Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 10 z celkového počtu 13

Vilemina (1919) 2.351 972:988
Další osobní údaje

: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.

Vilemina (1919) 2.351 74:77
Další osobní údaje

LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste
chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla
někde zaměstnaná?
VB: ano,

Vilemina (1919) 2.351 512:520
Další osobní údaje

LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do
kostela, když ste byla malá,
VB: mhm
LR: a nebo do toho
VB: ano,
LR: konce války, a jak často,
VB: no tak v nedělu.
LR: mhm
VB: protože se šlo na hřbitov potom,

Augustin (1924) 2.351 40:107
Další osobní údaje

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

Vilemina (1919) 2.351 49:69
Další osobní údaje

LR: mhm a rok narození, jestli se můžu teda zeptat,
VB: deset deset, devatenáct devatenáct.
LR: devatenáct set devatenáct, desátého října tedy,
VB: a desátýho desátý.
LR: aha. a do roku devatenáct set čtyřicet pět ste žila v těch
Žabovřeskách,
VB: v Žabovřeskách,
LR: a e v jaké ulici?
VB: na Sochorové.
LR: mhm.
VB: to byla Za zahrádkou, pak se to přejmenovalo, a zase Za
zahrádkou, tak,
LR: mhm
VB: a teď je to Sochorova.
LR: mhm dobře. a kam ste chodila do školy, nejdřív do obecné jste
chodila,
VB: v ž- v Žabovřeskách,
LR: [ano]
VB: [teď] je tam e e dům s pečovatelskou službou.
LR: mhm
VB: a do měšťanky sem chodila na Sirotkovu.

Vilemina (1919) 2.351 328:345
Další osobní údaje

LR: mhm dobře. tak a teď se už budeme bavit o té době, když ste
chodila do té měšťanky, tam ste chodila tedy od roku devatenáct set
dvacet devět, pokud se nemýlím,
VB: no
LR: a pět let? nebo
VB: ne
LR: ne?
VB: tři, tři [tři roky].
LR: [tři roky]
VB: [tři ano]
LR: [takže] devatenáct set třicet dva.
VB: [tam byly] tam byly tři (ne),
LR: mhm
VB: byla tam čtyř e e, ale do čtvrté já sem nešla,
LR: mhm
VB: protože sem musela už do učení a
LR: mhm
VB: prostě,

Vilemina (1919) 2.351 136:153
Další osobní údaje

LR: mhm, tak. a můžu se ještě vrátit teda do toho dětství, jaké bylo
povolání vašich rodičů?
VB: no, já se nemám čím chlubit, tatínek byl krejčí,
LR: mhm
VB: maminka byla v domácnosti, to tenkrát nebylo, že by, ale chodila
sem (na ) pomáhat, jo, já jako děcko sem, víte, chodila s <ňou>
LR: mhm
VB: ale jinak teda e zaměstnaná nebyla, až v pozdějším věku, tak
byla u Batě ((Baťa)) jako e uklízela,
LR: mhm
VB: a to byla o obchod v Žabovřeskách nahoře na Minské.
LR: mhm
VB: takže to neměla daleko, no a,
LR: dobře. tak a ještě by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru, ňákého [sourozence]
VB: [měla jsem] j- no maminka měla štyry děti, ale bohužel ti první
dva za války zemřeli na úplavicu, a potom měla bratra, ten se dožil
sedumdesáti let, no ale já su tady.

Vilemina (1919) 2.351 80:122
Další osobní údaje

LR: takže obecná škola, potom měšťanka.
VB: měšťanka.
LR: a pak už ste [šla do zaměstnání],
VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu]
LR: [do učení], aha
VB: čas sem šila,
LR: mhm
VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla
abych neseděla. tak sem si <vychu-> no šila sem po doma, protože pak
se mně narodil ee chlapec,
LR: [mhm]
VB: [vdala] sem se teda,
LR: mhm
VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak,
tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem,
LR: mhm
VB: no a potom už šel do školy, do velké, tak prostě to bylo pár
kroků.
LR: mhm
VB: takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, (
) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet.
LR: mhm
VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let.
LR: aha
VB: a vyučila sem. se, mám výuční list stolařa,
LR: <opravdu no>
VB: ((smích))
LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se
vdala,
VB: v jedna e, je prvního
LR: aha
VB: jedenáctý jedna čtyřicet.
LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil
VB: za tři a půl roku.
LR: dobře, děkuju. a ještě se zeptám, co ste dělala, když ste se
teda vyučila to stolařství a potom v průběhu života [ste dělala]
VB: [tam sem dělala] až do důchodu.
LR: opravdu?
VB: ano.
LR: mhm, dobře.
VB: do šedesáti let sem tam byla,
LR: mhm
VB: v dize. potom to bylo družstvo,

Vilemina (1919) 2.351 401:403
Další osobní údaje

VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní,
LR: mhm
VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala.

Vilemina (1919) 1.35 14:23
Rok narození, bydliště, povolání, povolání rodičů, sourozenci

Rok narození: 1919. Matka Češka, otec napůl Němec, žil v Brně.
Narátorka vychována česky.
Bydliště do roku 1945: Ulice Za zahrádkou (dnes Sochorova -
Žabovřesky)
Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, po vyučení toto zaměstnání
vykonávala. V roce 1941 se vdala. Od narození syna (3,5 roku po
svatbě) až do synova nástupu do školy, byla narátorka v domácnosti,
poté až do důchodu pracovala jako stolařka.
Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: dva zemřeli během 1. sv. války, dále 1 bratr