujete si ty roky kdy ste, kdy ste se stěhovala? aspoň
přibližně?

LZ: tak na Obřan- tam na Hádech sem se narod- na Hádecké nebo tak,
K hamrům. K hamrům je to ulice, K hamrům vlastně. tam v Maloměřicích
tak tam sem se narodila, pak vlastně sme se stěhovali v třicátým
sedmým roce sme se stěhovali na Obřanskou, a tam to bylo potom
poškozený, vybombardovaný, jak vyhodili v Obřanech most, tak to bylo
poškozený a stěhovali sme se na tu francovu ((Franzovou)) do
Maloměřic. tam sme bydleli až, já sem tam bydlela až do
sedumačtyřicátýho roku, kdy sem se vdávala,

SM: hm

LZ: a pak sme se s em s manželem bydleli na em na Slepé v Černých
Polích. nad dětskou nemocnicou je to.

SM: dobře a jaké školy ste navštěvovala do toho roku čtyřicet pět?

LZ: tak to byla jenom základní škola, protože tehdá to bylo za
války, a tehdá sme em museli jít pracovat, no.

SM: hm

LZ: tak v tom dvaačtyřicátým roce, to už sem říkala tady slečně, že
mně nebylo ještě ani čtrnáct, když sem em musela nastoupit do
zaměstnání, z pracovního úřadu teda, tak sem pracovala jako
v pletárně na em Husovicích, v Mostecké ulici, ano. tam sem
pracovala do, asi do čtyřiačtyřicátýho roku, pak nás pře- předali,
sice to byla jedna firma, ale museli sme em pracovat pro pro
německou <armádu> a cho- jezdili sme až do Brněnských Ivanovic, tam
byla žárovkárna, tam se dělaly ňáký em pro pro letadla, pro ponorky,
součástky, nebo teda spíš takový baterie, nebo do těch přístrojů. a
tam sem byla do toho pětačtyřicátýho roku. no, tam sme teda zažili
nálety, i dokonce aj ty, jak se jim říkali, kotlaři tam bylo nádraží
blízko, tak sme tam zalehli ani sme <neviděli kam> a první to
bombardování na to, to sme taky viděli, to byl krásně v srpnu když
to bylo, no a potom bylo to v listopadu, to tam ty kotlaři byli, no
a byli sme tam až do toho pětačtyřicátýho roku když začala, když
začalo jako osvobozování teda, tak sme poslední co to bombardovali,
a byli na Komárov, tak sme tam šli, pak nás vy- vo- vrátili, že tam
byli mrtví lidi, a koně, a to, tak sme museli přes Černovice dom, a
pak maminka řekla, <nic už nikam nebudeš chodit.> tak tím pádem to
skončilo, no, byla sem doma potom po válce sem začala dělat, začala
pracovat v tiskárně, v Rovnosti teda, jako, měla sem sestřenicu, ta
tam pracovala tak mě tam vzala. a vod té doby sem pracovala vlastně
v tiskárně, do, celý ty leta než sem se vdala, než teda sem šla v em
čtyřicátým sedmým sem se vdávala, a ve čtyřicátým devátým se mně
narodil syn, a se nám narodil teda syn, a potom, a to sem zůstala
doma, a po mateřské sem se tam vrátila, no a manžel šel na vojnu
tehdá, no potom sme když přišel tam se nám narodil druhé syn, no,
bydleli sme potom na té Slepé, jak sem říkala, a pak sme se
stěhovali na Příční, jako větší, tam sme měli jednopokojovej byt,
pak sme se stěhovali, vyměnili to na Příční, z Příční sme se
stěhovali do Králova Pole na Těšínské, a tam sme bydleli třicet let.

SM: a to už bylo po válce.

LZ: to už bylo teda po válce, to už všechno to bylo po válce. to už
potom vod toho když sem se vdávala v tom sedumačtyřicátým, to už
bylo teda po válce,

SM: hm

LZ: tak to tak, a tak sme žili celkem spokojeně teda no, nemůžu si
stěžovat, no.

SM: dobře.

LZ: pořídili sme si celkem sme se snažili voba dva sme pracovali,
no, tak sme se snažili, měli sme chalupu, potom taky manžel byl
teda, měl rád auta, no tak aj <auto>, no

SM: hm

LZ: tak to šlo, tak teda trochu, no.

SM: tak jo, a potom

LZ: a ty, ty kina.

SM: jo, to ještě k tomu se dostaneme.

LZ: hm

SM: a jaké bylo povolání vašich rodičů, před tím rokem čtyřicet pět.

LZ: no tak maminka byla doma, protože byla dost taková slabá. a
tatínek em napřed měl svoju dílnu, byl jako obuvník.

SM: hm

LZ: v těch Maloměřicéch měl dílnu. a potom už, to bylo teda už po
válce, tak měl úraz, musel jít dělat do cementky, to zavřel, protože
to jako nešlo, a tak šel dělat do cementárny, tam měl úraz a byl
potom v důchodě. maminka pracovala kdysi jako v textilce, taky,
v obřanské továrně tam, a potom byla když sme, sem se narodila já,
potom bratr, tak byla doma, a byla dost taková slabá, dost taková
jako nemocná, tak ani za války už ne- nemusela být totálně nasazená,
jinak celkem, život, vždycky sem měla celkem pěkný, no.

SM: hm

LZ: když, i když nechodila do práce, tak vždycky se snažila, vždycky
na pole někomu pomoct, a něco za války, a takový, tak, a tatínek
když měl dílnu, tak taky něco vždycky, za to něco místo peněz ňáký,
to bylo na lístky za války, to víte, takže to bylo takový, celkem
sme žili docela slušně, no. ne ňák tohle, ale

SM: hm

LZ: jinak. a jinak co?

SM: a vy ste teda říkala že ste měla bratra,

LZ: hm

SM: a měla ste ještě jiné sourozence?

LZ: ne, jenom bratra.

SM: a ten se narodil v kerém roce?

LZ: třicet jedna.

SM: hm

LZ: za tři roky, teda, třicet jedna, ten ještě žije, bydlí v Líšni,
taky v tom domě s pečovatelskou službou, teda, no, von je takovej
dost nemocnej už, no.

SM: hm a teda nej- nejvyšší vzdělání, kterého vy ste dosáhla, to
bylo teda jenom

LZ: nic, základní <škola>..

SM: jenom ta základní škola.

LZ: sice sem chtěla potom i když měla sem jako po válce že bych si
uďála ňákej kurz na zdravotní sestru, nebo tak něco, ale už potom,
říkám, už potom sem se vdala, už přišly děti, takže už tak jako.
bylo té práce dost, kolem domácnosti a kolem to. takže sem už

SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování
kina.

LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se
vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat
rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda
ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak
s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak
málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven
nebo něco,

SM: hm

LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo,
abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film
pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už
větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak,
nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už

SM: hm dobře. tak teď se teda vrátíme do vašeho dětství,

LZ: hm

SM: a já bych se vás nejdřív zeptala, jestli si vzpomínáte na vaší
první návštěvu kina.

LZ: no tak já nevim, já pořád si myslím, že moje první návštěva byla
ta Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

SM: hm

LZ: to sme byli tenkrát ve městě, a já sem měla tetu, a ta teda byla
dost dlouho svobodná, tak mě někdy brávala jako, ale to sem, to vím
že sme byly s maminkou, že sme se to teda, bylo ve městě někde,
buďto tenkrát se to menoval kino Moskva.

SM: hm

LZ: to bylo asi mám dojem že to bylo na, na tom, jak je Tomášek
((kostel sv. Tomáše)), tam to náměstí,

SM: jo

LZ: no tak ta uli- no a jak je svatý Tomášek, a tak to sem byla
teda, a potom, ne, no a mám to dojem, že to bylo v jadr- v tam je,
jak se menuje tak, Jalta.

SM: hm

LZ: tak tam bylo taky kino. mám dojem že to bylo v té Jaltě
((Jadran)) tam, no.

SM: a takže, takže když ste byla poprvé na té Sněhurce ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)),

LZ: na té asi si myslím, jé, s maminkou, jé, s maminkou ještě sme
chodily na širlej templ ((Shirley Temple)),

SM: chodily ste?

LZ: no, dyť no jistě. to s maminkou, to sem měla strašně ráda.

SM: hm

LZ: a dneska je to ta bejvalá velvyslankyně, že

SM: hm

LZ: tak to jo, to sme, to sem viděla několik těch filmů s tou širlej
templ ((Shirley Temple)). to jako děv- děcko teda. no a potom na to,
to byla ta Sněhurka a se- sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), jo, to sme mluvily. potom ňáký ty pohádky, a tak, no

SM: a to sou teda vaše úplně nejstarší vzpomínky?

LZ: to sou tak ty, nejstarší vzpomínky, to je ta širlej templ
((Shirley Temple)), no.

SM: hm

LZ: a potom teda to sme chodily na, už, jako už, když už sem byla
větší, tak to už sme chodily na nějaký ty filmy, říkám, tak víc
takový ty, no takový ňáký to bylo jinak už potom s kamarádkama nebo
něco že už těch patnáct šestnáct roků, no tak to už se chodilo na
takový ty zamilovaný jak se řiká, no, nebo takový ty filmy jak sme
to říkaly, ňáký ty, co ste tam měla ňáký ty, tak

SM: jo. em a pamatujete si třeba jaká byla atmosféra tenkrát, když
ste třeba chodila na em jako dítě na ty filmy? třeba na tu širly
templ ((Shirley Temple))? pamatujete si třeba jaká byla atmosféra
v kině, nebo něco k tomu?

LZ: no tak to víte že, tam, my sme chodily většinou teda do těch
Husovic, do toho kina, Maloměřice kino neměly, tak to sme chodily do
Husovic, tam bylo kino Jas a kino Sibiř. no a no tak to, vždycky sme
se jako, sme tam chodily jako, kino no, no byly sme, dívaly sme se,
byly sme rádi že teda něco vidíme, že, se můžem pobavit a a že
jinak...

SM: hm

LZ: no nebylo to, já nevim jak dneska je to, no ale, byly sme ticho,
že, <a dívaly sme se>

SM: hm

LZ: jinak jako nevim jak bych to řekla.

SM: jo, dobře. a jako dítě do těch deseti let ste chodila asi jak
často do kina?

LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je
to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to,
akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a
potom teda už když už sem teda dorůstala nebo to, tenkrát nebyla
žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak
to byla taková, ale jinak ty ty filmy to, tak nějak, potom to, to si
pamatuju už teda jako začátkem té války nebo to už sme chodily
s kamarádkama nebo to, tak to už se šlo, to víte, když to bylo ňáký
takový moc toto, tak to bylo přístupný od později, že, jedině ňáký
ty dětský filmy, nebo, nebo těch co byly ňáký ty em přístupný s tím
Vlastem Burianem ((Vlasta Burian)) nebo, nebo teda takový ty filmy
jinak, to potom častějš až vod takovejch patnácti, až sem začala
dělat, tak sem říkala že sem těch čtrnáct, to vod těch patnácti roků
nebo čtrnácti, tak to už se chodilo potom na takový ňáký ty, no je
to mládeži přístupný nebo to, tak sme šly, no, a to sme chodily,
říkám tam, a potom když sem začala jako už pracovat, to bylo na té,
na té, v těch Husovicích, na té Mostecké, tak tam už byly potom
děvčata jako, co sme se seznámily, tak sme už chodily na Marxovu,
tam bylo kino ((Lido bio)), tak tam si pamatuju právě ten Dům u
jezera ((orig. název pravděpodobně Immensee)) to bylo německé, a to
sem tam byla jako taky s jednou tam, s kamarádkou z té práce, a vona
už byla starší, já sem šla s ní tehdá. to bylo od osumnácti let, a
já sem šla s ní, a teď sem říkala, no tak jestli mě tam pustí, nebo
nepustí, to bylo takový buď nebo, a představte si že mě normálně
pustili a ji kontrolovali, <a vona byla vo tři roky starší jak já.>
vona byla taková drobná, <taková,> já sem přece měla trochu, a mě
pustili a no, tak, tak to bylo hezký, to si tak pamatuju dneska, a
jinak, pak sme chodívaly na Cejlu byla kino Radosť ((Radost)), to
bylo, anebo teda to výjimečně do mě- do města teda, když, ten
Kapitol, ta skala ((Scala)), to byly ty, tenkrát ty ména těch kin,
anebo ten, myslím že to byla Jalta v té pasáži tam, na em u radnice
v tom, jak ta pasáž, no jinak nevim co byste.

SM: em dobře, takže jako dítě ste chodila spíše nepravidelně [do
kina?]

LZ: [no, to] bylo tak nepravidelně,

SM: hm

LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj
v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to...

SM: hm

LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek
byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak
jako, jo?

SM: hm

LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se
nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě
dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.

SM: hm a vy už ste teda říkala něco o tom, ale kdybyste mohla teda
zopakovat s kým ste jako dítě chodila do toho kina. ste říkala s tou
tetou,

LZ: no, tak s tetou někdy teda, jo, tak, ale vona potom už se taky
v- taky vdala, to bylo jako dítě, jako dítě tak, ale no spíš mě
brávala někdy, pracovala jako u svaté Anny ((Zemská nemocnice u sv.
Anny v Brně)) jako em jako, nebyla zdravotní sestra, jako spíš to
taková pracovnice,

SM: hm

LZ: v evidenci, jako v těch, v těch, a tak mě vzala měla někdy
službu, a tak mě vzala do mě- jako do města, a tak sme šly spíš do
města, a vona měla kamarádky, a to byly tři ty se scházely, tak
vždycky U Tomana v cukrárně, tak mě vzala na zmrzlinovej pohár, tak
to bylo pro mě takovýho něco, a někdy sme se, říkám, někdy sme teda
do toho kina, no tak jako dě- taky aj, taky myslím na tu, měla sem
strašně ráda, byla taková kudrnatá, ta širlej templ ((Shirley
Temple)) a to, tak sme někdy aj myslím s ní sem byla, a no a nevim,
říkám, na tech, na tu Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) sem byla myslím dvakrát, jestli né jednou s tetou a
jednou s maminkou sme byly. a jinak potom se teda vdala a
vodstěhovala se, vona bydlela potom u Prahy v Českým Brodě. tak tam
sem potom jenom tak někdy jela na návštěvu, ale jinak, a pak sme, no
tak to byly kamarádky ještě ze školy děvčata, Naďa Skácelová, Draha
Vaculová, Staňa Havránková, tak to byly takový, co sme chodívaly
jako do kina. na a pak už bývali taky nějací chlapci, že jo,

SM: hm

LZ: ale ((smích)) to už tak to sme se jenom tak domluvili, tam, to
sme chodili na tu Mosteckou, dělali tak tam byl (dymovič), a jako,
to byla taková čokoláda, tam se vyráběly jak bonbony čokoládový a
to, tak voni tam ti kluci chodili s náma do krytu potom už se
chodívalo za války, za- no už, tak v polovině války už se chodívalo,
vždycky když takové plané poplach a museli sme do krytu. a voni
chodívali tam k nám do krytu, jak byl endr ((Ender)), tam, to se
menovalo, ta továrna, tak tam byl, no, měli sme tam kryt. tak voni
tam chodívali. sme se seznámili a potom, nebo sme cho- jezdívali
ráno do práce zároveň, no tak voni bydleli v Husovicích dva ti
kluci, a tak ta Naďa Skácelová prostě a já, tak sme taky někdy šly
s nima do toho kina, no a jinak, to bylo, většinou se tak domluvilo
s práce, a tak, takže tam byli tak, takže sme se tak setkávali a to,

SM: hm

LZ: to byla tak ta sobota neděla, protože jinak nic tak potom začalo
až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě
v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy
měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli
hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za
(stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do
Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra
Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do
Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu
obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla
veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový, no pak sem se
seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit,

SM: hm

LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám
buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu
Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo,

SM: [dobře, tak]

LZ: [a potom to] bylo evr- e- Madla zpívá Evropě, jo, to bylo jak to
bylo em to štěstí, potom byla Madla

SM: já jenom se vrátím ještě k tomu vašemu dětství, em abych to
správně pochopila, takže vy ste chodila do kina s tou tetou,
s maminkou, a ještě ještě ste chodila třeba em se se chodil s vámi i
třeba váš bratr když byl malý, do kina? nebo

LZ: no tak když byl malý, tak, no tak, von zas tak moc, no nevim, že
by ňák chodil do kina, nebo to, přece ty tři roky byl tak taky šel,
no možná na ty, na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sme
možná byl s náma, ale na tu, no, věříte že to už tak ňák moc ani
nevim? ale to [nevim.]

SM: [a vy] třeba když ste byla už trochu starší, tak brala ste třeba
bratra do kina? nebo, nebo ne?

LZ: ne. věříte že ne?

SM: [nechodil]

LZ: [sice] sme byli jako em sourozenci, nemůžu říct že by, ale von
už měl zas takový, von měl fotbal, von měl, von chodil bruslit, a
spíš takový chlapecký jak zájmy, než totok. vycházíme spolu velice
dobře dneska, navštěvujeme se, to nemůžu říct, ale vždycky to,
vždycky tohle je na mě, ale, vždycky volá skoro každý den, protože
von nemůže chodit, von je dost jako má klouby špatný a, a totok, tak
když tak von volá aspoň přes den, nebo já tam zase za ním du, teď
sme se domluvili na pátek, byla sem tam, taky sem něco koupila, něco
něco takový, tak to, a jinak, jako děti, ne, říkám von měl svoje
zájmy <a já sem taky> měla jaksi svoje zájmy. tak ňák sme se, von
chodil, von hodně, von dodneška sport ho baví teda, jo, dívá se na
sport, a čte všecko možný vo sportě, a spíš měl kluky jako zase
takhle. tak když někdy možná, někdy jako to si tak už ňák moc ani
věříte nevybavuju,

SM: hm

LZ: někdy s maminkou že nás vzala teda do toho kina voba dva, ale
jinak potom sme každej svoje teda, říkám, von spíš na ten fotbal
šel,

SM: jo jo jo

LZ: už potom jako kluk, a je to dlouho.

SM: dobře. a vy ste vy ste teda v dětství bydlela v Husovicích?

LZ: v Maloměřicích.

SM: v Maloměřicích. a které kina ste jako dítě teda navštěvovala. vy
už ste jako něco říkala,

LZ: no, to sem říkala ten, tam byl kino Jas na kraji, tam
z Maloměřic sme šli, a potom tam bylo kino Sibiř.

SM: to bylo v Husovicích, taky, no.

LZ: to bylo v Husovicích. tam nejvíc sme, potom říkám už nebo když
už sem začala potom, po tým dvaačtyřicátým, tak to už na tu Marxovu
((Lido bio)), s těma zase z práce s těma holkama, nebo em do toho na
ten Cejl, a em do toho kina Radost, anebo teda Kapitol, anebo toto.

SM: a když ste byla ještě dítě, fungovalo tam to kino Sokol?
v Maloměřicích ((Kino Sokol Obřany))?

LZ: ne, tam nebylo kino. tam bylo kino v Obřanech,

SM: jo vlastně v Obřanech, ano.

LZ: v Obřanech byl, na to sokolovně, tam bylo kino ((Kino Sokol
Obřany)), no tomu se říkalo blechárna teda, <to je,> že tady mám, a
k tomu se, a tak to, tam sem chodívala taky, většinou v sobotu
odpoledne, když bylo tatí- tatínek třeba dělával to tak to bylo
v sobotu vodpoledne, tak tam sme chodívali. a tam právě sem měla jít
na toho barona Prášila ((Dobrodružství Barona Prášila)) jak sem vám
vykládala že se mně stalo, že sem začala mít bolesti, jako potom
zánět slepýho střeva teda, tak sem do toho kina nemohla, strašně sem
to voplakala, no.

SM: hm

LZ: pak sem to dohnala teda, pak sem šla někam jinam. ale věříte že
už ani nevím, já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí
((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě,
tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly,
děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak
to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě
jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek
teda. tak to sme tam jako dost, no, to byla sokolovna, teď já sem
tam šla, není to dlouho, to úplně to, to úplně ten Sokol tam ňák,
špína škaredý to tam bylo, úplně to tam zaniklo nějak v tom.

SM: hm

LZ: ten

SM: a vy si vybavujete jak to tam vypadalo kdysi v tom Sokole?

LZ: no tak, říkám, jak sme tam chodívali, tak to byl, to byla
tělocvična,

SM: hm

LZ: jo? a bylo tam jeviště, když tak se tam něco pořádalo, bylo tam,
tam dali myslím tu em jako to plátno promítací, a ži- postavily se
tam židle a dívali sme se tam, to bylo skutečně takový malý kino
jenom, jenom tak provizorní, to nebylo ňáký zvláštní, ale spíš
chodívali sme tam cvičit se Sokolem teda, na hřiště nebo někdy tak,
ale jako kino to bylo skutečně jenom takový, takový provizorní. to
tam už v tem, v tem Jasu ((Jas)), a v to Sibiřu ((Sibiř)) to byla
kina, který tam byly už lavice a to,

SM: hm

LZ: a tam jenom postavený židle, tak jako když se v sobotu, nebo
v neděli vodpoledne se tam třeba hrálo, no.

SM: dobře. a proč ste chodila právě třeba do do toho Jasu, a do té
Sibiře,

LZ: no protože sme měli nejblíž, a už to bylo kino, no, jako,

SM: hm

LZ: skutečně, no, už ta, už to promítací, už to s- bylo prostě
zasta- postavený jako kino, jako ta promítací tam se to asi jenom
ňák natáhlo nebo něco, v těch v tom so- v té sokolovně, ale to už
potom, říkám, to, no sme tam bydleli vod toho sedumatřicátýho roku,
ale víc to teda se chodilo do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), no.

SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino.

LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera
když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že
seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa,
tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to
von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si
lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda
jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám
vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první
světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té
italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju
dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre,
kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette,
otto, nove, dieci)) to si pamatuju, co tak, a to nám vždycky
vykládal, když byl malé, tak von pocházel z Rožné, tam na vysočině,

SM: hm

LZ: brzo ztratil rodiče, maminka mu zemřela když mu bylo devět,
myslím tatínek potom ňák ale ( ) a tak vždycky vykládal, co, že
neměl prostě zrovna dobrý dětství, a tak, tak nám potom vykládal,
měl dvě sestry a bratra, a takový. no potom byl ve válce, tak nám
vykládal jak to bylo ve válce, v první světové válce teda,
narukoval, protože von měl osumnáct roků, když začala válka. tak
dvacet. dvacet. von se narodil devadesát čtyři, osumnácet devadesát
čtyři, a potom devatenácet čtrnáct vypukla, tak musel jít do války,
a, no a tak, takový, tak to byla vždycky taková černá hodinka, no.

SM: hm

LZ: no tak...

SM: dobře. a jaký byl postoj školy k filmu a ke kinům? vyjadřovali
se třeba učitelé nějak k tomu?

LZ: nemůžu říct že by takle ňák se kolem toho ňák mluvilo nebo...

SM: nevzpomínáte si.

LZ: ne, to si nevzpomínám. někdy teda se tam třeba, přišli prodávali
lístky spíš do divadla jako, jo, to sme teda někdy do toho divadla
třeba na Prodanou nevěstu, anebo na em ten na balet, Labutí jezero.

SM: hm

LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem
vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla
s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam
v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala
lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový
německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom
Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové
ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco,
věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si
našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no
s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík-
mluvím teda, na em Na tý louce zelený

SM: hm

LZ: to sem si myslela pán bůh ví cé nésu,

SM: ((smích))

LZ: a tak to, to si pamatuju, a potom když se zase, nevim, škola
spíš jak podporovala to divadlo, když děcka chodily do školy tak sme
třeba zase byli na, to je ten, ten českej, ten, Lucerna.

SM: hm

LZ: jo, tak na Lucerně, potom

SM: to ste by- to ste byli v kině nebo v divadle?

LZ: v divadle.

SM: [v divadle.]

LZ: [v divadle,] no, to spíš škola, se prodávaly lístky jako pro di-
na divadlo.

SM: hm

LZ: ale tak, tak aj sem vlastně tu Lucernu viděla, no ale to
pozdějš, myslím v kině taky sem ji viděla, no, to tam hrál ten
Brzobohatý ((Radoslav Brzobohatý)), toho mlynáře, a ten po- toho
podvodníka, no

SM: a tak obecně [kdy]

LZ: [no a] na Rusalce ((Rusalka)) tak to sem taky byla.

SM: jo.

LZ: a no

SM: obecně kdyby ste tak mohla říct, jestli byl pro vás film v tom
dětském věku důležitý?

LZ: ale tak to víte že to byla jediná zábava která vlastně tehdá
byla, že my když sme ještě, byla doma dost, tak my sme ani rádio
neměli,

SM: hm

LZ: tenkrát to tak moc nebylo, až myslím já sem začala dělat potom
v tom dvaačtyřicátým, tak strýc nám tenkrát sehnal nějaký rádio, to
už sem vydělávala nějaký peníze, tak sem, tak sme si koupili to
radio. ale spíš sem chodívala k babičce poslouchat pohádky teda pak.

SM: hm

LZ: takže em vždycky sem přišla, sem seděla vodpoledne s babičkou
sme poslouchaly pohádku nebo tak když něco. a babička už měla
takovou tu, ty takový jenom se to posunovalo deset dvacet třicet
čtyřicet,

SM: hm

LZ: a tak starý rádio, my už sme potom to měli trošku to rádio
lepší, no, tak už se, ale, tak jiná zábava, to, jenom to kino nebo
em prostě takhle ně- nějak. nebo do divadla když, aj ochotníci hráli
třeba, tak ty ňáký ty, ty, ale jinak to většinou jenom to bylo to
divadlo. tak když by se šlo třeba jednou za týden, nebo tak ňák to
můžu třeba říct, nebo aj ve všední den sme šli na em na to první
představení, ne, třeba od těch šesti, jako to bylo od šesti do osmi
a potom od osmi. to pozdějš tak, to sem tak jako ještě moh- tak já
už sem večer nemo- prostě nesměla moc chodit večer.

SM: hm

LZ: moc ne.

SM: a projevovalo se to třeba nějak ve vašich zvycích to kino a
film? jako třeba nebo v nějakých [hrách,]

LZ: [ale no,] to víte že, to víte že to bylo, třeba ten, když to
byla Nataša Gollová, jo? ty herečky, nebo Ferbasová ((Věra
Ferbasová)), nebo to, tak to bylo už aj to, aj třeba oblečení už se
nám líbilo ledasco, nebo účes, no, já vždycky, tak jak vždycky, no
Nataša Gollová vždycky vlnu, jo, takhle ty, nebo kdo to taky, Lída
Baarová ta zas byla dost na lokýnky, tak vždycky takhle totok a tady
loky- lokýnky sem, já sem aj, mě bavilo aj holičkou sem chtěla být,
kadeřnicí teda. tak sem ráda česala babičku, vždycky sem česávala,
vždycky babi sedni si, třeba na dvorek, voni měli domek tam právě
k těm, K hamrům, tak tam sem se narodila, tak babička tam bydlela u
strýca teda, jo, von to dostal, tak tam bydlela vždycky, ještě když
byl svobodné strýc, babička tam tak, vona byla taky špatně na nohy
nemohla, tak vždycky, babi, já ti vynesu židlu ven a sedneš si a já
tě budu česat, jo, a tak takový, tak říkám, ta Nataša Gollová ta ty
vlasy takový jak to bylo, jak to nosila, ty vlny tak, a

SM: tak ste se [tak česávala.]

LZ: [tak sem se tak] ráda česávala. vždycky ráno sem vstala, vždycky
skřipce tady <a v nich šla do práce.> a nebo nebo ta Lída Baarová,
ta vždycky zase ty ruličky takhle natočený, a, nějak tak to, no tak
u nás to, to víte že se nám to líbilo jako děvčatům, dneska jako ti
mladí mají, vy máte po- vy máte představu vo americkejch, a já nevim
a já nevím vo všem, tak my sme tenkrát neměli to. to bylo buďto to
byli Němci, anebo aj ty, ty německý her- tak ta Mata Hari, to byla
ta vyzvědačka, nebo em jak vona se menovala ta německá ma- marlen
dytrich ((Marlene Dietrich)),

SM: hm

LZ: no, to s ní taky byly ty filmy ňáký s tím, Modrý anděl vlastně,
jo, to byl. a tak ta taky chodila na ty vlny dost načesaná, anebo už
ledasco taky sme, taky se nám líbilo nebo sme z toho trošku si
přebírali tak jak vy dneska vidíte ty ty filmy nebo ledasco, vidíte,
nechcu to ((smích)) tak zas už, my vidíme to, zas už nám se to tak
moc nelíbí, těm starším ledasjaký takový ty módní ty, tak výstřelky
nebo to, ale tenkrát to taky tak možná bylo. to se zas chlapci si
ledas ty účesy těch chlapců zas taky byly takový, že.

SM: hm

LZ: viděli to, prostě jiný ty nebyly, jenom ty z těch filmů se mohlo
nějaký ty. a co byste ještě chtěla dál vědět, nebo něco [ste
říkala.]

SM: [dobře, tak] už, tak už se teda pře- přesuneme dál od toho
vašeho dětství, a teď bychom se vlastně bavily o období em potom co
ste ukončila tu základní školu teda, to ste říkala že hned po
základní škole ste začala [pracovat, že.]

LZ: [pracovat.] no.

SM: dobře. a jak často ste chodila v tomhle období do kina.

LZ: no tak tam už potom bych řekla že to bylo třeba častěj, protože
říkám, jiná zábava tak nebyla, já sem začala pracovat jak sem říkala
v tom dvaačtyřicátým roce, a to bylo, prostě sem sme šli na pracovní
úřad, mladá, zdravá, do práce. bez jakýhokoliv em tohle. když přímo
potom šly některý eště dál na školu, a já zrovna třeba z finančních
důvodů, i když ten prospěch nebyl tak špatnej, tak s- maminka chtěla
se vyuči- abych se vyučila, že no a tehdá na pracovním úřadě, mladá,
zdravá, do práce. no. to bylo totálně, prostě nasazení, no,
automaticky. tak mě dali na výběr tři, no tak maminka teda potom
vybrala, sem začala dělat v té pletárně, u endra ((Ender)) na té
Mostecké, jak sem říkala, no, a tam sme, tam ze začátku, nevim, tak
se chystalo vlna třeba pro domácí, co vyšívaly, domácí pracovnice, a
v dílně, to víte, když sem tam přišla jako čtrnáctiletá holka, no
tak sme přišívaly knoflíky, a ty visačky, nebo chystalo se teda em
namotat trochu červené, trochu zelené, trochu vy- si tam chodily ty
domácí pracovnice vyšívaly tady těm Němcům ty <kytičky> na svetry, a
tak. a no a pak sem trošku už potom, pak sme tam už dělaly, už sem
přešla jako trošku něco jinýho, no a když přišlo čtyřiačtyřicátej
rok, tak na pro- na prohlídku jako mladý děvčata, tak sme šly na
prohlídku, jestli se nám nepotí ruce, že bysme šly dělat do té
Brněnskéch Ivanovic, tam byla žárovkárna, byl to mám dojem že Sinus,
ale jako potom tak se dělaly ty em lampičky do motoru a do letadel,
do ponorek, do radiopřijímačů takový, no tak tam sme teda potom sme
jezdily až do Brněnskejch Ivanovic. a tam sem dělala teda do toho
pětačtyřicátýho roku, a tím tam to skončilo, tak sem šla do té
tiskárny dělat potom. v pětačtyřicátým roce sem začala dělat
v tiskárně v Rovnosti, tam sem potom šla na mateřskou dovolenou, a
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem
přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé,
a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem
nastupovala, no do Rudýho práva teda.

SM: hm

LZ: taky to byla tiskárna, ale Rovnost byla, to se potom tam ňák
zabralo, přestavovalo se to, dneska je tam ta pojišťovna nebo něco
je tam na tom rohu, a tak sem přešla, manžel př- manžel byl teda
jako vyučenej jako v tiskárně, tak sem tam jako em šla potom, znala
sem tam všechny ty. tam sme se seznámili teda s manželem, jo, v té
tiskárně, a když to tak potom sem tam v osumapadesátým když už byly
děcka větší, tak sem šla tam a dělala sem tam až prakticky do
důchodu.

SM: hm

LZ: no, takže sem tam dělala, napřed sem šla na noční směnu do
expedice novin, a potom když už děcka byly větší, a byl, manžel
dělal většinou na noc jako u novin, se dělá, tak sem radši zůstala
doma, šla sem dělat na ráno potom, protože, taky do tiskárny, ale do
jinýho oddělení, protože, abych večer s těma děckama byl- se
<(neporvaly)> nebo aby byl doma s těma dětima, no, tak a tam sem
potom zůstala doma už potom.

SM: jo.

LZ: (sem) šla až do důchodu teda do toho.

SM: dobře a kdybyste teda měla ňák odhadnout tu četnost té návštěvy
kina, po tom co ste začala pracovat, jak často ste chodila.

LZ: no tak určitě to jednou týdně to bylo ten, to kino, protože
říkám, to sme ďáli tam tak tam byly už ty, tak buďto do těch, víc no
do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)) anebo zas s těma kamarádkama
eště co ze školy byly, nebo ty potom dělaly vlastně taky u toho,
asi, asi tři eště dělaly taky u toho Endera ((Ender)) přišly k tomu
Enderovi ((Ender)) jak já, tak em to sme chodívaly, no, to byla tak
jak sem říkala, ta Naďa Skácelova, ta Soňa Havranova, em pak tam
byla Irena Škodova a Míla han- me dneska je Telecká, já už, no,
Handlová, jo, voni měli tam cukrárnu v Maloměřicích.

SM: hm

LZ: a tak to sme jako chodívaly ještě jako do těch Husovic potom,
když už sem se seznámila, tam zase v tiskárně, tak, (počkat), tam s
to tak na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo na ten, do té Radosti
((Radost)) na ten Celj.

SM: hm

LZ: to už, do toho města, to už tak jako bylo něco už výjmečnýho,
no. až potom když sem se vdala už potom, tak to spíš em když se šlo
do kina, tak se většinou zase už šlo do města. takže sme bydleli tam
tak zas u toho města.

SM: hm a proč u vás došlo k té změně vlastně v počtu návštěv kina,
že ste chodila častěji. mohla byste ňák říct proč ste chodila
častěji do kina?

LZ: no tak, říkám, no tak možná už, to už jako zase děvčata už víc
sme chodívaly, už sme mohly třeba už na to em jako mládeži
nepřístupný, jo ((smích)) už sme byly starší, no tak už sme mohly
jít tam, a nebo už prostě bylo víc, no už sme byly starší, už sme
něco jaksi víc nás to už táhlo, zas abysme něco vi- abysme něco
viděly, abysme se pobavily, nebo abysme něco někde viděly zase něco
jinýho, no

SM: hm

LZ: než...

SM: a em vy ste vlastně říkala, že ste přestala chodit do těch kin v
centru? když ste začala pracovat v té pletárně?

LZ: jak v centru, myslíte jako ve městě, v Brně? nebo tak?

SM: hm

LZ: no tak ne, no

SM: nebo chodila ste? pořád?

LZ: no tak taky sme chodily, ale říkám, víc na, víc to tam bylo
blíž, no, nebylo to

SM: hm

LZ: tak přece se nám to zdálo už do toho města dál, nebo to možná
bylo dražší, nebo já nevim proč je že se, to už bylo takový oblíbený
tam, na té Marxové ((Lido bio)) to kino, nebo na té, na tom Cejlu
((kino Radost)), anebo, říkám, tam už potom se víc, já vím že potom
už s jako s když byli chlapci, tak to, když už byli chlapci větší,
no tak taky sem, tak už sme víc chodili do toho města, protože zase
to bylo blíž zase třeba z té Příční, nebo z toho, už potom vlastně
byli větší, to už sme bydleli v tom Králově Poli, na toho
Ptašinského, takže to už bylo zase do do města blíž, jo, jako tam.
nebo zas to Královo Pole, zas tam bylo to Oko, nebo Jadran, jo?

SM: hm

LZ: tam to sme bydleli tam, takže to už bylo Jadran, anebo to Oko
myslím že se to menovalo ještě to jedno menší kino tam bylo, ne? no
a tam už potom začalo být širokoúhlý, v tom Jadranu, tak už víc, tak
taky, vím že sem, že s tím, už byl, už byl starší ten mladší, tak
tam taky sme šli, jenže to už potom, nevim, no. taky sme eště sem s
těma chlapcema chodívala, no.

SM: hm

LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně
na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem
vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už
sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v
sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli
někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme
jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u
maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád
na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak
manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo,

SM: hm

LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no
dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to
byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na
tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak.

SM: hm

LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a
vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou,
podle toho jak totok. takže...

SM: a vlastně v tom období do té do toho konce války, měla ste ňáké
své oblíbené kino v Brně?

LZ: to nemůžu říct, tak že bych měla přímo oblíbené. do té konce
války, no. tam kde se prostě hráli něco co bych chtěla jít, co bysme
se chtěli jít podívat, tak sme se domluvili, no a dneska půjdeme,
jé, tam hrají to a to, pudem se na to podívat, jo?

SM: hm

LZ: ale říkám vám, to, bylo to tak po tom, po tu Radost, po ten, po
tu Marxovu ((Lido bio)), anebo to výjimečně, no, když, ačkoliv potom
když sem dělala v té tiskárně, to bylo až v tom pětačtyřicátým roce
teda. takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to,
jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv.
Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech.

SM: hm

LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))?

SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu
skalu ((Scalu))?

LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom
pětačtyřícátým roce,

SM: hm

LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na
ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel
Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední
lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam
ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam
sme to měli zrovna třeba se šlo

SM: jo.

LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala
((Sclala)) teda, to bylo takový. anebo Kapitol. to, zas Kapitol bylo
u divadla tam, jak je jestli víte tam ta Máj, tam je ta

SM: jo.

LZ: restaurace Máj. tak tam bylo Kapitol.

SM: a co se vám líbilo na, třeba na té skale ((Scala)) nebo na tom
Kapitolu ((Kapitol)), že ste měla ráda ty kina.

LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to
víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný,
no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to
bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly
takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký
ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války,
už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový
ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže

SM: hm

LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda.

SM: hm

LZ: no bývalo, no, akorát to Čtyři z tanku a pes, to se mně teda
líbilo, to bylo takový to, viděla ste to?

SM: to je takový ten polský [seriál, že.]

LZ: [film, no,] polskej seriál. tak to se mně tak jako líbilo, ale
že tam byly ňáký, ale spíš tak ten pes, a ta partya [těch těch
kamarádi, no.]

SM: [to bylo takové humornější.] hm

LZ: ale zas válečný filmy já nemusim dodneška teda.

SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda?

LZ: nemůžu [říct, ne]

SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do
toho kina, že byste tam nešla?

LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě
((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla,
ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak
<sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo.

SM: hm

LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa,

SM: hm

LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly
((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak
je ten, tak tam bylo kino teda.

SM: hm

LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.

SM: hm a chodila ste do různých kin podle toho s kým ste šla, jestli
ste šla třeba sama, nebo s rodiči, sourozenci, kamarády,

LZ: ne, to nemůžu říct, ne. povidám, když akorát to vím že sme byli
v té Alfě ((Alfa)), na to Sněhurce teda, ale sedum trpaslíků,
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tak to sme, ale jinak, když bych šla,
to sme tak hodně do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)). to říkám,
jako děcko, na tu šir- taky ju měla ráda, dycky, hraje širlej templ
((Shirley Temple)), pudem se podívat. tak to vím, to sme chodívaly,
ale většinou do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), to, nemůžu
takhle.

SM: dobře. a jak ste se v kině chovala.

LZ: no slušně.

SM: ((smích))

LZ: ((smích)) tenkrát ani nebylo to, tehdá to neby- to bylo takový,
přece se, to se šlo někam do společnosti, že, už to byla takový, už
to něco bylo, že se někam šlo, tak se prostě chovalo slušně, no. sme
nekouřili, a ňák že bysme vykřikovali, nebo, žádný, že to ani
neexistovalo, i když se říká, že to, ty Husovice třeba jako byla
taková dělnický, i do Židenic sme někdy šli taky do toho kina. já
vím že to sme tam jednou byli, a já sem teda měla delší vlasy, a
chodila natočená. a říká, dívej, dívej se, ta vypadá jak Lída
Baarová, no já sem si myslela pán bůh ví co ne to. ((smích))

SM: [takže]

LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to
je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale
málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a
anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom
Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak,
nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice
byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická,
by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale
rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný.

SM: hm takže v kině ste se chovala slušně a n- měla ste třeba ve
zvyku konzumovat jídlo nebo ňáké pití? v kině?

LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo nebo
něco, nebo, to taky nebylo tak, no, vy si to možná nedovedete nějak
představit, ste ještě mladá, ale to bylo všechno na lístky, jo, za
té války. tak to nebylo, my sme dostali deset deka cukrlat na celé
měsíc.

SM: hm

LZ: a to, já nevim jestli to, možná pro všecky ja teda ty rodiče, já
nevim, tak maminka to koupila, to schovala, to sme dostali vždycky
jenom za ňáký totok. to, to neexistovalo jako, anebo, ty popkorny,
nebo nebo jak se, brambůrky, nebo, no to neexistovalo.

SM: hm

LZ: vůbec nic takovýho. já si nedovedu představit že bysme šli do
kina a něco, něco si, nebo pití, no, to ne, nevim že by se něco
takovýho.

SM: hm

LZ: až po té válce možná něco bylo, že, ale, že by se bonbóny ňáký
koupily už potom, ale, původně bych řekla jako volné trh byl mám
dojem až v tom devětačtyřicátým roce. až já sem chodila, a jako byla
sem v jiným stavu, takže to se už potom něco prodávalo tak jako. by-
bylo to, eště byly lístky, ale byl už volné trh. ty lístky skončily
mám dojem až ale v třiapadesátým nebo to. když já sem čekala to dru-
chlapca druhýho, tak, no druhý dítě teda, tak em tak to končily
lístky. já sem mám dojem, že byl ale půl roku, když už sem tak sem
dostávala ňáký lístky už jako, jo, ale byla v jiným stavu, ale em
tak to končilo mám dojem než se naro- von se narodil ve
čtyryapadesátým v lednu teda tak, ňák v létě byla, to byla měna mám
dojem, a potom aj ty lístky přestaly. ale eště už byl ňáké volné
trh, a já si pamatuju, teda, no tak takový, to sou takový už
soukromý věci, když sem chodila s tím prvním, tak sem měla chutě na
maso, jako jo?

SM: hm

LZ: a to sem, a s tím druhým zase na em na sladký. tak sem si
myslela že to bude děvče. no a byl to taky kluk. a byl to kluk, a do
dneška je ten jeden mlsné, a ten byl na, ten byl na maso. už ty děti
si ty chutě nosí už vod toho, vod malička.

SM: hm a potkávala ste v kině své známé?

LZ: no to víte že jo, no. tak, my aj každé, no prostě měli sme, když
nám bylo padesát, tak sme měli setkání v Maloměřicích, jako š-
škola. třída.

SM: hm

LZ: no tak pade- ty padesátníci. a my sme měli teda áčko a béčko, a
chodili sme zvlášť chlapci a zvlášť děvčata. to postavili tam v
Maloměřicích tu novu školu, tak, no ale vůbec, tak se chodilo
tenkrát se chodilo zvlášť chlapci a děvčata. a tak když nám bylo
padesát, tak sme měli setkání, a vod té doby máme vždycky dvakrát do
roka se setkáváme s- spolužačky teda. ne s chlapcama, ale
spolužačky. mívaly sme to tam v Husovicích u vody, se to menuje
teďkon Apollo. a em pak to, nějak to tam zrušili, jestli to prodali
nebo já nevim nějak to tam bylo, tak teď chodíme do Maloměřic em tam
na Obřanskou. právě jak sme bydleli, tak vedle do té restaurace.

SM: hm a když ste, když ste třeba potkala nějaké své známé v kině,
tak hovořili ste v tom kině spolu? nebo třeba cestou z kina?

LZ: no tak to víte, jé nazdar, no, tak deš se podívat? nebo takhle
jak se to říká, nebo, anebo pak když potom tak co, líbilo se ti to?
bylo to dobrý, že, ten tam hrál, ten, no, tak ten se mně líbí. tak
to byli takoví herci který prostě se nám líbili nebo to, takže sme,
byly sme mladý, no, tak se nám líbili, no, jestli to byl Beneš
((Svatopluk Beneš)), nebo jestli to byl Jiří Dohnal, nebo jestli to
byl prostě totok se nám, tak se nám líbili. no tak ten Raoul
Schránil, no, tak to byl takovej už jenom em ten hrál vždycky takový
ňáký z lepší rodiny, vždycky taková, taková ta vyšší společenská
vrstva, jo, třeba i Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl, vždycky takové
jako u- jako takové, ale už sem ho brala jako lepší, jako třeba
Schránila ((Raoul Schránil)), nebo nějaký takový ty mně připadali už
potom takový moc nafoukaný <nebo tak jako.> ale samozřejmě ti, ti
herci, ti už z těch našich pomale, to byl ten Hrušínský ((Rudolf
Hrušínský)), nebo Pešek ((Ladislav Pešek)), nebo, tak to už bylo, a
pak byly ty školní, sme se rády chodily dívat na ty školní, že,
filmy, tak Sextánka, já nevim, takový, to už taky bylo takový už
trošku zamilovaný, no tak, to, v těch letech, říkáte do teho konce
války, to byly takový filmy pro nás, že, no.

SM: hm a když ste, když ste je vlastně vzpomínala na to jak ste s
tou kamarádkou em šla na ten nepřístupný film,

LZ: no

SM: tak to ste chodila, chodila ste běžně na nepřístupné filmy?

LZ: tak to né, to, to né, to tenkrát to akorát to sme se ňák
domluvily, a já říkám, no jo, ale to je nepřístupný, to. ale no
pojď, pojď, zkusíme to. já nevim, já mám takové dojem že sem si aj
vypůjčila občanku od té kamarádky,

SM: hm

LZ: ne vod té, co se mnou dělala, a tak trošku sme se podobaly, nebo
něco, tak sem si občanku. ale říkám vám, že sem to tehdá ani
nepotřebovala. prostě, tak dneska už je to promlčený, už je to
<padesát šedesát let.> ale by to bylo promlčený. ale snad to nebyl
takové žádné přestupek, to bylo jen takový, ale to sem se musela
smát, protože ju ten, jí bylo už ale jednadvacet, nebo dokonce víc,
vona byla taková drobná, taková to, no já sem si to nesla ((smích))
tak mě pustili, a

SM: a bylo bylo třeba em

LZ: ale jinak ne, jinak sme co takhle, tak sem si ňák netroufla.
říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo,
no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to. no
potom už teda už když sem už začala chodit do práce, od těch
patnácti, čtrnácti patnácti, tak to už sme chodily tam s tou, tou
Naďou, nebo ta bydlela kousek od nás tam, anebo to tak už, a Staňa
Havranová bydlela, vona byla sice vo rok mladší, ale bydleli v
jednom baráku s tou Naďou, a my sme tak že sme tak do toho kina šly.
no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu
zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to
jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale
když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co
sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina,
tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.

SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina?

LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem]

SM: [tak někteří] nám to vykládají, no.

LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo.

SM: hm

LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych
tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný
jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to
opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste
projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to
ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se
chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně
že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su
zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to
vím že třeba dneska to sou, takový ( )

SM: hm

LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete
do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada
třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam
byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...

SM: a em dobře. a chodila ste do kostela?

LZ: no tak jako mladá sem, jako dítě sem chodila do kostela. maminka
byla dost teda jako nábožensky založená, tak sme chodívali do
kostela. právě do Obřan sme chodili, nebo do Husovic taky. ale to
nemůžu říct, to teda bylo zase tak, to bylo tak, tak do těch, když
sem byla jako dítě, no tak na Velikonoce, na Vánoce. anebo v neděli
dopoledne na em na mši svatou nebo to, tak to se šlo. anebo, no
potom když už sme bydleli tak to už potom sem byla starší, když sme
se stěhovali tak mně bylo řekněme deset let na to, na to Obřansko.
tak to eště tak moc ne, ale potom pozdějš, tak to maminka chodívalo
se na májovou.

SM: hm

LZ: to je jak to je v květnu. a tak to už spíš sme pak tam chodili
jako zase k- že se večer dostalo, a že sme večer šli zpátky, a už
třeba šli kluci a holky, jo, a už se tak jako, a to, a to nám ještě
házeli chrousty za krk, a já nevim takový blbosti, no, tak takový se
tak, to se, to byl večer takové, takové, utentované, no nevím, bylo
to pěkný, tak dokonce když se šlo zpátky, tak takový, taková třeba
partya, nebo jo?

SM: hm

LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to,
takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se
dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky
<nebyly> anebo něco takového.

SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom
jít do kina?

LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli
dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme
tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu
májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do
kina, no, když se nebo to.

SM: hm

LZ: to bylo takový, nevim už.

SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem?

LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám,
pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do
toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali
dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to
už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda
neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do
kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo
maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak
říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to
sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme
chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se
vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to
ta církev husitská ((Církev československá husitská)).

SM: hm

LZ: jo? jako česko- československá církev husitská to teda byla. tak
manžel byl, tak abych řekla v tom pravdu, tak spíš sem chodila s ním
jako do na tu Botanickou do toho em do toho, ale že bych už, už to
tak jako nebylo že bych musela jít v neděli dopoledne do kostela, to
<ne teda,> to už se vařilo, už se zase dělalo nebo takhle, něco
jinýho to už potom, když sem se vdala tak to už tak, to akorát na tý
svátky, anebo na ty Vánoce, anebo jenom myslím že to bylo boží tělo
nebo co to bylo, tenkrát sme šli taky chtěli jít, to už byl ten mla-
ten starší na světě, no už byl, už, už mu byly myslím tři roky, nebo
dva tři roky, sem si ho voblíkla hezky, tenkrát chodily matrosky
šaty a nevim co, jestli víte co to je matrosky, modrý kalhotky,

SM: hm

LZ: a bundička s takovým tím matróským límcem, jo, a bilou baretku,
anebo čepičku tehdá, vono bylo ještě chladno, a bílý botečky, já sem
my, já sem se taky voblíkla, babička přišla, manželova maminka, vona
bydlela v prvním poschodí tam když sme potom byli, a říká, a to chce
tak jít? vy ste voblečený a to- toho chlapca pude jenom tak v tom? a
já říkám, no dyť má pod tým svetr a punčocháčky a svetr. a to bylo
zjara ňák eště brzo, jo, to bylo, jestli to bylo na ty Velikonoce,
nebo už potom boží tělo nebo co. že se pudem podívat, a já říkám,
tak já nikam nepudu. <(urazila sem se) a nešlo se nikam.> ale tak,
tak to bylo tak výjimečně, jinak ne.

SM: hm

LZ: to ne, to. na Vánoce, že třeba s dětima sme se šli podívat na
betlém, nebo takhle, ale jinak že bych, dneska to, ne.

SM: hm

LZ: už ne.

SM: a ke které církvi ste se hlásila?

LZ: já sem byla teda katolička, jako křtěná su jako katolička, a
potom sem teda s manželem spíš jak přešla ná, na tu církev česko em,
na tu husitskou ((Církev československá husitská)),

SM: hm

LZ: československá husitská, no.

SM: hm a ovlivňovalo to vaše vyznání nějak

LZ: [ne]

SM: [třeba] filmy, které ste [si vybírala?]

LZ: [ne, ne.] to né, to vůbec ne. to ani tam tak, voni prostě, mně
to připadá, že tam byly takový prostě, v té čes- v té československo
husitské ((Církev československá husitská)) takový třeba bych řekla
upřímnější, tam se spíše jako v té katolické dneska už to taky je,
že je obrácené ten kněz v té katolické církvi k tomu, voni takhle to
spíš bylo že byli obráceni k tomu oltáři, jo?

SM: hm

LZ: a tam dělali toto a tak. takže mně to, a tam jako prostě v té
kat- v té československo husitské ((Církev československá husitská))
je ten kněz, není to takový jako pompézní, ten kostel, jó jako, a je
tam, a prostě obrácené jako k věřícím, jo, a prostě zpovídá se tam
společně, jo, řekne prostě lituji svých hříchů, jako tak ňák se to
říká, no a pak je třeba přijímání, i když já teda, ale mně to
připadá takový než šeptat tomu do ucha.

SM: hm

LZ: já nevim jak ste založená, já vás nechcu nijak zatohle, ale
toto. anebo mívají třeba na Silvestra sme, já teda málo, ale manžel
potom tam byl, sem hlídala už potom pravnuka tam, no hlídala, byla
sem, sme tam vykládali tak von povidá, já tady nebudu, já se du
podívat. voni bydleli tam blízko Botanické, tak šel tam a povidal,
bylo to moc hezký. jako takový poděkování za celé rok a takový. ale
skutečně mně to tam aj to, že se může prostě ten kněz oženit, že
může se jako em nemám tady v to v tom to celkem schvaluju, že se
může oženit, a že může totok. a taková mně to připadne, naši kluci
teda byli křtěný voba dva v tom českoslovenkým už teda, v té
československo husitské církvi ((Církev československá husitská))
teda. a mně to připadne takový, takový lidovější, nebo takový, není
to taková, já nevim.

SM: hm

LZ: mně to tam připadne takový přepjatější, no,

SM: hm

LZ: v tom katolickým. neřikám že, nendu se podívat, my sme
chodívali, my sme měli chalupu na Vysočině, chodívali sme do Zvole,
do kostela tam ti co sme se s nima tam kamarádili, sósedi a potom
ještě jedni, tak ti teda chodili, ti jedni byli evangelíci, tam byl
kostel evangelické, přímo v Blažkově, á nebo ve Zvoli byl toto. tak
ti chodili dost do kostela, i biřmování tam potom bylo, tak sme se
tam byli podívat, nebo dost sme tam šli, když teda manžel zase rád
měl hudbu na varhany, měl rád varhany, tak chodí- tak někdy, ale to
(neřikám dřív jak, než nějaká byla,) spíš na ty Vánoce nebo tak ňák,
ale...

SM: hm a pamatujete si že by se promítaly filmy na faře?

LZ: ne.

SM: hm dobře.

SM: [tak]

LZ: [to vůbec] nevim, že by se to, to nevim.

SM: hm

LZ: tam v o- Obřanech to vůbec nevim, ani v Husovicích, sem tam tam
sem teda, protože ten chodil do do školy nás učit jako, katecheta,
do Obřan, to sem chodila do náboženství eště, a a v Husovicích sem
to tak přímo moc neznala, tam sme jenom výjimečně šli když, a ten
pan farář, von ten katecheta, co teda jako sme ho znali, aj mamince
byl na pohřebi, ale co sme ho jako znali, tak von ani na faře
nebydlel. a tam, tam, toho faráře sem taky tak moc ne...

SM: hm

LZ: jinak to, nemůžu říct, vůbec, možná tak na venkově někde, že to
třeba někde se tam promítalo nebo něco, ne. když sem byla jako
děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se
chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách
někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako
mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli
ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam
chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo
se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové
dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho
nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.

SM: hm

LZ: je to takový, když se jelo takhle do kopečka na pravou stranu,
jak to tam, to ta paní tam s náma tam chodila.

SM: hm dobře. tak se už přesuneme k filmům, a já bych se vás nejdřív
zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do
kina.

LZ: no, co vám, co vám můžu říct, no, tak když to byly dětský, tak
to byla ňáká pohádka, nebo ňáké takové příběhy jak to, jak sme to
říkali, anebo co tak, potom když sme se se do- když už sem byla
děvče, už sem dospívala, mohla sem se, nebo ty školní filmy jako to
bývaly, z těch studentskéch, z toho pro- z toho studentského
prostředí, anebo potom takový ňáký ty zamilovaný, no.

SM: hm

LZ: ((smích)) jinak em zamilovaný, takový ty co nám, co jako mladý
děvčata sme chodívaly. jinak, já říkám vám válečný, nebo
dobrodružsky, dobrodružný, nebo něco, to sem jako zas nemusela mít,
no. tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo
takový ňáký takový, no, tak to tam byl tehdá aj sme byli s manželem,
na tom, to lásko bože lásko ((pravděpodobně Léto)), co tam zpívala
ta Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) tam hrála, no a takový,
Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže
tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak
jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už, potom sme byli na tom,
na tom Madla zpívá Evropě, to už sme spolu, no tak my už sme spolu
začali chodit em prakticky když nám bylo osmnáct myslím.

SM: hm

LZ: no, a to bylo, takže, takže to někdy do toho kina sme šli tak na
takový ty filmy, no, ale spíš to byly filmy takový jak sem říkala,
to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez
ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo
takový, no, když...

SM: a bylo pro vás teda důležitější em jaký se hraje film? nebo ve
kterém kině se to hraje.

LZ: no tak spíš ten film.

SM: hm

LZ: no to sme šli, jé, dneska hraje tamto nebo ono, jo? pudem tam.
tak sme se, tak sme se domluvili, a buď někdo šel třeba pro lístky,
nebo sme ještě dostali lístky, nebo to bylo tak jako. ale že bych
řekla přímo jé, já bych chtěla jít tam, nebo já bych chtěla jít do
města nebo něco, to né, to né. vždycky spíš podle toho kde co hráli.
ty filmy kde hráli teda toto. ale říkám, to byly takový ty slaďáky,
no, takový ty zamilovaný filmy, no, Hana Vítová, no, když to byl
Noční motýl, nebo to byly, nebo ta Uličnice nebo em Adina Mandlová,
to byly všecko takový ty herečky našich, méch mladéch let, no, teda.

SM: hm, hm

LZ: Lída Baarová, Adina Mandlová, em Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), takový všechno ty, Nataša
Gollová. ta se mně myslím nejvíc líbila jaksi, nevim. ona byla
taková veselá, taková rošťácká, taková. a říkám, Nataša Gollová no,
a potom aj, to aj ty vlasy, říkám, to sem si tak česala, tu vl- ty
vlny, a to...

SM: hm [a kdy]

LZ: [Adinu] Mandlovu ((Adina Mandlová)) nemusím teda zrovna, sem
nemusela mít, no ale přes to teda když hrála, Hanu Vítovu ((Hana
Vítová)) sem měla ráda. Lída Baarová sem měla ráda, Natašu Gollovou
((Nataša Gollová)). ani m- ani moc ne Štěpničkovu ((Jiřina
Štěpničková)).

SM: hm

LZ: a potom em Měsíc nad řekou, jo? vod Šrámka to znáte, tam hrála
paní Dana Medřická teda, no, byla to herečka, já to uznávám, ale
taky sem ju moc nemusela. až potom byla starší už jo, ale taková mně
připadala taková, taková trošku, ne tak, ne, byla trochu jinačí, no.
potom už byla starší a hrála už ty maminky, babičky, tak už totok,
ale jako mladá, zrovna se mi, nevím.

SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako
řídila při tom výběru toho filmu.

LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty,
plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty,
takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva,
to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první
republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty,
ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších,
jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se
dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio))
hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina
Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly
plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak
není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to
vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to
vždycky, prostě plakáty byly, no.

SM: hm

LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo,
pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...

SM: hm a když ste tady vzpomínala ty herečky, bylo pro vás důležité
kdo kdo ve filmu hrál?

LZ: no tak taky, to vobyčejně, říkám, je tam hraje ta nebo tam hraje
ta, hraje tam Hana Vítová, nebo hraje tam, jé, hraje tam Nataša
Gollová, hraje tam Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to byly takový
oblíbený herečky pro nás tenkrát, kdy jako, Lída Baarová hrála
většinou takový vážnější, jó, zase, ty, nebo Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)), nebo to, tak to byly takový, prostě už vážnější, no
ale když to byla Ferbaska ((Věra Ferbasová)), nebo to byla Nataša
Gollová, tak to už takový bylo veselejší, už to byla taková, už
taková spíš oblíbe-

SM: a vzpo- vzpomínáte si na některé filmy? s t- s těmi vašimi
oblíbenými herečkami třeba?

LZ: no tak...

SM: třeba který se vám líbil nejvíc, ten film.

LZ: no rozhodně teda, počkejte, já nevím jak se to menovalo. teď to
taky kolikrát vopakovali, hrála tam Nataša Gollová, Oldřich Nový, a
hrál tam, potom už aj hrál tam mám dojem že aj ten Schránil ((Raoul
Schránil)) tam hrál, a em ta babička pletla, jak tam ten klíček vod
tý [( )]

SM: [Eva] Eva tropí [hlouposti?]

LZ: [hlouposti,] ano, ano, no. tak to, to byl ten film Eva tropí
hlouposti, potom ta Uličnice, pak mám dojem že to hrála aj to Holka
nebo kluk, jak tam přišla za toho chlapca, že, no, tam stepovala a
to, tak to taky dávali teď (v nedělu), takže spíš jako ta Ferbaska
((Věra Ferbasová)) ještě tam něco, jak tam potom taky přišla, jak se
měli brát, a ty kruhy tam věšeli, no to povidám, to byly takový ty
filmy většinou všechno, to ne, když většinou to byla Nataša Gollová,
nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to vždycky se řeklo, to, to
je jako, že to bylo, říkám, Lída Baarová byla víc taková vážnější,
nebo Vlasta Matulová hrála taky tenkrát ty dvě sestry, vona by-
jedna byla slepá, jedna byla ňáká malířka nebo něco, ta malovala,
tak to se mně taky líbilo, ale takový ňáký ty historický, to sem
teda zrovna nemusela.

SM: hm

LZ: takový ty.

SM: a chodila ste třeba opakovaně? na na em [filmy s těmi oblíbenými
herci třeba?]

LZ: [na některý filmy, hm, tak to myslím že ne.] tak akorát, to sem
byla myslím dvakrát na tom Sněhurka a sedm trpaslíků, pak em ňáký
ale jinak nemůžu říct, že bych přímo to musela vidět dvakrát.

SM: hm dobře. a bylo pro vás důležité jestli ten film byl černobílý
nebo barevný?

LZ: tak em podívejte se, tak do té války to bylo všechno černobílý,
no, tak to sme si vybírat nemohli. no když by si člověk dneska mohl
vybrat, no tak bych šla radši na ten barevně- barevnej než na ten
černobílej, že, už je tam příroda už jinak, já mám ráda aj když
vidím pěkný přírodu tam, nebo, nebo něco, už je to barevnější, ty
kvítka nebo louka, nebo prostě něco tak už to, už je to barevnější.
tehdá to si pamatuju teda, ta Sněhurka a sedm trp- ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) to bylo barevný, to bylo jako americké, teda tenkrát to
muselo být ňák začátkem války, že to ještě Němci povolili, ale to
bylo vod dyzneje ((Walt Disney)) ale, ale totok, ale jinak ten, no
když sme chodívali, sem jako byla mladá, no tak to bylo všechno
černobílý, no, když bych si dneska mohla vybrat, tak půjdu radši na
ten barevné, <no>

SM: hm a

LZ: jestli máte oblečení, nebo to máte přírodu, nebo už je to, to
celé jinačí, že jo.

SM: hm a bylo pro vás důležité jestli byl film němý nebo zvukový?

LZ: tak já si už moc ty němý filmy nepamatuju, to už zase bylo hodně
brzo myslím.

SM: hm

LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když
byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku
vadilo, že člověk em to musel číst, jo?

SM: hm

LZ: pozorovat a to. tak už to bylo jako horší, ale jinak em, já si
tak už eště moc, už nepamatuju, že by byly některý jako němý filmy.

SM: hm

LZ: to už zase, to bylo hodně eště ( )

SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro
vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl?

LZ: no tak to bych, to bych neřekla.

SM: hm

LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam
žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco,
to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost,
dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to
přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím. to manžel teda ten se
mohl dívat na televizi, a ještě, a co tam říkali? a jak to bylo?

SM: ((smích))

LZ: to mě rozčilovalo kolikrát.

SM: hm a co dělalo film dobrým filmem pro vás.

LZ: no nevím, co bych řekla, no.

SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu.

LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda,
nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no.

SM: hm

LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda
přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když,

SM: hm

LZ: jako totok.

SM: dobře.

LZ: já mám třeba, dneska mám ráda př- filmy vod té Pichlerové
((Rosamunde Pilcher)), ty romantický jako.

SM: hm

LZ: já nevím jestli to ňák, tohle někdy vidíváte, nebo něco, třeba
dávají americký, americko-německý, ale to není vono. prostě ta
Pichlerová, em strašně krásná příroda je tam. vždycky mají ňáké
třeba dům, vilu, nebo barák, nebo je to zámek třeba řeknu, no
cokoliv, ale krásný květiny, krásný parky, krásný, no ale to mě, to
se mně strašně líbí.

SM: hm

LZ: jo?

SM: hm

LZ: takový, když to bude spíš aj v přírodě, tak něco, něco takovýho,
no.

SM: hm a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda. dávala ste třeba
některým přednost před kinem?

LZ: nemůžu říct. říkám, to té zábavy bylo strašně málo, no, a to,
takhle zábavy žádný nebyly, to se mu se říkalo jenom čaj o páté, tak
tam ňáká muzika hrála, že se tam tancovalo. ale říkám, to ještě sem
tam chodit nemohla, a že by mě to zrovna tak nějak lákalo, to nemůžu
říct. jinak, né, nemů- né, tak jako děcka sme hrávaly třeba, já
nevim, na pikanó, a na jako jak takový tam, v Maloměřicích tam byl
em je kaplička, a za tou kapličkou byl parčík. někdy sme, tak tam
sme ňáký hrávaly em takový ty, ňáký ty dětský hry nebo něco, co
takhle sme tam někdy, ale jinak...

SM: a potom v tom pozdějším věku? to to ste třeba ve volném čase
chodila někam?

LZ: tak chodili sme bruslit, do Husovic taky na arzenál
((pravděpodobně Arsenal)) aj v Maloměřicích, ale to bylo eště do
války myslím nebo něco tam bylo hřiště takový menší, tak tam sme
chodili bruslit, a potom se chodilo na arzenál ((pravděpodobně
Arsenal) bruslit do Husovic, tam bylo větší to hřiště fotbalový, tak
tam se už bruslilo, a jinak se chodilo bruslit, v zimě bruslit, v
létě se třeba chodilo plavat na, tak plavat, no, buď se chodilo do
lázní, anebo jako děcka sme chodívaly, když sem byla ještě jo? jako
malá, tak se chodilo k řece. no.

SM: hm

LZ: a to těžko říct, ta bylo em tam cementárna ňáká měla a šlo do
řeky potrubí, a tam, tomu se říkalo u teplendy, jo? a tam bylo
takový koryto, a když nečistili stroje, někdy ta voda byla špinavá.
když ty stroje nečistili, tak byla ta voda teplá. a v tom korytě
taková, no prostě tak se tam jako děcka, tak sme se tam vždycky se
prali. a když to potom vytýkalo kousek dál, tak tam to bylo nízký,
tak sme, tak sme chodívali k vodě. (jako plavat.) a když už potom
sme byli už trochu větší, tak em v Maloměřicích byly říční lázně,
tam chodili aj vojáci, nad splavem. aj s našima v neděli třeba se
tam chodilo, tam se prodávalo to ledo, nebo tam prodával, měl tam
boudu tam prodával, tak naši tam prostě rozdělali na deku, a my sme
pod, když sme byli jako ještě děcka, tak vždycky pod splavem, jak to
splav a jak tak tekla voda, tak tam sme, tam bylo takový kousek
betonu, tak tam sme si na sebe nechali vodu, a tak sme se tam (se
prali.) až potom sme byli větší, tak sme chodili tam, ty říční
lázně, a tam chodili aj vojáci se koupat. a tak to tam bylo na
skákání, nebo prostě na plavání menší, a to, no. taky, takový děcka
tam skákaly, a já říkám, takový děcka tam skočej, to sem tam byla s
tou Drahou Vaclovou, a povidám, co já bych neskočila, plavat sem moc
neuměla. tak já hup tam, <jenomže vono to bylo vybraný až ( )
táhle.> vod té doby sem se potom bála dost do vody už i no takový
plavání, koupání v létě, v zimě ten toto, a z jara říkám, já sem
dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila,
ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo
Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam
kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k
Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo,
třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole. ta
jedna byla taková přístupnější, tam byly takový ty velký šišky. a
tak vždycky, no tak to si pamatuju, nam- na bratra to mám akorát
takhle vzpomínku na bratra, von byl, to bylo za války, vono nebylo,
říkám vám, to, to bylo těžký, kdo neměl trošku ňákej z venku třeba,
nebo nemohl někde em, to bylo všechno na lístky, jo, té mouky,
cukru, to všechno bylo strašně málo. no a maminka vždycky něco
sehnala, že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do
lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se
deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si
můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba
sme si mohli hrát nebo házet. a em já vlezla pod každé keř. taky sem
měla pijáky potom, no, jak se to říká, klišťata, jo.

SM: hm

LZ: a em tohle. a pak sme si, že si sednem, a totok. no a já přišla,
už tu kabelu sem měla plnó, přišla už, byla spokojená že mám kabelu,
že mám nasbíraný, a já přindu a kókám, a mámí, ( ) von seděl u
toho, krabicu rozdělanou a m m m m ((narátorka dělá že jí))

SM: ((smích))

LZ: <já sem říkala,> a já křičela, já říkám, mamí, mamí, von už tady
zase. no, a tak to vím že sme chodívali tak, že sme si tam hrávali,
a že sme takhle totok. a von byl dost teda, a von měl brambory, a
von dycky, ach ty (brambory), on říkal, ach ty (brambory), von byl
teda jako toto. a dodneška von váží sto dvacet kilo.

SM: hm

LZ: a von je chlap jak toto. no a ta tíha (dělá), a nožičky má
takový, a to jako kluk byl dycky. a totok. a von dost jako má
problémy s tím. a jinak, tak eště se chodilo do toho lesa, a ven,
tak vono toho, toho masa, já nevim kolik sme toho, já dokonce myslím
někde mám fotky, a tam maj ty jíde- ty lístky schovaný, ty poslední.
a kolik to bylo masa, nebo másla, ježiš toho sádla, to bylo čtvrt
kila na osobu na celé měsíc.

SM: hm

LZ: no, a to, a pro dospělý. děcka měly máslo, dospělí měli, tak to
máte půl kila sádla na celé měsíc. nebo kolik sme měli toho, já
nevim, myslím čtvrtku másla pro dvě, my sme byli dva, tak myslím že
čtvrtka másla byla. (z toho) a nebo toho, toho masa. když se koupilo
maso, chtělo koupit na nedělu, tak nebylo zas třeba salám, aby chleb
toto, to byly desetidekový, jako, takový na deset deka, anebo potom
třeba půl kila, když to chtěl. no to bylo strašně, strašně málo toho
bylo. kdo neměl třeba příbuzný někde venku, tak těžko si

SM: hm

LZ: někde totok. takže vono toho, anebo to ovoce taky. to já nemužu
říct že bych ovoce neměla, no ale byly to jablka, kadlátke, em
ringle, nebo prostě hrušky takový ovoce. ale aby pomeranče nebo
mandarinky, jak dneska si, banány, to když sme šli do Husovic,
maminka a tatínek potřeboval třeba něco do dílny, jo, tak to maminka
š- šli sme nakupovat my. a em maličko, takový gumy nebo to takový co
potřeboval. tak to nám tam koupila, každýmu jeden banán, jo, nebo, a
to už byly takový ty měkčí,

SM: hm

LZ: nebo co bylo lacinější, nebo pomeranče kerý, tak to se prodávaly
třeba i vykrojené pomeranče, že to trošku už hnilo, tak už se to
prodávalo. a když nám to koupila, tak sme si mysleli pán bůh ví co
nemáme. no a potom když byly naše děcka tak to taky. to na Vánoce
byl příděl kilo pomerančů, no tak to se nechalo děckám, nes-
nesnědli sme to my.

SM: hm

LZ: a dneska si to člověk může koupit. voni to řeknou, ti, vy třeba
dneska řeknete, aj starší by, no dneska si můžeš koupit, (sme) stáli
na kilo mandarinek, nebo na kilo pomerančů frontu. no, je to pravda.
ale ee dneska si můžete koupit co chcete zas třeba zas na to nemáte.
ty ta rodina s těma dětima, já si nestěžuju, že. já totok, ale ta
rodina s těma dětima, to je dneska dost problematický, no, tak to
nechám, no.

SM: ((smích))

LZ: co ste ještě chtěla.

SM: ee dobře, teď se přesuneme teda ještě k těm kinům, em tak bych
se vás zeptala jaké byly rozdíly v těch místních kinech. to znamená
třeba jak jes- jestli se lišil nějak ten interiér.

LZ: no to víte že se to ři- že se to lišilo, no. Husovice bylo, bylo
to kino, byly tam lavi- byly tam už lavice prostě, ne lavice, křesla
teda, jo. už byly křesílka, už to bylo, už prostě to bylo kino. no
ale prostě Sibiř už to měl lepší než Jas, jo? už se to určitá
společnost nebo něco, ale dalo se to, no. tak. ale já myslím že bych
řekla že ty, třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido
bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný,
přib- ovšem když to bylo, říkala sem vám, no ta skala ((Scala)) nebo
Kapitol, už to bylo doc- už to bylo lepší, no. ale byly tam ty, ty
plátna byly docela slušný to, totok, no, ale, tak kina ve městě, jo,
(myslím) to byl Kapitol, nebo to byl byla skala ((Scala)), nebo
Jalta, nebo Alfa, tak to už byly, už to bylo lepší, no, už to bylo
takový, už ste tam dostala třeba koupit něco, tu vodu, tu sodovku,
nebo prostě něco už se tam dalo koupit. pozdějš už možná i ňáký ty
bonbóny nebo něco. my když sme šli do kina v Husovicích, tak vedle
byla cukrárna, když už potom to nebylo na ty lístky, tak se to dalo
tam něco koupit, takže sme si to mohli koupit a vzít si to třeba
tam, jo? do toho kina. ale takový ňáký to šustění, no to tam nebylo,
<to nebylo,> to bylo...

SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech?

LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky,
že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme
si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak
sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech
ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky
kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch
Husovicích, to ani vám nevim.

SM: hm a hrál třeba ten interiér, když byl někde lepší, někde horší,
hrálo to roli při vašem výběru toho kina?

LZ: no já myslím že mně ne. mně to bylo jedno. já sem šla <do kina,>
šla sem se podívat na film, a nedívala sem se jestli tam bylo modrý
nebo zelený, nebo červený, to mně teda zas nevad- totok.

SM: dobře. em a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

LZ: no týdeník, to víte, první byl týdeník, pak bylo kino, no.

SM: hm a o přestávce se třeba něco dělo?

LZ: ne. to vůbec nevím že by se, to byl týdeník, a a někde co bylo
ze světa, to víte za války to bylo kolem tohotok, a co se někde ve
světě nebo to dělo, a pak to chvílu přestalo, a začalo kino. že by
se něco tam dělo přímo, tak hrála tam hudba, ale že by se přímo tam
něco, ňáký někdo něco dělal to nevím, to vůbec nepamatuju že by.

SM: a ta hudba em hrála živá? nebo

LZ: ne né

SM: z [reproduktoru.]

LZ: [z reproduktoru,] jo. při tom týdeníku to bylo k tomu, anebo
mezi tím něco pustili, nějakou hudbu, ale jinak že by někdy, že by
tam byla živá hudba, to nevim.

SM: hm a bavi- bavily vás ty týdeníky? měla ste o ně zájem?

LZ: no, když tam bylo něco zajímavýho tak jo, ale jinak to člověk
bral jako součást toho filmu, no.

SM: hm

LZ: to když že tam kdesi byli vojáci, že tam měli vítězství, a tam,
že tam byli poražení to neřekli, ale němečtí, za té války, že, já si
co si tak pamatuju. za té první republiky to už tak nemůžu říct, to
už většinou to bylo něco třeba co se dělo takhle ňák, ale za té
první republiky, vždycky něco třeba vo masary- vo Masarykovi, nebo
potom Beneš co bylo politický, co bylo tohle, nebo, no a za války to
byli většinou Němci, no.

SM: hm

LZ: co se dělo. a jinak, jaký mají úspěchy, a jaký mají toto. a
jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo
tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam
muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,>
to,

SM: hm

LZ: to berete tak jak dneska reklamy v televizi, no. máte film, a
voni tam dají tři televi- tři reklamy do toho, nebo mají tam Ulicu
((Ulice)), a voni dají do toho dvě reklamy, a, anebo ňáké program, a
po pěti minutách reklama, tak to člověk řekne, tak buďto du na
záchod, <nebo něco si udělám, ale krucifix musí to tam tak být?>

SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti?

LZ: ne.

SM: takže ee

LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co,
co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by
měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky
mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí,

SM: hm

LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.>

SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí
třeba filmovou promítačku?

LZ: né, ne.

SM: dobře.

LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic
takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne.

SM: hm

LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo
takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi
rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti
mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky
mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.

SM: hm dobře. tak teď bychom se ještě em trochu víc zaměřily na ten
protektorát přímo.

LZ: hm

SM: tak jestli byste mohla ee říct jak na vás působily vlastně ty
změny po tom roce třicet devět, kdy začly platit protektorátní
předpisy.

LZ: no, jak, co myslíte že na mě mohlo působit. no.

SM: jak ste to vnímala ty změny třeba.

LZ: no tak jak to vním- jak to člověk vnímal, no já nevim jak bych
vám to řekla. jeli šli sme do školy, a to sme bydleli už na té
Obřanské, a šli sme do školy, to se nejezdilo elektrikou, to dycky
bylo, to se chodilo pěšky. dneska tady dvě zastávky děcka se svezó,
a, aby čert vzal. ((smích)) a toto. a o my sme šli, to chodily
děvčata z Obřan, a tam žá- tam nejede tramvaj, tam dneska jezdí
autobus. tenkrát tam ani nejezdil. a ty děvčata třeba až z těch
Výpustek, až z Obřan, to šla, tos- to šla partyja, kolona dětí,
děvčat chlapců, tam v Obřanech byla jenom škola základní, no
základní. nižší stupeň, jo? obecná. tak bych to řekla. a měšťanka,
všecko se chodilo do Maloměřic. a ty holky šly, a to už sme se
přidávaly, my sme, voni šly teda přes most, a my sme kousek vod
(mostu) a už sme se přidávaly jako všecky, a to šla, to šla partyja,
to se šlo do malo- do Maloměřic do školy. mělo to celá ta po té
Obřanské by se řeklo, jo? a to neexistovalo že by se sedlo za
padesát halířů, děcka že by sme se svezly. nebylo na to, no. nebylo
no, nebylo. no tak nevím, padesát halířů už byly dva rohlíky, no.

SM: hm

LZ: a takže totok. dospělý jezdil za korunu, děcka padesát halířů. a
nenapadlo nám že bysme se, to byly jedna zastávka na znamení, a
jedna zastávka normálně do školy. neexistovalo že by, že bysme se
svezli. takže to byla parta a to sme chodili, jo, do školy.

SM: hm

LZ: no, a to sme šli, no to vo týmto. tak to sme šli do školy, a
kolem em kolem elektriky po tým kraju byly auta, povozy, prostě
stály německéch vojáků. to byl ten, jak nás vobsadili, jo? přišli,
kókali co se děje, no pak to začalo že, teda nás vobsadili, že by-
no ta už to potom to bylo teda ta, vod toho září, ale to byl březen
potom, jak už mluvím vo březnu, jak nás toho patnáctýho března kdy
to bylo em přijeli sem. no tak a tam zmrzlí, vono bylo ještě zima,
voni tam seděli zmrzlí na tom, no tak to sme viděli, to už potom se
začalo vo tom mluvit, že sme, že nás vobsadili, a tak dále, no. a
jak sme jinak to prožívali, no, tak podívejte se, kdo trošku byl
rozumné, nebo kdo trošku teda jako se choval, tak sme jako problémy
neměli, no. když někdo teda se ňák protivil, nebo já nevim, no, ňák
dělali ty protistátní akce nebo něco, no tak se to projevilo potom,
že byli no ňácí byli. no já sem em to ňák tady toto ňák v rodině sme
nic takovýho neměli, akorát sem jednou byla em svědkem sme byli
teda, že zatýkali pana doktora Kusáka teda, to byl (malinkej) a von
byl moc hodné člověk, no. no tak je asi ňáký, něco tam, jestli tam
byli partyzáni, nebo někoho teda, někdo to na něho udal, tak si to
chudák teda nezasloužil, tak to sme šli s maminkou, to tak přijelo
auto tak, a stálo tam auto, copak tady, to sme říkali, u (térovny)
tam byla ta. a voni tam měli barák na, na poschodí teda měli dvě
děti, a totok. a tak a najednou vidíme že dó dva ti v těch takových,
voni nosili takový kožený kabáty, a ty klobouky, a vedli ho teda,
šel mezi nima do auta. no tak to už sme tak něco slyšeli, že už sme
to viděli tak asi že ho zatkli a to, už se taky chudák teda
nevrátil.

SM: hm

LZ: byl už starší pán teda, no ale přes to. tak to akorát to sme tak
jednou viděli, to ho vedli jako, ale co potom teda zkusil, nebo co s
ním dělali, to nevím. a jinak teda takhle sme se to ňák, akorát
potom, no prožívali, no tak do práce sme chodili, museli sme do
práce jít, jinak co, no museli sme se tak ňák s tím vyrovnat, nebo
smířit, no, ňák, co já vím, to víte že nás to, že nám to jedno
nebylo, ale museli sme tohle, no, tak ale jinak že bysme. německy
sme se ve školi učili, no a tak moc nám, moc sme k tomu chutě
neměli, <moc nám to nešlo.> když nás někdo to, tak sem vždycky
říkala <ich fršté gáns gut abr šprechn> ((Ich verstehe ganz gut,
aber sprechen)) prostě že německy, že třeba tr- rozumím, ale

SM: [ale nemluvíte.]

LZ: [em ale] mluvit že neumím.

SM: hm

LZ: a tak to když třeba nás někdo někde voslovil, nebo ti vojáci, no
byli to taky kluci jako, že, mladí, anebo něco, no tak já sem
jezdila potom až do těch Brněnskejch Ivanovic ((Brněnské
Ivanovice)), no tak někdy v elektrice totok. a tak ich fršté gáns
gut abr šprechn ((Ich verstehe ganz gut, aber sprechen))

SM: hm

LZ: to bylo moje, <to sem říkala> a šla sem pryč už třeba. (hnali
sme), anebo em kolikrát sme, no tak taky to byli lidi, no, člověk to
nebral, no byli tam povolaní, já sem to brala tak ňák takovým
způsobem, že sem to brala jako že měli, že to byli taky kluci, no
ne, že to, prostě takoví ti, ti fašisti třeba, to bylo, to byli
fanatici jako, jo? ale takoví ti normální vojáci, my sme kolikrát
když sme potom ďáli až v těch Brněnskejch Ivanovicích a my sme
třeba, když sme měli, to bylo těžký jak vám vys- ale třeba když sme
měli prácu, byla, a bylo to nutný, tak sme ďáli třeba vod sedmi do
pěti.

SM: hm

LZ: jo? a v zimě už bylo tma vod těch pěti, a my sme třeba nic nám
momentálně nejelo, a voni jeli třeba vojáci z tama, z vozama jako, a
my sme totok, a voni nás vzali. my sme sedli na vůz a kecali, takhle
sme s nima, voni rychle jednali, tak my sme, co sme rozuměli, to
trošku, tak sme. ale tak že to byli mladí kluci jako takhle. ale
jinak to. já třeba například, měli sme v rodině teda, a něm- že se
dali k Němcům. jak sem vám říkala ta kamarádka měla maminku, a že má
německý škole, a tak se dala k Němcům. ale přitom to byla žena
prostá, bych řekla služebná, jo? nebo ňák pomocnice v domácnosti,
dělala jenom, a dost těžký práce, jo? parkety a takový, že, a no ale
vona byla Němka tak to. a měla bratra, no a ten to teda byl fašista
bych řekla, jo? chodil už takovým tím. a měl dva chlapce. Ferda a
Polda. a ten starší, jenomže museli, jakože von byl Němec, tak voni
museli taky k Němcům. ten Ferda byl už starší, tak musel narukovat,
ale já mám takové dojem že se dal do zajetí v Rusku, a potom s-
schválně možná ňák nebo něco, a že pak se vrátil, přišel k mamince,
tam že se, že žije někde na Ostravsku, a že se voženil a že má
rodinu. a ten Polda, no to byl Hitlerjugend, jo? to fanatik jako,

SM: hm

LZ: jak je tam ztentovali. a to sem taky jednou u toho kina sme se,
šli sme do kina, a von tam stál. a no a že až mu bude, až mu bude,
že už mu bude šestnáct, a že se dá, že pude jako narukovat, a že se
dá to. a taky to chudák vodnesl, padl tam, jo? a to byl hezkej kluk.
no, a z jeho fašismu co bylo. zahynul tam. mladé. a totok. no a
vidíte, ten Ferda se vrátil, žil potom někde na Ostravsku, vo-
voženil se a totok. a to bylo takový potom eště měl jako, voni měli
sestru, a ( ) byla moje kmotra, no, nevím, ale nikdy se jako
kmotra nechovala. no a měli taky chlapca Bedřicha, a ten byl
rozumnej, ten chlapec. ty zas nebyli nějací takoví, ale ten, ten už
Ševčík, ten jo. už si ani méno, a tak člověk to, víte, různí byli ty
lidi jako aj a kolikrát jak to tatínek vždycky říkal, no jó,
(povidá), jak von to ňák říkal dycky, že potrka- po- jako že sou
potrkaní nebo tak nějak jako.

SM: hm

LZ: že to byli tak, no taky, měla sme em vod toho strýca, co byl na
tom domku, tak se potom voženil, a vona měla sestru, a tam měli
Trůdu. taky. von byl Němec, a, ten tatínek, a měli Trůdu. ta taky
chodila do toho Hitlerjugend, jo. a přišla tam, jako za te- za tó
tetó tam jednou, a byla tam moje sestřenica. a vona jí říkala, no,
ale to byly punčochy, jo,

SM: hm

LZ: voni nosili takový ty podkolenice bílý, pletený, a a to
voblečení, a vona ji něco řekla, a ta ji ňák na to vodpověděla nebo
něco, no a vona ju udala. vona musela do Německa kvůli ní potvoře.

SM: hm

LZ: no a Gertrůda. no a potom, nakonec tady zůstali, a vona se
nechala přejmenovat na Růženu.

SM: ((smích))

LZ: no, a tak to máte takový fanatický, ale potom byli rádi, že tady
zůstali.

SM: hm

LZ: ačkoliv teda ta, ačkoliv ta em

SM: no

LZ: vod té máně ta maminka, jak voni se menovali, no, a ee totok.
tak tak byla vodsunutá potom, co tam přišli jako když bylo, když
byla em v pětačtyřicátým roce, když přišli Rusi, tak voni hned
přišli a hned jako jestli Němec ne. tak voni je potom do škole tam,
v Maloměřicích, a vodsunul, jí potom vodsunutí. tak ta se dostala do
západního Německa, a vona teda byla dobrá. ale vona teda, vždycky
pracovala jako normálně to tak, ta se potom měla dobře, ale ti byli
něm- tak potom je, no tam přeto, ale no to, už na tom ne- ale prostě
byli tady poturčenci, tak jim tatínek říkal. poturčenci že to byli.
<ty to tady jako tak že byli poturčenci.> a takový, tak sme to tak
prožívali, no říkám vám, já sem musela em jít do té práce, to bylo
prostě nasazení, no. voni aj ty, aj ty ženy, kerý byly třeba ee měly
em manžel je uživil, nemusely třeba do práce, tak byly volaní,
musely nastoupit do Zbrojovky nebo tam, nebo tam, a maminka teda
vždycky, vona byla taková drobounká, taková slabá, tak vona někdy
teda aj, ju vždycky teda vosvobodili vod toho. ale vona vždycky šli
tam na pole pomoct tam, pomoct brambory kopat při žních,

SM: hm

LZ: nebo takhle něco dělat, tak vona, tak vždycky něco za to
dostala, tak se snažila zase takovým způsobem, anebo tatínek, říkám,
spravoval boty, tak vždycky když to bylo u sedláka, dycky řekl, já
tam pudu, já tam pudu. tak vždycky zase trochu mouky nebo trochu
sádla nebo něco takhle donesla. takže nemůžu říct že by hlad, ne že
bysme měli hlad, no ale ňák sme se, zvlášť s tím nebudu teda. nic
sme to. a, no a tak co ještě chcete, no a jinak to em tak potom to
bylo v těch em v na té Mostecké, v tom u toho endra ((Ender)) a
potom ten endr ((Ender)) musel mít pro válku důležitej ňákej podnik,
tak mu to dali tam do té žárovkárny, tam sem šla myslím ve
čtyřiačtyřicátým roce, a dělali sme tam ty ža- takový ty lampičky do
těch let- jako takový,

SM: hm

LZ: museli sme to tam skládat a dávat to. a to dycky když byla, to
se ale proto materiál jezdilo do Německa, to jezdili ti, jeden ten
ten inženýr a ještě jeden, tak em to jezdili pro a vždycky dovezli
ňákej (jenom) co mohli do kufru, to se muselo honem udělat, to sme
ďáli vod sedmi do pěti, a potom sme ďáli zase my, no takový to bylo.
a tak a celkem, byť i byli na nás docela dob- docela hodní, to
nemůžu říct. akorát tam byl jeden, byl to inženýr, a von byl fakt
jak Němec. úplně takovej blonďák a totok. a tam se mnou dělala
jedna, ta se mu líbila. <a vždycky,> a my sme vždycky říkali, Líbo,
vona se taky asi meno- Libuše. a vona taky se menovala, a my
vždycky, Líbo, a vona byla hezká, taková, a stejně staří sme byli a
to, a vona byla, vona tam potom nám tam dali ňáký ee jako em ee
zasta- no zrušili školy, jo, (se to.) tak v té době, tak k nám ňáký
ty studenty tam potom dali na ňáký ty práce. a vona tam taky přišla.
a von, von, jemu se strašně líbila. vona byla hezká holka, takový
pě- pěkná a totok. vlnitý vlasy a my vždycky, vždycky, Líbo, jak my
sme jemu to říkali. em blond ví švajn a do chlívka <najn najn>
((Blond wie Schwein a do chlívka nein nein)) ((smích))

SM: ((smích))

LZ: a was ist das? ( ) ((smích))

SM: ((smích))

LZ: a tak, měl takové typické, no a tak, a potom sme tam teda
prožili to první bombardování, co bylo na Líšeň tam, na tu Stránskou
skálu, tak to sme chodívali vždycky když houkali, tak sme šli ven. a
od té brány sme tam dycky posedávali a to. a dívali sme se sluníčko
svítilo, bylo hezky a tam díváme se a my sme tam měli jako dílnu
děl- jako zámečníka, tak chlapi tam ale (tři byli), a jinak sme tam
měli mistra a tak. a jinak tam a, jinak sme byly samý děvčata. a my
sme takhle, ty máme takhle se díváme jak ty letadla pěkně letí, a
nejednou ti kluci, ti tam byli dva mladí a jeden starší pán, a říká,
ježišmarja to sou bomby. to vám bylo úplně takový malinký, jak to
padalo vod těch letadel. a najednou to bylo bum bum, to bylo slyšet
jako takhle na tu Líšeň, na tu, na tu Líšeňku tam, a vono to spíš
chytlo tam Stránská skála a to Karáskovo náměstí v Židenicích. a my
sme říkali, ježišmarja, to sou, a my sme přes to pole, naproti bylo
pole, přes to pole, a takové lesy, a my letěli přes to pole, to už
bylo strnisko, bylo to, no bylo to čtyryadvacátého srpna. a jo, a
sem měla boty, že pudu tetě naproti, právě té co s- jako že pojede s
dětima někde vod někud, že pojede, a že jí pudu naproti. tak já sem
měla takový dřeváčky, to byly dřeváky takový červený s bílým, a teď,
a mně to bylo líto, já sem to sundala, přes to pole bosa sem letěla,
já sem měla takový (pliskéř) přes ee přes tu, tady dole,

SM: hm

LZ: takové (pliskéř), mě to ( ) já to, mně se to nemohlo zahojit.

SM: hm

LZ: maminka mně to, a teď, no do toho, do toho lesa, jéžiškota, no
to, na tak potom bylo, pak byl chvilu klid, pak to přišlo, tam byli
kotlaři, tam bylo kousek nádraží, tak zas při- kot- a to už sme
potom, že musíme chodit do toho lesíka. tak my sme chodili do toho
lesíka, a třeba sme si vzali tenisák, a ty dva chlapci tam byli jako
zámečník, no dva chlapci, už to taky byli, a tak sme si třeba házeli
balónem, nebo prostě dělali sme tam blbosti, jo, jako mladý holky,
to víte. a toto. a najednou, najednou vám to (přijeli) hókali,
najednou přiletěli, a voni vám na to nádraží, tam musel stát ňáké
vlak, ale vono tam někde blízko s náma cho- jezdili autobusem
chlapi, tam byla, já nevim jestli pivovar, nebo sladovna nebo něco,
a voni tam dělali taky ňáké podnik pro, pro válku důležité. tak to,
tak a voni to tam to. a to vám dycky bylo pííí bum bum bum bum. a
zase pííí bum bum bum bum. ((narátorka napodobuje zvuky
bobardování)) jéžišmarja, my sme, jak to začali, my sme se nedívali
jestli je tam bláto nebo co tam je, my hop tam na zem, a <sme leželi
jak na to.> protože to bylo kousek, to bylo tak jak tady, jé.

SM: hm

LZ: no a to byly, to byly příběhy, to bylo v listopadu, potom to
trošku ustalo, a začalo to bombardování Brna, pak sme byli na ee na
tom, na mas- pak tady byli em zákopníci se jim říkalo. a to byli
takový študáci, museli kopat zákopy pro vojenský em jako obranu tam
a tak voni byli ve škole ubytovaní, a tam zrovna, já sem chodila k
babičce, a voni tam potom měli místo nás tam byla paní s tím s
děvčetem, a tak ta Vlasta vždycky, a vona přes plot tam se s nima
seznámila, s těma zá- no vona byla taková veselejší děvče, a tak
vona se tam s nima seznámila, a že, že by se chtěli podívat na
Macochu. tak že pojedem na Macochu. v dubnu. no a teď my sme tam,
tak sme si něco vzali, a tak sme se šli podívat, byli sme na Macoše,
pak sme si tam takhle na kopeček a něco sme tam jedli, bylo po
vobědě, a no tak jako pole- po polednu, něco sme tam, a tak sme tam
leželi, ale dva ti chlapci byli, já a vona ta Vlasta. a tak sme tam
takhle leželi, a najednou úplně se to s náma začalo tam třepat jako,
jo, slyšeli sme, a to prej už sou myslím tady Rusi, jo, jako, a bylo
to už začátkem dubna tak ňák. a to říkáme, my přijeli dom, a maminka
vykládala že bylo velký bombardování u divadla jako, na tech, na tom
tam jak byla ta z- kavárna Zemanova, tam to, a že tam byli aj z
Maloměřic jako manželé, tak tam voba dva zahynuli. měli tenkrát
pohřeb, byli v té kapličce tam vystavení a měli tam pohřeb. a tak
jako (že ho ňákej) ( ). tak to bylo takový, a tak maminka, a
myslím že vod té doby už mě maminka do té práce nepus- né, potom
ještě sem tam byla, to sem říkala jak sme šli na ten Komárov, že
pojedeme na tramvaj, a tam na autobus, autobus nejel nebo co, tak na
tramvaj, a to nás vrátili že tam bylo bombardování, že tam só
ranění, a koně, a zvířata a to, abysme se vrátili, tak sme se museli
vrátit až na Černovice, a ee pak až, pak sem šla domů sama, a u
kasáren v Židenicích zase znovu nálet, jako houkali.

SM: hm

LZ: no já vod tech kasáren mazala jak když mě z toho, přišla sem em
k tatínkovi do dílny a dejchala sem jak totok, a říkám, já sem měla
strach, my sme šli vokolo kasáren, že voni takový si vybírali, tak
sem měla strach, tak maminka říká, už už nikam nepůjdeš. tak to už
potom bylo.

SM: hm

LZ: a tak už sem potom tam nešla.

SM: no já vás teď [jako]

LZ: [no.]

SM: přerušila trochu,

LZ: [no už končím, to už bylo takový jenom]

SM: [vrá- je- ještě ještě se] vrátíme k těm kinům teda po tom roce
třicet devět, jestli ste vnímala že by třeba některá kina byla
vyloženě jakoby česká, a některá jakoby německá?

LZ: no tak to víte že to bylo. no tak já myslím že v těch Husovicích
((kina Jas a Sibiř)) to tam tak nebylo poznat, ale em rozhodně teda
v tom městě to bylo jako. tam chodili ti vojáci už němečtí, a tam
proto myslím už potom sme tam tak moc nechodili, že to bylo takový
em už dosť jako německý, no, tak ty ty ti ten Kapitol myslím zvlášť,
anebo že už dosť to bylo takový vobsazovaný těma Němcama a takovéma
těma, takový venko- no venkovský ty, ty ani ne, ale tam to město
určitě to mělo takovej ňákej svůj, no hodně Brno bylo dycky jako víc
tak dost německý, takže co tady ještě byli, tak ti se tam
roztahovali dosť. no tak vždycky říkali sme, no. že Janáčkovo
divadlo taky si zabrali Němci pro sebe, to, no starý jak bylo ja-
dneska je to Mahenovo divadlo, jo? tak to bylo pro Němce, to vždycky
říkám, já sem tam byla myslím dvakrát s tou Máňou, ta Otyla, Otyla
se menovala. tak ta maminka vod té Máni, tak nám dala lístky, tak
sem tam byla taky jednou na tým Labutím jezeru, to vím, a potom eště
jednou na ňákým, ňáký, no mně to,

SM: dobře.

LZ: na ňákým divadle, to, mám dojem že to bylo to.

SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste
do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě
nepracovala, v tom [roce třicet-]

LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]

SM: [až ste chodila do práce.]

LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.

SM: hm a

LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.

SM: jo, hm a změ-

LZ: sama tak nebo...

SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom
roce třicet devět?

LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty
pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v
kině?

LZ: no tak já si myslím že to bylo normální.

SM: takže

LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco
říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já
si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že
bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba
em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc
nejdu, ale že jak se třeba dneska chovají em já nevím, já mám třeba
pravnuka, a von řekne to nebo ono, a já říkám, ježišmarja Michale,
já myslím že přece chovat se, jo? je mu šestnáct, a totok, a já
myslím, že by, že to přece není vhodný, von strašně na cigány, jak
vidí na cig- jak vidí cigán, tak je proti nim a to. neříkám no jo,
tak sou to taky lidi, že, no. ale ta jejich, no, mentalita už je
trošku jinačí, jak ta naše, no.

SM: hm

LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak
totok. [já nevim, já]

SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk,
nebo smích?

LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo
veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak
pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku
když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj,
nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by
nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani
nedovolil. já nevim, to si nedovedu to jak ten- tenkrát to bylo tak
jak je to třeba dneska. ta morálka taková ňáká třeba uvolněnější,
dneska si představuje demokracii že si může všecko dovolit, no. já
nevim, my sme byli trošku jinak vychovaní, no, takový k trochu
slušnosti,

SM: hm

LZ: pozdravit, poděkovat, no já nevim, dneska to, jak to je, no.

SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee
s blížícím se koncem války.

LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli
sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte
že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to
člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli
podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim. já vím
že akorát když teda potom začali chodit i z těch koncentráků, no tak
sme viděli, že se něco teda takhle šuškalo nebo mluvilo, a když to
tak nás to teda překvapilo, protože tam zvlášť, voni potom tam
vyhodili ty em most, nebo tunel nebo něco tak voni mohli já nevim
jestli jeli někde u těch (Babic) nebo tam a pak chodili pěšky. no to
byla bída a utrpení. kdybyste ty lidi viděli ještě v těch
koncentrákovéch hadrách, jo, s těma číslama. každé byl takhle, jo,
to, my sme šli, my sme tam třeba vodovod neměli, museli sme chodit
pro vodu. když sme šli třeba pro tu vodu. anebo tam takhle normálně,
a vono to šlo úplně to byly proudy, když třeba to šli dom ty lidi, a
třeba eště museli kus, a každé, anebo aj třeba jim podali chleba
nebo něco, víte, každé co mohl třeba tak eště jim napít, ale říkám,
to byly, to bylo bída utrpení, fakt.

SM: hm

LZ: no jinak nemůžu říct, no to bylo potom už ta kon- konec té
války, no.

SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a
na to jaká byla třeba atmosféra v kině?

LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už
přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte
po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je
konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu
osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže
to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty
filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme,
byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy
se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to
prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se
chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku
vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to
se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i,
bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se
voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo
údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se
nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát
s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam
brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo
tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo,
to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no,
byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si
myslel že to, no, bude.

SM: hm

LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta
situace byla docela jiná než je dneska.

SM: hm

LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe
jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď
ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska
mladí, nevim.

SM: hm

LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak
to ani no.

SM: [tak jo.]

LZ: [a tak] co ještě chcete po mně?

SM: eště vám tady ukážu ten seznam filmů. vy už ste se na něho
trochu [dívala předtím,]

LZ: [no, já sem se] trošku dívala, no.

SM: tak kdybyste řekla ee které ty filmy třeba patřily k vašim
oblíbeným, nebo jestli si vů- jako vůbec vzpomínáte na některé,
které ste třeba viděla v kině,

LZ: no říkám, tady z toho nemůžu říct že, to Kouzlo valčíku, to byl,
to byly aj německý ty filmy, to byl, em ee no to byly ty filmy jako
německý ee rakouský to, to byly skutečně pěkný ty filmy. pak ee to
ne, to byla ve tři, to dvě srdce ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu))
to sem neviděla. to, ty, [Pražské švadlenky, no, ale, no, no, ty
filmy, no]

SM: [tady potom spíš, spíš tady ty pozdější, že jo, tady ste byla
ještě moc malá.]

LZ: hm to bylo, no, tak to říkám, to Lelíček ve službách šerloka
holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to byl Vlasta
Burian, že to byli hodně ti, a pak tady, tady zase byla toto nevím,
to tady ta Mata Hari, no tak to sem viděla,

SM: hm

LZ: taky to potom dávali, ta Cácorka nevím, to mně něco říká, ale
nemůžu přesně, Tři muži ve sněhu, nevim. ta Moderní doba, to mně...,
Svět patří nám, to byl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), no, a to potom ta, říkala sem to, Sněhurka a sedm
trpaslíků, no, ale to bylo hodně brzo teda, to bylo ještě ve válce,
to, Ducháček to zařídí, no to je taky Vlasta Burian. Tři děvčátka
pokračují, to nevim, U pokladny stál, Vlasta Burian, to sme taky
chodívali na to. to bylo tak jako přístupný, jo, tak to se dalo tak
na to, to byly filmy kerý..., To byl český muzikant, to je ten
František Kmoch, Město ztracených to nevim, ta Opereta, to ne. ten
Roztomilý člověk, to bylo s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), no,

SM: hm

LZ: že myslím něco takovýho, taky to, to Vídeňská krev, no to mně
něco říká, to bylo, a Muži nestárnou, no tak to byl film které sem
viděla aspoň třikrát, už teda [dneska]

LZ: [to už ste] v televizi [asi, že?]

LZ: [nó, už] v televizi, ale aj tak sem na tom byla v kině.

SM: hm

LZ: a em Tanečnice. Dobrodružství barona Prášila. no tak to sem
viděla, to je ten film co sem potom náhradně na <ten na něm byla.>

SM: hm

LZ: jako náhrada za to. a ta Tanečnice. no to nevim. tu La Palomu,
((La Paloma)) no, nevim. to mně taky něco řiká, ale to (nevim). to
Neviděli jste Bobíka? to je vo tým péskovi, vo tým foxteriérovi, byl
Beneš ((Svatopluk Beneš)) [a ta,]

SM: [hm]

LZ: ee Jarmila nevim jak vona se, Smejkalová ((Jarmila Smejkalová))
nebo tak nějak. a Její oběť, a ta Sobota. Sobota, no, to mně taky
něco řiká, ale to už si tak nevzpomínám, no. ale tak některý ty
filmy, no říkám, vo tým, vo tým Vlastu Burianovi ((Vlasta Burian)),
to dost sme byli, a a tady ty filmy co sem vám říkala, no tak to
sem, to sme, to byly ty filmy kerý taky toto. pak Sněhurka a sedum,
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ta Zasněžená romance, to bylo teda,
taky to už vopakovali, no a ten Modrý an- anděl ((Modrý anděl)), to
byl s tou marlen dytrich ((Marlene Dietrich)), to sme taky, to bylo
německy,

SM: hm

LZ: eště za války, a Dům u jezera ((v orig. názvu pravděpodobně
Immensee)) to taky bylo s titulkama, no a ta Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no potom ten pak pak už
pózďéš, no, to už spíš bylo pozďéš ten Noční motýl. a to (damals),
to bylo německy, ale bylo to taky strašně hezký, mám dojem že tam
hrál ten Rolf Wanka, to byl taky jako náš idol tenkrát, no,
Pytlákova schovanka ((Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář)),
to vopakují dost často. Krb bez ohně, ta Uličnice to bylo
s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), samozřejmě Dívka v modrém. Lída
Baarová. Kristián ((Kristian)) Oldřich Nový, Mandlová ((Adina
Mandlová)), no

SM: a pamatujete si třeba z těch filmů co ste si sama třeba napsala
na ňákou konkrétní návštěvu kina? když ste šla na jeden třeba z
těchto filmů?

LZ: no tak...

SM: třeba konkrétně jestli ste, jestli se vám to nepojí s ňákou
vzpomínkou z toho kina?

LZ: tak to nemůžu říct, tak že bych...

SM: a viděla ste třeba v kině, přímo v kině ste ste teda nebyla
víckrát na těch filmech? to ste říkala že vlastně na té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste [byla dvakrát,]

LZ: [no to na té] Sněhurce no, to sem byla, pak sme s manželem, no
tak ne s manželem, to sme byli na tom Muzikantská Liduška, to sem,
tam hrál na ty housle a a potom já nevím jak se to menovalo ještě.
no Vlčí jáma, a ty Muži nestárnou, to sme tam už tam bylo, a jinak,
no Měsíc nad řekou, no, to bylo em ta (.) no Medřická. ta Dana
Medřická s tím, to byl mladé ještě Hrušinský ((Rudolf Hrušinský)),
no, a jinak to byly takový to Karel a já em Plachta ((Jindřich
Plachta)) a Dítětová ((Jana Dítětová)), to byla jeho dcera, s tím
kominíkem, Pešek ((Ladislav Pešek)) tam hrál toho kominíka, a
takový. a eště tam potom za ňu začal chodit někdo, kdo už přesně
nevim. to byly takový filmy který, který sem měla ráda, který, no
bylo jich víc samozřejmě potom, no ti herci, no a takový. no, dneska
taky dávali, není to dlouho co dávali vzpomínku na ben- na
Svatopluka Beneše, už jako starší, tak, co ty filmy tam vzpomínka
ještě takový všeli- no, taky sem si tak vzpomněla potom Zach že hrál
s někt- s těma herečkama, tak na některý ty filmy, no, sme tak. moc
mě neza- takový ty, ty historický, takový v těch krojách, těch, no
těch, jak chodili ti páni, jako ti, a takový s těma, tohle jak to
jinak takový. říkám, ty herečky Vítová ((Hana Vítová)), Mandlová
((Adina Mandlová)), Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee bárová ((Lída
Baarová)) Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), ježiš to byly filmy,
přece s Antonií Nedošinskou, podskalák ((Poslední Podskalák)) a já
nevím, to sem milovala takový ty filmy všecko, a to některý byly
taky už potom přístupný, že sme mohli na to, em na to Zdena Baldová,
Glazarová ((pravděpodobně Marie Glázrová)), tak ta většinou hrávala
takový ka- Zita Kabátová, no tak dneska paní Kabátová, no, už stará
paní, no. Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), no a pak povidám z
těch herců, no, to, to ten Rolf Wanka, není to dlouho co taky
vopakovali, tak sem si vzpomněla no jo, to byl takové, jej ten se
nám líbil, no.

SM: hm

LZ: a z těch Beneš ((Svatopluk Beneš)), no, Dohnal ((Jiří Dohnal)),
Oldřich Nový, Gustav Nezval, no byly filmy který, všechny, Advokát
chudých se Smolíkem ((František Smolík)), no, potom ten Schránil
((Raoul Schránil)), no ten dycky hrával takovýho ňákýho nóblesního.
korbelář, em pešek, no tam třeba ten advokát chudých tam hrál ten
Korbelář ((Otomar Korbelář)) toho advokáta, aj ten, potom ten Smolík
((František Smolík)), no takový, povidám, byli to, skutečně si
člověk vzpomene na takový ty filmy, ten Filipovský ((František
Filipovský)), nebo Hrušinský ((Rudolf Hrušinský)), anebo ten Salač
((Vladimír Salač)), no to byli takový em, no tak, nebo Vlčí jáma, to
se mně taky moc líbilo, tu sem taky viděla myslím dvakrát, to už
bylo teda po válce s Brejchovou ((Jana Brejchová)), tam ta písnička,
em takový že se zamilovali do sebe ti, no, ale vona jak tá, ta co
tam hrála, kdo, počkete, jak vona se menovala ta co to hrála, tu em
jeho paní starší teda em no Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) to
nebyla, né, nevim jak to. jó em už, jak vono se to menovalo, tak tó,
mně to to mně tam, no, ty Muži nestárnou, no to bylo pořád takový.
to sou filmy který člověk může vidět jako takový, no.

SM: hm

LZ: já nevím jaký vy máte dneska filmy, samozřejmě ty, buď americký,
já nevim, já se na takový ty filmy, co se střílí, nebo co se vraždí,
nebo vůbec nedívám.

SM: hm

LZ: ne. já mám dneska, mám televizi, to du třeba za paní, nebo
takhle se navštívím, a to je, to sou, to se vždy díváme na Ulicu
((Ulice)), potom se díváme na nějaké ten buď seriál, Ordinace v
růžové zahradě,

SM: hm

LZ: prostě starý babky, že, samozřejmě, no, tak to sou takový ty em
nebo prostě hádej kdo sem ((Hádej, kdo jsem!)), nebo, nebo hádej kdo
lže ((Hádej, kdo lže!)), tak to se podívám, a to je po té do té v
půl tam dají dvě reklamy do toho, to je půl desáté, du dom, umyju
se, ale buď si vezmu knížku, nebo si vezmu křížovky, já teda sem, em
mně se stalo, že zemřel ten starší syn.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 3.2.2010, FAV

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Pekařská ((Staré Brno))

Povolání rodičů: Matka měla výrobu a prodej pásků k hodinkám. Otec
měl obchod v domu pánů z Kunštátu, zemřel asi 1939.

Povolání narátora: Gymnázium na Lerchové, obchodní škola, poté
zaměstnána jako úřednice. Roku 1943 se vdala, narodil se syn a
narátorka zůstala v domácnosti. V letech 1957 až 1963 byla
zaměstnaná jako programová pracovnice v Parku kultury a oddechu, kde
se podílela na pořádání estrád a vystoupení.

LG: tak já bych se vás ee, na začátek zeptala na vaše celé jméno a
přijmení a na rok narození.

LV: ee L.V. (.) narozená, stačí rok?

LG: stačí [rok]

LV: [devatenáct set] dvaadvacet.

LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset
let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to
menovalo kino Republika, bylo to na České ulici

LG: [mhm]

LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák
třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně

(.)

LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm

LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.

LG: mhm

LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to
kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to
kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj
první zážitek. no a další zážitek, mám další zážitek, a já sem
bydlela jako dítě ee na Pekařské ulici

LG: [mhm]

LV: [a] nahoře jak se říkalo na Štanóv je u Městskýho dvoru, tam
bývalo kino excelziór ((Excelsior)). no a tam jsem byla, na ee
filmu, který si <taky pamatuju>, dokonce si pamatuju i na paní,
která s nama šla, nějaká paní Svobodová, bydlela u nás v domě, a
bylo to o Tarzanovi ((Tarzan)). byl to němej (.) film, anebo měl
titulky, a byl teda jako německej, protože v tom excelzióru
((Excelsior)), tam se hodně dávaly německý a rakouský filmy teda. a
tam sem teda jako často chodívala, protože to bylo kousek, a druhá
věc je, že to bylo laciné, protože vím, že, do první a druhé řady se
nechodilo, to bylo strašně blízko,

LG: [mhm]

LV: [ale] ee mám dojem že, to stálo dvě koruny a za tři koruny byla
taková ta šestá sedmá řada, tak to sou moje teda jako vzpomínky, (.)
a ( ) mám teda vzpomínky tím že, bydlela sem teda v tom domě, kde
bylo ee dvaadvacet nájemníků, ten dům teda jako pořád stojí a ee
byly tam ee byl to to dům, kde bylo dvaadvacet nájemníků a z toho
polovička byla vdov, takže to bylo (takový) zajímavý. a a ty byly
návštěvnice teda kina hlavně toho excelzióru ((Excelsior)).
[protože]

LG: [mhm]

LV: ta Moderna a to to se pak stavělo a to už tam bylo jako drahý,
no a byla to teda, když sem když to vezmu za první republiky ee
jako, laciná zábava, (.) vcelku i poučení teda, jo, i když teda ty
filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když
bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména,
vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans
fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda
eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena)
((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na
tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně
diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám
to takhle?

LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,

LV: (e do)

LG: do ukončení té obecné školy.

LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,

LG: [(ale)]

LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]

LG: [mhm]

LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))

LG: a to až později,

LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,

LG: mhm [(jo)]

LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,

LG: německá?

LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),

LG: no to vim ale

LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a

LG: mhm

LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto. no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino. kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a

LG: mhm

LV: a jako s tím, no. (.)

LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina,
na na ty filmy.

LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o
tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo,

LG: mhm

LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct
let,

LG: mhm

LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou
((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee
Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula
((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala
((Gustav Nezval)) teda, ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě
mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi
pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a
myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá-
ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta
((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci.
dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na
Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát
ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí
chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze
nemáme

LG: ((smích))

LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella
Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já
nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože
zemřela [je to tak jo?]

LG: [nedávno, mhm]

LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná
taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek
jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla
válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda
s holkama se teda prodiskutovával.

LG: ((smích))

LV: maminka (no tam) šla do kina, ale (to je) zajímavý, (no zas) to
mně tak jako připomnělo, že (.) to tak až po tom pětačtyřicátým
roce. to když se šlo do tohodle, tak se potom víc vo tom mluvilo,
(ale do ) ne no.

LG: a teď tu mám teda sadu otázek, která se týká toho věku po
ukončení obecné školy,

LV: no no no no tak to je u mě ee to to počkejte, v deset- deseti
letech, ne? ee [se ukončil]

LG: [no]

LV: nebo vy myslíte tak v těch patnácti letech?

LG: hm no po asi asi po tom des- desátém roce.

LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e

LG: [to ste (to ste začala)]

LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]

LG: [chodila ste častěji do toho kina]

LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama

LG: mhm

LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee

LG: [jo]

LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,

LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm

LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>

LG: ((smích))

LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.

LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a

LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.

LG: mhm

LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne

LG: ((smích)) <ano>

LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.

LG: (...) mhm

LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.

LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina
potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala?

LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já
sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce]

LG: [mhm]

LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let,
v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl
zaměstnanej v tom kině