Citát
10.377
173:180
ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).
LS: o Kozinovi to byl film.
ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-
10.377
681:687
ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela
oči. ((smích))
LS: ((smích)) jo, jo.
ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam
byla nějaká rvačka, tak
10.377
687:687
vždycky zavřela oči.
10.377
689:694
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.
ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
10.377
978:989
ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně,
a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela,
kterej jí četl titulky.
LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy?
ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl.
ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný.
LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě.
ES: ne, to bylo za první republiky.
10.377
1266:1284
LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?
ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-
LS: a jak se projevovali třeba?
ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-
LS: i u těch českých filmů, myslíte?
ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.
LS: aha, takže lidi měla strach projev-
ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
10.377
176:176
oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý.
10.377
178:192
JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala,
LH: ano ano.
JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte]
LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí.
JV: to byli Švédové.
LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval.
JV: hm
LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý.
10.377
204:216
a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala?
JV: em ne, to neznám.
LH: americký film.
JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka
TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino.
JV: hm
TH: to bylo něco tak krásného.
10.377
254:258
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?
LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.
JV: ne.