Citát

LG: a bylo třeba běžné že se po skončení filmu ozýval potlesk?

JB: no to byly právě po té válce právě ty ty ruský filmy,

LG: mhm

JB: tak to kolikrát byl film, to všichni vstali a tleskali, to bylo
třeba čtvrt hodiny, no to vopravdu byly vynikající filmy, no potom
už se to jako e toto, už to začalo obracet proti, že se hrají samý
ruský filmy, ale to nebylo takový že by se jich hrálo moc, to dneska
to bych mohl říct no, že že se hrají samý americký filmy a to je
pravda teda, to je samé americké film a samé a samý hovadiny, no pro
mě teda, pro ty mladý lidi nevím, jak se jim líbí, ale pro mě no to
jsou hovadiny, no. třeba tomu nerozumim, no. (..)

LG: [a...]

JB: [a co sem] měl rád, tak řikám ty anglický filmy a zvlášť
francouzský, žán gabén ((Jean Gabin)) jo, po válce, jo, no to bylo
to bylo ohromný, to byly her- herci teda. (.) zase bych musel
vzpomínat na ty ména. ale ten žán gabén ((Jean Gabin)) byl teda
bezvadnej, no. no teď se mně strašně líbí třeba ten seriál ta
leskotová ((Julie Lescautová)), že, to to je opravdu tak zahraný
teda tak přirozeně, a teda ty anglický, to už je takový kolikrát
takový únavný, moc zašmodrchaný že, a ale herecky teda sou Angličani
výborný, jo, jak řikám podle mě že mají tu tu školu, jo,

LG: mhm

JB: vod toho šejkspíra ((William Shakespeare)) tam se hrálo divadlo
hodně v Anglii že, a Francouzi taky, no když třeba ten francouzské
film byl o tym mimovi že o tym teburo- deburo- ((Debureau)), jak se
to menovalo ((Děti ráje)) to, to byl taky fantastické film, na to se
chodilo no, no nevzpomenu si, no. (...)

JB: ten barevné film, no je to jako, ale kolikrát to nemá tu úroveň,
prtže aj ti herci no teďka nemají, jé no to vám musím říct,

LG: řekněte.

JB: dneska herci pro mě sou mizerní, ale jako dabéři sou bezvadní
teda, dabing když dělají, jo.

LG: mhm

JB: tak to se mně straně líbí, třeba tu leskotovou ((Julie
Lescautová)) jak namlouvá ta ta, no tak to je bezvadný všechno, ale
herecky, prže podivéte se, dřív bylo dřív bylo, hodně řemesel, jo,
byli ševci, byli já nevim kominíci, všechno možný, jo a ty herci se
pohybovali mezi těma lidima, a voni jako voni jako voni jako měli
vypozorovaný co jako ty lidi, ta jejich mimika a řeč, a to všechno
to oni uměli a to už dneska ani néni takový, jo no takoví lidi,
který by e který by byli no takoví, já nevim no jak bych to vyjádřil
se no. dneska je to všechno takový moderní, tak jako mně to
připadají ty filmy, tak jak no jak kdyby to vodřikávali, no, že se
to naučili nebo ta mimika to taky neni vono, protože ty naši starší
herci co byli no dyť to se nedá napodobit no, tak takový už nejsou
žé takové hégr ((Karel Höger))

LG: mhm

JB: jo anebo Smolík ((František Smolík)) anebo em, no zase bych
musel vzpomínat.

LG: já sem měla vždycky nejradši Ráže Vladimíra.

JB: no Ráž ((Vladimír Ráž)) to byl princ takové, že

LG: mhm

JB: hrál prince a takový

LG: a ještě Cupáka Eduarda sem měla strašně ráda.

JB: Cupák ((Eduard Cupák)) vo něm se řikalo že je jako e gáj <anebo
buzerant>

LG: no to vim

JB: jo?

LG: mhm

JB: to víte? (.)

JB: jo měli dobrý revuální filmy, to se potom projevovalo i po válce
když bylo en dé er ((NDR)), tak měli ty ajn kesel buntes ((Ein
Kessel Buntes)) a, no né proč se tomu smějete? to bylo dobrý. mně se
to líbilo.

LG: my sme totiž měli na střední škole e učitele zeměpisu, který si
z toho pořadu dělal v každé hodině srandu, on to měl nakoukané, a
vždycky nám předváděl ňáké scénky z tama, tak proto se směju, že sem
si na to vzpomněla.

JB: tak no to jako ty lidi to byla tá doba zase byla proti proti en
dé er ((NDR)) že anebo proti komunistům, anebo takhle no, tak si
dělali srandu z trabantů, já mám už druhýho trabanta a eště ho pořád
mám, a už je staré třiatřicet let. a jezdí furt ((smích))

LG: ((smích))

JB: kde by, který auto by vydrželo ee třiatřicet let jezdit, no.

LG: tak to netuším. (..) a e kromě těch veseloher jaké filmy ste měl
eště rád?

JB: no tak měl sem rád ty francouzský filmy s tem gabénem ((Jean
Gabin)) jo,

LG: mhm

JB: von hrál dycky no takový ňáký dělníky anebo takový. já kdybych
já sem se na to měl připravit a napsat si ty ty ména tech herců, já
doma si vzpomenu potom na všechno ale teďka momentálně ne.

LG: a co podle...

JB: Kráska a zvíře třeba bylo ten francouzské film, jo. (..)

anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové
obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský,
tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo

LG: jo?

JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to
bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem
na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a
takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící
schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal
vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody
vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to
vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to
bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo
takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.

PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film?
no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino,
starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v
padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King
Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil
sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo.
PSz: hm
PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z
mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků
v Americe.
PSz: hm
PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl
pravdu, ale tenkrát sem byl naivní.
PSz: hm
PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.

PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by
ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce.
em ty tři roky přibližně než ste odešel.
PD: jo
PSk: z Československa.
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál
dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl
dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně,
tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em
prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily,
poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk
se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je
pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák,
PSk: padesát tři čtyři,
PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav
Krška)) dělal už za protektorátu myslím.
PSz: no a ten ste viděl teda později až, em
PD: ten sem viděl až později ano.
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v
Praze.

PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo
roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou]
PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě,
PSk: hm
PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze
o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo
nevydrží,
PSz: hm
PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále.
PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro
vás? nebo
PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
PSz: hm
PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to
na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen
z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější
otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější.
PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo
i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty
nebo která by byla ňák zvláštní.
PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to
nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím.
PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu
reklamy, propagaci sovětských filmů,
PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo
přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když
to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v
kinech taky samozřejmě.

EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?

EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...

N1: ( ).

EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.

LR: mhm.

EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.