Citát

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)).

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich
výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět.

MH: já podle herců.

LS: hm

MH: podle herců.

LS: a ještě bych se zeptal, em potom už začaly být i barevné filmy,

MH: no, tak to byla událost. to byla událost.

LS: vzpomínáte si na ňáký konkrétní třeba?

MH: které byly první, to vám nepovím.

LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.

MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.

LS: hm.

MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.

LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?

MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.

LS: hm

MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.

LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?

JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,

rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.

LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to
něčím zajímavější?

JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej
film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý,
že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo
úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí
všecko <barevně> ((smích)).

JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy
veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za
srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě
člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch
třinácti štrnácti letech, jó. potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo.