Citát

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 3.2.2010, FAV

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Pekařská ((Staré Brno))

Povolání rodičů: Matka měla výrobu a prodej pásků k hodinkám. Otec
měl obchod v domu pánů z Kunštátu, zemřel asi 1939.

Povolání narátora: Gymnázium na Lerchové, obchodní škola, poté
zaměstnána jako úřednice. Roku 1943 se vdala, narodil se syn a
narátorka zůstala v domácnosti. V letech 1957 až 1963 byla
zaměstnaná jako programová pracovnice v Parku kultury a oddechu, kde
se podílela na pořádání estrád a vystoupení.

LG: tak já bych se vás ee, na začátek zeptala na vaše celé jméno a
přijmení a na rok narození.

LV: ee L.V. (.) narozená, stačí rok?

LG: stačí [rok]

LV: [devatenáct set] dvaadvacet.

LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset
let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to
menovalo kino Republika, bylo to na České ulici

LG: [mhm]

LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák
třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně

(.)

LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm

LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.

LG: mhm

LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to
kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to
kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj
první zážitek. no a další zážitek, mám další zážitek, a já sem
bydlela jako dítě ee na Pekařské ulici

LG: [mhm]

LV: [a] nahoře jak se říkalo na Štanóv je u Městskýho dvoru, tam
bývalo kino excelziór ((Excelsior)). no a tam jsem byla, na ee
filmu, který si <taky pamatuju>, dokonce si pamatuju i na paní,
která s nama šla, nějaká paní Svobodová, bydlela u nás v domě, a
bylo to o Tarzanovi ((Tarzan)). byl to němej (.) film, anebo měl
titulky, a byl teda jako německej, protože v tom excelzióru
((Excelsior)), tam se hodně dávaly německý a rakouský filmy teda. a
tam sem teda jako často chodívala, protože to bylo kousek, a druhá
věc je, že to bylo laciné, protože vím, že, do první a druhé řady se
nechodilo, to bylo strašně blízko,

LG: [mhm]

LV: [ale] ee mám dojem že, to stálo dvě koruny a za tři koruny byla
taková ta šestá sedmá řada, tak to sou moje teda jako vzpomínky, (.)
a ( ) mám teda vzpomínky tím že, bydlela sem teda v tom domě, kde
bylo ee dvaadvacet nájemníků, ten dům teda jako pořád stojí a ee
byly tam ee byl to to dům, kde bylo dvaadvacet nájemníků a z toho
polovička byla vdov, takže to bylo (takový) zajímavý. a a ty byly
návštěvnice teda kina hlavně toho excelzióru ((Excelsior)).
[protože]

LG: [mhm]

LV: ta Moderna a to to se pak stavělo a to už tam bylo jako drahý,
no a byla to teda, když sem když to vezmu za první republiky ee
jako, laciná zábava, (.) vcelku i poučení teda, jo, i když teda ty
filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když
bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména,
vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans
fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda
eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena)
((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na
tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně
diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám
to takhle?

LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,

LV: (e do)

LG: do ukončení té obecné školy.

LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,

LG: [(ale)]

LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]

LG: [mhm]

LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))

LG: a to až později,

LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,

LG: mhm [(jo)]

LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,

LG: německá?

LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),

LG: no to vim ale

LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a

LG: mhm

LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto. no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino. kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a

LG: mhm

LV: a jako s tím, no. (.)

LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina,
na na ty filmy.

LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o
tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo,

LG: mhm

LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct
let,

LG: mhm

LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou
((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee
Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula
((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala
((Gustav Nezval)) teda, ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě
mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi
pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a
myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá-
ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta
((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci.
dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na
Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát
ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí
chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze
nemáme

LG: ((smích))

LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella
Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já
nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože
zemřela [je to tak jo?]

LG: [nedávno, mhm]

LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná
taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek
jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla
válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda
s holkama se teda prodiskutovával.

LG: ((smích))

LV: maminka (no tam) šla do kina, ale (to je) zajímavý, (no zas) to
mně tak jako připomnělo, že (.) to tak až po tom pětačtyřicátým
roce. to když se šlo do tohodle, tak se potom víc vo tom mluvilo,
(ale do ) ne no.

LG: a teď tu mám teda sadu otázek, která se týká toho věku po
ukončení obecné školy,

LV: no no no no tak to je u mě ee to to počkejte, v deset- deseti
letech, ne? ee [se ukončil]

LG: [no]

LV: nebo vy myslíte tak v těch patnácti letech?

LG: hm no po asi asi po tom des- desátém roce.

LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e

LG: [to ste (to ste začala)]

LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]

LG: [chodila ste častěji do toho kina]

LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama

LG: mhm

LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee

LG: [jo]

LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,

LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm

LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>

LG: ((smích))

LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.

LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a

LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.

LG: mhm

LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne

LG: ((smích)) <ano>

LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.

LG: (...) mhm

LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.

LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina
potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala?

LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já
sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce]

LG: [mhm]

LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let,
v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl
zaměstnanej v tom kině

LG: mhm

LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině
tam byla

LG: jo

LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem,
tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná
prostě zábava, protože divadla nehrály teda

LG: [mhm jo]

LV: [(takže )] tancovačky jako nebyly, jo? tak to bylo teda,
jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem
zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když
aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat
nebo že se musí vyklidit teda sál, protože...

LG: to sem eště neslyšela nikdy,

LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky

LG: mhm

LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a
s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e
mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být
než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak
nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve
kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no)
to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že
tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si
teda vzpomínám no. [no]

LG: [a] a jaké kina kromě toho excelsioru ((Excelsior)) ste
navštěvovala?

LV: no chodili sme do Moderny ((Moderna)),

LG: mhm

LV: ee (..) jo, (.) hergot člověk si nemá vzpomínat, já sem měla
velikou lásku ( ) bylo osumnáct let, on byl lékař, pak sem si vzala
právníka teda ee co jinýho

LG: ((smích))

LV: <ano> chodili sme a do Moderny ((Moderna)), a tam dávali eště to
bylo ve čtyřicátým roce, no vosumnáct let mně bylo, tam dávali
americký filmy, tam dávali takovej malej klouček, miky ron ((Mickey
Rooney)) se myslím menoval ee bl- blbě sem viděla, tenkrát sem
zjistila, že ee vod té doby nosím brejle teda, a (.) nojo ano. (.)
do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla (.) Kapitol, málo Kapitol tam
dávali až koncem války a tam dávali mariku rek ((Marika Rökk))

LG: mhm

LV: to to (.) ano, mariku rek ((Marika Rökk)) a to to už byl takový
nóblový tak, jo? to by bylo nóblový ale, šel novej film a musel se
vidět.

LG: mhm

LV: to se musel teda jako vidět. no a potom teda už jako po
pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici
do ku- <e do kubistickýho domu>

LG: ((smích))

LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť.
Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva
syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo,

LG: ( )

LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale
ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad
náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo?

LG: mhm

LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do
blechárny, [že, říkalo se, jo?]

LG: [blechárna mhm]

LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo
teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další
potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo
teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla,
sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do
divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco?

LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala?

LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej
jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní
v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee

LG: mhm

LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e
byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a
dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala
potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda,

LG: mhm

LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala
sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla
prvního syna a byla sem teda jako doma,

LG: jo,

LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde
to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro
třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku
kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim
dělala teda vystoupení a <estrády jo>

LG: mhm

LV: no takže (.) mám tady třeba dopisy ee od s k od e e nojmana
((Stanislav Kostka Neumann)) [a tady todle, jo]

LG: [neumana ((Stanislav Kostka Neumann)) mhm]

LV: (jenom tak) takže tady (.) sem potom poznala i trošku tady ten
svět tady tědle lidí, no.

LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino?

LV: (..) ale věříte že ani ne

LG: ani ne?

LV: ne, ani ne.

LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila?

LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda
menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali
tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už
nechtěla jít

LG: mhm

LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to
mi teda jako nějak nesedělo.

LG: (..) a vybírala ste si ta kino podle toho, jestli ste třeba šla
sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo když ste šla s přítelem?
jako že byl rozdíl, když ste šla s přítelem, tak ste šla do jiného
kina než když ste šla třeba s přáteli?

LV: hm ani teda ne. no. hm vlastně já sem chodila s manželem

LG: mhm

LV: jo? a on potom když byl nasazenej a já sem tady byla tak asi rok
sama, tak sem chodila akorát do toho [excelzióru ((Excelsior))]

LG: [jo]

LV: protože to bylo blízko, maminka mně, na- ee jak bydlela na
Pekařské, pohlídala mně teda kloučka, takže sem jako šla tam. takže
(..) ee tak bych to řekla, prostě na (té) periférii jak byly kina,
tak (mi) ňák neseděly. protože já de fakto ((de facto)) sem víceméně
vyrostla ve středu, protože ta Pekařská, že, to je tak po naproti
nemocnice

LG: mhm

LV: to tam jako bylo, takže to tam teda jako bylo blízko teda, ale
tak nějak jako dojíždět a to, ne. tak (to) (..) jako v Husovicích a
to tak ty kina tak to neznám vůbec, tam sem teda jako ani nebyla. no

LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina?
než ste poznala [svého manžela]

LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou.

LG: mhm

LV: no sama nebo s maminkou.

LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti

LV: ne

LG: po té obecné škole [(já nevím)]

LV: [no]

LG: když vám bylo patnáct, šestnáct

LV: no

LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině?

LV: prosím?

LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly]

LV: [ne]

LG: ne?

LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem.

LG: [jo]

LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé

LG: jo

LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale

LG: na bonbóny

LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily
(ty) jako peníze

LG: mhm

LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá.

LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste
se bavila s ňákými diváky?

LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo, ee byli naštva-
byli sme naštvaní, když najednou byla jako přestávka, protože ee
tenkrát že to se úplně ee na tom Stadioně ((Stadion)) sem ee když
tam byl manžel, tak byla v promítačce tak vím jak to nasazovali, že
to bylo úplně teda nějak, takže se to najednou rožlo, ten film se
přetrhl

LG: mhm

LV: a lidi byli teda jako namíchlí teda a že se to přetrhlo a ee
víceméně koukali po sobě a ee <nadávali že blbě jako vysílají> ale
tak teda jako ne, no

LG: a pamatujete si, že by po nějakém filmu byl ňáký hlasitý tleskot
nebo ee

LV: jedině tleskot si pamatuju To byl českej muzikant ((To byl český
muzikant)) [<jináč si nepamatuju>]

LG: [((smích))]

LV: že (by si) ale to si teda velmi pamatuju teda, velmi dobře tady
toto. no, ale jináč že že by tleskali lidi, ne. zvedli se a spěchali
k šatnám, protože se dávalo do šaten že ee když chtěl být člověk
rychle, tak to měl na klíně, ale (..) ňák ne. no?

LG: a potkávala ste v kině své známé?

LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí,
tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme
se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy
jindy, nebo v jinou dobu teda,

LG: mhm

LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali
ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé
v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se
hrálo, takže no (.) no takhle.

LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině,
tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm]

LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a
ten>

LG: ((smích))

LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo
teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne

LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu?

LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru
((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě
vzaly mezi sebou,

LG: ((smích))

LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy
mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě
nebo tři sousedky> a šly kolem mě

LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky?

LV: no to ee možná byly vo něco jako starší,

LG: [jo, mhm]

LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa-
tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film
a všude>

LG: ((smích))

LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee
kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni
ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no
tak. no

LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten
nepřístupný film

LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi
asi že prodali vstupenku,

LG: ((smích))

LV: tak zřejmě, nebyl, no.

LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne.

LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?

LV: m-m

LG: ne? (.) ee chodila ste do kostela?

LV: (..) chodila sem do kostela? tak ee jako myslíte jak sem chodila
do kostela, pravi- ee jednou jedinkrát sem chodila pravidelně, to mi
bylo třináct let na Májovou, to sme tam chodily kvůli klukám,

LG: ((smích))

LV: ee tak a e e kostel (..) e e já sem žákyně ee prvního ročníku
gymnázia na Lerchové ulici

LG: mhm

LV: které bylo z- založený teda ee (.) sem začla v deseti letech,
tak to mně bylo těch deset let, jo? tak to to to jako bylo. a to
bylo Cyrilometodějský gymnázium to na té Lerchové jim vrátilo já sem
teda ee v prvním ročníku, kde nás teda bylo z Brna pět a jináč tam
bylo asi patnáct holek jako ze Slovácka a já sem loni šla hledat
děvčata z kterejch se staly jeptišky, jo?

LG: mhm

LV: a tak sem jela na velet- na Velehrad a z té třídy sem našla
jedinou která žije, a já jenom, takže sem měla taky trošku
pestřejší, promiňte, jo?

((zvonění telefonu))

LG: jo.

((narátorka odchází a rychle vyřizuje telefonát, asi po dvaceti
vteřinách se vrací))

LV: no a teď mně (připomeňte no vidíte)

LG: jo vy ste mluvila o těch e o těch kamarádkách z té z té školy [z
toho gymnázia]

LV: [ne] z tym z toho kostela a ee

LG: [jo]

LV: [a já] sem zabočila tam do toho ne- ne to beru zpátky, e takže
ee

LG: takže do kostela [(se vracet zpátky nebudem)]

LV: [ne do kostela] ne

LG: a

LV: ne ne ne

LG: a ke které církve ste se teda hlásila?

LV: (.) do které církve?

LG: mhm

LV: e do katolické.

LG: do katolické.

LV: no a můj tatínek (.) měl obchod v dom pánů z Kunštátu (tam jak)
je Dominikánskej kostel

LG: mhm

LV: že? úplně teda je naproti, jo? tam se něco dělo ale e ňák tak
jako na mši a na to ne můj otec (.) nebyl tady že by mě vychovával
v to- tom e

LG: jasně mhm

LV: no jo.

LG: (..) hm jak ste si vybírala ten film, na který ste šla do kina

LV: (.) nijak, se hrál tam film m- měl název ee takovej vo lásce
nebo něco, no tak, se tam teda normálně, ale kd- mož- hrála tam ňáká
třeba e e ta herečka, jo, hraje jo tadle, Hana Vítová, nebo e e to
až potom šla Adina Mandlová a jako

LG: mhm

LV: jo? a ji- e (a ti tydle) tak de se na ni, že ee ne na ten film,
ale na tu ha- herečku teda, že? jo ee (..) vidíte na koho jsem si
ještě vzpomněla [jako děc-]

LG: [řekněte]

LV: na Rolf Wanky ((Rolf Wanka)) milovníka Rolf Wanka, který hrál
v té Sextánce ((Sextánka)) a m- a já sem a teď nevím jestli byla
sobota nebo jako neděla, já sem se vodctla u kina Moderny
((Moderna)), který jo?

LG: mhm

LV: a (no byl pět) nebo šest lidí, ale já nevím proč sem se tam šla,
tak to už vám ee nevím a najednou vyšla paní (.) vím že byla Židovka
protože tenkrát se moc vo Židech mluvilo, a s ní krásnej chlap, a
von to byl Rolf Wanka,

LG: ((smích))

LV: a teď asi pár lidí to to vědělo a byli u toho, a on mně utkvěl
v pamě- on byl malej. a on byl opálenej, ale on byl natřenej, ale to
já jsem nevěděla tenkrát, protože kolik mně mohlo být těch třináct
dvanáct třináct let (.) a to si pamatuju (.) že to sem nevěděla a on
byl úplně snědej, jo, <a teď měl ty tmavý voči, klobouk> ano, ano. a
ona ho tam teda to hráli tedy myslím tu Sextánku ((Sextánka)) nebo
něco takovýho a vona ho si tam jako pozvala, no. (.) takže.

LG: (.) a kromě těch herců, které ste zmiňovala, jaké další oblíbené
ste měla

LV: (...) a věříte já nevím, to mně nějak vyšlo teda z paměti nebo
(.) z z toho jestli český nebo německy měla sem třeba ráda toho
malýho Židáčka toho mózra, mózr ((Hans Moser)) se jmenoval nebo

LG: a ten hrál ee v kterých [filmech?]

LV: [ten hrál] v těch německejch filmech takovýho prostě (já nevím)
takovýho starokomika bych jako jako řekla, ee (.) no Nezval ((Gustav
Nezval)) třeba ee (jako) (.) hégr ((Karel Höger)) ne, t- když už
teda taky mluvím protože já ee mně to (tak) jako na to nemyslím na
ty herce, e hans jo (.) hans albrs ((Hans Albers)) tam hraje teda,
takovej mužnej chlap teda, s tím, ale věříte že jako holky když sme
mluvily tak víc vo herečkách než vo těch hercích.

LG: (.) a nejoblíbenější herečka vaše byla?

LV: (..) hm voblíbená herečka byla nevím, no tak e asi ta nataša
golová ((Nataša Gollová))

LG: mhm

LV: jako ee [holka teda],

LG: [jo]

LV: jako holka. a když sem teda, protože to byla ale předtím myslím
tak na tu e Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a na Hanu Vítovou ((Hana
Vítová)), jako

((zvonění telefonu, narátorka jde hovor rychle vyřídit a po třiceti
vteřinách se vrací))

LV: moje ta noha (...) já totiž potíže že že ee mě museli odvézt do
nemocnice

LG: a co se vám stalo?

LV: strašně tady bolí, a ee já sem hm po operaci e e dva měsíce
z ničeho nic teda ze žlučníkem a jestli prostě nemám chycený játra,

LG: aha

LV: ale naštěstí ne, ale ee já mám velký potíže s páteří teda,

LG: mhm

LV: a ee ňák se mně skřípou nervy, a tak mně to strašně

LG: moje babička taky právě,

LV: strašně bolí, no. tak

LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč?

LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na
mně a [taková blízká]

LG: [mhm jo]

LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár,

LG: ((smích))

LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee
jako že se člověku vobrací žaludek

LG: mhm

LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila,
no ale

LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin

LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny

LG: mhm

LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a

LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný?

LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války
myslím první, takže to byly černobílý tak to,

LG: mhm

LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo
až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky
dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to
taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla.

LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla?

LV: prosím?

LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla,

LV: ne,

LG: ne?

LV: ne ne [ne ne]

LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film
[němý nebo zvukový?]

LV: [ale byl to německej] film.

LG: německý?

LV: byl to [německý film]

LG: [<vy si určitě] vzpomenete>

LV: jo, byl to německej film. a teď vám nevím, teď že si vzpomínám,

LG: ((smích))

LV: že to nebylo s tím hansem albrsem ((Hans Albers)) a jestli to
fakt nebylo ta ta jeho cesta na ten mars?

LG: (...) to neznám.

LV: (...) no a já si akorát pamatuju ee z toho filmu si pamatuju
jedno, že tam je jenom hrabal a e ten hans albrs ((Hans Albers)) se
tak nakloní a e ee ee tak galantně říká, že je jako je ee je pěkná a
ona ee říká že já nevím, že je (dva) nebo tři tisíce let stará a on
teda elegantně říká že ne, že si myslí jenom a teď řekl (ani) sto
let nebo něco, a to mám dojem že to byl barevnej. ale nemůžu vám to
teda jako ((snímek Dobrodružství barona Prášila))

LG: jo.

LV: říct no.

LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?

LV: [zvukový]

LG: [zvukové]

LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no

LG: [jo]

LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně
ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda
v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co,
ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty
herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda
jako jo, holky teda jo,

LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch (
)]

LV: [jo] no ta- no účes jakej má,

LG: ((smích))

LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval (
) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou,
vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu
Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku
předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda.

LG: [a]

LV: [no]

LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z]

LV: [no šlágry]

LG: ((smích))

LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to

LG: mhm

LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich
nedělalo tolik jak teď že?

LG: [jo no]

LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.)

LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich
oblíbených filmů?

LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee]

LG: [ale ne] já myslím já myslím ee

LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako
by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo,
tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži,

LG: mhm

LV: té vymoženosti a toho.

LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka
ee napodobovala [toho herce]

LV: [e ano], no

LG: tak to s- to ste dělávaly?

LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda
v paměti, že se o tom [mluvilo teda]

LG: [mhm]

LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak
to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne-
nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký
jako nadání [nebo něco]

LG: [mhm]

LV: tak to, ne.

LG: a které filmy ste měla nejradši, české, německé, americké

LV: (.) hm [no čes-]

LG: [francouzské]

LV: e e když sem byla teda jako děcko nebo [toto]

LG: [mhm]

LV: tak pochopitelně ty český mi byly nějak jako ee jako bližší. no,
potom když začly ty americký, tak to bylo úplně jako něco jinýho

LG: mhm

LV: durbín- no vidíte, americké, durbínka ((Deanna Durbin)) <měla
sem klobouk podle ní, ta durbínka ((Deanna Durbin)) se teda jako
nosil> no, ty americký filmy a potom to už teda sem byla jako
dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila
po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony
[jak to teda]

LG: [mhm]

LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let>

LG: mhm

LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.

LG: a které filmy ste měla ráda,

LV: (..) který?

LG: mhm

LV: ne. který co?

LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie

LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.

LG: jasně [mhm]

LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.

LG: ee

LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.

LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?

LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>

LG: ((smích))

LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.

LG: (.) a měla ste ňáké jiné koníčky kromě toho kina? (.) ňáké

LV: (.) četbu.

LG: četbu.

LV: no no, četbu, sice sem hrála ee jako i na klavír, ale ee to jako
v pubertě <mě přešlo teda>

LG: jaké knížky ste četla,

LV: (.) co sem dostala pod ruku teda,

LG: mhm

LV: co sem dostala pod ruku.

LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e

LV: na Pekařské,

LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká?

LV: no to sem vám říkala, nejbližší

LG: [( )]

LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo]

LG: [ten excelzior ((Excelsior))]

LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano,
no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho
kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa,

LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila?

LV: lišily?

LG: mhm

LV: no vybavením a vstupným.

LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím
excelziorem ((Excelsior))

LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior))
bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl
pět nebo šest korun. no tak to teda byl.

LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší?

LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol.

LG: Kapitol.

LV: že byl nejlepší Kapitol.

LG: a tam to vypadalo jak?

LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta
Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo

LG: mhm

LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no

LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))?

LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly
židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic
tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo,
teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo.

LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že

LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl
týdeník

LG: týdeník

LV: to je jako týdeník

LG: mhm

LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako
pravidelně.

LG: a ee měla ste ty týdeníky ráda?

LV: no některý jo a některý ne. ee z ty týdeníky (.) když na to teda
jako přemejšlím teda, tak já mám dojem že jako dět- jako děcko teda
nebo do těch třinácti let, si nepamatuju, že by týdeníky šly, že ty
týdeníky de fakto ((de facto)) šly až v tom vosumatřicátým roce a za
války, ale to mám dojem, že ty týdeníky do té doby nešly, ale toto
vám (.) [jako mně neutkvělo]

LG: [jo mhm]

LV: v pam-

LG: mhm

LV: v paměti.

LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]

LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.

LG: a o té přestávce se dělalo co,

LV: nic, sedělo se.

LG: sedělo se

LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit

LG: mhm

LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,

LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?

LV: ne.

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?

LV: em-em,

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: jo tak teď tu mám otázky, které se vztahují k protektorátu. (.)
no tak první otázka, jak na vás působily ty změny po roce třicet
devět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy,

LV: jak na mě působily?

LG: mhm

LV: no protože ee (.) sem byla vlastně ee polosirotek zrovna, že jo
otec takhle zemřel, byly sme s tou maminkou jako ee samy,

LG: mhm

LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e
my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký
vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože
tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník
tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a

LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím,

LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že
maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct,
že

LG: mhm

LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.

LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá
a některá

LV: [ano]

LG: [česká]

LV: ano,

LG: a která byla ta německá

LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta
Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda,
no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam
vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo.
ten Stadion byl českej.

LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky
v těch filmech?

LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film
tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky
nebyly [německý]

LG: [ne-e?]

LV: to si teda nepamatuju.

LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky?

LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom
devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý.

LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin

LV: ano,

LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že
se]

LV: [neviděla sem]

LG: [neviděla ste?]

LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda

LG: mhm

LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně
neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu
rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já)
si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin

LG: mhm

LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si
troufly si jít do tohodle [že měli strach]

LG: [jasně] mhm

LV: jo.

LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době?

LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme
chtěli vidět ten českej teda [jako film no a]

LG: [takže ste] (upřednostňovali)

LV: (upřednostňovali) [ten českej film]

LG: [jo, mhm]

LV: ano.

LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině?

LV: v kině?

LG: mhm

LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi,

LG: zamlklí?

LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam
teda netrouf]

LG: [(tak) to si nepamatujete]

LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady
ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju,
aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda,

LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku
objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat
nebo

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový>
e e ledový klid.

LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm
jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo,
když už se prostě vědělo že válka (.) bude

LV: ee jako myslíte koncem války?

LG: mhm úplně ke konci války,

LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já
sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a
s tou maminkou teda

LG: mhm

LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda
jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino,

LG: (.) jo a

LV: ee myslím ten poslední jo teda jako

LG: [jasně]

LV: [( )] ty měsíce, no

LG: a pamatujete si na ee první návštěvu kina po osvobození?

LV: ee zrovna když sem to říkala a ee já teď ee nevím jestli to byl
ten ee

LG: (.) tak to nemusí být [úplně první návštěva, tak první (
kterou si pamatujete třeba)]

LV: [ne ne ne já si ee já si] vzpomínám, po válce, ale nevím to
přesně, na anglickej film, kterej

LG: mhm

LV: sem viděla, (protože) sme bydleli na té Výstavní v tom
excelzióru ((Excelsior))

LG: mhm

LV: a bylo to právě ee a je to takovej ňákej známej anglickej film
ee vo bombardování a má to ňákej děj to bych si musela jako
vyvzpomínat, a mám dojem, že to byl první ee nevím to přesně, ale že
to byl ee ten první film, a byl to anglickej film.

LG: mhm (.) jo a já tu mám teď seznam filmů, které se teda ee v té
době promítaly ňák asi nejvíc podle těch záznamů, tak jestli byste
se na to podívala (...) úplně jak moje babička, vyměnit brýle

LV: jo, ale eště něco (nevidět)

LG: jestli třeba

LV: [(který)]

LG: [některé] ty filmy [znáte?]

LV: [a co s] e e (..) ty anglický, c k polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) pochopitelně, dvě srdce e to devět tři čtvrtin ne
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ale (tango), ano, ee To neznáte
Hadimršku, Kouzlo valčíku, ee no Lelíček ve službách ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)) no vidíte to nevím, ee pobočník ano
výsosti ((Pobočník Jeho Výsosti)) šest žen ((Šest žen Jindřicha
VIII.))

LG: mhm

LV: hm tak to sem neviděla, Zlatá Kateřina (.) ( ) víte že ty
anglický filmy

LG: [spíš ty české]

LV: [když si ( )] hm to si, čtyřiatřicátej rok franc max nojfeld
((Max Neufeld)) ( ) Mata Hari, no, Cácorka, ale co to Šest žen ee
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), c- (.) Cácorka, Tři muži ve
sněhu, no tak ty český jo, Svět patří nám, Dobrá země, <Sněhurka a
sedm trpaslíků> Ducháček to zařídí, Tři děvčátka pokračují, U
pokladny stál, no (nějak) se s tou durbíňkou ((Deanna Durbin)), to
sem teda viděla všecky filmy s tou, durinová ((Deanna Durbinová))
no, ee viděla ty anglický ale s- si nepamatuju teda. to byl českej
tak ve čtyřicátým je to (tomu se) Věčnýho žida ((Věčný žid)) to tady
ani nemáte, ee Vídeňská krev, no, jo Forst no ano Vili Forst ((Willi
Forst)) <no jo opereťák ale on> Muži nestárnou jo jo jo no tak to je
ee Tanečnice e s glazarkou ((Marie Glázrová)) Dobrodružství barona
ano, ( ) to, jo minchhauzn ((Münchhausen - Dobrodružství barona
Prášila)) se to menovalo, no jo Dobrodružství barona Prášila, jo
taky, La Palomu ee ne, v tom hrála ne jak ona se sakra menovala š-
ta šansoniérka v tom hrála teda, neviděli ste bobíka? ((Neviděli
jste Bobíka?)) ne to sem neviděla teda, to máte pravdu. Její oběť,
ale to byl i českej ten Její oběť, Sobota ne ee (sem ne) jo, (.) no
tak jo, ale ee ty do přesně ty americké jsem viděla hodně těch
americkejch, ale děvenko, na na to, na (.) na jména si tak
[(nevzpomenu)]

LG: [mhm jasně[]

LV: no tam sou některý třeba tak třeba ta marika reková ((Marika
Rökk)) zna- tu sme chodili tak ta teď jako (tady) není, no.

LG: a tak chtěla byste ještě třeba mluvit o něčem, na co sem se vás
neptala? nebo ještě máte nějaké vzpomínky jiné? o kterých byste
chtěla mluvit

LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle
hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a
to takže to ee

LG: [a z]

LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o
ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s-
(sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění
no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si
teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no.

LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom
kině, já to asi m- moc dobře nechápu

LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy

LG: [to vim]

LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená]

LG: [mhm]

LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět
ňáký zaměstnání,

LG: [aha]

LV: [můj muž] pocházel ze Slezska

LG: [mhm]

LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání
tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším
synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo?

LG: [mhm]

LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako
bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako
ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se
potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal
do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam
kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě
se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat

LG: mhm

LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli
jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině,
vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče

LG: mhm

LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no

LG: jasně,

LV: no

LG: no dobré, už to chápu,

LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej

LG: mhm

LV: a to byl ten Zdeněk Pancnerů, ale ten tam dělal promítače, ten
byl nějak mladší, ale on byl ee velkej skaut, a ňák tenkrát už jako
kluk on, ta rodina ho vám tenkrát pustila, což nebylo jako zvykem
(aby) ee jezdil teda do Jugoslávie, tenkrát dnes se (neříká) do
Jugoslávie a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam
teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to
tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )]

LG: [mhm]

LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak
schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako
jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo,
[(ale)]

LG: [určitě] určitě.

LV: no takže, co sem si vzpomněla, by- ee je zajímavý, víte že, já
teda žiju už teda čtyřiadvacet let sama a jako s- doposuď teda žiju
a zají- ee dělám si všecko sama, a todle, takže jako, nemluvíte ee
s lidima, před chvilkou mně volala kolegyně ee která byla taky v tom
parku, taky má čtyřiaosmdesát let

LG: mhm

LV: (a to) její manžel byl herec ee jako z Reduty a tak si
vzpomínáme na ee některý ee lidi ee a kumštýře já sem třeba dělala
vystoupení chlapečkovi s takovejma ušima, dneska zpěvák,
čtyřiatřicet slavíků, a chlapeček <stál v koutě>

LG: ((smích))

LV: <s krautgartnerem, hm no>

LG: <to je úžasné>

LV: no na tomdle, na na Stadioně, v tudle dobu to bylo, v tudle dobu
to bylo, takhle, tak, takhle,

LG: ((smích))

LV: <sem se na něj dívala a říkám, teda hochu, ty teda seš
spravenej, no.

LG: ((smích))

LV: (..) tak má člověk, víte tak (..) vám to projde teda jako hlavou
a a (jé) každej má trošičku teda jako (.) život pestřejší, mně teda
říkají, že si hodně pamatuju a

LG: no pamatujete si hodně, to je pravda

LV: jo a, a tak (...) říkám, ee mám teda ee rodinu všecko je to teda
vysokoškolsky vzdělaný

LG: [mhm]

LV: [všecko] to má, nejen magistři, teď sme měli před zase promoci
další, ještě mají doktoráty

LG: [mhm]

LV: [holky] <kdy se to tam všecko točí zas kolem chemie, jo>

LG: ((smích))

LV: říkám, ani jeden nešel na todle, na medicínu, což v rodině má
být právník a medik teda, má, má teda jako bejt, no. tak tak to je
děvečko. každej má ňákej teda (.) život ( ) si s ním teda zatočí. a
vy děláte teda filozofii, jo?

LG: ne, já dělám na filozofické fakultě český jazyk a literaturu a
(.) to studium toho filmu.

LV: aha, vy děláte českej jazyk, mhm

LG: no (ale) ta čeština mě moc nebaví,

LV: nebaví,

LG: protože já sem tam šla kvůli literatuře a (.) ňák sem přišla na
to, že tam je spíš hodně lingvistiky a té literatury tam moc není,

LV: aha,

LG: (.) tak nevím jak to budu dělat, (.) esi si nedám ňáký jiný obor
místo toho,

LV: hm no, já někdy i zjišťuju, jakej špatně jako česky mluvím čím
dál jako horší a

LG: [jakože] já mluvím taky špatně česky, protože já sem z Valašska
a já sem

LV: aha,

LG: naučená mluvit

LV: ano, jináč [přízvuky (a to)]

LG: [(jako)] ano, ve škole se hlídám, ale jinak ne-e

LV: no, no no no

LG: jako i po Valašsku [( )]

LV: a tady se teda mluví úplně zase jinač, že?

LG: no já sem si všimla,

LV: no tady se mluví úplně jinak, já sem ee měla tady ještě mimo
jiný jako ee přítelkyni, která zemřela,

LG: mhm

LV: ee <byla to sestra Radka Brzobohatýho ((Radoslav Brzobohatý)),
jo?

LG: mhm

LV: a ten mě dycky teda šíleně rozčiloval když ( ) přijel a řekl
<jak tady mluvíme teda> ee tak sem si říkala, no (to já) ale jak zas
mluvěj Pražáci teda, tak voni když teda sou naučení teda, jináč, tak
(já teda ne) hlavně když se lidi domluví, ale jedno jediný lidem
teda závidím, a to je talent na řeči, ten teda závidím teda když,
někdo teda jak sem tady četla šestnáct š- vod toho Horáčka ((Michal
Horáček)) ee co udělal tu Kudykam, jo? ee jestli víte, teď ee to
nový pásmo, je to náš teda více méně ne takovej ee básník, textař,

LG: mhm

LV: s tím (mamplem) teda [dělá]

LG: [jo jo jo už vím]

LV: tak jo jo jo jo, tatínek jeho ( ) sem náhodou mám tady tu
knížku, (.) šestnácti jazyky mluvil, tak to teda všecko čest teda.

LG: to jo no.

LV: to teda všecka čest. takže, ste to udělala (.) no.

LG: tak jo, tak děkuju,

LV: jo.

LG: já to vypnu

konec rozhovoru

Rok narození: 1927

Bydliště do roku 1945: Židenice, ulice Podlomní.

Povolání: Po skončení války narátorka nastoupila do zaměstnání, byla
úřednicí v pojišťovně. V roce 1954 začala pracovat ve Vaňkovce,
v nákupním oddělení, kde byla na pozici skladová účetní.

LR: už by se to mělo nahrávat, takže já se vás úplně na začátek zeptám,
abych to tam měla zaznamenané, na vaše jméno,

HH: nó to, H. Helena.

LR: anó, na rok narození,

HH: devatenácet dvacet sedum.

LR: mhm, a kde ste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět?

HH: do roku čtyřicet pět, sem bydlela v Židenicích na Podlomní ulici.

LR: mhm

HH: tam ves- v našem domě teda to byl.

LR: mhm, a kam ste chodila do obecní školy?

HH: do obecnej školy, taky do Židenic,

LR: mhm

HH: napřed do dívčí školy, to byla jenom dívčí škola, a potom sme
chodili další, možná tam jenom jeden dva ročníky a pak do té páté
třídy, pak sme chodili do chlapecké školy ale,

LR: aha

HH: dí- dívky teda [jenom]

LR: [jo]

HH: a byla to chlapecká škola, opět tam na Táborské, v Židenicích

LR: mhm

HH: já su Žideňačka

LR: mhm

HH: první a (te-)

LR: ((smích))

HH: já sem se v Židenicích i narodila, víte.

LR: a do té obecné školy ste chodila, přibližně mezi lety...

HH: tak ee víte to sedumadvacet, a chodí se vod, vod šesti [se chodí]

LR: [mhm]

HH: tak od třiatřicet, že,

LR: [mhm]

HH: [až] potom, až do páté třídy, [třiatřicet]

LR: [takže] třicet třicet třicet třicet osum.

HH: ano, no.

LR: a potom ste chodila do měšťanky? [nebo...]

HH: [ne] já sem potom udělala zkoušku do reálného [gymnázia]

LR: [gymnázia] mhm.

HH: to sem chodila em na Křenovou,

LR: jo.

HH: a potom zase nás, pořád nás přesuno- přesunovali, tak do- pak zase
zpátky do Židenic,

LR:[mhm]

HH: [a] to byla [měšťanka],

LR: [aha]

HH: a tam sme nějaký ty dva roky, nebo kolik já nevim byli, v té
měšťance,

LR: [mhm]

HH: [jako] gymnázium, já sem totiž to gymnázium udělala jen do p- do
čtvrté, do kvarty,

LR: aha

HH: potom sem se rozmyslela, že sem si říkala, že mně jako moc latina a
matematika, to mně moc nešlo,

LR: mhm

HH: tak sem si říkala udělám něco jinýho, jako protože, sem byla taková
studentka, pořád sem tam... no tak em pak sem se ee, pak sem chodila na
Odbornou školu pro ženská povolání, dřív to byla Vesna,

LR: mhm

HH: pak se to menovalo Odborná škola pro ženská povolání. no a tam sem
chodila dva roky a pak do toho přišel konec války.

LR: mhm

HH: já sem ještě mohla udělat aj ten třetí ročník, to bylo buďto šití
šatů prádla anebo vaření, a to už bych byla taková jako vyučená, řekla
bych,

LR: mhm

HH: no ale, protože ta válka do toho právě přišla, konec války, bylo
to, tam sme ani nechodili do té školy, byl to zmatek takový. a náhodou
jedna známá, mně řikala, že ee dělá v kanceláři, jesi bych tam nechtěla
jako jít, jesi by mě to nebavilo, a protože můj otec byl <starý za
Rakouska úředník> já sem měla k tomu možná, víc jako vlohy než to, tak
e ee, tak sem ee přešla do té pojišťovny, to byla

LR: [aha]

HH: [pojišťovna] volný svobodných povolání, no a tam sem potom byla
stále, on pos- , pak se to menovalo i jinak. měla sem tam dost velké
úspěchy, mě to bavilo, já sem chodila do psaní na stroji,

LR: mhm

HH: a taklenc, já sem vyřizovala různou to, obyčejnou takovou
korespondenci, a to mě bavilo. tak sem tam zůstala až ee až do roku
padesát čtyři, kdy, kdy byl, byla nějaká ta měnová reforma, nebo
rekonstrukce nějaká, a oni mně nabídli, že né že by mě-, já sem byla i
v závodní radě, prostě sem se [angažovala],

LR: [mhm]

HH: ovšem nabídli mně, že by bylo pro mě lepší, abych víc si vydělala,
kdybych šla tady do toho bývalýho Zetoru,

LR: aha

HH: tam že ee bych si víc jako vydělala, a dělala bych taky takovou
[kancelářskou]

LR: [kancelářskou]

HH: práci. no skutečně sem to provedla, a byla sem tam velice
spokojená, byla sem na nákupním oddělení, ale dělala sem takovou jako
ee skladovou účetní i plánařku,

LR: mhm

HH: dohromady, tam sem už potom až do do penze zůstala

LR: [až do pen-]

HH: [víc] povolání

LR: [mhm]

HH: [sem] už neměla jako, ale tam se mně líbilo, bylo to blízko,
[víte],

LR: [mhm]

HH: měla sem, mohla sem tam pěšky i chodit, no, a tak tady z tech
Židenic, že, a tam se mně teda líbilo, no.

LR: mhm, dobře. tak ještě by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich
rodičů do toho roku devatenácet čtyřicet pět, říkala ste, tatínek byl
úředník...

HH: tatínek byl úředník a pak ee pak dosáhl dos- takové dobré funkce
vrchní účetní tajemník, a povolali ho tehdy, že by mohl do Prahy, [ale]

LR: [mhm]

HH: on byl takový patriot, a tady měl eště maminku, tak to odmítl teda,
a zůstal pořád v tom Státním nakladatelství dětské knihy.

LR: mhm

HH: a tam byl teda na Františkánské zaměstnaný, a maminka, ta byla v
domácnosti, protože dřív jako mladá nastoupila jako dělnice tady někde
v tom, to bylo na Staré Osadě, já nevim u- (Uhra) nebo jak se to
menovalo, byla to taková fabrička menší, no,

LR: [mhm]

HH: [za-] za protektorátu ona byla, šroubárna to byla, a ona měla zas
tak vztah k tomu, k těm strojům a tak, co já sem moc neměla,

LR: [mhm]

HH: [a] ona tam byla ráda taky, no a jako děvče už tam šla vlastně hned
po škole, a tak tam zůstala, až se vdala, tak už zustala v [domácnosti]

LR: [v domácnosti]

HH: se mnou

LR: mhm

HH: protože já sem se v tom dvacátym sedmym [se naro-]

LR: [narodila]

HH: narodila.

LR: mhm a měla ste nějaké [sourozence?]

HH: [já sem] bohužel neměla vůbec sourozence.

LR: dobře

HH: říkám bohužel ((smích))

LR: ((smích)) a chtěla byste. tak jo, tak, teď už se přesuneme k tomu,
k těm kinům, ale ještě se vás zeptám na poslední takovouhle obecnou
otázku, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina?

HH: no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz-
jak ee vznikla televize já [řeknu],

LR: [mm]

HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili,

LR: mhm

HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá
televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.

LR: mhm

HH: škoda.

LR: tak jo. tak teď už teda ee k tomu opravdu k tomu chození do kina,
vy ste byla malá,

HH: ano

LR: teď se budeme bavit asi o tom období do deseti let

HH: no

LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina...

HH: to teda <ne> ((smích))

LR: ((smích))

HH: ale když mně bylo, co já vim, tak tech patnáct nebo co, tak to už
sme chodívali,

LR: mhm

HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to
tak [bylo]

LR: [hm]

HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee
uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady
mám dat

LR: ((smích))

HH: a on <mě tam pustil teda, víte,> ale e smůla byla v tom, že já sem
zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to
byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do
obecenstva,

LR: mhm

HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z
toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco
a ven. víte,

LR: mhm

HH: tak na toto je špatná vzpomínka

LR: [jo]

HH: [ale] potom se mně to už tak neopakovalo, až sem trošku zestárla, a
po té po pubertě řekněme, tak to už vůbec jako ne.

LR: mhm a pamatujete si, jaké to bylo kino, kde ste- kam vás [tatínek]

HH: [bylo to] kino Kapitol

LR: Kapitol, v centru.

HH: v centru,

LR: mhm

HH: my sme, to já ty kina tam všechny skoro znám tam, [že].

LR:[mhm]

HH: skala ((Scala)) potom byla Moskva ze skaly ((Scala)).

LR: mhm

HH: pak byla Moderna, to bylo tam u Nové radnice v té pasáži ((pasáž
Jalta)),

LR: mhm

HH: že, Alfa na Poštovské,

LR: Poštovské

HH: všechno ty kina já si ještě tak pamatuju, ovšem ty filmy tak, no
některý si třeba [pamatuju trošku]

LR: [mhm] ((smích))

HH: mně utkvěly v paměti, a to sem ještě chtěla říct, že třeba i za
protektorátu byly tady německé [filmy],

LR: [mhm]

HH: skutečně em dobré, to byla ta, to byla třeba Dům u jezera se to
menovalo, to vím, nebo marika rek ((Marika Rökk)) to byla taková,
nevím, jestli ste o ní někdy slyšela, vona byla

LR: [tanečnice]

HH: [tanečnice], vona byla zpěvačka, vona byla herečka, měla krásný
nohy a ((smích))

LR: ((smích))

HH: tak na to sme teda někdy chodívali, to se mně, a nejvíc co byl, co
mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a
dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz
Rühmann)), Stalo se za bílého dne,

LR: mhm

HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo,
že na ten film nikdy nemůžu zapomnět.

LR: mhm

HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von
dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo
ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě
zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale
prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.

LR: mhm, dobře. tak jo,tak se ještě vrátíme

HH: no

LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch
deseti let, chodila do kina?

HH: no do tech [deseti]

LR: [deseti] let

HH: to tak moc ne

LR: [mhm]

HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to,
to si nevybavuju,

LR: [mhm]

HH: [až] potom sem byla starší [teda, no no]

LR: [až ste] byla starší. dobře a kina ste navštěvovala jaká?

HH: myslíte ee názvy, nebo jaká em?

LR: no názvy jako.

HH: no tady v Židenicích bylo kino Sport,

LR: mhm

HH: to byl e t- majitel toho kina byl pan Tříska, s jeho dcerou já sem
právě chodila na tom gymnázium, no a tam sme chodívali teda, třeba i
na- e na dětsk- na odpolední představení, pak tady byl kino, bylo kino
Světozor, ten byl kousíček dál,

LR: mhm

HH: a nakonec byla eště Hvězda, to bylo v bývalé sokolovně na nynější
Gajdošové

LR: [mhm]

HH: [ulici]. tam sme chodívali, pěšky samozřejmě, auto žádný, tak za
každýho počasí se putovalo do kina,

LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin?

HH: proč?

LR: mhm

HH: no byly [nejblíž]

LR: [nejblíž]

HH: nejblíž [no],

LR: [mhm]

HH: a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později

LR: [až později]

HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a
byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol,
to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali,
nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam
se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný
schodiště, nic,

LR: [aha]

HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se
chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla
Moderna,

LR: mhm

HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale
jak je Nová radnice [ta pasáž]

LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino]

HH: [Jalta]

LR: mhm

HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic
taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i
potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam
sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>

LR: mhm

HH: ale bylo to pěkný, já mám i vojenský filmy ráda, [víte]

LR: [hm]

HH: prostě, kde se něco dovim, no, kde ee nebo teď ty dokumenty, já se
dívám na dokumentární filmy, hodně, no prostě kino mě baví, no,

LR: mhm

HH: a tady teď máme možnost každou středu chodit [do kinosálu]

LR: [na fi- aha]

HH: a tam nám promítají ty staré filmy,

LR: jo

HH: no, tak si [vzpomínáme],

LR: [vzpomínáte]

HH: ještě no jé tak Král Šumavy a Práče a já nevím Hotel Modrá hvězda.

LR: mhm

HH: a takový, víte, no, někdy skutečně už to připadá člověkovi jako
takový dost naivní, ty starý filmy, víte, ale přesto se rády na to
podíváme, [no].

LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino?

HH: no dobrý tak [jako],

LR: [dobrý]

HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no,
zezačátku, že.

LR: mhm

HH: dobrý filmy

LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali
učitelé k filmu, ve škole...

HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo.

LR: mhm

HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by
se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.

LR: mhm

HH: to si nepamatuju teda, no.

LR: a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?

HH: no jistě, tam se člověk dozvídá kolikrát takový dobrý věci, že.
(..) jak se má chovat, a co je- co je dobré a co je špatné, že tam byl
ten rozdíl vždycky, něco bylo dobrý, no a pak se to třeba zase změnilo,
něco špatného

LR: [mhm]

HH: [a to s-] to bysme si mohli vybrat. tak ee to já... já su teda dost
na film, mám ráda film, no, mám pěkný vzpomínky na to, no.

LR: mhm

HH: no, další?

LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s
kamarády [na n-]

HH: [ne]

LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo],

HH: [ne ne] ne.

LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády?

HH: to, to možná ani ne.

LR: mhm tak jo.

HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina,
[víte].

LR: [mhm] tak vy ste říkala, že ste, vy ste chodila na tu obecnou
školu, tak ste ještě moc do kina nechodila,

HH: m-m

LR: a potom později už ste chodila častěji?

HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i
dvakrát do týdne,

LR: [dvakrát do týdne]

HH: [když se] nám [něco]

LR: [mhm]

HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer,
já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly
dokonce i na desátou byly

LR: mhm

HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],

LR: [mhm]

HH: ale na tu šestou hodinu, to bylo tak výhodný, [no]

LR: [mhm]

HH: tak to sme chodívali.

LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina
než s rodiči?

HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou
[jednou],

LR: [mhm]

HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch
dvou hodin asi,

LR: mhm

HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme
běželi, že>

LR: mhm

HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.

LR: aa vy ste potom už nastoupila do zaměstnání, tak jesi se změnila ta
frekvence, kdy ste chodila do kina, jestli víc často nebo míň...

HH: no když sem nastoupila do... to sem chodila možná aj víc a [potom]

LR: [mhm]

HH: ee když sem se vdala, tak eště víc

LR: [mhm]

HH: [to sme] s manželem, pokud sme neměli televizi, tak [hup do kina].

LR: [a vdala ste se], vdala ste se v jakém roce?

HH: v roce e padesát sedum,

LR: mhm

HH: já sem se vdávala pozdě až ve [třiceti letech]

LR: [<aha až ve třiceti>]

HH: no

LR: to bylo nezvyklé [na tu dobu, že?]

HH: [no to sem-], no no no no, takže já sem pořád nemohla jako najít
toho pravýho, nebo von mě, já nevim, no, tak nespěchala sem,

LR: mhm

HH: neměla sem prostě ani, ani chuť moc, no.

LR: mhm, vy ste nastoupila do toho zaměstnání, tak ste už chodila třeba
do jiných kin než tady v Židenicích? [nebo...]

HH: [no to], to do těch [i]

LR: [do-]

HH: v Židenicích i do města.

LR: pořád stejně.

HH: ano pořád stejně.

LR: mhm

HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že

LR: [mhm]

HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu
kulturu jako <projevovala>.

LR: mhm, a měla ste nějaké své opravdu oblíbené kino?

HH: ne, to nemožu říct, že bych zvlášť do některýho ráda chodila, já
sem se nedívala ani tak na to kino, jako na to, co se hraje.

LR: mhm (.) takže ste se vždycky rozhodla spíš [podle]

HH: [ano]

LR: spíš podle filmu

HH: byly plakáty, že, a v novinách bylo, a tak co sem si řekla, to by
mohlo třeba být dobrý, někdy sem se taky zklamala,

LR: mhm

HH: a třeba se mně to nelíbilo, no, ale ve většině případů bych řekla,
že ty filmy byly dobrý.

LR:mhm

HH: na- na tehdejší dobu [víte].

LR: [mhm], takže kde ste získávala ty informace o těch filmech? na
plakátech, vždycky [ste sledovala plakáty ]

HH: [na plakátech, no,] plakátech

LR: pak [noviny někdy]

HH: [anebo v novinách,] no.

LR: mhm a ňáké časopisy...

HH: ne to sem [nebrala].

LR: [to ne]

HH: ne ne

LR: mhm

HH: voni byly časopisy Kino, myslim se to menovalo, ale to sem já
[nebrala].

LR: [mhm], a bylo v ki- v Brně naopak kino, které byste neměla ráda?
kam byste vůbec nešla, kde se vám to nelíbilo?

HH: ee nebylo, to si nevzpomínám, že by mě některý tak... tady byly
taky ee, třeba kina, Čas u [nádraží]

LR: [mhm] [u nádraží]

HH: [tam se], člověk chodil po městě, měl ještě čas, nebo někdo spěchal
na vlak, šel na vlak, tak si šel do kina, kdykoliv si tam sedl,

LR: [mhm]

HH: [a] zase kdykoliv odešel, to bylo výborný,

LR: mhm

HH: a potom bylo, totéž kino bylo taky na náměstí Svobody ((Úderka)),
tak ee taky sem někdy tak, byla sem ve městě, tak sem si tam zašla no a
chvilku sem poseděla.

LR: a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla právě s
těmi rodiči, nebo s tou kamarádkou...

HH: jak do různých myslíte?

LR: no že třeba s rodiči ste šla já nevim, do Židenic do Hvězdy
((Hvězda)), s kamarádkou zase někam jinam...

HH: no s tou kamarádkou, vona byla tam ee ze Židenic dóle až u
Zábrdovic, tak s tou sme obyčejně šly do toho kina Světozor.

LR: mhm

HH: anebo Sport a jinak s rodiči třeba tady do té Hvězdy ((Hvězda)),
no.

LR: mhm

HH: [nevím]

LR: [nebylo] to vyloženě, že [byste]

HH: [to nebylo] vyloženě, že bych měla to, nebo to kino v obli- oblibě,
to ne.

LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala?
například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje?

HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo
skoro bifé,

LR: [mhm]

HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba
aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit,
víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili

LR: [mhm]

HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco,
ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo
v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký.

LR: to se tam prodávalo,

HH: to se tam [prodávalo],

LR: [mhm]

HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo
to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee
konzumovat i káva, víno,

LR: mhm

HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na
konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale
byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy

LR: [mhm]

HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané
nebo [tak, víte.]

LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky?

HH: né

LR: ne.

HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila.
((smích))

LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film?

HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili]

LR: [mhm]

HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak
((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to
kluci hlavně,

LR: mhm

HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích))

LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy
ste zažila...

HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne.

LR: hm

HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly,
ale to sem nezažila.

LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině,
nebo až

HH: [ano ano]

LR: [pak cestou] z [kina?]

HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když
sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme,
ale tak jinak ne, to ne.

LR: mhm. takže vy ste vlastně říkala, že ste chodila, nebo že vás
tatínek od- ee vlastně vzal [na ten nepřístupný]

HH: [propašoval], to [mě tehdy]

LR: [propašoval], přesně [tak]

HH: [propašoval]

LR: a někdy jindy se to stalo taky? [třeba s]

HH: [ne ne]

LR: kamarádkou, [nebo...]

HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková
silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako,
a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo,

LR: ((smích))

HH: ona byla [menší]

LR: [mhm]

HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy
[nechtěli pustit]

LR: [mhm]

HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.]

LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly.

HH: jó, [jo jo]

LR: [nezkoušeli] ste to,

HH: [ne ne ne]

LR: [samy].

HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne,
když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to
bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.

LR: mhm

HH: ona tak je to má kamarádka, chodíme spolu do školy.

LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení?

HH: ne

LR: ne

HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
pakatele.

HH: proto-

LR: mhm

HH: proto- jak to slyším dnes, tak to byl pakatel. když stál lístek pět
korun, tak to už bylo hodně.

LR: mhm. a chodila ste do kostela?

HH: do kostela sem chodívala v době, když sem byla eště ve škole.

LR: ve škole.

HH: no to obyčejně, já sem chodila do náboženství,

LR: mhm

HH: a obyčejně se nás potom ten katecheta ptal ve škole, ee jaké bylo
kázání, o čem,

LR: mhm

HH: a když sme nevěděli, tak <poznal jako, že sme tam nebyli>, tak my
vždycky, jo, sme pamatovali sme si, co bylo asi tak v krátkosti. tak
bylo to takový... tak to bylo zavedené, no, tehdy bylo přísný.

LR: mhm, a jak často ste chodila do toho kostela?

HH: do toho kostela sem chodívala hlavně v neděli, dopoledne, a jinak
když byly nějaký svátky, že, Vánoce, Velikonoce, ráda sem zpívala
aleluja a já nevím já všechny ty písničky, [jo,]

LR: [mhm]

HH: to sem si zazpívala na konec každé mše, Svatý Václave, vévodo

LR: [mhm]

HH: [české] země, bylo a tak chodila sem ráda, no.

LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina?
že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela.

HH: ne tak to se mně [nestávalo.]

LR: [ne]

HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne,

LR: mhm

HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila,
tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký
ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale,
prostě nějaký to modlení,

LR: mhm

HH: tak to né

LR: [mhm]

HH: [to sem] nechodila.

LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]...

HH: [římskokatolické.]

LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do
kina, [nebo jaké filmy ste]

HH: [ne]

LR: si vybírala.

HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy
byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď. teď ty, co
vidím v televizi, třeba hraje se to i tak, to sou tvrdý filmy, akční a
to mě do dneška nebaví.

LR: mhm

HH: jak říkám, detektivky, nebo při- to mě bavilo, ale musela sem
trošku na tom přemýšlet, kdo to asi bude a jak to dopadne, ale tady
toto, já když to teď vidím v televizi, tak řeknu vám, slečno em
bakalářko,

LR: ((smích))

HH: že mě to skutečně toto nebaví. mě nebaví už ani ty seriály. já
nejsu puritánka, ale pořád když tam při každé scéně vidíte jenom sex,
líbání, pití a tak, to se mně [nelíbí.]

LR: [mhm]

HH: to dřív tak nebylo, víte, ten film opravdu o něčem pojednával, jo
mělo to, ale tady toto, em, už teď ani na tu Ordinaci ((Ordinace
v růžové zahradě)) se moc nedi- nedívám, protože říkají mně sestry, co
se dívají, říkají to to teda si nemůže sestra dovolit, nebo tak toto em
tam je práce v nemocnici, na to by ani čas nebyl.

LR: mhm,

HH: mm

LR: ještě poslední otázka k tomu kostelu a filmu,

HH: [no]

LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře?

HH: ne,

LR: [ne]

HH: [ne] to si nepamatuji.

LR: tak, tak vy ste říkala teda, že ste si vybírala ee spíše návštěvu
kina podle toho filmu, [že,]

HH: [podle] filmu, no, co se mně tak zdálo, nebo sem to slyšela od
známých,

LR: [mhm]

HH: [to je pěkný], na to běžte, [že].

LR: [mhm]

HH: no

LR: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo ve filmu hraje?

HH: no bylo, protože já některý herce skutečně mám v oblibě.

LR: mhm, takže ste měla své [oblíbené herce].

HH: [ano, já sem] měla své oblíbené teda herce a doposud je mám, hodně
z nich už zemřelo, [že.]

LR: [mhm]

HH: ale em teda skutečně někteří se mně moc zamlouvají,

LR: [mhm]

HH: [a mně] se i zamlouvají t- t- třeba když jenom mluví, nějaký
dialogy, když někdo, jednou Jiřina Jirásková, jenom sama četla nějak
dialog a to bylo tak nádherně podaný, že sem si říkala, toto teda je,
toto je umělkyně [skutečně.]

LR: [mhm]

HH: ee mám ráda i veselohry taky, Petra Nárožnýho ((Petr Nárožný)),
toho mám ráda, to je zajímavý. ((smích))

LR: mhm

HH: on má takový <zvláštní humor, jo>

LR: ((smích))

HH: no a všechny teda ty co sou to... [Šimka ((Miroslav Šimek)) sem
měla ráda]

LR: [a do toho roku] devatenácet čtyřicet pět ste měla jaké oblíbené
herce? eště právě [třicátá léta,]

HH: [tak ee]

LR: druhá světová [válka,]

HH: [no tak] to, Karel hégr ((Karel Höger)) byl, že, ee Dana, Dana
Medřická myslim eště byla,

LR: mhm

HH: Zita Kabátová, ee ta ještě žije, že?

LR: [mhm]

HH: [ta eště] žije, pak e ta em já sem- safra (.) Mandlová ((Adina
Mandlová)),

LR: mhm

HH: Vítová ((Hana Vítová)), (.) Glázrová ((Marie Glázrová)), všechny
tady tyto mně se líbili no, mně se ten projev líbil, Štěpánek ((Zdeněk
Štěpánek)) herec,

LR: mhm

HH: vynikající, že, hégr ((Karel Höger)), to už sem myslim [říkala,]

LR: [mhm]

HH: tady Brňák náš, a tak no, tak se mně to...

LR: a šla ste třeba na některý ten film, když dávali s tou vaší
oblíbenou hvězdou, víckrát do kina?

HH: ne to sem já [nechodila.]

LR: [ne]

HH: jak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to
sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty
německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo,
tak na tom sem byla dvakrát,

LR: [aha]

HH: [ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem
zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych]

LR: [mhm]

HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát,

LR: [mhm]

HH: [tak to] já ne.

LR: mhm dobře. a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý, nebo
barevný?

HH: no tak černobílý, mně je to celkem jedno, abych řekla pravdu, teď
je ta barva samozřejmě, je to lepší, ale když je to i černobílý, jak
onehdy nám tady třeba toho Krále Šumavy ((Král Šumavy)) ee promítali,
[to bylo]

LR: [mhm]

HH: černobílý, že, Práče černobílý, ten Hotel ((Hotel Modrá hvězda)),
všechno tady to byly černobílý filmy, co nám [tady]

LR: [mhm]

HH: z toho dívídýčka ((DVD)) prostě tam pouští, no,

LR: mhm

HH: tak ale moc lidí ani tam nechodí, víte.

LR: mhm

HH: někdy jo, a někdy je to skoro prázdný.

LR: a které filmy ste měla ráda a které zase ne? bylo něco...

HH: no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy
třeba rodinný, o rodině [něco, že]

LR: [mhm]

HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si
nepamatuju,

LR: [mhm]

HH: [samozřejmě], ale (.) co bylo, no tak jinak detektivka nebo, nebo
ty seriály tehdejší taky byly, [že,]

LR: [mhm]

HH: Taková normální rodinka, teď to dávají zase něco podobnýho znovu,
anebo Chalupáři, to bylo taky myslim taky černobílý, [ani nevim],

LR: [ne to už je barevný].

HH: to už je [barevný?]

LR: [mhm]

HH: anebo co to bylo, b- Byli jednou dva písaři, Horníček ((Miroslav
Horníček)) a to, to byly všechno moji oblíbení, já cením tu jejich
mluvu, tu prostě, to jak, jak si všechno pamatují, že, a jak se vžijí
do té osoby, kterou představují,

LR: mhm

HH: skutečně to já cením.

LR: mhm

HH: no, skutečně se dovede vžít do toho, být třeba nějaké drasťák a
přitom je to úplně <mírnej člověk>.

LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho
dětství.

HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam]

LR: [kromě toho kina]

HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na
Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou
[kamarádkou]

LR: [mhm]

HH: no, jinak já lyžovat ani nedovedu, já nejsu sportovec, víte

LR: [mhm]

HH: [žádnej] ((smích)) <dodneska sem se nenaučila plavat třeba, když
vlezu do vody, tak euuu> ((smích))

LR: ((smích))

HH: <a manžel mně řikal, dyť to nic neni>, dyť se polož na tu vodu. a
já mám z vody strach,

LR: mhm

HH: já mám, my sme byli u moře, ale já já mám z té vody, z toho
strašnýho množství a tak, ne že bych sr- taky sem tam vlezla, že, co na
kraj někde, ale mám takovou zvláštní k vodě em jako strach z té [vody
víte.]

LR: [mhm]

HH: takže lyžovat neumim, akorát sem jezdila trošku na kole a a em teda
to bruslení, no

LR: [hm]

HH: [a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda.

LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem?

HH: ne myslim, ne, [ne.]

LR: [mhm]. tak a vy ste už mluvila tady o těch kinech, že ste znala v
Židenicích, v Husovicích [ste byla,]

HH: [mhm v] Husovicích taky [sem byla]

LR: [vůbec v Brně], tak jaký b- jaké byly rozdíly v těch kinech? jesi
ste si něják jako říkala...

HH: no tak byly někteře- některý kina byly veliký, že, potom třeba kino
Jadran, tam bylo širokoúhlé plátno,

LR: [mhm]

HH: [to] už, to už teda bylo pěkné, a v tech Husovicích to byly takový
menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na
ten interiér ani tak moc nedívala,

LR: [mhm]

HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný
obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.

LR: mhm, a lišil se třeba přístup zaměstnanců tady v Židenicích v
centru, že se chovali jinak?

HH: [jak myslíte?]

LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější
někde nebo...

HH: ne ne ne.

LR: mhm

HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch
Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u
bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))

LR: mhm, a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program projekce?

HH: z čeho se skládal [program?]

LR: [no], jesi jenom z filmů, nebo ještě [něco jiného bylo...]

HH: [ne, byly] tam napřed e ee reklamy myslim, a potom nějaká groteska
[bývala],

LR: [mhm]

HH: vždycky před filmem. a pak začal teprve film.

LR: mhm

HH: a bylo to... já už si tak matně vzpomínám, tady člověk, víte, tady
v tom domově člověk už úplně zakrní, úplně zakrní, já už na některý
slova ani si nedovedu vzpomnět. není to teda, vono je to všechno pěkný,
ale (.) člověk se octne v takovým prostředí, kde si nemůžete ani
popovídat [vo tom filmu,]

LR: [mhm]

HH: tady se mluví jen vo jídle pořád, jaký bylo a jaký em je to takový,
ja ne- to já nikoho nemám a já nemám tu nohu, takže já mám ještě byt ve
zř- teda [ve vlastnictví],

LR: [mhm]

HH: no ale tam bohužel to není bezbarijérový, a je to malý, tam bych
nemohla být, já bych byla stokrát radši, kdybych třeba měla někoho,
komu bych ty peníze, co dám tady, dala, a č- a chvilku častěji teda
párkrát denně třeba se mně trochu věnoval a mohla s ním pohovořit, tak
jak třeba hovořím teď s [vámi],

LR: [mhm]

HH: tady dám všechno a em a su taková jakoby vopuštěná, a teď zvlášť,
tam mám s tou paní veliký potíže.

LR: mhm

HH: víte, takže budu se možná stěhovat už brzo zas na jiný pokoj, a já
kolikrát plaču, abych vám řekla, a vzpomínám na to, co bylo, no.

LR: mhm

HH: tak.

LR: tak můžeme se teda ještě vrátit ee vy ste říkala, že tam byla ta
reklama, pak ta groteska,

HH: [groteska]

LR: [tak jestli vás] to zajímalo, tyhle části?

HH: [ale jo]

LR: [kromě toho] filmu.

HH: protože hlavně ty grotesky, že, tech reklam nebylo tolik jako
dneska, dneska máte reklamu na reklamu, tady v té televizi, že,

LR: [mhm]

HH: [a v- ] tam možná taky v tom kině, to tam sem nikde nebyla v tej
olympiji ((Olympia))

LR: [mhm]

HH: [že] a Velký Špalíček a olimpija ((Olympia)) [se to menuje]

LR: [ano]

HH: no to já vůbec tam sem nebyla nikdy, tam nevim, jak to vypadá.

LR: mhm

HH: a tady, tady teda, dycky nějaká ta groteska, miki mauz ((Mickey
Mouse)) to já nevim, co to tam <bylo,> to sme se chvilku zasmáli a pak
přišel film, půldruhé hodiny asi, no a šlo se domů zase.

LR: mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle
do toho roku devatenácet čtyřicet pět.

HH: em ne [ne].

LR: [ne], dobře. tak teď už pos- téměř poslední otázky, které se budou
týkat protektorátu. vy už ste o tom samozřejmě mluvila, protože ee ale
teď vyloženě, které se týkají, em toho [protektorátu]

HH: [protektorátu], bémen und méren ((Böhmen und Mähren)), [že jo.]

LR: [ano]

HH: [no jo]

LR: [tak jak] na vás působily změny po roce devatenácet třicet devět,
vlastně které, když začaly platit ty protektorátní předpisy, teď myslím
hlavně v těch kinech, jak to na vás [působilo.]

HH: [mhm], já si ani nepamatuju, co, co jako to bylo. no tak (.) e e
napřed bývaly samozřejmě německý filmy s titulkama, [že]

LR: [mhm]

HH: potom to, to odpadlo, to myslíte po tom po tom em osvobození už
nebo jak.

LR: ne, myslim ee právě po tom roce devatenácet třicet devět, právě
třeba jesi vám vadily ty titulky, nebo ty týdenníky?

HH: ne ne to mně nevadilo. viděli sme tam teda všelijaký ty nálety,
střílení a tak ale, mně to nevadilo. a titulky taky, někdy to šlo moc
rychle, člověk to nemohl ani [přečíst]

LR: [mhm]

HH: no ale...

LR: a vzpomínáte si, že by některá kina byla německá v této době, a
některá zase česká?

HH: tady myslíte ryze [německá nebo]

LR: [no jako], vyloženě, jako že by tam chodili třeba víc Němci.

HH: mhm, ne. to si nevzpomínám.

LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více
nebo méně, než dříve?

HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím,
to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá.
((smích))

LR: mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila?

HH: [změ-]

LR: [třeba přišly] jiné filmy, tak jestli ste si nějak jako vybírala
jinak.

HH: no, no tak byly tam ty budovatelské filmy, že, všelijaký,

LR: mhm

HH: tak na to sem taky chodila no. si všechno eště pamatuju, jak to
tehdy bylo, že. mm (.) totální nasazení a já nevím co, a lidi
pozavírali a nesmělo se vo ničem mluvit, že šel hnedka [do vězení],

LR: [mhm]

HH: a to tak to, a nějaký ty procesy takový zinscenovaný, že ví- nebo
třeba po ee po smrti hajdricha ((Reinhard Hendrich)), že co lidí bylo
zastřeleno a toto všechno sme my viděli i v kinech to bylo no.

LR: mhm a bylo víc těch německých filmů, tak to vám nějak vadilo,
nevadilo...

HH: no pokuď byly pěkný, no, někdy ty filmy ee z válečného prostředí
byly docela fajn,

LR: [mhm]

HH: [třeba], když se jednalo o letcích, že, co všechno letci dělali,
jak útočí, jak prostě se zúčastňují těch bojů, tak mě to baví, i dneska
se dívám na to tam, jak jak prostě ty stíhačky tam [lítají a]

LR: [mhm]

HH: mě to baví, no tak já ty letce teda stavím hnedka na druhý místo
myslím po chirurzích a tak, letci sou moji oblíbenci.

LR: ((smích))

HH: ty mě jako baví, no. o těch ráda slyším a [vidím je.]

LR: [mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu
chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát?

HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se
chovali, to to ne,

LR: mhm

HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině,

LR: mhm

HH: byl, bylo ticho, no.

LR: a když se blížil konec války, tak změnilo se vaše chození do kina
nebo chování diváků...

HH: no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina],

LR: [mhm]

HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní
skoro, chození [no do kina.]

LR: [mhm]

HH: skoro každý týden, dá se říct. no.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich
atmosféru, těsně po válce...

HH: ne.

LR: mhm

HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no
tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že
<komunistický, jo> ((smích))

LR: ((smích))

HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,

LR: mhm

HH: takže, (.) nevzpomínám si přesně na to, jak to bylo už.

LR: mhm, dobře. tak to už sem téměř skončila s otázkami, ještě tady mám
poslední věc,

HH: no

LR: a to je seznam filmů, jenom třeba si to přečtěte. tady to začíná,
ale mám pocit, že vy ste trošku mladší ročník, takže em možná se vás
bude týkat asi tak odsaď, ty filmy. [tak třeba j-]

HH: [počkejte, co to] tady, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: jesi si nevzpomenete, nevybavíte, že ste na tom s někým byla v
kině, v jakém kině, nějaká vzpomínka [třeba],

HH: [no v jakém] kině [nevím],

LR: [mhm]

HH: ale viděla sem to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
to je s Vlastou burijánem ((Vlasta Burian)). Dvě srdce ve tříčtvrtečním
taktu, to si nepamatuju,

LR: mhm

HH: To neznáte Hadimršku, opět Burian ((Vlasta Burian)), Kouzlo
valčíku, zase si nepamatuju, toho burijána ((Vlasta Burian)), to sme se
chodili dívat, to byl skutečně tehdy král komiků teda. Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky
sem viděla, taky buriján ((Vlasta Burian)), Pobočník Jeho Výsosti (.)
taky myslím Burian ((Vlasta Burian)), šest žen Jindřich osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla asi, Zlatá Kateřina, si vider
fránc frac, to teda vůbec ne, co to je, to neumím ani číst, ci bider

LR: ci bider frac ((Csibi, der Fratz)), to je německý film

HH: mhm, mata hári ((Mata Hari)), byla vyzvědačka, to byla em myslím to
byl taky film, ale už si nepamatuju, jesi sem... Cácorka ne, Moderní
doba, Moderní doba, není to Werich ((Jan Werich))?

LR: ne, to je čeplin. ((Charlie Chaplin))

HH: čeplin?

LR: mhm

HH: tak toho em já nevim, toho sem moc ani toho čeplina ((Charlie
Chaplin)) moc neviděla, Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, tak toto je
Werich ((Jan Werich)),

LR: ano, mhm.

HH: Dobrá země, ten název sem taky slyšela, ale už si to nedovedu
vybavit, Sněhurka a sedum [trpaslíků], ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LR: [mhm]

HH: ano, Ducháček to zařídí, ano.

LR: ((smích))

HH: to je taky ten v- e Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: mhm

HH: Tři děvčátka pokračují, nevím, U pokladny stál, taky buriján
((Vlasta Burian)), To byl český muzikant, já nevím, bylo to vo
Hašlerovi ((Karel Hašler)), nebo o kom, to nevim teda, To byl český
muzikant.

LR: to bylo myslim o, ježiš, jak [se menoval]... ((smích))

HH: [já nevim]. to si z- ale To byl český muzikant sem určitě viděla,

LR: mhm

HH: ale nevím, kdo to byl, Opereta, nevím, Roztomilý člověk, mhm myslim
Oldřich Nový

LR: ano

HH: Vídeňská krev, hm to byl film taky?

LR: mhm

HH: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)). minhauzn ((Münchhausen)),
Dobrodružství barona Prášila, a to ano to sem viděla, Tanečnice, to si
nedovedu už představit, La Paloma, taky si nedovedu představit,
Neviděli jste Bobíka? to byla česká veselohra, ale kdo tam hrál, už si
teď přesně mm to sou Bobík byl pes, že,

LR: mhm

HH: Její oběť a Sobota, to to už ne, to si nepamatuju, já některý si
pamatuju jenom podle toho názvu a třeba si vůbec nedovedu vybavit jako,
ale s s tím burijánem ((Vlasta Burian)), to samozřejmě jo, na to sme
chodívali.

LR: mhm.

HH: no tak...

LR: tak.

HH: konec?

LR: no tak z mé strany to je všechno, a teď už se jenom zeptám, jesi
třeba byste chtěla něco dodat, jestli třeba něco sem zapomněla se
zeptat, vy ste zapomněla [říct],

HH: [ne]

LR: o těch kinech, o filmech.

HH: bylo to obsažný, takže...

LR: ((smích))

HH: ((smích)) sice to netrvalo tak dlouho, no taky to [hodinku]

LR: [no]

HH: skoro trvalo, že.

LR: hm

HH: no a já včera už sem [byla nervozní],

LR: [no jasně].

HH: řikám, ježišmarjá, toto snad není možný, voni přijdou už za chvilku
sem s těma plínkama sem

LR: [mhm]

HH: [protože já] mám inkontinenci, kterou sem získala taky v té
nemocnici, když mně brali ee tu nohu, a tak já musím dostávat em denně
tři pleny,

LR: mhm

HH: takový ty pemprsky, a to vždycky přijdou, takže sem měla obavy, aby
zrovna nepřišli, když budeme jako,

LR: jasně

HH: v nejlepším hovoru, že.

LR: tak jo, tak já sem moc ráda, že ste si udělala čas i

HH: no

LR: i dnes

HH: no a proč ne,

LR: že to takhle vyšlo dobře.

HH: já, já se ráda pobavím,

LR: ((smích))

HH: ((smích))

LR: tak.

HH: dneska svítí sluníčko dokonce t- [dívám se],

LR: [no trošku], trošku

HH: [trošku]

LR: [mohlo by] svítit líp.

HH: a je tam chladno? je tam venku chladno?

LR: nó mohlo by [být jako]

HH: [no]

LR: asi když je listopad, tak by mohlo být víc chladno, ale docela je
[zima, no].

HH: [hm jo]. je zima. já někdy vyjedu jenom tady, jak jede

LR: mhm

HH: teď ten pán a chvilku tam su na vzduchu

LR: mhm

HH: a někdy teda jedu dál, když se to, když se to hodí, no.

LR: jo.

HH: tak sem ráda, že sem vám [vyhověla.]

LR: [no já sem] taky ráda.

HH: to už je potřetí, řikám, přišla ta e ta studentka, ta pomáhala v
kantýně tady a ta se mě jednou zep-

Konec rozhovoru