Citát

pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.

pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.

JV: ehm.

ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...

ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s
dívkou do biásku aby ji taky koupil,
PSz: hm
PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru,
vždycky.

ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až
v Praze.
PSk: hm
PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí
člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou
dívkou, vona taky,

PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to
jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na
konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em
[(laskominky,)]
PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský.
PSz: to už bylo, jasně.
PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl
nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji
pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly
eskimo brik, ((Eskimo brück))
PSz: hm
PD: takovou zmrzlinu.

PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy
nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků,
nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to
sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize.
PSz: hm
PD: a o Praze jako.
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete
tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější,
PD: pozdější, [já]
PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého
ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo
prosovětské,
PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by
mně vadila.
PSk: hm
PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli
více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila.
PSz: hm
PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se
Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence
prosovětská,
PD: no jo no.
PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka,
to si myslím že asi [( )]
PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel.
PSk: takže vy ste moc nechodil po...
PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo
připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty
sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom
taky píšu, teď,
PSk: hm
PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij
Alexandrov)),
PSk: cir-
PD: a jako Cirkus, Volga - Volga,
PSz: Celý svět se směje,
PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten
čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v
pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně
((Moderna)),
PSz: hm
PD: v Brně eště, já nevim proč.

PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si
ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé
světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské
náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do
Kapitolu ((Kapitol))]
PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad
sedumnáct osumnáct let,
PSz: hm
PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl
rituál.
PSz: hm
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni,
tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a
holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš,
Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a
eště kafe o přestávce nebo sodovku.
PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s
kamarády? je to tak?
PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.>
PSz: hm
PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se
randilo,
PSz: hm
PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.

PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl
že německý filmy ( ) ne,
Psz: hm
PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem,
často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo
tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý
mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem
tam byl.
PSz: hm
PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje.
PSz: hm
PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět
mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta,
to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak
rozdílný od, od ideologických filmů.
PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební
německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec
k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen
im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý
draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci
od benzinu))
PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de
PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš]
PD: [to je prehitlerovský.]
PSz: vy mluvíte [spíš o ( )]
PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels))
PSz: hm
PD: nebo kde on byl už ministrem,
PSz: hm
PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot
hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále.
PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty]
PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der
Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako
antikvární vzpomínku už.
PSz: hm
PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek
((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo...
PD: ne, děti tam nebyly, ne
PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který,
kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum,
PD: no
PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých
oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk))
PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl,
PSz: hm
PD: ale mně bylo, já byl starší.
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali?
PD: (ne)
PSz: nebo em pamatovali [ste]
PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
PSz: hm
PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez
((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje
do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta
((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě
džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo.
PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako
prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně.
PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl,
PSZ: no ( )
PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v
Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo
hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)).
PSz: hm
PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku
srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale
tam prý to taky fungovalo.

LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.