Citát
0.0 3:2654Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 29.4.2011, telefonický rozhovor
Rok narození: 1923, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská (Brno – střed)
Národnost rodičů: otec Němec, matka Češka
Povolání rodičů narátora: Otec pracoval u pouličních drah, asi
v letech 1923-1940 byl nezaměstnaný a pravděpodobně spolu s matkou
narátorky provozoval obchod s ovocem na Josefské.
Povolání narátora: Měšťanská škola na Rašínové, dvouletá obchodní
škola. Poté narátorka třičtvrtě roku pracovala v grémiu maloobchodů
na Dornychu, poté na náměstí Svobody v pojišťovně. Od roku 1943 do
konce války byla v domácnosti se syny, kteří se narodili v letech
1942 a 1944.
MK: to byla privátní škola všechny pět roku
LG: [mhm]
MK: [předtim] ale i do mateřské školy dva roky ne tři roky od
třetího leta
LG: jo ee mně se to tady špatně nahrálo jestli byste nemohla
zopakovat, kde ste bydlela ten a rok narození -zení a celé méno, jo,
děkuju
MK: tak já se menuji M.K.
LG: mhm
MK: k.
LG: mhm
MK: a nad tím cé byl háček
LG: mhm
MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři
LG: mhm
MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum
LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala
MK: e e no po té po té obecné škole
LG: mhm
MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm
MK: anebo taky (stefáni šúle) německy
LG: mhm
MK: jo
LG: a...
MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice
LG: mhm a chtěla sem...
MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna
LG: mhm
MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí
LG: mhm
MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))
LG: mhm
MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři
LG: mhm
MK: a pak sem nedělala nic
LG: ano
MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?
MK: to bylo míchaný
LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala
MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané
LG: mhm
MK: jo
LG: jo
MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov
LG: jo
MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu
LG: mhm
MK: ne
LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila
MK: prosim?
LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam
MK: tam jaký co to bylo za obory
LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé
MK: to byly německé, samy německy školy
LG: mhm jo
MK: žádny česky
LG: á
MK: německy
LG: ehm jakoby mohla byste popsat vztah těch obyvatel ee na té v té
vaši čtvrti, jakoby e během té války jako Češi, Němci jako jestli
tam byly nějaké problémy, nebo jestli to bylo v pořádku
MK: vůbec žádné problémy
LG: mhm
MK: problémy sme tenkrát vůbec žádny neměli
LG: jo
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?
MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva
LG: mhm
MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry
LG: mhm ehm teda provdaná ste byla
MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu
LG: ((smích))
MK: ((smích))
LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?
MK: ee povolání méch rodičů
LG: mhm
MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka
LG: mhm
MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo
LG: jo
MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili
LG: aha
MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah
LG: mhm
MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet
LG: jo
MK: a teď celé čas byl tedy bez práce
LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem
LG: jo á měla ste nějaké sourozence
MK: ne
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino
MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí
LG: mhm
MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...
LG: no a
MK: kina Central
LG: mhm
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí
a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: a ty anglicky filmy
LG: jo [tak]
MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops))
LG: mhm
MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla
LG: mhm
MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu
pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali
ponejvíc takový kovbojský filmy
LG: mhm em a chtěla sem se zeptat, jestli si pamatujete na ee na
první návštěvu kina kde ste byla
MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to
bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený
a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing
((neidentifikováno))
LG: mhm
MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri
((Jan Kiepura)
LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám
budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení
obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste
chodila do kina
MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct
LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit
MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama
LG: mhm
MK: abych vypadala starší
LG: jo
MK: aby mě pustili vůbec do kina
LG: a...
MK: protože sem byla malá
LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do
kina nebo tak...
MK: rodiče nechodili do kina
LG: mhm
MK: na kino nebyly [peníze]
LG: [mhm]
MK: to vám řeknu upřímně
LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste
chodila do toho kina v tý době?
MK: no buďto sama nebo s kamarádkama
LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé
národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo]
MK: [já sem měla všelijaký kamarádky]
LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala
MK: ee v jaké době do keré doby
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo
MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
LG: mhm
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady
LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama
MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na
to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy
LG: jo
LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?
MK: ne, vůbec ne
LG: a ve škole se o tom mluvilo
MK: ne ne
LG: mhm
MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót
LG: jo a měla s-
MK: tedy privátně
LG: mhm
MK: jo ne ale s učitelem nikdy
LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?
MK: ne, tenkrát to neexistovalo
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?
MK: ne to ne
LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?
MK: ano každou nedělu
LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?
MK: ee no římskokatolické
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?
MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc
MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už
LG: mhm
MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
LG: mhm
MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky
premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo
LG: jo
MK: tam hráli ty ty ty první filmy
LG: jo
MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W.
Fischer)) a to to to se šlo tam
LG: jo
MK: ne
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech
MK: prosim
LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů
MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla
LG: mhm
MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy
LG: mhm
MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl
LG: jo
MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no
LG: mhm
MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men
LG: jejda tak...
MK: vchod silnice taky menovala
LG: no to si asi
MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už
LG: ja taky nevim
MK: vite ale kerou teďka myslim
LG: jo jako vim
MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm jo ja vim
MK: tu myslim
LG: mhm
MK: tentok ne achjo
LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))
LG: mhm
MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))
LG: mhm
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový
MK: jak jak to myslíte
LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy
MK: jo no ze začátku byly jenom němý
LG: mhm já vim
MK: to byly jenom němý
LG: mhm
MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší
LG: mhm
MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla
MK: och je to tedy to tedy vám nemůžu říci
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl
český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo
jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete]
MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v
té Moderně ((Moderna)) hrály
LG: mhm
MK: na ty sem nechodila
LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda]
MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na
nějaké americké filmy
LG: jo mhm
MK: tó to je něco hroznýho
LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda
MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic
LG: mhm
MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty
německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk))
LG: mhm
MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí
vybavení
LG: jo
MK: ne
LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát
MK: to bych pochybovala
LG: mhm
MK: na filmu ne ale divadlo ano
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?
MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó
LG: mhm
MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli
LG: mhm
MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let
LG: mhm
MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem
LG: jó já vím kde to je
MK: naproti kamenolomu
LG: mhm
MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček
LG: jo
MK: a tam sme měli chatu
LG: mhm
MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...
LG: jo
MK: víte a volejbal a to všechno
LG: mhm
MK: tak to bylo zajímavější než filmy
LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl...
MK: prosim
LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba
s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě
ste ten rozdíl tak nevnímala.
MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina
LG: mhm
MK: to sem žádnýho nepotřebovala
LG: jo tak dobře
MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu
LG: jo
MK: a koho potřebuju sebó
LG: no to je jasný
MK: co koho potřebuju
LG: nikoho
MK: beztak se bavit nemůžu
LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla
některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české
[kde se hrály premiérové filmy]
MK: [poslóchéte] za Česka
LG: mhm
MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani
to vás to nezajímalo komu to kino patří
LG: mhm
MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda
třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát
dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než
než to a to bylo to úplně obyčejný
LG: mhm
MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó
látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo
LG: mhm
MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne
LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle
vás?
MK: nejhezčí kino
LG: mhm
MK: no bylo ten Kapitol
LG: mhm
MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala))
LG: ano
MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky
nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion
LG: mhm
MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma
LG: jo
MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek
LG: jo ano to znám
MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý
bylo tedy bylo všechno normální
LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato-
vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené
MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc
třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý
filmy
LG: no jasně mhm
MK: to to je samozřejmě
LG: mhm
MK: a ponejvíc tedy ve městě ne
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na
film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do
toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol))
MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek
LG: v pátek
MK: večer byl první nové film
LG: jo, premiéra nějaká
MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé
LG: mhm
MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát
LG: [jo jasně]
MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze
LG: mhm
MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit
LG: mhm
MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat
LG: mhm ((smích))
MK: no vám nezůstalo nic jinýho
LG: mhm
MK: a já vám řeknu jak to je
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé
k- kd- prostě...
MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý]
LG: [mhm]
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin
ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký
týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete
MK: ne jak myslite přestávky
LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam...
MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau))
LG: mhm
MK: to bylo za Hitlera
LG: jo
MK: všecko co je co je ve válce novýho
LG: mhm
MK: to to bylo to jediný
LG: a bavilo vás to
MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu
LG: jo jasný
MK: no tak
LG: mhm
MK: tak pravda že to jednyho bavilo
LG: mhm á
MK: muselo bavit
LG: mhm
MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit,
tak voči zavřít a nedívat se.
LG: mhm
MK: no jo je to tak
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?
MK: co mělo?
LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu
MK: ne ne t- to nebylo dřív
LG: mhm
MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?
MK: ne
LG: jo
MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam
LG: mhm
MK: na to sem ani neměla čas
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?
MK: jak to myslíte
LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .
MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>
LG: tak já nevim
MK: [že právě]
LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali
MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu
LG: mhm
MK: tak ste byla pryč
LG: mhm
MK: to si žádné netrófal
LG: mhm
MK: rozumite
LG: jo já tomu rozumím
MK: to si žádné netrófal
LG: jo
MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je
LG: mhm
MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo
LG: mhm
MK: a hotovo ne vůbec my sme měli jednu, která ee dělala tam v
Křtinách v té Zbrojovce nebo co to tam bylo a byl tam přece ten
první nálet, ten byl dvacátýho pátýho srpna devatenácet čtyřicet
čtyři, jo a vona to tam prožila a pak byla při tom náletu jak byl
toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, jo
LG: mhm
MK: a to sme byli v tentok u nás ve sklepě a t- to bylo pendrek na
nic kdyby tam bévala do dvora bomba spadla, tak sme byli všichni
pryč, normálně sme chodili na Pekařskó osumdesát do sklepa vod
pivovaru
LG: mhm
MK: vod ze Starýho Brna, ale to sme už nestačili, to přišlo tenkrát
honem, ne a to bylo to nejhorší kdy ve dvacet čtyry tam spadla bomba
tedy bohudík se u nás nic nestalo
LG: mhm
MK: ale t- to byly tedy někdy hlópý chvi- chvilky
LG: mhm
MK: ale to člověku musel s tym byt hotové
LG: á
MK: my sme si ten tu válku nevynalezli žádné jak né Češi tak Němci
né a a a dneska kdyby něco bylo, tak si to tak jak tak si každé
nepřeje
LG: mhm
MK: nebo... ste tady
LG: jo chtěla sem se zeptat, jaký byl osud vaší rodiny na konci
války
MK: prosim
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
LG: mhm, jo tak já vám teď budu číst em ména filmu a vy si budete
zkusit vzpomenót, jestli ste je viděla v kině jakoby možná je budete
znát z televize, ale nám de o to, jestli ste ty jestli ste ty filmy
viděla v kině, jo, jakoby v té době když když se to promítalo
MK: filmy
LG: filmy vám budu teď číst názvy filmů a vy vy mně řeknete dycky,
jestli ste ho viděla nebo neviděla v tom kině, dobře, tak já začnu
ehm první je singing fúl ((Singing Fool)) to je nějaký
MK: to já vim to je ten s tym s tim s tó opicó, ne?
LG: a viděla ste to
MK: to sem viděla
LG: mhm
MK: ale už si tak na to nevzpomenu
LG: jo a potom ee Pražské švadlenky, to by měl být němý film
MK: ne to nevim to nevim
LG: to nevite
MK: může být že sem ho viděla...
LG: ale nepamatujete si. potom je tu cé a ká polní maršálek ((C. a
k. polní maršálek))
MK: ten sem viděla
LG: mhm á dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce
v tříčtvrtečním taktu))
MK: [Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt]
LG: [ano]
MK: jo ten sem taky viděla
LG: mhm další tu je To neznáte Hadimršku
MK: to se muselo nějak jináč menovat
LG: tak možná jo, tak to si nepamatujete
MK: ne, to nevím Hadimrška ((To neznáte Hadimršku))
LG: mhm tak pak je tady Kouzlo valčíku od lubiče ((Ernst Lubitsch))
MK: jak kouzlo...
LG: valčíků Kouzlo valčíku
MK: ((mluví německy)) to nevim
LG: eee to nevíte tak to nevadí, pak je tady ee Lelíček ve službách
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))
MK: může být, ale všechno kolem sem málo viděla
LG: mhm jo pak je tady nějaký film kvik ((Quick))
MK: jak
LG: kvik ((Quick)) a píše se to s kvéčkem kvé ú měkké i cé ká
MK: kvik ((Quick)) taky nevim
LG: mhm další je tu Pobočník Jeho Výsosti
MK: počké, to je cosik co je na (ouvald) to může být že ten sem
viděla
LG: mhm ee Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))
MK: né, na takový filmy mě tenkrát ee e počkej, jak se to říká
dějepis aji ve škole ten mě moc nezajímal
LG: ((smích)) dobře dobře další...
MK: protože to se musel člověk moc čísel pamatovat
LG: mhm to je pravda ((smích))
MK: ((smích))
LG: další film je tady ee Zlatá Kateřina
MK: jak
LG: Zlatá Kateřina
MK: Kateřina to nevim
LG: a pak je tady nevim jestli to přečtu správně, něco jako sibi der
frac ((Csibi, der fratz))
MK: jak
LG: sibi der frac ((Csibi, der fratz)) píše se to cé es í
MK: a frac
LG: mhm
MK: jo to to sem určitě viděla
LG: jo pak je tady Mata Hari
MK: já jo jo jo jo jo
LG: mhm
MK: a potom ten tygr z esnapúru ((Tygr z Ešnapuru))
LG: ((smích))
MK: a ten druhé díl das indiše grátmal ((Das Indishce Grabmal –
Indický hrob)) ti dva to sem taky viděla
LG: á Cácorka tady je
MK: jak
LG: Cácorka
MK: nevim
LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))
MK: šaplin ((Charlie Chaplin)) to sem taky viděla
LG: mhm
MK: ty dva filmy
LG: jo á Tři muži ve sněhu
MK: jó jó pravda
LG: Svět patří nám
MK: to to nevim
LG: mhm ee Dobrá země tady je Dobrá země
MK: Gute Erde to si taky nevzpomenu
LG: Sněhurka a sedm trpaslíků
MK: no jó to sem chodila do divadla
LG: mhm
MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří
úplně starý český divadlo
LG: mhm
MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek
LG: mhm
MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
LG: tak další film tady je Ducháček to zařídí
MK: to nevim
LG: Tři děvčátka pokračují
MG: taky nevim
LK: ee U pokladny stál
MK: taky nevim
LG: To byl český muzikant
MK: může být
LG: mhm
MK: ale nemůžu tedy nevzpomenu si
LG: jo mhm á
MK: doma bych kdybych bývala doma
LG: mhm
MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný
LG: měla
MK: jo, aji herce
LG: jejda
MK: všelijaký schovaný, no jo no
LG: mhm pak je tady Město ztracených
MK: nevim
LG: Opereta
MK: Opereta
LG: mhm
MK: nevim
LG: Roztomilý člověk
MK: taky ne
LG: Vídeňská krev
MK: to jo vínr blut ((Wiener Blut))
LG: Muži nestárnou
MK: to taky nevim
LG: Dobrodružství barona Prášila
MK: taky nevim
LG: Tanečnice
MK: to může být
LG: mhm La Paloma
MK: La Paloma
LG: mhm
MK: to jo to vim
LG: jo
MK: jo
LG: Neviděli jste Bobíka?
MK: to bylo tam ((mluví německy))
LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?
MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))
LG: to nevim
MK: tak se tak tak jo
LG: ((smích)) jo ee a pak je tady ještě Její oběť
MK: jo opf nevim
LG: áá Sobota
MK: taky nevim
LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak
zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v
dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák...
MK: ano
LG: mhm
MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až
přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách
LG: mhm
MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry
LG: mhm
MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá
LG: mhm
MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně
LG: jo
MK: v pondělí a ve čtvrtek
LG: jo dobře
MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů
LG: mhm
MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové
LG: mhm
MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace
LG: jo
MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan
LG: mhm
MK: tak
LG: tak otázky už máme všechny za sebou á tak chtěla by ste mluvit
ještě o něčem, co se týká těch filmů a těch kin něco o čem sme ještě
nemluvili [máte nějakou historku]
MK: [no já nevim cc-]
LG: nebo tak
MK: vo čem
LG: jestli máte nějakou příhodu z kina nebo tak něco
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
LG: mhm
MK: nebo nevite
LG: myslim že vim
MK: nevite
LG: a jaktože tam ti...
MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite
LG: mhm
MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica
se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové
((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo
Koliště
LG: jo
MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak
LG: to nevim
MK: ta malá ulička co jede elektrika
LG: to nevim
MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a
Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu
Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom
pro Němce činohry a takovýho něco
LG: mhm
MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo
LG: mhm
MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu
Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
LG: mhm
MK: to Janáčkovo ještě nestálo
LG: jo
MK: to stavěli teprve teď po válce ee
LG: mhm tak ehm chcete teda zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: prosim
LG: jestli chcete zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: ee co bych vám ještě měla vykládat
LG: tak já vypnu ten diktafón
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu
LG: mhm
MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna
LG: mhm
MK: rudr ((Rudder)) klub bruna
LG: mhm
MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli
LG: jo
MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
LG: mhm
MK: co tam ještě stojí je všechno co sme udělali tedy z betonu
schody a cesty a chalupa je pryč
LG: mhm
MK: a soused když sem v roku šedesát osum přišla do Brna a přišli
sme tam ven a viděli tak soused mě držel za moji maminku
LG: mhm
MK: a já povidám, ten měl obchod se železem v Královým Poli
LG: mhm
MK: a já mu povídám, pane Mareček a co dělá váš obchod a vite co von
mi na to vodpověděl?
LG: nevim
MK: ten sem položil na oltář vlasti, já povidám, jak to myslite? no
mám zvyk, že mně ho sebrali t- t- to mně de pořád ještě v hlavě tak
tak príma jak mi to řekl
LG: mhm
MK: položil sem ho na oltář vlasti
LG: to jo
MK: není to dobrý
LG: je to dobrý, no smutný trochu ale dobrý
MK: no ale je to doopravdy všechno smutný co se stalo
LG: mhm to jo
MK: já to nevim jak stará ste vy
LG: já já mám dvacet jedna let
MK: kolik
LG: dvacet jedna mám let
MK: ojéjej ojéjejej
LG: ((smích))
MK: ((smích)) to je můj vnuk můj nejmladší vňuk starší
LG: ((smích))
MK: to už mám pravnuka, kterej už je čtrnáct
LG: ((smích))
MK: ((smích)) ách jo, no jó no, bylo by hezký kdyby sme se poznali
LG: to jo tak já vypnu ten diktafon a ještě
MK: já já na každej pád ee tentok vy máte štěstí, že ste mě stihla
LG: mhm
MK: protože já v úterý jedu do Česka
LG: jo
MK: do Čech
LG: mhm no tak e já bych vám jestli vás to zajímá, ty výsledky toho
výzkumu nebo jak to dopadne všechno, tak já bych vám potom
každopádně dala nějak vědět třeba
MK: [no poslóchéte]
LG: [jestli bude nějaká] publikace a tak
MK: no jo no máte mobil taky
LG: mám mám mobil
MK: no tak mně řeknite
LG: jo
MK: já mám tam jenom mobil
LG: mhm dobře tak jo tak já vám ho dám
MK: jo
LG: tak já už to vy- vypnu ten diktafon
konec rozhovoru
1
0.0 3:1580Rozhovor vedl/a: Adéla Vavrečková
Rozhovor přepsal/a: Adéla Vavrečková
Datum a místo: 09/02/2009, pracovna katedry FAV, FF MU, Brno
Rok narození: 1931
Bydliště do roku 1945: Žabovřesky, asi po roce 1939 narátor pobýval
na Slovensku, není známo, jak dlouho.
Povolání: konstruktér, technický pracovník
Povolání rodičů: ??
Sourozenci: dvě sestry, nar. 1932, 1941
AV: tak, vaše jméno?
MH: H. Miroslav, devatenácet třicet jedna.
AV: mhm a [vlastně]
MH: [třetího ledna,] (čili to je jako)
AV: [třetího ledna], ano (..) em, (.) jakého vzdělání jste dosáhl?
MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka.
AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru?
MH: dvě sestry.
AV: mhm, a v kterých letech se narodily?
MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna
v jednačtyřicátým.
AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti?
MH: v Žabovřeskách.
AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu?
MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla
hlavní škola tehdy,
AV: mhm
MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU
dneska.
AV: aha, [mhm].
MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili.
AV: mhm
MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu.
AV: [mhm, mhm]
MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou.
AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání?
MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,
AV: mhm.
MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?
MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),
AV: mhm.
MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?
MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?
MH: [sám].
AV: sám.
MH: sám.
AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?
MH: všechna.
AV: všechna? ((smích)) [aha].
MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,
AV: mhm.
MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.
AV: mhm, Edison to byl, mhm.
MH: Edison.
AV: Edison, mhm, mhm.
MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,
AV: mhm.
MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.
AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?
MH: [né]. ne, ne.
AV: ne, všechna.
MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).
AV: mhm, podle filmů.
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?
MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
AV: ((smích))
MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,
AV: ano, mhm.
MH: takže jsem peníze měl ((smích)),
AV: ((smích))
MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.
AV: mhm, mhm.
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil
AV: mhm
MH: vstupné.
AV: ((smích))
AV: hm, byl tedy film pro vás asi velice důležitý, že?
MH: no,
AV: když jste tak
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.
AV: nebyl jste dvacet let v kině.
MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).
AV: mhm.
MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,
AV: mhm.
MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.
AV: mhm. a v brněnském kině.
MH: v brněnském.
AV: mhm. (.) e, když jste tak často chodil do toho kina, jak
vzpomínáte, tak chodil jste na filmy, nebo i na oblíbené herce,
herečky, e...
MH: tak, co bylo.
AV: co bylo.
MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava
amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské
filmy a tak.
AV: mhm, mhm.
MH: říkám, mám tady nějaký ty (kdyby vás to) zajímalo.
AV: mhm.
((pauza 6 vteřin; dotazovaný hledá v tašce programy kin, následně je
podává tazateli))
AV: mhm. podívám se. á, e, byla, e, ta znalost filmů důležitá
v rozhovorech s kamarády třeba, jak jste se bavili potom a...
MH: jó.
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].
MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,
AV: mhm, mhm.
MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.
AV: mhm, takže takové soutěže
MH: no.
AV: a zábavy. mhm.
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle,
říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba
v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba
pozdější doba?
MH: ne, to až, jak říkám, až po válce.
AV: až po válce.
MH: až po válce.
AV: až po válce. mhm.
MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl
na třech představeních, (víte).
AV: mhm, [mhm].
MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).
AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.
MH: ano.
AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.
MH: ne, ne.
AV: vůbec. <mhm>.
MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin,
AV: mhm.
MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo
premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral
rozhlas.
AV: mhm.
MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo,
AV: ano.
MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino.
AV: mhm.
MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli.
AV: mhm.
MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).
AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina,
lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky,
takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého
na jídlo nebo pití?
MH: málo[kdy].
AV: [nebo] jestli to...
MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy,
AV: mhm.
MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny.
AV: mhm.
MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.
AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]
MH: [ne].
AV: nějak komunikovali,
MH: ne, ne.
AV: soustředěn na plátno.
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.
MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,
AV: mhm.
MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.
AV: ano.
MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.
AV: mhm, mhm.
MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?
AV: ano, hm.
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,
AV: ano, ano.
MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.
AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]
MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,
AV: mhm.
MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,
AV: ano.((smích))
MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.
AV: mhm, mhm.
MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
AV: mhm. hm, takže pro vás to kino bylo něco takového magického, že
jste chodil...
MH: bylo nutnost, ano.
AV: nutnost, ano.
AV: hm, kde jste získával informace o filmech, nebo při výběru jste
se řídil, že jste o nich četl, [nebo]...
MH: [tak] bývaly programy, normálně vylepený programy
AV: hm, takhle.
MH: to dneska tady není, poněvadž říkám, bylo plno kin bylo zrušeno,
že.
AV: hm.
MH: ( ) to byly velký plakáty a tak,
AV: ano.
MH: já nevím, čtyřiadvacet pětadvacet (čtyři) kin (no ...)
AV: hm, hm.
MH: (já si).. dvě kina v tomto v Židenicích, ty byly zrušený,
v Husovicích byly dvě, tam z toho zůstalo jedno,
AV: hm.
MH: v Komárově to zrušili to kino, ne, mám někde doma, musím to
najít,
AV: hm.
MH: která kina byla zrušená, tak, asi asi vosmnáct kin kin bylo
zrušeno, v Bystrci, v Komíně, jak říkám na tom výstavišti ta Luna.
AV: ano, jste vzpomněl, hm.
AV: ee, zmínil jste tedy, že že třeba Věčná Eva, že si na to tak
vzpomínáte, měl jste tedy oblíbené herce, herečky, nebo...
MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,
AV: ano.
MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,
AV: hm.
MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,
AV: aha.
MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.
AV: hm.
MH: potom to bylo pět salevenů ((Pět Sullivanů)), to je podle
skutečné události, (kdy) jedna rodina měla pět synů,
AV: hm.
MH: všichni narukovali na vojnu a všichni byli naráz potopeni na
jedné lodi jako,
AV: mhm.
MH: (si ještě) vzpomínám, (to který) na mně zanechalo velkej dojem,
že (šel z admirality) nějakej admirál a teď matka tušila něco,
povídá který a von povídá všech pět.
AV: hm, hm.
MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,
AV: hm.
MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).
AV: hm. ((smích))
AV: takže jste na mnohé filmy chodil opakovaně [dalo by se říct],
když vás zaujal tak... dvakrát třikrát?
MH: ano, ano,
AV: hm.
AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...
MH: tak ně- němý už jsem nezažil,
AV: hm.
MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.
AV: hm.
MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),
AV: ano.
MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,
AV: hm.
MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.
AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...
MH: tak to nedělalo roli.
AV: žádnou roli.
MH: ne.
AV. ne.
MH: například pro zajímavost, tytanyk ((Titanic)) jsem viděl
v pěti <různých provedeních>
AV: hm, hm. ((smích))
MH: za války to byl italský,
AV: ano.
MH: po válce anglický, ten jak říkám, a nejslabší byl ten poslední,
[ta milostná] zápletka, jak říkám, to nebyl toto ne, tytanyk
((Titanic)) byla jenom kulisa.
AV: [ano]. ano. ((smích))
AV: co bylo vedle podle vás dělalo film tím dobrým filmem, jako co
by tam podle vás mělo být a co nemělo být, co jste vyhledával, jaký
žánr?
MH: no tak, líbily se mně americký filmy,
AV: hm.
MH: protože totiž voni byli dokonalí v tom, že voni nenechali třeba
jenom napínavý (v) jednom kuse, voni to (vždycky) prošpikovali
nějakým žertem, že člověk se uvolnil, a zase pak to pokračovalo dál.
AV: hm, hm. americké filmy.
AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo...
MH: no, muziku, muziku.
AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál...
MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi
eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty,
AV: hm.
MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj,
AV: hm.
MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy.
AV: poslech rozhlasu taky?
MH: ne, rozhlas neposlouchám.
AV: ne, ne.
MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal,
(uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do
kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak
začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a
kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby
neposlouchám rozhlas, (teda).
AV: od té doby neposloucháte vůbec...
MH: ne.
AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)?
MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru.
AV: aha, hm.
MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.
AV: hm.
MH: dneska už to nehraju, poněvadž mám tady toto ((nastaví dlaň a
ukazuje prostředníček, jemuž chybí jeden článek prstu)), už jsem
přestal hrát, takže dneska už js-, ty prsty neposlouchají to, co by
chtěla hlava, že?
AV: teď když se vrátím ještě k těm kinům, jak jste říkal, že jste
chodil vlastně do všech kin, do všech velkých kin,
MH: ano.
AV: do všech v Brně kin, tak vzpomenete si na nějaké zásadní
rozdíly, co se týče třeba té architektury toho kina, že fakt některé
bylo fakt hodně dobré, že jste si tam sedl, posadil se, a některé
mělo nějaké... e...
MH: nó, co si pamatuju, tak na Hybešové ((Kino Grand)), tady u u
Pisárek, tam bylo kino, co se mu říkalo blechárna. ((smích))
AV: <blechárna>?
MH: to bylo takový ne ne úplně nevzhledný (kino), no oni pak to
zbořili.
AV: hm.
MH: no ale ty premiéry, ty byly všechny (dobrý).
AV: hm.
MH: akorát si pamatuju, že jednou, teď tedy jak je Baťův palác a
kino Kapitol jak bylo,
AV: ano, ano.
MH: tak tam je spodní voda,
AV: aha.
MH: voni ji musí odčerpávat a jednou to měli pokažený to čerpadlo a
já vím, že že voda sahala až asi do páté řady.
AV: až do páté řady.
MH: až do páté řady.
AV: a hrálo se?
MH: hrálo se.
AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...
MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.
Av: hm, hm.
MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.
AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?
MH: ano.
AV: byly. hm. á, [hm].
MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,
AV: hm.
MH: tak to byla bomba. ((smích))
AV: ano. ((smích))
MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).
AV: hm, hm.
AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...
MH: [ano, ano]...
MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.
AV: hm, hm.
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...
MH: byl.
AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...
MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,
AV: hm.
MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,
AV: hm.
MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...
AV: hm.
AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...
MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))
AV: <ano, to máte pravdu>.
MH: dělat poznámky...
AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...
MH: né...
AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...
MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.
AV: hm.
MH: tam vždycky někdo byl.
AV: hm, hm.
MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,
AV: hm.
MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...
AV: aha.
MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.
AV: hm, hm. a tady v Brně teda?
MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.
AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...
MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.
AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...
MH: české, české.
AV: české a..
MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.
AV: hm.
MH: o těch rybách, že.
AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.
MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))
AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.
MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,
AV: hm.
MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,
AV: ano.
MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...
AV: hm.
MH: dávali ty český autory...
AV: hm.
MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.
AV: hm.
MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.
AV: hm.
MH: takže se na to dalo chodit.
AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...
MH: [ne].
AV: [se] více soustředí...
MH: ne, ne.
AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...
MH: ne.
AV: nevzpomenete si.
MH: to, nepamatuji.
AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?
MH: ano.
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?
MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,
AV: hm.
MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...
AV: hm.
MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))
AV: hm.
MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.
AV: hm.
MH: a jelikož jsem byl v Žabinách ((Žabovřesky)), tak to se divím,
že kolik kin za kin za- zaniklo a v Žabovřeskách to malý kino
Lucerna to vydrželo.
AV: dodnes, ano. a můžete říct, jak se vaše chození do kina a
chování diváků měnilo s blížícím koncem války?
MH: (.) to vám neřeknu.
AV: [á]...
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,
AV: hm.
MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně>
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?
MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,
AV: hm.
MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.
AV: hm.
MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.
AV: hm.
MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
AV: hm, hm.
AV: já tady mám seznam filmů, ee, jestli se můžete na to podívat,
jestli si vzpomenete na nějaký z nich...
MH: tak moment, já si musím vzít na to druhý brejle, ( ) jsem
totiž byl
AV: samozřejmě.
MH: před Vánocama na voperaci se šedým zákalem,
AV: hm.
MH: takže krásně vidím, toto tady nejsou dioptrie, to jsou hladký
skla. ale na čtení musím mít, poněvadž...
AV: hm.
MH: (..) Zpívající bloud neznám, Pražské švadlenky ne, cé a ká poní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jsem viděl,
AV: hm, hm.
MH: dvě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu, tak To neznáte Hadimršku,
to znám,
AV: Hm.
MH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)) to qik ((Quick)) neznám, Pobočník Jeho
Výsosti... Zlatá Kateřina, to neznám, vidíte, to neznám, Mata Hari,
to ne, to jsem neviděl, Cácorka, jo, to mám nahraný, (doufám teda).
Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin)), to si pamatuju,
AV: hm.
MH: Tři muži ve sněhu s hugo házem ((Hugo Haas)), to taky jsem
vi- to mám nahraný, Svět patří nám, ten jsem viděl kolikrát,
AV: hm.
MH: poněvadž ten se dá vidět dodneška, je <vtipnej>, Dobrá země, to
neznám, Sněhurka a sedm trpaslíků, to si pamatuju, Ducháček to
zařídí, Tři děvčátka pokračují, tak to neznám. U pokladny stál, ano,
To byl český muzikant s Kmochem ((František Kmoch)), Město
ztracených, to neznám, Opereta neznám, Roztomilý člověk, Oldřich
Nový. Vídeňská krev (.) nebylo to s hans mozrem ((Hans Moser)) a teo
lingen ((Theo Lingen))? Muži nestárnou, to vím, s Pivcem ((Jan
Pivec)), minhauser ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)),
ano, to sem to mám dokonce nějaký vobrázky z toho v těch...
AV: hm.
MH: Kino revue. Tanečnice, no to si moc nevzpomenu, La Paloma,
Neviděli jste Bobíka? ano, Její oběť, to neznám, Sobota, to
dávali... tak většinu znám, no.
AV: hm a byly to výrazné filmy, jako že se o nich hodně mluvilo...
MH: no tak...
AV: se svými kamarády, jestli jste se tak setkávali v těch kinech...
MH: no tak hodně tehdy (jela) ta Moderní doba s čaplinem ((Charlie
Chaplin)),
AV: hm, hm.
MH: Tři muži- ((Tři muži ve sněhu)) no Svět patří nám, no to jsme
prožívali, no.
AV: hm, hm.
MH: jestli to znáte, ta scéna s tím granátem ((smích)), no to je
dodneska výborný.
AV: hm, nadčasové.
MH: (ti) ti přece nedělají konzervy ((smích)),
AV: ((smích))
MH: <vyrábějí kanóny a granáty>.
AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?
MH: ano.
AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?
MH: jó.
AV: známého?
MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž
AV: hm.
MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...
AV: <hm.>
MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.
AV: hm.
MH: tak to jsme měli celou řadu.
AV: hm.
MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))
AV: ((smích))
MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.
AV: ((smích))
MH: jak říkám, teď už teď už jsu usedlej, večer nevytáhnu paty
z domu a jak říkám, naposledy jsem byl v kině v devadesátým roce.
AV: a nechybí vám dneska
MH: ne.
AV: [návštěvy kina]?
MH: [no tak], byla televize.
AV: hm.
MH: máte plno programů, říkám, pak mám video, to mám asi sto padesát
kazet,
AV: hm.
MH: dývídý ((DVD)), to mám asi vosmdesát těch kotoučů, takže když
něco, tak si vždycky si něco poušť- pustím.
AV: hm. (.) ale to ch- chození do toho kina, do té budovy, to mělo
ta- takovou nenapodobitelnou asi atmosféru, že? že to ta televize
asi těžko nahradí, [prostor]...
MH: [no tak]...
AV: nebo nechybí vám to?
AV: [vůbec]?
MH: [nechybí].
MH: poněvadž tehdy člověk, nebylo tehdy, televize nebyla...
AV: hm.
MH: nic nebylo, že.
AV: hm.
MH: tak člověku to přišlo samozřejmý, že šel do do kina, dneska to
je pohodlnější...
AV: hm.
MH: si sednout, otevřít si pívo a dívat se.
AV: <hm>. v těch kinech, prodávaly se nějaké cukrovinky [a takové
věci]?
MH: áno, tam byl bifé,
AV: bifé, [přímo].
MH: [bifátko] tam bylo...
AV: hm.
MH: tam se (dalo) koupit cukrlata, pití.
AV: hm. vzpomenete si ještě na nějakou takovou vzpomínku, co jste
třeba teď ještě nezmínil, co...
MH: jo.
AV: takový zážitek...
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.
AV: hm.
MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))
AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))
MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...
AV: přes celé plátno, přece jenom.
MH: no.
AV: když bych se ještě vrátila zpátky k těm budovám těch kin, tak to
muselo působit na diváka asi dost honosně takové ta premiérová kina,
že byla asi hodně velká,
MH: no.
AV: taková palácová, že?
MH: ano, ano.
AV: hm.
MH: říkám, pak byly ty drobný, takový jako ta Lucerna,
AV: hm.
MH: a jak jsem vám říkal na té Hybešově ((Kino Grand)), jak to
zrušili tu blechárnu, že, to byly takový podřadný kina, no.
AV: hm, hm.
AV: a, ta menší kina, byla to kina, kde třeba chodilo méně lidí nebo
vždycky bylo plno?
MH: ne- nebylo plno, záleží na tom, jakej film, no.
AV: hm.
MH: někdy byl(o) vyprodaný, někdy byl třeba jenom polovina.
AV: hm. (.) [á]...
MH: [a ceny] byly různý, že.
AV: no.
MH: třeba já nevím, jeden čas nejlacinější v té Lucerně ((Lucerna))
stálo korunu.
AV: hm.
MH: a v premiérovým bylo šest, vosm, deset.
AV: hm.
MH: před vosmašedesát-, v osmačtyřicátým.
AV: hm.
MH: no a pak to zvýšili na šestnáct až dvacet, no.
AV: hm.
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?
MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat
AV: hm.
MH: před před představením.
AV: před přímo, před představením.
MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))
AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].
MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.
AV: <vím>.
MH: to byl skutečnej film.
AV: ano.
MH: takže to nebylo vymyšlený.
AV: jojojo.
AV: á, kupoval jste si nějaký časopis o filmu? nějaký...
MH: no, po válce...
AV: vy jste zmínil [Kino Revue].
MH: [jsem si kupoval ty Kina].
AV: ano, Kina, hm.
AV: a před válkou, byly nějaké...
MH: bylo kino reví ((Kino Revue)),
AV: Hm.
MH: to sice mám doma, ovšem to jsem nekupoval, to to mně, to jsem
zdědil po jednom kamarádovi, který umřel.
AV: hm.
MH: a tak mně to vodkázal.
AV: hm.
AV: á tady tyhle programy, tak to bylo volně takhle v kinech
[k dispozici]?
MH: [jó, to po-, uvaděči], uvaděči prodávali, no. (.) no ovšem
nebylo to u všech filmů, no.
Av: hm.
MH: proto taky mám jenom část, nemám ze všech filmů, co jsem viděl,
že.
AV: hm.
MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).
AV: hm.
MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.
AV: hm.
MH: no člověk má na co vzpomínat.
AV: hm.
MH: toto dávali nedávno v televizi pod názvem čtyry pírka ((Čtyři
pírka)), poněvadž jak já říkám, ty re- remejky ((remake), to už není
vono jako ty původní filmy.
AV: hm, hm.
MH: no jako toto podstatně lepší než bylo tady toto...
AV: hm.
MH: nebo Zvoník u Matky boží, co bylo původní s tím čárl lautonem
((Charles Laughton)) a ( ) ho hrát a teď to potom ( ) a
lolobridžida ((Gina Lollobrigida)) a ten, no... ten indián, jak on
se menuje, nevzpomenu si. no tak to to nebylo už nic proti tomu. to
už jsou takový nadělaný, to už... anebo člověk má právě tím, že to
může <srovnávat, jo>.
AV: hm.
AV: teď jsem si ještě vzpomněla, když jste chodil na premiéry filmů,
těch premiér se mohli zúčastnit i herci, v souvislosti s českým
filmem, zažil jste něco takového...
MH: ne.
AV: že by tam byli ti tvůrci?
MH: ne, ne, ne.
AV: přímo, přítomní, ne.
MH: většinou, abych tak řekl, (že) bych šel první den, to to nebylo
jako.
AV: hm, hm.
MH: to až v průběhu potom.
AV: hm.
MH: no, ten taky nedávno (chválili) tu kasablanku ((Casablanca)).
AV: hm.
MH: že to byl vynikající film. (.) no, tady hrála ještě mladá, to
měla třeba deset roků nebo kolik, Elizabet Tejlor ((Elizabeth
Taylor)).
AV: ano.
MH: ještě úplně maličká.
AV: hm.
MH: no a to je od bromfílda ((Louis Bromfield)) Když nastaly
deště. a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...
AV: hm. Otázka života a smrti.
MH: to byla duchařina. ((smích)) no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.
AV: hm.
MH: to byl takovej doják.
AV: hm.
MH: (nevím), jestli to znáte...
AV: ne ne, to jsem neviděla.
MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,
AV: hm.
MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.
AV: aha.
MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.
AV: hm.
MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))
AV: ((smích))
MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),
AV: hm.
MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,
AV: hm.
MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).
AV: aha. Melodie na bruslích. mhm. (.) vzpomenete si na nějaký film,
na který jste se třeba těšil a hrozně vás zklamal?
MH: tak [to si]...
AV: [nebo]...
MH: to si nevzpomenu.
AV: že nesplnil vaše očekávání, že jste byl takový z toho rozčar-?
MH: to si nepamatuji.
AV: ne. (..) no, to byl taky... milenec dam, Erol Flyn ((Errol
Flynn)).
AV: ano. ((smích))
MH: ((smích))
AV: (..) takže kino reví ((Kino Revue))?
MH: kino [reví ((Kino Revue))].
AV: [časopis].
MH: no ne tak... mám vám to donést? nebo nebo nebudete potřebovat?
AV: já se spíš poradím a kdyžtak bych vás ještě kontaktovala.
MH: do toho pětačtyřicátýho roku a pak mám poválečný.
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...
MH: ano.
AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...
MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...
AV: hm.
MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
AV: co se děje...
AV: vzpomenete si ještě teda na něco třeba, co co jste nezmínil,
nebo jste si vzpomněl v průběhu rozhovoru, nějaké zajímavé, ohledně
těch brněnských kin, nějaký zážitek...
MH: tak to vám neřeknu. (..) to jsem vám řek, jak tam tekla voda
v tom Kapitolu ((smích)), že tam byla až po pátou řadu stála voda.
AV: hm.
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.
AV: stávalo se to.
MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...
AV: hm.
MH: i v domácnostech. teď už to ani lidi neznají, že. no...
AV: hm.
MH: ( ) jsme měli tu propanbutanovou bombu s tou punčoškou...
AV: hm, hm.
MH: na svícení, že, poněvadž... při svíčkách, no někdy t- to třeba
trvalo šest hodin.
AV: hm.
MH: to se stávalo, ty lidi, jak byly ty vichřice, že jo, <že to
strhlo vedení> a...
AV: hm.
AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi...
MH: v tom [devadesátém roce].
AV: [v tom devadesátém roce].
MH: vod té doby jsem nebyl v kině.
AV: a...
MH: nebylo vo tom, že, víte, (nově) dneska to vstupné je podstatně
dražší, že jo...
AV: hm.
MH: čili v těch... ne, velkých kinech, no třeba, ee, ve Špalíčku
((Velký Špalíček)), nebo v tom, v Modřicích, že jo, tam jsem nebyl.
AV: hm.
MH: a tam máte, já nevím, přes sto přes sto korun vstupný nebo
kolik.
AV: no, to je kolem sto třiceti korun, nějak. hm.
MH: jak říkám, člověk byl zvyklej do Lucerny ((Lucerna)) za korunu.
((smích))
AV: ((smích))
AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už
potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo...
MH: né, to byl-, to začala ta televize,
AV: hm.
MH: á, syn mně koupil právě video.
AV: hm.
MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před
válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose-
Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak
ji mám nahranou.
AV: hm.
MH: pak mám nahraný ten, od hiltna ((James Hilton)) Ztracený obzor,
jestli to znáte... nene. ten v Himalájích, klášter tibetskej
AV: hm.
MH: šángrilá ((Shangri-La)) se to jmenuje,
AV: hm.
MH: tam jako lidi nestárli.
AV: hm.
MH: a to byl svého času, jak říkám, to byl světovej světovej trhák,
takže Američani podle toho i nazvali jednu bitevní lo- loď čángrilá
((Shangri-La)).
AV: aha.
MH: (.) a tak když něco, tak si člověk si promítne, že, no.
AV: hm.
MH: no a v noci, v tý (prožívají), ja nevím, jesi jste viděla
v televizi dávali ten anglickej seriál Haló, haló,
AV: hm.
MH: ten známý, no tak kluci to prožívají, furt promítají dokola,
mají to nahraný ((smích)).
AV: hm.
MH: ( ) no prostě to prožívají strašně. ((smích))
AV: ((smích))
AV: ee, tak já vám asi poděkuji...
MH: dobře.
AV: jestli jestli jste si ještě na něco nevzpomněl nebo takhle
nějak...
MH: [nevzpomenu si].
AV: [nějaký zajímavý] postřeh...
MH: no tak člověk si vobčas pamatuje někerý filmy jenom útržky, že.
AV: hm, hm.
MH: třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) hrála v jednom, v jednom
jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženou, tam hrála, hajnz rýman
((Heinz Rühmann)), to nebudete znát, to byl komik, a tu scénu... on
ji furt sledoval a hlídal,
AV: hm, hm.
MH: a vona mu nemohla uniknout, takže já se vás zbavím, podržte mně
ak- kabelku a von ju vzal a vona začala křičet pomóc, von mně
<ukradl kabelku>. ((smích))
AV: jak ještě, teď jste zmínil německý film, tak jak to bylo
s titulky u těch filmů, jestli si nějak [vzpomenete]...
MH: [byly titulky].
AV: byly titulky?
MH: po válce byly i i anglických a amerických filmů byly titulky, i
u ruských.
AV: hm.
MH: dabovat se začalo až teprv později.
AV: hm.
MH: jak říkám, jak jste řekla, že jste měla francouzštinu, my jsme
právě taky měli francouzštinu a znám hodně anglických slovíček právě
z těch filmů
AV: hm.
MH: a z těch titulků, že.
AV: hm.
konec rozhovoru
1