Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 10 z celkového počtu 95

Edita (1926) 2.353 1935:1950
Pozdní dětství a adolescence

a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná
holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se
tam učila

LG: no.

EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé
tři roky jako po vyučení.

LG: [jo].

EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako.

LG: jo a (v době t-)...

EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.

Edita (1926) 2.353 652:657
Pozdní dětství a adolescence

ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili
do kina.

LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila?

EB: s kamarádkou.

Edita (1926) 2.353 43:61
Pozdní dětství a adolescence

byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo
být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně
((Lucerna)) s maminkou.

KH: a líbilo se vám to?

EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong
((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no
líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích))

KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste
nechodila moc do kina?

EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.

KH: mhm

EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk
byl věčně na ledě.

Ctirad (1931) 2.353 1919:1955
Pozdní dětství a adolescence

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

Edita (1926) 2.353 685:726
Pozdní dětství a adolescence

EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu.

LG: Lucernu.

EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina.

LG: mhm.

EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva
lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z
Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly.

LG: jo.

EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne
musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám
ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to
měly zadarmo v té Moderně.

LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino?

EB: to vůbec sme nemluvili ne ne.

LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)?

EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to

LG: jo.

EB: je to nezajímalo.

LG: a ve škole se to nějak řešilo?

EB: taky ne.

LG: ty filmy?

EB: ne.

LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali?

EB: ne ne ne, vůbec.

Edita (1926) 2.353 1738:1754
Pozdní dětství a adolescence

EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do
té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku.

LG: jo?

EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten
týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války.

LG: mhm a p- a proč?

EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník.

LG: jo jas-

EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to
(.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to
přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.

Edita (1926) 2.353 810:817
Pozdní dětství a adolescence

ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve-
pořád ta Lucerna je na

LG: [jo jo, mhm.]

EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet
nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem
vždycky vod našich dostala a...

Edita (1926) 2.353 870:880
Pozdní dětství a adolescence

(...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna.

LG: jo.

EB: (jinak...)

LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do
toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala
navštěvovat ty kina?

EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.

Edita (1926) 2.353 1847:1848
Pozdní dětství a adolescence

no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom
všechno s titulkama.

Ctirad (1931) 2.353 422:449
Pozdní dětství a adolescence

a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,