Citát

ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.

LS: a jaký byl podle vás rozdíl?

ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.

LS: hm.

ES: bližší.

ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.

LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?

ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.

ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.

LS. hm.

ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.

LS: určitě, no.

ES: takže český film nám byl nejbližší. (...)

EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.

JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?

ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.

To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.

JV: ehm.

ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))

JV: ano...

ZP: že?

JV: ano, ano.

ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům.

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.