Citát

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi,

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým?
VB: no s maminkou,
LR: s maminkou.
VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no
ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.

LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v
Žabovřeskách,
VB: no
LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách,
VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino,
LR: aha
VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.

LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina
VB: teď e
LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli
ste ještě jiná kina?
VB: ne ne [ne]
LR: [mhm]
VB: tam bylo ochotnický divadlo,
LR: mhm
VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí
ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo,
pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no
bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy.
LR: mhm
VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas
vod nás, to byla taková výhoda.

LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký
byl názor rodičů na film a na kino,
VB: no vona taky ráda šla no,
LR: mhm
VB: ale někdy nebylo.
LR: a tatínek?
VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej,
a to to byla práca, když byla sezóna.

LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o
filmu vůbec ve škole,
VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny,
tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá
třída.
LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída,
VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e
většinou vybrali pěkný, jako že
LR: mhm
VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý.
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]

LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku,
VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního.
LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že
ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo,
VB: no
LR: [povídaly ste si o filmu],
VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar-
škaroupky víčka naškrabaly něčeho
LR: mhm
VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky,
LR: mhm
VB: my sme si hrály skoro s ničím.
LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no

LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě
když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak
často?
VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách
LR: mhm
VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na
to nebylo.
LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně
[často],
VB: [no to] ne. to nebylo možný.
LR: ne
VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak,
LR: mhm
VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom.
LR: mhm
VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla
někde jako (.) tak se podívat,