Citát

a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?

BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.

LH: [co...]

BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.

LH: hm

BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.

LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]

BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.

LH: [ehm.]

BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.

LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]

BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.

LH: ehm.

BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]

LH: [hm.]

BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.

LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...

BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.

LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...

BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]

LH: [ehm.]

BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.

LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?

BH: nedá se říct.

LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?

BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.

LH: ehm.

BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.

LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...

BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.

LH: ehm.

BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.

LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]

BH: [tak sme o] tom debatovali.

LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?

BH: třeba eště jednou.

LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.

BH: ano, [ano.]

LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?

BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.

LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]

BH: [hudbu.]

LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?

BH: ano.

LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]

BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.

LH: hm.

BH: jo, abychom mohli hrát. (..)

LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?

BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.

LH: ehm.

BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.

LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?

BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.

LH: hm.

BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.

LH: jasně.

BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...

LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?

BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.

LH: ehm.

BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.

LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...

BH: ano.

LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.

BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.

LH: tím myslíte co třeba?

BH: co? hudba.

LH: hudba, hlavně, [ehm.]

BH: [ano.]

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?

BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.

LH: [ehm.]

BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.

LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.

BH: tak to nepamatuju.

LH: [to nepamatujete.]

BH: [ne, ne.]

LH: ale ee [řekněme...]

BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.

LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?

BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.

LH: ehm.

BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...

LH: [hm.]

BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) k

LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...

BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.

LH: ehm.

BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.

LH: ehm.

BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.

LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.

BH: ano, jednak podle herců, ano.

LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?

BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]

LH: [takže z plakátů.]

BH: plagáty ((plakáty)).

LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]

BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.

LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?

BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]

LH: [ehm.]

BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.

LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?

BH: [ano.]

LH: [nebo] herečky?

BH: [měl.]

LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím
tatínkem, jestli ste šel s kamarády,

ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle
filmu.

LR: podle filmu.

ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak
se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a
jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo
žádnou roli.

LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a
Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten
stejný, že ste šel třeba

ML: a víte že jo?

LR: jo?

ML: ano.

LR: často?

ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme
měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia.

LR: hm

ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém.

LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film.

ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát
i třikrát, jo?

LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film
líbil,

ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat.

LR: hm

ML: jo, to...

LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...

ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.

LR: hm

ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,

LR: hm

ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc
neprojevovalo.

LR: hm

ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali
provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to
z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do
školy.

LR: hm

ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.

LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této
době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma.

ML: ne.

LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku]

ML: [no to nebylo]

LR: [no a]

ML: [to] nebyly promítačky, to...

LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo
to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.]

ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch
bohatších vrstvách,

LR: hm

ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela
dá se říct smetánka,

LR: hm

ML: ale nevím vo nikom,

LR: ne

ML: že by měli doma promítačku.

LR: hm

ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no,
buržoazie.