Citát

CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.

JV: hm

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino,

a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.

CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský

JV: hm

CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska.

PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film?
no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino,
starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v
padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King
Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil
sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo.
PSz: hm
PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z
mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků
v Americe.
PSz: hm
PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl
pravdu, ale tenkrát sem byl naivní.
PSz: hm
PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.

PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by
ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce.
em ty tři roky přibližně než ste odešel.
PD: jo
PSk: z Československa.
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál
dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl
dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně,
tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em
prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily,
poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk
se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je
pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák,
PSk: padesát tři čtyři,
PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav
Krška)) dělal už za protektorátu myslím.
PSz: no a ten ste viděl teda později až, em
PD: ten sem viděl až později ano.
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v
Praze.

PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo
roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou]
PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě,
PSk: hm
PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze
o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo
nevydrží,
PSz: hm
PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále.
PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro
vás? nebo
PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
PSz: hm
PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to
na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen
z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější
otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější.
PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo
i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty
nebo která by byla ňák zvláštní.
PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to
nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím.
PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu
reklamy, propagaci sovětských filmů,
PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo
přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když
to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v
kinech taky samozřejmě.

EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?

EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...

N1: ( ).

EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.

LR: mhm.

EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.

em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))

a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.