Citát
02.394
107:116
jo, i když teda ty
filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když
bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména,
vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans
fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda
eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena)
((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na
tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně
diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám
to takhle?
02.394
715:717
PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích.
LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,
02.394
725:730
LH: no to byla hospoda,
PV: hm
LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my
sme, to nám bylo jedno.
02.394
734:740
LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám
bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili,
teda každý s tou nějakou korunou, a tohle.
PV: hm
LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
02.394
759:760
a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do
toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.
02.394
766:772
PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo...
LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili?
PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo]
LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]
02.394
810:819
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.
LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.
PV: hm
LH: když sme ovšem měli peníze,
02.394
827:828
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho
měsíce, když sme šli třikrát do kina.
02.394
848:849
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.
02.394
859:863
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.