Citát

AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...

MH: ne.

AV: nevzpomenete si.

MH: to, nepamatuji.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: aha

ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco,

AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...

MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.

Av: hm, hm.

MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.

AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?

MH: ano.

AV: byly. hm. á, [hm].

MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,

AV: hm.

MH: tak to byla bomba. ((smích))

AV: ano. ((smích))

MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).

AV: hm, hm.

AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...

MH: [ano, ano]...

MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

ML: no, takhle, začalo to reklamama.

LR: hm

ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,

LR: hm

ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?

LR: přímo byly jako...

ML: ne ne ne, to bylo jako...

LR: jo, to...

ML: pozadí, zvukový.

LR: aha aha.

ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,

LR: hm

ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,

LR: hm

ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.

LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?

ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,

LR: hm

ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.

LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]

ML: [né, to] byly jenom vobrazy.

LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky

ML: ano

LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat
jak [dlouho]

ML: [jo]

LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali.

ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.