Citát

JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na
nepřístupné filmy?

JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né.

JV: ne.

JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne,
to ne.

JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že
ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo
nedostala.

JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak...

JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na <nepřístupným
filmu.>

JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás]

JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení?

JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla.
říkám, i když sme třeba neměli, maminka se hodně nadělala a to, ale
tak na to kino, to kino bylo velmi levný. to, kdo to mohl podporovat
tak jako, že to bylo tak tenkrát, nebo já nevím, jak si to
vysvětlit.

JV: přišlo vám to levné.

JC: to bylo, bylo to levný, no.

JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik?

JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee]

JV: [třicátá, čtyřicátá léta.]

JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník.

JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak
ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba
ňáké nápoje nebo ňáké jídlo?

JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale
jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový,
takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo?
<takže do té první řady> taky sem si nikdy nesedla, jo?

JV: to ste měla špatnou zkušenost.

JC: to, to né, tam ti byli, a voni řádili, jak ty kovbojky, to bylo
těch kovbojek hodně, to si...

JV: takže docela jako hlasitě se dá říct teda.

JC: jó, nó, ale říkám vám, jestli, jestli je někdo vyhnal, to nevím,
ale mně teda honili, mně toho Toňana mně honili. von mně vždycky ňák
utekl, se mu to nelíbilo.

JV: a teda asi většinou kluci reagovali při westernech.

JC: jo jo jo.

JV: ale naopak, když ste byla na nějakém romantickém filmu, tak to
asi tam moc kluků nebylo,

JC: ne.

JV: v první řadě.

JC: to si tak, to mně bylo, jemu bylo dva roky, mně bylo dvanáct,
že,

JV: hm

JC: tak to sem chodila na ty dětský [(do) kina.]

JV: [a bavila ste] se třeba během projekce s jinými diváky? šeptali
ste si, ňák, když vás něco napadlo,

JC: no tak sme tak byli, já si myslím, že sme, ani si nedovedu
představit, že bysme dělali ňákou tu,

JV: nechodila ste do první řady.

JC: ee ňákou když se školou. že nás tak ňák, že sme byli takoví
ukázněnější, si myslím.

JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát?

JC: jo, to na tom <na tom kopečku ((Na Svatém Kopečku)) sem musela>
vidět mockrát. no na tom svatým kopečku ((Na Svatém Kopečku)).

JC: a to pak už sme, pak už sme měli takový, my sme se scházívali
v Dělnickým domě, víte, tam v Líšni, a to byly vlastně, tak jaksi
sem na to, že sem tam chodila, že ti jako kamarádi a to byly jako
popravenejch děti, tak sem vlastně tou členkou do toho káesčé
((KSČ)) to to ňák, nevim. až sem přišla do toho velkoobchodu, tak
sem vlastně přišla do jinýho prostředí a už, už mně to nic neříkalo,
ta. ale tam, tam teda dovopravdy sme chodívali, takže sme vodpoledne
šli do toho lesa, jak sem vám říkala, na ty Říčky, a to, a večer do
kina, to bylo, tak sme každej tejden třeba byli v kině, jo?

JV: jo

JC: ale vono nic jinýho, a my sme se tam scházívali, na tom
Dělnickým domě, a i sme tak tancovali, jako na zapřenou, vono to,
alkohol nebyl, takže my sme mohli být třeba lepší mládež než ty, co
zas přišli po nás, že.

JV: a to pořád mluvíme o válce.

JC: o válce.

JC: no tam my tam, no a pak už až sme měli, až sme chodili, ty
party, to sme měli partu na tom Dělnickým domě, a vedl to tam pak
ten kulturní, to byl kulturní, takovej spolek, protože to nemohlo se
jinak, ten pan Jágr, von von byl akademický malíř líšeňskej,

JV: hm

JC: a von hodně...

JV: ještě před válkou nebo až za války?

JC: eště za války. tak ten byl tam tak předseda, a ten pan Šesťák
tam byl předseda, a tak tam se to tak ee tak to sme hodně chodili, a
jed- jednou za čas sme si udělali výlet do Brna. tak třeba na tom
Nebe a dudy, to si vzpomínám, to sme jeli ee se podívat do Brna, jo?

JV: hm a vzpomněla byste [si jak často?]

JC: [protože třeba,] třeba tam byly starší filmy, bych tak řekla,
jo? ale v těm tom Brně byly ty premiéry, ne?

JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna?

JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo?

JV: jo

JC: pár- to byla Alfa, mám dojem do Alfy ((Alfa)).

JV: a chodili ste stále jako do jednoho kina, jako do Alfy ((Alfa))?

JC: [do do té]

JV: [nebo ste chodili] spíš podle toho programu, jak ste si
vybírali, kam [půjdete?]

JC: [no asi] podle toho programu, to Nebe a dudy sme určitě byli, a
to bylo jako už mockrát [dávali.]

JV: [takže] to nebylo tak, že byste měli jako svoje kino, kam byste
[chodili.]

JC: [ne ne né]

JV: důležitý byl program.

JC: jo jo jo. takže to protože v tom, v tej Líšni pořád ty dvě kina
byly. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))

JC: no, to na to, do toho Dělnickýho domu, tam sme chodili už i
s klukama, to už sme tak byli spárovaní někeří, a to, no tak to se
šlo, to se chodilo do toho, odpoledne do toho lesa a večer se šlo do
kina, to byly takový jako programy, že, protože nic jinýho se jako
nedalo dělat, že. ale tak člověku se dneska to zdá, že to třeba
dlouho trvalo, ale von ten život tak uběhl, ((směje se)) že to
všecko uteklo jak voda, no.

JC: a tenkrát, tam bylo moc divadlo dobrý. a to divadlo, to bylo
v tom Dělnickým domě,

JV: v Líšni. ee chodila ste do Sokola a...

JC: do Sokola aj do Skautu.

JV: a do sokolského a do ee orelského kina ((Kino Sokol v Líšni a
Kino Orel)) ste chodila, v Líšni.

JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme
byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no,
vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no.

JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo?

JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]