Citát

JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)

JV: hm

JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej

JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom

JV: mhm

JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný

JV: hm

JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak

JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk

my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju,

narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.

LH: a kde ste přesně bydlel v té době?

BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.

LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?

BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))

LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?

BH: v roce čtyřicet dva.

LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]

BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.

LH: ehm.

BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.

LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?

BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.

LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?

BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.

LH: ehm.

BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.

LH: ehm.

BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.

LH: ehm.

BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...

LH: ehm.

BH: tohleto.

LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]

BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.

LH: ehm.

BH: montážního mistra.

LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?

BH: ne.

LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?

BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.

LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?

BH: ano.

LH: á jak často?

BH: každou neděli.

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války.

JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám

JV: mhm

JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota

JV: hm

JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila

JV: [hm]

JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový

JV: hm

JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))

JV: hm

JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou

JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl

JV: hm

JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu

JV: hm

JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima

JV: jo

JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo

JV: hm

JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit