Citát

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.

PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,

Poté, co ho zavřeli, tak prostě byla bez
prostředků. tak ee my jenom vlastně tady sme to tam měli pra-
placené, to, to ten úklid, jako firma nás platila, no ale tak tak
jako Čechy, že, špatně. no a potom potom v tom Kuřimi byly ty kruté
směny po těch dvanácti hodinách a já sem vážila myslím ale
dvaaštyrycet kilo.

potom přišli, že já vlastně nemůžu takovou práci dělat, že já musím
jít do výroby. zase zjistili e ž- e dycky zjistili kde je otec, že

MB: mhm

LM: a já sem řekla že nevím. jak to, že nevíte. no on je
v koncentračním táboře. (no copak) já sem věděla, oni je strkali
každou chvílu někde jinde

MB: hm

LM: tak že půjdu, že musím do Kuřima. no tak sem, chodila do Kuřima,
to už sem byla vdaná, to sem se v té době provdala v tom štyry a
štyrycátém roku a to sem, to bylo kruté, protože se dělaly
dvanáctihodinové směny. dvanáct ve dne, od šesti do šesti a noční od
šesti do šesti noc. a v tom byla enom čtvrthodinová přestávka,
představte si a teďka, no tak mladé holky, že, dvacetileté co, o, dá
se říct o hladu, protože ty příděly, které byly tenkrát na lístky,
Češi co měli Němci měli větší příděly.

ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.

JV: mhm a maminka?

ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]

JV: [v domácnosti]

ŽH: pět dětí.

JV: takže ste měla eště štyry sourozence.

ŽH: sourozence.

JV: a vy ste byla nejstarší nebo

ŽH: nejmladší.

JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]

ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší

JV: mhm

ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.

JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee

ŽH: pak byl druhý bratr

JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.

JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]

ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.

JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání

ŽH: jenom os- osm tříd

JV: [osm tříd]

ŽH: [a u Bati]

JV: [mhm]

ŽH: [sem] si dělala tříletou ee

ŽH: Baťovu školu práce,

JV: mhm

ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.

JV: to ste dělala po večerech.

ŽH: po večerech, my sme osm roků

JV: mhm

ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.

JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm

ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].

JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]

ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.

JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]

ŽH: [do Brna]

JV: padesát dva, ste říkala

ŽH: ano

JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee

ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu

JV: mhm

ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.

ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.

JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala

ŽH: ne ne ne, já sem

JV: ne ne to už bylo padesát dva

ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,

JV: hm

ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.

ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]

XX: [( )]

ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]

JV: [mhm mhm]

ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym

PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní.

MB: to určitě není nezajímavý, tak to neříkejte. (.) tak já eště
eště vás poprosím [eee]

LM: [no, aby co co pot-]

MB: [trošku] trošku upřesnit [eee]

LM: [ano]

MB: to bydliště v tom Brně. já tady mám vlastně to, ta Lipová

LM: [Lipová]

MB: [ten] penzionát od roku třicet [devět]

LM: [ano] a v, od roku štyrycet ženská útulna

MB: hned od roku čtyřicet.

LM: ano, ano protože to [zabrali] Němci

MB: [mhm mhm]

LM: nejdříve nám [zabrali] učitelský ústav Němci,

MB: [mhm]

LM: a my sme e chodili do školy na Údolní.

MB: mhm

LM: po roku, vrátili školu, protože ta nevyhovovala, protože to bylo
tam bylo takové specielní zařízení pro ee to byl učitelský ústav ke
vzdělání učitelek odborných škol.

MB: mhm

LM: pro ženská povolání, no

MB: mhm

LM: a to bylo moje vlastně výplňové ee mělo být výplňové studium než
budu chtět dělat to, co [sem vám na začátku] řekla

MB: [jasně mhm mhm]

LM: no a e tak e ten příští, příští rok od štyrycátého roku byla ee
ženská útulna.

MB: mhm mhm dobře

LM: a v tom štyryaštyrycátém roku v lednu sem se provdala a bydleli
sme s mužem u tety ve vile na Lerchové ulici.

MB: mhm dobře.

LM: tam odsud sme se přestěhovali (..) do Králova Pole na Palackého
třídu. (..) potom z Palackého třídy, když můj tatínek
v osmaštyrycátém roku šel do důchodu, tak ee sem sehnala tady velký
velký byt a pak sme bydleli na Erbenové, to je za Lužánkami.

MB: mhm

LM: taková ta okrouhlá ulice co vede k vysoké škole zemědělské.

MB: mhm

LM: a tam sme tam sme bydleli až do roku osmdesát pět. a pak sme,
protože děti se nám povdávaly, poženily, rodiče zemřeli a to byl
velký šestipokojový byt, tak ee sme se přestěhovali s mužem do
Řečkovic, kde se mně, kde byl ženatý syn a vdaná dcera.

MB: mhm

LM: no a tak od té doby su, že, od pětaosmdesátého roku su
v Řečkovicích.