Citát
03.370
1354:1363
PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát.
LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo
hezké,
PV: hm
LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak
šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat,
protože to kino.
03.370
1454:1457
PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten
film, na který em na který půjdete,
LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze.
03.370
1463:1470
PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo]
LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli.
PV: ti větší.
LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo
pěkné.
03.370
1491:1495
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.
03.370
1290:1301
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.
MM: na ní, ano.
JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.
MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))
JV: to si pamatujete.
MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,
03.370
1401:1421
JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.
MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.
JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.
MM: ne, ne.
JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]
MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.
03.370
1544:1555
JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?
MM: ne.
JV: ne, to ste
MM: ne
JV: [takhle nikdy, jo]
MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.
03.370
1557:1574
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?
MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.
JV: český filmy.
MM: samý český filmy.
JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.
MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.
03.370
1723:1723
MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.
03.370
417:430
LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?
JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.
LS: takže vy ste si vybíral podle...
JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.