Citát
08.375
415:432
LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý,
FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo
LG: mhm
FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války
tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska.
LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce
nebo herečky?
FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak)
nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec,
LG: jo
FR: bylo to pěkný, tím to končilo.
08.375
921:926
LG: (..) mhm (..) hm (..) tak teda pro vás bylo jakoby
nejdůležitější, abyste se při tom filmu pobavil,
FR: pobavil.
LG: jo.
07.374
123:126
takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často,
07.374
139:150
CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,
JV: hm
CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,
JV: hm
CN: a jejich látce.
07.374
321:359
my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.
JV: hm
CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.
JV: hm
CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.
JV: hm
CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.
JV: hm
CN: to víte kde je, že,
JV: ano.
CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.
JV: hm
CN: což je Městské divadlo dneska, že.
JV: ano.
CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.
07.374
363:366
CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.
07.374
409:416
CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.
JV: hm
CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
07.374
451:472
tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,
JV: hm
CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,
JV: hm
CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že
JV: hm
CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,
JV: hm
CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy
07.374
620:635
JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.
CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,
JV: hm
CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,
JV: hm
CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne.
07.374
673:711
dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.
JV: hm
CN: na tyhlety dětský věci.
JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády
CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.
JV: hm
CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,
JV: hm
CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.
JV: hm
CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.
JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?
CN: no to byli kluci ze ze třídy.
JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?
CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.