Citát

Zobrazují se záznamy 11 - 20 z celkového počtu 51

Ludmila (1923) 03.395 1888:1936
Protektorát - do osvobození Brna

no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme
teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)),

PV: hm

LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor
Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že,
Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)),]

PV: [jo, jasný]

LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.

PV: hm

LH: tak dopadla.

PV: hm

LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila

PV: hm

LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak,
když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do
velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do
toho Německa, a

PV: hm

LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se
se zahodila s takovým

PV: hm

LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju
odsoudili. moc ju všichni odsoudili.

PV: hm

LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi
odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída
Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když
přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se
zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.

Ludmila (1923) 03.395 1948:1949
Protektorát - do osvobození Brna

hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla
čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.

Ludmila (1923) 03.395 1990:2001
Protektorát - do osvobození Brna

tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu,
nebo to.

PV: hm

LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme
byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve
strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to.

PV: hm

LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.

Ludmila (1923) 03.395 2032:2043
Protektorát - do osvobození Brna

proto myslím, mám dojem, že
ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a
no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli,
no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno
soustředilo,

PV: hm

LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno
bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl
zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl
živej.

Ctirad (1931) 03.395 143:150
Protektorát - do osvobození Brna

a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

Ctirad (1931) 03.395 300:311
Protektorát - do osvobození Brna

to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

Ctirad (1931) 03.395 376:416
Protektorát - do osvobození Brna

JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.

CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.

JV: hm

CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.

JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,

CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.

JV: hm

CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,

JV: hm

CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.

JV: hm

CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.

Ctirad (1931) 03.395 422:449
Protektorát - do osvobození Brna

a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,

Ctirad (1931) 03.395 449:573
Protektorát - do osvobození Brna

vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,

JV: hm

CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,

JV: hm

CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že

JV: hm

CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,

JV: hm

CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,

JV: hm

CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.

JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.

JV: hm

CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,

JV: hm

CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.

JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.

CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.

JV: hm

CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.

JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.

CN: ano.

JV: chodili ste do toho [stu- Studia]

CN: [tam sme] chodili.

JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?

CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.

JV: hm

CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.

Ctirad (1931) 03.395 575:646
Protektorát - do osvobození Brna

JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.

CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.

JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.

CN: em myslím že ne.

JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,

CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.

JV: hm

CN: ne

JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.

CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,

JV: hm

CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,

JV: hm

CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.