Citát

JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...

ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

JV: dobře.

ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?

JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?

ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.

JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho
protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo
spíše česká...

ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě
německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino.
ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej.
tam sme nechodili.

JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná?

ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro,
na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale
Kapitol byl vyloženě německý kino.

JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako
ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době
věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale
zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do
kina.

ZP: hlavně do kina se chodilo.

JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla?

ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do
divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct
pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy,
když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se
chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako
sdělovací prostředek.

JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu
německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam...

ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky
chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo
bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako
svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila.

JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne,

JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká
atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než
předtím, za první republiky?

ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch
přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková
stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct,
aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější.

JV: dobře.

ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás
udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, na

JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?

ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.

ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů,

JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten
týdeník zajímaly, jestli ste...

ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám
ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( )
týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty,
že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu,
nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil
nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní
noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím,
deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda
dneska televizní noviny.

JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na
vás nějak špatně, nebo...

ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád
ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme
dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli
mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila,
ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě
poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale
poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice
kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo,
tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na
krátkých vlnách.

JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se
obvykle skládal program té projekce?

ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním
reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník.

JV: ehm.

ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že
šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš
a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl
ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak
bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda
večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když
se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba
ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani
neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to
už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si
můžete koupit program, dneska za strašný peníze,

JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?

ZP: ne.

JV: nebo nereagovali?

ZP: ne.

JV: ani žádný potlesk?

ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.