Citát

V: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i
třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se
pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných
kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom
filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria?

JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl
mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn,

JV: a koho myslíte?

JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo.
a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou
roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i
s těma děvčatama, jo, to se tak ee...

že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.

LS: hm.

ES: i když třeba,

LS: hm.

ES: to nestálo za nic.

no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino.

LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom
zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá
kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli.

ES: ano.

LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla?

ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,

LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině?

ES: reprodukovaná hudba byla.

LS: reprodukovaná hudba?

ES: ano.

LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy?

ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem
vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla.

LS: hm.

ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))

LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.

ES: ano.

LS: jak to na vás působilo celkově?

ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.

LS: hm.

ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.

LS: hm, hm.

ES: ale zase byly ty filmy.

LS: hm.

ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-

LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.

ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.

LS: mhm.

ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.

LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?

ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-

LS: a jak se projevovali třeba?

ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-

LS: i u těch českých filmů, myslíte?

ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.

LS: aha, takže lidi měla strach projev-

ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.

LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e
my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký
vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože
tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník
tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a

LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím,

LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že
maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct,
že

LG: mhm

LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.

LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))

LG: a to až později,

LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,

LG: mhm [(jo)]

LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,

LG: německá?

LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),

LG: no to vim ale

LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a

LG: mhm

LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto.

LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e

LG: [to ste (to ste začala)]

LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]

LG: [chodila ste častěji do toho kina]

LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama

LG: mhm

LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee

LG: [jo]

LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,

LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm

LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>

LG: ((smích))

LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.

LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a

LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.

LG: mhm

LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne

LG: ((smích)) <ano>

LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.

LG: (...) mhm

LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.

JV: takže když ste se dívala na nějaký ten německý propagandistický
týdeník, tak ste [nějak to moc neřešila.]

JC: [no tak ee my možná] z té rodiny sem byla tak vychovaná, že ti
Němci nemůžou vyhrát, jo?

JV: aha, tomu ste věřila.

JC: tomu se tak věřilo, jo?

JV: že to nakonec dopadne všechno dobře.