Citát

to
sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to
sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina.

KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli?

EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a
na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou
hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako
na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala,
že nemohla a my sme tam chodili.

to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme
chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám
dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.

ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu
šestou anebo...

KH: jo.

EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk
nechodil ven.

KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina.

EB: ano.

ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve-
pořád ta Lucerna je na

LG: [jo jo, mhm.]

EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet
nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem
vždycky vod našich dostala a...

LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém
nepřístupném filmu?

EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám

LG: mhm.

EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do
Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti
šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>.

LG: <vás ne?>

EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky
hodně a že sem brečela> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <nepustili mě, ne> ((smích))

LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]?

EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích))

LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla
koupit ten lístek a on...

EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že
by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla

LG: jo.

EB: strašně <něšťastná>

LG: jo, takže ( )

EB: a šla sem dom.

LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film?

EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film.

LG: českej.

EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina
Mandlová)) a tototo- že ty [herečky]

LG: [jo].

EB: a ((smích))...

LG: a byla ste někdy v kině bez placení?

EB: ne...

LG: ne.

EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk
nedovolil.

LG: tak to byste se...

EB: ani myšlenkou!

LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla
víckrát.

EB: no tak když byly penízky.

LG: jo.

EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala
vod babičky.

EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do
té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku.

LG: jo?

EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten
týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války.

LG: mhm a p- a proč?

EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník.

LG: jo jas-

EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to
(.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to
přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.

MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho

LČ: hm

MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že

LČ: hm

MD: a dyštak sem [šla].

LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.

MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))