Citát

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 11.1.2010, Brno

Rok narození: 1922, matka polská Ruska, otec Čech.

Bydliště do roku 1945: Narátor se narodil na Ukrajině, kde žil osm let.
Roku 1930 se jeho rodina přestěhovala do Brna do Bohunic a o tři roky
později z Bohunic do Židenic na Starou Osadu.

Povolání: Narátor byl po maturitě, roku 1942, nasazen do Německa. Po
roce 1945 pracoval jako učitel v Mikulově na měšťanské škole, od roku
1951 do 1960 byl ředitelem školy v Dolních Dunajovicích, pak byl 5 let
zástupcem ředitele ve škole v Opatově. Poté pracoval jako učitel v Brně.
Povolání rodičů: otec holič, matka švadlena
Sourozenci: žádní

LČ: takže dobrý den, já bych se vás nejprv zeptala na vaše jméno.

JH: no tak já se jmenuji Jiří H.

LČ: a na rok narození?

JH: devatenácet dvacet dva.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se
narodil a kde jste pak bydlel?

JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině
osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam
byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona
byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se
přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do
Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku.

LČ: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady?

JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský
ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou.

LČ: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste
skončil měšťanku?

JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a
patnáct, třicet sedum let.

LČ: a pak jste nastoupil...

JH: do učitelskýho ústavu v Brně.

LČ: do učitelského ústavu?

JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl
nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku.

LČ: a po válce ste začal na vysoké?

JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce
sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel.

LČ: jako učitel, mhm.

JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních
Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce
ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako
dálkově studoval na pedagogické fakultě.

LČ: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů?

JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená
švadlena.

LČ: a měl jste sourozence?

JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.

LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy
ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě?

JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď
mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.

LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si,
když ste byl poprvé v kině?

JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.

LČ: aha.

JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel
nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to
byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky
přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo.

LČ: a to už ste byl vy a eště kdo?

JH: no tatínek a maminka.

LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.]

JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků
vůbec nechodil.

LČ: takže s nimi ste dycky chodil...

JH: vždycky jsem chodil prostě.

LČ: a to bylo jaké kino v těch Židenicích?

JH: tam byly tři kina. tam bylo Hvězda, to bylo na sokolovně, pak byl
Světozor, to bylo takový parádnější kino, a teď to my sme měli tu ten
plagát ((plakát)), já přesně teď nevím, jak se menovalo, esi Slávie
((Kino Slávia Židenice)) nebo...

LČ: možná Slávie (se jmenovalo).

JH: já mám dojem, že Slávie, jo, tak tam v té Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) sme měli tady toto. čili do té Hvězdy ((Hvězda)) sem už potom
až po patnácti letech sem jako šel a do toho Světozoru ((Světozor)) taky
až později, ale hlavně do toho do té Slávie ((Kino Slávie Židenice)).

LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda?

JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle.

LČ: mhm.

JH: a my sme chodili v tu středu.

LČ: jo.

JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale
pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti
jedenácti let.

LČ: a v té době ste teda do žádných jiných kin nechodil, až do těch
patnácti?

JH: no. tak takový (nějak), já si nepamatuju, jestli byly dětský
představení nebo ne. rozhodně sem teda nechodil nějak odpoledne nebo
něco.

LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?

JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.

LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda?

JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa...

LČ: zvyk.

JH: ten <kinový den>.

LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu?
učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře?

JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy
byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do
patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a
pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor
s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako.

LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film
nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em...

JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to
bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu
<svému životu> tehdy.

LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky?

JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak
nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě,
jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino
Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od
rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct
štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě,
chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v
létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to
byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne?
nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec
Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se
říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli
kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo
takový.

LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli
odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně?

JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický,
Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy
a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě,
jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak
dělali boje prostě na tom execiráku, no.

LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to
změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina
sám,

JH: ano.

LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina?

JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky,
to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no
a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet,
štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že?
prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a,
nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco
takovýho, chodit do kina.

LČ: takže ste chodil málo?

JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej,
tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po
děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla
prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak
dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově
ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej
taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly.

LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do
kina, ne?

JH: no chodil jsem, chodil jsem.

LČ: a do kterých kin ste chodil?

JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do
stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád,
se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili.

LČ: mhm.

JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky
vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále
byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili a vím
například, že tehdy byla, já nevím Lili Marleen nebo něco takovýho se
jmenoval ten německej film, potom eh třeba film s tým (.) stepařem, já
už nevím, jak se pamatuje. to byly takové filmy, které prostě jako nás
zaujaly, i když byly teda jako německé.

LČ: a kam ste chodili, do jakých kin?

JH: tak, do toho (.) sem teď říkal Hvězda, Slávie ((Kino Slávia
Židenice)) a

LČ: a Sokol ((Hvězda)).

JH: ne, ten třetí, ten parádnější. teď mně to vypadlo, já jsem to ze
začátku řekl. prostě v Židenicích to třetí kino ((Světozor)), já jsem ho
jmenoval na začátku jo, tak tam sme jako víc chodívali, protože tam to
bylo takový příjemnější prostředí, jak se říká, jo, kulturnější, ta
Slávie ((Kino Slávia Židenice)), ta prostě byla, té se říkalo blechárna
tehdy v té době, že, to bylo takový obyčejný prostě tam kdokoli, kdežto
tam ((Světozor)) (.) teď si to nevzpomenu, nevadí, já myslím, že
vzpomenu si potom později. tak...

LČ: no ale chodili ste jenom v těch Židenicích nebo i...

JH: ne. chodili sme, například sme byli na tem Marxáku na tem na té
Marxové ulici, to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový
Biograf)),

LČ: mhm

JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na
ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón. ale jinak v Brně, jako že
bych chodil do Brna do některýho jinýho kina, to vůbec ne.

LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli
blízko nebo...

JH: pravděpodobně.

LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl.

JH: ano, ano ano Světozor.

LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor
nebo...

JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako
víc vyhovovaly, jako mladým.

LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo...

JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co
bylo kino, že, tak

LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda

JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě
parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice
taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli
tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie
((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó
do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako
nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem,
že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne-
nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy.

LČ: a lišila se ta kina třeba i jako interiérem?

JH: tak rozhodně, rozhodně to mělo vliv.

LČ: a ja- jaký...

JH: to byl takový menší kino, nebylo prostě velké, že i ten vchod, to si
pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty))
ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program
o co se jedná, kdežto v těch jiných.

LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších
vrstev, proč?

JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní
socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace.
kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam
prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl
na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak
prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště
ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková
atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak
prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že,

LČ: ano

JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to
bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to
bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou
sokolovnou ((Hvězda)).

LČ: a třeba vybavení toho sálu bylo jaké?

JH: no tak, v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), byly byly nějaké
polštáře na těch, protože tam se říkalo, že v tom sou blechy, <to si
pamatuju, jak teď>, a taky se stávalo, že někdy sme přišli a sem tam
nějakou tu blechu se chytlo, to jako. tam na té sokolovně ((Hvězda)),
tam byly parádní takové lavice jako židle, ale mám dojem, že nebyly
polstrované, že byly takové jenom jako normální, a v tom Světozoru
((Světozor)), to už nevím.

LČ: a měla ta kina nějaké jako foajé ((foyer)), že by tam bylo nějaké
občerstvení třeba nebo šatna?

JH: no ve všech třech, ve všech třech no, tam na té sokolovně
((Hvězda)), tam prostě byla taková jako větší hala, no tam ve té Slávii
((Kino Slávia Židenice)), tam normálně a v tem na tom Světozoru
((Světozor)), tam bylo takové menší, takové útulnější bych řekl.

LČ: a bylo tam teda i šatny a občerstvení nebo jenom...

JH: jenom šatny. jenom šatny, ale na to si pamatuju, to v té Slávii
((Kino Slávia Židenice)), prostě když bylo venku vedro, tak ten východ
té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) měl takový dveře na boku, tak to se
otevřelo, aby tam prostě šel trochu vzduch. no a když bylo šeredné
počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém,

LČ: mhm

JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště.

LČ: a měl ste třeba v Brně nějaké kino, které ste rád neměl vyloženě?

JH: ne. já jsem v Brně opravdu nepamatuji si, že bych byl, eh do toho
pětaštyrycátýho roku v nějakým jiným kině.

LČ: mhm

JH: to si nepamatuju.

LČ: takže a chodil ste třeba do různých, vybíral ste si taky na různé,
jestli ste šel sám nebo s kamarádem nebo to...

JH: většinou s tím kamarádem, to prostě ojediněle mám dojem, že jsem
nebyl ani jednou, no, potom, když už sem byl v tom třetím štvrtým
ročníku na učitelským ústavě, tak eh sem měl známost s děvčetem, že jo,
no tak víte, no tak, sme byli aj v tom Světozoru ((Světozor)) myslím,
ale dvakrát nebo třikrát, to vím, že sem ji jako doprovázel a teď si
uvědomuju, jesi sem s ní náhodou nebyl někde, ne, my sme byli jenom v
tanečních (.) na těch čajích, ale nepamatuju, že bychom spolu by- třeba
byli někde v kině.

LČ: takže ste s ní šel do toho Světozoru ((Světozor)), protože vám to
tam připadalo sympatické...

JH: tak vím, že sem ji tam pozval.

LČ: a v té době už ste s rodiči nechodil teda?

JH: ne ne ne ne.

LČ: to už jenom...

JH: jakmile sem totiž byl přijatej na učitelskej ústav, tak prostě sem
přišel jako s tím papírem a tak dále, a tatínek mně slavnostně dal klíče
a řekl, tak teď už seš velkej, já ti věřím, tady máš klíče, ale vždycky
mně řekneš, kdy přídeš. no tak sem to dodržoval. mohl sem třeba přijít
ve dvě hodiny, to je jedno ale, prostě abych jako byl, aby věděli, co
je.

LČ: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s
tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo
při při představení?

JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma
těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když
sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo <všelijak>.

LČ: a kde ste si to kupovali? ty dobroty.

JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla...

LČ: to ste si koupili zvlášť někde cestou?

JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím,
esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako...

LČ: ošatkou?

JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že
přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak
vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj
tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly
diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že,
napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že,
a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet,
pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi
někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to
nevím, to doopravdy nevím.

LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky?

JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to
smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když
prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a
tak dále, to bylo napořád.

LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten
promítaný film, že ste se nějak projevovali?

JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím
že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.

LČ: a třeba u těch německých týdeníků, to neb- to bylo taky, že by se
lidi nějak projevovali?

JH: ne ne ne ne ne. většinou lidi chodili po tom týdeníku až.

LČ: aha

JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak
pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž
tam byla výhoda ta, že nebylo číslování.

LČ: jo

JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze
do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože
my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak
si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel
později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi
chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch.

LČ: aha, a vy ste chodili ale na začátek?

JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile
skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás
jako někdo neviděl.

LČ: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili, ale
když ste chodil sám, tak ste chodil na začátek?

JH: to já sem chodil normálně. normálně, to tam mě i zajímaly týdeníky,
protože to jako člověk to chápal ji- úplně jinak než to chápem teď, že
to jako v tu dobu.

LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se
nedělalo?

JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne.

LČ: a potkával ste třeba svoje známé potom po kině, někde v tom foajé
((foyer)) povídali ste si? že byste tam potkal kamarády...

JH: jo to myslíte, když už sem potom chodil sám?

LČ: nó no no, když už ste chodil sám.

JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak
dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky
dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam
sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky
dopředu se kupovaly lístky.

LČ: a kam ste si kupoval lístky?

JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem
byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil,
nepamatuju se, absolutně ne.

LČ: a mezi těmi kiny byly rozdíly, jak bylo drahé vstupné, třeba že by?

JH: no koruna, dvě koruny, tři koruny, jo. anebo v tom Světozoru
((Světozor)) bylo třeba dvě koruny, štyry koruny, šest korun. vždycky to
prostě byl ten.

LČ: ale jestli třeba do Slávie ((Kino Slávia Židenice)) to bylo dražší,
než do ee levnější...

JH: levnější, levnější, tam mám dojem, že to bylo koruna, dvě koruny a
tři koruny, že to bylo.

LČ: a v té Hvězdě ((Hvězda)) třeba? to bylo dražší myslíte nebo?

JH: já si myslím, že jo.

LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo
před filmem, o čem ste si povídali?

JH: no tak většinou před filmem.

LČ: většinou před filmem ste si povídali?

JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl,
to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven.

LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu?

JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme
se, ale neseděli sme vedle sebe, že.

LČ: mhm

JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo...

LČ: a chodil ste na představení večerní nebo?

JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))?

LČ: no patnáct šestnáct.

JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně
bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct,
osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti,
to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje,
to to už jako...

LČ: takže ste chodili až na večer?

JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal-
jako mladej sme nechodili. ani nevím, jestli hráli třeba dětský
představení, to si nepamatuju.

LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina?

JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to
jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to
byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v
té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko
mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze
zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby?

LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))...

JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné
filmy pro nás tady toto.

LČ: burián ((Vlasta Burian)) třeba.

JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda.

LČ: Oldřich Nový.

JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))?

LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne?

JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela
ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem
chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala?
Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda
((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali,
samozřejmě Žideňačku.

LČ: a takže ste měl rád české filmy?

JH: české filmy, české filmy, no tak tehdy byly jenom české a německé,
že. na ty německé sem chodil tehdy, když se jednalo prostě třeba
revoální ((revue)) filmy, že, voni měli celou řadu teda pěkných filmů s
s tím stepařem, já si teď už si nepamatuji, jak se jmenoval, to byl
vynikající stepař a to byly revoální film ((revue)) potom, s tou marlen
dytrichovou ((Marlene Dietrich)) a celou řadu dalších ještě, který
prostě jako, chodili sme na ty filmy, ale nebyly to vojenské filmy. ani
si nepamatuju, že by hrály, vojenské filmy, žurnál, ten byl vždycky teda
jako z války, ale...

LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste
se řídil?

JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu
((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky
skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně.

LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))?

JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců,
dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no
a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně,
popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách,
jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i...

LČ: Světozor.

JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)).

LČ: mhm

JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl
vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru
((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si
nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky
středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát))
tištěnej, barevnej.

LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen?

JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v
restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte.

LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy...

JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to
byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty
schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam
měl a podobně. takové ty...

LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina
na na ta představení? [jako na své budově?]

JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to
si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně
vyzdobené osvětlené a tak dále.

LČ: a ta Hvězda to měla jinak?

JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam
měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to
boční osvětlení například neměla.

LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto,
že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo?

JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a
kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a
tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta
písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě
ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali.

LČ: mhm

JH: přímo.

LČ: a to bylo drahé nebo?

JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš
těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch
písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech
táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho
zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě
vydělávali.

LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak
běžně?

JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty
dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh
prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále,
a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný
profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to
tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly,
normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo,
to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že.

LČ: a do těch tanečních...

JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom
už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde
potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo...

LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo
tam do těch tanečních...

JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká
nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox-

LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů?

JH: i ty písničky z těch filmů, no.

LČ: mhm

JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se
to objevilo na těch čajích.

LČ: a bylo pro vás potom důležité, kdo ve filmu hrál třeba?

JH: no tak, teď už si na to nevzpomínám ale, určitě teda člověk věděl,
že tam, třeba já nevím ten Oldřich Nový, že to je doopravdy jako herec,
kterej hraje nebo něco takovýho.

LČ: a vy ste měl nějakého herce nebo herečku? když ste mluvil o té
Ondrákové ((Anny Ondráková)), tak

JH: <já vím>, ne, já nevím, že bych někoho jako, teď už mám, když se
hrají ty staré filmy, tak člověk má už nějakého toho oblíbence nebo něco
takovýho, ale v té době myslím že ne.

LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými
písničkami existovaly, nebo to ste znal...

JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy
nedostal,

LČ: anebo v rádiu?

JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně.

LČ: a to ste poslouchal?

JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo
<nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme
měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám
dojem že né.

LČ: že ste to...

JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to
líbilo nebo se to zavřelo.

LČ: ale byly tam i ty filmové písničky.

JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky
((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše
písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo
hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej,
devětatřicátej rok.

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý nebo barevný?

JH: barevný tehdy nebyl.

LČ: neviděl ste žádný?

JH: ne. žádnej barevnej film si nepamatuju, že bych. jestli z těch
německých revoálních filmů ((revue))? a víte že jo, nějaký ten němec- ty
německý filmy, že byly, teď si říkám, já si vzpomínám vždycky na ten
film Lili Marleen, to byl jednak to byla teda píseň, která šla celým
světem, že jo, a jednak teda úžasně zahraný, já nevím, kdo tam tehdy
hrál, ale to byl barevnej, a vím, že byl hodně drahej. to bylo v tom
Světozoru ((Světozor)), určitě. ale snad, na ten si tak nějaká, ale mám
dojem, že i některé německé ty revoální filmy ((revue)), že byly, z
našich českejch si nepamatuju, že by byl nějakej.

LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to
něčím zajímavější?

JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej
film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý,
že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo
úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí
všecko <barevně> ((smích)).

LČ: a jak ste třeba vnímal ty zvukové filmy a ty němé filmy, třeba
jestli...

JH: tak těch němých filmů moc teda sme už, já už sem moc nezažil.

LČ: mhm.

JH: to tak ze začátku, když sem měl, bylo těch deset jedenáct roků a
(..) mám dojem, že ani ne, protože já si představuju, že při tom němém
filmu by měl hrát někdo na klavíru nebo něco takovýho.

LČ: a to si nepamatujete?

JH: a to si nepamatuju, ne.

LČ: mhm. a jakou roli pro vás teda hrálo to, v jaké zemi vlastně ten
film vznikl?

JH: nerozumím.

LČ: v jaké zemi ten film vznikl, jestli to pro vás hrálo nějakou roli?

JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.

LČ: a které filmy ste teda měl rád? jako co pro vás bylo dobrým filmem?
jaké rysy ten film musel mít, aby...

JH: aby byl dobrej?

LČ: aby byl dobrý.

JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy
veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za
srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě
člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch
třinácti štrnácti letech, jó. potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo. nepamatuji si, jestli byly tehdy
filmy takový jako přírodovědné nebo něco takového, mám dojem, že ne. ale
pokud se to jednalo třeba o zoologické zahradě nebo prostě něco z
přírody se tam bylo, tak to sem měl hrozně rád a to mi zůstalo prostě po
celej život.

LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální,
to ste neměl...

JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no
kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco
takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak
je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo.

LČ: a šel ste na nějaký film víckrát?

JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)).

LČ: ale ne- ne...

JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera
((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem
viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to
vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval
((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty
byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)).

JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo
(.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si,
ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil
ještě nějak jinam?

JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda,
pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách
sme objížděli republiku prostě jako na kolách.

LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím
kinem?

JH: prosím?

LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?

JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom
do kina nešlo teda nebo něco takovýho.

LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o
těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda
změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím
Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by
tam byla jiná obsluha?

JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly.

LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?

JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.

LČ: mhm

JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.

LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?

JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.

LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?

JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.

LČ: a jak na to lidé reagovali?

JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.

LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké
krátké filmy u toho?

JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům,
vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako,

LČ: jako reklamy.

JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až
hodně později.

LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo
nebo?

JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak,
rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to
zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je
člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde
a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se
děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a
tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde
u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční
samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že.

LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak?

JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch
týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba
ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to
prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to
neexistovalo.

LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti?

JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn
poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda
všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je
pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani
nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím,
že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a
podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo
prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco
takovýho, že.

LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně
pravda, co se v těch dokumentech ukazuje?

JH: no tak, jak se říká...

LČ: že to je tendenční jako...

JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.

LČ: a byl ste v té době, teďka o něčem úplně jiném, vlastně někdy
přítomný u promítání filmů doma? že by někdo měl promítačku, to ne?

JH: ne ne ne, ani diáčky ((diapozitivy)) tehdy sem neviděl nebo něco
takovýho, to bylo, pro nás bylo prostě sme měli takovou ten starej
Telefunken jo, takový to rádio, ale to sme chytli já nevím ale dvě
stanice nějaký a to bylo všecko co teda jako, informace jakákoliv jiná.

LČ: a jak na vás obecně teda působil protektorát? vůbec to období a ty
změny, které začaly platit, hlavně třeba právě to, že se do filmu
objevily titulky, že tady byly víc ty německé filmy...

JH: podívejte se, já sem chodil na učitelskej ústav, v osmatřicátým, že,
v devětatřicátým to začalo, že jo, tak sme prostě přešli na německou
výuku němčiny, prostě to se muselo víc učit německy, dějepis byl jenom
německej, zeměpis německej a tak dále. já sem v životě totiž se neučil
dějepis českej. k tomu se prostě nedošlo, že, takže (.) no žili sme
prostě v takové době, já nevím jak bych to řekl (..) prostě nevěděli
sme, co s námi bude, jo, já sem ve dvaaštyrycátým roku maturoval a
okamžitě s- v květnu sem maturoval a v listopadu sem nastoupil do
Německa, až do pětaštyrycátýho roku, takže vlastně ty problémy mezi tím
osvobozením a tak dále, to sem teda všecko mně utíkalo, protože tam sme
měli jenom německý zprávy, že jo a to,

LČ: mhm

JH: v tom pětaštyrycátém potom sme teda odtuď utekli a naštěstí sem se
dostal dom.

LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo
nevadilo vám to?

JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v
Židenicích bylo spousta Němců,

LČ: mhm

JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že,
a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak
sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a
to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda
chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).

LČ: mhm mhm, a jak ste tu komunitu teda vnímali? jako nějakou podřazenou
nebo nadřazenou...

JH: ne. rovnocennou naprosto, oni s námi jednali ro- naprosto, tak jak
bych řekl za první republiky nebyly, my sme tam bydleli už za první
republiky, že jo, takže normálně to prostě furt pokračovalo dál.

LČ: mhm a když říkáte, že oni chodili do té Slávie ((Kino Slávia
Židenice)), proč myslíte, že chodili tam? protože jako ta Hvězda byla
teda sokols-

JH: no tak to byla honorace.

LČ: mhm.

JH: oni to prostě nedělali nějaké rozdíly mezi Čechy a ty Němci nedělali
takových rozdílů.

LČ: mhm. a v té době ste říkal, že ste chodil teda do kina méně, protože
ste teda začal chodit do té školy...

JH: no na učitelský ústav, když sem začal chodit, tak to už jako.

LČ: a teďka bych už tady měla jenom takový seznam seznam filmů, že byste
se na ně podíval, jestli si některé z nich pamatujete.

JH: j- jesli si pamatuju e to , je tady mám brejle. Pražské švadlenky to
jenom dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), ( ) valčík
((Kouzlo valčíku)) (.) to je jako každá tá je jeden nebo to je společně?

LČ: ne, to je vždycky, to sou vždycky dva filmy za jeden rok, a vždycky
je tam jeden český a jeden zahraniční.

JH: aha. to Pražské švadlenky mně říká jenom jako textově. c k polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem určitě viděl, to byl jeden z eh
to se několikrát viděl určitě. To neznáte Hadimršku taky, to je taky
Burian ((Vlasta Burian)). Kouzlo valčíku si nepamatuju, Lelíček
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to je Burian ((Vlasta
Burian)), qik ((Quick)) nevím, Pobočník Jeho Výsosti. Mata Hari, to sem
viděl, ale to už hodně později. Svět patří nám, to už taky později, to
nebylo tehdy. Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
ale to mám dojem, že sem to viděl už, (..) teď si to nevzpomínám, kdy
sem to mohl vidět. to byl kreslenej film, že, tehdy, ale vím, že sem ho
viděl ale. Ducháček to zaří-, ale ovšem já nemohou říct, jestli to
Ducháček to zařídí, jestli sem to viděl v mládí anebo jesi sem to viděl
už v těch dalších létech, víte, protože to sou filmy, které člověk jako
několikrát viděl, nakonec v televizi kolikrát to opakují. U pokladny
stál, To byl český muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži
nestárnou, to bylo s tím (.) tak to bylo tak, ale říkám, těžko mohu
říct, jestli to byly filmy, které sem viděl tehdy v tom svém mládí,
anebo sem je viděl prostě už...

LČ: a u těch burianovských ((Vlasta Burian)) ste říkal, že ty ste viděl
často?

JH: no rozhodně teda. všecky Burianovy ((Vlasta Burian)), pokud se tehdy
hrály Burianovy filmy, tak sme možná i jednou dvakrát možná i třikrát
viděli.

LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh...

JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru
((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a
mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem
to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě
hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to
revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si
říkal, jak to je možné se naučit.

LČ: a měl ste třeba tendenci se to učit potom nebo napodobovat?

JH: ne ne.ne né. ((smích))

LČ: a myslíte, měl byste eště nějakou vzpomínku na kina v té době, kerou
sme tady nějak nezmínili nebo eh?

JH: nějakou příhodu nebo něco takovýho?

LČ: nějakou příhodu...

JH: nevím nevím.

LČ: a se školou ste třeba chodili do kina?

JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli
přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já
sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se
říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i
dvojka z mravů a podobně.

LČ: až tak?

JH: no to bylo.

LČ: ale tak porušovalo se to, ne?

JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc.

LČ. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly?

JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako...

LČ: v doprovodu rodičů to šlo eště.

JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já
myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu
možnost tady tohoto. ale, vím, že teda ti, no tak jako když byl někdo
vyspělej, bylo mu dvanáct roků a byl velkej vyspělej, tak šel taky na
ten film, že. ale mám dojem, že byly i nějaké odpoledný odpolední, že
byly nějaké filmy, takové pohádkové pro děti a to, ale já sem nikdy
nebyl.

LČ: jasně. mhm. dobře teda, tak já vám děkuju.

JH: rádo se stalo, esi sem vám něčím prospěl.

LČ: určitě. určitě.

JH: to víte, za těch těch šestaosum- osmašedesát šestaosumdesát nebo
sedmaosumdesát roků už je mně, tak člověk těžko vzpomíná.

LČ: a vy si pamatujete moc dobře.

JH: no jo no tak.

konec rozhovoru
1

Vedl: Lukáš Skupa
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: 13.2.2009, bydliště pamětníka

Rok narození: 1924. Sestra starší o devět let, bratr starší o sedm
let.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Telči, střední školu vystudoval
v Brně, pravděpodobně byl v Brně od roku 1939 do 1943. První rok
bydlel na Gorkého – Veveří (nebo na ulici Steinerova – Veveří),
další tři roky na Úvoze - Veveří, na prázdniny jezdil zpět do Telče.
V roce 1943 se přestěhoval z Brna do Telče.

Povolání rodičů: Otec učitel, matka v domácnosti.

Povolání narátora: Po 1945 byl učitelem v učňovské škole v Třešti.
Poté musel na vojnu, sloužil v Českých Budějovicích, Praze a Zlíně,
v armádě byl 20 let, poté pracoval pravděpodobně jako technik.

LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]

JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.

LS: jasně, hm [hm hm]

JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...

LS: ne, to nevadí...

JN: si nepamatuju...

LS: ani nemusíme do takových podrobností vlastně [zasahovat]

JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.

LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.

JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.

LS: štyrycátým třetím, ehm.

JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...

LS: ehm.

JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...

LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?

JN: to můžu, to můžeme.

LS: jenom opravdu stručně to stačí.

JN: tak co chcete teďko vědět?

LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.

JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...

LS: ehm, a tam jste co dělal?

JN: jako učitel.

LS: jako učitel.

JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-

LS: to nevadí, nemusíme ty léta úplně upřesňovat, stačí jenom, když
vezmete povolání.

JN: no a tam tam sem skončil taky.

LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.

JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.

LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.

JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.

LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.

JN: kdy skončilo? (..) no to sem...

LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.

JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.

LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...

JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.

LS: hm, hm.

JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo, em ve
válce, před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]

LS: [a to] se tady v Brně promítalo?

JN: to se promítalo eště v Telči.

LS: aha aha aha.

JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla
válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si
pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..)
em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr
((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko
vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo.

LS: to si nepamatuju.

JN: Slovenský stát tehdy...

LS: no, no.

JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu
to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono
to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady
vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko
dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo
jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom
brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad, si
vzpomínám a měl sem tam aj jednoho dobrýho kamaráda, ten jezdil tady
do Stražovic u Kyjova a vždycky vždycky přijel, já už na něj čekal,
on mi dal vždycky najíst jako. já sem se styděl, ale já měl takovej
hlad, to...

LS: no, co má člověk dělat, když má hlad, no.

JN: to...

LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...

JN: myslím Štajnerova teda...

LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]

JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-

LS: to není daleko, no.

JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.

LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...

JN: na Sokolské.

LS: na Sokolské.

JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.

LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají
toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně
první návštěvu kina.

JN: no, to, to si nevzpomenu...

LS: nebo...

JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když
jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam,
že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle
přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si,
že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film.

LS: tenkrát to bylo jako na pásu.

JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.

LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?

JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LS: na ten si vzpomínáte?

JN: na ten si vzpomínám živě.

LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]

JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju, a těma filmama em pak
byl velice dobrej film taky U pokladny stál,

LS: to byl taky...

JN: ten vyšel ale už v devětatřicátým roce, už v době zavřenejch,
zavření škol, ho teprv uvedli, no, to byl náš film, no ty americký
napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono
třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině
Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek.

LS: a to byly němé grotesky nebo...

JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny
byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo.

LS: kreslený myslíte?

JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,)
to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už
tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili a pak
přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už
potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to
sme nevynechali ani jeden z těch...

LS: jo?

JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou
dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel
a a š- celej týden sem vim, že sem šel...

LS: jo?

JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá
propaganda a to...

LS: ehm, hm...

JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap
mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti
vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu.

LS: no, přesně tak.

JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...

LS: ten ste viděl?

JN: ten sem viděl.

LS: tady v Brně v kině?

JN: tady v Brně, jo.

LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?

JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...

LS: hm.

JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em
baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

LS: baron Prášil, ehm hm.

JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že
se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za
padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek
a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na
to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám
vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to
zhaslo nebo).

LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi,
to si nevzpomenete?

JN: to si nevzpomenu.

LS: ani kino, kde to bylo?

JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně
studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo
laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no
na tý hlavní ulici

LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala))

JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta
byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo.

LS: ale byla drahá.

JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo
Pole)) bylo lacinější kino, jo.

PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino.

JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na...

LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat...

JN: na toho, na (..) em na kraji (..)

LS: v Králově Poli, [myslíte]

JN: [v Králově Poli]

LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově
Poli bylo kino Union.

JN: to je možný.

LS: ale bylo jich tam určitě víc.

JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo
do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali
v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo
blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát
počítat, to víte.

LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.

JN: Besední dům...

LS: sem našel.

JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.

LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho
Králova Pole...

JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý
radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď
jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no
em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek
((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to
kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky
chodili.

LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-]

JN: [Stará radnice]

LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino
Univerzum, potom se to menovalo Metro...

JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo...

LS: Excelsior, Republika.

JN. jo.

LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom
centru

JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak
nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často
jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který
sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no.

LS: ehm.

JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už
to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film
se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam
byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht
musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy
byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky
ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to
to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco
protiněmeckýho.

LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?

JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.

LS: takže vy ste si vybíral podle...

JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.

LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-

JN: hm.

LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste
říkal, že tam bylo taky kino.

JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v
sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se
v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště
někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a...

LS: hm.

JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se
chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a
vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já
sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.

LS: tak to bylo pro vás...

ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli,
matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel,
tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně,
brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em
sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.

LS: no...

JN: ((smích)) to nebylo to lehký.

LS: to se nebylo lehký udržet na studiích.

JN: [no jasně]

LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam
byl?

JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em
dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam
nešlo, snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se
bojkotovat německý filmy.

LS: jo?

JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.

LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina?

JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo,
tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a
tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé
((NSDAP)) Němci tam chodili.

Ls: mhm.

JN: tam se...

LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central.

JN: to bylo asi vono.

LS: jo?

JN: to bylo vono.

LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino.

JN: to bylo německý kino.

LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal.

JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl.

LS: hm.

JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl.

LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom
byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být
že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky.

JN: no jó.

LS: em jak ste tohle všechno vnímal, nebo židovské obyvatelstvo mělo
zákaz vstupu do kin.

JN: no to no to tak člověk na to koukal jak jak blbec a em em to
pamatuju si, že bylo tak v tý první zimě už bylo to napadlo hodně
sněhu, víš jak em (jak letos bylo hodně) tak voni vyhnali všecky
židy a ty museli uklízet sníh, si pamatuju, byli slušní, většinou to
byli bohatší lidi, byli voblečený pěkně, měli lyžařský boty třeba
vim, a odhrabovali sníh a většinou to házeli do těch kanálů, jo, pač
v kanálech je teplejc a vono se to vodplavovalo (a něco vodházeli) a
em dycky tam chodil nějakej ten esesman ((SS)) voni sou takový zvla-
všici se báli, jo.

LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý
doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy
em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem
svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo.

JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska,
Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně
zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito
a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni,
jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i
Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase
( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci
rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho
nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a
nevěděl za co.

LS: hm.

JN: mně se stalo, že vedle mě seděl hoch, ňákej Miloš Král, a on měl
vtip na Hitlera a se to, blbostí se, to musim říct, se to rozneslo a
a em najednou nám tam přišli gestapáci a a zavřeli ho, já sem byl u
výslechu, páč sem seděl vedlěe něj, a eště jeden a a em byl bylo
vokolo toho velký zle a to bylo ve dvaaštyrycátým roce, v březnu a
toho Krále zavřeli a pak já sem byl pak eště u soudu na Cejlu
v červenci, jenomže em toho koncem května byl atentát na hajdrycha
((Heydrich)).

LS: hm.

JN: to bylo strašný, to si nedovedete představit, jaká byla hrůza
mezi lidma. teďka si pamatuju, že sem byl na večeři, no na večeři,
tam měli papriky ňáký naložený a naši zrovna ( ), jo, to si
pamatuju, jak se všichni takhle přikrčili a každej se bál na někoho
podivat, pač to chodili, denně byly cedule rudý, tam bylo, že em že
se že byli popravený, třeba jich tam bylo deset nebo dvacet a em a
důvod, souhlasil s atentátem na zastupujícího říšskýho protektora,
souhlasil s atentátem, sem tam jednou šel a bylo tam asi patnáct
nebo štr- nebo pár lidí, já čtu a najednou tam vidím J. N.,
ročník devatenácet dvacet čtyři, sem měl taky, ale byl ze Zlína, byl
popravenej taky, tak to () to vám přeběh po zádech takovej mráz
protože...

LS: hm.

JN: (..) to je se člověk nemůže divit, že potom sme ty Němce tak
nenáviděli, dyš uvážíte, že z těch Lidic voni zabili
vosumavosumdesát dětí, dětí jo, to hrozný, dneska se to bere jako
nic.

LS: to jo to máte pravdu, no.

JN: no.

LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?

JN: s kamarádama.

LS: tady v Brně.

JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]

LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak...

JN: v Telči, tak taky s kamarádama.

LS: taky s kamarádama.

JN: ( ) co sme byli známí.

LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?

JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...

LS: ((smích))

JN: to bylo, to víte to, vona dyš se dělá taková taková nepřirozená
vý- výchova, tak třeba my sme měli katechetu, von byl doktor, doktor
teologie, ( ) ten nás měl na gymplu a von em měl met- von měl
vlastně ty svý metody velice tako- takový takový jezuitský, von se
choval jako teda jako kdyby si ho Jirásek ((Alois Jirásek)) vymyslel
v tom em si psal, jestli chodíme do kostela si zapisoval, si dělal
čárky každýmu a em a tou přísností by se dal, ten ze mě udělal
ateistu, ten ten člověk tou svojí přísností, pak eště když o tom
uvažuje a rozumíš už si říká, no tak to je em sem byl vychovanej
teda jako v katolickým em v katolický víře, ale uplně to nakonec
dopadlo jinak.

LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?

JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.

LS: myslíte v té Telči.

JN: v Telči, jo, a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to
vůbec nepřišlo.

LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete
do kina na ňáký film.

JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten
udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky,
vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom
teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em
německý, jo.

LS: ehm.

JN: to se přišel sem přijel do Brna nějakej propa- propagandista, si
pamatuju, se menoval se Hugo Tuskány.

Ls: mhm.

JN: čili musel to bejt původně Maďar nebo co, a ten em on doved
mluvit teda plamenně nás přesvědčoval, že to Němci vyhrajou, jo, a
to si vzpomínám, my sme pak měli nějakýho tich- Tichý se menoval a
zase sme měli kluka, kerej byl fašista, jo, ten fašista, to byl
blbec, jo, a ale zajímavý, ale von nás neudal nikdy, to jo, páč se
mluvilo votevřeně čí je a ((smích)) ten ten začal vykládat jak ten
Hugo Tuskány, jakej je to génius a všici kluci vokolo něho
přikyvovali a Franta, ten ten fašista Franta, (em teď sem si nemohl
už tak von si myslel, že nás všecky ((smích)) <dyš sme končili, tak
sem mu řek) ty vole, to teď to proserete stejně> ((smích))

LS: tak to bylo štěstí, že na vás ještě nikde nežaloval, že?

JN: ne no ale my sme bylo hrozný bylo, že se že se ten ten vtip, von
řekl jenom tak, že em vy umíte německy, že jo?

LS: právě že skoro vůbec, spíš teda anglicky, ale...

JN: jo, my sme se učili německy, von říká, von ten náš kantor byl
přišel z Jižní Ameriky, měl původně tam prodělal, byl takovej
žlutej, prodělal tu zimnici.

LS: jo, jo jo.

JN: a tady se chyt, dělal, učil němčinu, protože to byl strojař,
neměl se kde chytit, voni k nám přišli vysokoškolský kantoři pr-
přednášet.

LS: no.

JN: a a von em teď co sem vám eště chtěl říct (..)

LS: asi něco v souvislosti s tim vtipem to mělo být.

JN: jo s tim vtipem, a von dycky ten kantor ke konci hodiny aby to
zpestřil, tak měl tam německý noviny, kerý normálně vycházely a
Němci totiž tam votiskovali různý vtipy, většinou blbý teda, jo, a
tak aby tak em tam bylo třeba něco na ženský anebo takový, ale em
takový em blbý prostě ty f- byly ty fóry a a těsně před koncem
hodiny ten- ten Král se přihlásil, že řekne taky vtip a řiká (engl
tr gutrman štant a viktoria plac a elektriše) čili jeden dobrej muž
vystoupil z elektriky na na na au- platz nebo au- au- náměstí
Svobody, jo.

LS: mhm.

JN: (un sákte) a řekl (ich šajse fírer) jenže fírer je štyrka a
fýrer je em fýrer byl vůdce, jo, to bylo posvátný, to všici chlapi,
kerý kde někde dělali dělali nějakýho fýrera, vedoucího, tak se
musel se přemenovat, byl to byl byl z nich lajtr.

LS: mhm.

JN: jediné výjimky, jediná výjimka byla, že byl mašinfýrer, jo, no a
von to řekl takle a em štyrycet nás bylo ve třídě, to bylo nacpaný
jako a von jak řekl to von von trochu zadrhoval, řekl šajse, tak
kluci mysleli, že se předvedou, že jo, a haha, rozesmáli se, no a
ten Lajze, ten profesor se menoval Lajze, si ho zavolal a řikal k
němu jako domlouval a nikdo si toho celkem nevšímal, jako ve třídě,
už konec hodiny, tak oni se mezi sebou a von mu řekl, že bude
potrestanej. no a za tejden tam přišel německej pověřenec, inspektor
s (plackou zy pacenchajcem) a a zkoušel nás a na konci řekl Král
Novak und Černýček, Král, já byl vedle Novák a jeden kluk vzadu
Zedníček se menoval chomen mite a vodved si nás do sborovny dole a
tam už čekali gestapáci, postavili každýho do rohu čelem (no a začal
sem si řikat) co a jak a oni z toho udělali právě fýrer jak řikám
fýrer je byl vůdce a fírer a v tom jim, náhodou v tom jim poněvač ze
mě si kluci dělali srandu, poněvač jim voni tady nedokážou říct
tvrdý i...

LS: jo.

JN: jo to znáte taky taky jo tady em třeba em ze mě si dělávali
srandu, že poněvač, já sem řikal ix a řikal ty jak to to řikáš ex jo
a von voni vo- ix ypsilon, jo, já sem věděl, že to nedovede vys- tak
já sem tam několikrát jim prostě v těch řikal, že neřekl fýrer že
řek, jo, fírer že řek fírer, štyrku, a voni to no taky viděli mladý
kluky, tak to akceptovali eště a a bylo to vo hubu to až pak to bylo
s tim s tim em hajdrichem ((Heydrich)) to to bylo vo hubu.

LS: no.

JN: to no tenkrát em nám vyházeli takhle a no, a člověk to musel no
no a von ten ten se tam stal jeden chlap ředitelem, menoval se
Bujniak a ten Bujniak byl v roce třicet štyři nebo kdy tady v Brně
byl byl puč fašistickej, esi ste nějak vo tom něco slyšel.

LS: hm.

JN: a em voni fašisti zabili em zabili em v Židenicích strážnýho a
mysleli, že udělaj revoluci, blbci, že jo, tak tenkrát voni je
někerý pozavírali a ten Bujniak byl mezi nima a to z něj byl
strašnej fašista a prosazoval prosazoval todle, no a ten nás do-
dotáh asi dvakrát jed- jednou ve skale ((Scala)) a tam ( ) nějakej
ten film a tam...

LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.

JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.

LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?

JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost

LS: aha aha

JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.

LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?

JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.

LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...

JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.

LS: hm hm.

JN: tady byla nějak hm hm na to pověšení, sem tam nešel, protože
tady lidi chodili na takový na takový atrakce jak blbí, jo.

LS: to je hrůza no taková podívaná.

JN: no to em.

LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.

JN: co?

LS: tady ty povinné projekce těch...

JN: skala ((Scala))

LS: ve skale ((Scala))?

JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).

LS: mhm.

JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.

LS: ((smích))

JN: no, to víte.

LS: tak a eště se vás zeptám em do věku zhruba deseti let, když ste
eště vlastně byl v té Telči, jak moc pro vás byl ten film důležitý,
jako...

JN: to...

LS: pro dítě.

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

LS: a dyš eště bysme to mohli specifikovat, třeba dyš ste jako malý
chodil do kina, tak jestli potom z těch filmů, jestli to na vás mělo
takový vliv, že by se to třeba projevilo nějak ve vašem chování, že
byste napodoboval herce, v rozhovorech s kamarády ve vašich hrách a
tak dále.

JN: nějak se to moc nepodařilo.

LS: ne?

JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty
grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...

LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak
často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste
měl.

JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně.

LS: mhm, jednou až dvakrát týdně.

JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a
em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme
si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej
western, jo, nebo tak...

LS: no.

JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy
někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková
em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo.

LS: to se vám líbilo?

JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky
tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly
to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite.

LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech,
tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se
rozhodoval, co byl dobrý film podle vás.

JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom
em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý
růz- různý ty a no tak (..)

LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál.

JN: jo.

LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky?

JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a
Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali.

LS: hm.

JN: pamatuju si.

lS: hm.

JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.

LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?

JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.

LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna,
tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady
navštěvoval?

JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to
laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo,
nebylo tam?

LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady...

JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion
sokolskej...

LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion?

JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo
něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli.

LS: jo?

JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak
se to nedalo, to bylo blbý.

LS: ale na kino dycky se muselo najít.

JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit
tak za to, no.

LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio.

JN: Studio a to to na ten Stadion.

LS: Stadion, [a eště nějaké kino]

JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo
čoveče tam dole...

LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat.

JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia))

LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova...

JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme
taky chodili.

LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice
se menovala jinak že jo?

JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala.

LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte.

JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra
dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký...

LS: ne to vůbec nevadí.

JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice.

LS: mhm, Moravské náměstí.

JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první...

LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská.

JN: tak před.

LS: Antonínská.

JN: Antonínská.

LS: Antonínská.

JN: tam to bylo někde vedle Antonínský.

LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne.

JN: proti to bylo.

LS: proti Městskému divadlu?

JN: ale proti blíž ještě k Antonínský.

LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se
to menovalo pak to kino.

JN: si to si napamatuju tak...

LS: ale bylo tam ještě jedno.

JN: takovej krcálek to byl.

LS: mhm, takže tam ste taky chodil.

JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.

LS: mhm mhm

JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.

LS: takže ste čekali, až...

JN: až až až to tam příde.

LS: až to příde do toho lacinějšího kina.

JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.

LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější
pro vás to kino.

JN: no to Studio.

LS: a proč bylo zrovna oblíbený.

JN: protože je laciný.

LS: protože bylo nejlacinější, jiný...

JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co
sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo.

LS: mhm.

JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili
do Krpole nebo tak.

LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo
vevnitř, nebo...

JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte.

LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil
spoustu...

JN: jó.

LS: tak kdybyste měl [porovnat]

JN: [tak velký rozdíly] nebyly.

LS: ne?

JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově.

LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho
kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům?

JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo
jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em
naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička
zahybá... ((kino Kapitol))

LS: hm.

JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino.

LS: pořád je tam eště?

JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky
někdy byli, sakra jak se to tam menuje.

LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se
ta ulice menuje?

JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží.

LS: mhm.

JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo.

LS: a jakým směrem dyš jede?

JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra
nebo a pokračuje.

LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově
náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem.

JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře]

LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře.

JN: nahoře, hergot.

LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí]

JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako
víte takový lepčí.

LS: hm.

JN: no takový a je to tam dodnes jo, to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

LS: to jo to člověk musí (načasovat)...

JN: my si žijeme teda ze ženou dobře, páč ze ženou sme tady dva, jo
a sme zvyklí šetřit, nejsme zvy- nejsme zvyklí utrácet a já si
nemůžu naříkat na nic.

LS: mhm.

JN: děcka mám dobrý, jo, jako bejvají taky případy, že děcka tahaj z
rodičů peníze, tak to né, to vůbec nepřichází v úvahu u nás a mě
spíš podporujou, dyš ne peněžně, ale to jako to em.

LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi
naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste
zásadně nechodil.

JN: no tak do toho německýho.

LS: do toho centrálu ((Central)).

JN: do toho centrálu ((Central)).

LS: a ještě nějaké další to bylo?

JN: ne, já si nepamatuju.

LS: ne.

JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý
kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na
někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale
tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste
řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině,
to vaše chování.

JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že
(vohlídali) ty Němci ticho ticho...

LS: mhm.

JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila
maličkost, třeba v tom v tom em devětatřicátým roce eště než než
před vypuknutím války, tak já sem u toho nebyl, ale byla tam moje
sestra u nádraží, najednou se s– nějaký lidi scukli tam a začli tam
vykřikovat cosi, jo.

LS: ehm ehm.

JN: a najednou tam přijeli em asi dva obrněný transportéry německý a
em za- že tam vylez ten vedoucí a zařval rozejít se, za či minuty
budeme čílet, no a to sme věděli, že to každý věd- že toho voni sou
schopný, tak se honem rozběhli, poněvač, ale (..)

LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?

JN: no to nebylo možný.

LS: ne?

JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.

LS: takže ste byli...

JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.

LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.

JN: ne, to nešlo.

Ls: ne.

JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...

LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?

JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.

LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...

JN: to Němci jo.

LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?

JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.

LS: jasně.

JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.

LS: bylo to často, často?

JN: právě že to se...

LS: ne?

JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...

LS: mhm.

JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.

LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?

JN: (to nebylo možný)

LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.

JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LS: mhm.

JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).

LS: jo?

JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.

LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?

JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.

LS: ehm ehm.

JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.

LS: jaké herečky třeba se vám líbily?

JN: em em (..) to je voni přežívaly až do dnes jo (..) jak se sakra
menuje, no...

LS: česká herečka myslíte?

JN: no.

LS: jé, tam byla třeba Adina Mandlová.

JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).

LS: mhm.

JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.

LS: to nevadí.

JN: ( )

LS: lída bárová ((Lída Baarová)) třeba.

JN: no tak bárovou ((Lída Baarová)) taky, ta potom šla ( ) do
Německa, jo.

LS: nataša golová ((Nataša Gollová)).

JN: golová ((Nataša Gollová)), tu sem si vzpomněl, ta.

LS: mhm.

JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.

LS: mhm mhm.

JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.

LS: Terezie Brzková

JN: Brzková, no, tak.

LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?

JN: no líbil se, líbil se nám.

LS: jo?

JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.

LS: a na které filmy ste radši chodil, které ste měl nejradši?

JN: <no to bylo různý, to se nedá tak říct>

LS: jo?

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme si živě
pamatuju, jak ( ) tam bylo to dvaadvacátýho června roku štyrycet
jedna, Němci vpadli do Ruska, to sme nevěděli, sme tam byli celá
parta, bylo nás tam asi šest ( ) a měli sme tam ňáký jídlo a prostě
sme byli u vody a pak sme k večeru, to byl červen, to byl letní čas
sme jeli, ( ) jezdilo se vokolo Kounicovejch kolejí, to byl taky
hroznej zážitek, jo, tam tam byly šibenice a stří- stříleli tam.

LS: hm.

JN: sme tam jeli a tam na tom náměstí, tenkrát se to menovalo Tivoli
em nevim jak se to teďka...

Ls: já myslim, že je to pořád Tivoli, myslíte to secesní, jak sou
tam ty secesní...

JN: ty krásný baráky no.

LS: no no.

JN: tam stál ňákej kamarád z ze školy a mával na nás, my sme
zarazili a von říká, co to mu kluci řikáte, řikáme čemu, máme válku
s Ruskem.

LS: mhm.

JN: a my sme si totiž po cestě všimli, jak Němci chodívali s těma
klo- kloboukama a bílý punčochy a tak to voni jako, my sme si po
cestě všimli, že tam stála skupinka tři Němci a ( ) takle něco
kecají, za chvilku zase další skupinka a voni dyš tam vpadli, tak eh
už z toho měli strach, poněvač řikali, ježišmarja s Ruskem, no a
Hitler je pak přesvědčil, no, že to teda udělají ( ).

LS: hm.

JN: to si pamatuju jak dneska. horko bylo my sme tam byli sme z toho
uplně vyjevený, dvaadvacátýho června (..)

LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?

JN: no nejlacinější bylo kino, jo.

LS: hm hm.

JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...

LS: jasně.

JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.

LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...

JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))

LS: baron Prášil.

JN: tady si pamatuju.

LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?

JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.

LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.

JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.

LS: jo, ehm.

JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.

LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.

JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.

LS: jo?

JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.

LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?

JN: já, to vám neřeknu.

LS: to nevadí.

JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.

LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli
pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází.

JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se
chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a
potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se
pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já
vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli,
chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a
francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána
mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.

LS: mhm.

JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet
jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.

LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?

JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.

LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily?

JN: to si nepamatuju.

LS: nepamatujete.

JN: to bych kecal, víte.

LS: to nevadí.

JN: to bych kecal, to jako...

LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny
po vzoru těch amerických.

JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale
bylo to stejně blbý.

LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na
některý ten film víckrát?

JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát,
třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně.

LS: hm.

JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem
dostal ty štyry stovky> a někdy, dyš to matce vyšlo, tak mi dala pět
a to si člověk musel koupit sem tam ňáký pravítko a takový voloviny,
to se dneska těm děckám si vůbec nedovedou představit, že může mít
někdo hlad, jo, já měl hlad jako pes. to sem vobtěžoval em moje
sestra měla jednu kamarádku ( ), já sem k nim šel na návštěvu jo,
poněvač sem, no vyloženě sem se tam šel najíst a taky to poznali na
mně hned, ale moc nadšeně mě tam moc nevítali, takže sem tam víckrát
nešel, ale ( ) já měl hlad, no, <co sem měl dělat>.

LS: co má člověk dělat, no, když má člověk hlad, tak si musí to
jídlo nějak opatřit, no, a dyš se vrátíme ještě k těm projekcím,
které ste tady navštěvoval, tak z čeho se vlastně skládal ten
program, dyš byste si měl vzpomenout na to, co se dělo od té doby,
dyš ste přišel do kina...

JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový
velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů.

LS: hm hm

JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta
reklama byla jako byly byly ty jak sem va- řikal, že sem byl na tom
na tom Tobruku ((Tobruk))

LS: mhm.

JN: tak tim ten film uplně zkazej, vite, no fakt fakt tam pětadvacet
nebo třicet minut.

LS: je to běžný, no.

JN: a a to člověk platí za to, že jo ten čas no a stodevětaštyricet
korun nebo kolik to fuj.

LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká
reklama.

JN: jo, krátce něco tam bylo.

LS: a přestávka, dyš byla přestávka?

JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž
někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že
to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( )
pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a...

LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako
doprovod nějaké živé vystoupení?

JN: nepamatuju.

LS: ne.

JN: nepamatuju se.

LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho
programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem
tady o tyhlety doprovodné.

JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...

LS: hm.

JN: ( ) podívat.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom
období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v
domácnosti.

JN: e- ne neměli sme nikde.

LS: ne.

JN: myslíte v domácí...

LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy.

JN: ne to sme neměli sme neměli.

LS: mhm dobře, teď tady mám ještě něco k tomu protektorátu, my už
sme toho vlastně ale docela hodně zodpověděli z toho protektorátu,
takže se vás zeptám em jestli ste pozoroval tím, jak se třeba
blížila ta válka ke konci, jestli to bylo nějak znát v chování
diváků v tom kině.

JN: to už sem byl v Telči.

LS: to už ste byl zpátky.

JN: to sem byl v Telči a no tak ňáký ( ) nebejvaly a ne, ne
nepamatuju si.

LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.

JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...

LS: jo.

JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení a ty reklamy
co byly, no tak sem třeba já sem sám psal, to no em pač to bylo na
velký formát a tak, ale to bylo třeba propagace třeba budeme mít
plavecký závody tam a tam, jo, takovýdle.

LS: jo jo.

JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.

LS: jo?

JN: jo.

LS a tam ste chodil do tanečních?

JN: no samozřejmě.

LS: ((smích))

JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.

LS: hm.

JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.

LS: no.

JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.

LS: všechno to bylo oddělený.

JN: no, a tak tam tak tam sme tancovali, no, holky často chodily
teda takle ( ) že jo, ale pamatuju na to, na ty taneční pamatuju
velice rád a ten Kadlec, to byl teda, ten byl dansmajstr

LS: jo?

JN: to byl elegán, čoveče.

LS: ((smích))

JN: pak prej už ke konci nemoh chodit, sem se po letech dozvěděl
(..)

LS: hm. dobře, já ještě se vrátím úplně, vy ste z telefonu zmiňoval,
že na prázdniny ste se vracel zpátky domů zase na venkov, že?

JN: no...

LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.

JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.

LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?

JN: taky.

LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...

JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).

LS: ani za války?

JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.

LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.

JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...

LS: já tady mám ještě úplně poslední záležitost tady, jestli se
můžete podívat, je seznam filmů od roku dvacet devět do roku
štyrycet pět.

JN: ( ) paměť ( ).

LS: a jestli můžete se podívat na ten seznam a říct, který z nich
ste viděl, jak na něj vzpomínáte, co pro vás znamenal. brejle asi
nemáte, já bych vám je podal, ale nevím teda kde sou.

JN: já mám různý brejle, vite.

LS: aha aha.

JN: to si musím vybrat. já špatně vstávám. dyš chodím, tak už to de,
ale než vstanu, tak mě bolí koleno. jo už to de, kde to mám sakra.
jo tady mám nějaký brejle.

LS: určitě si na něco z toho vzpomenete, myslím, že ste i některé z
těch jmenoval co tady sou, takže se zkuste podívat do toho seznamu a
jesi se vám vybaví nějaké vzpomínky, kde ste ten film viděl, s kým.
podívejte se na to.

JN: nevím nevím (..) tak ten první to ( ) vůbec neznám.

LS: mhm.

JN: céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no to je jasný.

LS: o tom sme mluvili už

JN: ( ) si nevzpomínám. To neznáte Hadimršku, to bylo taky
s Burianem ((Vlasta Burian)), že jo. Kouzlo valčíku ani nevím, to si
nepamatuju. Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
teďka nepamatuju. Pobočník Jeho Výsosti, nevybavuju, jak to bylo.
šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tak to sme
viděl, ale už nevim kdy, nepamatuju si, jo, bylo to na na...

LS: eště potom když otočíte, tak je tam druhá stránka.

JN: (na všecko) sem taky nechodil to víte. Mata Hari, víte že sem
Mata Hari viděl, ale už si vůbec nepamatuju...

LS: Mata Hari, tam hrála Greta Garbo hlavní roli.

JN: no jo ale já už si to vůbec, to sem musel bejt hodně, já sem byl
asi dost malej.

LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.

JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.

LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?

JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no. Cácorka, Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).

LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.

JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel. to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), jo.

JN: Tři muži ve sněhu, nepamatuju si. Svět patří nám, to je jasný
Dobrá země, to byl myslím, to byl myslím nějakej western.

LS: to byl americký film. já možná když byste to chtěl
připomenout...

JN: to byl nějakej western, ale to si nepamatuju vůbec ty názvy.

LS: tak já tady mám taková synopse k těm filmům, tak jestli byste si
chtěl připomenout obsah, můžeme klidně si to...

JN: no, Tři muži ve sněhu, to sem teda vůbec si...

LS: to je vždycky jeden z nich je český, jeden z nich je cizí. Tři
muži ve sněhu, to je zrovna český film.

JN: to jo ale, Moderní doba, no, ale Svět patří nám, to je jasný a
Dobrá země to mám, to musel bejt americkej film.

LS: Dobrá země je americký film. moment, já se tady podívám...

JN: asi asi to bylo něco nějakej takovej western to byl.

LS: příběh čínského farmáře, dostane od ot- od svého otce za ženu
osvobozenou otrokyni. usilovností a skromností se podaří rozšířit
svůj majetek...

JN: tak to teda ne to si teda nepamatuju.

LS: ale hladomor je donutí opustit statek a začít žít ve městě.

JN: ne tak to si nepamatuju.

LS: hm.

JN: Ducháček to zařídí, to je jasný, to je Burian ((Vlasta Burian)),
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...

LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?

JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.

LS: mhm.

JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...

LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).

JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...

LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).

JN: před baronem Prášilem.

LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?

JN: tu sem viděl v Telči.

LS: v Telči taky, hm.

JN: to sme, se nám velice líbilo Tři děvčátka pokračují, nepamatuju
si. U pokladny stál, no Burian ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, to bylo vo Kmochovi ((František Kmoch)), Město ztra-
ztracených ((Město ztracených)).

LS: to je taky americký film.

JN: americký, ale nepom- nepamatuju si. Opereta, to byl nějakej
cizí.

LS: to je Německo, vili forst ((Willi Forst)) režie.

JN: to je možný, jo. Roztomilý člověk, no to bylo (bezvadný taky).

LS: mhm mhm.

JN: Vídeňská krev, to byly tři čtyři rakouský produkce.

LS: to je taky vili forst ((Willi Forst)), Německo.

JN: no, pamatuju si, to si pamatuju ale...

LS: na tom ste byl?

JN: určitě sem na tom byl. voni dovedli udělat nějaký takový
bombastický filmy pěkný, někdy něco bylo jako em. no tady je baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) ještě.

LS: baron Prášil.

JN: Tanečnice, to nevím, jo, to...

LS: to je František Čáp z roku štyrycet tři. Marie Glázrová v hlavní
roli.

JN: to je, to sem taky určitě viděl. La Paloma (..) La Paloma to...

LS: to je německý film z roku čtyřicet čtyři.

JN: tak to si nepamatuju.

LS: muž se snaží zabránit své neteři pro- prostitutce v lásce k
námořníkovi, který má skony k alkoholismu.

JN: tak to sem teda neviděl to sem neviděl to e- (..) Neviděli jste
Bobíka? to je vo psovi?

LS: to je český film, Vladimír Slavínský.

JN: tak jesi je to český film, tak sem ho viděl.

LS: je to komedie a točí se děj okolo záhadného zmizení milého psa-
pejska.

JN: no, ale asi to velkou úroveň nemělo, páč si to a- jedině tak
( ). výpověď, neznám. Sobota, taky ne.

LS: můžete zkusit třeba konkretizovat nějaký ten film, na který si
vzpomínáte, kde jste ho viděl, když se vám líbil, tak co pro vás
znamenal.

JN: já sem vo tom tak neuvažoval.

LS: ne?

JN: to třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se mi velice
líbila ale vůbec to to sme byli to bylo zjevení, že jo ( ) barevnej
film a byl pěkně udělanej na tehdejší dobu, to bylo.

LS: a ten byl s titulky ste ho viděl, tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))?

JN: ta Sněhurka, ta byla americkej film, já vám neřeknu, jestli to
nebylo dokonce namluvený, nad- nadabovaný

LS: mhm.

JN: to bylo eště před válkou.

LS: to bylo, hm hm.

JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.

LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]

JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]

LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.

JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)

LS: myslím si nebo jestli si dobře vzpomínám, tak sem dokonce někde
narazil v materiálech, že tady u toho filmu tam taky publikum právě
tleskalo, že tam Kmoch ((František Kmoch)) přijede do Brna

JN: jo.

LS: a že se stalo v nějakém kině, že publikum tam u toho tleskalo,
začlo tleskat.

JN: ano ano, to se stalo určitě. mně se, já si na ten na ten záběr
jak von jede z ( ) si pamatuju. oni tady totiž ten kostel byl bez
věží dlouho, tam ty věže postavili až v minulým století...

LS: no no no.

JN: začátkem. a tak to byl jako ten záběr z toho (...) já špatně
vidim, já se já to nemůžu pořádně tady přečíst.

LS: co nemůžete přečíst?

JN: ( ) třeba vite, no.

LS: jo jo jo jo jo to, to je vlastně jenom pokyn k tomu.

JN: jo

LS: k těm filmům no, že em máte tam se podívat, které byly vaše
oblíbené, kde, kdy ste je viděl a proč se vám líbily a to sme v
podstatě teďka procházeli.

JN: no tak já se já sem je viděl vesměs jenom jednou, akorát tu
Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem viděl tehdy dvakrát.

LS: hm hm.

JN: ( )

LS: tak jo, tak to sme vyčerpali v podstatě co sme měli, já eště se
zeptám, jestli sám chcete něco doplnit k tomu co ste řekl, em
jakýkoliv postřeh k té vaší zkušenosti v kinech před rokem štyrycet
pět, kdybyste ještě chtěl říct cokoliv.

JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.

LS: hm.

JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam
bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že
ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho.

LS: hm hm.

JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta)
nějak jinak se menovali hm hm.

LS: co máte na mysli?

JN: to byly ňáký takový, čoveče (..) jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

LS: aha aha aha, tak já si ted asi nevzpomenu.

JN: ten Prstýnek, to bylo taky už po válce.

LS: Prstýnek, to byl rok štyrycet pět, nejsem si jistý, jestli šel
do distribuce po válce, ale eště spadá tou výrobou do té
protektorátní...

JN: já nevím jak to...

LS: a ten se vám líbil prstý-

JN: ten se nám líbil taky, no, to bylo vtipně udělaný (..) jak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce

LS: ah co myslíte teďka?

JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.

LS: Pytlákova schovanka?

JN: Pytlákova schova-

LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...

JN: taky po válce.

LS: no no no.

JN: taková pohádka.

LS: tak si zkuste třeba vzpomenout ještě na nějaký, který se vám
líbil, na který si vzpomínáte, který vám utkvěl v paměti.

JN: (jo no nevim jak se to) nevim jak se menujou (..) Nebe a dudy

LS: Nebe a dudy, to je taky...¨

JN: taky po válce.

LS: ne ne ne ne ne, ten právě myslim, že je protektorátní.

JN: nebo protektorátní.

LS: hm.

JN: tam hráli ty dva kluci malí (..) Plachta ((Jindřich Plachta)).

LS: hm hm.

JN: (..) to vite, já to mám stou pamětí blbý, no.

LS: mm to neříkejte, tady ste mi řekl spoustu zajímavých věcí.

JN: (to sem si vzpomenul náhodně)

LS: pokuď už si na nic nevzpomínáte, na žádný film, tak to nevadí.

JN: no jo to víte, člověk je starej a no co chcete, pětaosumdesát mi
bude.

LS: no, to já smekám klobouk, že si toho tolik pamatujete, to je
skvělý přece.

JN: co je mi co mám dobrýho, tak pořád mi chutná jíst.

LS: no, to je důležitý.

JN: to řikaji, že to je ( ) no vono taky se říká, dokud prase žere,
tak je to dobrý, dyš přestane žrát tak, se musí zabít.

LS: ((smích)) to snad ne.

JN: no tak to řikaj sedláci todle, no (..) ( ) mýho otce, otec byl z
deseti dětí, z Telče, a kerej tam zůstal na domě, tak ty mají
dvanáct dětí.

LS: hm

JN: všici sou zdraví, živí.

LS: dvanáct dětí.

JN: ( ) udělali a nemohli ho vyhnat, poněvač <co by udělali s
dvanácti dětma>

LS: <no>

JN: dokázal dokázali to přežít těch a velice všichni katolíci to
jako.

LS: hm hm.

JN: voni byli von navíc, dyš je tam byli do toho kláštera ( ) hodně
no a em.

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 28. 6. 2011 v Brně

Rok narození: 1930, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Masná (Zábrdovice), potom se přestěhovala na
Cejl
Rodiče: Matka Židovka, otec Čech
Povolání rodičů: Otec úředník a sportovní redaktor, matka v
domácnosti
Povolání narátora: Vystudovaná zdravotní sestra.

LG: snad. tak já bych se vás první zeptala na vaše (.) celé méno a
rok narození.
AB: hm, a. b., jedenáctého dvanáctý devatenáct set třicet.
LG: mhm a kde ste bydlela do roku devatenáct set čtyřicet pět.
AB: (.) do roku devatenáct set čtyřicet pět, tak do roku ee čtyřicet
dva,
LG: mhm
AB: sme bydlely na cejlu, s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [protože] předtím sme bydlely na masné, a jelikož to byl fašista
ten (z lokálu) co mu to patřilo, tak nás vystěhoval,
LG: mhm
AB: no a odsud šla maminka e do terezína,
LG: mhm
AB: a já sem byla ukrývaná. (..) do konce války.
LG: jo. (.) a jaké ste navštěvovala školy, jakoby dokud to šlo,
AB: no dokud to šlo, tak sem chodila tenkrát to byla měšťanka, [za]
LG: [mhm]
AB: za mně, že?
LG: mhm
AB: no tak do druhé měšťanky, no a potom už
LG: jo.
AB: s- jak sem byla ukrývaná, tak už sem nechodila, až po válce sem
si doplnila vzdělání, no, a mám maturitu sem zdravotní [sestra]
LG: [mhm]
AB: diplomovaná zdravotní sestra.
LG: (.) a ta druhá měšťanka ta byla v které části brna,
AB: e co prosím?
LG: ta druhá měšťanka jak ste o ní mluvila v které části brna byla,
jestli si [nevzpomenete]
AB: [to sem] chodila na starou, ale potom ee ee to tam vybombard-
vlastně ne, to bylo navopak, na cejl,
LG: [mhm]
AB: [a vocuď] nás dali na starou.
LG: mhm (...) [tak]
AB: [ta] škola tam stále teď je, [tedy]
LG: [mhm] a vy ste teda bydlela před tou válkou jenom s maminkou?
AB: (.) ne. před válkou sem až do roku třicet devět žila i s
[tatínkem]
LG: [mhm] (..) a jaké bylo povolání vašich rodičů,
AB: moje maminka byla v domácnosti no a můj otec byl úředník a (.)
měl dvě povolání, byl sportovní redaktor.
LG: mhm to je zajímavé ((pousmání))
AB: a nebyl žid, tedy.
LG: mhm (.) a měla ste nějaké sourozence?
AB: ne, ne.
LG: (.) a (.) hm váš vy ste teda potom byla zdravotní sestra,
AB: ano.
LG: mhm (.) a kdybyste hm mohla byste říct kdy pro vás skončilo
navštěvování kina? jakoby třeba i nějak dlouho po válce,
AB: no, (.) to e skončilo, (.) my sme chodili ještě na ty
předváděčky s manželem, (...) (k tomu) že manžel je pět let mrtvý,
(...) no, takových sedm let,
LG: mhm
AB: už to bude co nikam (...)
LG: a
AB: nechodím.
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.
LG: (..) já sem si teda taky nevím proč sem si myslela že se [že se
to menovalo jinak]
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině
chovala,
AB: (.) <no tak>
LG: jako, jestli ste vyrušovala a
AB: normálně, [nenormálně]
LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny,
jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak,
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou
nebo něco to ne.
LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo
jakoby nebylo to běžné?
AB: to já už si nepamatuju.
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině?
AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte
LG: [mhm]
AB: [to bylo]
LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu?
AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne,
LG: mhm
AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte
označeno,
LG: jo,
AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo,
LG: [mhm]
AB: [já] si to [nepamatuji ale]
LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm]
AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic
LG: [mhm]
AB: [takového]
LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení?
AB: <ne, ne>
LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e
AB: (.) nechodila sem do kostela, ne.
LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste
AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky,
LG: [mhm]
AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké
svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno
Skořepovou)) tam no.
LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou,
jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste
si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do
[toho kina]
AB: [ani ne] my sme měly náladu [<jít do kina>]
LG: [mhm jo]
AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý
film viděly několikrát [že?]
LG: [jo?]
AB: protože sme šly [a voni to]
LG: [jo, jo] <jasně> mhm
AB: <už už sme to viděly zase>
LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly
ste? nebo [ste tam zůstaly]
AB: [ne] ne, ne,
LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla
jakoby hodněkrát?
AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc]
LG: [mhm]
AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou
leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy
vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si
přesně na co na, na co sme chodily. ale teď když někdy e v televizi
sou ty starý filmy tak zjišťuji že už jsem to tehdy viděla, [no]
LG: [mhm] (..) [a]
AB: [ovšem] dost se mně plete co bylo (.) před válkou a co bylo po
válce.
LG: [mhm]
AB: [(tak jako)]
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch
filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o
to? ne-e.
AB: ne.
LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou))
LG: mhm
AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala,
LG: [mhm]
AB: [to až] v pozdějším [věku]
LG: [jo, jo, jo, a]
AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne.
LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby
vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás]
AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne
prudká, taková prostě plná života
LG: [mhm]
AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to
ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída
Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly.
(..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo
ještě no, (to si)
LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už
AB: [ne]
LG: [jenom na zvukové]
AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy]
LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim,
film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to?
AB: no to v dětství sem [nevnímala]
LG: [mhm]
AB: to sem vnímala jenom české a německé,
LG: [jo]
AB: [filmy] že?
LG: mhm
AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo,
LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že
ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste
měla eště ňáké jiné záliby,
AB: no měla sem, balet, chodila [sem]
LG: [mhm]
AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a
potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo
všechno.
LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských?
jestli si to pamatujete?
AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že
LG: mhm
AB: tak to byly takový lepší kina,
LG: [mhm]
AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti
LG: oránia ((míněno Orania))
AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější
kino no.
LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim,
ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby
že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná,
[ale]
AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik
těch kin v tom dětství
LG: [mhm]
AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo
LG: [jo]
AB: [po válce] všechno.
LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té
projekce? kromě toho hlavního filmu?
AB: (..) to vám nepovím.
LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké
krátké filmy (.) reklamní filmy nebo,
AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po
válce až nazývalo týdeník ale to bylo
LG: [mhm]
AB: [vždycky] před každým filmem
LG: jo mhm
AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky
LG: [mhm]
AB: [něco] před filmem.
LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.)
za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo
AB: ne, ne.
LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho
programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film]
AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera
LG: [mhm]
AB: [a takový] víte?
LG: jo.
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem
nic nebylo.
LG: mhm
AB: (.) aspoň si nepamatuji.
LG: jo.
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku?
AB: (.) ne.
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád
chodila do toho kina s tou tetou? nebo
AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.
LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si]
AB: [hm po dobu] ukrývání
LG: [mhm]
AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic.
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině
během toho protektorátu?
AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet
jedna, (.) [tak ňák]
LG: [mhm]
AB: no.
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee
LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.
LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš
česká nebo německá nebo židovská, [jestli]
AB: [no tak] židovská nebylo nic,
LG: mhm
AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to
si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla
česká, nebo německá,
LG: [mhm]
AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát
dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale
LG: mhm
AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno
příliš krátce.
LG: mhm [jasně]
AB: [to]
LG: (...) jo, a ještě tu mám otázku jaký byl osud vaší rodiny na
konci války. jestli teda o tom chcete nechcete mluvit, to jen (jako)
AB: ((povzdechnutí)) no na konci války se vrátila z koncentráku moje
maminka, (.) a jeden její bratr. a ostatní všichni zahynuli, maminka
byla z rozvětvené rodiny, bylo jich šest dětí (.) no ty už už
samozřejmě po- byly dospělý za e za
LG: [mhm]
AB: [války] že? no tak (.) měli, měli rodiny, měli e děti, no a to
ti všichni teda byli zavražděni v plynových komorách.
LG: mhm
AB: (.) nikdo se nevrátil, jenom jeden jediný bratr maminčin (.) ten
byl e v osvětimi až do roku čtyřicet čtyři ale (.) už byl tak
strašně na dně že to e nemohl přečkat a spáchal sebevraždu. šel a
chytil se těch elektrických drátů.
LG: (...) a e vy ste teda o tom ňák nemluvila, ten tatínek vy ste
s ním pak potom už jakoby nebydleli?
AB: [ne]
LG: [mhm]
AB: tatínek se v roce třicet devět s maminkou rozvedl, odešel [od
nás a]
LG: [mhm jo]
AB: a víc sme se neviděli.
LG: jo. a e (.) jakoby e kdo vás jako ukrýval, nebo
AB: no, ukrývali mě to byli (.) to byli cizí lidé [úplně]
LG: [mhm]
AB: to byli [cizí lidi]
LG: [které jste jakoby neznala?]
AB: [to byli] vod maminčiny e kamarádky známí
LG: mhm
AB: kteří když (.) e slyšeli že teda maminka musela do do transportu
a já že sem zůstala v bytě sama, tak (.) prostě přišli a vodvedli mě
a a schovali mě.
LG: mhm (..) jo. teď tu mám seznam filmů které byly jakoby dycky za
ten rok nejvíc hrané, nebo nejvíc navštěvované v těch ee těch
brněnských biografech, tak já nevím jestli to přečtete, [nebo]
AB: [no] to nepřečtu, páč se si nevzala brýle,
LG: [jo]
AB: [ukažte] já to zkusím, ale nevím.
LG: je to teda dost malým (no) (.) a jestli byste teda mohla říct
AB: tak němý film sem [neviděla žádný]
LG: [jestli ste] viděla v kině, e jakoby estli ste je viděla
v televizi to nás asi tak nejvíc jako nezajímá, ale spíš jakoby
estli si pamatujete že ste třeba některý z těch filmů e viděla v té
době? nebo
AB: [no to si pamatuju]
LG: [v jaké době to bylo]
AB: [to byl] burian [samozřejmě]
LG: [mhm]
AB: že? tady vidím cé ká polní maršálek ((míněno C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
AB: no tak jako (.) dítě sem ee (...) ne- nemůžu říct že bych byla
nadšením bez sebe no a až sem byla starší tak už sem do toho [kina]
LG: [mhm]
AB: nechodila, ale ty ty s burianem ňáký filmy toho ha- hadimršku
((míněno To neznáte Hadimršku)) ten lelíček ((míněno Lelíček ve
službách Scherlocka Holmese)) pobočník jeho vý- ((míněno Pobočník
jeho výsosti)) to se všechno dávalo, za války, že? (...) no, mata
hari to sem asi neviděla. (..) to taky nevím. (...) svět patří nám
sem asi viděla,
LG: mhm
AB: a sněhurku a sedm trpaslíků to sem viděla až po válce,
LG: mhm
AB: (...) no prakticky když tady čtu takhle ty filmy víte? to bylo
všechno spíš po válce, [potom]
LG: [po válce, mhm]
AB: [to sem] e jako dítě (.) neviděla. (...) no, to bylo všechno, to
sem všechno viděla po válce až. (..) a některý třeba tady já nevím,
její oběd a takový to sem vůbec neviděla.
LG: mhm
AB: (...) anebo la paloma a takový (..) to ne.
LG: jo. a chtěla sem se ještě zeptat jestli je třeba ňáká nevim,
historka z kina nebo, něco o ňákém filmu co byste chtěla ještě říct,
AB: ((smích)) <no>
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
LG: (..) jo, <to je vtipné> to jo. <tak a ještě ňákou historku máte?
nebo už>
AB: <ne> ((smích)) [<nepamatuju si>]
LG: [<tak dobře, tak děkuju> tak já to]
AB: [<nepamatuji se>]

konec rozhovoru