Citát

LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?

BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.

LH: ehm.

BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.

LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?

BH: ne.

LH: [nevzpomínáte si?]

BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit,

LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?

MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.

LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?

BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.

no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.

LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...

MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...

Č: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.

MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.

LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].

MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.

MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my
sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo,
ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to
divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když
už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme
vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo,
hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já
sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky
v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych
jako otec by mě příště nepustil, že.