Citát

JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...

ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.

pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.

pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.

JV: ehm.

ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...

ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to
bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden

[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.

a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]

LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do
těch [ste chodili]
DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem
nechodila
LR: [mhm]
DB: [to] ne. to už bylo pozdějc
LR: to už bylo později, no, [dobře]
DB: [to] už bylo za války
LR: [to už]
DB: [a to] už sme se ňák rozdělily,

jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali
LR: [mhm]
DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo
krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho
plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových
světýlek
LR: [mhm]
DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě,
padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost
dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě.

a to už sme chodili do
kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme
jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten
Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho
LR: mhm
DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli
Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo
zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s
nima