Citát

, protože sem se vdala v
těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce,
byla sem nasazená v té Královopolské, no,

narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.

LH: a kde ste přesně bydlel v té době?

BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.

LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?

BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))

LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?

BH: v roce čtyřicet dva.

LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]

BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.

LH: ehm.

BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.

LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?

BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.

LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?

BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.

LH: ehm.

BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.

LH: ehm.

BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.

LH: ehm.

BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...

LH: ehm.

BH: tohleto.

LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]

BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.

LH: ehm.

BH: montážního mistra.

LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?

BH: ne.

LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...

JN: myslím Štajnerova teda...

LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]

JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-

LS: to není daleko, no.

JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.

LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...

JN: na Sokolské.

LS: na Sokolské.

JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.

LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?

BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.

LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?

BH: ano.

LH: á jak často?

BH: každou neděli.

LH: ja, já sem se narodila tisíc devět set dvacet tři.

PV: a narodila ste se kde?

LH: narodila sem se v Řečkovicích, ale trvale sem bydlela osumdesát
čtyry roky na Mokré Hoře.

LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]

JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.

LS: jasně, hm [hm hm]

JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...

LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.

JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.

LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.

JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.

JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.

LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.

JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.

LS: štyrycátým třetím, ehm.

JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...

LS: ehm.

JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...

LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?

JN: to můžu, to můžeme.

LS: jenom opravdu stručně to stačí.

JN: tak co chcete teďko vědět?

LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.

JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...

LS: ehm, a tam jste co dělal?

JN: jako učitel.

LS: jako učitel.

JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-

a potom, my sme měli číslo jedna, a by- byli sme hlavní ulice, a
pak nám dali, pak sme si vzali méno prostě Tumaňanova, když byla válka,
tak tam zahynul ňáký Rus, a ten si, ten jeho vedoucí, teda jako ňákej
ten nadřízenej vojensky, si přál jako, že by em byl rád, kdyby se
menovalo ulice podle něho. Tumaňanova, takže my máme em tohle, ee naši
teda ee zástupci ee jako starosta a ti takle, další, tak se u tohle,
že, bylo jako os- teda mrtvého Rusa, tak se menoval Tumaňan, takže my
máme méno, já na té ulici sem bydlela na Tumaňanové jedna.