Citát
2.351
931:941
JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi?
JC: ano, ano.
JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela.
JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no.
JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.]
JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak...
2.351
262:264
takže to sem tak jako, ale to sem měla taky kurz, a pak sem, jo,
já sem chodila za války, ale voni to pak nechtěli uznat. ee soukromá
škola Chleborádové ((Soukromá škola Josefy Chleborádové))
2.351
315:317
to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do
Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli
něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.
2.351
987:996
v sedumačtyřicátým sem se
stěhovala pak do Brna, protože sem nemě-, my sme měli jen kuchyň a
světnici, a vona nám, bydleli sme u té tatínkové sestry a vona nám
nechtěla tu jednu místnost nechat, tak já sem dva roky bydlela tady,
tady je ten domov Marie Stejskalové, jo, na, za porodnicí, to je
Gorkého, no kousek, a pak to byla Titova, tak tam já sem dva roky
bydlela než to. tam byly hodně studentky a tam sme zažili ten
osumaštyřicátej rok, a voni to pak potřebovali pro ty zdravotní
sestry z porodnice, tak vyhnali aj ty studentky. a tam hodně
studentek bydlelo.
2.351
460:490
PV: jaké zaměstnání ste měla vy.
LH: no tak já sem byla dlouho doma, protože sem měla syna velmi
nemocného, takže já sem udělala ještě obchodní školu, a šla sem
pracovat, až synovi bylo, kolik já nevim, deset myslím, a dceři bylo
šestnáct, kteří šli potom na ee jako studovali na průmyslových školách.
PV: hm jo, a kdy ste se vdávala?
LH: no tak jistě ve válce,
PV: ve válce.
LH: roku devatenácet čtyřicet čtyry.
PV: aha
LH: protože aby sme nemuseli do Německa.
PV: hm
LH: to byly ročníky jednadvacátý, dvaadvacátý, třiadvacátý a
čtyryadvacátý, no napřed sem byla nasazená jako v Králově Poli, což sem
dělala, co sme dělali tam se tahdá dělaly vagóny, tak sme škrabali
sváry, no a pak sem šla na mateřskou, no a pak sem se vrátila až teda
po synově, kdy byl nemocnej, tak pak sem se vrá-, až bylo to trochu
lepší, tak sem se vrátila do do tohoto.
PV: hm
LH: do závodu zpátky, no a tak to je asi tak všechno.
2.351
247:258
no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a
pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor,
investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar,
jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět.
JV: hm
JC: a tam sem teda byla vod roku šedesát.
JV: a tam ste zastávala pozici jako...
JC: no a pak sem, končila sem mzdovou účetní, no.
2.351
349:350
no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se
dcera v padesát tři,
2.351
59:80
LS: rok narození
MH: devatenácet patnáct,
LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?
MH: hm tak em napřed Brno,
LS: hm
MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.
LS: hm
MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))
LS: tady v Brně
MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)
2.351
441:453
PV: jestli se můžu zeptat, co dělali vaši rodiče. jaké povolání.
LH: moji rodiče?
PV: hm
LH: no moje maminka byla doma jako všechny ženy, že, tehdá nechodily do
práce, většinou byly doma,
PV: hm
LH: to kousek pronajatého políčka sme měli, no a tatínek byl, napřed
pracoval v továrně, no a pak byl taxikářem.
2.351
429:435
PV: nějaké sourozence, jestli ste měla.
LH: já nerozumím.
PV: ee sourozence.
LH: né, já sem je- byla jedináček.