Citát

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno

Rok narození : 1924, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.

Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.

LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.

SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]

LS: [e to znamená, ještěl]

SM: do roku štyrycet dva.

LS: no no.

SM: to sme se stěhovali.

LS: a předtím ste bydlela?

SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,

LS: mhm

SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))

LS: a po tom roce štyřicet dva?

SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,

LS: mhm

SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.

LS: mhm

SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]

LS: [ne ne ne to už je po našem]

SM: takže ee to necháme tak, že,

LS: dobře.

SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.

LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]

SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,

LS: mhm

SM: tehdy se to menovalo. tak tam.

LS: mhm

SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]

LS: [jo jo]

SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda

LS: ano.

SM: tak

LS: ano.

SM: tak.

LS: mhm

SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,

LS: mhm

SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.

LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?

SM: štyrycet tři.

LS: štyřicet tři a potom ste?

SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,

LS: no.

SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.

LS: mhm

SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.

LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]

SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,

LS: mhm

SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].

LS: [á paní mam]inka?

SM: ta byla doma. [ta ta]

LS: [ta byla doma].

SM: nešla nikam.

LS: á měla ste sourozence?

SM: neměla.

LS: mhm

SM: ne, byla sem sama.

LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?

SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.

LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a

SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))

LS: ((smích))

SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.

LS: mhm

SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em

LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?

SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,

LS: mhm hm

SM: jak technická úřednice,

LS: mhm

SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská

LS: jasně.

SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,

LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]

SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,

LS: mhm

SM: takže tak to nějak bylo asi.

LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].

SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.

LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?

SM: kdy pro mě končila?

LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?

SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,

LS: mhm

SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á

LS: a jak se menovalo to kino?

SM: ávia ((Avia)).

LS: mhm

SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].

LS: [no no no]

SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))

LS: ((smích))

SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,

LS: aha.

SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený

LS: aha.

SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,

LS: mhm

SM: některých,

LS: mhm

SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,

LS: mhm mhm

SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český

LS: mhm

SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),

LS: hm

SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee

LS: no no.

SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,

LS: mhm

SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.

LS: no no.

SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]

LS: [trénovala].

SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.

LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?

SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.

LS: nikdy ste nepřestala.

SM: já já su pořád ((smích))

LS: ((smích))

SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,

LS: mhm

SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]

LS: [mhm mhm mhm]

SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))

LS: mhm

SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]

LS: [no jistě].

SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]

LS: [to je jasný].

SM: tak řekněme do těchto roků, no

LS: mhm

SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že

LS: filmy pro [pamětníky mhm]

SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).

LS: dobře takže,

SM: no.

LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.

SM: ano.

LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,

LS: mhm

SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em

LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]

SM: [nejstarší].

LS: na kino.

SM: aha.

LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.

SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,

LS: no.

SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]

LS: [počkejte, já tady mám seznam]

SM: no

LS: seznam kin

SM: e jal- Jalta [se to menovalo]

LS: [kino Jalta].

SM: za za Rusů teda.

LS: mhm

SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,

LS: mhm

SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.

LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?

SM: e nó em to se [nedá říct jak]

LS: [(kdybyste to měla)]

SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že

LS: mhm

SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.

LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?

SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.

LS: mhm dobře.

SM: asi tak.

LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?

SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.

LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?

SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem

LS: jasně.

SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]

LS: [ano ano].

SM: ano.

LS: ((smích))

SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]

LS: [ano ano ano].

SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,

LS: mhm

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]

LS: [ne ne ne ne ne]

SM: ne?

LS: ne.

SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler

LS: mhm mhm

SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.

LS: mhm

SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný

LS: aha.

SM: a objevilo se to, ve filmu

LS: no.

((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))

SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e

LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]

SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))

LS: mhm hm hm

SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,

LS: mhm

SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.

LS: mhm

SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.

LS: jasně.

SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.

LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?

SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?

LS: celkově.

SM: ne v to těch dětských letech?

LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete

SM: aha.

LS: vyjádřit k tomu, ale

SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich

LS: [ano].

SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))

LS: ano.

SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a

LS: ano.

SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší

LS: mhm

SM: ale

LS: no.

SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,

LS: mhm

SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]

LS: [jasně].

SM: em mně to dovolovali, no.

LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?

SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].

LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]

SM: [ano]

LS: do některého dalšího kina, ste chodila?

SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em

LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?

SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]

LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]

SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]

LS: [na tom Dornychu].

SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.

LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,

SM: no

LS: podle ulice, že bychom to dohledali.

SM: (...) protože to zřejmě

LS: em, kino Edison? Edison?

SM: ano. [ano ano].

LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].

SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).

LS: taky.

SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.

LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?

SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,

LS: mhm

SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.

LS: před deseti lety?

SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]

LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová

SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))

LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))

SM: <vy to znáte lepší než já>.

LS: <to určitě ne>.

SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))

LS: ((smích))

SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že

LS: ((smích))

SM: dobře cvičí, t[ančí]

LS: [ano].

SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))

LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?

SM: [no to vůbec né] ne

LS: ne.

SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]

LS: [ano] ano.

SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.

LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?

SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).

LS: ano ano.

SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.

LS: mhm

SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))

LS: ((smích))

SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]

LS: [aha aha].

SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?

LS: ano.

SM: to byl rakouský herec

LS: no.

SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.

LS: mhm

SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.

LS: no vidíte.

SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok

LS: mhm

SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale

LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?

SM: možná že ano.

LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu

SM: ano.

LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]

SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]

LS: [mhm mhm mhm mhm]

SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.

LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]

SM: [né].

LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?

SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))

LS: jasně hm.

SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.

LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].

SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))

LS: jednou za měsíc mhm.

SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.

LS: mhm

SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em

LS: jasně.

SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].

LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?

SM: ee

LS: do toho [kina]?

SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství

LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.

SM: to bylo po válce, ano.

LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].

SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.

LS: ano ano hm hm.

SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník

LS: mhm

SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,

LS: mhm

SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se

LS: jasně.

SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.

LS: tak to bylo štěstí.

SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.

LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].

SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako

LS: mhm hm

SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.

LS: ano.

SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.

LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?

SM: e no protože sme uměli německy.

LS: aha aha.

SM: my sme měli povinnou němčinu.

LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.

SM: e no né ale byly namluvený.

LS: aha.

SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]

LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?

SM: e no.

LS: český dabing?

SM: to [asi těžko].

LS: [ne ne].

SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama

LS: jasně jasně.

SM: že ((smích))

LS: ((smích))

SM: <já už přesně nevím jak to teda> em

LS: nevadí.

SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,

LS: ano.

SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili

LS: mhm

SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom

LS: mhm

SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a

LS: mhm mhm

SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )

LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?

SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-

LS: za týden? dokonce. [za týden]

SM: [počkejte]

LS: nebo za [měsíc]?

SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.

LS: mhm

SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.

LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]

SM: [no jak řík-]

LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?

SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala

LS: dops ((Dopz)).

SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.

LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?

SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,

LS: mhm

SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.

LS: jo.

SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty

SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].

LS: [jo jo jo].

((odchází))

(..)

SM: no už né? ((vzdálený hlas))

(..)

((vrací se))

SM: (no tam někdo zazvoní a)

LS: tak už nic?

SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]

LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]

SM: [vopravdu né?]

LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].

SM: [(ne- nejste zvyklí)]

((bouchnutí dveří))

SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]

LS: [((smích))]

SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?

LS: dvacet šest.

SM: nó.

LS: ((smích))

SM: ale vypa[dá to]

LS: [nevy]padám na to, že?

SM: né ((smích))

LS: ((smích))

SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,

LS: já vypadám pořád na patnáct.

SM: e těch studijí, jo.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?

SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,

LS: no.

SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))

LS: mhm hm

SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak

LS: mhm

SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.

LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?

SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,

LS: mhm

SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.

LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?

SM: e sama sem nikdy nešla,

LS: mhm

SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už

LS: hm

SM: bylo zase jiný.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?

SM: no.

LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?

SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee

LS: třeba.

SM: emoce

LS: třeba.

SM: a takhle nad [dějem toho]

LS: [nó no no].

SM: filmu?

LS: třeba.

SM: ((smích))

LS: na co si vzpomenete. cokoliv.

SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry

LS: mhm

SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.

LS: já sem myslel třeba i jestli se tam

SM: a

LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení

SM: v tom kině?

LS: byl potlesk a

SM: né tak to určitě né.

LS: ne?

SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.

LS: mhm mhm

SM: to ne.

LS: á potkávala ste v kině svoje známé?

SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně

LS: mhm

SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].

LS: [asi přesně tak, no] no.

SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.

LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?

SM: ano ano určitě určitě.

LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?

SM: ne.

LS: ne?

SM: ne to ne teda. ((smích))

LS: ((smích))

SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.

LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka

SM: ano.

LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?

SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky

LS: mhm hm

SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.

LS: to né.

SM: to ne.

LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?

SM: ano.

LS: v té době.

SM: ano.

LS: á jak často [to]

SM: [já]

LS: bylo asi?

SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě

LS: mhm

SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.

LS: mhm

SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.

LS: mhm

SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,

SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a

LS: jasně.

SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]

LS: [no no no no]

SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.

LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?

SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.

LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.

SM: ne ne to rozhodně ne.

LS: mhm. á

SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený

LS: hm

SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],

LS: [jasně].

SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda

LS: hm hm

SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee

LS: jasně.

SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]

LS: [( )]

SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda

LS: to ne.

SM: protože to [to ani nešlo].

LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?

SM: ano.

LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.

SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný

LS: třeba.

SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.

LS: [třeba hm ]hm.

SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak

LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?

SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]

LS: [jistě no].

SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele

LS: mhm

SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]

LS: [jasně].

SM: mně nevadilo to moje vyznání,

LS: mhm

SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.

SM: aha tak to nevím.

LS: nevíte.

SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,

LS: mhm

SM: takže to teda nevím.

LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?

SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em

LS: takže ste řík[ala]

SM: [ono]

LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]

SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a

LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?

SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.

LS: mhm

SM: no jinak teda.

LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?

SM: hrál, ano.

LS: to bylo pro vás

SM: rozhodně

LS: důležité.

SM: ano.

LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?

SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...

LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?

SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven

LS: mhm mhm

SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu

vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala

LS: to je škoda.

SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.

LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a

SM: [aha]

LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]

SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,

LS: mhm

SM: takže asi proto, no.

LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]

SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.

LS: nebyla?

SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]

LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]

SM: [ano]

LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))

SM: aha

LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.

SM: jo, takže aha

LS: no.

SM: takže vona tehdy začínala.

LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].

SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],

LS: [no no].

SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.

((jde pro brýle))

(...)

((vrací se))

SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.

LS: mhm

SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).

LS: mhm

SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,

LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?

SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,

LS: mhm

SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?

LS: Muži nestárnou.

SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,

LS: no no no.

SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],

LS: [ano] ano.

SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,

LS: hm

SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.

LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?

SM: ((smích))

LS: ((smích))

SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,

LS: hm

SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů

LS: jasně.

SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,

LS: mhm

SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,

LS: hm hm.

SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]

LS: [to ne]vadí.

SM: (neřeknu).

LS: můžeme jít klidně k další otázce,

SM: ano.

LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?

SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy

LS: mhm

SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,

LS: na ten barevný film [byly]

SM: [na ten]

LS: dražší [vstupenky].

SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.

LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?

SM: velká atrakce tak, ano.

LS: mhm

SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc

LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?

SM: e-e ne ne ne.

LS: ne ne ne ne ne.

SM: ne ne né.

LS: jo tak to nevím.

SM: a víte, že [vona]

LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?

SM: e né, [to taky ne].

LS: [to byla] Švédka.

SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]

LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy

LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]

SM: [ale]

LS: období, že jo.

SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.

LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: aha.

LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].

SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,

LS: nevadí.

SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].

LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.

SM: v jaké?

LS: v jaké zemi vznikl ten film.

SM: v jaké zemi.

LS: jestli to pro vás hrálo roli.

SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.

LS: mhm

SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.

LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?

SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.

LS: mhm

SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.

LS: mhm

SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))

LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?

SM: asi ano.

LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?

SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.

LS: mhm

SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e

LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].

SM: [jo?]

LS: určitě, no.

SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))

LS: taky [víckrát].

SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale

LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?

SM: ne [ne]

LS: [ne].

SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.

LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?

SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,

LS: mhm

SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango

LS: mhm

SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,

LS: mhm

SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,

LS: hm

SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný

LS: no

SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,

LS: mhm

SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]

LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]

SM: jezdívali na motorce, ano.

LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?

SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.

LS: dalo se.

SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.

LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.

SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,

LS: mhm

SM: vzadu,

LS: mhm

SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,

LS: mhm

SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.

LS: hm

SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))

LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?

SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.

LS: mhm

SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.

LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,

SM: ano.

LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.

SM: no tak rozhodně reklam.

LS: hm

SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,

LS: mhm

SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.

SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.

LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.

LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod

SM: ne to já už sem nezažila.

LS: to ste nezažila hm.

SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a

LS: ((smích)) jo jo jo

SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.

LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?

SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]

LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?

SM: Moderna je Jalta. to je totéž.

LS: mhm

SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil

LS: aha

SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a

LS: a to bylo až po válce teda?

SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.

LS: mhm

SM: ano.

LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?

SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.

LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.

SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný

LS: no.

SM: týdeníky, že.

LS: no.

SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže

LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?

SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,

LS: mhm jasně.

SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.

LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.

SM: ne ne.

LS: ne.

SM: tehdy ne.

LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu

SM: hm [( )].

LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?

SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.

LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.

SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam

LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?

SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e

LS: jasně.

SM: válečná nebo komunistická.

LS: mhm

SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,

LS: hm

SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,

LS: mhm

SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.

LS: hm

SM: bohužel.

LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?

SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.

LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.

SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?

LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.

LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.

SM: Kapitol.

LS: mhm

SM: (..) no tak.

LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]

SM: [ne ne]

LS: setkala, tak...

SM: nevzpomínám si na to.

LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech

SM: ano.

LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?

SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]

LS: [no] no [no]

SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.

LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.

SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.

LS: mhm

SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,

LS: no no.

SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.

LS: to určitě, [to určitě].

SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,

LS: mhm

SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...

LS: já sem se setkal třeba právě s tím,

SM: no.

LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.

SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.

LS: hm

SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.

LS: to je pravda.

SM: za války, že.

LS: no no.

SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,

LS: mhm

SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee

LS: hm

SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.

LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.

SM: správce.

LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?

SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.

LS: no no ( ).

SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.

LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?

SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.

LS: a co to bylo [třeba za]

SM: [zrovna tam]

LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo

SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.

LS: no.

SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.

LS: [to nevadí].

SM: [ale vím, že] teda toto bylo.

LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],

SM: [takový], aha.

LS: e hlasité ňáké projevy [smích]

SM: [ano].

LS: potlesk v určitých místech.

SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,

LS: hm

SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.

LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].

SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.

LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?

SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]

LS: [jasně]

SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.

LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]

SM: [aha]

LS: minulému [období].

SM: [aha]. [no tak asi]

LS: [( )]

SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.

LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?

SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.

LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu

Ö

SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.

LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.

SM: no.

LS: byly tam změny?

SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.

LS: mhm

SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.

LS: mhm

SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]

LS: [no jasně]

SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.

LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?

SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a

LS: no [no no no].

SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).

LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?

SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],

LS: [jasně, no].

SM: bohužel no.

LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].

SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?

LS: a [jestli můžete označit]

SM: [( tyto hity) viděla?]

LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?

SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo

LS: můžete to komentovat.

SM: komentovat?

LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.

SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),

LS: mhm

SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?

LS: to myslím že byl [rakouský film].

SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]

LS: [to byla]

SM: sem měla ráda.

LS: takový ten muzikálek.

SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?

LS: to je začátek třicátých let.

SM: aha to je začátek třicátých let.

LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,

SM: aha.

LS: ten seznam.

SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků

LS: no no no, no.

SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]

LS: [až později?]

SM: třicátý leta.

LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,

SM: aha.

LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]

SM: [třicet pět natoče-]

LS: verze později natočná.

SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-

LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),

SM: Nedošínská,

LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.

SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).

LS: hm

SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]

LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].

SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.

LS: no no.

SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))

LS: ano

SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,

LS: hm

SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?

LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].

SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.

SM: jo to se dá takhle otočit hm.

LS: (já si to tady otočím).

SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.

LS: mhm.

SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?

LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).

SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,

LS: jo?

SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.

LS: mhm

SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých

LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).

SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]

LS: [<je to pravda>].

SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.

LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.

SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?

LS: to je americký film.

SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?

LS: mhm mhm

SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.

LS: přesně tak.

SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,

LS: mhm

SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.

LS: mhm

SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],

LS: [ne ne ne ne].

SM: ne vlastně cizí n- nebo.

LS: tady e český je U pokladny stál.

SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.

LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].

SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.

LS: hm

SM: to je něco zahraničního, že?

LS: hm

SM: e Opereta jako jako film?

LS: mhm, to by měl být název filmu, no.

SM: aha. no tak to asi né.

LS: taky si nevybavujete.

SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.

LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].

SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]

LS: jo.

SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho

LS: mhm

SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady

LS: aha

SM: a pak se dostal do Prahy.

LS: aha aha.

SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?

LS: [to je zahraniční].

SM: [ne náš], náš?

LS: to je zahraniční.

SM: aha je je zahraniční?

LS: mhm mhm

SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.

LS: jo?

SM: no tak platonicky samozřejmě.

LS: ((smích)).

SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.

LS: jo?

SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]

LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?

SM: tak asi že ano, protože tam [nic]

LS: [jo?]

SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.

LS: hm

SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu. Její oběť, to nevím co by bylo a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]

LS: [Jiřina Štěpničková?]

SM: Štěpničková, ano.

LS: Štěpničková.

SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.

LS: Hana Vítová,

SM: je to docela

LS: Adina Mandlová tam hrála taky.

SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]

LS: [myslím].

SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (
).

LS: takže to je všechno.

SM: ano.

LS: ještě je tam, jestli chcete sama něco doplnit nebo dodat? v
souvislovsti [s brněnskými kiny].

SM: [no tak pokuď sem na něco přišla], jako třeba taji v tom čtení
toho, takže sem to hned, o tom mluvila, tak em

LS: ale i obecně, celkově o čem sme se vlastně celou dobu bavili,
jestli sama byste chtěla něco doplnit? co sme nezmínili, co byste
chtěla říct o těch brněnských kinech a vašim [a vašich návštěvách?]

SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.

LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové
písně na e na piáno doma?

SM: no.

LS: je to tak?

SM: no je.

LS: jo?

SM: je ale já k- klavír nemáme už

LS: ale v té době ste si hrála,

SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z
filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu
vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že,

LS: no.

SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání,
aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té
písně, ano?

LS: jo jo jo.

SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a
potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no
tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy,

LS: jó.

SM: představte si.

LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)]

SM: [to stálo korunu osmdesát.] <to vám řeknu hned>. takže to jako, jak
se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě
se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý

LS: aha.

SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla
pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si
to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako...

LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty.

SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví
[byly].

LS: [aha] aha aha.

SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy
Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam,

LS: no no.

SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda
[bohužel už si]

LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky
prodávají takový notový materiály. hm]

SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se
to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty.

LS: a ještě to.

SM: že tam by to asi

LS: no

SM: teda

LS: no no [no no no].

SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda

LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky,
že jo?

SM: no.

LS: to ste si nekupovala?

SM: no taky taky.

LS: jo.

SM: a ty gramofonový desky ještě ňáký mám.

LS: vopravdu?

SM: ale písně? hlavně já sem potom si Wericha ((Jan Werich)) kupovala,
ty jeho ee tyhle nahrávky, ty jeho bavi- bavení se s ňákým, von měl
partnera, že e

LS: mhm

SM: potom Voskovec ((Jiří Voskovec)) už byl pryč, takže Horníček
((Miroslav Horníček)) byl [jeho další]

LS: [jo jo jo].

SM: partner, že. když sem byla v Praze, já sem pak jezdila, když sem
byla už v u té firmy em co sem tam byla těch pětadvacet roků, tak sem
jezdila služebně do Prahy a a vždycky sem si ňáký e divadlo tam
zařídila, abych teda, kina byly pro nebyly pro mě tak vzácný, tam sice
dávali spíš ňáký ty premiéry než tady u nás v Brně, ale to mě jako spíš
ty divadla sem chtěla a takže sem byla několikrát u Wericha ((Jan
Werich, Divadlo satiry, později ABC)), no několikrát u Suchýho ((Jiří
Suchý, divadlo Semafor)) samozřejmě potom tak sem to dycky využila,
když sem tam byla, jenže tam, no naštěstí to tam existovalo, že člověk
tam přišel a dostal z- vstupenku em a šel za dvě hodiny do divadla,

LS: no.

SM: což teda ee že? dneska třeba, ale tak já myslím, že i to na toho
Suchýho ((Jiří Suchý)) já nevím jak to tam teď von má to nový divadlo
((Semafor)), sem tam nebyla [teď se to má]

LS: [já taky nebyl].

SM: e po tom vytopení tam, že [jak to jak měl]

LS: [no no no].

SM: takže em ee ale myslím si, že že teda em on je pořád on bude až do
smrti váženej a [tak jak byl]

LS: [to určitě].

SM: za mlada, tak von je dneska a von je ještě pořád takovej čupr, že
že prostě je takovej mladickém, že i když už má já už nevim kolik má,
sedmdesát nemá [myslím].

LS: [to už] asi jo.

SM: jo myslíte že jo. hm.

LS: a to vy ste taky.

SM: ((smích))

LS: ((smích))

SM: no a tak já tady tyhle ty, pořád si to pěstuju a mám ráda em pořád
mám, v kuchyni mám rádio, tady mám televizi. takže v kuchyni vařím
dopoledne, tak pořád si pouštím, teď je tam zase ňáká ňáký nový to a z-
e když oni mají i em ee v určit ee písně, který tam vysílají,

LS: mhm

SM: mají z určitýho období a tak se to něják dělí. teď třeba e vzniklo
to nový rádio s-, jak se to menuje? je to je to jenom jednoslabičný
slovo. (já to) já už teď tu paměť nemám dobrou a tam teda vím, že já
teda ee si ráda i poslechnu em zprávy

LS: hm

SM: takže sem dost si pouštěla (.) Radiožurnál ((Český rozhlas 1 –
Radiožurnál)) páč tam sem se dost dozvěděla, tam je ten dobrej hlasatel
no ale em teď sem objevila tady toto, kde se dozvím každou hodinu

LS: jo hm

SM: nejdůležitější zprávy, to je pětiminutový a pak už se pustí jenom i
ty jejich nahrávky, ty desky. a ty ty sou teda právě tak z toho em
období těch sedmdesátých, osmdesátých let,

LS: mhm mhm

SM: ale existuje zase jiný rádio, který teda má eště starší třeba a
nebo zase novější, takže to já tam mám pořád v kuchyni puštěný když
vařím, no a a vodpoledne a em vodpoledne, ale já ne odpoledne ne ne
nech- nesedám u televize, já dost aj chodím ven, takže em až večer no
ty programy, který si člověk dneska může naťukat a...

LS: a co ty písničky teda, měla ste oblíbeného třeba ňákého autora nebo
ňákého interpreta, které v těch filmech zazněly? vzpomenete si ještě na
ňáké konkrétní?

SM: to asi, ačkoliv e

LS: na ňáký šlágr?

SM: (..) ježíši, kdybych já to tak měla schovaný <to bylo šlágrů>.
samozřejmě to bylo e nahoře obrázek toho

LS: hm hm

SM: em co tam hlavního představitele a em no

LS: (...) to nevadí.

SM: ne.

LS: jestli si nemůžete [vzpomenout]

SM: [bohužel] teda to už po mně bohužel [nemůžete chtít].

LS: [takže můžeme] rozhovor ukončit, jestli sama ještě chcete něco
dopl- doplnit a nebo

SM: no tak myslím, že sme to tak asi všecko probrali e

LS: mhm

SM: em no ty (jo) taji sem si psala, jo, Moderna, Alfa, centrál
((Central)), skala ((Scala)), Světozor, vy máte ty starý názvy těch kin

LS: hm

SM: aj že?

LS: no.

SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole,

LS: mhm

SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když
sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film.
em (..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..) Mravnost nade vše, to mně
připomněla ta kamarádka, to byl hugo hás ((Hugo Haas)). no pak Prstýnek
s Vlastou Fabiánovou ((Vlasta Fabianová)) a s Gustavem Nezvalem
((Gustav Nezval)). no tak to sou, to člověk ale em víte, když si em ten
film e starej, třeba Prstýnek je strašně starej film, vybavím, tak hned
vím, kdo tam hrál, protože se mně líbil ten film zřejmě a a na ty herce
sem jako nezapomněla. Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.

LS: jo [jo jo jo].

SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co, takže em to sem si Hordubal, no, ale to byl těžkej film,
viděla sem ho, to bylo odněkud že Slovenska nebo z pomezí,

LS: mhm

SM: kde byly takový ty rody a em rodiny všelijaký, tragédie, takže to
vím, že em to byl dost známej, Vlčí jáma, nádhernej film

LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].

SM: [ten byl] em

LS: to už sou padesátá léta.

SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě. Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].

LS: [Vlasta Fialová]. mhm

SM: naše brněnská, takže

LS: ano ano.

SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))

LS: hm

SM: to byl tehdy krásnej vysokej mladík štíhlej, dneska když se objeví
ještě sem tam v ňáké podružné roli tak, váží aspoň metrák.

LS: ((smích))

SM: tak si člověk říká, jak mu

Konec rozhovoru
1

Rozhovor vedl/a: Haklová, Kristýna; Gorecká, Lenka
Rozhovor přepsal/a: Frodlová, Tereza; Stránská, Blažena
Datum a místo: 19.3.2009/???viz disk Klub seniorů Komín; FAV

Rok narození: 1926
Národnost rodičů: Matka Češka, otec Němec.
Bydliště do roku 1945: Ulice Tábor, městská čtvrť Žabovřesky.
Povolání: Narátorka šla ve věku svých 14-ti nebo 15-ti do učení na
prodavačku, toto povolání poté vykonávala. Později po dobu několika
let pracovala jako vedoucí v obchodě s textilem.
Povolání rodičů: otec zahradník, matka v domácnosti
Sourozenci: bratr, nar. 1933

KH: ee tak si to zopakujem (...) tak my si teda teď zkusíme, vy ste
mi říkala, vy ste mi říkala, vaše první návštěva kina...

EB: byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo
být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně
((Lucerna)) s maminkou.

KH: a líbilo se vám to?

EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong
((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no
líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích))

KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste
nechodila moc do kina?

EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.

KH: mhm

EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk
byl věčně na ledě.

KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina?

EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to
sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to
sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina.

KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli?

EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a
na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou
hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako
na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala,
že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně
amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený,
a...

KH: a vy ste vy ste mi říkala, že ste měli oblíbený herce (jesi je)
[pamatujete].

EB: [no, tak] to já sem měla, jak říkám, já sem měla roberta tajlora
((Robert Taylor)) a ona tyrone povera ((Tyrone Power)). a takže sem,
sme byly i na tom filmu Dáma s kaméliemi a (..) jó a tyrone pover
((Tyrone Power)) hrál zoro mstitel ((Zorro mstitel)). a ((smích))
vím, že sme chodily i na štanwykovou ((Barbara Stanwyck)), to byla
jako manželka tyrone po- éé, toho roberta tajlora ((Robert Taylor)).
a potom sme hodně mm edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová
((Jeanette MacDonald)) (..) a velice v těch amerických filmech tss
Byl lásky čas a rouzmerý ((Rose-Marie)) a různý filmy krásný. anebo
fred astr ((Fred Astaire)), dyť to byl stepař přece. teď sme taky
nedávno viděli vo něm filmy. džo- e džingr rougrs ((Ginger Rogers))
s ním tančívala.

KH: hm.

EB: nó.

KH: to ste chodila s tou kamarádkou?

EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký
kamarádky a to vydrželo dosti dlouho.

KH: hm, a to ste mi říkala, takhle před protektorátem, že ste
chodila takhle často do kina...

EB: to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme
chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám
dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.

KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna.

EB: Lucerna a Moderna.

KH: hm

EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a
ekselsior ((Excelsior)) byl.

KH: hm

EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to
si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol...

KH: no a jaký mezi těma kinama byl rozdíl, pamatujete si? mezi
Modernou ((Moderna)) a Lucernou ((Lucerna)), jesi nějaký [byl?]

EB: [jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k-

KH: hm

EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí.

KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily?

EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]

KH: (nevšimly)

EB: vůbec ne

KH: (..) no a vzpomenete si, z čeho se skládal ten program toho
představení filmovýho?

EB: program se skládal (..)

((jiný ženský hlas poznamenává: týdeník byl))

EB: týd- jó, že byl týdeník a (.) mm za Německa byla vochnšau
((Wochenschau)), že, a ňáké ty kratší filmy byly taky.

KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali
na ně nějak diváci?

EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si
nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo
<něco>.

KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před
protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i
z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?]

EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme
čekali na film.

KH: hm.

EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo
ani.

KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly
třeba z kina?

EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co
bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a
byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak
prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme
hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme
plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim
vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo
sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a
hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a
byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť-
propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a
<lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas>
děvč- děvčiska, že. ((smích))

KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina?

EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou
tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko,
to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený
jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.

KH: hm.

EB: to sem viděla, to tam ještě hrál Kosina ((Karel Kosina)),
Konůpka ((Vladimír Konůpka)), ale ženské už si role nepamatuju si
jména žen.

KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech?

EB: nepamatuju [si].

KH: [nepamatujete] si?

EB: ne ne ne.

KH: takže vy ste vlastně do kina, pro vás to bylo jakoby
s kamarádkou Blankou jenom, že ste měly...

EB: jen s tou Blankou, ano s tou kamarádkou. (.) jinak s tou sme moc
kamarádily, s tou sme byly denně, ona u nás i spávala, to sme byly
velký kamarádky. až do doby než sme se vdaly, tak sme každá už měla
zase svoje starosti a... (.)

KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba
diváky, který tam taky [chodili]?

EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne
ne.

KH: no a jak ste si vybírala konkrétně ty filmy?

EB: vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se
nevybíraly.

KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do
[Lucerny] ((Lucerna))

EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo
ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme
chodily hodně často.

KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně.

EB: hodně, no, moc. (.)

KH: no a informace o filmech ste získávala nějak?

EB: ne.

KH: nikde?

EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme
neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne.

KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom
že vy ste věděla kde hráli a tak.

EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když
bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu].

KH: [jo.]

EB: to je možný, no.

KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký
plakáty nebo tak?

EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala,
tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale
ty nebyly, ne ne ne.

KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál?

EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale
vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy
((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo
to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy.

KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy?

EB: všechno černobílý, všechno černobílý.

KH: úplně. a viděla ste ee ještě ňákej němej film tenkrát?

EB: ne ne ne, já sem neviděla, ne.

KH: a vzpomínáte si osvobození, vlastně když končila válka, jak ste
šla, jesi ste, jak ste šla třeba poprvé do kina, když když jako
[bylo po osvobození?]

EB: [to to sem šla] akorát je s manželem a to sme šli do na Nové
ulici Metro bylo. a to sme viděli nějaký film s Oldřichem Novým
((Oldřich Nový)).

KH: hm

EB: a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a
nebyly na to ani peníze.

KH: no, tak to bylo vlastně před před protektorátem. tady to byla
vzpomínka [těsně...]

EB: [už protek-]

KH: po protektorátu

EB: ano.

KH: a během protektorátu ee, si pamatujete, ste chodila i do jinejch
kin, nebo změnilo se to nějak?

EB: no to se potom někdy šlo do toho Kapitolu ((Kapitol)), do Skaly
((Scala)), zase do té mode- Moderna.

KH: hm

EB: to už se do Lucerny ((Lucerna)) nechodilo, to se chodilo do
městských kin.

KH: a pamatujete si, proč ste nechodila do Lucerny?

EB: (..) to bylo... já sem se učila ve městě a pro mě do m- jet
nebo nebo... já už si to tak nepamatuju. vim, že ale že sem chodila
ve městě do kina.

KH: hm.

EB: ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu
šestou anebo...

KH: jo.

EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk
nechodil ven.

KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina.

EB: ano.

KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho
protektorátu do kina? nebo nějak podobně?

EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla
jako děvče mladý.

KH: [no a pak...]

EB: [no byla sem] taky mladá. ((smích))

KH: ((smích)) no určitě.

EB: no. ((smích))

KH: no a pamatujete si zhruba jak často?

EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní.

KH: [hm]

EB: [sem] určitě chodila.

KH: no a změnil se ňák výběr filmů?

EB: ne. ne to se chodilo to, co se hrálo, tak se chodilo. a na český
filmy, že, hodně.

KH: hm. a no a s kým ste tenkrát chodila do kina?

EB: no s klukama. a s děvčatama taky, že to...

KH: že už těch kamarádů bylo víc [když ste chodila.]

EB: [myslim] že jo. ((smích))

KH: a to byli jako vaši kamarádi z učení třeba nebo odkuď ste je
znala?

EB: z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací
školu. do pokračovací sem tam chodila.

KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci
jak se chovali, když končila válka?

EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že.

KH: hm. a jakou roli pro vás hrálo jakoby ve který zemi ten film
vznikl, jo, jesi byl [třeba českej...]

EB: [to mně bylo lhost-], mně to bylo úplně lhostejné. hlavně že to
bylo zamilované. ((smích))

KH: hm.

EB: (a hezký)

KH: no a který filmy ee vlastně ste měla nejvíc ráda? nebo ráda...

EB: já sem ráda měla (.), co hod- co se zpívalo, že, jak byla ta
makdonaldová ((Jeanette MacDonald)) a a edy nelzon ((Eddie Nelson)).
potom sem měla hrozně ráda toho stepaře fred astr ((Fred Astaire))
(jej) s rougrsovou ((Ginger Rogers)), i jiný.

KH: no a kupovala ste si teda nebo měli ste doma třeba gramofonovou
desku nebo tak [jako že byste měli...]

EB: [ježiš, gramofon] sme měli na natáčení s tou troubou. jo no
jistě.

KH: a měla ste třeba ňejaký filmový melodie doma nebo ty písničky
z filmů?

EB: ne ne.

KH: ne.

EB: ne, to kupovala maminka a ta měla jiný, než my děvči-

KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...]

EB: [ne ne, vůbec na nic.]

KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...]

EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...

KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste
zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.]

EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo.
tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý
Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam.

KH: no a co třeba poslech rozhlasu?

EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se
poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly
ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že
sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...

KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát?

EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na
fotbal.

KH: hm, a vedle teda vedle teda toho divadla, kina a tak, měla ste
ještě nějaký koníčky?

EB: ne.

KH: a četla ste třeba?

EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam
byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si
pučovala. to sem četla hodně.

KH: (..) no a chcete ještě něco dodat? nebo něco jakoby vzpomenete
si ještě na nějakej zážitek třeba silnej z těch kin nebo tak?

EB: hm, nevím no, nevím, (.) co bych mohla říct, jakej zážitek.

KH: vy ste říkala, že si pamatujete dost těch německejch herců, že
ste některý [měla ráda.]

EB: [jo, no tak] jistěže, člověk je obdivoval. zara leandr ((Zarah
Leander)), ta měla to, ta zpívala, ta měla překrásnej hlas. potom,
já si teď nevzpomenu. těch německejch herců sem viděla hrozně moc a
já si teď jména nevzpomenu, ne. ((smích)).

KH: ne, to vůbec nevadí.

EB: ne.

KH: a co třeba ty filmy, jak sme si tu ukazovaly. (.) [pamatujete si
nějakej?]

EB: [to ne.]

KH: nemusí bejt německej.

EB: ne

KH: my sme se bavily vlastně o americkejch filmech, českejch
filmech, [co ste viděla...]

EB: [nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)),
s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)),
s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)),
Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co
teď i dávají v televizi.

KH: a díváte se na ně ještě teď?

EB: dívám, dívám se, dívám. s Burianem ((Vlasta Burian)), že,
s Werichem ((Jan Werich)). to sou... jenže to teď nevím, jestli bylo
předtím.

((přítomné ženy šeptem napovídají filmy Dívka v modrém, Maskovaná
milenka))

EB: ((po přítomných ženách opakuje)) Dívka v modrém, Maskovaná
milenka. to <bychom> ((smích))

KH: že bysme to ňák daly dohromady.

EB: áno.

KH: tak já vám děkuju. já si myslím, že sme to zvládly.

EB: nemáte za co, <člověk rád.> ((smích))

Konec 1. části rozhovoru

LG: tak já bych se vás (.) na začátek zeptala na celé vaše méno a
příjmení.

EB: mhm (.) edita b.

LG: mhm a narodila ste se?

EB: devátého třetí šestadvacet, devatenácet dvacet šest.

LG: mhm a bydlela ste kde?

EB: pořád v Brně.

LG: a em v Brně?

EB: v Táboře, to je v žabinách ((Žabovřesky))

LG: mhm.

EB: a teďka bydlim už třicet let, přes třicet v Komíně.

LG: jo (..) a vdávala ste se v kterém roce?

EB: já sem se vdávala v šestaštyrycátým, ale mně manžel zemřel a
potom sem se vdávala (.) v asi dvaašedesátým (..) podruhý.

LG: mhm. má- máte děti?

EB: mám dva syny. z prvního manželství, mně manžel zemřel na
tuberkulózu.

LG: mhm. a jaké bylo vaše povolání?

EB: já sem byla vyučená prodavačka a (.) nakonec několik let sem
byla vedoucí u textilu a jako vedoucí v obchodě.

LG: mhm. jo teda to sem ještě vynechala e školy, jaké ste studovala?

EB: ee e ž- ee štvrtou měšťanku.

LG: mhm. em a ta škola byla (.) kde, v které části?

EB: e no ee Jakubské náměstí,

LG: mhm.

EB: chodila sem do německé.

LG: jo a jaké bylo povolání vašich rodičů před rokem [štyrycet
(pět)]?

EB: [jé můj tatinek] byl zahradník a maminka v domácnosti.

LG: mhm. a měla ste nějaké sourozence?

EB: bratra. a ten byl horníkem poslední dobu, ale zemřel už je to
[hodně dlouho].

LG: [mhm], byl starší, mladší?

EB: mladší, mladší vo sedum let.

LG: mhm. em (.) tak jo a kdybyste tak měla říct e kdy ste tak pře-
přestala navštěvovat kina? prostě e...

EB: navštěvovat kina kdy sem přestala?

LG: mhm.

EB: asi před dvaceti lety.

LG: jo.

EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi
jakžtakž]...

LG: [jo jo].

EB: chodilo.

LG: tak jo, tak teď tu mám první okruh otázek

EB: ano.

LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu
(...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina?

EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King
Kong))

LG: ((smích))

EB: to by la ta (..) e

LG: jo.

EB: orangutan nebo h-

LG: jo.

EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl
první film.

LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo
prostě přímo z té návštěvy?

EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i
v televizi že to.

LG: mhm.

EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži

LG: jo.

EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e.
((smích))

LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do
kina?

EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na
Kašpárka Turka a takový.

LG: jo.

EB: to jako

LG: mhm.

EB: do desíti ne. ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili
do kina.

LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila?

EB: s kamarádkou.

LG: s kamarádkou.

EB: velká kamarádka, to sme byly potom až jak sme měly děti.

LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]?

EB: [ne] ne ne ne.

LG: a proč ne?

EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila

LG: jo jo.

EB: je nezajímalo.

LG: mhm.

EB: prá- no (..)

LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo?

EB: Češka.

LG: Češka. A které kina ste teda navštěvovala nejvíc?

EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu.

LG: Lucernu.

EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina.

LG: mhm.

EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva
lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z
Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly.

LG: jo.

EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne
musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám
ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to
měly zadarmo v té Moderně.

LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino?

EB: to vůbec sme nemluvili ne ne.

LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)?

EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to

LG: jo.

EB: je to nezajímalo.

LG: a ve škole se to nějak řešilo?

EB: taky ne.

LG: ty filmy?

EB: ne.

LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali?

EB: ne ne ne, vůbec.

LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku?

EB: určitě.

LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo?

EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem
chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky
čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi
už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s
džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.)
jako.

LG: (a s-)

EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v-
velký to líbání a

LG: ((smích))

EB: a to všechno. <no> my sme žili trošku jinak že no, ž- s- svět se
mění.

LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů?

EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela
Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá
děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý.

LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky?

EB: ne.

LG: takže ste se ani podle nich...

EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát
né.

LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně?

EB: no hrozně moc.

LG: ((smích))

EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako

LG: jo.

EB: vybavovaly ten film a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl
takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá
zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee
nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale
ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou

LG: mhm.

EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta
zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje
kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si
najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme
si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika
Rökk))

LG: marika rek ((Marika Rökk))

EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film
menoval to už nevím ale...

LG: a-

EB: anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té
k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a
plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina>
přišly celý uslzený ((smích)).

LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda?

EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.

LG: mhm. a tak teda nejvíc ste navštěvovala tu Modernu a tu
(Lucernu).

EB: ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve-
pořád ta Lucerna je na

LG: [jo jo, mhm.]

EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet
nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem
vždycky vod našich dostala a...

LG: jo a teď teda ste říkala, že že teda dvakrát týdně a změnilo se
se nějak ta četnost těch návštěv ee v době kdy ste ee nastoupila do
zaměstnání, uzavřela sňatek?

EB: no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se
šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi.

LG: mhm.

EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy.

LG: jo.

EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to
(.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že.

LG: jo.

EB: nám se to líbilo, času sme měly.

LG: takže se ta e četnost těch návštěv nijak nezměnila, prostě ste
stále...

EB: ne, to jednou [týdně určitě].

LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom
sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina?

EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion

LG: mhm.

EB: a tam bylo letní kino

LG: jo.

EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že
sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom
v dvaapadesátým druhý a ty finance

LG: jasně.

EB: to všecko nebylo tak, abychom

LG: mhm.

EB: navštěvovali kino tolik.

LG: a (.) kdybyste měla říct, které z těch brněnských kin bylo vaše
nejoblíbenější?

EB: (...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna.

LG: jo.

EB: (jinak...)

LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do
toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala
navštěvovat ty kina?

EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.

LG: jo.

EB: ale jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to

LG: jo jo.

EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak
přišla televize.

LG: mhm.

EB: tak kino přestalo. akorát mmě jenom syn (.) jednou řekl, abych
na to šla, to bylo nějak (.) jak to nunátko mluvilo to byl americkej
film jo, jak se mělo narodit (..) kdo to mluví ((Kdopak to mluví))

LG: jo.

EB: nebo tak nějak se to menovalo a potom mně řekl Kolju ((Kolja)),
tak na to mně taky <koupil lístek> ((smích))

EB: tak na tom sem byla.

LG: (a kde)

EB: ve skali ((Scala))

LG: líbilo se vám to?

EB: jó, jo.

LG: na tom ste teda byla ve Skale ((Scale)) jo?

EB: ve Skale ((Scale) na Kolji ((Kolja)) ano. ale to už je teď že.

LG: no jasně.

EB: ja nevím jestli deset let nebo kdy ten film (.) byl promítán.

LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla
ráda?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: (...) jo a vybírala s- vy ste teda říkala, že ste si ee do toho
kina Lucerna chodila hlavně protože to bylo nejblíž.

EB: že to bylo hned sme no jistě to c- e

LG: [takže nezá-...]

EB: [domů deset] minut, pět minut.

LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou
přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem?

EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že
dvanáct třinác- nepa-

LG: a mysim mysim mysim třeba potom pozděj když ste...

EB: e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme
byli...

LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny?

EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino
sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si
pamatuju

LG: a tam to kino... jaký bylo rozdíl teda mezi (.) tím Metrem a tou
Lucernou? vypadalo to v tom Metru jinak?

EB: no já v Metru měli i lože [jako nahoře jak toto to je]

LG: [takže to bylo takové] lepší jo?

EB: no jistě, Lucerna to bylo v žabinách ((Žabovřesky)) vobyčejný
(.) to. tam ještě chodili s takovým (.) foukali ten e voňavej vzduch
a to.

LG: jo.

EB: jejda ((smích))

LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak
měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje?

EB: né, ne ne ne.

LG: ne?

EB: ne ne ne.

LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce?

EB: v kině?

LG: mhm.

EB: kdepák.

LG: ne?

EB: kdepák.

LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta
vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]...

EB: [nerušil] nikdo.

LG: takže...

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, ne ne. Ne ne.

LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi?

EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.

LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo
(nějaké)...?

EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo.

LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. ne ne.

LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém
nepřístupném filmu?

EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám

LG: mhm.

EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do
Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti
šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>.

LG: <vás ne?>

EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky
hodně a že sem brečela> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <nepustili mě, ne> ((smích))

LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]?

EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích))

LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla
koupit ten lístek a on...

EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že
by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla

LG: jo.

EB: strašně <něšťastná>

LG: jo, takže ( )

EB: a šla sem dom.

LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film?

EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film.

LG: českej.

EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina
Mandlová)) a tototo- že ty [herečky]

LG: [jo].

EB: a ((smích))...

LG: a byla ste někdy v kině bez placení?

EB: ne...

LG: ne.

EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk
nedovolil.

LG: tak to byste se...

EB: ani myšlenkou!

LG: tak rozhodně byste nebyla první co co děláme ty rozhovory, která
která by šla bez placení.

EB: bylo jich už?

LG: no n- nevim jestli moc, protože

EB: ano.

LG: já sem já sem jako těch rozhovorů zatím moc nedělala,

EB: ano.

LG: ale určitě byste nebyla <první>

EB: <nebyla>? ((smích))

LG: em chodila ste do kostela?

EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou
roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná,

LG: mhm.

EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš
všude,

LG: jo.

EB: ale (.) musíš žít slušně a toto vite, to bylo u nás a to už
teďka by byla, teď se, dneska sem to právě vykládala, to už babička
se narodila osumnácet sedumdesát jo. to už přece by byla pani hrozně
stará že, teď je dvatisic-, nó, to by bylo e, tenkrát už měla tady
tyto myšlenky a takhle myslela, vite (ne), velice pobožná žila (.)
no tak ono trošku tenkrát byl jinej svět, tenkrát bylo všechno
trošku jinak (.) ono nemůže vše- nic zůstat že stejně... a tenkrát
ona mmě řikala, Dita, přijde doba, kdy budeš volat telefónem a budeš
toho člověka vidět! a to sem byla prcek, osum, deset let. a tenkrát
ona tady toto řikala. (..) to byla nádherná že-, nádherná! (.) já
taky, já nechodím do toho kostela, my sme chodili tak vo Vánocích a

LG: mhm jo.

EB: Velikonoce, jo a to, a já (.) myslim, že žiju slušným životem a
strašně moc věřim, že se s tou Omamou uvidím (..)

LG: mhm.

EB: vite. protože že je mi štyryaosumdesát a to už tady člověk je
tak na té návštěvě (..) hrozně si

LG: ne.

EB: toho <považuju>. ne, já sem šťastná, já ee já... i když mám
nemoci <a to všechno>, no ale, je mně dobře...

LG: tak to je důležité, že ( )

EB: je, je je.

LG: a teda ee vaše rodina se hlásila k takzvaně nějaké církvi?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne, jen (...) no tak katolíci byli.

LG: [katolíci].

EB: [to byli] katolíci, takhle jo.

LG: em podle čeho ste si vybírala film, na který ste šla (do toho
kina)?

EB: to se nevybíralo, to že sme měli ty lístky zadarmo, tak sme
mohli <jít že> a v Lucerně ((Lucerna)) no tak j- myslím, že sme
nevyb- no.

LG: prostě co bylo

EB: co bylo, to se vzalo.

LG: mhm.

EB: ale viděla sem nádherný, nádherný filmy. tenkrát, když mně bylo
těch třináct čtrnáct.

LG: mhm.

EB: před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně
to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon
((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný
filmy.

LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste
viděla? jestli byl nějaký, který...?

EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi.

LG: jo.

EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou
((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas
(..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred
Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger
Rogers)) jo.

LG: jo.

EB: a teďka

LG: mhm.

EB: je v televizi dávali aj.

LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako
hudební a tak?

EB: mně hrozně moc.

LG: mhm.

EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e
chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]...

LG: [rozhlasu]?

EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.

LG: jo.

EB: (vybraný) to a já sem teda byla mezi nima, no tak to už je
všechno to už je...

LG: ne tak ře- řekněte o tom něco třeba.

EB: no to ee ředitel byl velice hudebně (.) nadaný

LG: mhm.

EB: no a vybral si nás pár a (.) my sme v rozhlasu a ta kamarádka ta
Blanka právě já sem nebyla tak průbojná, ale ona ano, a tak to i
slovem uváděla, ale já si už z toho... jenom toto tak vím,

LG: mhm.

EB: ale že bych mohla vyk- ne.

LG: jo dobře.

EB: ale měla s- měly sme dobrý hlas, jako když nás vybral, tak asi
sme

LG: ((smích))

EB: trošku nám to pasovalo.

LG: a kde ste získávala informace o těch filmech?

EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že,

LG: jo.

EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě
(.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy
tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co
hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli,
co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako].

LG: [jo jasně]. a vy ste zmínila Linhartovi...

EB: Linhartovi v Táboře.

LG: no.

EB: tam jak (.) bylo Šilhanovo sanatorium, to je Tábor,

LG: mhm.

EB: a e ty rodiče právě vod té Jitky měli restauraci, to už i staří
měli zase jinde a oni, na rožku Tábor a Veveří jo, no a tak jako s-,
ta dcerka, to k- kdysi tak bylo, že když měli majetek a no
majetek... když jako byli soukromníci, tak ty děti musely tam
pracovat že a tak <ta> Jitka dodnes se s ní potkávám taky ještě žije
a sme vždycky rádi když se vidíme jo, tak jako vona tam musela, né
že by tam byla do večera, ale určitou dobu tam musela čepovat.

LG: a jim teda patřila ta ee [restaurace],

EB: [to jim patřilo tenkrát]

LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala?

EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude]

LG: [jo! takže na tom plotě...]

EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny
((Moderna)))].

LG: [jasně už to už to] chápu.

EB: ano, ano.

LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ?

EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla

LG: jo.

EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze,

LG: jo jasně.

EB: a to jako...

LG: a třeba (.) přátelé nějak em mluvili o nějakém filmu a vy ste
pak na to chtěla jít nebo...?

EB: (.) no tenkrát ne.

LG: ne.

EB: e-e ( ) nebo možná, že někdy někdo něco řekl a my sme potom s
manželem třeba šli,

LG: jo.

EB: to (.) as- možná (.) [jo]

LG: [tak] ale řikala ste, že nejvíc ste se teda řídila podle těch
plakátů ( )

EB: podle těch plakátů, co bylo.

LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli
(jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ?

EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích))

LG: ((smích))

EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.)
zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power))

LG: ((smích))

EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to
((smích)), děvčiska...

((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) ))

EB: ((smích)) no jo, to byl

LG: ((smích))

EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války.

((osoba vzadu: Český i německý))

EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou
teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do
Rakouska a hrál rakouské filmy.

((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala
Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky))

LG: ((smích))

((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já
povídám, no ty máš jiné přednosti.))

LG: ((smích))

((jiná osoba: tak (.) pardon.]

LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku?

EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou
((Jeanette MacDonald))

LG: jo.

EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to
byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to
byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert
Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl
rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.)
no tak, ale kdy zemřel to už nevím.

LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš
nejoblíbenější herec?

EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni <hráli všeci dobře i on>

LG: ((smích))

EB: to nevim, byl to můj <typ a dodneška>

LG: je mně to jasné. ((smích))

EB: <jaksi mám ten typ těch mužů jo> ((smích))

LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém
on hrál, šla (.) opakovaně?

EB: to víte že jo. jo, jo.

LG: a máte nějaký rekord?

EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly
dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.)
za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě
Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec.

LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla
víckrát.

EB: no tak když byly penízky.

LG: jo.

EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala
vod babičky.

LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom
už pozdě byly barevné... ?

EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý]

LG: [tenkrát teda]...

EB: [že], za války taky

LG: aha.

EB: že, to bylo až pozděj.

LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši?

EB: ty barevný.

LG: barevné filmy.

EB: no mysim ty barevný že.

LG: jo. a ee kdybyste si měla vybrat

EB: no.

LG: mezi němým a zvukovým, tak asi byste...

EB: no určitě zvukový, to n- němý to ještě tenkrát hráli na klavír
že a to všechno, tam byl klavírista že k tomu filmu hrával, a t- to
je něco, co já už sem nezažila.

LG: jo. a ee em jakou roli pro vás hrálo to, teda (.) ten v které
zemi ten film vznikl?

EB: to mně bylo jedno.

LG: bylo vám to [jedno].

EB: [tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo
zakázaný, že.

LG: mhm.

EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a
e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím
stoprocentně.

LG: jo, takže vám to bylo v pods- podstatě jedno jo?

EB: úplně, úplně.

LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)...

EB: no zamilovaný.

LG: zamilované?

EB: <zamilovaný> tenkrát.

LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu.

EB: no.

LG: a ještě se tam zpívalo.

EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.

LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o
tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky
kromě toho chození do kina?

EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.

LG: mhm.

EB: vy- vynikající úplně, protože jednou, to už sem byla starší (..)
sem mohla mít možná pětatřicet, a byla sem v kasi, protože já sem
zůstala (.) jako v obchodě.

LG: jo.

EB: a toto a příde paní platit, já řikám, paní učitelko, a ona se na
mě podivá (.) a říká, Editko, ja řikám, a jak ste mě poznala, že prý
podle očí a potom takovou žákyni má člověk jednou za život.

LG: to je krásné.

EB: já sem měla, já sem řekneme byla ruční práce, já sem je udělala,
děvčata ještě na to byl čas jo, jako dělaly a já už sem dělala tři
věci řekneme.

LG: mhm.

EB: a taky já sem se, to dosvědčí každej, já pletení... moje práce
je (..) pletení, ty sou po celým světe pomalu.

LG: jo?

EB: ano. protože řekneme za (.) e éry komunistické no tak nic neb-
že, hodně lidí ee od rodičů syni dcery o- odešli, utekli ano a teď
ty rodiče co? já sem byla v obchodě, jako vedoucí, měla sem
galanterku, měla sem to, tak sem nabídla vlnu to všechno a hned sem
jim aj upletla a voni kdyžtak poslali a nebo když tam někdy za-, tak
s-

LG: mhm.

EB: no, a teď když už sem byla stará, už sem byla v důchodě, tak to
(..) kniha, měla sem známou paní knihovnici a no různý, já sem byla
hrozně známá, to tady Renata řiká, tys byla vždycky umělkyně na ty
věc-

((další osoba: krásný pletený věci))

EB: né já dovopravdy.

LG: no já vám to věřím.

EB: jo ((smích)), já bych tak ne-, to (.) já nejsu, že bych se
vychloubala. [já jen že je to]

LG: [ale to není vychloubání]

EB: ne to není, to byla pravda.

LG: jo.

EB: jenže je to teď to bude pět let, v září, sem měla infarkt (..) a
zakázali štrikování (.) tak sem okamžitě přestala. já sem upletla, i
když sem pracovala, že manžel ten měl tuberkulózu a (.) peněz nebylo
a (.) tak já sem (.) i při zaměstnání sem ty dva svetry za měsíc
řekneme udělala. prvně sem začala, brala sem padesát korun za svetr.
a nejvíc sem brala, řekneme, teď tu poslední dobu, co sem pletla,
těch tři sta korun. tak sem ty dva tři svetry upletla.

LG: tři sta korun [za svetr]

EB: [za sve-].

LG: to není moc.

EB: no to není vůbec nic, děvčátko, já sem brala dvě stovky až tady
u nás, když sem pletla děvčatům, ježišmarija ty seš blázen a toto
(..) tak mně Renata dávala tři stovky za svetr. jenže mě to,
ježišmarija, to bylo moje hoby ((hobby)) obrovský, obrovský. a taky
su bez něho (.) zase žiju dál.

LG: ((smích))

EB: ((smích))

LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla...

EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak

LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste
dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak
ste zpívala v tom rozhlase...

EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili
sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa
hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá
říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla
to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.)
maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení,
to bylo něco.

LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo?

EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá,

LG: mhm.

EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila
do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly
hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a
to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci
(..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)

LG: to nevadí.

EB: to ( ) moc, ne ne.

LG: i když si...

EB: chodili sme moc do divadla. a co sme teda, i s manželem, ten
teda nerad t-, a (.) v devětaosmdesátým hráli (.) Na tý louce zelený
a to byl takovej (...)

((další osoba: krásné.))

EB: takový divadlo, že?

((další osoba: no.))

EB: to bylo, ale prů- tak jejda tam se pleskalo, to je po tom
devětaosmdesátým vlastně to bylo. když tady ty komu- to přišlo a to
ještě bylo uvolněný že, protože můj manžel byl jako politicky
zavřenej v padesátých letech.

LG: jo?

EB: no to je všechno pryč, to je. on už zemřel je to rok. rok a půl.

LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala?

EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee
Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u
Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s
ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se
hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka
takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata
a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se
muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože
((smích))

LG: [ste měly dobré].

EB: [<potřebovali děvčiska>] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se
tam naučila výborně tančit

LG: mhm.

EB: a vím, že sem tančila hrozně dobře. že kdysi sem sme byli s
manželem nebo něco to a přišel pro mě jeden takovej mladší pán a
řekl pani, a ee to už v letech, to mně mohlo být těch padesát nebo
něco, řiká vite když bych zavřel voči, tak myslím že ste úplně
mladica, jak vy <tančíte> ((smích))

LG: ((smích))

EB: <jé, teda na co já si nevzpomenu!> ((smích))

LG: vy máte zajímavé historky.

EB: jéjda, to mně sousedka řiká, Dito ty kdybys vykládala, protože
(.) já sem si svoje zkusila po válce v kouničk- ((Kounicovy koleje))
to je jedno jo, řiká, ty kdybys vykládala různý ty, to je na tři
životy, co tys prožila. a to byly zlý že první manžel na tuberkulózu

LG: no.

EB: [umřel, že já ty dvě děti]

LG: [no to muselo být hrozné.]

EB: teď ten malej to chytl (.) ve žlázičkách jo (.) to se na to se
přišlo (.) a když manžel první zemřel, tak mně doktorka ta dětská,
co sme k ní chodili řikala, to byl zázrak, zázrak že vy ste, protože
manžel vykašlával krev jo, dával i děcko když já sem do práce přišla
sem jednou dom a von měl, to si pamatuju, měl (.) zavařeninu jo a
malýmu dával, svou lžičkou mu dával (...) já sem z toho byla
zoufalá, ale no tak všechno, přežili sme to a všechno je dobrý
((smích))

LG: to je důležité.

EB: to je důležitý, to je důležitý.

LG: a tak teda zpátky teda k těm kinům. jaké byly (.) no vy ste teda
řikala, že ste navštěvovala prakticky jenom tú Modernu a

EB: to a e [Lucernu] ((Lucerna)).

LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama
rozdíly?

EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( )

LG: mhm.

EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee
renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl
velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl.

LG: a tak mě by to

EB: no.

LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi
si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)).

EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty
křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no
bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a

LG: jo.

EB: vylepčí si všechno.

LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak?

EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm...

LG: jo.

EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no.

LG: jo jo jo.

EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)).

LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)?

EB: na té Nové. [no to se...]

LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už
hodně hodně lepší.

EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo.

LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli
obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka
jestli tam byla?

EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej].

LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky?

EB: ne, děvčátko, ne.

LG: ne?

EB: ne ne.

LG: jo a em nap- e

EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do
té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku.

LG: jo?

EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten
týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války.

LG: mhm a p- a proč?

EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník.

LG: jo jas-

EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to
(.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to
přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.

LG: a byla teda nějaká přestávka tam?

EB: jo to už nevím, ale mysím že (.) nevím nevím to bych (.)

LG: mhm.

EB: jenom...

LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti?

EB: ne ne ne.

LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( )

EB: ne ne ne ne ne.

LG: jo jo jo. jo a tak teď tu mám otázky, které se vztahují k
protektorátní době. hm (...) no e jak na vás teda působily ty změny
po roce třicet devět, kdy začaly teda platit ty protektorátní
předpisy?

EB: já nevim ja sem si toho vubec ani...

LG: neuvědomova-?

EB: a- ne. ne ne. to se šestadvacát- to sem byla třináct štrn-, ne
vůbec

LG: jo mhm.

EB: mně to nepřišlo ne ne. akorát co bylo teda co j- člověk ale zas
to nějak nevním- nebo nevim (.) že sme bydleli v tom Táboře a nap-
dál tam byly Kounicovy koleje, vite, a že člověk věděl jak

LG: jo jasně.

EB: tam ty ee

LG: no ano.

EB: zachází

LG: mhm.

EB: s lidima (.) vite to. jenže o tom to se všechno jako tutlalo to
byl č- (..)

LG: no vy ste vy ste řikala teď

EB: no.

LG: když si to uvědomuju, že ste byla poprvé takhle v kině když vám
bylo (.)?

EB: třináct let, ne ne vlastně, to sem musela být mladší.

LG: jo. dobře [teď sem si až uvědomila]

EB: [to sem teď si to] áno [to sem musela být mladší]

LG: [že by to bylo vlastně za protektorátu]

EB: když byl ten kin kong ((King Kong))

LG: [jo jo].

EB: [jistě.]

LG: (počkejte) já to tady dokonce myslím... (...) ne nevidím to
tady. (...) a

EB: no.

LG: em ja- některá teda ty brněnská kina byla spíš německá a některá
česká jakože e [aspoň u těch jiných ( )]?

EB: [no tak já] sem to nevnímala.

LG: jo.

EB: já sem to nevním- nevim nevim nevim, no vono ee česká, bylo? ((k
další osobě)) ta je tady neni. byly teda že by byla čes-, já sem to
ne- já nevim,

LG: jo.

EB: o tom já nevim.

LG: a em vnímala ste třeba takové věci jaké byly ehm třeba povinné
německé titulky ve filmech nebo (..)? jestli s-...

EB: no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom
všechno s titulkama.

LG: mhm.

EB: to bylo... vite já totiž sem měla maminku Češku a tatinka Němce.

LG: jo.

EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se
najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.

LG: jasně. (...) no a když ste teda

EB: no.

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly
ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...?

EB: určitě.

LG: takže?

EB: určitě, určitě, spiš německy než česky.

LG: jo.

EB: určitě.

LG: a em (...) vnímala ste takové věci jako třeba byl zákaz vstupu e
židovského obyvatelstva do těch kin a jesi se to jako dodržovalo
nebo?

EB: no tak (.) e em já jak s babičkou toto se strašně odsuzovalo (.)
hrozně.

LG: mhm.

EB: s vím, že když přišla nějak začátek války nebo co, naši totiž ee
ch- k nám chodila návštěva židi, Češi, to všechno bylo ee jo a vím
že, když zemřel Masaryk, tak Omamá řiká, tak a teď je konec (..) to
už nikdy nebude (.) tady takový, to bylo ještě za první republiky,
(jak když) žil Masaryk, jo ona už (.) prezidentu Beneš- no tak to
tenkrát ja to vykládám co mně jenom řekla že

LG: jo jasně.

EB: a (.) pro ně byl ten Masaryk ja nevim takovej (.) to my všechny
sme ho strašně zbožňovaly (...)

LG: a tak teda...

EB: jo a teď tady s těma židama, jak

LG: jo.

EB: ste řikala. to právě když přiš- to sem taky ještě byla děvčisko
že těch třináct nebo něco, tak naši vím že Omamá mně dala dávala
baličky, abych nesla (.) to bylo někde na Kolišti, mně řekli, tebe
si nikdo nevšimne, a nosila sem těm známým židům nějaký (.) jídlo
nebo asi nebo já nevim.

LG: jo.

EB: ( ) teda byli nebo nevim proč to, toto si nepamatuju, to s-,
jenom právě abych něco tam donesla.

LG: a v době teda (..) v- toho protektorátu té války (.) chodila ste
do toho kina víc nebo (.) míň nebo prostě se to nezměnilo?

EB: no já bych řekla že (.) že sme chodili tolik tak že to bylo
zadarmo

LG: mhm.

EB: a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná
holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se
tam učila

LG: no.

EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé
tři roky jako po vyučení.

LG: [jo].

EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako.

LG: jo a (v době t-)...

EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.

LG: a v době toho učení vám teda bylo kolik, když ste tam byla?

EB: já sem šla ve čt- tak nějak po čtrnáctým roku.

LG: jo mhm.

EB: jo sem šla a tři roky sem se učila.

LG: jo.

EB: (nebo) patná- tak nějak.

LG: jasně. em (..) to ste pořád f- chodila do toho kina s tou
kamarádkou v tom...?

EB: né to už ne.

LG: to už ne?

EB: to už ne, to už ne, to už ne.

LG: [(a teda...)]

EB: [to už sme] te te teda tu dobu potom my sme se zase hodně
skamarádily až (..) po válce jako sme zase začaly (.) až sme se
vdaly, to byla určitá doba, kdy jako sme se nestýkaly.

LG: [takže (.) vy]

EB: [ale trošk-]

LG: vy ste s tou Blan- Blankou

EB: s Blankou.

LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)]

EB: [před tou] válkou ano

LG: jo.

EB: ano a (..) po válce a toto.

LG: a teda e během té války ste chodila do toho kina s kým?

EB: no tak asi s klukama.

LG: s klukama?

EB: ((smích)) <asi jo> ale už začinají chodit. ((k zvonku a hlasům v
pozadí))

LG: jo. a tak ono to už bylo...

EB: bóže to už.

LG: jo jo jo. hm jo a když ste teda chodili ee chodila

EB: no.

LG: chodila s těma klukama

EB: no no no.

LG: do těch kin

EB: ano.

LG: na ty filmová představení, tak (.) podle čeho ste si ty filmy
vybírali v té době?

EB: pf to já nevím.

LG: to už si

EB: to nevím, to podle toho, co hráli,

LG: jo.

EB: tak se šlo.

LG: a to ste pořád navštěvovala tu...?

EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už]

LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina?

EB: jo, no no

LG: a

EB: za války určitě.

LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol].

EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím
menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-

LG: [dobrý den.]

EB: [dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly
různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.

LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši?

EB: pf to mně bylo jedno,

LG: bylo vám to jedno.

EB: co akorát hrají.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti
lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba
promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..)
jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se
se to muselo během toho týdeníku dělat?

EB: ne.

LG: ne?

EB: já sem v životě bych nehajlovala.

LG: jo jasně.

EB: v životě.

LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi?

EB: tak to s- já si toto fakt

LG: mhm.

EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v
každé době.

LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po
konci války? po osvobození? jes-

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích))
<(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.

((rozhovor na několik sekund přerušen dialogem s jinou osobou))

LG: jo a tak teď tu mám poslední otázky,

EB: no.

LG: které se teda vztahují ee no některé věci se se tam asi budou
opakovat. vy ste teda řikala, že ste bydlela ee v tom tady v tom ko-
Komíně?

EB: no teď bydlim v Komíně.

LG: v Komíně.

EB: to sme bydleli v Táboře, [na veve- jak je Veveří].

LG: [v Táboře a to byla] to byla e byla to čtvrť německá nebo vy ste
tam převážně bydleli Češi?

EB: to bylo napůl.

LG: napůl?

EB: ale možná víc Češi.

LG: víc Češi.

EB: že tam bydleli.

LG: a pak ste se přec- přestěhovala?

EB: no já sem, manžel byl (politickej) a já sem tady (.) z té rodiny
německé, tak sem čekala na byt, mně bylo dvacet let sme zažádali vo
byt, až mně bylo padesát, tak sem teprv dostala byt, třicet let!

LG: třicet let.

EB: třicet let. někdo si myslí, že je teď těžkosti, ale ty byly
vždycky.

LG: mhm. třicet let.

EB: třicet let. a to ještě, že manžel jako šofér jezdil s
generálním, ten si ho vzal tenkrát k sobě, jezdil s generálním
ředitelem a ty stavěli jako (.) s průkopníkem (.) byty takže napůl
dostali ty a napůl od průkopníka a tak sme (.) protekčně dostali byt
tady toto.

LG: jo a...

EB: ale zase si ho vážim. mám hrozně hezkej byteček, jednopokojovej,
cihlovej, hrozně se mně dobře bydlí.

LG: ( )

EB: ((smích))

LG: a byla v Brně nějaká kina, která byla typicky německá?

EB: jo to nevim.

LG: nevite.

EB: nevim, možná, že byly všechny, ale já nevim.

LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla?

EB: tady na Jakubské.

LG: a to byla česká škola?

EB: německá.

LG: německá škola?

EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy.

LG: a pak ste přest-

EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla
Češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem
chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom.

LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše
rodina prostě byla německá?

EB: ne.

LG: ne?

EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni
sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo.

LG: jo jo.

EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, Černý Kostelec, táta po
ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka
nepřestoupila,

LG: mhm.

EB: řiká ne a to já si u maminky strašně strašně vážím.

LG: jasně. (...) no (.) já tu mám teda všechny otázky

EB: no.

LG: které se teda

EB: nó.

LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během
třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo?

EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no.

LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo?

EB: to s- (.) to bylo f- jedno.

LG: jedno to bylo.

EB: já sem měla za války sem měla řekneme vod té Blanky nebo něco,
já sem měla český kamarády, já sem měla německý kamarády.

LG: mhm.

EB: tó (.) jednou sme tak byli (.) jako (.) naučený jo za první
republiky k nám chodi- to bylo jedno a tak to pokračovalo stále.

LG: jo a jak ste teda vnímali ty týdeníky promítané během e během té
války? (..) jasné no, mhm, jo, je mně to jasné. a jako ee dítě byla
ste nebo potom později byla ste třeba v Junáku, v Sokole nebo?

EB: ne.

LG: v žádné teda

EB: ne.

LG: organizaci ste nebyla?

EB: ne. ne ne, ne. nikdy.

LG: jo. a teď tu mám (.) otázku

EB: no.

LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války?

EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu,
bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako
vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do
jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už
teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod
štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s-
mě teta mohla pozvat,

LG: mhm.

EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem
jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod
štyryaštyrycátého roku.

LG: tak to je ( )

EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla
Češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu
policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale
možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla
(...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza.

LG: a...

EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál.

LG: a vaši rodiče teda...

EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili

LG: mhm.

EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak.

LG: jo a tak (.) je je něco o čem byste chtěla ještě se zmínit co se
[vztahuje k kinu nebo tak]?

EB: [ne (.) ne]. <ne ne to je to, je to, ne vo ničem už ne>

LG: jo tak já tady mám teď seznam filmů, které byly (.) v té době
hodně populární, tak jesi si třeba na ňáký film vzpomenete.

EB: cvai hercn in draj firdrtakt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) toto.

LG: mhm.

EB: jo.

LG: jo.

EB: to neznáte

LG: a a

EB: hadimršku. ((To neznáte Hadimršku))

LG: a e kdybyste třeba k tomu filmu něco (.) na co si si třeba
pamatujete z toho filmu nebo jesi se vám líbil ten film.

EB: Mata Hari no tak, Moderní doba, šak t-, to nebyly tak Tři muži
ve sněhu, ale to nebyly filmy..., Svět patří nám, Frič (Martin
Frič)), Dobrá země, Dobrá země to sem buďto knihu četla anebo sem
ten film viděla.

LG: mhm.

EB: no Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LG: jo vlastně.

EB: vod dizn- ((Disney)) no. Tři děvčátka pokračují, to byla asi ta
co sem vo ni řikala, vo té zpěvačce, ( ) To byl český muzikant (
), Město ztracených, Maršál ((C. a k. polní maršálek)) (.) asi taky.

LG: mhm.

EB: Opereta, vily foast ((Willi Forst)) no jo to bylo ale po ve
válce, roztomilý ((Roztomilý člověk)) Martin Frič, Vídeňská
((Vídeňská krev)) víne blůt ((Wiener Blut)), Muži nestárnou, no
jistě. mynchnhaus ((Münchhausen - Dobrodružství Barona Prášila)), no
taky, ale toto je za války, to je..., la palóma ((La Paloma)) (.)
taky, (...) no (.) s- sou tady některý filmy jesi byste chtěla, já
teda je p- právě mám tady jenom napsaný.

LG: jo a tam máte napsaný jaký filmy teda?

EB: no já to, já si ty f- e ména filmů už si tak netoto, si
nepamatuju. vím že ten tyron neboé ((neidentifikováno)) to sem si
tak..., Zoro mstitel ((Zorro mstitel)) že

LG: mhm.

EB: ta rozmeri ((Rose-Marie)) byl ten edi nelzon ((Eddie Nelson)) s
tou makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), Byl lásky čas, jo potom
ještě byl laue a hardy ((Laurel a Hardy)) ty ty

LG: jo

EB: jo, no ((smích))

LG: grotesky.

EB: <no> no a Greta Garbo to sem viděla hrozně moc filmů s ní,

LG: jo?

EB: moc. ale nepamatuju si tak, vím, že

LG: jo jasně.

EB: ta Dáma s kaméliemi.

LG: takže to byla jedna z vašich oblíbených hereček ta Greta?
((Greta Garbo))

EB: no tenkrát byla tenkrát byl t- to ještě bylo víc těch hereček,
ale tady že si na ni tak, ta štánviková ((Barbara Stanwyck)) byla
no, ale (.) to byly jiný ještě herečky, ale to si člověk už tak ty
ména a to nepamatuje.

LG: jo.

EB: tak jo.

LG: takže teda už nechcete nic dodat?

EB: nechci nic.

LG: ne? tak jo

EB: ne.

LG: tak já vám...

konec rozhovoru