Citát

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 28. 6. 2011 v Brně

Rok narození: 1930, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Masná (Zábrdovice), potom se přestěhovala na
Cejl
Rodiče: Matka Židovka, otec Čech
Povolání rodičů: Otec úředník a sportovní redaktor, matka v
domácnosti
Povolání narátora: Vystudovaná zdravotní sestra.

LG: snad. tak já bych se vás první zeptala na vaše (.) celé méno a
rok narození.
AB: hm, a. b., jedenáctého dvanáctý devatenáct set třicet.
LG: mhm a kde ste bydlela do roku devatenáct set čtyřicet pět.
AB: (.) do roku devatenáct set čtyřicet pět, tak do roku ee čtyřicet
dva,
LG: mhm
AB: sme bydlely na cejlu, s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [protože] předtím sme bydlely na masné, a jelikož to byl fašista
ten (z lokálu) co mu to patřilo, tak nás vystěhoval,
LG: mhm
AB: no a odsud šla maminka e do terezína,
LG: mhm
AB: a já sem byla ukrývaná. (..) do konce války.
LG: jo. (.) a jaké ste navštěvovala školy, jakoby dokud to šlo,
AB: no dokud to šlo, tak sem chodila tenkrát to byla měšťanka, [za]
LG: [mhm]
AB: za mně, že?
LG: mhm
AB: no tak do druhé měšťanky, no a potom už
LG: jo.
AB: s- jak sem byla ukrývaná, tak už sem nechodila, až po válce sem
si doplnila vzdělání, no, a mám maturitu sem zdravotní [sestra]
LG: [mhm]
AB: diplomovaná zdravotní sestra.
LG: (.) a ta druhá měšťanka ta byla v které části brna,
AB: e co prosím?
LG: ta druhá měšťanka jak ste o ní mluvila v které části brna byla,
jestli si [nevzpomenete]
AB: [to sem] chodila na starou, ale potom ee ee to tam vybombard-
vlastně ne, to bylo navopak, na cejl,
LG: [mhm]
AB: [a vocuď] nás dali na starou.
LG: mhm (...) [tak]
AB: [ta] škola tam stále teď je, [tedy]
LG: [mhm] a vy ste teda bydlela před tou válkou jenom s maminkou?
AB: (.) ne. před válkou sem až do roku třicet devět žila i s
[tatínkem]
LG: [mhm] (..) a jaké bylo povolání vašich rodičů,
AB: moje maminka byla v domácnosti no a můj otec byl úředník a (.)
měl dvě povolání, byl sportovní redaktor.
LG: mhm to je zajímavé ((pousmání))
AB: a nebyl žid, tedy.
LG: mhm (.) a měla ste nějaké sourozence?
AB: ne, ne.
LG: (.) a (.) hm váš vy ste teda potom byla zdravotní sestra,
AB: ano.
LG: mhm (.) a kdybyste hm mohla byste říct kdy pro vás skončilo
navštěvování kina? jakoby třeba i nějak dlouho po válce,
AB: no, (.) to e skončilo, (.) my sme chodili ještě na ty
předváděčky s manželem, (...) (k tomu) že manžel je pět let mrtvý,
(...) no, takových sedm let,
LG: mhm
AB: už to bude co nikam (...)
LG: a
AB: nechodím.
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.
LG: (..) já sem si teda taky nevím proč sem si myslela že se [že se
to menovalo jinak]
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině
chovala,
AB: (.) <no tak>
LG: jako, jestli ste vyrušovala a
AB: normálně, [nenormálně]
LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny,
jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak,
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou
nebo něco to ne.
LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo
jakoby nebylo to běžné?
AB: to já už si nepamatuju.
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině?
AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte
LG: [mhm]
AB: [to bylo]
LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu?
AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne,
LG: mhm
AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte
označeno,
LG: jo,
AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo,
LG: [mhm]
AB: [já] si to [nepamatuji ale]
LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm]
AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic
LG: [mhm]
AB: [takového]
LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení?
AB: <ne, ne>
LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e
AB: (.) nechodila sem do kostela, ne.
LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste
AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky,
LG: [mhm]
AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké
svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno
Skořepovou)) tam no.
LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou,
jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste
si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do
[toho kina]
AB: [ani ne] my sme měly náladu [<jít do kina>]
LG: [mhm jo]
AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý
film viděly několikrát [že?]
LG: [jo?]
AB: protože sme šly [a voni to]
LG: [jo, jo] <jasně> mhm
AB: <už už sme to viděly zase>
LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly
ste? nebo [ste tam zůstaly]
AB: [ne] ne, ne,
LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla
jakoby hodněkrát?
AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc]
LG: [mhm]
AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou
leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy
vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si
přesně na co na, na co sme chodily. ale teď když někdy e v televizi
sou ty starý filmy tak zjišťuji že už jsem to tehdy viděla, [no]
LG: [mhm] (..) [a]
AB: [ovšem] dost se mně plete co bylo (.) před válkou a co bylo po
válce.
LG: [mhm]
AB: [(tak jako)]
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch
filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o
to? ne-e.
AB: ne.
LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou))
LG: mhm
AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala,
LG: [mhm]
AB: [to až] v pozdějším [věku]
LG: [jo, jo, jo, a]
AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne.
LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby
vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás]
AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne
prudká, taková prostě plná života
LG: [mhm]
AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to
ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída
Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly.
(..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo
ještě no, (to si)
LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už
AB: [ne]
LG: [jenom na zvukové]
AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy]
LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim,
film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to?
AB: no to v dětství sem [nevnímala]
LG: [mhm]
AB: to sem vnímala jenom české a německé,
LG: [jo]
AB: [filmy] že?
LG: mhm
AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo,
LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že
ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste
měla eště ňáké jiné záliby,
AB: no měla sem, balet, chodila [sem]
LG: [mhm]
AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a
potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo
všechno.
LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských?
jestli si to pamatujete?
AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že
LG: mhm
AB: tak to byly takový lepší kina,
LG: [mhm]
AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti
LG: oránia ((míněno Orania))
AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější
kino no.
LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim,
ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby
že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná,
[ale]
AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik
těch kin v tom dětství
LG: [mhm]
AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo
LG: [jo]
AB: [po válce] všechno.
LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té
projekce? kromě toho hlavního filmu?
AB: (..) to vám nepovím.
LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké
krátké filmy (.) reklamní filmy nebo,
AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po
válce až nazývalo týdeník ale to bylo
LG: [mhm]
AB: [vždycky] před každým filmem
LG: jo mhm
AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky
LG: [mhm]
AB: [něco] před filmem.
LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.)
za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo
AB: ne, ne.
LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho
programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film]
AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera
LG: [mhm]
AB: [a takový] víte?
LG: jo.
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem
nic nebylo.
LG: mhm
AB: (.) aspoň si nepamatuji.
LG: jo.
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku?
AB: (.) ne.
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád
chodila do toho kina s tou tetou? nebo
AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.
LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si]
AB: [hm po dobu] ukrývání
LG: [mhm]
AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic.
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině
během toho protektorátu?
AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet
jedna, (.) [tak ňák]
LG: [mhm]
AB: no.
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee
LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.
LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš
česká nebo německá nebo židovská, [jestli]
AB: [no tak] židovská nebylo nic,
LG: mhm
AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to
si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla
česká, nebo německá,
LG: [mhm]
AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát
dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale
LG: mhm
AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno
příliš krátce.
LG: mhm [jasně]
AB: [to]
LG: (...) jo, a ještě tu mám otázku jaký byl osud vaší rodiny na
konci války. jestli teda o tom chcete nechcete mluvit, to jen (jako)
AB: ((povzdechnutí)) no na konci války se vrátila z koncentráku moje
maminka, (.) a jeden její bratr. a ostatní všichni zahynuli, maminka
byla z rozvětvené rodiny, bylo jich šest dětí (.) no ty už už
samozřejmě po- byly dospělý za e za
LG: [mhm]
AB: [války] že? no tak (.) měli, měli rodiny, měli e děti, no a to
ti všichni teda byli zavražděni v plynových komorách.
LG: mhm
AB: (.) nikdo se nevrátil, jenom jeden jediný bratr maminčin (.) ten
byl e v osvětimi až do roku čtyřicet čtyři ale (.) už byl tak
strašně na dně že to e nemohl přečkat a spáchal sebevraždu. šel a
chytil se těch elektrických drátů.
LG: (...) a e vy ste teda o tom ňák nemluvila, ten tatínek vy ste
s ním pak potom už jakoby nebydleli?
AB: [ne]
LG: [mhm]
AB: tatínek se v roce třicet devět s maminkou rozvedl, odešel [od
nás a]
LG: [mhm jo]
AB: a víc sme se neviděli.
LG: jo. a e (.) jakoby e kdo vás jako ukrýval, nebo
AB: no, ukrývali mě to byli (.) to byli cizí lidé [úplně]
LG: [mhm]
AB: to byli [cizí lidi]
LG: [které jste jakoby neznala?]
AB: [to byli] vod maminčiny e kamarádky známí
LG: mhm
AB: kteří když (.) e slyšeli že teda maminka musela do do transportu
a já že sem zůstala v bytě sama, tak (.) prostě přišli a vodvedli mě
a a schovali mě.
LG: mhm (..) jo. teď tu mám seznam filmů které byly jakoby dycky za
ten rok nejvíc hrané, nebo nejvíc navštěvované v těch ee těch
brněnských biografech, tak já nevím jestli to přečtete, [nebo]
AB: [no] to nepřečtu, páč se si nevzala brýle,
LG: [jo]
AB: [ukažte] já to zkusím, ale nevím.
LG: je to teda dost malým (no) (.) a jestli byste teda mohla říct
AB: tak němý film sem [neviděla žádný]
LG: [jestli ste] viděla v kině, e jakoby estli ste je viděla
v televizi to nás asi tak nejvíc jako nezajímá, ale spíš jakoby
estli si pamatujete že ste třeba některý z těch filmů e viděla v té
době? nebo
AB: [no to si pamatuju]
LG: [v jaké době to bylo]
AB: [to byl] burian [samozřejmě]
LG: [mhm]
AB: že? tady vidím cé ká polní maršálek ((míněno C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
AB: no tak jako (.) dítě sem ee (...) ne- nemůžu říct že bych byla
nadšením bez sebe no a až sem byla starší tak už sem do toho [kina]
LG: [mhm]
AB: nechodila, ale ty ty s burianem ňáký filmy toho ha- hadimršku
((míněno To neznáte Hadimršku)) ten lelíček ((míněno Lelíček ve
službách Scherlocka Holmese)) pobočník jeho vý- ((míněno Pobočník
jeho výsosti)) to se všechno dávalo, za války, že? (...) no, mata
hari to sem asi neviděla. (..) to taky nevím. (...) svět patří nám
sem asi viděla,
LG: mhm
AB: a sněhurku a sedm trpaslíků to sem viděla až po válce,
LG: mhm
AB: (...) no prakticky když tady čtu takhle ty filmy víte? to bylo
všechno spíš po válce, [potom]
LG: [po válce, mhm]
AB: [to sem] e jako dítě (.) neviděla. (...) no, to bylo všechno, to
sem všechno viděla po válce až. (..) a některý třeba tady já nevím,
její oběd a takový to sem vůbec neviděla.
LG: mhm
AB: (...) anebo la paloma a takový (..) to ne.
LG: jo. a chtěla sem se ještě zeptat jestli je třeba ňáká nevim,
historka z kina nebo, něco o ňákém filmu co byste chtěla ještě říct,
AB: ((smích)) <no>
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
LG: (..) jo, <to je vtipné> to jo. <tak a ještě ňákou historku máte?
nebo už>
AB: <ne> ((smích)) [<nepamatuju si>]
LG: [<tak dobře, tak děkuju> tak já to]
AB: [<nepamatuji se>]

konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 18.12.2009, bydliště pamětníka - ulice Husovická, Brno

Rok narození: 1920, sourozenec: bratr narozen 1915
Bydliště do roku 1945: Do svých šesti let bydlel v Březníku u Náměšti nad Oslavou. Poté se přestěhoval do Brna na Špitálku (Zábrdovice). Roku 1941 se narátor oženil a přestěhoval na Husovickou (Husovice). Roku 1943 se narodila dcera a narátor se s rodinou přestěhoval na ulici Janáčkova (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec elektroinstalatér, za války pracoval ve firmě v Kovotěs pravděpodobně jako obchodní zástupce. Matka v domácnosti.
Povolání narátora: Navštěvoval měšťanku na Křenové. Roku 1937 se vyučil jemným mechanikem a poté pracoval u firmy Suchánek na Hybešové ulici. Firma se zaměřovala na kinoamatérské přístroje. Pravděpodobně v této době narátor též pracoval ve Světozoru jako údržbář, byl zde asi dva až pět měsíců. Od roku 1943 do 1945 pracoval ve Vídni, kde dělal upravovače revolverových soustruhů, do Brna jezdil jen na neděli. Tři měsíce před koncem války z Vídně utekl zpět do Brna. Po válce zaměstnán ve firmě Kovotěs, kde dělal asi zámečnické práce, na krátkou dobu se stal majitelem Kovotěsu. Po roce 1948 zaměstnán ve Zbrojovce. V této době si při práci udělal maturitu na průmyslovce a ve Zbrojovce se stal mistrem. Před důchodem dělal mistra v Oddělení technické kontroly. V důchodu pracoval jako údržbář v nemocnici a poté u firmy v Králově Poli. Po revoluci si založil živnost - obnovil Kovotěs - kterou provozoval asi tři roky.

LS: takže, úplně první otázka je vlastně jenom jestli byste mohl ee shrnout svoje jméno a rok narození.

OH: (...) no tak ee celý jméno ( )

LS: hm

OH: no H.O.

LS: a rok narození?

OH: a devatenáct set dvacet.

LS: mhm, a teď bych se ještě zeptal ee jaké bylo vaše bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět, tady v Brně.

OH: (.) no ee

LS: stačí když řeknete jenom čtvrť nebo ulici, nemusí to být úplně přesně,

OH: ee v roce štyry- no do roku štyrycet pět, tak to (.) ee bylo (.) e (..) (no) já sem byl v té Vídni teda vod roku štyrycet tři, do roku štyrycet pět vlastně,

LS: mhm

OH: a bydleli sme dostali sme byt v Králově Poli (...) a to byla (.) Janáčkova šedesát osm, teď se to menuje jinak, Srbská se to teď menuje ta ulice.

LS: to nevadí to stačí jenom když řeknete Královo Pole, takže v tom Králově Poli ste bydlel předtím než ste odešel do Vídně,

OH: no to mezitím sme jinak předtím eště, do roku štyrycet tři

LS: mhm

OH: jsem bydlel tady na Husovické šestnáct, tady v tom domečku ve dvoře,

LS: mhm

OH: (já) sem se oženil v roce štyrycet jedna. (.) jsem byl jednadvacetiletej kluk,

LS: takže v tom roce čtyřicet jedna ste se [přestěhoval]

OH: [(sme) bydleli]

LS: [ano]

OH: [tady] v domečku tady na Husovické šestnáct, pak sme dostali byt ee v tom Králově Poli, a tam se nám (.) t- to se nám ta narodila ta první dcera, to znamená, že (...) že sem potom z Vídně dycky jednou za dva měsíce měl možnost jako na propustku se podívat na tu rodinu moju jinak, ale to bylo jenom na (.) na vlastně na nedělu jenom [(protože)]

LS: [hm]

OH: v sobotu se pracovalo, takže sem m- měl možnost se jenom sem podívat na jeden den a zase musel jsem jet zpátky do Vídně.

LS: hm. a ještě bych se zeptal, taková obecná informace ee jaké školy jste navštěvoval, do toho roku devatenáct set čtyřicet pět,

OH: (...) no to já sem měl (to) já sem měl akorát ty š- měšťanskou školu, (.) a potom až už po, až už potom (.) jsem <navštěvoval> průmyslovku, to už sem byl v zaměstnání to už bylo tady (.) vlastně ten režim

LS: to už bylo po roce štyrycet [pět]

OH: [štyrycet] pět to už bylo

LS: hm

OH: to už (.)

LS: a ta měšťanka ta byla kde?

OH: no ta byla tady jak je jak je Křenová (..) tam je tam byla ( ) měšťanka, j- z jedné strany byla německá a z druhé strany byla česká.

LS: mhm. a to zaměstnání jak ste říkal ste nastoupil v roce do prvního zaměstnání jste nastoupil v kolikátém roce?

OH: no tak já sem s- se učil vlastně (jemným) mechanikem (...) hm (..) do kterýho roku to bylo (..) do roku (.) já sem byl ee vlastně vyučenej (.) v roce štyrycet (.) ne ee, třicet osm asi ( ) osm a nebo v sedmatřicátým roce jsem byl vyučenej, no a pracoval sem u ee firmy Suchánek to byly kinoamatérský přístroje.

LS: kinoamatérský přístroje

OH: no to bylo tady na (.) na té Hybešové ulici.

LS: a tam ste dělal co přímo,

OH: a tam sem se doučil vlastně a pak sem tam dělal (.) zjistil že jsem ňákej moc šikovnej tam mě ee dal jako eště jako za <učňák sem dělal> upravovače u těch revolverových soustruhů,

LS: mhm

OH: a (.) dal mně (.) sakra jak to tam bylo štyrycet osm korun za týden jsem měl za tu jak ( ) za to že jsem dělal <upravovače>

LS: mhm hm

OH: tak sem se asi hned (.) teď sem jezdil elektrikou samozřejmě (.) to bylo ještě (než) jsem měl být ženatej, že jo, to bylo ze Špitálek tam sem bydlel na Špitálce dvacet jedna, s rodičama, a tak vod tam sem jezdíval elektrikou na tu (...) na tu Hybešku,

LS: mhm

OH: jenomže (.) sem řekl mámě podívejte se, tak já dycky projedu korunu nebo jak to bylo, a tak sem se domluvil, že si vemu na splátku kolo (.) za sedm set padesát korun a měsíčně (.) sem na to dával sto šedesát korun.

LS: hm hm

OH: takže mně (..) vždycky mně ee z těch s- osmačtyřiceti korun tu pětikorunu nebo osm korun mně zůstalo vlastně a těch štyrycet korun sem dával na tu splátku

LS: mhm

OH: takže sem měl vlastně kolo a ee tím pádem že sem nejezdil tou tramvají, tak sem získal vlastně (to) to kolo no, (tak) to bylo dobrý, no.

LS: hm. a vy ste říkal, že ste se oženil v roce devatenáct set [čtyři-]

OH: [štyrycet] jedna

LS: štyrycet jedna, a děti ste měl taky? už potom hned [ňák]

OH: [no] až za dva roky sme měli

LS: mhm

OH: v roce štyrycet tři, přišla ta první dcera na svět a v roce padesát pak ta druhá dcera.

LS: a když ste odešel do té Vídně v tom roce štyrycet tři tam ste dělal co? teda v té Vídni

OH: no tam sem (.) dělal ee na (.) na soustruhu, pak jsem jeden čas zjistil že že jako (.) mě to jako (.) vod- po odborné stránce že že že jsem dobrej, tak najednou mě udělali ze mě upravovače tam,

LS: mhm

OH: a voni tam pracovali hodně Chorvati,

LS: mhm

OH: no a jenomže (...) potom (.) voni ti Chorvati dost dělali ty zmetky, já sem to ňák neuhlídal a to byl ten

LS: mhm

OH: to byl ten konec toho (.) (že jo) začátku že sem potom musel utýct.

LS: jo.

OH: bejvalo by mě bejval zbalilo gestapo a

LS: hm

OH: a ee asi pro velezradu nebo co a jen tak (možná mě dali) někde do plynu nebo, no prostě bych přišel vo život asi

LS: hm

OH: pravděpodobně.

LS: a do brna ste se vrátil v kolikátém roce?

OH: no před e před asi tři měsíce před koncem války,

LS: aha aha,

OH: takže sem to tady ještě (.) e (..) ee (.) v tom serepešíně sem se schovával

LS: jo

OH: aby mě tam nenašli, no tak, vyšlo to náhodou, no.

LS: mhm. ee ještě bych se zeptal ee jaké bylo povolání vašich rodičů jenom opravdu stručně co co dělali vaši [rodiče]

OH: [no otec]

LS: před rokem čyřicet pět

OH: no otec on byl elektroinštalatér,

LS: mhm

OH: no a bába, babič- maminka ta byla vlastně v domácnosti jenom,

LS: mhm. a měl ste sourozence?

OH: no jednoho bratra.

LS: a ten se narodil v kolikátém roce?

OH: no on se narodil ee v roce (.) ee patnáct.

LS: mhm

OH: v roce patnáct, a když mu bylo šedesát čtyři, tak přišel teda ee ňák mrtvice ho chytla

LS: aha

OH: zemřel. pětašedesátiletej chlap čoveče. a já su brácha (.) o ee o s- vo pět let s- vlastně mladší (.) no a za půl roku mně bude devadesát.

LS: hm

OH: takže (.) ten pánbíček mě nějak (moc) miluje ((smích))

LS: ((smích)) <vypadá to že jo> a ještě bych se zeptal ee jaké bylo vaše povolání vlastně jestli byste mohl shrnout co ste dělal až do odchodu do důchodu jenom, stručně opravdu

OH: no tak to sem (.) byl ve Zbrojovce zaměstnanej ee protože, no my sme měli takhle (.) otec von (.) ee za doby protektorátu (...) dělal vlastně Kovotěs jo, to kovový těsnění do oken a dveří, to se klepalo ee hřebíčkama (vlastně) a napínalo a

LS: mhm

OH: ( ) no tak s (.) ee takže (teď) jak von k tomu přišel protože ňáká z Anglie ňákej Supr Hermit ta firma ta to kovový těsnění, on byl ee ten ee zástupce nebo já nevím jestli to byl (.) no prostě ňákej (.) on dojednával ty obchody s těma lidima že to byl obchodní zástupce takovej ňákej v té firmě Supr Hermit, von byl sice Žid, no ale ee machr no tak dovedl lidi přesvědčit, že to je dobrá věc (.) no tak nakonec kšefty se hejbaly (.) no a to bylo eště než sem ee vlítl Hitler, jo, těsně předtím, takže (já) otec asi rok nebo ee (.) rok a půl dělal ten Supr Hermit (.) no a to ee bylo zaměstnání vlastně výhodný, no ale jenomže jak přišel Hitler tak (.) voni byli ti ee maji- ee jako s ee jestli to byl majitel nebo co tak von byl Žid

LS: mhm

OH: tak von byl nucenej ee von věděl jak to ee de s Hitlerem, tak prostě utekl. no a teď ta firma Supr Hermit se zastavila prakticky, tak otec si zažádal o živnostenskej list (.) přes noc vymyslel (.) že by se to mělo menovat Kovotěs kovový těsnění (.) a taky to sedlo (.) no a tak celou tu válku ee lítal tady se kšeftovalo s tím Kovotěsem se prováděly ty montáže, vono tam bylo mně se zdá dokonce aji dvacet montérů dokonce a

LS: mhm

OH: no prostě ro- vzkvétalo to. ta živnost teda jako taková. (..) až do toho roku pětačtyřicet.

LS: a vy ste potom dělal co?

OH: a do (toho) roku, já sem potom (.) ee roku

LS: po tom roce štyrycet [pět]

OH: [potom] roku štyrycet (.) pět (..) já jsem ee tam dělal v tom [Kovotěsu]

LS: [mhm mhm]

OH: tam byly takový napínavý situace že ee (.) ty odbory ee tam to bylo ještě to nebylo jako ee roku ee ještě to nebylo zkomunistovaný (.) zkomunizovaný <to nebylo ještě> takže tam se to porád dohadovalo (co by) bylo lepší, takže otec zase vodstoupil ee ze mě udělali majitele toho Kovotěsu a pak zase zpátky, no a nakonec to dopadlo tak, že roku štyrycet vosum (.) to (...) všechno šlo (.) no prostě se to znárodnilo.

LS: mhm

OH: ten slavnej Kovotěs no. ale my sme zatím dělali (.) ee (.) jak to bylo? od roku štyrycet pět (.) voni ee otce tym byl ňákej disponent tesaur ((Tesauer)) v tom Kovotěsu (.) a von to byl ee to byl gauner. von za první republiky zpronevěřil asi deset tisíc korun sokolskejch peněz tak ee dostal flastr. no a až bylo po pětade- roku pětaštyrycet, tak potkal ee ňákej Šrámek, von tenkrát bydlel u nás na těch Špitálkách. Říká, pane Hošický ten š- ten (..) ten tesaur ((Tesauer)) to je pěknej gauner ten ještě to neuběhlo deset roků a eště budu mít záznam v trestným rejstříku, určitě. no tak nakonec (..) ale von byl takovej gauner, že roku štyrycet pět von voznačil táty za Němca

LS: mhm

OH: protože voni taky dělali reklamu v Německu, jo Metaldish (.) a takže on to využil, teď taty stáhli jako Němca, teď to tam zmlátili úplně byl modrej čoveče to byla hrůza, a mě stáhli taky, jenomže já sem měl na sobě svérazovou vyšívanou košilu a jim to nešlo do do hlavy tem (.) ee abych tak řekl těm pacholkům blbejm, že já su syn jako Němca, a nešlo (jim) takže mě nechali b- být.

LS: hm

OH: a mě ee estli sem tam byl den, do rána (pak) mě pustili, protože ne- o mně neměli žádný takový že zjistili že sem byl vlastně ee v Německu na práci (.) a že to není možný že bych mohl být ja-ko Němec no. tak mě pustili.

LS: mhm

OH: a tak se to dohadovalo až do toho roku štyrycet osum a potom a jo ty dva roky sme nebo tři dva roky

LS: [tři]

OH: [(jo)] dva až tři roky sme dělali ee (.) sme si našli jednoho zámečníka a dělali sme Kovotěs (.) (dali) sme tomu my sme tomu nazvali de- Desta. tak sme sami (.) ee měli sme jednoho zástupce ten z- sháněl kšefty a my sme já s tatem sme to klepali, prostě ty hřebíčky sme [tam dávali a]

LS: [mhm]

OH: tak dál.

LS: a potom [teda]

OH: [no potom] potom potom a v osumaštyrycátým to končilo stejně, mě zebrali z toho ee z- zámečníka mě převedli do Zbrojovky (.) no a tím pádem to bylo špatný,

LS: a tam ste teda dělal až do odchodu do důchodu?

OH: jo

LS: [v té Zbrojovce]

OH: [jo jo]

LS: a tam ste [byl]

OH: [já sem] tam potom navštěvoval ee průmyslovku

LS: ehe

OH: nižší pak vyšší pak sem má- mám maturitní vysvědčení (.) no a pak s- samozřejmě ee sem tam dělal zlepšovatelský věci hodně sem tam nadělal no a tak ee e voni potom jako (.) sme (..) ee (.) no takže sem dělal mistra jo tam

LS: hm

OH: nakonec sem dělal mistra e ótéká ((OTK)) kontrole. no nic moc slavnýho to nebylo, no ale (.) tam sem právě šel odcházel do důchodu už jako z toho místa (.) mistra.

LS: mhm

OH: a když sem šel když sem vyšel z ee jako už sem šel do důchodu asi dva dni sem byl doma tak sem četl inzerát (.) že zbro- že ee nemocnice hledá údržbáře, tady na na (sadech) Osvobození, já sem tam jenom tak z legrace zašel s manželkou a ee (jo) musel sem se jim ňák zalíbit oni mě hned <rachli> (řek) jo jo jo počkejte byl tam jeden ee zájemce, kterej byl jako trochu bulhavej jo (.) a ee voni ho odbili (páč) ee p- pane my už máme my už máme údržbáře tohoto už nepadá v úvahu to (tak) ho prostě ho odbili toho člověka, no

LS: mhm

OH: tak já sem tam byl ee dva roky. a pak mě tam chytl infarkt.

LS: mhm

OH: no a tím pádem (.)

LS: ste přestal pracovat,

OH: sice, přestal ale ale nebylo to tak zlý, tak pak sem se dostal jako údržbář (.) tady do (.) to byla firma ee je to v Králově Poli to tam mají, a tam sem byl do roku devadesát.

LS: mhm

OH: no a potom (.) přišlo to osm- osmdesát devět tak (.) vlastně to už sem končil tam a tak sem vzal ee si zažádal o živnost na Kovotěs, (znova) no a prováděl sem to prostě (.) asi dva nebo tři roky voni (mě) vono už to ee (to) začali začali vyrábět takový ty těsnící ee drážky tam ee frézovali a dávali tam ty gumový tyto jako úplně jinej systém těsnění takže (vono) potom už vo to zas přestal být zájem

LS: hm

OH: takže tím pádem to ten slavnej Kovotěs skončil, pro mě.

LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok,

OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl

LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí

OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize

LS: mhm

OH: takže už to (.) ee to už je kolikátej <televizor> co tady máme

LS: takže asi tak,

OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák

LS: hm

OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak

LS: hm. [teďka tady mám ee]

OH: [asi do toho šedesátého]

LS: první okruh těch otázek, které se týkají návštěvy kina a je to (.) v podstatě dětská zkušenost do období asi deseti let, to znamená do té doby než ste ukončil obecnou školu a první otázka je, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.
OH: (.) no já sem jako (dyž) sem se začal učit (.) to (by-) to bylo v roce (.) dvacet třicet (.) třicet šest myslím v roce třicet (.) třicet pět nebo šest sem se začal učit, tak sem se učil tady na (.) na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat jo a to tak tam byla taková fotocela fotobuňka

LS: mhm

OH: která musela být přesně ten paprsek když na ňu šel, tak to muselo být přesně proti, tak von mně ee vysvětlil že když tak tak abych to tam ňákým kolíčkem podložil, aby se to zvedlo a tím sem to dal do pořádku, tak sedlák dycky byl celej šťastnej, že už to zase hrálo, takže já sem vlastně začal tam ee chodit do kina, protože já sem tam byl kolikrát na tom stejným filmu

LS: mhm

OH: páč sem tam dělal takovýho

LS: takže to znamená že vy třeba [v tom]

OH: [(a tam)]

LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil,

OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště

LS: aha?

OH: nad Oslavou.

LS: aha aha

OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna

LS: mhm

OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně

LS: mhm

OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)>

LS: mhm

OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina (.) no a říkám ee to znamená že vod těch šest- (..) od těch patnácti let sme se znali (.) a tak to bylo takový známost no, to víte to to bylo úplně jinak jako dneska, dneska potká holku a šup s ňou do postele, kdepak tenkrát dva roky sme spolu chodili drželi se za ručičky a

LS: ehe

OH: ee a (to) bylo to romantický takhle (než)

LS: mhm

OH: (to) dneska (tady to je něco jinýho).

LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu?

OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo

LS: ehe

OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.

LS: mhm

OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo,

LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje],

OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje,

LS: aha

OH: takže sem potom přešel tam,

LS: mhm

OH: hm

LS: ee já se vás zeptám teda třeba jaký byl názor vašich rodičů na kino mluvili ste o tom někdy doma? o kinech [o filmech]?

OH: [no] (.) no máma to ona byla tak to takovej typ <venkovanky> (abych) tak řekl (.) nedalo se zapřít, když třeba někde jak se chovala nebo promluvila tak to (.) bylo znatelný, že je teda není žádná měšťanka že <je jako> venkovanka (taková), no no a otec no ten porád sháněl nějaký ty fušky von byl elektro- elektro- ehm mechanik teda a tak zaváděl ( ) tenkrát se zaváděly ee elektrifikovaly se byty jo všelijak to to ještě nebylo tak všecko, takže

LS: mhm

OH: von musel tam sehnal ee tam sehnal ňákej kšeft v ňákým bytě, tak s- to tam šel prostě vytloukal ty majzlem to zazdi- pak to zasádrovat musel, že teď ty zásuvky a to všecko no dělal celou elektriku do toho bytu (.) takže sem tam ňáký ty kšefty měl, no ale (.) ehm tenkrát sme měli ee dva tisíce korun (.) dluhu u obchodníka na ee tam ee ee (.) za živobytí. no a jak se pak dostal k tomu hermet ee Supr Hermitu, no tak brzo se to splatilo, takže sme byli jako rodina z vody, no.

LS: mhm

OH: no tak vono se to měnilo, to víte tenkrát to bylo to byly zlý časy. no ale dalo no muselo se to přežít no,

LS: mhm

OH: babička dycky dělala ráno meltu (.) uvařila na tom vařiču a teď mě to chválila jak je to dobr (tak) to byla hrůza, čoveče.

LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách

OH: to to bych řekl že ne,

LS: ne, mhm

OH: to je tak asi nezajímalo protože voni se starali jenom vo to, abych si jakou mně má dát známku ee estli to umím nebo neumím

LS: mhm

OH: němčinářka mě tloukla do tužkou tady do toho, do čela takhle mě ťukala vona byla Němka originál teda, a vyučovala němčinu,

LS: mhm

OH: no a mně mně to ee já nevím mně to nějak tak moc dobře nešlo s tou němčinou, tak porád sem měl čtverku. němčinu jo, no. samozřejmě ee to ee co se psalo že to sem dokázal všecko, no ale vona prostě že sem neuměl některý ty slovíčka si nezapamatoval nebo to (..) no a vidíte a až sem přišel do Vídně, tam sem byl nucenej mluvit (.) se dorozumovat ee teda po vídeňsky prakticky (.) no a za dva roky sem normálně mluvil

LS: to se člověk hned naučí

OH: německy.

LS: mhm

OH: (to) hm ale to je spíš vídeňsky, voni (.) vídeňština je taková lahodná [abych řekl]

LS: [mhm]

OH: a a tady ti Němci co jsou tady z výcho- tam ee ze svrchu to hm to (my sme) tomu říkali pivkenéze a ten ee to když voni mluví, tak člověk jim rozumí ale těžko. a von zase když nám když mluvil já mně říkali vy mluvíte napůl spisovně německy a napůl vídeňsky, jo, páč já sem to ma-

LS: mhm

OH: no něco z té školy sem měl samozřejmě, takže mně to š- jaks taks šlo no.

LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát]

OH: [no]

LS: týdně, měsíčně...

OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina

LS: mhm. a [z-]

OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.

LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech]

OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda.

LS: to už ste potom tak často nechodili.

OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to,

LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna]

OH: [no no] no

LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy.

OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak.

LS: mhm

OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam

LS: mhm

OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.

LS: a vzpomněl byste si do toho roku devatenáct set čtyřicet jedna j- jaká kina jste navštěvoval? nejčastěji

OH: (.) no tak to by mohlo být akorát tady to kino tady na té Marxové Lípa (..) a nebo Radost tady to je na Cejlu.

LS: mhm. a

OH: a mně se zdá, že sme ee taky ee ve městě jednou tam tak sme byli taky

LS: hm. a potom když ste se oženil v tom roce čtyřicet jedna, tak změnilo se ten výběr kin? potom kam ste chodili, nebo to byly pořád stejná kina,

OH: no tak vono (.) v těch Židenicích to bylo laciný vlastně, ten Světozor (.) sme tam mně se zdá (taky) někdy zašli, ale jinak tady sme to měli blízko tu ee Marxovu tu tu Lípu ((Lípa)), (.) (akorát) na Marxově byla ta (.) ta Lípa a nebo tady na tom Cejlu ta Radost.

LS: mhm

OH: to bylo tady tak nejblíž. vod vocuď, sme tady vlastně (.) [nevím]

LS: [a měl ste svoje] oblíbené kino? kam ste chodil úplně nejradši?

OH: hm (.) to bych ani nemohl <říct>

LS: ne, a naopak třeba sem se chtěl zeptat, jestli v Brně bylo ňáké kino, kam ste zásadně nechodil,

OH: no jo, tady bylo víc těch kin, no tak to bylo daleko dycky takže tam sme nechodili, no,

LS: mhm

OH: pochopitelně páč to by musel člověk jet tramvají a to s- to by přišlo jako (a my) sme si nemohli tak ňák dovolit (.) hazardovat třeba korunu dvěma dvouma korunama, to byla úplně jiná doba jako dneska (když) někdo řekne dvě koruny to nic neznamená, že,

LS: mhm

OH: a tenkrát dvě koruny (.) když rohlík stál dvacet halířů

LS: no jo

OH: třeba,

LS: ((smích))

OH: [jo to]

LS: [a s kým ste] s kým ste do toho kina chodil, než ste se oženil tak s kým ste do toho kina chodil,

OH: no (.) no právě že já sem s manželkou vlastně chodil štyry roky

LS: aha

OH: takže my sme tam tak tak to sme byli takový dvojka, no tak sme šli jako spolu. a jinak sám sem mně se zdá ani do toho kina nešel.

LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval?

OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco

LS: mhm

OH: v tom kině.

LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje

OH: tam se tam to takového nic neexistovalo

LS: mhm

OH: v kině tenkrát.

LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli

OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho

LS: mhm

OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho.

LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci

OH: [ne ne ne]

LS: [na program] že by tleskali třeba...

OH: to ne.

LS: ne

OH: ne

LS: dobře. a potkávali ste ee tehdy v kině svoje známé?

OH: (..) no to bych (.) to bych ani neřek. (.) nevzpomínám, že bysme tam někoho, (..) možný je, že sme třeba ee (ještě) ee sme měli takový kamarády ( ) on měl ten kamarád taky chodil s holkou, tak mně se zdá, že jednou sme šli společně do kina, ale jinak ne.

LS: mhm. a vy ste teda zmiňoval, že ste ee do toho ee kina Světozor docházel jako

OH: no takovej jako údržbář.

LS: údržbář.

OH: [v podstatě]

LS: [a] takže tam ste chodil vlastně bez placení, [na ty projekce]

OH: [no ovšem to páč] to sem to sem ee jako no tak říkám, já sem potom ten film viděl několikrát. no a to už člověka jako tak nebavilo že, no ale byl jsem tam jako <údržbář>

LS: a vy ste ty filmy sledoval z té kabiny promítací a nebo ste šel potom si sednout do publika dolů,

OH: no ne z kabiny ne, to sem byl ee to sem byl ee na (nějakým) volným sedadle vevnitř, v tom sále.

LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy?

OH: to ne.

LS: ne.

OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo.

LS: mhm

OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla.

LS: mhm

OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.

LS: teď je tady další otázka, jestli ste chodil do kostela v tom období, do roku štyrycet pět.

OH: no tak ee e naši rodiče byli (.) církve československé ((Církev československá husitská)) a to sme (.) to sem teda chodil, každou neděli (.) tady na ee jak se to menuje ta uli- Tučkova nebo jak se to menuje tam je ten československej kostel tady, jak se vjede v (dlouhá) ulic tak takhle (.) tak tam sem chodíval často, dycky v neděli do toho [kostela]

LS: [mhm mhm]

OH: a taky tam sme měli tu svatbu, v tom kostele s manželkou, a bral nás nafilmoval nás ten kamarád vlastně vod toho Suchánka, páč von voni vyráběli tu ty e e snímačky takový ty

LS: mhm

OH: kravaty, tak si to vypůjčil a prostě nás dva a já to mám natočený tu svatbu mám tady natočený na tom vé-

LS: jo?

OH: (védéčku)

LS: tak to je to je skvělá pohádka

OH: no

LS: ((smích))

OH: mám to tady.

LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina,

OH: a to ne,

LS: ne.

OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo

LS: hm

OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to

LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?]

OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý

LS: mhm

OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe>

LS: <jo jo>

OH: a chodil s tou hůlčičkou a

LS: aha

OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo?

LS: mhm

OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch.

LS: mhm

OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.

LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře.

OH: ne ne ne,

LS: s tím ste se [nesetkal],

OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo, to dneska vám vyhrávají třebas (.) všelijak co já vím, ale dneska se tam mně se zdá jí a e co já vím tak (tento) já sem tam teď vůbec nebyl, takže jenom to slyším že (.) tam nějakej komfort, jestli sou tam stoly nebo co já vím jak to tam, no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá

LS: no

OH: ta návštěva toho kina

LS: hm

OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy]

LS: [televize]

OH: prakticky. no a potom dneska (.) dneska už ee v těch našich letech manželka vůbec jako těžko pohyblivá venku (když) ju tady do ee tlačím trochu ee před barák tak ee když tak do toho auta si sedne

LS: mhm

OH: a zaveze se tam na tu Lesnou k tomu doktorovi a (..) hm to je (to),

LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel,

OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno.

LS: aha? aha

OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno.

LS: mhm

OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.

LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina

OH: ee jako ee (..)

LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje,

OH: a tak to ne.

LS: ne.

OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo.

LS: mhm

OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no. (kruci) mě ňák začíná (..) pálit to oko. no můžete se ptát dál.

LS: to je dobrý já počkám až si to až si to vyřídíte. [odchází]

OH: manželka (toho tam) napovídala asi mnohem víc, protože vona si víc toho pamatuje. (..)

LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech,

OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje.

LS: hm

OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem.

LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech,

OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...)

LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba

OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.

LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál?

OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.

LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky?

OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně.

LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy

OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian

LS: [Vlasta Burian]

OH: [třeba, jo?]

LS: mhm

OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak.

LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce

OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,

LS: mhm

OH: protože, no zahraniční herci (.) no vono tenkrát tam bylo taky ee ee to kino bylo vlastně němý, tam byly titulky.

LS: to bylo ee němé filmy se promítaly ee někdy do roku devatenáct set dvacet devět devatenáct set třicet, v těch kinech. potom už v tom jednatřicátem většinou nastoupil film zvukový,

OS: zvukový no no

LS: takže v těch třicátých letech už většina těch kin byla zvukových.

OH: no no

LS: a vy si vzpomínáte eště že byste navštívil projekci němého filmu?

OH: ano.

LS: a to bylo tady v Brně taky?

OH: no muselo to být v Brně, to já to to já sem přišel do Brna ve dvanácti letech,

LS: aha?

OH: ale ačkoli to sem nemohl jít do kina to na to nebyly peníze, do těch ee (už) do toho čtrnáctýho roku, když mně bylo čtrnáct let (..) tak mě sestra otce (.) si mě ee jako jako adaptovala sice, tam do do Čech, no jenomže ee ona si myslela že mě získá jako že by mě si vzali za svýho

LS: mhm

OH: jenomže ee já sem (.) prostě ee nechtěl jít vod mámy prakticky,

LS: mhm

OH: takže to z toho vzešlo, hm, to bylo v Chotěboři tam, voni tam měli vilku pronajatou on byl textilní úředník (ten) š- ňákej šáli se jmenoval šáliová šáli-, no a (.) pak sem se vrátil zpátky do Brna,

LS: a nevzpomenete si teda na ňáký detail z toho z té návštěvy němého filmu co to bylo kde to bylo kdy to bylo

OH: no to už myslím těžko

LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy,

OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,

LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina?

OH: (..) ee v v které ee

LS: v které zemi byl ten film natočen

OH: a jo v které zemi a jo

LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)]

OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong))

LS: hm

OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat

LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem,

OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.

LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil]

OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky,

LS: hm

OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo.

LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce

OH: [ano]

LS: [v tom kině]

OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.

LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát

OH: to ne,

LS: ne

OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.

LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět]

OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu.

LS: mhm.

OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava.

LS: mhm mhm.

OH: hm

LS: a něco dalšího kromě toho?

OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal.

LS: mhm

OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz.

LS: [a]

OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý

LS: mhm

OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no, ale že to jako přešla ta bolest. jenomže od té doby (.) ee já to pořád cítím to rameno.

LS: aha

OH: a mám s tím i ee potíž někdy když ňák ee si ňák ruku nějak tohle, tak mě to zabolí, tak třeba teď sem udělal toto ( ) a to cítím.

LS: hm

OH: a teď tady ee ňákej ten hrb mně tady narostl, m- menší (.) no ale to víte těma létama

LS: hm

OH: s tím se nedá nic dělat. to byl [teda]

LS: [takže]

OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný.

LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo]

OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,

LS: mhm

OH: to tělesný cvičení.

LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil,

OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,

LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil?

OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )

LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině

OH: to ne.

LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě?

OH: [no]

LS: [která] mohla být luxusnější třeba.

OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě

LS: ((smích))

OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý,

LS: <mhm>

OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech,

LS: mhm

OH: to nic.

LS: a co šatna? byla tam šatna?

OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.

LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině,

OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná.

LS: mhm. byly tam přestávky?

OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka

LS: mhm

OH: se rozsvítilo

LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce?

LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani...

LS: mhm

OH: si ňák nevzpomenu.

LS: a týdeníky? před těmi filmy

OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl.

LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat?

OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,

LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku.

OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda]

LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku

OH: jo já

LS: a co ste si tam promítal za filmy?

OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky.

LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku

OH: já

LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl?

OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne

LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky

OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal.

LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy?

OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je...

LS: takže [vy ste ty filmy]

OH: [zastaralý]

LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně.

OH: no tak nějak no, myslím že jo.

LS: mhm (..)

OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo.

LS: a měl jste jich hodně těch filmů?

OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon>

LS: aha

OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí]

LS: [mhm mhm]

OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky

LS: aha

OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč-

LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí.

OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom,

LS: mhm mhm

OH: takhle, je však je mám ještě v tom

LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal?

OH: no tak možná ty kamoši dva, jo a ty kamoši ti špatně dopadli člověče.

LS: hm.

OH: ten (...) ten Ruda se zjistilo, když přišel Hitler, že ten jeho otec byl v německým katastru, přesto že Ruda chodil do české školy všecko, sme se znali z té školy a najednou von musel narukovat jako německej voják.

LS: mhm

OH: no ale von se strašně zajímal o letectví, tak se dal k letadlům, no a jednou vzlétl, pak se vrátil, tak jsem se dověděl (.) a vzlétl podruhý a už se nevrátil, zestřelili ho. tak byl tak bylo po něm. a tenkrát on mně říká, já povídám čoveče Rudu co blbneš, jak to že že seš jako Němec, dyť to není možný, a von mně říká jo fotr mně řekl, že být Čechem nemá žádnou budoucnost. takže von na to skočil a vrhl se střemhlav Hitlerovi do pasti.

LS: mhm.

OH: ten druhej kamoš zase, ten byl vopačně. ten zase se dal k partizánům a tady v Židenicích někde ňákou akci dělali, a teďkon, a von se dostal do takové situace, že byl nucenej se schovat do té ee jak ti mají takový ty budky tam mezi těma kolejama, ty ajzenboňáci. tak von se tam musel zdekovat, jenomže Němci ho prostě viděli že tam vlítl, tak hodili tam š- granát a bylo po něm taky.

LS: hm

OH: oba zahynuli. já sem sice mohl taky zahynout ve Vídni, protože tam zase vlítla bomba do baráku, jenomže náhodou to švihlo (.) myslím tak deset patnáct metrů vedle do toho baráčku, takže ee sem zůstal sice teda naživu, no.

LS: [to ste měl štěstí]

OH: takže ta trojka kamarádů <dopadla tak že sem zůstal> já jedinej, a jak je vidět sem se dožil teda vzdor tomu vysokýho věku.

LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině?

OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být.

LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin

OH: no to jo

LS: všímal jste si toho ňák?

OH: hm to ani ne.

LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou]

OH: [a jo]

LS: česká a některá německá

OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený]

LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin,

OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo.

LS: hm

OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci

LS: mhm

OH: a vono jich tady bylo těch Němců kolik třicet tisíc nebo kolik v Brně.

LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?

OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.

LS: mhm

OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.

LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina

OH: (..) to ne.

LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu

OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.

LS: mhm mhm

OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.

LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy

OH: ne ne ne

LS: že by se v kině hajlovalo třeba

OH: a to taky ne.

LS: ne. mhm

OH: to oni dělali tam v těch Sudetech než než ee si připojil si Sudety Hitler tak oni ti Němci porád tam řvali hajm ((Heim)) počkat (..) hajm ins rajch jo ((Heim ins Reich)) hajm ins rajch, domov do do Říše,

LS: mhm

OH: no a porád přivolávali no a tak nakonec to při- Sudety zabral Hitler,

LS: mhm

OH: tak to bylo okleštěný stejně, (tak to )

LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,

OH: no no

LS: a to [ste chodil]

OH: to sem utekl

LS: [a to ste nechodil do kina asi]

OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit

LS: mhm

OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč

LS: mhm

OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,

LS: hm

OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.

LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte.

LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul.

LS: mhm mhm

OH: ((krátké přerušení, odchází pryč)) počkejte já tam musím rožnout]

LS: ((odchází do pokoje)) já jenom si tam odskočím poslední část nás čeká]

OH: [jo jo]

LS: tak teď je tady úplně poslední část toho rozhovoru, tady když se podíváte ee tak i na druhé straně ještě jsou vypsané filmy, které právě v tom období do roku čtyřicet pět byly v kinech velice populární, a jestli byste se mohl na ten seznam podívat a označit, které ty filmy znáte, jestli byly vaše oblíbené, s kým jste je viděl (.) jestli se vám líbily, cokoliv si k nim vlastně vzpomenete.

OH: (...) no, To neznáte Hadimršku děvčata, to bylo. to se tančil to bylo

LS: to byla i známá písnička, že?

OH: ten když se rozjede to je něco, dobrý, leví- le- Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), ( ) to ne, Pobočník Jeho Výsosti, šest vraných ( ), Zlatá Kateřina ((potichu říká názvy, listuje seznamem, nelze rozumět)) mně se zdá Svět patří nám sme (.) viděli, Sněhurka a sedm trpaslíků taky, U pokladny stál, to bylo známý, Opereta vídeňská, to Vídeňská krev bude, dobrý. Muži nestárnou. Dobrodružství barona Prášila, to je mi taky povědomý.

LS: to byl myslím že právě jeden z těch prvních barevných filmů, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

OH: no (...) no to už si člověk tak na to ee je to ( ) říkal sem tady že to je mně známý

LS: mhm

OH: mně se zdá ten Opereta ten Roztomilý člověk, mně se zdá, že taky něco vo tom, to už si tak člověk nepamatuje. (...) U pokladny stál, to je mně známý, Ducháček to zařídí, taky to je Burian ((Vlasta Burian)).

LS: to sou filmy s Vlastou Burianem, ano.

OH: Dobrá země, Svět patří nám, to taky (...) těžko.

LS: no já bych se ještě zeptal, jestli vy sám třeba chcete doplnit něco, o čem sme nemluvili k těm kinům, co byste rád dodal doplnil, nebo ještě řekl na co si sám vzpomenete.

OH: to to bude těžko, (...) ( ) mně se zdá, že ty Pražský švadlenky ((Pražské švadlenky)) sme viděli taky, ale to už si člověk tak nepamatuje.

LS: hm

OH: to To neznáte Hadimršku, to je mně hodně známý, no jenomže, to je zpívání samý

LS: to je Vlasta Burian, no

OH: hm

LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali

OH: ne

LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]

OH: [z rozhlasu] a filmů, no

LS: mhm. (...) já bych se přeci jenom ještě zeptal v tom Světozoru ((Světozor)) jak ste pracoval jako ten údržbář toho stroje, tak tam jste byl asi jak dlouho zaměstnaný takto?

OH: no, tam jsem byl krátkou dobu. já nevím, jestli (.) čtyři nebo pět měsíců sem tam byl,

LS: mhm mhm

OH: to on pak zkrachoval ten Vozihnoj (..) no ale toho údržbáře jsem možná dělal jen tak (.) dva měsíce možná jen,

LS: aha aha, protože my vlastně jakoby máme ještě projekt, který se týká zaměstnanců brněnských kin a tam v podstatě sháníme lidi, kteří dělali uvaděče, uvaděčky, pokladní, promítače...

OH: aha

LS: nebo i ty údržbáře

OH: aha

LS: takže možná že i k tomuto byste nám mohl něco říct?

OH: no tak to já tak ňák bych nikoho tak neznal (.) em-em

LS: mhm, a vzpomenete si třeba že by tam docházelo k častým poruchám v při tom promítání těch filmů v tom kině

OH: no právě že ee to to v tom Světozoru ((Světozor)) tam ta promítačka byla ňáká taková staršího typu, takže to bylo tak dost poruchový, takže proto von mě tam porád posílal, abych mu to prostě když to to to třeba kleslo, tak sem to honem musel podložit, čili ten ta konstrukce ee byla ještě taková zastaralá a a tak taky podle toho to vypadalo že to porád potřebovalo prostě, držet v chodu.

LS: mhm. a známé ste si tam třeba mohl vodit, když ste takhle tam [měl sám přístup]

OH: [ne ne]

LS: ne,

OH: ne ne to nepadalo v úvahu.

LS: aha, a vy ste teda říkal, že to bylo v roce kolikátém, když ste byl v tom Světozoru ((Světozor))?

OH: no počkejte, kolik mně bylo roků? (..) to mně se zdá do čtrnácti do patnácti let jsem byl ve škole, šestnáct, tak v šestatřicátým roce myslím.

LS: mhm mhm. a vy ste se tam dostal teda přes tu firmu, u které ste pracoval, tak ta vás vyslala aby ste [šel do kina dělat toho]

OH: [ano ano] no ten, no to byl ten živnostník vlastně, kovo měl ee údržbářskou firmu na opravy těch ee promítacích přístrojů, kino kino promítacích přístrojů.

LS: mhm. dobře já už teda žádné další otázky nemám, říkám, jestli vy sám třeba chcete ještě něco dodat o čem sme nemluvili, klidně můžete.

OH: (.) no jako v té době, jo?

LS: před tím rokem čtyřicet pět, no.

OH: čtyřicet pět. (...)

LS: ňáký zvláštní zážitek z toho kina

OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni

LS: hm

OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.

LS: mhm

OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu <vlastně>,

LS: no

OH: sem se musel starat vo to, aby mě někdo nechňapl a a nestrčili mě někam (.) to byl boj o život vlastně, pořád, páč člověk nevěděl kdy...

LS: to na kino nebyla asi vůbec ani nálada,

OH: no ne, to to sem měl, to byly jiný starosti,

LS: jasně

OH: o o bytí a nebytí. páč to nevíte kdy vás někerý Němci rapli a odtáhli do koncentráku třeba.

LS: mhm mhm

OH: jo kvůli ňáké blbosti. to člověk neměl

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 12. 11. 2009, Domov pro seniory Věstonická, Brno

Rok narození: 1913, sourozenci: dvě pravděpodobně starší sestry

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila ve Starých Habrech,
poté se její rodina přestěhovala do Frýdlantu. Na začátku 30. let
narátorka žila dva roky v Ostravě a rok ve Vídni. Roku 1939 se
narátorka i s rodinou přestěhovala z Frýdlantu do brněnských
Husovic.

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec lékař.

Povolání narátora: Narátorka je vyučená švadlena, v Ostravě a ve
Vídni jako švadlena pracovala. V Brně pak vedla krejčovskou dílnu
v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka v
Králově Poli. Odtud musela v roce 1948 odejít, poté se jí narodila
dcera a po mateřské pracovala jako instruktorka a vedoucí ve Vkusu
na Kolišti, podnik byl později přemístěn na Cejl, tam zůstala až do
důchodu.

VP: s Burianem s Vlastou ((Vlasta Burian))

LR: mhm

VP: a potom s těma našima herci, jak v té době byli (...) ee Lamač
((Karel Lamač)) ee Ferbasová Věra ((Věra Ferbasová))

LR: mhm

VP: a na koho si ještě tak vzpomínám z těch mužskejch, no to byla
taková trojice no a taky Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))

LR: mhm

VP: v té době taky nějakej ten sní- ten Snížek byl taky dobrej, no a
no tak no tak sme chodili na to

LR: mhm, tak můžu se vás nejdřív zeptat, jak se menujete, abych to
tady měla zaznamenané

VP: Věra [P.]

LR: [aha] a kdy ste se narodila? [to ještě neříkala]

VP: [narodila sem se] ve Starých Habrech

LR: ano

VP: v těch Beskydech

LR: mhm

VP: tam kde je uložená ee Marička Magdónová

LR: aha

VP: podle Bezruče vod Bezruče ((Petr Bezruč)), [jo]

LR: [mhm]

VP: podle té básně, tak tam sem se narodila, tam mám dneska ještě
dědečka a tak v těch Starejch Habrech, v roce devatenácet třináct
sem se narodila

LR: aha

VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho
osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako,
teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do
Frýdlantu,

LR: mhm

VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a
byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam
ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem
hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku
devatenácet třicet devět.

LR: mhm

VP: a ee

LR: a pak ste se přestěhovala do Brna.

VP: a pak sme se všeci stěhovali do Brna, protože to všecko eště
vlastně řídil tatínek

LR: mhm

VP: a jak vám říkám, von v těch d- se zavl- no tak se tak zamyslel
nad Opavou, že by chtěl do Opavy, protože jedna z mých sester, byly
sme tři,

LR: mhm

VP: a ta nejstarší měla známost s Opavákem

LR: mhm

VP: a vypadalo to tak, že jako se vezmou, takže by tat- že by sme
byli v té Opavě, jenže mezi tím tu Opavu zabrali, to bylo Sudety

LR: mhm

VP: jo, to patřilo do Sudet no a tak sme se stěhovali do Brna a do
Brna, protože zas ta prostřední moje sestra, ta študovala v Brně
konzervatoř

LR: aha

VP: tak byla vlastně usazená tady, tak kvůli ní sme se sez- vlastně
nakonec stěhovali do Brna, aby sme byli tak zas nějak všici
pohromadě no a tak sme bydleli v Brně, bydleli sme v Husovicích

LR: mhm

VP: a bydleli sme na jak se ta ulice menovala ee (.) od náměstí
jedna taková příční (.) eee

LR: no nevadí, tak a v tom roce devatenácet třicet devět vy už ste
měla vystudováno [už ste nechodila do školy]

VP: [no v roce] devatenácet třicet devět já sem byla už hotova a
sice já sem dělala po normální základní škole

LR: [mhm]

VP: [a čtyřleté] [měšťance]

LR: [měšťance]

VP: sem dělala tříletou rodinnou školu

LR: mhm

VP: a tu sme dělala v Opavě

LR: mhm

VP: to sem byla v penzionátě na tři roky, jo, takže to eště vyšlo do
tý doby, ale pak už sem jako se speciovala- specializovala na šití

LR: aha

VP: protože tam byla pracovna šití šatů, tak já sem vlastně dělala
t- todleto tam byla jedna taky na vaření taková ta třetí, ten třetí
rok, ale já sem se specializovala na to šití a tak sem potom byla
zaměstnaná ee v Ostravě,

LR: mhm

VP: v Ostravě u nějakého, to byl ee takovej prvotřídní salón pro
uhlobarony a voni se menovali Derezievič a u těch sem byla tak
myslím dva roky a pak sem byla ve Vídní [(jako na to krejči)]

LR: [to byl to byl] jaký rok asi

VP: hm?

LR: v té Vídni, kdy ste byla jaký rok to byl

VP: rok? no to mohlo být tak třicet nebo [jednatřicet]

LR: [mhm]

VP: jo a to sem byla v tý Vídni ee na právě na to šití a na němčinu

LR: mhm

VP: takže já sem tam sice byla jako volontérka, takže sem tam nebyla
placená, ale byla sem tam na němčinu v závodě, jo, takže sem ee tam
vlastně byla zaměstnaná, ale jen tak, jen tak a abych se naučila
německy

LR: mhm

VP: to byl předpoklad tatínkův, no a tam se byla celej rok, ovšem
asi třikrát sem byla mezitím doma, ale chodila sem tam hodně do kina

LR: mhm

VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam
sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne
agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam
provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový
továrny,

LR: mhm

VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli
holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože
sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.

LR: mhm

VP: no

LR: pak ste se vrátila z té Vídně

VP: a vrátila sem se jako na prázdniny, já sem tam jela v září dejme
tomu a mezitím sem byla na Vánoce, na Velikonoce doma, ale na
prázdniny už sem se vrátila domů

LR: a co ste pak dělala, pak už ste byla zaměstnaná?

VP: no pak sem byla pra- na prázdniny doma a pak (..) no pak sem
jezdila myslim do tý Ostravy zas ještě na to, na tu krejčovinu, taky
sem mně mezitím byla nemocná, měla sem slepý střevo

LR: mhm

VP: ee operovaný, tak sem nějakou dobu né tenkrát se to trvalo dél
dýl tydlety to léčení, no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu

LR: mhm

VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha

LR: mhm

VP: a (.) já sem byla nejmladší z nás tří (.)

LR: mhm

VP: po dvou letech sme byly no a no a pak už pak už s- přišel asi
ten děvětatřicátej rok [a stěhovali sme se sem do Brna]

LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde?

VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no,

((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))

LR: pardón

VP: já se jenom napiju, abych tak moc [nechraptěla]

LR: [určitě] určitě

VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné

LR: aha

VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se
učili šít

LR: mhm a kde to bylo?

VP: v kerým roku?

LR: kde

VP: kde? v Králově Poli

LR: v Králově Poli

VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček

LR: aha

VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití
dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna,
pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě
tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou

LR: mhm

VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum

LR: mhm

VP: kdy nás zabrali komunisti

LR: mhm

VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli
ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem
zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum
vdávala

LR: aha (.)

VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera,
ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná
ve Vkusu.

LR: mhm

VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak
sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam
taky sem byla myslim deset roků

LR: mhm

VP: ee na tom pr- na tam...

LR: a tam ste dělala co?

VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se
učili šit a já sem...]

LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala]

VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí

LR: aha

VP: ale už pro [vyučený]

LR: [mhm]

VP: švadleny a normálně pro lidi

LR: mhm

VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo
Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá,
Koliště?

LR: Nové Sady?

VP: Koliště

VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého,
ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou

LR: aha

VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl,
na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte

LR: mhm

VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá

LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu?

VP: a ne

LR: ne

VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce
devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se
vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem
tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu
a vodtamtud sem šla do důchodu.

LR: mhm

VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak
tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět

LR: mhm dobře a můžeme už se teď bavit o těch filmech o těch kinech?

VP: o čem?

LR: že už se teď budeme bavit o těch kinech, jo?

VP: jo.

LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?

VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě

LR: mhm

VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo

LR: mhm

VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc
líbilo a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si
vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní

LR: mhm

VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako
hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako
subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey))

LR: mhm

VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové
takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se
ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu))

LR: [taktu] mhm

VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně,
tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v
nějakým tom [filmu]

LR: [mhm]

VP: a jak vám říkám, tenkrát se moc chodilo na Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) na ee [Buriana] ((Vlasta Burian))

LR: [ano]

VP: na Buriana ((Vlasta Burian)), pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně

LR: ano mhm

VP: jo

LR: a v té Vídni přišlo tř- vám ee byl nějaký rozdíl v těch kinech
třeba mezi Frýdlantem a Vídní?

VP: no tak to víte že jo, tam byly takový ee takový opravdu ee zá-
zábavnější ty filmy takový daleko víc výpravný

LR: mhm

VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše
první dost český [filmy]

LR: [mhm]

VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový
bych řekla z jednoduššího prostředí.

LR: mhm

VP: no a...

LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné
[interiéry]

VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty
valčíky štrausovy ((Johann Strauss))

LR: mhm

VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss))
a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné
modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen
Donau Donau)), tak se lidi vstali

LR: mhm

VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo

LR: mhm

VP: to se mi dycky strašně líbilo

LR: mhm

VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to
bylo takový takový jednoduchý

LR: v tom Frýdlantě

VP: no

LR: mhm

VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným
komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí

LR: mhm

VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích))

LR: mhm

VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten
přepych v tom nebyl

LR: mhm

VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina

LR: mhm

VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo
pěkný

LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina

VP: když sem byla já malá?

LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina?

VP: no tak když sem byla tak moc malá

LR: mhm

VP: tak se to kino eště asi nebylo

LR: mhm

VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema

LR: mhm

VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů

LR: mhm

VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů

LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy

VP: no voni rádi chodili [do]

LR: [mhm]

VP: kina jo

LR: oba?

VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]

LR: [mhm]

VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,

LR: mhm

VP: jo

LR: to chodili sami

VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami

LR: mhm

VP: to byla taková hutní společnost

LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání?

VP: maminka neměla žádný [povolání]

LR: [neměla byla v domácnosti]

VP: tenkrát ženský [nebyly]

LR: [aha]

VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky
služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby
moh za těma pacientama [jezdit]

LR: [mhm]

VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě
na saních, jo

LR: mhm

VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to
velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod
Frýdlantu

LR: mhm

VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři

LR: mhm

VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak

LR: mhm, a jaký byl postoj školy k filmům?

VP: hm?

LR: jaký byl postoj školy nebo pa- pánů učitelů k filmům, ke kinu?

VP: jó

LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech]

VP: [vůbec ne]

LR: vůbec

VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní
cho- školy

LR: mhm

VP: takže k jeptiškám

LR: mhm

VP: to bylo ve Frýdlantě

LR: aha

VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo

LR: mhm

VP: ee to nepřišlo na program no a ee jinak potom pozdějš to už sem
buď chodila taky v tý Ostravě, když sem tam jezdila, tak sem tam šla
někdy do toho kina no a různě

LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino?

VP: jo to mě bavilo [moc]

LR: [mhm]

VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis

LR: mhm

VP: když už sem byla taková slečna jako trochu

LR: mhm

VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme
jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila
v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití.

LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami?

VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo

LR: mhm

VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a
když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo]

LR: [mhm]

VP: a na ty housle sem taky hrála

LR: mhm

VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala

LR: mhm

VP: t- ty kina sem nepreferovala

LR: mhm

VP: to čistě tak jak to následovalo

LR: mhm

VP: jo

LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino?

VP: to ne, ale cirkus

LR: cirkus

VP: jo, [na cirkusy]

LR: [a tam se]

VP: sem chodila moc [ráda]

LR: [aha]

VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu]

LR: [mhm]

VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další
dvě zastávky vod Frýdlantu

LR: mhm

VP: Frýdek Místek

LR: mhm

VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.)
kam sme eště chodili do cirkusu? (..)

LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy?

VP: co?

LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne?

VP: v těch cirkusech?

LR: ano

VP: no to ne.

LR: ne

VP: to byly vopravdu cirkusový

LR: mhm

VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový

LR: mhm

VP: triky a t-

LR: mhm

VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze
zvířaty

LR: mhm

VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho

LR: mhm

VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na
velbloudu

LR: mhm

VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak
prostě se to střídalo

LR: mhm

VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten
cirkus.

LR: mhm

VP: no

LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila
do kina? od těch třeba desíti do patnácti let?

VP: od patnácti?

LR: do [do]

VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů

LR: mhm

VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-

LR: mhm

VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat

LR: mhm

VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy

LR: mhm

VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna

LR: mhm

VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na
myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní
ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve]

LR: [mhm]

VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili
ale s rodičema

LR: s rodičema

VP: to jinak ne

LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak
nechodila tak

VP: zas tak moc ne

LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny

VP: to ne, ka- každej tejden ne

LR: ne

VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co
hráli.

LR: co hrálo

VP: jo

LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?

VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]

LR: [mhm]

VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.

LR: mhm dobře a když ste se přestěhovali do toho Brna

VP: no

LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?

VP: no to zrovna vypukla válka

LR: mhm

VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.

LR: mhm

VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.

LR: mhm

VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,

LR: mhm

VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako

LR: mhm

VP: jako ee jako za války

LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]

VP: [no] tak pravidelně taky ne.

LR: taky ne.

VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,

LR: [mhm to už ste si vybírala sama]

VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně

LR: mhm

VP: takže to sme tak byly ee míň na to kino odkázaný

LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila?

VP: hm?

LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila?

VP: no jo no tak do skaly ((Scala))

LR: mhm

VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo

LR: jak je Městské (teďkon) divadlo?

VP: hm?

LR: jak je Městské divadlo?

VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici

LR: to je univerzum ((Universum))

VP: hm?

LR: tam bylo univerzum ((Universum))?

VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum))

LR: [to to nebylo tenkrát]

VP: [to to u-] to je pozdější název

LR: aha

VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v
každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa))

LR: mhm

VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem]

LR: [mhm]

VP: v té Poštovské [ulici]

LR: [Poštovské,] ano

VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic

LR: mhm

VP: to byl Jas nebo [takovýho]

LR: [mhm]

VP: něco

LR: a měla ste svoje oblíbené kino?

VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala))

LR: mhm

VP: no

LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo?

VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí
tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše))

LR: mhm

VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.)
a bylo pěkně vybavený

LR: mhm

VP: bylo pěkný

LR: mhm

VP: no ale eště byly kina, ale já si asi nevzpomínám, jak se
menovaly za ty za ty roky

LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila?

VP: [no]

LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste
nešla?

VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště
je ne eee (...) jak se to menovalo to kino?

LR: nějaký sokol nebo?

VP: hm?

LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli?

VP: ne

LR: tak Besední dům?

VP: Besední dům [tam bylo kino]

LR: [nebo at-]

VP: v Besedním domě

LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo

VP: adri- jo

LR: jo?

VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila

LR: mhm to se vám nelíbilo [tam]

VP: [mhm] a taky to bylo daleko

LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?

VP: a no tak, ňáký cukrátka

LR: mhm

VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo

LR: mhm

VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala

LR: mhm dobře. a bavila ste se během toho filmu s diváky?

VP: né

LR: ne. a reagovala ste vy nebo ostatní diváci nějak hlasitě na ten
film?

VP: hm to myslím, že sme nereagovali

LR: mhm

VP: to myslim, že ne. to nebyly takový filmy snad aby člověk na to
nějak ee eee (...) se e zúčastnil tak přímo

LR: mhm a během filmu nebo po něm, ozýval se potlesk někdy,
pamatujete si, že by se někdy tleskalo během filmu nebo po filmu?

VP: (...) na filmu možná ne, ale třeba na tom Voskovci a Wérichu
((Jiří Voskovec a Jan Werich)) to sme ve- v divadle

LR: v divadle ale [né na]

VP: [v divadle]

LR: né ve filmu

VP: no a na filmu myslím, že sme ne- že to sem se, ne, takhle
nezúčastňovala.

LR: mhm a potkávala ste v kině své známé?

VP: no taky někdy

LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o
tom filmu?

VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako

LR: mhm

VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo]

LR: [mhm]

VP: tak no tak sme se potom bavili

LR: mhm

VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to
kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla

LR: mhm

VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo

LR: mhm

VP: tam taky tenkrát byl ten (.) francouzskej (.) bože já si na nic
nevzpomínám (.) on už umřel (.) já vím, že si za chvíli vzpomenu

LR: mhm (...) no to nevadí, tak eště se pak budeme bavit o hercích,
tak si třeba vzpomenete. ee chodila ste do různých kin, podle toho,
jestli ste šla právě s tím přítelem nebo s kamarádkou, do jednoho
kina [ste šla]

VP: [různě]

LR: různě

VP: různě

LR: nezáleželo na tom s kým [ste chodila]

VP: [jo jo jo] to různě

LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?

VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne

LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?

VP: no to né

LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]

VP: [ne ne, to ne,] to ne

LR: dobře, a chodila ste do kostela?

VP: ano

LR: a jak často?

VP: každou neděli

LR: každou neděli a stávalo by se, že by vám návštěva kostela
zabránila v tom jít do kina?

VP: (.) že bylo kino a [taky i zároveň mše?]

LR: [že bylo kino, ano,] přesně tak

VP: no tak to ne na mši svatou sem chodila vždycky dopoledne

LR: mhm

VP: a kino bejvalo vodpoledne

LR: mhm

VP: takže to se ne netříštilo

LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-]

VP: [Římskokatolická]

LR: římskokatolického a ov- myslíte si, že ovlivňovalo vaše vyznání
to, jak ste chodila do kina, co ste si vybírala za filmy?

VP: no tak to myslim aji že aji na to nějakej vliv mělo, že když sem
ee s- se snad dozvěděla nebo dočetla nebo

LR: mhm

VP: tak nějak, že je to nějaký takový ee perverzní nebo takový
nějaký e tak s- tak tak sem nešla

LR: mhm (.) dobře

VP: ale nepamatuji se na nic moc takový filmy (...) spíš legrační
filmy

LR: mhm

VP: to sem měla ráda

LR. ty ste měla ráda

VP: no

LR: a byly nějaké filmy zase které ste neměla ráda, na které byste
nešla? byly filmy, na které byste nešla, které ste neměla ráda?

VP: (...) no pokuď to byly nějaký vojenský a nebo takový, tak na to
sem nechodila,

LR: mhm

VP: a nebo ty četnický

LR: mhm

VP: ee humoresky a takový já sem na to nechodila.

LR: mhm

VP: já sem měla ráda společenský filmy a e a tak třeba operetní jako
aji ve filmu, jo, tak to to to sem měla ráda, ale že bych nějaký
velký moc k- kriminální filmy, to mě nebavilo.

LR: mhm a pamatujete si, že by na faře promítali filmy?

VP: (..) to si nepamatuju.

LR: mhm dobře tak a jak ste si vybírala ten film, když ste šla do
kina, na čem vám záleželo?

VP: no to už sem předem věděla

LR: mhm

VP: že todle je dobrej film,

LR: mhm

VP: jo, a to už tak- taková fáma šla, pudem do kina,

LR: mhm

VP: bude moc hezkej film,

LR: mhm

VP: jo, no tak to to bylo takový jako předem už tak nějak dost
určený

LR: mhm takže ste si vybírala podle filmu nebo podle toho kina?

VP: [no podle]

LR: [kam ste šla]

VP: herců

LR: podle herců, aha

VP: podle herců a podle eventuelně podle podle děje také.

LR: mhm

VP: jo, když by to bylo třeba nějaká žán dark ((Jeanne d'Arc)) nebo
něco takovýho, no tak na takových sme šli a nebo eště byl takovej
nějakej film ee s Napoleonem,

LR: mhm

VP: tak na takový sem chodila, když to bylo historický, [historický
filmy]

LR: [to ste měla ráda]

VP: to mě bavilo

LR: mhm mhm a vy ste teda říkala, že bylo důležité, kdo ve filmu
hrál

VP: mhm

LR: tak jaký pamatujete si na nějaké oblíbené herce nebo herečky,
které ste měla?

VP: no měla sem

LR: a kde hráli?

VP: aji z té, z té dávné doby, jak vám říkám, si už to tak moc
nepamatuju, [ale]

LR: [mhm]

VP: líbili se mi třeba Korbelář ((Otomar Korbelář))

LR: mhm

VP: líbil se mi ee (...) Mahen ne Mahen ((Jiří Mahen)) (e jak) ten
on hrál dejme tomu (...) si nemůžu na žádný jméno vzpomenout, ale
jinak nejsem tak blbá ((smích))

LR: ((smích)) a proč se vám anebo jaké typy herců se vám líbily,
proč se vám zrovna líbily, [já nevím,]

VP: [jo no]

LR: ten Korbelář ((Otomar Korbelář)) třeba

VP: ten Korbelář ((Otomar Korbelář))?

LR: mhm

VP: jo (..) ten se mi líbil vzhledem

LR: mhm

VP: líbil se mi třeba tou rolí, co hrál

LR: mhm

VP: líbil se mi způsobem i zpěvem třeba, jo

LR: mhm

VP: no a ten se mně líbil Korbelář ((Otomar Korbelář)) a hm tak to
bylo herců přece no a hégr ((Karel Heger))

LR: mhm

VP: a potom (...) no teď sou tydlety takový ten (...) Marvan
((Jaroslav Marvan))

LR: aha

VP: Marvan ((Jaroslav Marvan)), potom ten (...) už taky tendleten
zemřel ten (...) ee ten se mi taky moc líbil, ten hrál advokáty a
takový, no a pak tyhle mladý taky, co hráli tak jako v takovejch
lehčích

LR: mhm

VP: op- ee takovejch dějích.

LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?

VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.

LR: mhm

VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila

LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?

VP: a někdy jo

LR: jo?

VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho

LR: mhm

VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.

LR: mhm dobře. a kde ste získávala informace o těch filmech?

VP: (..) já myslim, že to je taková (.) taková šeptanda

LR: aha

VP: jo, že si to jeden druhej mu řekne a nebo už předem se ví todle
todle hráli tam a moc se to líbilo, jo

LR: mhm

VP: asi takhle

LR: a sledovala ste i plakáty?

VP: jo

LR: jo

VP: mhm

LR: mhm a bylo pro vás důležité, jestli je ten film černobílý nebo
barevný?

VP: no tak samozřejmě v pozdějš, když začly barevný filmy, no tak
ten černobílej

LR: mhm

VP: to už nepřitahovalo

LR: mhm

VP: jo

LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala,
takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste]

VP: [jo]

LR: jo?

VP: jo, četlo se to,

LR: mhm

VP: titulky.

LR: mhm

VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček

LR: mhm

VP: tak to sem chodila na takový

LR: mhm

VP: to eště to bylo v sokolovně ve Frýdlantě

LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály
třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si
vybírala, jestli pro vás...

VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej,

LR: ten zvukový

VP: no jo, ten [zvukový]

LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější.

VP: jo jo

LR: mhm dobře tak (.) tak a pamatujete si tady v Brně, jaké byly
rozdíly mezi těmi kiny, třeba v interiérech nebo v přístupu
zaměstnanců?

VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee
když byla válka

LR: ano

VP: takže to

LR: tak třeba některá

VP: to sme ignorovali

LR: mhm

VP: takový filmy

LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v
Brně a zase třeba méně

VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích

LR: mhm

VP: a nebo že to bylo přímo v Brně

LR: mhm

VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl

LR: mhm

VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili,
zas to bylo poměrně blízko

LR: mhm

VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře

LR: mhm

VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho

LR: mhm

VP: podle toho, co tam [hrajou]

LR: [co tam] hráli mhm

VP: jo

LR: dobře

VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam
nešlo.

LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té
projekce?

VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy,

LR: mhm

VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne

LR: mhm

VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z
cizí země třeba něco, jo.

LR: mhm

VP: no (nevim) co eště

LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník?

VP: no tak jo, von mě zajímal,

LR: mhm

VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co
nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt.

LR: mhm

VP: ale mě to dycky zajímalo.

LR: zajímalo

VP: mhm

LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste
filmy doma nebo někteří vaši známí?

VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..)
už tady v Brně myslím

LR: už tady v Brně

VP: mhm (.)

LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo

VP: no asi

LR: a bylo to u někoho z vašich známých

VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých,
anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost

LR: mhm

VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim]

LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale
pamatujete [si-]

VP: [jo, třeba] sportovní [taky]

LR: [sportovní,] aha

VP: z tenisových utkání,

LR: aha

VP: z lyží,

LR: aha

VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky]

LR: [mhm]

VP: (k těm)

LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde
filmy?

VP: jo

LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo?

VP: vůbec ne.

LR: vůbec.

VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..)
tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení

LR: mhm

VP: na takovýho něco sme se [byl]

LR: [mmh]

VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat

LR: a to vás zajímalo?

VP: jo, to mě zajímalo

LR: mhm

VP: mě sport dycky zajímal

LR: mhm

VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se
mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]

LR: [mhm] dobře takže vy ste tady bydlela v Brně po roce devatenácet
třicet devět, takže pak přišly vlastně tady ty protektorátní [změny]

VP: [no]

LR: že jo, a byly i v kinech

VP: hm

LR: pamatujete si na to, nebo působilo to na vás nějak?

VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina]

LR: [aha] mhm

VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už
v tej době sem měla zavřenýho manžela,

LR: mhm

VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet
devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla]

LR: [mhm]

VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila
dcera

LR: mhm

VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s-
žila pro tu dceru

LR: mhm

VP: a v takovým určitým jako ee no smutku

LR: mhm

VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná

LR: mhm

VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po
válce.

LR: mhm

VP: a na tak to byly takový těžký roky.

LR: mhm

VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].

LR: [mhm] takže si nevzpomínáte na nějaké, třeba že by tam byly
němec- že by tam byly titulky nebo něco, nebo ty týdeníky německé,

VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to

LR: mhm

VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne.

LR: mhm

VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že
měl třeba německý titulky, to [to to]

LR: [mhm]

VP: se může stát

LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina
dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a
zase třeba kina česká?

VP: aha, jo to myslim že bylo.

LR: mhm

VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl
ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim,
že to právě

LR: mhm

VP: bylo někde tam (...)

LR: a to kino bylo teda německé?

VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy
než česky

LR: mhm a

VP: ale já si [myslím],

LR: [ano]

VP: že já sem to dost ignorovala

LR: aha

VP: že sem se o to nezajímala

LR: mhm mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila v době
toho protektorátu?

VP: no já sem měla dycky ráda takový společenský filmy a hm hm
takový jako ee operetní

LR: mhm

VP: ve filmu

LR: mhm

VP: jak byla ta em hm hm hm lejdy lejdy ((Lady - neidentifikováno))
jak se to menovalo

LR: myslíte název nějakého filmu?

VP: no (...) já sem tak pos- pozapomněla takovýdle věci, protože sem
potom opravdu už se vo tydle věci přestala [zajímat].

LR: [mhm] (...)

VP: jak se ten film menoval? lejdy ((Lady - neidentifikováno))

LR: a to byl německý film? nebo nevíte

VP: ne ne ne [ne]

LR: [ne]

VP: to nebyl německý film, to já myslím, že to byl spíš jako nějakej
ee anglickej [nebo]

LR: [mhm]

VP: francouzskej (..) a možná taky rakouskej, to byly taky dobrý
filmy, ty rakouský

LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc
ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to,
nevadilo vám to, byla ste ráda?

VP: no ráda sem [nebyla].

LR: [mhm]

VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film],

LR: [mhm]

VP: hm tak to mělo úroveň.

LR: mhm

VP: to sem (byla) aji jo na to šla.

LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině,
pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly?

VP: kdo tam chodil?

LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během
týdeníku nebo (..)

VP: já sem to nesledovala.

LR: mhm mhm

VP: to mě celkem nezajímalo.

LR: mhm

VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco
na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale]

LR: [mhm]

VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala

LR: mhm

VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování

LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se
dívali na film?

VP: tak to myslím že [ne].

LR: [ne].

VP: to já si [nepamatuju]

LR: [mhm]

VP: nic takovýho

LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání

VP: jo, tak to [ne].

LR: [ne]. Dobře, a když se blížil konec války,

((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))

LR: tak už se blížíme ke konci.

VP: jo.

LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se
změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak
se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.)
jestli se něco změnilo?

VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam
[chodila].

LR: [mhm] mhm

VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho,

LR: mhm

VP: já sem měla myšlenky někde jinde

LR: mhm

VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc
příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem
sama nikam jít

LR: mhm

VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky],

LR: [mhm]

VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no
tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou

LR: mhm

VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo
sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma

LR: mhm

VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo
ee málo radostně nebo

LR: mhm

VP: nebo málo šťastně

LR: mhm

VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození, po konci
války, na třeba na nějakou zvláštní zajímavou atmosféru?

VP: (..) hm já nevím

LR: dobře, to nevadí. a (teďkon) úplně poslední věc, já tady mám
seznam takových filmů, [tak já vám to ukážu].

VP: [jo, tak mi to připomeňte]

LR: já vám ho ukážu a třeba si na něco vzpomenete,

VP: mhm

LR: že ste na tom byla v kině .

VP: no, [no]

LR: [a třeba] jestli si vzpomenete, kde, s kým...

VP: no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a dvě srdce ve
tříčtvrtním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) [to sem viděla
( )]

LR: [to ste říkala, ano]

VP: to nemáte hadi- neznáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku))

LR: mhm

VP: to sem viděla, Kouzlo valčíku asi taky, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), to je zase tak (všelijak, no,)
Pobočník Jeho Výsosti, no jo, čibi ((Csibi, der Fratz)), no to je ta
fra- rakouská Mata Hari, tu sem neviděla, Cácorka taky ne, Moderní
doba, Tři muži ve sněhu jo, to sem myslim viděla, Svět patří nám
(..) to sem myslím neviděla dobrá z- ((Dobrá země)) Sněhurka a sedm
trpaslíků, Ducháček to zařídí,

LR: mhm

VP: (...) Tři děvčátka pokračují, u plné- U pokladny stál to jo, To
byl český muzikant, to byl asi Hašler ((Karel Hašler)), ne?

LR: mhm

VP: to asi jistě, Město ztracených, to nevim, Opereta, Roztomilý
člověk jó, jo Oldřich Nový

LR: mhm mhm

VP: Vídeňská krev, to sme byli aji s manželem eště kdysi

LR: mhm

VP: Muži nestárnou, minchhauzn ((Münchhausen)) Dobrodružství barona
Prášila, to taky asi, Tanečnice, La Paloma, no, neviděli ste bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) to sme neviděli a Její oběť to taky né. a
Sobota

LR: mhm

VP: Sobota, jako Luděk Sobota?

LR: ne, film.

VP: film, no a Luděk Sobota, ten se mi taky dycky

LR: jo?

VP: m- mě rozesmál

LR: ((smích))

VP: a no tak pořád vzpomínám na toho Francouze (...)

LR: a nepamatujete si třeba na některý ten film

VP: ee

LR: ten film, tady ten seznam třeba, že ste na tom někde byli,
říkala ste na té Vídeňské krvi ((Vídeňská krev)) ste byli
s manželem,

VP: jo.

LR: pamatujete si třeba ještě kde ste na tom byli?

VP: no (.) jo počkejte, ale to nebyl film, to bylo divadlo.

LR: aha, takže ste byli... [mhm]

VP: [to] bylo divadlo a taky to bylo tady v Brně jak je skala
((Scala)), tak zezadu je kino

LR: aha

VP: jo tam to bylo, nó to to se nám moc líbilo.

LR: mhm

VP: nebo prostě to sme tleskali a to byl m- to byl moc hezkej večer
(.) no (...) no tak jak [jak ste byla]

LR: [no já sem]

VP: se mnou spokojená?

LR: no velmi, velice spokojená ((smích))

VP: ((smích))

LR: já už jsem skončila s těma otázkama, takže (teďkon) třeba
kdybyste eště něco vy, na co sem se neptala nebo...

VP: aha

LR: pamatujete si ještě něco třeba tady právě z toho Brna o těch
kinech?

VP: aha

LR: jenom jestli sem náhodou na něco nezapomněla, co byste ještě
chtěla dodat.

VP: no počkejte (...) v cirkuse taky sme byli tady v [Brně]

LR: [mhm]

VP: s mojí sousedkou

LR: mhm

VP: a to byl Kludský myslím

LR: mhm

VP: a to s těma koněma, to bylo moc hezký a ten k- kd- ten co ty
koně jako em jak se jim říkalo žokej nebo to já nevím v cirkuse, ten
byl známej,

LR: aha

VP: jo tak ee tak (sme tak jako) věděli komu tleskáme, to bylo pěkný
a že když je někde ně- nějakej známej, tak to dycky je to takový
nějak veselejší (...) já jen lituju, že já nevím ty jména těch herců
a všecko sem to znala.

LR: mhm

VP: všecko sem to znala a měla sem je jako vopravdu jak ve škatulce.

LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy,
kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem
životě?

VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a
měla sem tu Janu

LR: mhm

VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila.

LR: mhm

VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda
maminku.

LR: takže tak v tom štyrycátém devátém, když se vám narodila dcera,

VP: vona se [narodila]

LR: [nebo]

VP: ve štyrycátém devátém.

LR: ano.

VP: v štyrycátým devátým a letos má šedesát.

LR: mhm

VP: tam jí mám na obrázku s tím psem.

LR: ((smích))

VP: a žije v Římě,

LR: aha

VP: vdala se do Říma.

LR: tak jo tak já tak můžu to už vypnout už se...

VP: hm

LR: už že už to vypnu. nebo jestli ještě něco máte o filmech o
kinech,

VP: ale já myslím, jo, vy ste to nahrávala?

LR: no ((smích))

VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to

LR: mhm

VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]

LR: [mhm]

VP: jo, a pak už byla televize

LR: mhm

VP: tak na to už mi stačila televize [potom]

LR: [jo]

VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]

LR: [mhm]

VP: do e do města do kina.

LR: mhm dobře.

VP: ale u nás u nás potom byla taky e ten ee dům umění nebo jak by
se to menovalo tam u nás nahoře ve f- v naší čtvrti ee dům kultury

LR: kulturní dům aha

VP: no tak tam sme tam se taky promítalo.

LR: mhm tak tam ste občas eště zašla.

VP: tam sem občas zašla

LR: dobře takže můžu vypnout? ((smích))

VP: ale tak jó.

LR: dobře.

konec rozhovoru